To máte tak... Banda kriplů u koryt nám druhým rokem kurví životy trapnými a nesmyslnými nařízeními, kdy kvůli několika desítkám vážně nemocných posrala život ostatním deseti milionům lidí. Hospody letos asi ani neotevřou, stříhat se budeme zapalovačem a o koncertech si můžeme nechat jen zdát. Není se tedy co divit, že se tu objevují hloupé reporty z mých kovidových procházek. Dnes jsem se byl projít do Stihnova. Včera totiž, když jsem hledal nějaké fotky na můj nový blog (jo já vim, je trapnej), našel jsem několik roků staré fotky ze Stihnova, kdy jsem tam byl naposledy. Takže prozkoumání této pozoruhodné lokality se nabízelo vlastně samo. Místo, kde byl dřív statek a kam se jezdili dívat velcí komunističtí pohlaváři jak to má vypadat, se postupem času změnilo. Jako dítko třetí třídou povinné si pamatuju, když jsme na už zkomírající statek byli se školou na brigádě trhat okurky ve sklenících. Pak se to celé po převratu posralo a Stihnov se začal rozkrádat. Na nějaký čas si ho přivlastnil místní domorodec pan Beneš, který každého kdo se tam chtěl jen podívat, ohrožoval vidlemi. O několik let později se do Stihnova přestěhoval nejšpinavější člověk na světě, Ludva, který tam pálil a třídil bordel. Ludva umřel, statek odkoupila nedaleká obec Králíky pokud se nepletu a dále to tam chátrá a rozpadá se. Ukrást už tam není co, a závora na příjezdové cestě, turistickému ruchu také nepřidá. To ale neznamená, že se tam nemůžu jít podívat, ne? Zvlášť když se včera chlastalo a bylo potřeba si provětrat trochu mozkové závity. Šel jsem tedy s jasným cílem - Stihnov. Nasadil jsem sluchátka a pustil si na cestu Darkspace. Prošel jsem kolem kostela u kterého jsem objevil v trávě vajíčko, dále pak kolem dřevěné zvonice okolo fabriky mého kapitalistického chlebodárce, na kterou jsem už tak dávno nechcal, že je mi to až líto. Hned jak otevřou hospody, tak na jedno zajdu a zechčiju celej první blok. Od fabriky se táhne dřevěný plot, který končí u železných kovaných vrat, které vedou na pozemek zámku, kde dříve byl ústav sociální péče pro mentálně postižené holky. Co tam je teď nevím, ale nejspíš nic. První kamenný most, druhý kamenný most a třetí most je železný, a proto se mu říká železňák. Nechápu tedy, proč se těm prvním dvoum kamenným neříká kameňák. Je to zcela logické přeci ne? U každého mostu se nachází úplně zbytečná cedule, která nás seznamuje s tím, že most nebo jeho okolí, je významná evropská lokalita. Jestli je tohle u každýho mostu v republice, tak by vůbec nemuselo být špatné být výrobcem cedulí s nápisem Evropsky významná lokalita. Když si vezmete kolik je v Čechách mostů, dělá to docela pěknej ranec. Za železňákem ještě kousek po silnici třetí třídy a pak doleva na příjezdovou silnici ke Stihnovu, která je asi sedmé třídy, dle jejího katastrofálního stavu. V létě se tam prohánějí sršňáci. Dnes se tam neproháněl žádný hmyz, ale zase začalo trochu sněžit. Pořád rovně za nosem až ke zmíněné závoře s cedulí, která hlásá NIC. Zub času si na ni vybral svoji daň a cedule je tedy NO NAME. Podlézám závoru a pokračuju dál. Kurva je to pěkná dálka. Ale už na obzoru jsou vidět ruiny toho co zbylo ze Stihnova. Fotím všechno kolem, jak je vidět ve videu dole na nekvalitních fotkách. Procházím kolem osamělého komína a přicházím ke dvoum budovám vypadající jak po náletu luftwaffe. Samá díra, střechy nikde, prostě bouraniště. Nakoukl jsem dovnitř a zkonstatoval, že kromě pár nasprejovaných nápisů na zdi, se od mé minulé návštěvy nic nezměnilo. Vylejzám tedy ven a mířím k náměstí nebo jak to nazvat. Ještě vlezu do jedné budovy s klenutým stropem. To je asi jediné místo na Stihnově, které je pořád sexi i ve stavu v jakém se to tam momentálně nachází. Projdu to tak nějak všechno kolem, chytnu se do pasti na medvědy, fotím a kochám se bordelem, který tam panuje. Pak moje kroky směřují k rybníku, okolo kterého vede cesta na silnici sedmé třídy. Respektive vedla. Místo cesty tam byla oranice podmočené hlíny. Kurva! Nechtělo se mi to celé znova obcházet, a tak jsem zabořil svoje boty značky Umbro do měkké půdy a prostě to prošel. Nakonec to nebylo tak hrozný a boty jsem ani čistit nemusel. Cestou zpět jsem našel psí známku. A to je asi tak všechno co se dá k tomu napsat. Více se toho dá pojmout z videa níže.
