Za svůj nedůležitý život jsem toho mnoho v soutěžních kláních nevyhrál. Pokud se dobře pamatuji, poprvé jsem byl v něčem nejlepší na táboře v Trhové Kamenici, kde jsem vyhrál noční bojovou hru v lese. Odměnou mi tenkrát v páté třídě byly žluté žvýkačky Wrigley Spearmint. Na táboře v Polsku jsem vyhrál karetní turnaj v prší. Pak kurevsky dlouho nic, pak druhý místo v šipkách, třetí místo v šipkách, první místo v šipkách, třetí místo v petanque a letos pak první místo v petanque. Ale to se nepočítá, neboť petanque je týmová hra. I když to samozřejmě potěší. A snad proto jsem zkusil štěstí ve hře v ping pong. Stejně jako turnaj v petanque tak i ping pong pořádal Spolek Skřivaňáků, což je parta lidí, kteří za podpory obce ve svém volném čase pořádají během roku různé akce. Májové bublinkování, pohádkový les, petanque, drakiáda, rozsvícení vánočního stromu... Letos se také zpívaly vánoční koledy a prý to bylo fajn. Nevím. Nebyl jsem tam. V rámci turnaje ve hře v ping pong po skončení proběhla i kulturní vložka v podobě večírku s živou hudbou Ondřeje Moravce. Tam jsem prostě nemohl chybět. Dokonce jsem za tímto účelem zakoupil v prodejně Sportissimo pálku určenou k hraní této hry.
Měl jsem trochu obavy z toho, že nás bude hodně a budou se hrát čtyřhry, ale moje obavy se neopodstatnily. Sice nás bylo hodně, ale čtyřhry se nehrály. Ale taky jsem nevyhrál. Bylo nás totiž 31 ve třech skupinách a já se dostal do skupiny bé, kterážto skrývala ve svých útrobách tři hráče, na kterých bylo vidět, že pingpongovou pálku v ruce tento týden nedrželi poprvé. Narozdíl ode mě, který jsem ji držel naposledy před patnácti lety v hospodě.
Zatímco se někteří účastníci, ti kteří počítali s tím, že se umístí v první desítce a také se tak umístili, rozpinkávali, já vycucnul dvě pivka. Když jsem pak nastoupil nerozehraný k prvnímu zápasu se sympatickým důchodcem, který to kdysi hrával na lepší úrovni, nikdo se nemohl divit tomu, že jsem to hrál jak posranej retard a byl jsem rád, že jsem uhrál pár míčků. Jenže postupem času, jak mi v žilách kolovalo stále více alkoholu, se moje hra zlepšila a začali s ní mít problémy i vyloženě lepší hráči. Jako první to pocítila Nataša, se kterou jsem remizoval a i když na mě z řad publika byl vytvořen nátlak, že to není gentlemanské smečovat proti holce, já byl rád, že mi to tam padá, protože jsem chtěl aspoň jednou vyhrát. Jedna smeč se mi povedla tak skvěle, že jí míček zajel přesně do rozkroku a tam zůstal držet. Krásný pohled... To že pak budu mít sérii výher mě ani ve snu nenapadlo. Pivo za pivem, výhra za výhrou. Až jsem narazil na mého druhého soupeře, který mě porazil, a který skončil celkově na druhém místě. Takže moje celková bilance 5 výher, 2 remízy, 2 prohry.
Když jsem nehrál tak jsem sledoval vytipované zápasy a rozhodně jsem nelitoval, neboť nebohý Hugo někde venku rozšlapal hovno, které přinesl i na pingpongový parket a uprostřed zápasu, když to začalo smrdět, tak si toho všiml všudyvšímavý Igor, který ho nahlásil, že hraje s hovnem na botě. Celý sál zahřměl v mohutný smích. Ne, z tohoto prvního ročníku turnaje si nikdo nebude pamatovat kdo vyhrál. Všichni budou mít v paměti hovno na Hugově botě. Nutno podotknout, že si to hovno vzorně uklidil, podlahu vytřel a po dokončení zápasu si i ruku se soupeřem podal :-) Po celou dobu turnaje se z repráku potichu linula rocková a metalová muzika a umocňovala tak výtečnou atmosféru skvělé akce. Jedinou nevýhodou, tedy pokud nepočítám hovno pod stolem č. 2., se tak stalo pouze neadekvátní osvětlení. Jenže s tím nikdo nemohl počítat. Příští rok se to musí nějak pořešit. Nakonec ale všichni měli stejné podmínky takže... Tou dobou jsem už slušně kulhal, protože při mém druhém zápasu mi při došlápnutí prsaklo v levém lýtkovém svalu a bolí to jak čert. Když už jsem věděl, že jsem nepostoupil, jal jsem se požívati chmelu v tekutém stavu a nachomýtl jsem se tak blbě, že mě určili za rozhodčího nejdůležitějších zápasů. Věděl jsem, že už se hraje vyřazovacím způsobem, ale že budu rozhodcovat semifinále, finále a boj o třetí místo, to jsem nevěděl ani když skončilo finále. Řekl mi to až vítěz celého turnaje že je konec. Takže první místo Pikaču, druhý místo můj přemožitel ze skupiny, třetí místo držitelka titulu mistryně evropy v paralympiádě Květa. Byl to skvělý turnaj se skvělými zápasy a já jsem na sebe pyšný, že jsem uhrál aspoň těch pár výher, když už jsem si na to koupil tu pálku.
Po skončení a vyhlášení výsledků, kdy jsem skončil na krásném desátém místě a vyhrál zkurvenej kalendář a reklamní batoh (radši bych šišku vysočiny a Frisco, což byly výhry horších hráčů) se se svými hlasivkami představil Ondra Moravec. Muzikant a zpěvák, který se staral o blaho našich uší. Jako metalista říkám, byla to sračka. Jako jednoduchej zkurvenej všemi nenáviděnej vidlák řikám, bylo to v pohodě. Týpek za mikrofonem s basovou kytarou stál u pultíku se samplem a tlačil do nás předělávky známých kapel.
Před první přestávkou jsem na něj zahalekal, že dobrý, ale ať se neopovažuje zahrát Chinaski. A co myslíte? Nevim jestli to někdo speciálně pro mě, jako pro milovníka vaptaptydaptap, objednal, nebo je to v jeho repertoáru vždy, ale on ten zmrd ty činasky fakt zahrál. Ve videu dole je celkem zřetelně poznat, jak mu za ně na konci děkuju. Jenže ani vymrdaný Chinaski mi nemohli pokazit radost z povedené akce, která doufám nastartuje statut tradice a třeba do příštího roku něco potrénuju a roznesu tam ty břídily na kopytech!! Cestou domů jsem nemohl nepochcat fabriku mého kapitalistického chlebodárce, tak jak to dělávám již dobrých dvacet let, čemuž přihlížel pavouk zmrdový (všichni pavouci jsou zmrdi). Doma jsem naopak nemohl odolat česnekové pomazánce, kterou jsem si udělal, než jsem na turnaj šel a dal si ji do ledničky uležet. Byla naprosto vynikající!!
pochcanej kapitalista
zmrdí pavouk
dokonalost
