13.4.2024 BJES / TRIGONUM MORTIS / SEKEROMLAT / ENTRAPPED
Jak už dva letáky v úvodu dnešního klávesového průjmu napovídají, nevyhnula se této akci změna v line-upu. V jednom z předešlých reportů jsem psal, že díky absenci blackmetalu na festivalu Czech Death Fest uvidím letos až do podzimu jen jednu blackmetalovou kapelu, a tou jsou NÁV. A ani to mi nevyšlo. Náv kvůli zdravotní indispozici pana bubeníka byli nahrazeni neméně kvalitní kapelou, a sice bjesnícíma BJES. Pro mě osobně kosmetická úprava, některým to mohlo přijít s Náv lepší, já už teď prozradím, že se mi to jako většinou zase líbilo. Do klubu přijíždíme chvíli před avizovaným začátkem, který se posunul o půl hodiny. Nakonec jsem vyrazil jenom s Amorfisem, který, ač skolen nehezkým kašlíčkem, jel podpořit klubovou akci. Takový je to srdcař! Po zběžném prošmejdění klubu a přilehlé hospody můžu konstatovat, že plno rozhodně není. Dáváme si Plzeň, která od minula podražila o pět korun českých a pozorujeme pana zvukaře, jak se se vším loudá, motá kapely, uklízí kabely, kontroluje, ladí, a všechno tak hrozně pomalu. Přesně tak, jak jsem na to z Ponorky (kromě minulé akce) zvyklý. Nabíráme tedy půlhodinku zpoždění. Zatím můžeme obdivovat vyzdobené pódium různými svíčkami a kosterními propriety. A pak přiběhla kapela s masakroidním názvem SEKEROMLAT, která rozhodně nešetřila šminkama. A bylo to ku prospěchu věci. Designově to měli vymazlený. Bubeník měl klasický blackmetalový corpsepaint, jaký používají severské blackmetalové kapely, basák měl obličej zmalovaný na černo (není to náhodou rasisticky nekorektní?) s velkým obráceným bílým křížem namalovaný od plešky až po krk, prostě přes celej xicht. Kytarista se pyšnil netradičními zebřími pruhy našikmo a zpěvák měl vizáž démona z kanálu. Kdo viděl legendární filmy Demons a C.H.U.D., tak ví o čem píšu. Zvukově to ze začátku nebylo vůbec dobrý a zvukař si možná tři písně se zvukem hrál, ale ani když se to srovnalo, i tak to nebylo ani třetinový oproti úternímu koncertu v Hradci Králové. Ale co člověk potřebuje za zvuk k punkově znějícímu dřevnímu blackmetalu, jakým se Sekeromlat prezentovali? To co zvukař vypotil stačilo k tomu, aby mě Sekeromlat jako první kapela rozsekeromlatil. Fakt mě to bavilo a to i když jsem si před nějakou dobou poslechl jejich nahrávku "Drápy a tesáky" a moc mě neoslovila. Živá produkce byla ovšem o něčem jiném. Chtěl jsem si koupit jejich nahrávku, ale bohužel ji mají k dispozici jen na audiokazetě, kterýmž neholduji... Po skončení sekerního mlatu si jdu zakoupit CD Bjes, ale nikdo u stolu s kapelním merchem nesedí. Chvíli čekám a nic. Asi samoobsluha.
Jdeme se vyvětrat ven do teplého večera, protože v klubu bylo na můj vkus moc teplo. Klábosíme s bývalým Chlumečákem a jeho paní o muzice, Amorfis se dusí kašlem, zapíjí to pivem a já jsem zvědav na další kapelu, kterou jsou ENTRAPPED, o kterých kamarád básnil, jak ho jejich album poslalo do hoven. Dokonce na ně měl přijet, ale něco mu do toho vlezlo. I tričko si vyjednal, že aby mu tam kapela přivezla, no nakonec z toho sešlo... Cestou na taneční parket si chci koupit CD Bjes (už zase) ale opět u merchandiseového stolu nikdo není. Se čtvrthodinovou sekero(mlatou) na pódium, co znamená hrát pro čtyřicet lidí, vlítnou zmínění Entrapped a hned jak kytarista hrábnul do strun, bylo všem jasné, odkud vítr vane. Samozřejmě ze Švédska. Dismemberovsky chrastící zvuk, který je poslední léta v oblibě u množství kapel rozvášnil několik fanoušků, kteří pařili jak o život. Obzvláště jeden alkoholem znavený fanoušek metalu pocházející ze země s modrožlutou vlajkou, ne, není to Ukrajina, odhodil křiváka někam do prdele, válel se po zemi, mezi stoly a užíval si chřestýše z Českých Budějovic, odkud kapela pochází. Zvukově to vepředu bylo hodně dobré. Před zvukařem se mi zdálo, že to bylo zbytečně překopákováné. Hudebně to není můj šálek dobrého piva, ale mě naživo baví většina kapel, takže mě to vůbec nenudilo a Amorfis z toho byl dokonce nadšen.
Jdu si koupit CD Bjes a zjišťuju, že samoobsluha už není, a příjemná dívčina mi z krabičky vyndá CDčko a huráááá, mám Bjes! Zase jdeme ven vyvětrat se do vlahého večera. Amorfis zase chrchlá až je celý dezorientovaný a přes plot zahrádky odflusne zdehtovatělý roztok plic, kterým málem trefil zrovna procházející paní po chodníku. Kdyby ji trefil do nohy, tak ji zlomí stehenní kost, vykloubí kyčel, vyhodí koleno a zůsobí těžkou distorzi hlezna. Takový chrchle se trhaly z amorfisového dýchacího ústrojí. Také se nám pochlubil, že si koupil jednak CD Bjes, ale hlavně LP Entrapped a ještě víc hlavně tričko Entrapped. Vypravoval nám prej Já chci tričko XL, načež mu entrappedí prodejce sdělil, že má jen jedno této velikosti, které si objednal někdo na facebooku. Amorphis se mu svěřil, že ten někdo je náš společný kamarád, a že se nedostaví. Jak je ten svět malej... Hodíme si nákup do auta a jdeme se podívat, co jsou zač ti TRIGONUM MORTIS. Vysokomýťáci na letáku byli presentováni jako death/black. Nevím jestli to sedělo, spíš ne a je to jedno. Každý se stejně maximálně soustředil na kytaristku. Jak vždycky píšu, dívka v metalové kapele je vždy potěšení pro oči a pohlazení na duši. Kytaristka Žaneta nejenže rozdávala úsměvy na všechny strany, občas se zamračila, ale hlavně bravurně obsluhovala svůj nástroj. Tuhle holčinu vídám na letních festivalech a díky její křehké postavičce, bych nikdy do ní neřekl, že hraje v kapele podobného ražení. Povědomý mě byl i zpěvák, který jak jsem se dozvěděl obsluhuje hlasivky ještě i v jiné vysokomýtské kapele, Milligan, kterou jsem v Ponorce už také viděl. Nicméně musím pana zpěváka pokárat. Ne za to, jaké dokázal vyluzovat chrochty a skřeky, ale nějak mi jeho zpěv neseděl do muziky. Možná to byl jen můj problém, protože měli ze všech kapel největší podporu, ale mě se to prostě nějak nelíbilo. A oni hráli tak strašně zbytečně dlouho. Kdyby zahráli o dvě písničky méně, mohli jsme se zbavit zpoždění, které jsme měli a nikdo by asi ani nic nenamítal. Hráli fakt dlouho. Čím dýl hráli, tím víc mi jejich muzika připomínala -bum-čvacht- Jak píšu, ostatním se to líbilo...
A naposledy jdeme ven na vzduch, který se z teplého až vlahého proměnil na celkem chladný. Amorfis opět kloktá výtok z plicního edému. Díky delšímu setu Trigonum Mortis je nám jasné, že v půlnoci se neskončí, což mě trochu sralo, protože jsem ráno potřeboval brzo vstávat. Domluvil jsem se s Amorfisem, že ať bude situace jaká bude, prostě to ve čtvrt na jednu zabalíme a pojedeme domů. Myslím, že kdo si na BJES počkal, nemohl být zklamaný. Bjes se rozbjesnili v černých hábitech v hustém kouři při omamné smradovůni vonných tyčinek za tónů blackmetalu, který se linul z jejich nástrojů a hrdla zpěváka, který se posilňoval červeným vínem rovnou z flašky. Pan zvukař svoji práci tentokrát téměř dotáhl do konce. Zvuk byl hlasitý, čitelný, jen trošičku přepálený zpěv. Ale to už vysírám. Bjes se mi ze všech kapel líbil nejvíc. Škoda, že nehráli předposlední, protože kdyby se prohodili s Trigonum Mortis, mohli jsme před půlnocí s čistým svědomím odjet. Najednou padla čtvrt na jednu, tedy domluvený čas odjezdu, ale jakožto řidič jsem dal Amorfisovi jasné echo, že se nikam nejede, že je to skvělý a že počkáme do konce. To bylo v době, když Bjes rozbjesnil poslední písničku. Skončilo se kousek před půl jednou. Loučíme se bývalým s Chlumečákem a jeho paní, proháníme ježka po parkovišti a svištíme domů rychlostí povolenou. Narozdíl od jednoho debila, který... ale co, nebudu se rozčilovat. V Chlumci nad Cidlinou v sokolovně probíhala asi nějaká diskotéka, dle opilých polonahých dívek a sjetých mladíků pohybujících se vrávoravou chůzí po chodnících. Jeden z nich nebezpečně málem vběhnul pod moje kola. Jen by se to dvakrát zhouplo a bylo by po sjetém mladíkovi. Svět jde do sraček. Takže shrnutí: Zlato bere Bjes, stříbro Sekeromlat, bronz Entrapped a valník brambor vyhrávají Trigonum Mortis. V dnešní době, když je žrádlo drahý, je beztak valník brambor lepší než cokoliv jinýho... Boha jeho to jsou zase kecy...
Pro pár dalších fotek klikni na "Další informace".
9.4.2024 DOM ZLY / ERDVE / MALLEPHYR / AORTES
Cestou na tuhle vypečenou akci od kluků z Grindpa Promotion and Booking jsem se stavil v jedné vsi u známého a vyzvednul si u něj dva vinyly. Dal jsem mu o stovku víc, než jsme byli domluveni, neboť mi dal jako bonus ještě třípalečné cédéčko a taky aby měl pejskům na granule. Pokračoval jsem do klubu Lucie, kde se Česko-Litevsko-Polský večírek konal. Musel jsem objet celý Hradec, protože jak jistě všichni vědí, u nemocnice před nedávnem začala totální rekonstrukce křižovatky a projet tamtudy mají problém i sanitky. Potkal jsem cestou taky jednoho debila ve stříbrný audině s pražskou poznávací značkou, kterak mě v zatáčce předjíždí na plné čáře. Patrně pospíchal. Tihleti tydýti jsou pak většinou omotaný kolem stromu a já jim to přeju... Do klubu jsem dorazil pět minut před avizovaným začátkem, tedy v 18:55hod. Páni pořadatelé úzkostlivě dbají na dodržování hracích časů, což je super, ale v úterý mohli udělat u první kapely výjimku a nechat ji hrát déle.
Dávám si lahvové nealkoholické pivo, tuším že za něj chtěli 44Kč a vyhlížím známé xichty. Našel jsem dva. Jeden xicht pochází z Chlumce a je věrným fanouškem tohoto blogu a druhý xicht pořádá podzimní blackmetalovou akci. S oběma prohodím pár slov a jen se napiju, padne devatenáctá hodina, která znamená zhasnutí světel, puštění ambientního intra, které svým prasopalem s dívčím chrchlákem protne jeho melancholickou náladu polská kapela DOM ZLY. Čumím jak blázen na blackový výplach, který střídá ponurý doom post, s jakoby rezavým drátem drásanými hlasivkami polsky pějící zpěvačky, to vše zabaleno do skvělého zvuku aparatury značky JBL. Opravdu vynikající a skvělá show podpořená jednoduchými světly. Jen velká škoda právě toho hracího harmonogramu, který na Dom Zly nepamatoval delší stopáží, protože půlhodina pro kapelu, která hrála tak skvěle, bylo strašně málo.
Kupuju si okamžitě jejich LP a odnáším si ho do auta, když najednou kde se zjevili, tu se zjevili, dva zjevy, kteří mě znali. A já je neznal. V tuhle chvíli si vždycky říkám Tak a je to tady. Teď dostanu do držky za ty kraviny co tu píšu. Určitě nějací pražáci, nebo někdo s pražskou poznávací značkou, nebo volič pětikoalice. Na mé nechápavé pohledy se představili jako bubeník z Mallephyr s tátou, taktéž čtenáři mého psaní, toho času jestli se dobře pamatuju zmiňující se mi, že můj blog je legenda. Chlapi, jsem upřímně dojat a díky za slova chvály.... Uf... Ze srdce mi tedy spadl kámen o velikosti Vatikánu, neboť kdybych se měl bránit ataku zuřivých Pražáků, kdo mě zná tak ví, že jsem muskulatury zoufalé, fyzičky nevalné, formy ubohé, bojových umění neznalý. Chvíli si povídáme a dozvídám se od nich, že zpěvák a kytarista v jedné osobě, mluvíme stále o Mallephyr, se zrovna snaží prodat nějaké vinyly. Na můj dotaz, kde se tak právě děje, mě nasměrují do rohu hospody, kde opravdu u stolu sedí pan zpěvák obklopen kapelním merchandisem. No a já jak slyším slovo vinyl, tak si hned musím nějakej koupit a je úplně jedno, že jsem si za poslední hodinu a půl koupil už tři. Jdu se tedy ozvat, že bych taky jeden chtěl, načež se dozvídám cenu 550Kč, což není málo, ale naprosto to chápu a respektuju (narozdíl od cen opravdu velkých kapel, o čemž bude ještě řeč). Jenže kouknu do peněženky a tam?: Tududumdum... Kurva, poslední čtyři stovky a pár drobnejch. Nějak jsem to tentokrát podcenil. Cítím se jak debil. Jak by se mi teď hodilo to kilčo, které jsem nechal pejskům. No nic, překousnu si jazyk, omluvím se, že jsem debil a odcházím do auta s tím, že bych tam mohl mít nějaké drobné do nákupních vozíků. V autě si schovám desku polské kapely i s jejich plejlistem, najdu tam třicet korun a vracím se zpátky. Informuju zpěváka Mallephyr, že jsem sice něco našel, ale ještě je to pořád málo a že těch zbývajících třicet korun seženu i kdybych se měl prostituovat. A jak jsem spěchal a byl nasranej sám na sebe, tak jsem se začal nekontrolovatelně potit. Jen jsem přišel na sál, kde to páchlo trochu po hovnech a vydýchaným vzduchem, hrála už druhá kapela, v pořadí první litevská, jménem AORTES. Postavím se na kraj ke zdi a potím se jak středoškolák u tabule. Ne. Víc se potím. Mnohem víc. Asi se moje tělo opožděně začalo bránit těm dvanácti dvanáctistupňovým pivům, co jsem vychlastal den předtím na projížďce na kole. Nikdo jiný se nepotil. Jen já. Kapalo mi to z nosu, z uší, z čela pod tričko, které se po chvíli stalo celé úplně promočené. Možná jsem v přechodu a mám jen návaly horkosti. Jestli ano, bude to přechod monstrózní. Opírám se holou rukou o zeď, kde po mě zůstává mokrý flek. Poslouchám kapelu a nedokážu se na ni soustředit, protože se soustředím na to, aby se na mě nikdo nedíval, což samozřejmě člověk neovlivní. Ještě že byla poměrně tma a třeba mě nikdo ani neviděl jak ze mě chčije. Aortes si tedy moc neužívám. Prostě jen přijímám jejich muziku, kterou bych zařadil do škatulky sludge noise pomalej bordel. Spíš přemýšlím, kde seženu zbytek peněz na vysněnou desku Mallephyr. Myslím, že bych se klidně mohl i dohodnout, že by mi ji dali se slevou (v den vydání, by to byla docela rarita), ale i kdyby mi to bylo nabídnuto, rezolutně bych odmítl. Myslím, že za vydáním desky je hromada práce, která by měla být odměněna stoprocentně a ne jen devadesátipětiprocentně. Trn z prdele mi nakonec vytrhl chlumecký xicht, který mi ochotně zapůjčil padesátikorunovou minci. Díky ti za to! V sobotu ti ji vrátím v Pardubicích. Zpěvák právě hrající kapely měl na pódiu i jakýsi pultík s různými samply a ruchy a také malinké klávesy a mikrofon s nějakým efektem. Kolem celého pultíku se různě kroutil a poskakoval jako zkušený epileptik. Jede se přesně podle plánu, zvuk je perfektní, jen vyvětrat by to chtělo...
Pauzu mezi Aortes a Mellephyr trávíme venku, kde je vlahý večer. Kecáme o našich oblíbených kapelách, festivalech (shodneme se, že soupiska kapel na letošní ročník Czech Death Festu je jedna velká bída až na tři headlinery) a i o cenách LP, které jsou u některých LP prodávaných v naší krásné, leč prohnilé zemi, prodávány za ceny nepřijatelné. Jako krásný příklad můžeme uvést eshop EMP nebo Musicrecords a porovnat jejich ceny, s cenami, které platí metaloví fanoušci třeba v Polsku nebo USA. Deska, která se v USA prodává za 12 dolarů by přeci u nás nemusela nutně stát 7 stovek. Nebo co to kurva bylo jako za poslední LP Dodheimsgard? Jako fakt si někdo myslí, že dám dvanáct stovek za kus asfaltu jen abych mohl machrovat jakej jsem hipster poslouchající norské umělce? Ani hovno. Bohužel jsme se s mým padesátikorunovým zachráncem pocházejícím z Chlumce nad Cidlinou shodli na tom, že i 8-9 stovek za novinkové vinyly kapel COFFIN STROM (zpívá Fenriz) a DARKTHRONE (bubnuje Fenriz) je prostě víc než by mělo být. A přitom oba bychom ten Coffin Storm chtěli. Stejně tak Darkthrone, ale ty sbírám na CD takže to mi zas tak nevadí... Na druhou stranu den před touhle akcí jsem prochlastal za pár hodin 5 stovek, tak nevim na co si tu stěžuju... Klábosíme a těšíme se na MALLEPHYR, kteří jak jsem zmínil, v ten den oficiálně vydali novou desku, kterou jsem si nestáhnul, ani neposlechnul. Rovnou jsem si ji koupil a jestli se mi chlapi nebude líbit, tak.... si ji i tak nechám. Když nastal čas, jdu na sál zjistit stav a dozvídám se, že jsou nějaké problémy s nazvučením. Problémy se ale vyřešily rychle, takže se může začít a a a a... zase nás všechny odrovnali! Zvuk měli vynikající (což samozřejmě jak už je tradicí není adekvátně zachyceno mým záznamovýcm zařízením ve videu). Chvílemi jsem pozoroval bubeníka, který to odbubnoval s prstem v nose. On se snad ani nezapotil ty vole!! Sypačky jel s takovým přehledem, až se tomu nechtělo věřit. Kytarista honil pražce kytary po celém Hradci, zpěvák lomeno kytarista heká, blije, zpívá, struny drtí, basák znásilňuje svoji šestistrunku... Pecka jako! Skvělá muzika, profesionální vystupování kapely, já nemůžu jinak než je pasovat do role nejlepší české kapely, hrající tvrdý undergroundový rock´n´roll. Paráda kluci, jen tak dál!!
Když dohráli, opět se jdeme nadýchat čerstvého vzduchu a vracíme se v době, kdy už hraje poslední kapela, druhá Litevská, ERDVE. A zatímco u první litevský jsem potil hektolitry močůvky, u druhé litevské kapely se mi ježily chlupy na husích rukou z toho, jak to bylo mohutný. Takovej zvuk nemá spousta kapel za celou svoji kariéru. A do toho ta jejich těžkotonážní muzika. Vůbec nevím co napsat o kapele, o které vím hovno, která hraje muziku, které nerozumím. Člověk by na ně i zapařil, kdyby věděl jak. Já si v ruce držel LP Mallephyr, takže bych na Erdve nezapařil ani kdybych věděl jak. Zpěv mi přišel trochu jednotvárný, ale energie, která čišela z jejich soundu byla naprosto odzbrojující lomeno devastující. Kolem se nacházelo i několik pohledných slečen a jedna sličná zrzečka, kolébaly se do rytmů se zavřenými oči, jakoby v tranzu. Kdybych měl přirovnat k něčemu hudbu, kterou se Erdve prezentovali, byla by to Halina Pawlowská, jak se řítí v buldozeru proti zdi, před kterou Sepultura hraje Roots Bloody Roots. Vážně silně nakažlivé. Asi pět minut před koncem, tedy ve 22:25hod se kapela loučí, ale mě bylo jasné, že se ještě vrátí, protože lidi si to přáli. Přáli si to ostatně u všech kapel, ale jak jsem psal výše, hrací časy se dodržovaly.
V pauze mezi koncem a přídavkem se loučím s rodilým chlumečákem, procházím hospodou, kde se loučím s Mallephyrem. Vylezu ven z hospody, jdu kolem oken klubu, která jsou zevnitř zabedněna a obdivuju rezonování oken z ulice. Opravdu mohutný zvuk to byl. Je teplo a vlhko. Cesta domů je prosta debilů. V protisměru jsem kromě tří záchranek nepotkal jediný vůz, pokud nepočítám větší množství srnek všude v příkopech a na polích. Ovšem srnky se nedají považovat za vůz, žejo. Domů přijíždím chvíli před půl dvanáctou. Je zima a fouká studený vítr. Byl to kurva parádní koncert. A dokonce Hradečáci i překvapili, že přišli. Docela by mě zajímalo, co rozhoduje pro místní v účast na koncertě, protože v Hradci, ale i v Pardubicích pamatuju akce, kdy lidi prostě nepřišli a hrálo se pro patnáct hlav anebo naopak klub byl nacpaný k prasknutí. Navíc ve všední den, vstupné 400Kč, zkrátka jsem čekal návštěvní průser, ale myslím, že pořadatelé i kapely mohou být spokojeni. Povedlo se to a jen houšť Grindpa Production and Booking.
22/08/2022
Dne 22. srpna 2022 nebylo moc příjemné počasí na to, abych vytáhl bicykl a tak jsem se šel projít zadem do místního malého městečka Nový Bydžov, přezdívaný Cikánov. Prošel jsem vesničkou Sloupno, pozdravil se s pasoucíma se koníčkama, přešel most a podél řeky jsem směřoval k jedné z mála atrakcí tohoto hnusného města, tedy k myšákům a kačenám, rozuměj k místu, kde se zdržuje kolonie nutrií říčních a hejno kachen divokých. Projdu kolem nich na jedné straně a kolem nehorázného bordelu u popelnic na straně druhé a blížím se k muzeu hraček. Až potud taková tak procházková klasika. Ale naproti muzeu to začíná být zajímavé. Moje periferní vidění totiž na radaru ukázalo podezřelý předmět. Kouknu doprava, zaostřím moje šeroslepé oči a co nevidím... V trsu uschlé traviny se tam válí zelený papírek v hodnotě 100Kč.
Nacházel jsem se poblíž černošské čtvrti Jakochánov, kde hrozilo nebezpečí života, tak jsem rychle papírek vyfotil, sebral a namířil dál procházkou. Jenže co se nestalo... Udělám dva kroky a moje vycvičené periferní vidění na svém radaru zaznamenalo opět podezřelý objekt. Otočím hlavu doleva a moje šeroslepé oči po zaostření na okraji louže identifikovaly předmět zelené barvy. Jelikož jsem se nacházel kousek od černošské čtvrti, vyfotil jsem rychle objekt, sebral ho a i s druhým papírkem v hodnotě 100Kč opustil nebezpečnou zónu.
Zpětně jsem si pak sypal popel na hlavu, že jsem se nepodíval ještě kolem, jako když v lese najdete houbu a pak kolem další. A víte jak se říká, že když šlápneš do hovna, že budeš mít štěstí? Tak něco na tom bude. O pár kilometrů dál jsem jedno čerstvé psí hovno opravdu rozšlápl. Jen se mi to stalo tak trochu opačně. Nejdřív štěstí v podobě dvou stovek a pak hovno na botě... To jsem si ale nevyfotil, neboť jsem měl dostatek práce s jeho dolování ze vzorku podrážky...
TSATTHOGGUA - Hallelujah Messiah
Jako dorostenec střední ekonomickou školou, se zaměřením na podnikání a služby v zemědělství, protloukající se, jsem si ve volných chvílích obkresloval z německy psaných blackmetalových magazínů Ablaze krásná zakroucená loga blackmetalových kapel a v době přechodu z kopírování audiokazet na kopírování CDček jsem marně snil o tom, že někdy uslyším právě kapelu Tsatthoggua, kteréž logo jsem také mistrnými tahy obšlehnul. Netrvalo to ani několik desítek let a já nejenže jsem se s tvorbou téhle německé zmrdutosti seznámil skrz datový tok empétrojek, ale o něco později jsem i zakoupil jejich obě CD, které měli k dispozici. Zklamáním pro mě bylo, když jsem zjistil, že kapela je nefunkční. Ovšem relativně nedávno jsem s potěšením zjistil, že TSATTHOGGUA zase funguje a že dokonce chystá vydat desku. Sice jenom demáč a EP, ale ani jedno jsem doma neměl, takže k doplnění sbírky věc ušlechtilá. Bohužel se nejedná o žádný mě neznámý materiál. Strana "A" tohohle vinylu nabízí větší část dema "Siegeswille", které se prezentuje rychlým, řekl bych hodně kvalitním blackmetalem, který se s ničím nesere. Bohužel je to demo a ta jak známo nemívají dobrý zvuk. Nevím, jestli byl zvuk pro toto vydání nějak remasterován, slyšet to rozhodně není. Když kapela chce mít špatný zvuk (v minulosti třeba Darkthrone), musí tomu uzpůsobit svoji muziku. A protože Tsatthoggua se prezentuje rychlým blackmetalem, který bych přirovnal k Marduk, čistý a kvalitní zvuk je podmínkou k dobrému požitku. Samotná hudba je jak kdyby ji sral samotný satanáš svojí chlupatou prdelí a při tom v dlani mačkal vydloubnuté oči malé holčičky. Písně z dema jsou jen tak mimochodem s dobrým zvukem slyšet i na debutní desce "Hosanna Bizarre". Druhou stranu otevírá poslední písnička z dema a následuje EP "German Black Metal", což bylo v první aktivní době kapely poslední, co jim vyšlo. Zvukově je to o mnoho lepší, než demo, hudebně se stále jedná o prasácký, rychlý s ničím se neseroucí black metal. Přesně ten hnus, co mám tak rád. Skladby z tohoto EP se nachází na druhém CD "Trans Cunt Whip." A víte co? Když tu desku tak teď poslouchám, seru na špatnej zvuk! Tsatthoggua hraje skvěle a doufám, že budou pokračovat a že třeba vyjedou předvést své koncertní umění do naší malé zemičky. Vůbec nelituju koupě tohoto LP. Osmose Production ho zabalilo do krásného, zcela nekompromisního obalu (tohle vlastníma očima fakt nechceš vidět). Vnitřní obal s texty a informacemi o nahrávkách je designově taktéž pěkně vyveden, ostatně jako všechny jejich počiny. Prznění ženskejch a sadomaso blackmetal jdou prostě k sobě.
K poslechu a tanci Tsatthoggua haleká Hallelujah Messiah na bandcamp
16.3.2024 SADISTIC NIGHT (EPIDEMY / NECNON MORTUSS / SADISTIC HANNIBAL)
Tak strašně jsem se těšil na kapely Cholera, Sukkhu a Necromanth, které měly 16.3. hrát v Mladé Boleslavi ve Farářově sluji, že jsem se asi přetěšil a jak jistě všichni vědí, akce byla zrušena, protože klub se nečekaně musel uzavřít o měsíc dřív, než bylo avizováno. Fakt mě to sere, protože Cholera je jak designově tak hudebně krutopřísně dobrá, Sukkhu mám rád a jejich vystoupení mají šťávu a Necromanth jsou přesně ta kapela, kterou potřebujete vidět naživo. Budeme tedy přát všem, kteří se zasloužili, aby se Farářova sluj zavřela, choleru pro celé jejich rodiny. A jak to tedy 16.3. dopadlo? Nechci nějak podceňovat nebo dehonestovat Sadistic Night, ale prostě radši bych na tři blackmetaly (už jenom z toho důvodu, že mám blackmetal rád), než na dva treše a jeden death (už jenom z toho důvodu, že treš neposlouchám a deathu neholduju). Jenže když ono nic jinýho nebylo k mání... a do posraný Prahy nepojedu.
Všichni pardálové, kteří přicházeli v úvahu, že by se mnou mohli jet, mi dali vale, takže jsem nakonec jel sám. Informoval jsem se u pana pořádajícího, v kolik se začne hrát. Od 17ti hodin se otevírá bar a od 18ti hodin začíná živá hudební produkce. A s malým zpožděním to tak bylo. Myslím ten začátek v 18h. V 17 hodin jsem se tedy naonduloval abych nedělal naší obci ve městě ostudu, nazul vycházkovou obuv a vylezl ven a tam se začali čerti ženit. A to ještě před chvílí svítilo slunce jak prdlý. Na můj nekvalitní záznamový aparát jsem zachytil přechod z polojasna na tornádo. Cestou do Jičína chcalo jak cyp a na vjezdu do města mě Jičín vítal různými odstíny modré a šedé.
Parkuju u nemocnice, protože to tam znám a pěšky jdu několik set metrů na náměstí, kde se v patře nachází bar, ve kterém se Sadistická noc konala. Vezmu za madlo bytelných dveří a...nic. Uplně normálně zavřeno. Kolem se ale pohybovalo několik vagabundů, kteří se určitě chystali na stejný koncert jako já a vychutnávali si svoji dávku nikotinu. Po chvilce přišel bodrý vousatý mládenec, vzal za madlo tak, že dveře málem vyrval z pantů a já v duchu opět zkonstatoval, že nejsem ve formě. Vezmu tedy za dveře i já a už povolily bez problémů. Vyšplhám se po příkrých nepříjemných schodech do patra, zaplatím vstupné dvě kila, otevřu dveře do baru a první pohled řiká Tý vole tady je lidí. Pozdravím se s kámošem a po chvilce zjišťuju že Tý vole tady je lidí, není zas až tak pravda. Všichni totiž byli nasáčkovaní v přední části před barem a popíjeli u stolů. V zadní části a na parketu nebyl nikdo. Mohlo tam být nějakých 30 lidí? Účast tedy nic moc, vezmeme-li v potaz to, že někteří z těch lidí byli kapelníci pekelníci. U sympatické obsluhy měním čtyřicet korun českých za láhev nealkoholického piva a čekám až si první kapela EPIDEMY dojede svoje předkoncertní cigárko. Pražským hevíkářům to cigárko ale tvrá čtvrt hodiny, tak nevim co tam dělali. Naštěstí v klubu hraje muzika mého mládí, takže se na Epidemy čeká při písničkách od Motorhead, Accept a Manowar příjemně. Kapela se ukazuje v době, kdy hraje písnička "Warriors Of The World", basák bere do ruky svůj nástroj a hraje společně s manowařím bojovníkem Joeyem DeMaiem, k němu se přidá i kytarista. Zvukař po chvíli vypne Manowar a část Epidemy ještě chvíli paroduje známý hit od upadající kapely. V 18 hodin a 15 minut se konečně začíná hrát. Na pódiu, které není vyvýšené, ale je na stejném koberci, na kterém jsme stáli i my, fanoušci, se nachází i kouřotvory, které kapela během své produkce často používala. V kombinaci se světly, ucházejícím heavíkem a celkem dobrým zvukem, mi jejich set přišel docela v pohodě. Hráli snaživě, potili se jak koně, zpěvák v jedné písni zabrousil i do jakés takés screamo polohy. Pak jednu písničku posrali a stěžovali si zvukařovi, že se neslyší v odposleších. Po krátké konzultaci se zvukařem se pokračuje. Jenže další výser, kytaristovi praskla struna, takže sedmou písničku zahráli jen na jednu kytaru. Když se pak v průběhu vrátil i druhý kytarista s novou strunou, rozdíl byl velký. Hned měla muzika větší šťávu. Škoda jen, že zpěvák nezvládal melodický zpěv. Když vrčel a řval, Epidemy mi byli bližší, ale když se snažil zpívat, znělo to prostě blbě. Epidemy zakončují svůj set jako velká heavy kapela natahováním konce písničky a po padesáti minutách končí. Těch třicet lidí, co se na ně přišlo podívat poctivě aplaudovalo, i já jim zatleskal, ale víte jak. Není to můj šálek čajíčku.... Bohužel mi nějak zahabroval telefon a jediná trochu použitelná fotka, která se mi uložila, je tato...
Zajdu si pro druhé nealkoholické pivo a klábosím s kámošem. Připravuje se pořádající kapela SADISTIC HANNIBAL, která si v posledních týdnech prochází martýriem na sociálních sítích za to, že si dovolili hrát s kapelou Zóna-A. Že proto jsou to prý zkurvení náckové a hrajou zkurvený agrometal. Tyhlety kecy většinou z tlamy vypustí nějakej pomatenej levičák z Prahy, rozuměj volič pětikoalice. Ale když realitvně nedávno mohli být za zkurvené nácky označeni i Fleshless, a to přímo fanoušky festivalu na který byli Fleshless pozvaní a v minulosti na něm několikrát hráli, není se co divit, že jde Evropa díky takovýmto dementům do hajzlu. Podle těchto voslů se mimimálně za každým druhým rohem krčí Himler... Dle zvukové zkoušky můžeme v podání Sadistic Hannibal očekávat bordel. A jak se později ukázalo, bordel to opravdu byl. Zvuk byl dobrý, ale jejich písně by se daly charakterizovat jako krátké, rychlé, hlasité. Prostě bordel. V dobrým slova smyslu. Zpěv z oblasti deathu, muzika hodně, ale opravdu hodně tvrdej thrash. Ne takové to pidlikání co předvádí hvězdy trešového nebe, ale pořádnej, nekompromisní thrashmetal. Nic z toho co tu píšu samozřejmě jako vždycky není objektivně zachyceno na přiloženém nekvalitním videu. Během setu došlo na představení nového basáka a zapití jeho příštích třiceti let u kapely, panákem něčeho bílýho. Na několik písní vznikl malinkatý minikotlík, i na stagedaving pana zpěváka došlo a světe div se, i takzvané wall of death se konalo. Všechno v počtu nějakých pěti šesti lidí. Já byl s celým jejich vystoupením spokojen, a to thrashmetal vlastně vůbec neposlouchám. Možná bych měl začít poslouchat nacistický agrometal, který zakončil své koncertní taškaření písní ze života, která měla název "Cikán je hnusná bestie", nebo tak nějak se to jmenovalo. Zábavná byla i představovačka jednotlivých členů, která probíhala následovně: "Tohle je první člen, tohle druhej člen, támhle třetí člen, čtvrtej a pátej." Stejně jako u předešlé kapely, i u této se mi většina fotek nevím proč neuložila. Asi by to chtělo upgrade mobilního zařízení...
Před poslední kapelou dávám poslední nealkoholické pivo a ve dvacetjedna hodin středoevropského času vběhnou na koberec, co znamenají sadistickou noc NECNON MORTUSS. (Poznámka pod čarou - být tam nějaký ten dement, co vidí nácka v každým, tak určitě Necnon Mortuss označí za nácky díky SS na konci názvu a odejdou na protest pryč někam, kde se podává veganské vepřové. Konec poznámky pod čarou.) ... Zatímco Sadistic Hannibal se při své ortodoxnosti, kdy se muzikou hlavně baví a na všechno serou, obešli bez kouřotvoru, Necnon Mortuss tuto vychytávku, která na koncertu dělá příjemnou atmosféru, měli a využívali ji hojně. Zvuk měli parádní, což opět není adekvátně zachyceno ve videu dole. Asi jsem položil prst na mikrofon a proto je to takové zahuhlané a potichu. Ve skutečnosti to bylo jasné, hutné a hlasité. Na Necnon Mortuss bylo několik Wall Of Deathů v každé písni, na koberci nás stálo stále jen těch třicet lidí. Zpěvák nás obšťastňoval různorodými vokály, jedna píseň byla dokonce blackmetalová, zbytek brutální deathmetal, kerý by se klukům, kteří dali přednost jiným aktivitám, určitě líbil. Po třičtvrtěhodině co hráli, jsem opustil prostory Baru Na Starym, protože mi mohl močák prasknout po těch třech nealkoholických pivech. Už jsem se tam nevrátil, i když zbývalo ještě patnáct minut do nočního klidu. Vycházím na čerstvý vzduch na jičínské náměsti a z pootevřeného okna v patře, kde ještě hrál Necnon Mortuss, se do náměstí rozléhal řízný deathmetal. A tak to má být!
Pro pár fotek, který se mi uložily a jsou fakt na hovno, klikni na DALŠÍ INFORMACE. Pokud je nechceš vidět a nebo pokud ti někdo poslal odkaz přímo na tento nacistický blábol, nikam klikat nemusíš a fotky vidíš.
2.3.2024 ALŽBĚTA / FÉNIX
Ouuuu, to se to nepovedlo. Tomuhle se říká výser. Tak si to představte... Mladoboleslavská Sluj pana faráře byla nucena ukončit svůj provoz o měsíc dřív než bylo majitelem slíbeno a tak provozovatel musel zrušit dva koncerty. Nutno podotknout, že to byly dva koncerty, na které jsem se fakt těšil. O to víc zamrzí, že do budoucna nemám kam jezdit na blackmetal a jedinou blackovou kapelou, kterou letos až do září uvidím, jsou Náv. Sviňárna tohleto. Musel jsem tedy vzít za vděk akcí, na kterou mě zval ošklivě vyvedený leták, u nás v dědině. A přitom jsem se mohl kochat na akci z krásného letáku níže...
Zamáčkl jsem slzičku, když mi pan pořadatel na jedné noční směně napsal, že je konec, že koncerty se ruší a hledal jsem něco jiného. Bohužel, jak napovídá dnešní titulek, nic jiného než Alžběta a Fénix se v okolí nenaskytlo. A do posraný Prahy nepojedu. Akce byla naplánovaná na dvacátou hodinu, takže jsem měl dostatek času na účast na turnaji v šipkách, který v sousedním městečku začínal v 16:00h. Plán byl takovýhle. Ve čtvrt na čtyři čekat na kámoše, kterej nás odveze do Nového Bydžova na turnaj, tam si dát pár piv, dvakrát prohrát a jít pěšky domů na zábavu. Realita byla takováto. Ve čtvrt na čtyři nás kámoš hodil do sousedního města na turnaj v šipkách, který probíhal tak, že od začátku jsem jednak věděl, že nemám šanci umístit se v předních pozicích, protože kluci co tam hrajou, tak jsou v umění hodu šipek úplně někde jinde než já a druhak jsem tam jel s vědomím, že nejdýl v 19hodin potřebuju odejít. Věc se nakonec vyvynula tak, že jsem byl rovnocenným soupeřem pro všechny zúčastněné, kteří to tam mrskaji závodně a ještě v půl osmý jsem byl ve hře. Ovšem byla to moje poslední hra, neboť jsem po jedné prohře a dvou výhrách podruhé prohrál. Pěšky bych to už domů nestihl, takže jsem si zavolal odvoz, doma si umyl žaluda pro strejčka příhodu, vzal jsem si festivalový kelímek a vyrazil na vesnickou tancovačku. Ještě zmíním, že když jsme na šipkách venku na zahrádce v klidu pokuřovali, objevila se odněkud nějaká hnusná ve xichtě volezlá stará bába a prej: "Není v hospodě Flégl?" Říkáme jí, že "žádnýho Flégla neznáme", a já že "jednoho znám ale ten je už několik let po smrti, že ten tam asi nebude." Bába hnusná čuměla jak píča a prej na nás: "Vy jste Ukrajinci žejo." Jsme vyprskli smíchy vole. Píča stará mě přirovnala k tomu modrožlutýmu hnusu. Zasloužila by kremaci za to!!
Cestou k našemu dělnickému domu, kde se akce konala, jsem si všiml, že všude, kde se dalo parkovat, stojí auta. Před hospodou postávalo asi 30 lidí, z nichž někteří mi sdělovali, že je full house, tedy narváno. Nedbal jsem jejich varování, nevěřil jsem jim, kurva proč by mělo bejt narváno na takový dvě vodrhovačky žejo. Jenže oni nekecali. Sál byl nacpanej k prasknutí, okolní prostory, ať už přísálí, chodba nebo přilehlá hospoda taky zalidněná. Uf! Platím nepřiměřeně vysoké vstupné 300Kč. Kurva kde já mohl ten večer za ty samý prachy bejt... zamáčknul jsem slzu a vešel do přetopeného sálu a já to tam tak nenáviděl kuli tomu vedru. Dopiče tak venku je dvanáct stupňů a oni topěji jak prdlí. Je toto možné? Okamžitě jsem se začal potit. Kouknu doprava, kde jsem tušil výčep a vidím asi třicetimetrovou frontu. To si kurva dělaji prdel ne? Ještěže je tam ta hospoda, a že si všichni asi řekli: "Jooo Radegast desítka za třicet, to si tady tu třičtvrtěhodinu na pivko počkám než chlastat jedenáctku Kozla nebo Svijany za třicet tři v hospodě", protože v hospodě bylo před čepem jen pár lidí a pivko jsem měl během dvou minut. Půlku jsem vypil cestou na sál a zkusil se znovu vžít do kvalitního kulturního zážitku. Bohužel to nešlo. Jednak to vedro, jednak ta spousta lidí a v neposlední řadě jednak FÉNIX. To byla totiž první kapela, která spustila svůj program. Hned na začátku vyhrožoval zpěvák, že nás budou trápit hodinu a půl. A nekecal. Fakt hráli skoro hodinu a půl. Bohužel pro mě, se mi jejich bum čvacht hevík se špatným zpěvem nelíbil. Tohle mohlo bavit lidi možná tak v roce 1987. Zvuk je strašně potichu, ale jinak dobře čitelný. V tu dobu jsem měl sedmý pivo (6 dvanáctek jsem polknul na šipkách) a to se mi většinou líběji všelijaké píčoviny. Ale Fénix ne a ne dostat pod kůži. Asi proto, že to nebyla píčovina haha. Pro mě to byla podprůměrná zábavová kapela. A to hrajou prosím pěkně už dvacet pět let. A pořád se to nenaučili. Přišlo mi to bez nápadu. Prostě průměrná tancovačka s muzikou ke chlastání. Za tři kila bych byl býval očekával trochu víc. Až v tu chvíli si člověk uvědomí, jak mu chybí ta muzika, na kterou jezdí obvykle, tedy pořádná metalová kapela hrající v malém klubu pro pár lidí. Sorry, ale mačkat se na podřadný hevík může chtít snad jen opravdový masochista. Nicméně těch masochistů tam bylo hodně a Fénix si za svoji muziku vysloužil po každé písni velký aplaus, takže lidem se to líbilo. A to je dobře. Že se to nelíbilo jednomu čurákovi, kterej to tady teď fuckuje je problém pouze a jen toho čuráka, kterej to tady teď fuckuje. A vlastně nevim na co si stěžuju, když jsem možná polovičku hracího času strávil před hospodou a kecal s kámošema. Je z mého pohledu neuvěřitelné, že všichni kolem mě si zpívaji texty oněch nezáživných písní. Moje slova výše, že zpěvák byl špatný, potvrdil i sám zpěvák, když asi po čtvrté písni zmínil, že Dneska zpívám na střízlivo a nic moc. Dobrej frajer...
I přes velký úspěch Fénixu si troufám tvrdit, že většina lidí přišla na druhou kapelu, která si říká ALŽBĚTA. Naprosto nechápu jejich oblíbenost. Asi jsem z jinýho těsta, když se mi nelíbí Iron Maiden a Fénix. Každopádně Alžběta je pro mě z těch tří kapel asi nejlepší volba. Teď jsem možná nasral pár lidí, kteří nepochopí jak můžu srovnávat zábavovou kapelu s monstr hvězdama. Ale tak to prostě je. Alžběta měla lepší zvuk (ovšem kdyby s takovým zvukem přišli třeba At The Gates, tak budu pičovat ještě tejden), kouřové efekty a celkově to bylo prostě lepší. A taky měli nádherou slečnu paní bubenici. Kočka to byla! A když jsem se podíval kolem sebe, bylo tam těch koček všude spousta. Mladý, starší, starý, ale všechny byly kočky. Alžběta skončila, jak bylo avizováno předem, přesně s úderem půlnoci. Sklidili obrovský aplaus, dokonce i já jim zatleskal, protože to bylo asi tak o jeden až dva levely vejš než první kapela. Možná že kdyby kapely hrály v opačném pořadí, tak by těch dvanáct piv, které jsem při Alžbětě měl způsobily, že by se mi i Fénix líbil. Je krásně vidět přímá úměrnost. Čím víc piv má člověk pod čepicí, tím víc se mu líbí kdejaká sračka. Tím nechci ale říct, že je Alžběta sračka. To vůbec ne. Básník tím chtěl říct, že můj způsob hodnocení muziky nesmí nikdo brát vážně, tím spíš míň tenhle blog. Ani Alžbětu jsem nestrávil celou na tanečním parketu a zhruba půlku jejich setu jsem pendloval mezi hospodou, WC a venkem. Tak například venku jsem se dozvěděl, že kámoš Žalud byl na nějakém vyšetření a bylo to na gynekologii. Řikám mu že ho trumfnu, čemuž nevěřil. Pak jsem mu řekl, že jsem byl na rektoskopii a on jen smutně dodal: Trumfnuls mě. Taky jsem dělal bodyguarda jedné skoroblondýně, která potřebovala čůrat, ale dámské WC bylo jak po náletu divokejch prasat bahnících se celej den ve sračkách, tak jsem ji zavedl na naše WC do kabinky, postavil jsem se před dveře a hlídal, aby ji tam nikdo neznásilnil. Abych umocnil moji důležitost, vedl jsem s onou dámou rozhovor přes dveře: "Močí se Vám dobře madam?" "Ano ano děkuji za optání." "Budete si přát utřít nebo to zvládnete sama?" "Och děkuji, zvládnu to sama, jste hodný Jamesi..." Po chvilce se dveře otevřely a vyšla z nich krásná dívka plavých vlasů, o litr a půl chcanek lehčí, ladným krokem zamířila k umyvadlu, kde si umyla ruce, pohladila mě po tváři a řekla: "Jsi úžasný..." Boha jeho to jsou zase sračky co tu melu. Ale že jsem čekal před dveřma až se vychčije, to je pravda. Dvakrát. Když bylo po všem, motal jsem se po skřivanských chodnících směrem domů a broukal si nevim proč refrén písničky kapely Fénix, která ten večer zazněla: "Přitom není o co stááááát." Vážně nebylo. Jak krásně by mi bylo v Mladé Boleslavi na blackmetalovém koncertě společně s dalšími čtyřiceti lidmi a nealkoholickým pivem. Bohužel jsem "musel" jít na vesnickou zábavu. Bohužel.
KUNDOŘEZ - Nemorální
Vezměte několik komerčně velice úspěšných hitů známých interpretů, zprzněte je hrubým rokenrolem s hovadským zpěvem a naprosto kardinálními texty pojednávající o všemožných exkrementech, mrtvolách, hnusech a postříkaných kundách, zabalte to do hutného zvuku a máte nejlepší coverband minimálně na území naší krásné malé prohnilé zemičky. První demo studiového projektu dostalo název "Nemorální" a obsahuje šest stop, z nichž první, "Požitek s pilou" si mohli autoři možná odpustit. Místo zvuku pily zařezávající se do živého masa trpícího junáka bych uvítal ještě jeden cover nějakého komoušského zpěváka. Například kolotočářské hity Michala Davida "Nonstop" nebo "Kolu, pijeme kolu", si o to vyloženě říkají. Úplně nejvíc na téhle nahrávce musím ocenit, že ač zpěvák používá opravdu hovadský, vidlácký vokál, který zní jako kanál, je mu rozumět každé slovo. Takže si při poslechu můžete vychutnávat s ním různé kulinářské a ukájecí prasácké texty, ve kterých není nouze o menstruační tekutiny, výkaly, hnilobu, všemožné hnusy a hnisy a hleny, kterými lidské tělo disponuje. Každý tak trochu úchyl se musí od začátku do konce bavit nad tímto počinem, který mezi undergroundovou smetánkou už jaksi zlidověl a zkultovatěl. Však kde jinde uslyšíte na známou melodii "Sladké mámení" od normalizační bloňďaté zpěvačky silně romantický text "Krámy se sračkama, hovna s menzesem, budu vždycky žrát, abych neumřel hladem. Děvko nemožná, kurvo kozatá, pilou tě rozpárám, nožem tě celou vykuchám..." Dále tu pak máme zprzněný "Vysoký Jalovec", "Jahody mražený", "Kakaová" a píseň od Depeche Mode... Pokud to neznáte, nepatříte mezi smetánku perverzních hovad a radši si pusťte například Dying Fetus, kteří vás potěší víc. Tohle je pouze pro ty správné a tvrdé holky a kluky, kteří chtějí mít ekzém... Mě tohle demo kdysi posadilo na prdel a proto jsem ho před časem nechal vyřezat v počtu 3ks na vinyl. Jeden kus má člověk, který mě na Kundořez onehdá upozornil (zdravím Kina), jeden jsem poslal autorovi Kundořezu (zdravím Maroše) a jeden mám já (zdravím sebe). Díky za ten prasečinec!
20.1.2024 WINTER VIOLENCE (Klan, Altars Ablaze, Mallephyr, Milligan)
Prvním mým letošním výjezdem za kulturou se stal dvanáctý ročník večírku nazvaného WINTER VIOLENCE, který nabízel můj oblíbený Mallephyr a další tři pecky. S omluvenkou se dostavil Medvěd, neboť jako hrdý vesničan dal přednost hasičské výroční schůzi. Vyrazil jsem tedy jenom s Amorfisem, který v Ponorce ještě nikdy nebyl. Upozorňoval jsem ho na liknavé dodržování hracích časů, přibržděného zvukaře a příjemný klub. A jak to dopadlo? To se dozvíte až po tom, co tu zdemonstruju jeden festival v Portugalsku, na který vyrazil Magi se svými vykutálenými kámoši a poslal mi několik bodů s poznatky, jaké to tam je. Takže jen krátce. Na můj dotaz, jaké jsou Portugalky a pivo a zvuk, mi přišla telegramem odpověď: "Portugalky jsou celkem dobrý, zvuk luxus a pivo je horší. 0,2 za 3 eura, 0,35 za 5 eur a 0,8 za 10 eur." A vole my tu nadáváme na Fialu jakej to je čurák, že zdražil pivo na sedum pětek. Ovšem pivo v průměrném portugalském obchodě je prý dobré a jen za jedno jediné usmrkané euro.
Na SODíkův dotaz ohledně počasí nám náš dopisovatel od společnosti Magi odpověděl: "Ve čtvrtek pršelo docela dost. Ale jinak tady chodíme v tričku přes den, nebo na chvíli si nasadíme mikinu, když fouká, ale jde to v mikině tady vydržet celý den i noc." To je ovšem ale poznatek velice zásadní, neboť můžeme s čistým svědomím zkonstatovat, že počasí v Portugalsku se téměř neliší od toho v České republice. No přece i u nás máme na sobě trička a mikiny. Že na nich máme natažený ještě i zimní bundy, neboť je venku mínus deset, je věcí jinou, nepodstatnou. Na můj dotaz, jaké kapely viděli, odpověděl benjamínek našeho týmu, který již není nejmladší, že "Kapely super, včera jsme viděli Anime Torment, Epicardiectomy, Kraanium a další kapely co byly dobrý ale už nevím název. Zvuk byl dobrý a Portugalci rozjíždí dobrej kotel už od začátku akce. Dneska budeme čekat na Teethgrinding, Analepsy, Anaal Nathrakh, Vulvactomy a Serrabulho." Na moji připomínku, že jsem viděl Anaal Nathrakh už třikrát a pokaždý měli zvuk na píču, mi bylo sděleno toto prohlášení: "To v tý době budeme asi tak na sračku, že zvuk moc řešit nebudeme."
Na moji prosbu o nějakou veselou historku z natáčení, se Magi svěřil, že jich má spousty, ale nejsou nijak spjaté s festivalem, ale že "takový veselý záblesk bylo, že tu nejsme jediní Češi a vyloženě jsme se těšili až na české kapely. Zařveme ´Pyčo hobluj´ a kluci to vždycky ocenili úsměvem..." No tak to je fakt docela úsměvné. Každopádně palec nahoru za Magiho, nemyslím ten palec, který mu chybí na jeho noze, který byl rozdrcen cihlou v jeho útlém mládí, ale ten který mu nechybí, ten na druhé noze, za to, že měl s kámošema koule vyrazit za písničkou tak daleko. Například já, ač velký fanoušek kapely Samael, byl jsem před lety pozván svými polskými přáteli na čtyři koncerty Samael v Polsku, protože žádný promotér je k nám do Čech nepřivezl. Měl bych zajištěné ubytování a průvodce, ale i tak jsem s velkými díky odmítl. Nikdy jsem na koncertě nebyl mimo území ČR a tak to i zůstane. Kapela má přijet za fanouškem, ne fanoušek za kapelou... Už jen dodám, že celá akce se odehrávala v Lisabonu a jmenovala se XAPADA FEST a že bylo vyprodáno právě díky takovým jako je Magi a spol., kteří nejsou kozervativní jako já.
A nyní se již můžeme pustit do pardubického koncertu, na který jsem vyrazil s Amorfisem, jak nenápadně zmiňuji v úvodu. Zima jak v ruským filmu, Amorfis bublinu u nosu a řidiči překvapivě nebláznili, dokonce ani ti v oktávkách. Do klubu jsme přijeli v 19:55 hodin. Začátek byl plánován na dvacátou hodinu, tak to máme ještě minimálně třičtvrtě hodiny čas... Po prvním zaslechnutí hospody a přilehlého klubu ještě z venku si řikám "Ty vole tam to hučí". Po prvním nakouknutí uvnitř hospody a přilehlého klubu si řikám "Ty vole tady to hučí." A fakt hučelo. Takhle narváno na metalovou akci tam pamatuju snad jen na Behemoth někdy za vlády krále Karla čtvrtýho. V klubu i hospodě je teplo, takže se v prosotrech pohybujeme v mikinách a tričkách. Všimněte si podobnosti s Portugalskem.... Hned si jdu pro pivo a valím oči. Krásná chlazená výborná hladinka Plzně za 50Kč. Dobře vy!! Bohužel můžu jen jednu, neboť by páni policisté mohli mít nějaké připomínky. Beru teda pivo, zaplatím vstupné 250Kč a zase valím oči na všechny ty usměvavé sympatické lidi. Pivo mám v těchto končinách poprvé od památného koncertu Cerebral Turbulency, který byl přerušen litry mé krve. Dočíst se o tom můžete tady. Znovu valím voči, když přesně úderem dvacáté hodiny začíná hrát první kapela MILLIGAN.
Kapela z Vysokého Mýta nám zahrála veselé deathmetalové písně o zvířátkách, které střídaly písně veganské a antiveganské a pohádkové. U třetí písničky pan kytarista, strašně sympatický chlápek, potřeboval vyměnit svůj nástroj, neboť ten původní odešel do kytarového nebe, tak jsem mu podal kufr s náhradní kytarou a vlastně jsem zachránil koncert. Celá Ponorka si oddechla, všichni mi gratulovali k úspěchu, přátelsky mě plácali po zádech a chtěli si se mnou povídat. S hrdinou... Přeberte si to jak chcete. Zvuk měli Milligan hutný, čistý, bez zpětných vazeb. Pan zvukař odvedl dobrou práci. Chvilku před třitvrtě na devět se před kapelou objevuje pan pořadatel, aby upozornil, že zbývá čas už jen pro jednu písničku. Nad hlavou se mi rozblikala tři duhová neonová písmena WTF a já přemejšlel až mě vnitřek hlavy z toho bolel, co se to kurva děje!! V Ponorce, kdy byl v minulosti naplánovaný začátek akce na sedmou hodinu, aby se v klidu začalo v půl devátý, zvukovky trvaly hodinu a víc a akce končívaly, když někteří vstávali do práce, se najednou začíná na vteřinu přesně a kapely mají svůj hrací čas, který je nekompromisně vyžadován pořadatelem? UFF! Ještě mi řekni, že zvukovka bude trvat dvacet minut a já vopíchám tu krásnou holku, co stála kousek vedle mě. Po skončení Milligan jsem se šel k výběrčím vstupného pozeptati na informaci ohledně počtu přítomných metaluchtivých fanoušků, avšak odešel jsem bez znalosti tohoto čísla, neboť si u vstupu nevedli evidenci a počet návštěvníků prý zjistí až rozbijí bakšiš. Každopádně tam bylo víc lidí než na úžasné akci, která v Ponorce proběhla před několika léty a o které se milý návštěvníku tohoto blogu můžeš dočíst tady.
Přítomnost skoroblackmetalových kapel na letáku této akce přilákala do klubu obecenstvo s nedobře vyvedeným corpsepaintem ve xichtech. Sorry, ale například já, ač blackmetal tak nějak trochu poslouchám, asi bych nešel na koncert zmalovanej jak píča. Tahle image patří na xichty členů hudebních spolků a ne na tlamy opilých fanoušků. Zašel jsem k baru, že bych ochutnal točený grepový birell, ale je tam tolik lidí a jen jedna holčina za barem, nemá absolutně žádnou šanci pokrýt svými službami poptávku. Všichni se navzájem překřikují, každý chce svůj drink. Já jsem čekání po několika minutách vzdal. Sedl jsem si na prdel u stolu a pozoroval mumraj a řikal si směrem ke zvukařovi Kurva to zase bude čekání. Ztracená hodina a půl života!! Ale co se to děje?? Zase ta tři duhová písmena nad mojí hlavou WTF, všechno odsejpá a najednou se na pódiu pohybují černě odění mladí sympatičtí lidé, ve kterých poznávám členy kapely MALLEPHYR a netrvá to dlouho a zvuková zkouška je u konce. Ty vole!! Ještě že to nestihli do těch dvaceti minut jak píšu výš, jinak bych musel opíchat tu krásnou holku co stála kousek ode mě a riskoval bych že si zadělám na ostudu.
Chvíli po deváté hodině večerní tedy začíná hrát kapela, kterou mám fakt hodně rád a která kvalitou svojí muziky převyšuje ty ostatní. Sorráč, ale já to tak prostě mám nastavený. Zpěvák mi v Ponorce přišel svým vokálním projevem trochu jako slovutný Attila. Od čistého zpěvu, přes deathový murmur a blackové skřečení se chvílemi dostával až po hrdelní mručení a nelidské chrčení! Miluju to!! Ne toho zpěváka, ale jeho zpěv. Čisté vokály mi trochu připomněly nikoho známějšího než Fenrize a všichni dobře vědí, jaký vztah mám k Fenrizovým kapelám. Pokud jsem o Milligan napsal, že měli hutný zvuk, tak vůbec nevím, jak popsat zvuk Mallephyr. Jak to kurva ten zvukař udělal za takovou chvilku? Jak je dopiče možný, že v minulosti jsem z Ponorky v půl třetí ráno odjížděl nasranej domů a to ještě měla hrát další kapela, protože se zvučilo hodiny a hodiny a teď, když člověk připraví Amorfise na zvukové martýrium, je zvuk jak z píči za pár minut? Zvuk z píči není myšlen špatný, ale naopak. Však víte, píča, potažmo kunda je ta nejkrásnější věc na světě. Mallephyr měli naprosto parádní zvuk. Bylo to kurevsky nahlas tak jak to mám rád, i když teď když píšu tyhle blbosti, mi dost hučí v pravým uchu. Kytary byly ostré jako břitva. Prostě všechno tak jak má být. Na poslední písničku jsem se šel podívat dozadu a tam ten zvuk nebyl tak výrazný a hlasitý, ale to mohlo být způsobené tím, že dva metry od pódia, kde jsem stál předtím, to bylo fakt nahlas a ostrý. Hudebně mi svojí složitější skladbou písní Mallephyr připomínal trochu známější kolegy Abigor. Nevim proč. Prostě mi to přišlo podobný. Moje hodnocení zní: Naprosto perfektní, skvělé a brutální. S přehledem si svojí rychlostí a tvrdostí vytřeli prdel s celejma Pardubicema i s tím jejich zasraným perníkem s průjmovou polevou. Když skončili, tak mě napadla taková nepříjemná věc. Při vší úctě ke zbývajícím dvou kapelám, nic lepšího ten večer už přijít prostě nemohlo. Amorfis si kupuje CDčko Mallephyr. Já si CDčko Mallephyr nekupuji, neboť jsem hrdým vlastníkem vinylové verze jejich skvělého alba "Wombs Of Worms". A nyní nastal čas, kdy se ověří, zda předchozí přesnost a dodržování časového harmonogramu nebyla jen náhoda. NEBYLA!! Nevím, kdo za tím vězí, ale díky jak cyp za to, že jsme nemuseli nekonečně dlouho čekat než začne další kapela. Na pódiu se začínají klátit pořadatelské postavy, kapela KLAN.
Zvukovka opět probíhá hladce a plynule. Jen kytarista měl nějaký problém s aparátem, který ale vyřešil a hned jak bylo vyřešeno, zabrnkal nám Metallicu a hned se šlo na věc. První song začal bez kopáků ale už během písničky se to vyladilo a Klan do nás začal hustit brutální hutný deathmetal s hovadským vokálem. To by se Medvědovi líbilo. Jenom škoda vazbení mikrofonu v míře nemalé. Zvuk vepředu řeže jak cyp. Kousek dál to opět není takový. Ale zase z toho nekrváceji ušní bubínky. Při posledním songu, který byl coververzí, jež jsem nedokázal identifikovat ale znal jsem ji, vznikl docela slušný circlepit a pařící kotel. Hádal jsem, že coverovanou kapelou byl Slayer nebo Venom. Strašně známá písnička. Kamarádi, kteří holdují thrashmetalu mě pak vyvedli z míry, když mi řekli, že to byli Sodom, konkrétně Agent Orange. Kapela, která minulých stošedesát let nekoncertovala a tohle vystoupení bylo jejich první nebo druhé, už si nepamatuju, si myslím, rozhodně ostudu neudělala. Naopak, měli největší podporu v obecenstvu a ten brutální deathmetal, který hráli se líbil i mě, a to jak jistě víte všichni, deathmetal není moje životní láska. Pravověrní deatheři museli hýkat nadšením. Já jsem také hýkal. Ovšem ne nadšením, ale svojí od přírody spořivou částí mého já, to když jsem si v ruce držel třetinkovou plechovku žlutého nápoje jménem Fanta a nadvakrát ji do sebe otočil. To vše za krásných 40 korun českých!! A doprdele... Pivo, i když je kurevsky drahé díky nenažranosti pivovarů, hospodských a v neposlední řadě i těch, kteří vedou naši zemi do záhuby, vyjde levněji, než obarvená voda s cukrem. Kam jsme se to dostali tyvole? Poslední kapelou, která zvučila své nástroje se jmenovala ALTARS ABLAZE.
Zkouška to byla trochu delší, neboť se vyměňovala bicí souprava. Máme tedy trochu víc času se bavit o tom, co přijde a zjišťujeme, že se nemáme o čem bavit, protože tu kapelu vůbec neznáme. Jediným vodítkem je označení death/black na letáku. Dobře, jsme dohodnuti, že když to bude sračka, pojedem domů už v průběhu setu. Zkouška dává tušit uměle až elektricky znějící kopáky, což osobně nemám vůbec rád. Když kapela spustí kousek písně při zkoušce, řikám si, že by to vůbec nemuselo být marné. Ve chvilce klidu haleká blonďatá holčina Jooo, to bude dobrý, Marduk!! Že by věděla něco víc než my? Stále platilo, že když to bude blbost, jede se domů. Jenže pak se objevil pán s mikrofonem, který svojí vizáží připomínal Roba Halforda v mladší verzi, zaskřehotal do mikrofonu a já byl lapen. Nikam se předčasně nepojede. To bylo jasné už při zvukovce. Takovej vokál, jakej měl pan zpěvák by mu mohla závidět nejedna renomovaná blackmetalová a deathmetalová kapela. Opravdu skvostné. I Amorfis ocenil sílu hlasivek zpěváka souhlasným kýváním své chlupaté ovousené hlavy. Ne, Marduk to nebyl, ale rychlostí a brutalitou si se švédskou legendou notovali dobře. Jediný co mě sralo, byly ty elektricky znějící kopáky. Kurva proč?? Taková škoda. Dokonce jsem se rozhodoval, že si půjdu koupit jejich CDčko, ale misku vah převáhlo to, že jejich písně byly prošpikovány deathmetalovými kytarovými sóly a já nejsem jejich příznivcem. Teď toho lituju, že jsem si CD nekoupil. Hudba Altars Ablaze byla rychlá, brutální, plná sól se zpěvem, co měl fakt hodně velkou sílu. A zaškatulkování do death/black sedí jako hrnec na prdel. Jen ty kopáky, kdyby nezněly jak čvachtání přejetých koťátek. Škoda no. Jako jediná kapela měla také kouř, a to takový, že kurevsky silný. V jednom momentě nebylo v klubu vidět na krok.
A tím nemyslím, že nebylo vidět na dva metry, ale opravdu nebylo vidět vůbec. Ani kapela, ani člověk předemnou, ani svítící reklama na CocaColu nad barem. Prostě nic... Docela škoda taky je, že v ponorce někdo neustále prděl, ale to byly takový bahňáky vole, hnusnej smrad v malým prostoru. Myslel jsem, že bar už zavřeli, jaká tam byla mlha a tma a semtam smrad, ale ne, když se kouř rozestoupil, bar se opět ukázal jako funkční. Celá akce končí pár minut po půlnoci, což je nevídané, neslýchané. Na Ponorku teda... Loučíme se se známými a odcházíme k zamrzlému automobilu a už z dálky vidím, že nejaký vemeno zaparkovalo tak jak zaparkovalo. Takhle parkuje jenom chuj pojebaný.
Kdyby mi podklouzla noha když jsem se snažil vměstnat moji vyzáblou postavu na místo řidiče, tak se oběsím na dveřích. Takhle může zaparkovat opravdu jen idiot s poznávací značkou 5E4 7179.
Pro pár dalších fakt hodně špatnejch fotek klikni na "DALŠÍ INFORMACE". Pokud ti někdo poslal odkaz přímo na tenhle výblitek, nikam klikat nemusíš a fotky vidíš.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)