28. 5. 2022 MÁJOVÁ VESELICE

A zase jednou velké dilema! 28.5.2022 totiž v Pardubicích zahrál Marduk a další černoty. Jenže se také ve stejný den konala vesnická tancovačka s rozmanitým žánrovým zastoupením. Nakonec jsem zvážil všechna pro a proti a vyrazil do Hořic na Májovou veselici. Tentokrát s Magim a já usedl za volant. Akce se konala v objektu kamenictví. Kapela hrála pod jakousi polorozpadlou stodolou, která byla podepřena lešeňovkami. Kolem kapely se procházelo do výčepu, který byl též součástí oné stodoly a tou se vycházelo ven, kde byla k dispozici ToiToika a nejgeniálnější vynález všech dob, chcací raketa. Když jsme přijeli, už hrálo místní uskupení VĚTRACÍ ŠACHTA, (video tady) které jsem měl již tu čest vidět tady.

Na veselici jsme přijeli trochu déle, neboť byl Magi povinnostmi zavázán jednomu spolku, coby loupežník na oblíbené akci pro děti, Pohádkový les. Když jsme přijeli do kamenictví kde se celá paráda konala, čekalo nás dobrovolné vstupné. Dobrovolně jsme oba hodili dvoustovku do připravené háble od okurek a šli za zvukem produkce. Větrací Šachta hrála něco na způsob thrash-bum-čvacht-death. Nic světoborného, avšak je vidět, že se kluci svojí hudbou baví. Když byly oznámeny poslední čtyři písničky, zeptal se zpěvák, kolik mají ještě času. Odpovědí mu bylo: "Druhá a třetí kapela ještě nepřijela, tak klidně hrajte." Hehe, dobrej úlet. Další kapela přijela při posledním songu, který se jmenoval Black Death a pojednával o projíždění morového průvodu u Jičína. A byl to určitě nejlepší song co zahráli a to i když bicmen udělal docela dost slyšitelnou chybu. Pak přišla už jen taková minutová píčovinka ohledně jurského parku...

Přítomni byly povědomé xichty z různých festivalů, které tam potkávám. Například dívka, která z dálky vypadá pěkně, avšak z blízka je docela slušné strašidlo a její na pohled neandrtálský přítel vypracované obří muskulatury. Potkávám je třeba na Obscene Extreme festivalu. A bylo tam víc povědomých lidí, s kelímky s logy OEF, CZDF, Symbolic festu, BA. Druhá kapela přijela do Hořic až z Karlových Varů, jmenovala se PLESNIVÝ FAZOLE (video tady a tady) a hrála punk-rock. Měli tři zpěvy, z nichž jeden hlavní, jeden ženský, který ale zněl spíš jak chlapský, nebo jako ženský po prokalených třech dnech a jeden, který obstarával kytarista. Zvukově to nebylo vůbec dobré. Stejně jako u první kapely. Pan zvukař vůbec neměl cit pro naladění baskytary. Takže bylo slyšet každé škrábnutí struny, které přebilo vše ostatní. Kytara utopená a bicí, jako kdyby ani nehrály z repráků. Tou dobou se v areálu mohlo nacházet něco kolem čtyřiceti lidí. Od malých dětí až po staré šedivé vousaté páprdy. Kapela se prezentovala svižnými písničkami punkrockově laděnými. Na jeden song si vyměnili posty zpěvák s basistkou a nedopadlo to moc dobře. Basistka se svým vychlastaným hlasem moc dobře nezpívala a zpěvák si zase netykal s baskytarou, dělal chyby a zkrátka jak poznamenala (zatím) mírně opilá baskytaristka, trošku to pojebkali. Nebo třeba písničku, kterou složila basačka, když se jí narodila dcera, dvakrát pokazila než ji napotřetí zahrála dobře.  

Když by se prostředí, ve kterém se oslava šedesátých narozenin konala dalo s čistým svědomím nazvat PUNK (kde jinde se hraje pod polorozpadlou stodolou obklopenou kameny, pod nedalekým nově postaveným mostem s jeřábem značky Škoda hned vedle pódia?), tak i ceny za pochutiny zde byly punk. Pivko Rampušák za pětatřicet, birell za pětadvacet (!!!) - to jsem už dlouho neviděl (na souběženě konaném koncertu Marduk v klubu Žlutý pes, stojí Birell 40Kč). Škoda jen, že ledničky ve kterých se nealko pivo chladilo, byly nastavené na vyšší teplotu, než by bylo záhodno. Jednou z kapel, kvůli kterým jsem dal přednost před profesionálním koncertem Marduk v Pardubicích hořické veselici, byli AGGRESSIVE TYRANTS. (video tady a tady).

Tou druhou kapelou byla Bambulkiné dobrodružstvá. Aggressive Tyrants sleduju od prvních demáčů už skoro třicet roků. Je úctyhodné, že celou dobu hrají ve stejné sestavě a stále objíždí různé pidiakce. Klobouk dolů. A nikdy mě naživo nepřestanou bavit. Škoda jen, že pan zvukař to nedotáhnul do konce. Opět basa úplně mimo a kytara nebyla skoro slyšet. Je zajímavé, že i když zvukař od svého pultíku zmizel, zvuk se postupně vylepšoval, až vygradoval na hezkou čtyřku, hodnoceno školními tabulkami. Fanoušci rocku a punku, kteří byli též přítomni, asi valili bulvy na tyrantí produkci. Jeden zajímavý fakt - za svůj mrzký a bezvýznamný život jsem byl na koncertě v Hořicích třikrát. Jednou to bylo na Kábatech v tělocvičně před dvaceti osmi léty (je toto možné?). Podruhé to bylo na zámečku kde hráli Aggressive Tyrants a kde koncert ukončil hrozící zásah policie a potřetí v kamenictví a též tam hráli Aggressive Tyrants. Takže procentuální účast Aggressive Tyrants na koncertech v Hořicích slušná.  Tou dobou už bylo několik přítomných slušně pod parou. Obzvláště pak baskytaristka z předchozí kapely Plesnivý Fazole. A pak taky neandrtálec se strašidlem. Basačka do všech narážela, neboť neměla vůli udržet rovnováhu, všem vylévala pivo, padala dozadu, dopředu, do stran, snažila se Aggressivům strnout jejich masky, pogovala, zkrátka dělala to, co uznala za vhodné v jejím povznešeném stavu. Neandrtálsko strašitdelné dvojici zase nedal spát dvousetlitrový sud, který byl přítomen v hledišti. Nejenže ho při tančení převrhli vlastními těly a vylili piva, která si na něj před chvílí položili, ale chovali se jako kdyby byli na Obscene Extreme festivalu. OK, tam ať si dělají co chtěji. Ale na oslavě narozenin v Hořicích v kamenictví to vypadalo trapně a hlavně nebezpečně. A když přišla ta hora svalů ke mě a vyhrožovala mi ať přestanu natáčet video, to mi přišlo už trochu za hranou. Chvíli pak do mě naschvál vrážel a vyloženě mě chtěl vyprovokovat, ale já ho měl v prdeli. Nic jiného mi totiž nezbývalo, protože by mě jedním pohybem ukazováčku levé ruky zlomil vejpůl. Třetí kapelou, která se na této akci vyjímala jak hovno v napoleonce, byli novobydžovští NO BODY BOYS (video tady a tady) v čele se šoumenem Štěpánem Málkem, který dříve zpíval s punkovými N.V.Ú. a nyní to samé dělá s punkovými V.V.Ú.

Kapela se presentuje jakýmsi mixem rocku-SKA-punku-reggae-metalu, nedokážu to pojmenovat. Došlo i na parádní growling v písni Sniper Hill. Parádní atmosféru doplňují omaskovaní členové kapely. Opravdu pěkné. Jak vizuálně, tak hudebně. Kdo by to byl býval řekl, že to bude nejlepší kapela toho večera. Zajímavostí budiž to, že zvuk byl kupodivu velice dobrý. Škoda jen přibývající opice u našich starých známých fazolky, neandrtálce a strašidla. Dvousetlitrový sud se už objevil i nad hlavami, bylo do něj boxováno a piva se i nadále vylejvala, padalo se... Tohle prostě nechceš. Drzost neandrtálce neznala mezí, když si Štěpán na jednu písničku vzal do ruky desky s textem (text byl anglicky a zpíval se výslovností tak jak se anglicky psal) a ty desky mu to svaly nabušené potěšení naschvál vyrazilo z ruky... Takhle se lidi na oslavách šedesátin, byť punkmetalově laděných, nechovají. Na kamenictví padla zima jako kráva ty vole. Dostali jsme chuť poslat do žaludků nějakou prasárnu. Pizzu, kebab, Asii, prostě nějaký ty kraviny co se žerou ve světě. A světe div se, v půldesátý večer v sobotu v Hořicích nefunguje jediný podnik. Ale vůbec nic. Absolutně vymeteno. Co to kurva je? Dementní Hořice... Dáváme si tedy guláš v polorozpadlé stodole a ty vole ten byl! Nepamatuju, že bych někdy jedl lepší. Poctivá porce horké hnědé hmoty posypané cibulí, k tomu chleba. Za 80Kč. Komu se to zdá hodně, je debil. Tohle nemělo chybu. Zasytilo a zahřálo. Když jsem čekal na další kapelu a Magi zmizel pozdravit svoje kámoše z kapely Amoclen, zaslechl jsem pana oslavence, jak někomu říká "hlavní hvězda večera a oni jeli domů." Nevěděl jsem o čem mluví a nechal to tak. Po areálu se prohání holka, co si o sobě myslí že je neskutečně sexy ale není, s dvoustovákem sudem nad hlavou. Každou chvíli zavrávorá, ale nutno podotknout, sud neupustila. Chvíli na to na beton, který znamená svět naběhne kapela ALCO-COMA. Video tady.

Když jsem napsal, že naběhla, nevyjádřil jsem se přesně. V tu dobu totiž měli už skoro dvě hodiny zpoždění, takže nějakej spěch neměl už smysl. Zvukově to opět nebylo úplně ideální, ale bylo to lepší než v případě prvních tří kapel. Liberečáci s alkoholickým názvem zpívali nejčastěji jak jinak o chlastu. Hlavně pak nejvíce bylo skloňováno slovo Rohozec. Hudebně se mi to ale nelíbilo. Byl to jakýsi hardcore ale ne takovej ten tvrdej, kterej máme rádi. Bylo to jaksi alternativní. Nevim no, nic pro mě. Ovšem jeden punkáč s vypracovaným pekáčem buchet místo břicha, svlíkl se do půltěla a propařil celý koncert. Nevim proč se svlékl, když byla kosa jako cyp. Já také nemám potřebu natřásat svým rosolovitým ztukovatělým bílým tělem. Slušně zapařila i vožralá fazolka a samozřejmě naše dvojice homosapiens. V prořídlém kotli lítal opičí testosteron se sudem nad hlavou a třísknul jím o zem a hned na to do něj kopl kanadou kousek od zpěváka, který až uskočil jak se lekl. Když dohráli písničku, na pódium přišel i staronový zpěvák kapely, takže se jelo na dva zpěvy a prej že Když to tady začínají být jatka (tím myslel ono třísknutí sudem) tak si dáme písničku s názvem Jatka. Neandrtálec padá do odposlechů, polonaháč rozkopává kelímek s pivem, fazolka ztrácí věci z batohu. V písničce zazní i variace na zpěv alá Maty z Gutalaxu. Pěkně to chlapcům chrochtalo... 

Chvíli na to přichází Magi se špatnou, špatnou, velmi hodně špatnou zprávou. Zlatý hřeb večera, kapela Bambulkiné dobrodružstvá, nevystoupí. Takže o tomhle mluvil oslavenec... Velká škoda, protože to byli z části oni, kvůli komu jsem dal přednost vesnické tancovačce před Mardukem. Pak se mi Magi svěřil, že ho začaly bolet záda a je utahanej. Přeci jenom měl za sebou dva dny ohledně příprav a účinkování na Pohádkovém lese. A navíc mě byla zima, trochu zklamání z neúčasti Bambulek... Zkrátka jsme se dohodli, že se na zbytek vykašlem a v jedenáct večer jsme vyrazili domů. Magi se v autě pěkně ohřál a nakonec ještě zašel popít na Pohádkový les. Já objel rodnou vesnici, abych zjistil, jestli někde nejsou kumuly. Objevil jsem dvě. Před hasičskou zbrojnicí vykrádaly charitativní kontejner s oblečením dvě cikánky. Nad hromadou oblečení se krčily jak zombie nad mrtvolou, cenily na mě zuby a přitom do kočárku odkládaly svůj nákup. Stačí dole vyhnout (zničit) dveře a voilá, obchod je otevřen. Modrá pláštěnka jim ale nepřišla dost dobrá ani zadarmo...

Pro pár dalších fotek klikni na "DALŠÍ INFORMACE". Pokud ti někdo poslal odkaz přímo na tento report, nikam klikat nemusíš.

NICE TO EAT YOU 2022

 

Jelikož jsem byl hanebně nařčen, že moje reporty jsou strašně dlouhé a že to co bych mohl napsat v jedné větě rozepíšu do čtyř odstavců, rozhodl jsem se, že dnešní report z NTEY bude krátký, jako je dlouhý "í" v Ostravě. Nebudu to teda vokecávat a pro ty co nechtěji číst zde napíšu, že to bylo cajk. Tenhle ročník jsme s sebou vzali Amorfise, protože Kinedryl dal přednost nějaké slávě ohledně automobilismu. V Amorfisovi jsme našli zdatného náhradníka co se chlastání týká, avšak už teď, na počátku tohoto kratičkého slintu mohu napsat, že se nepoblil, tak jak jsme na to byli zvyklí od Kinedryla. Pasoval jsem se do role organizátora a tak jsem zorganizoval, že Medvěd vezme svoji prostornou oktávku a stejně jako minulé roky se postará o přemístění našich prdelí. Amorfis byl po noční, a tak jsem ho v zasedacím pořádku posadil za řidiče s tím, že si třeba schrupne a já ho při tom budu hladit po kolínku. Jenže Amorfis ne a ne usnout (nakonec vytuhnul až v sobotu!) a nezavřel tlamu celou cestu. Že ji nezavře celej festival, jsme v tu chvíli ještě nevěděli. Cesta byla překvapivě v pohodě, žádnej debil za volantem, žádný fízlové. Stavili jsme se na vynikajícím obědě a za necelý dvě hodinky jsme byli v kempu a už se zabydlovali v chatě.

Za chatku jsme zaplatili 4500Kč na celý festival, což je za hubičku vzhledem k tomu, že jsme mohli kdykoliv složit naše zpráchnivělé kosti ke střízlivění a odpočinku. Opravdu k nezaplacení a jsem si zcela jist, že kdybychom byli neměli tuto vymoženost, že bych se akce nezúčastnil. Jako welcome drinky jsme letos zvolili mírnější variantu oproti loňskému ginu, a sice plechovkový Radegast 12. Na festivalu byly k dispozici na čepu jedenáctka Březňák za směšných 35Kč, dvanáctka Zlatý Bažant za 40Kč a čtrnáctka Beránek za 50Kč. Ostatní pořadatelé následujících festivalů, kterých se zúčastním by si mohli vzít příklad z těchto přijatelných cen... My jsme si prolévali volátka Březňákem a to pivo se dalo bez jediného problému požívat. Ponejvíc se tomu věnoval Amorfis s Medvědem, jak je jejich zvykem. Hned první den se z naší chajdy linuly různé druhy vůni. Většinou to byly ty vůně, které smrdí. 

MAGI: Moje ponožky táhnou jako svině. 

JÁ: A to máš nejmíň prstů vole.

VŠICHNI: hahahahahahahaha

Taky máme kámoše, kterej zase nemá kus prstu na ruce, takže mají kluci společné téma.

Pro nezasvěcené, Magimu na jedné noze chybí palec na který mu spadla cihla když byl ještě malé modrovlasé vousaté miminko. V dospělosti si tam pak nechal vytetovat "Bylo nás pět". Amorfis se nám pochlubil, že má trsátko. Nevím, kde ho sebral, protože hudební produkce ještě nezačala ale i tak jsem ho setřel tím, že trsátka jsou pro buzny... Přesně v 16 hodin začala hrát kapela KANDAR. Na rozjezd to byl dobrej námrd, jak poznamenal Medvěd. Zahráli proti nacistickým zmrdům. Tím vlastně zahráli i proti mě a SODíkovi, protože posloucháme blackmetal a podle levičáků je každá blackmetalová kapela líheň nácků. A nám se blekmetla líbí. No jo co naděláš žejo... Při jejich setu jsem zjistil, protože mi pořád nedává spát Magiho užvejklej prst, že on chudák vlastně nemůže nosit žabky, protože má místo palce volný prostor. No ale vzhledem k tomu, že žabky stejně jako trsátka jsou pro buzeranty, tak je vlastně výhrou nemít palce u nohou... Druzí naběhli AMOCLEN, na jejichž bicí sesličce usedl náš známý. Kapela měla dva hlavní zpěváky a ještě jim do toho kafral basák. Úplně zbytečný. Navíc ten uječenej zpěv mě vyloženě sral.  Ale protože jsme cítili potřebu podívat se na kámoše za bicími, tak jsme pár songů dali, ale teda nic moc. Uvidíme za týden v Hořicích, jestli se nám to bude líbit víc. Třetí kapelou ve čtvrtek byli BASEMENT TORTURE KILLINGS a na rovinu... nebejt tý buchty za mikrofonem, bylo by to špatné. Jako show pro diváky prováděla ocopánkovaná křehule amputace všech končetin a na konec i hlavy plyšovému medvědovi. Zpěvačka měla hezký outfit, zajímavé mimikry ale zpívat neuměla. Sorry. To je prostě úděl většiny brutálních kapel s kundama sedících na mikrofonu. Troufám si říct, že všichni přišli na kapelu jen kvůli ní. 

FLESHLESS byl cajk. Jako vždycky. Leoš "Dobjej" Noha jim pokřtil cédéčko. Při jedné z našich krátkých siest si Amorfis kartáčem kartáčoval prořídlé kadeře. Tak jsem dostal dobrý nápad, že by mě mohl jehličkama z kartáče mlátit přes pupek a vymlátit ze mě demenci. A výsledek? Krev a kůže. To jediné mi totiž po jeho sadomasochistické masáži zbylo z pupku. Krvavá kůže která se mi odlupovala z mého tukového polštáře. Všichni spěcháme na CYTOTOXIN, neboť víme, že jsou výborní. A opět nezklamali. Magi pařil, my chlastali v poklidu v hledišti. Nějakej blb si myslel, že může jen tak mírnix týrnix rozhrnout Medvěda se SODíkem, ale se zlou se potázal a byl rád že odešel ze všema zubama. Kámošům z Brna vysvětluju že jsem slyšel, že Brno není město ale mrdka. Jsou chápaví a tiše s tímto tvrzením souhlasí... PARENTAL ADVISORY hráli svůj deathmetal, když jsme byli již slušně pod parou. Možná proto nám bylo úplně jedno co hrajou. Poslední kapelou čtvrtka byla PLACENTA POWERFIST, na kterou nás nalákal Magi, neboť se jednalo o jeho oblíbený brutal death slum, ale docela nás to zklamalo. Když to skončí, zkoušíme před chatou jako vloni rozpoutat párty, ale nikdo nepřišel. A ani už pivo v areálu se netočí, tak jdeme celkem slušně vykaleni do hajan. Ráno se opět jak je to naším zvykem budíme hlavně díky našim prdelím. Nejvíc to břinká z té medvědové. To vám jsou tak děsivé zvuky, že by si je jeden nedával vůbec dohromady s lidskou prdelí. V půl osmé se probírá Amorfis a chce chlastat. Medvěd stále břinká z prdele, když Amorfis sahá po prvním pivu. Jestliže všichni věděli kdy chata číslo devět, to jako ta naše, šla spát, tak zrovna tak všichni kolem věděli, když naše chata vstávala. Amorfis je tak hlučnej a tak votravnej a od předešlého dne stačil vystřízlivět ze sedmi promile pouze na pět a půl a každýho neskutečně sere. Jenže on chce prostě pít a zametat. Ano chtěl zametat.

 Prostě vzal koště a několikrát zametal chatu a u toho hulákal jako Pepin z Postřižin. Přesně takovýhle sráče jsme ještě před několika lety neměli rádi. A teď máme jednoho takovýho mezi sebou. Ale máme ho rádi... Sousedi si stěžují, že jsme nejuřvanější chata v kempu. Taktním mlčením je posíláme do hajzlu a z kvalitního repráku se z naší chaty otevřenými dveřmi do kempu line libý zvuk krásného hlasu Onielar. Po střevní, tělové a ústní očistě je ze mě novej člověk. Medvěd poslouchá své oblíbené nářezy a já ho naschvál seru s tím, že to všechno hodnotím jako sračku. Rozdejchává to jen s těží. Amorfis v jednom kuse něco huláká, převážně z kontextu vytržené hlášky z klasických filmů (Dobrý voják Švejk, Pelíšky, Kurvahošigutentag...) a nejednomu náhodnému kolemjdoucímu by se mohlo zdát, že máme v partě mezi sebou postiženého retarda. Od doby co otevřel oči, tak leje jedno pivo za druhým. Během půlhodiny na obědě, kam jsme si zajeli do nedaleké restaurace, vycucnul tři Budvary. Prostě Amorfis... Páteční program dostál několika změn. Abhorrent Cabaret nepřijeli a místo nich zahráli Crow To Crow a taktéž Sacramental Blood nepřijeli, tak se celý program posunul o hodinu a páteční show začala až ve 13hodin. CROW TO CROW v mých uších nebyli žádný zázrak, neboť neholduji kapelám tohoto typu. Tou dobou jsme potkali našeho kámoše Jirku z Náchoda a dozvěděli jsme se, že se vlastně nejmenuje Jirka, ale Karel. No ale protože Karel se k jeho image nehodí, tak mu budeme říkat dál Jirka. Jemu to nevadí, tak co. CARNAL TOMB měli dismembeří zvuk. Je tedy jasné, že hráli deathmetal, ale protože je ve stanu strašný vedro, tak sedáme venku a popíjíme. 

A teď pozor!! 

CO TO JE?? 

Má to tři oči a tři nohy. Co je to!?

 Brichta s Fanánkem! 

Za břuchy se smíchy můžete popadat po dočtení reportu....

SCAFFOLD nám naservírovali pravý srbský rokenrol. Medvěd se odebírá odpočinout si na chatu, kde už se asi půl hodiny válí Magi. Jasně není už nejmladší jak s oblibou říká. Vždyť je mu už 25 blbcovi. MAXIMIZE BESTIALITY se prezentýrovali parádním brutal death metal slumem. A Magi to prochrápal pitomec. Bohužel venku je výheň jako kráva a ve stanu, kde kapely hrály bylo nedýchatelno tak před koncem setu odcházím. CENOTAPH mi stejně jako loni na Obscene Extreme Festivalu přišli zajímaví jenom zemí jejich původu. Turkey. ANALEPSY mě taky nijak zvlášť nebavili. Jirka/Karel šel na guláš a my poleháváme na chatě, bo venku je strašný vedro. Chvála našemu Pánu za tu vychlazenou chatu!! PUTRID OFFAL byli úplně vynikající!! Medvěd a SODík je propásli, Amorfis přišel na poslední dva songy a Magi, ten tomu nerozumí. 

Oproti loňsku, kdy se při kotli na Debustrol ze zelené trávy stalo bahenní oraniště, pro letošek pořadatelé umístili pod pódium plachtu. A ta se v kombinaci s vylitými pivy stávala slušnou klouzačkou. Štěstí, že nic podobného není na Obscene Extreme festivalu, protože je mi jasný, že zhulení crusteři by tam jezdili po prdeli až do Polska. Tady se zase našel jeden šílenec, který vylezl ke kapele na pódium, chtěl skočit, ale dole ho nikdo nechytal, protože tam skoro nikdo nebyl. Tak šílenec pokrčil rameny a prostě po hlavě skočil na zem na tu plachtu... Pokud jsem se už nějakou dobu nezmínil o tom, že Amorfis huláká, není to proto, že by hulákat přestal, ale proto, že jsem se o tom jenom nezmínil. On totiž tu svoji hubu nezavřel. Všem lezl na nervy, ale co naděláš? Do toho Medvěd pouští ty svoje námrdy na celej kemp, no prostě vesničtí burani jak vyšití. Na PUNGENT STENCH jsem se docela těšil a i jsem na nich byl, ale nevydržel jsem až do konce. Při čtvrté písničce se strhla smršť blesků a liják, ale za pár minut bylo po. Aspoň měli Pungent Stench pěkně zaplněné hlediště, protože každý hledal útočiště před deštěm v hracím stanu. A dokonce i Medvěd s Amorfisem se přišli podívat na Pungenty. Ten den to byla první, a taky poslední kapela na kterou zašli. Poslední naběhli DEPRIVED OF SALVATION a byli výborní. Vole lepší než celej Pungent Stench! Po nich v programu už nebylo nic, ale obyvatelé naší sousední chatky tam provozovali propichování jehlama a hákama. S touto zábavou jsem se v minilosti již setkal několikrát, takže když si začali odebírat krev, nebo co to tam prováděli, s čistým svědomím jsme se odebrali na kutě. 

Sobota začíná stejně jako pátek. Tedy bubláním z našich prdelí, hajzlem, sprchou, kartáčkem, pastou, pivem. Každý po svém. Amorfis nervózně chodí sem a tam, huláká, zametá, uklízí a už ho zase svrbí játra a že by zase už nejradši chlastal. Medvěd telefonoval se svojí megerou a dozvěděl se, že ji nesvrbí bobr. Hovor ukončila po chvíli pozdravem "Polib mi prdel." Taky za náma přišel soused, vyjímečně ne stěžovat si na hluk, ale přišel se omluvit, že nám v noci vlezl do chaty omylem, že prej nakoukl a "Héj, pičo, nám ukradli pípu!" A kouknul doleva, kde má své věci a místo Magi a prej "Héj, proč je tady takovej bordel?!" Až pak mu došlo že vlezl jinam... Důkaz, že to v naší chatě neměl kyslík vůbec jednoduché budiž to, že pod každým z nás pod postelí, se přes noc vysrážela louže. Prostě měl pod sebou každý vodu. Stejně jako Bůh měnil vodu ve víno, my měnili zkyslý vzduch ve vodu. Náš Amorfis alias Pepin co otevřel hubu tak ji nezavřel, protože buď je přisátej ke kelímku s pivem, nebo něco vypravuje. Spíš vyřvává. Postaví se do otevřených dveří naší chaty, zvedne ruku s kelímkem a řve směrem do kempu scénu z Pelíšků. Medvěd se nám svěřil, že bude muset jít vyskladňovat. Čumím na něj co to kurva mele a pak mi to došlo. Vyskladňovat = srát. Vtipné. Jak Pepin pořád huláká, vlítla na něj naše sousedka a začala nás jebat že jsme všichni Pepinové. Patrně vstávala prdelí napřed. Pepin jí to ale politicky vysvětlil a za chvíli už spolu debatili. O čem, to nevím, neboť DJ Medvěd zahájil námrdotéku a nebylo slyšeti ničeho jiného. Dokonce ani Pepina jsem přes to neslyšel. Opět jedeme na oběd (všichni v kempu si oddechli, začali oslavovat a pořádali na oslavu ohňostroj, protože chata číslo devět na chvíli zmizela z jejich doslechu). Když jsme se vrátili, měl Amorfis v sobě už 9 piv... Před první kapelou se SODík šel vychcat do přírody a když na něj čekám, koukám se na vypuštěný bazén a napadne mě boží námět na písničku. Představte si starý betonový bazén, u něj skluzavka, která vede do malé hloubky vody, která je oddělená zábradlím ze dvou kulatin od velké hloubky vody. Děcko vyleze na klouzačku, frrrr do vody a tam se začne topit. Maminka je zrovna zaměstnaná velkou boulí v plavčíkových plavkách a topícímu se dítěti nevěnuje pozornost. Dítě se pod vodou dobelhá k zábradlí, prostrčí hlavčiku a zasekne se. Zůstává pod vodou. Pak by byl nějaký brejk, nebo sólo... Na klidnou hladinu vyplouvá pěkně nafouklé až večer za svitu měsíce. Když jsem se svěřil SODíkovi s mým námětem, on ho trochu upravil na grindcoreovou verzi tím, že by děti po té klouzačce jezdili do vypuštěného bazénu a držkama by ryly beton... První kapelou soboty jest CSR, což byl výborný pálivý gore bordel, kde na kytaru hrál a automatické bicí a nasamplovanou basu obsluhoval kámoš, kterého jsem snad deset let neviděl. Naprosto ideální kapela na rozpohybování polozombie, kteří vznikli z návštěvníků festivalu. DEAD CARNAGE mě jejich bum čvacht deathmetalem neoslovují. GORE DIMENSION, takoví holobrádci ale ty vole jak jim to hrálo!! Následní SLOB jsou jedinou kapelou, která není na videu přiloženém dole. Bohužel mě zklamala technika a prostě je nemám. Jak už to bývá zvykem, na pořadu dne se i tento festival sluní moje maličké telefony, které většinou nikdo nemůže rozdýchat a také samozřejmě tento blog, jehož adresou jsem obšťastnil sympatického týpka, který chodil do třídy s panem Vilglerem a panem Krédlem. Znalci jsou v obraze, ostatní ať shoří v plamenech! 

Vtip: Moravák přijde do potravin a ptá se: "Máte kolo?" Prodavačka odpoví: "Nemáme." Moravák na to: "A máte Fanto?" 

18:33 hodin oficiálně potvrzeno. Amorfis vytuhnul Hálelůůůjá dominé! Po vypitých asi šedesáti pivech a naspaných asi deseti hodinách za poslední čtyři dny už bylo na čase. CUTTERED FLESH nás nudil a tak jsem se SODíkem udělal pár uměleckých fotografií na opuštěném starém WC, které jednou vstoupí do historie. O jednu se tady podělím...

 Když jsme ráno popíjeli pivko na pink pongovém stole, přišel za námi nějaký mladík a angličtinou se silným německým přízvukem nám počal vypravovati, že je z kapely Gutrectomy a že večer hrajou a že se nesmí opít. V ruce měl ale na půl rozpitou flašku Bacardi a za nedlouho jsem ho viděl válet se zmoženého v trávě. Když ale GUTRECTOMY nastoupili nebylo na nich vůbec vidět že jsou opilí, a to ani, když při setu popíjeli z flašek peprmintku. Klukům se jejich krypl slum nelíbil, ale podle mě to bylo dobrý. Také jsem si všiml, že v kotli na slum kryplí pouze nasraní lidé. Kopou kolem sebe, vrážejí do sebe, jenom náš Magi hopká dokolečka s úsměvem jednorožce na rtech. Z toho bude jednou kult! A pak přišel headliner SQUASH BOWELS. Kapela, která jednou zahraje výborně, aby podruhé odehrála na piču. Naštěstí pro nás na piču zahrála posledně, takže jsme očekávali, že odehrajou výborný set a to se taky stalo. Docela mě pobavila věta z úst polského kytaristy Poslední song for tunajt. Skvoš Bóls nám zahráli parádní grindcore se švédským zvukem a pro mě to byla nejlepší kapela celého festivalu. Super! Tou dobou odpadl Magi a ani já už se necítil na pivo a proto jsem přešel na teplého zázvorového gingera, který chutnal jako víno svařené. Za 60 kaček půllitr. DEPRESSION mě nudili a tak jsem je prokecal s kámošema z Brna o muzice. LENG TCH´E se přiznám si vůbec nevybavuju, že bych na nich byl, ale video mám, takže asi jo. No ale poslední kapelu jsem si nemohl nechat ujít. SPASM byli zatím pokaždé zábavní. A nejinak tomu bylo i tentokrát. Hráli s bicím automatem a v kotli byly převážně ženy. Krásné ženy nutno podotknout. Kde se tam tak najednou vzaly, je mi záhadou. Brňáci Spasm ještě nikdy neviděli, tak čuměli jak Brňáci na Spasm. Pak Radim prohlásil, že bubeník zlámal už všechny paličky a proto končeji. Z naší party jsem na Spasmech byl jen já a SODík. Zbytek jsme našli na chatě na postelích. Prohodíme spolu pár slov a usínáme jak miminka. V neděli ráno lítaly SODíkovi z prdele hromy a blesky, to bylo neskutečný. Ani Medvědovi takhle prdel nebřinká. A tím bych toto krátké povídání o letošním NTEY ukončil. Omlouvám se všem, že jsem se více nevěnoval detailnímu popisu jednotlivých kapel, ale já už tak nějak nevím co o nich mám psát. 

Pro pár dalších fotek klikni na "DALŠÍ INFORMACE" Pokud ti někdo poslal odkaz přímo na tento report, nikam klikat nemusíš.

15. 5. 2022 REPORT NA PŘÁNÍ

Psal se patnáctý květen roku dvoutisícého dvacátého druhého, když jsem s kámošema vyrazil na krátkou projížďku na kole. Krátká byla proto, že jeden ze spolupracovníků, budeme mu říkat třeba Čak Noris, protože vypadá jako Chuck Norris, ovšem malinko opuchlý v břišní oblasti, není zdatný cyklista a navíc po zimním lenošení, no prostě na delší projížďku se necítil. A ruku na bicykl, mě se taky moc nechtělo trajdat někde sedumdesát kilometrů. Vzhledem k tomu, že jsem měl echo, že u Křemílka bude obsluhovat Zuzka, což jak jsem zmínil v jiném reportu tady na blogu, je tak trochu vlhký sen nás všech, nebylo třeba dlouze debatovat o trase. Takže ve čtvrt na dvě jsem vyrazil směr Smidary, kde jsem v půl druhé měl sraz s Čakem a vyjeli jsme směr Janovice. Cestou na nás na jedné křižovatce čekal Lencfeld, jehož jeho žena důrazně upozornila, že pokud se vrátí pod parou, nebude sex. Do Janovic z kopce, z Janovic do kopce do Starého Bydžova. Čaka jsme nechali kilometr za sebou, ale ze Starého Bydžova z kopce, Čak využil své váhy a přitažlivosti zemské, z kopce to mašíroval tak, že jsme ho dojeli až ve Staré Skřeněři, což je jen tak mimochodem strašná díra. Zahýbáme směr Nová Skřeněř, jenom proto, abychom se vyhnuli hlavní silnici, kde pro řidiče devadesátka rozhodně neplatí. Naším prvním cílem nebylo nic jiného, než Barešův ranč. Kde kdo na Bareše a jeho ranč nadává a plive špínu kde může, ale to je prostě bledá závist. Absolutně TOP prostředí se skvělým pivem a jídlem je vyhledávanou destinací. Když jsme přijížděli k ranči, všimli jsme si, že za plotem na pláni se ve stínu jednoho stromu mačká tělo na tělo asi 30 daňků, zatímco v boudě se neohroženě válelo několik bizonů. Až když jsem si sednul ke stolu a čekal než kluci objednají pivo, mi to došlo. Kouknul jsem totiž na jídelní lístek, který byl složen výhradně z bizoního masa. Ať už šlo o flákoty v hodnotě šesti stovek, nebo o guláš za stopade. On totiž zbytek těch bizonů v té boudě držel smutek. Proto tam do stínu nepustili daňky a ti se chudáci mačkali pod korunou jednoho stromu. U Bareše byla restaurace narvaná, zahrádka plná, kryté molo obsazené, tak jsme si vzali svá pivka, byli to Kozlíci a Čak si vzal svůj čepovaný Birel pomelo grep, do několik metrů vzdálené roubenky na zahrádku a tam jsme si vychutnávali své nápoje, za lačných pohledů na kolem se hemžící vyletněné maminky, ať už s křečovými žílami na bílých nohách, nebo na docela hezkých nohách mladších ročníků. Jo, když je člověk nadrženej, vojel by i starou bábu... 

Pivko jsme do sebe loupli a vydali se na cestu k hlavnímu cíli, což byla bydžovská Nádražka, neboli hospoda U Křemílka, jak chcete, ale hlavně na tam perfektní dvanáctistupňový radegast a servírku Zuzku, která je prostě skvělá. Cestu jsem vybral já, protože jsme se chtěli vyhnout frekventované hlavní silnici, kde devadesátka pro řidiče... ale to jsem už psal. Jenže plášť na jednom z kol Lencfelda si řekl, že na to sere a tak udělal bouli. No a Lencfeld si řekl, že tak to teda ne, žádnej plášť mi nebude řikat co mám dělat. Odpustil mu, jako se to dělá u terénních aut v terénu a vyjeli jsme mojí nábližkou, kde to byl samý ostrý šutr a díra, že nejednou Lencfeld radši sjel na pole a jel po poli, protože od loňska kdy jsem tam jel naposledy, tam nějaký debilní aktivista navezl zavážku a ze značené cyklostezky se stal nebezpečný tankodrom. U mostu se Čak vychcal a my dál pokračovali mezi poli, po louce a vyjeli jsme u vily, kde se venku vedla pro nás velmi živá a hlasitá diskuze, pro diskutující etnické obohacení normální rozhovor. Radši šlápneme do pedálů, protože po nás blbě čuměli. Najíždíme na jezdník, to jako na půlku chodníku určeného pro cyklisty a blížíme se k cíli naší dnešní cesty. První co vidíme, respektive co hledáme, je Zuzka. Je tam!! A taky spousta lidí, lačných po jejím hrudníku a pivu, které roznáší. Parkujeme kola pod stromem, někteří šikovněji, Lencfeld trochu méně šikovněji. O tom později... Sedáme si ke stolu a přisedá k nám náš bývalý spolupracovník Jiřík, který mě počastoval pozdravem Nazdar ty debile potetovanej a jež mě ukecal, abych napsal report, což jsem zpočátku odmítal.

Tuhle fotku jsem poslal mojí milované ženě Filoméně, která komentovala, že Čak má velký břicho, načež Čak kontroval tím, že to je speciální triko s takovým střihem. Usměvavá Zuzka nám přinesla pivka a nám bylo při pohledu na ni tak strašně dobře, že jsme ani nemuseli diskutovat. No ale i tak jsme diskutovali. Témata byla různá. Od populárního upřednostňování Ukrajinců před domácími, přes ochutnávku vlastního semene až po zapařené kalhotky paní Bílé, jedné romské kozaté Slovenky. Zkrátka fantazii se v našich hovorech rozhodně meze nekladly. Dali jsme si další pivko a nějaký zobání a pak že bychom si dali kafe. Jenže jak mě Zuzka v pátek upozornila, ona kafe dělá strašně nerada, protože pak musí umývat nádobí. Jenže my jsme nic nedbali jejích stížností a na kafi trvali. Přinesla nám ho na oko nasraná, jebla s ním na stůl a z tohoto okamžiku jsem pořídil fotku. 

Káva byla dokonalá. I kdyby to byl ten nejhnusnější trus, od Zuzky bude vždycky dokonalá! Se zájmem jsme sledovali naprosto nehybného holuba, který si vegetil na větvi nad Lencfeldovým kolem. Naše tipy, že je holub mrtvý a že prachsprostě přilítnul na větev a tam chcípnul, se ukázaly jako liché ve chvíli, kdy holub zvednul nohu, pohnul ocasem, oklepal se a vypadlo z něho hovno obřích rozměrů, které se rozpláclo na Lencfeldův plášť a pomalu vlivem gravitace stékalo na výplet zadního kola, kde pokračovalo stále níže a zasvinilo několik drátů výpletu zadního kola. Všichni jsme se mohli potrhat smíchy, dokonce i sám poškozený Lencfeld. Zpozoroval jsem, že se holub posunul o pár centimetrů na větvi vlevo. Kdyby se teď vysral, bylo by to mnohem zábavnější. Popíjíme si pivko, nedbáme nic holubů, Zuzce prozradím, že jí prosvítají čudlíky, Jiřík jí řekne, že to nemá srovnaný, načež si Zuzka kozy urovná do roviny, načež jí Jiřík řekne, že neměl na mysli její ňadra, ale zástěru, čímž opět propukneme v nekontrolovatelný smích a zase čumíme po kolemjdoucích ženách. Jednu dvojici jdoucí za plotem okomentoval Jiřík že jestli náhodou není jedna z nich těhotná. Ta, jež ho slyšela poznala, že je řeč o ní (strašně zvláštní situace - holka, která tuší nebo ví, že má pár - v tomto případě asi třicet - kilo navíc, se sere kvůli tomu, že jí někdo nařkne z těhotenství) a podívala se naším směrem. Já celkem s klidem dodal, že těhotná není, ale že je vyžraná. S jejím sebevědomím to ale nic neudělalo. Kdyby jo, tak by nebyla oblečena v outfitu pro štíhlé. Taky mi Jiřík ochotně vyrthne chlup ze špičky nosu, který ho tam vyloženě iritoval... 

No a jak tak pijeme, juknu na holuba, který se už zase přestěhoval kousek na větvi. A to znamená jen jedno. Že zase sral. Málem jsme se pochcali smíchy, když jsme zjistili, že zesral Lencfeldovi sedlo jeho kola. Smáli se všichni až na Lencfelda, ale věřím že v duchu se tlemil víc než my, protože on je prostě takovej. A jelikož dostal u své ženy podmínku, poněvadž věděla že jede na kole se mnou a zatím pokaždý když jel se mnou na kole tak z toho měl tichou domácnost, neboť jsem jí ho vrátil zchlastanýho v deset večer, tak padla půl šestá a s Čakem se odebrali směr domů. Lencfeld ale nejdřív stíral ubrouskem hovno ze sedla a to byl právě okamžik, který byl podnětem a přáním Jiříka, abych o tom napsal report.

No tak tedy Jiříku, tady ho máš. To hovno jsem si i vyfotil, ale z dálky a rozklepanou rukou již brzo třiačtyřicátníka. Takže kvalita fotky na piču. Každopádně kluci odjeli, já dopil svoje čtvrtý pivko a taky jsem vyrazil domů. Čekaly na mě totiž v ledničce dva utopenci, které jsem prozíravě zakoupil ráno. Sám sobě se divím, že jsem je nesežral už dopoledne. A udělal jsem dobře. Po těch pěti pivech a posraným Lencfeldově kole to bylo totiž přesně to, co jsem potřeboval...