Dneska jsem se šel projít za účelem sepsání nějakého toho povídání. Jako cíl jsem si stanovil několik kilometrů vzdálený prostor, kterému se odjakživa říká Jílák, neboť půda je tam velmi jílovitá. Ale pěkně od začátku. Venku bylo krásně takže co jinýho dělat, než se jít projít. Zkusil jsem dceru a ženu, jestli by nechtěly jít se mnou, ale když jsem jim řekl, že trasa má přes 8 kilometrů, razantně odmítly. Jejich blbost. Vyšel jsem tedy sám. V jedný kapse mi z telefonu skrzevá kabílky proudila parádní muzika do reproduktorků, které jsem měl vsazeny v uších. V druhé kapse mi odpočívala mandarinka. Vyšel jsem z domu a zahnul doprava. Oblaka a slunce vytvářely nad poli a domy krásné scenérie, které samozřejmě na fotkách nejsou ani z daleka krásně zachyceny. Jednak proto, že jsem z počátku fotil s bleskem, takže fotky jsou nehorázně zkreslené a jednak proto, že můj telefon fotí jak píča. Blesk jsem přestal používat kousek před jílákem, ale i tak ty fotky jsou prostě strašný. Prošel jsem kolem jednoho statku, kde na mě štěkal černý obézní pes, který na mě ještě nikdy neštěkal. Asi ze mě cítil chlast, jímž jsem se včera naplnil po čárku a který od rána potím. Bylo točené pivo, byla švestka, byla fefrmincka a hromada žrádla. Prostě to ze mě pejsek cítil a chtěl taky ochutnat. Přidal jsem do kroku, protože svými kly pejsek začal drásat pletivo chatrného plotu za účelem sežrání mě. Po pravé straně jsem šel kolem bývalé veřejné skládky, čímž se rozumí, že dřív se tam vozil bordel jak kdo chtěl. Dřív se nějaká ekologie a podobný sračky neřešily. Jako dítko školou povinné jsem tam chodil trhat přesličku do sběru léčivých bylin. A když se před hromadou roků skládka, která byla takový malý kráter, uprostřed s rybníčkem, zavážela, vyrazila tam celá naše třída s paní učitelkou Novotnou, chytat (rozuměj zachraňovat) čolky. Dál jsem pokračoval v cestě k vytouženému Jíláku. Prošel jsem kolem VKZ, kde jsem jako mladý junák byl v kině na filmu Četník a četnice. Před prvním mostem jsem procházel kolem vybydleného domu, ve kterém žila filcka. To je žena, které se už na základní škole říkalo cholera. Tahle filcka si nabrnkla indiána, se kterým terorizovali mámu filcky, až ji nakonec indián zabil, a momentálně si odpykává svůj trest ve vězení. Filcka pracovala a už zase pracuje u nás ve fabrice a když tam pracovala poprvé, snad údajně šoustala za stravenky. Ale potvrzené to nemám. Nakonec, sakra, kdo by na to vlez? Jednou se byla dát ostříhat zdarma v rámci firemní akce na hřišti a zavšivila tam kadeřnici nůžky a hřeben. Prostě filcka no. Za druhým mostem jsem si nevšiml, že za mnou jdou dvě vyžrané osoby. Ty se asi divily když jsem si fotil mandarinku v ruce před rozpínající se krajinou. Nejspíš si řekly něco ve smyslu no to je ale kretén. Ale mě to nevadilo. Mandarinku jsem si oloupal a s nechutí snědl. Byla kurva kyselá jako xicht prodavačky v Penny. Fakt hnus. Na Jílák jsem dorazil relativně brzy. Aby taky ne, když není moc daleko. Šlo se hezky, díky zmíněné oblačnosti bylo stále na co koukat. Otáčel jsem se za sebe, jestli ty dva vyžraný lidi jsou ještě za mnou, ale nebyli. Štrádovala si to za mnou nějaká žena. A protože se na mě nevrhla a nevymrdala mi mozek z hlavy, tak jsem si ji za trest vyfotil, stejně jako všemožné píčoviny kolem. Z něčeho tenhle trapnej report přece musím sestavit ne? Na Jíláku to bylo úplně stejný jako když jsem tam byl minule. Když si vzpomenu, že jsme se tam jako děti jezdily koupat do těch hoven, plavaly jsme tam ruku v pacce s krysama, zvedá se mi kufr. Voda vypadá čistě, ale zdání klame. Jsou to samý sračky a všude kolem bahno (při mokru) nebo prach (při suchu). Ale místo je to svým způsobem kouzelný a něčím mě pořád přitahuje. Nevím proč. Nikdy jsem se tam neožral, nikdy jsem tam nepíchal, nikdy jsem tam nic nepodniknul, tak nemám tušení proč tam vlastně několikrát do roka chodím. Když jsem se nabažil hoven a smrduté vody, tedy cíle mojí procházky a předmětu tohoto povídání, pokračoval jsem dál směrem do Bydžova s tím, že už nic fotit nebudu, protože Bydžov je neskutečná díra. Vyšel jsem z polní cesty na novou okresku a proti nepříjemnému slunci došel po krajnici, kde kolem mě svištěly kamiony a osobáky rychlostí větší než povolenou, ke křižovatce na Metličanské ulici. Sešel jsem dolů směrem k benzince, přes dva mosty, z nichž jsem udělal krátké videozáznamy ve videu dole, prošel jsem kolem bývalé venkovní hospody U Puku, kde jsem někdy před dvacetitřemi léty byl na koncertu N.V.Ú. a dál kolem zimního stadionu směr domů. Všude se válel neskutečný bordel, roušky, plasty, různé obaly, prostě humusáckej Bydžov, neboli cikánov, jak toto město trefně nazývá moje bývalá spolužačka, kterou jsem chtěl opíchat na koncertě Chinaski. Ono se ale není co divit, když radní města Nový Bydžov budou nejspíš samí zkušení inženýři, protože vyřešili problém s přeplněnými kontejnery šalamounsky. Nelíbilo se jim totiž, že u kontejnerů, které jsou plné, se hromadí plasty a sklo a papír, tak aby se tak nedělo, kontejnery odstranili a je po problému. Lidi prostě odhodí bordel kde je napadne. Skvěle vyřešeno! Kolem muzea hraček a bývalých skláren jsem se podél řeky dostal až do Sloupna, odkud to mám domů coby kamenem dohodil, asi dva kilometry. Domů jsem přišel zpocenej jako vždycky ale vůbec mi to nevadilo. S muzikou v uších se mi šlo moc dobře. Tentokrát jsem vsadil na heavymetal a poslouchal jsem Andi Deris, Manowar a Gamma Ray. Píčusové z vlády nás zase zavřeli, takaže koncerty se nejspíš už nikdy konat nebudou. Ale kdyby jo, hned na nějakej zajedu a zprzním ho v reportu!
