Všem nám samozřejmě už doma z karantény jebe, ale jinak to nejde. Když jsem tu nedávno psal o tom, že si se mnou přestupný rok vytřel prdel a všechny koncerty a festivaly mi letos vyšly na pracovní dny, netušil jsem, jak se všechno dosere ještě víc. Zákeřný koronavirus, který decimuje seniory a ekonomiku a ze kterého jsme všichni měli ze začátku prdel, s námi, kdo na koncerty jezdí celkem pravidelně, zamával jak Milouš Jakeš mávátkem na prvního máje. Všechno jde do píči. Koncert Dirty Shirts má nový termín na podzim, Orthodox festival se přesunul na termín, kdy se ho nemůžu zúčastnit, CzechDeathFest a Obscene Extreme se nejspíš konat nebudou vůbec. A to není jistý, že se do podzimu koronaviru zbavíme, nebo že se tu neobjeví znova na podzim. To bych přišel i o velkej koncert Helloween a to bych už byl značně nasrán. Naše vláda nás teda šoupla do karantény, která trvá už deset dní a spoustě lidí, včetně mě, z toho začalo jebat. Do toho dvě děti doma, no prostě na hovno. A k tomu povinnost nošení roušek mezi lidma, to je nutný zlo. Už teď mám osypky z pomyšlení, že je v práci budeme muset nosit i v létě... Každopádně dnes jsem s dcerou, která se na moji nabídku jít se projít, nečekaně odlepila z postele, nasadili jsme roušky a vyrazili do přírody. Hned za civilizací (asi 50m před konečnou cedulí naší rodné vísky) jsme roušky sundali a užívali si volnosti. Žádný ty ošklivý slova jako ROUŠKA, KARANTÉNA, KRIZOVÝ ŠTÁB A KORONAVIRUS, který slyšíme dnes a denně. Nic. Jen z kapsy mi do kroku v tu dobu hrál Root a jejich debutní deska. Cestou jsme pak ještě poslouchali Green Jelly, Glittertind a Paara. Myslím, že ve Skřivanském lese ještě Glittertind nikdo neposlouchal. Cestou jsem si vyslechl od mé pubertální dcery, že jsem co se týká muziky uplně, ale uplně mimo a že Džastyn Bíbr by byl lepší. V lese to bylo uplně boží. Nikdo nás nekomandoval, nikdo na nás nekoukal skrz prsty, že nemáme přes tlamy kus hadru. Ta volnost... Ta volnost, který jsme si coby "svobodní" nikdy nedokázali užívat nás přiměla k tomu, že jsme za celou naši procházku vyfotili přes stopadesát fotek, jež jsou hlavní součástí ve videu dole. Takže co ve videu je? Je tam úvodní fotka u nás doma, jak jako vzorní karanténisté máme přes xichty roušky. Potom krátké video jako důkaz, že mi opravdu z kapsy na silnici u rybníka hrála kapela Root. Po příchodu do lesa to už šlo samo. Fotili jsme hovadiny, třeba jak stojím na pařezu, jak jako Arnold Švancingr podpírám rukou spadlý strom, hovno v příkopu, kousek tatranky, která spadla dcerce na zem, telegrafní sloup, okolní les, který chvilkama vypadal jako z pohádky, chvilkama jako z hororu. Vyprávěl jsem jí co jsem kde v lese zažil jako mladý jinoch. Sice ji to nudilo, ale cesta nám krásně ubíhala. V jednom tmavým lese jsem dokonce našel peněženku, ale k mému štěstí asi toliko, že byla prázdná. U starého krmelce proběhl pokus o strašidelné fotky, kdy jsem dcerce doporučil, aby si hodila vlasy přes oči a hrála asijského ducha dospívající dívky, tak jak to známe z našich milovaných, i méně milovaných filmů. Jak se jistě všichni podíváte, zjistíte, že záměr se nezdařil. Asi v polovině naší cesty jsme dorazili do míst, kde jsem ještě v létě byl na houbách. Nic jsem tam nenašel, protože od předminulého léta, do minulého, si kůrovec ten kus lesa dal k obědu a všechny stromy padly za oběť jak Italové koronaviru. Byl to krásný kus jehličnatého lesa. Nyní se tam nachází mýtina, na které chyběla už jen éterická postava nahé víly, která dovádí s lesními zvířátky. Zamáčkl jsem slzu, pořídili jsme několik fotek a pokračovali dál, k mysliveckému posedu. Z posedu jsme zamířili na nejdůležitější část procházky - na pivní louku. Proč pivní louka? Protože jsem si na ní rozdělal plechovku pivka, kterou mi moje milovaná dcera nesla v batůžku na zádech. Heineken mi ale moc nechutnal, jenže jak říkává můj táta: Nejhorší pivo je žádný pivo. Takže jsem ho tam většinu vypil, zase proběhlo focení píčovin, nahrané pití alkoholického nápoje pubescentem (sociálku na mě volat nemusíte, opravdu to nepila). Pak jsme se začali přibližovat domů. Přes lávku, přes louku, přes most a další louku, pak přes další lávku kolem septiku, který z dálky vypadá jako romantické jezírko, ovšem čím víc se přibližujete, tím více cítíte hovna a vidíte černou vodu. Hned u septiku je nějaká čistička, kde fotoaparát mého mobilního telefonu zachytil plovoucí hovna a kousek vedle již uschlé výkaly v kovové vaně. Domů nám zbývalo už jen několik set metrů. Já se potil jako vrata vod chlíva a potřeboval jsem srát, takže jsme přidali do kroku. V ulici jsme na roušky už srali a zapadli domů. Kdyby někoho zajímalo, co jsem udělal s prázdnou plechovkou, nechť si počká do konce videa. Pokud na video koukat nechcete, ale chcete vědět co jsem s prázdnou plechovkou udělal, doporučuji použít funkci posunutí videa dopředu až na úplný závěr. Celá procházka mohla mít tak 5,5km a teď když píšu tyhle sračky mě boleji jako obézního člověka kolena. Ale furt lepší než sedět doma na prdeli s rouškou na xichtě!!
NEZNÁMÉ AKCE 1995 - 2005
Tohle je poslední příspěvek z historických koncertů, kterých jsem se účastnil, respektive na které jsem si vzpomněl. Určitě toho bylo víc... Bohužel mám buď fotky a nevím kde a kdy jsem to fotil, anebo nevím vůbec nic a stejně tak strejda google mlčí a dokonce ani samy kapely už si to nepamatují. Vím ale stoprocentně, že jsem tam byl...
Například na MALIGNANT TUMOUR jsem do Neratovic jel s kámošem (zdravím Barváka) vlakem. Co tam tenkrát s Malignantama hrálo to netuším a netuší to ani Bilos. Pomocnou rukou ke vzpomenutí mu měla být informace, kterou jsem se dozvěděl, že si Bilos cestou na tu akci měl v Praze vyzvednout novou kytaru. Sám mozek kapely si ale na nic takového nevzpomíná.... V hospodě v Neratovicích, kde koncert probíhal, jsem se sešel s kámošema (zdravím Jirku a Lukáše) a po skončení jsme se vydali pěšky z Neratovic do Prahy. Z dnešního pohledu naprosto nepředstavitelné, protože je to nějakých dvacet kilometrů? Když jsme přišli na kraj Prahy, sedli jsme si na zastávce městské hromadné dopravy a vytuhli jsme (nebo aspoň já) a probral jsem se až když přijel ranní bus, který mě odvezl na nádraží, odkud jsem dál pokračoval domů. Když jsme byli na cestě z Neratovic, tak se prý po koncertě strhla nějaká mela v hospodě, protože tam pustili Orlík, což pro spoustu lidí kteří dorazili na akci, bylo nežádoucí. Ale jestli je to pravda, nevím...
V Novém Bydžově v městském klubu kulturních alternativ jsem kdysi započal svoji metalově koncertní pouť kapelou Parricide. Nedlouho potom tam vystupovaly kapely LVMEN a CHIRURGIA. Takhle to mám v paměti já. Informace na netu se ale liší. Na stránkách města se sice píše, že Lvmen v Bydžově hráli, ale ne s Chirurgií, avšak s nějakou cizí grupou. Já mám v paměti, že zpěvák kapely Chirurgia měl na sobě jen černé trenky a jak skákal do rytmu HC, tak mu pomaličku sjížděly ke kolenům, až mu spadly úplně a on tam poskakoval nahý. A byla to vůbec Chirurgia? Možná je smutné, že si z tohoto koncertu pamatuju zrovna jen tohle, ale to je možná tím, že HC v té době byl můj velmi neoblíbený styl. Ještě si pamatuju, že jsem si tam mermomocí chtěl koupit nějaké CD, tak jsem se optal, nějakého týpka, ať mi doporučí nějakej nářez. On mi nevím proč za třistapade doporučil CD CLIKATAT IKATOWI což je samozřejmě naprostá sračka neposlouchatelná, takže jsem ten slavnej doporučenej nářez za pár dní šel dát za pade do obchodu Grip, který byl zaměřený na HC scénu. Měli tam z něj velkou radost....
Jako dítko střední školou povinné jsem se byl podívat i na punkáče. Bylo to ve venkovní hospodě U Puku vedle hokejového stadionu v Novém Bydžově. Byl jsem tam s kámošem (zdravím Martina) a tenkrát tam hrály tři kapely. Jistý jsem si ale jenom jednou. Hráli tam NVÚ. Pokud mě paměť neselhává, měla tam být ještě i kapela s názvem 1992. Ale je taky možné, že si to můj chorý mozek vymyslel. Třetí kapelu nevím, datum konání nevím. Jen vím, že můj bejvalej spolužák ze střední školy (zdravím Davida) se nám chlubil, že v tý kapele s názvem 1992 kdysi hrál na bicí. Do školy chodil s bicími paličkami a bubnoval do školní tašky. Jestli to zkoušel někdy i v nějaké kapele, těžko říct. ale když jsme se ptali členů té možná vymyšlené kapely 1992 na jistého Davida, nechtěli o něm slyšet ani slovo, že je to zmrd, což potvrzuju (nebo aspoň byl).
Jako dítko střední školou povinné jsem se byl podívat i na punkáče. Bylo to ve venkovní hospodě U Puku vedle hokejového stadionu v Novém Bydžově. Byl jsem tam s kámošem (zdravím Martina) a tenkrát tam hrály tři kapely. Jistý jsem si ale jenom jednou. Hráli tam NVÚ. Pokud mě paměť neselhává, měla tam být ještě i kapela s názvem 1992. Ale je taky možné, že si to můj chorý mozek vymyslel. Třetí kapelu nevím, datum konání nevím. Jen vím, že můj bejvalej spolužák ze střední školy (zdravím Davida) se nám chlubil, že v tý kapele s názvem 1992 kdysi hrál na bicí. Do školy chodil s bicími paličkami a bubnoval do školní tašky. Jestli to zkoušel někdy i v nějaké kapele, těžko říct. ale když jsme se ptali členů té možná vymyšlené kapely 1992 na jistého Davida, nechtěli o něm slyšet ani slovo, že je to zmrd, což potvrzuju (nebo aspoň byl).
Je zvláštní, že tak velká kapela jako je DEBUSTROL hrála v tak legendárním klubu jako je Žlutý Pes v Pardubicích a na netu o tom nenajdeme ani půl slova. Odehrálo se to někdy kolem roku 2002 a já tam vyrazil s kámošem (zdravím Ozzyho). On řídil, protože to byl on, kdo mě ukecal abych tam jel. Já na ten thrash moc nejsem. Debustrol měli předkapelu, která byla absolutně uplně totálně mimo. Hrála nějaký neidentifikovatelný styl muziky - nevím, nerozumím takové hudbě. Jen si pamatuju, že když hráli, tak nás tam bylo asi deset lidí, kteří postávali kolem zdi klubu a jen jeden ožralý, patrně velký fanda Debustrolu, jakoby pařil v kotli, neustále narušoval slovně (bučení, nadávky, urážení) i fyzicky (fakáč na kapelu, vrážení do mikrofonu, sedání na odposlechy) průběh koncertu, který nikoho sice nezajímal, ale takové věci se nedělají. Zpěvákovi té moravské dle přízvuku kapely ruply nervy, nechal kapelu hrát, seskočil z pódia, chytnul onoho člověka za límec a vyvedl ho ven z klubu. Uplně normálně se vrátil na pódium kde pořád kapela hrála a začal zase zpívat. Patrně v tom měl už nějakou praxi, protože to bral prostě jako samozřejmost... Poprvé jsem tam viděl Debustrol a slyšel hlášku Tak se všichni userte, je tady Debustrol! Hudba se mi moc nelíbila a co mě vyloženě sralo, že si Kollins jednak sám sobě flusal do pusy (vyflusl do vzduchu a zase to chytl pusou) a později dokonce po sobě flusali i s kytaristou. Když jsme jeli domů, kámoš který řídil měl trochu vypito. Jestli si dal tři piva nebo tak nějak. Než nastartoval auto tak v dobré víře jako čerstvý vlastník řidičského průkazu kontroloval všechny funkce auta, tak jak by se to mělo. Takže situace, kdy mánička sedne do škodovky, pustí stěrače, postupně zkouší světla, dálkový, blinkry a tuším že i klakson, z povzdálí sledovala policejní hlídka, která si usmyslila provést na nás kontrolu dechové zkoušky, protože si mysleli, že řidič je ožralý jak prase, a není ani schopen nastartovat a místo toho troubí a svítí a bliká. Kámoš samozřejmě ožralý nebyl, ale něco nadejchal, načež ho ty kreténi fízlácký odvezli na záchytku a mě nechali do rána klepat kosu v autě. Když se ráno kámoš vrátil, mohli jsme jet domů. Tuším že mu přišla složenka na sedum tisíc.... Ptal jsem se Kollinse, jestli náhodou neví aspoň datum konání, nebo předkapelu, nebo něco, ale neví nic.
Vím jistě, že jsem byl na IMMORTAL TEARS v Hradci Králové v El Diablu. Tenkrát se tam lámaly dřevěné kříže a nadávalo se na Boha, protože kytarista kapely zahynul na motorce. Bohužel z toho nemám žádnou fotku a ani si nepamatuju s kým tam hráli a kdy to bylo. Jen mám utkvělou představu, že to byl křest jejich jediného alba a že jsem tam určitě kecal s Pepou Charvátem, u kterého jsem kdysi na starém náměstí v obchodě Sheer records kupoval vše co se týkalo muziky. Jinak ale nevím ani hovno. Je možné, že se jedná o tuto akci: 23.9.2000 FOB, IMMORTAL TEARS, D.A.D., SABATHORY, POPPY SEED GRINDER, DESMODUS, ICTUS, protože tenhle večer si vybavuju, jak jsme kecali před hlavním nádražím v Hradci Králové se zpěvákem s Desmodus a že jsme byli slušně ožralí a pořád jsme křičeli do noci Paní, přivezli banány, za pět padesát!! A když jsme konečně ráno dorazili do rodné vsi, za našeho halekání o banánech jsme kontejnery zatarasili silnici u fotbalového hřiště. Takoví jsme to byli lumpové :-)
Další akce o které vím hovno, je opět IMMORTAL TEARS, a patrně tam byli ještě TORTHARRY. Usuzuju z toho, že na jedné fotce jde rozpoznat plachta Tortharry za zpěvákem Immortal Tears. Mohlo by to být z 2.12.2000 z hradeckého El Diabla. Psal jsem oboum kapelám jestli neví co by to mohlo být. Tortharry se neobtěžovali odpovědět a bubeník Immortal Tears už si to nepamatuje. Takže pešek.
V Hradci Králové jsem byl také na akci nazvané Dawn Of Spring Tour 2 kde jsem potřetí a naposledy viděl moje polské oblíbence Deformed. Ještě si docela dobře vybavuju slovenské instrumentalisty Abstract ale jinak absolutní window. Dohledal jsem, že akce se konala 25.3.2005 a kromě zmíněných tam vystoupili ještě Adultery, Sabathory, R.T.I.
V Hradci ve stejném klubu, El Diablu, jsem byl také na akci pořádané kapelou Sabathory. Vím jen ale že tam hrála ještě s nimi Utopia. Bohužel dohledat se něčeho, nemožné....
V pardubické Ponorce jsem se také účastnil akce, na které vystupovala kapela Masturbace a možná i Deflorace, Onanizer a další. Z tohodle večera si pamatuju jenom to, že jsem v klubu zapomněl mikinu s logem kapely Wiking Crown.
V pardubické Ponorce jsem se také účastnil akce, na které vystupovala kapela Masturbace a možná i Deflorace, Onanizer a další. Z tohodle večera si pamatuju jenom to, že jsem v klubu zapomněl mikinu s logem kapely Wiking Crown.
Asi v roce 2000 se odehrál můj druhý větší koncert. Ten první větší byl v Třebechovicích, kde doufám právě teď betlém rozežírá červotoč a náramně si na něm pochutnává za to, že třebechovičtí radní nebyli schopni jakkoliv reagovat na mé dotazy ohledně onoho koncertu. Tahle akce ve valech u Přelouče byla o něco menší, ale i tak byla soupiska kapel.... no ať byla jaká chtěla, já a ani nikdo jinej si ji nepamatuje. Podle fotek které jsem tam fotil poznávám kapelu Human Scum a Immortal Tears. Ale víc ani ťuk.
V pardubické Ponorce jsem se také účastnil turné European Pussy Off Road kde 25.3.2004 hráli WACO JESUS, ISACAARUM a nějací předskokani. Pamatuju si, že jsme z akce odjeli před skončením, protože se nám Waco Jesus nelíbili.
A poslední koncert na který si vzpomínám, ale vůbec si nevzpomínám kdy kde jak a proč, tak byl v Neratovicích. Byl jsem tam s kámošem (zdravím Jirku) a vím, že to tam bylo hrozně fajn. Malá hospůdka, pivko dobrý, zvuk dobrej, kapely dobrý. Když jsme u kapel, vím z fotek jen že tam hráli Poppy Seed Grinder a (nebo) Aggressive Tyrants. Je možné, že jedni nebo druzí hráli na již zmíněné akci v té samé hospodě s Malignant Tumour, o který se tu zmiňuji výše. Ale spíš ne, protože fotky nejsou z jednoho filmu... Každopádně si pamatuju, že jsem se hrozně těšil na Aggressive Tyrants a jejich největší hit Kokokodáááák a když ho začali hrát, zrovna jsem byl odpustit močový měchýř a tak jsem ho málem prochcal... Kluci z Aggressive Tyrants mi poslali leták, na kterém ale nefigurují Poppy Seed Grinder. Hlavní kapelník Poppy Seed Grinder mi ale zase potvrdil, že v Neratovicích hráli s kapelou Legion, která je ale na letáku. Tak si vyberte :-)
BURGER 3x JINAK
2. 3. 2020
Uf! V bříšku mám jako v pokojíčku. Proč? Poněvadž jsem poobědval poamerycky. Teda skoro poamerycky. K ameryčtině mi chyběl černý nápoj z koky. Každopádně tento trojreport bude povětšinou voňavý, mastný a chutný. Dnes jsem navštívil nově otevřenou prodejnu rychlého občerstvení "specializující" se na kebab, burgry a saláty. Plán byl takovej: Přijít tam, koupit největšího burgra a odejít. Realita byla taková: Přišel jsem tam, koupil jsem největšího burgra a odešel jsem. Respektive odjel autem, protože prodejna se nachází asi 4 km od mého skromného příbytku. Cestou tam jsem nepotkal ani jednoho kripla v oktávce, žádnýho důchodce za volantem, dalo by se říct, že cesta byla v pohodě. Zaparkoval jsem několik desítek metrů od provozovny a zbytek došel pěšky. Obsluhoval mě vysoký mladý junák, který mi za doubleburger (300g), velký hranolky a plechovku 7UPu namarkoval přijatelnou sumu 210Kč. Když jsem zaplatil, odběhl dozadu do kuchyně a já čekal. Jak dlouho? Nevím, asi 10 minut? Nebylo to moc dlouho. Prostředí prodejny je takové jakoby rychlokvaškové, nedodělané, prostě nic pro náročný zmrdy. Ale pro svoje účely nadstandardní. Burger v krabičce a hranolky v kelímku mi usměvavá zaměstnankyně naskládala do igelitky a já mohl jít k autu a jet domů. Cesta domů nebyla tak idylická jako cesta tam, protože jak už to bývá, mám smůlu na hovada v oktávkách, takže za jedním takovým jsem se bohužel přichomýtnul. Nesnáším, když řidiči nedávají ostatním řidičům najevo záměr, že budou odbočovat. Ještě to chápu, že někdo neblikne při opouštění kruhového objezdu. Sere mě to, ale co nadělám. Lidi jsou prostě kreténi. Ale když kurva čurák v oktávce před zatáčkou skoro zastaví a pak si rozmyslí, že zahne a nepoužije znamení o změně směru jízdy, to je pro mě prostě prachsprostý debilní hovado. Taky jsem ho kokota protroubil debila... Ale rychle domů na burgra. Byl jsem zvědavej, jak se s tím týpek popral. Když jsem to vyndával z igelitky, tak z krabičky něco teklo. Takže jsem to zase vrátil a otevřel krabičku v igelitce. Hm, to nevypadá zle. Když jsem uchopil burgr do rukou, že se zakousnu, prsty se mi zabořily do rozmočené žemle zespoda. Chuťově to bylo v pořádku. Nevím jak jinak by měl chutnat třistagramovejburgr z rychloobčerstvení, když ne takhle. Poručil jsem si do něj hořčičnou omáčku, ale ta nebyla skoro cítit. Zeleniny tam moc nebylo, ale kdo si kurva kupuje burgr kuli zelenině? No právě. Hranolky byly dobré, křupavé, osolené akorát, 7UP z plechovky excelentní. Všechno jsem to do sebe naházel a musím uznat, že mě to docela zasytilo. Myslím, že si k nim pro Burgra nebo kebab ještě někdy zajedu. Moje burgrhodnocení: 7/10
**********
20.5.2019
V Lidlu pořád chodím kolem lahůdek, který nemám sílu zakoupit a otestovat. Jednou jsem se ale přemohl a zakoupil jeden z vystavených nesmyslů. Jednalo se o burgr. Koukal tam na mě tak smutně z toho chlaďáku, že jsem neodolal a za nějakých padesát nebo šedesát korun nebo kolik to vlastně stálo, jsem ho zakoupil. Když jsem doma pečlivě prostudoval návod na přípravu, začal jsem ho rozdělávat. Šlo to dost nemotorně což ale nebyla chyba potraviny. Burgr ve stavu před přípravou vypadal sympaticky. Burgr ve stavu připraveném k požívání vypadal jak hovno. Kuchyní se linul smrad ze sýra a okurek. A to jsou taky hlavní dvě ingredience, které jsem cítil v puse při prvním zakousnutí. Nejvíce byly cítit okurky, respektive po ohřátí burgru jsem měl pocit, že mi moje drahá polovička připravila znojemskou omáčku, za kterou bych ji vykostil, protože ji nemám rád. Tu znojemskou. Nakládané okurky v ohřátém stavu chutnají jak... no jak nakládané okurky v ohřátém stavu. Prostě blbě. Kdyby chutnaly dobře, tak je člověk konzumuje ohřáté žejo. Ale protože to chutná blbě, tak se jedí studené. Žemle burgru byla houbovitého charakteru, trochu vlhká, měkká, umělá, bez chuti. Kus mletého masa velikostí nedosahoval zdaleka velikosti žemle. O další zelenině se nedá mluvit, pálivá omáčka nebyla cítit vůbec. Snědené to bylo za několik vteřin. Jsem rád, že jsem to zkusil, ale tenhle výrobek si už nikdy nekoupím, protože na to, že to nezasytí a nechutná dobře, tak je moc drahý. Radši si koupím za tu cenu vynikající rybí pepřenky, k tomu kus chleba a pivo. Mám co dělat to sežrat, má to skvělou chuť a když si po několika hodinách krknete, tak víte, že jste je měli ke svačině. Což se o tomhle burgru nedá říct. Moje burgrhodnocení: 1/10
*********
13.1.2019
Na mletý maso jsem zajel také do Hradce Králové na Masarykovo náměstí do Brugrárny. Je umístěna ve sklepních prostorech a je to velmi příjemné místo s obsluhou která tam zrovna byla k dispozici, která by potřebovala zhubnout tak třicet kilo. Stejně jako já. Obsluha měla na sobě dobré dvě kila mejkapu, nicméně byla velmi příjemná a měla velmi dívčí hlas. Objednal jsem si nealkoholické pivo Bernard, které bylo výtečné a to i přesto, že nebylo moc vychlazené. Z nabídky burgrů jsem si nechal doporučit od slečny co potřebuje zhubnout třicet kilo, ale nakonec si objednal stejně něco uplně jiného. Když cvalík přidusal s burgrem na talíři, pomyslel jsem si, že to jen vypadá, že je malý a že to budu jíst určitě alespoň deset minut. Chyba!! Třikrát jsem kousnul a bylo po burgru. Byl výborný, to ano. Karboš šťavnatý, zeleniny tak akorát, houska dozlatova opečená. No jo, ale za 269Kč? Hlavou se mi honilo jen to, jak se mi to zdá drahý. Jaké bylo moje překvapení, když mi nakonec stačily při placení 2 zelené bankovky v hodnotě každá 100Kč a v tom bylo i dýško ve výši 23Kč. Úplně jsem si oddechl, protože se mi tam líbilo a byl jsem rád, že nemusím platit přes tři kila za něco, co mi jen tak počechralo žaludek. Myslel jsem si totiž, že mi přinesou automaticky čtyřistapadesátigramový burger, který tam mají právě za 269Kč. Já ale dostal jen stopadesátigramový burger za 146Kč, nejmenší variantu. Což je ale vlastně docela škoda, protože do burgrárny jsem šel s tím, že za burger odpovídající velikosti a gramáži zaplatím právě tu vyšší cenu. Samotné prostředí je velmi příjemné a jakoby rodinné, neboť lokál je malý, obývákově osvětlený, zhruba pro 30 hostů. Stoly nemají chybu a jsou vyrobené z palet na kterých je přidělané sklo. Velmi šikovné. Moje burgrhodnocení: 9/10
Takhle vypadal kluk ušatá...
A takhle měl vypadat...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)