DEATH COFFEE PARTY 2021


Na letošní Death Coffee Party jsem vyrazil s Magim a to jako řidič mého bílého oře. V plánu bylo vyrazit v pravé poledne, abychom měli tři hodiny do první kapely a stihli v klidu dojet a zajít do hospody na výtečného burgra tak jako vloni. Dokonce jsme nakonec vyrazili o hodinu dříve, ale stejně jsme burgra nestihli z následujících důvodů. Ty důvody jsou celkem dva. První důvod bylo obrovské šestnáctinápravové nákladní auto, které se ploužilo třicetikilometrovou rychlostí někde od Jičína až pomalu k Mladé Boleslavi. Vzhledem k tomu, že byl pátek, provoz jako kráva, takže předjet se to pořádně nedalo. Až když byly dva pruhy do kopce, tak jsem rozvášnil svoji jednačtyřku a předjel jsem ho. Už jsme si říkali, že konečně.... Jenže kouknu do zrcátka a vidím, že se za mnou ženou majáky a houkačky fízlů a záchranka. Jako poslušný řidič zpomalím a zajedu ke kraji. Blikající auta mě předjedou a za několik set metrů uprostřed silnice fízlové auto naštorc a z rychlostní silnice nás posílali směr Dolní Bousov. Tam se tvořila neskutečná kolona. Popojížděli jsme po pěti metrech asi třičtvrtě hodiny. A když jsme zjistili důvod té kolony, vyhrkly nám zvratky do ústních dutin. Celým tím popojíždějícím martýriem byla vinna jedna malá blbá křižovatka ve tvaru TÉ v Dolním Bousově. Žádná bouračka, žádné dopravní omezení, prostě nic. Jen blbá křižovatka a patrně řidiči, kteří se báli nebo neuměli rychle vjet do křižovatky v kombinaci s řidičema hajzlama, kteří nepřibrzdili a neumožnili tak volný a plynulý průjezd. Prostě trapas jak má bejt. Pak jsme ještě čekali na semaforu v Zahrádkách, ale to už nebylo tak velké zdržení. Každopádně do Litoměřic jsme dorazili ve čtvrt na tři, takže na burgra jsme se už vykašlali abychom stihli první kapelu, která měla výkop v 15hodin severočeského času. Po povinném okroužkování festivalovou páskou a zakoupení festivalové žetonové měny, jsem šel vstříc žateckému peklu v podobě jedenáctistupňového piva pivovaru Žatec. Už vloni se mi kroutily chlupy na jazyku z toho, jak to pivo bylo hnusný. Nečekal jsem žádný zázrak ani letos, ale tohle byl fakt humus. K dispozici byla i třináctka, ale tu jsem ochutnal až pozdě večer. Počasí vyšlo na jedničku. Nebylo vedro, nepršelo, nebyla zima. Tak by to mělo být. I když paní Honsová, o které se tak trochu zmiňuji v reportu na Obscene Extreme Festival, před týdnem hlásala, že bude chcát a zima, aby to ve čtvrtek změnila na tropický víkend. Ani jedna věštba se jí naštěstí nevyplnila. Pět minut poté, co mě ve velkém stanu, ve kterém bylo jeviště i hlediště, zákeřně kousl komár, spustila první kapela. VANGUARD měli od začátku parádní zvuk (stejně jako většina vystupujících na tomto festivalu) a jejich vystoupení se mi líbilo ještě mnohem víc, než před třemi léty v Hradci Králové. Když Vangurard končili, měl jsem v sobě tři opravdu hnusná piva. Nešlo to udělat jinak, než že jsme se ten hnus snažili přechlastat. ARAWN na mě byli příliš melodičtí, tak jsem jim nevěnoval moc pozornosti. Zkouším Cider s ledem, který byl o deset KáČé dražší než jedenáctka, tedy za 50Kč. Cider byl osvěžující, lahodný, ale taky pálení žáhy vyvolávající. NECROSY z Taliánska byl super deathmetal. Když jsme nestihli zajít na pořádnýho burgra do hospody, dal jsem burgra uvnitř areálu. Byl dobrej, ale tak trochu syrovej. Salmonela se naštěstí nedostavila...



WICTIMS byli vlastně takoví Michal David revival. Hlavně pak díky tomu šílenému klávesovému nástroji, který používá právě Michal David. Otázka však zní, kde byl Magi, milovník deathcoru, když Wictims právě tento hudební styl bravurně drtili? Patrně se se svými přáteli oddával všemožným radovánkám. To já a můj severský přítel SODík jsme staří suchaři a snažíme se vidět conejvíce kapel a proto obdivujeme deathmetal bandy BLOODTRUTH, která by se zcela určitě líbila kámošovi Medvědovi, jenže pro něj tenhle festival neměl lákavou soupisku. Při jejich setu jsem vylil první pivo. Ne proto, že by do mě někdo strčil, nebo že bych klopýtl, nebo cokoliv jiného, ale proto, že bylo tak neskutečně hnusné, že při každém napití se mi obracel žaludek a hrozilo blití na všechny strany. Další kapelu kterou jsme shlédli, byli BEAR. Kámoška o nich prohlásila, že hráli jak buzeranti. Severský přítel SODík se mi svěřil, že když měl covid a týden neměl chuť a čuch, že když ho to přešlo, tak si koupil kilo gumových medvídků a užíval si jejich ovocněchemické chuti. Kdyby si v tu dobu koupil pivo pivovaru Žatec, modlil by se za opětovné onemocnění covidem! Tak hnusný to pivo bylo. Když jsem si pro něj chodil, nežádal jsem u obsluhy dvě piva, ale rovnou jsem jim říkal že chci dva hnusy. Obsluha mě z počátku nechápala, ale když se po tom tam ošklíbal skoro každý,  už mé výroky na adresu Žatce nijak nekomentovala. Chápala. NONE SHALL FALL byla pařba jak cyp ty vole. Na scéně se objevil zelený nafukovací krokodýl, žlutá kačenka a růžový plameňák. Kopačku do břicha od kotlechtivého fanouška jsem dostal a dokonce došlo na přerušení produkce kvůli oživování jiného fanouška v kotli, který lehnul. Ale to jsem se dozvěděl od jiných, neboť tou dobou jsem byl na svém prvním WC, které bylo označeno vtipně, ale o to více jasně v dnešní zkurvené genderové době, kdy někteří blbci nevědí, zda jsou ženami, muži nebo obojživelníky. Na dveřích na pánské WC byl namalovaný penis. A na dveřích na dámské WC byl namalovaný škrtnutý penis. Jak jednoduché a jak pravdivé. Tak to prostě je. Když nějakej debil s růžovejma vlasama v lodičkách bude mít mezi nohama péro, je to pořád debil s růžovejma vlasama v lodičkách, který by měl jít na pásnké WC. A je uplně jedno jestli se cítí být lokomotivou nebo ledňáčkem. Těmhle debilům bych dal lopatou nejdřív po zádech a pak do ruky a do dolů s nima. Ono by je přestalo bavit terorizovat svět blbostma. 



První headliner, nám už známí CYTOTOXIN zahráli vyníkajícně! Kotel na ně byl krutopřísný: vzduchem létaly piva, mobily, lidi.... V pivním prostoru jsme se seznámili se sympatickými Liberečáky, z nichž jeden vypadal jako Karel Kryl zamlada, ale SODík říkal, že vůbec nevypadá jako Karel Kryl zamlada, že jenom jeho knírek vypadá jako knírek Karla Kryla zamlada. Ale SODík je chabrus na oči, takže neviděl tu jasnou podobu. Každopádně Karel Kryl a jeho sympatičtí přísedící nám rozhodně doporučovali, ať přejdem z hnusné jedenáctky na třináctku, která nejenže není menší zlo, ale naopak je velice chutná. No tak jsme si tedy dali třináctku. A jak to dopadlo? Po prvním loku letěl kelímek i se zbytkem piva do křoví. Takovej hnojník ty vole!! Druhý letošní headliner SQUASH BOWELS měli z počátku velmi špatný zvuk, ale pak se to vyladilo a byla to naprostá řežba. Snad ještě lepší než na letošním Obscene Extreme festivalu. V kotli začal být aktivní jeden kokot, který vyloženě toužil po tom, někoho zranit i mimo kotel. Tohle už je za hranou a čurákovi v kapuci přeju syfilis. Vystoupení Squash Bowels pro mě ukončila dýmovnice, která nás vyhnala ven. Štípala v nose a očích a smrděla jak nemytý nebinární gender. Kapela DECULTIVATE nás chtěla politicky agitovat a proto jsme si na hajzly zanadávali a odešli pryč. Hudebně kapela hrála stejný hovna, jako ta, která se valila zpěvákovi z úst. Strašná sračka.... DEWDROP a THE CORONA LANTERN jsme vynechali. Budiž nám to kapelami odpuštěno.



Sobota pro nás začíná v půl osmé, kdy se pomalu chystáme k severskému příteli do Ústí, využít jeho domácího sociálního zařízení. Ne že by v areálu nebylo vše potřebné k dispozici, ale co bysme tam kurva až do dvanácti dělali žejo. Než jsem odjížděl na tenhle festival, vedl jsem zajímavou diskuzi ohledně piva s jedním pivařem. Svěřil jsem se mu, že se tu točí Žatec a že uvažuju o tom, že si s sebou vezmu plínku. Zasmáli jsme se tomu, ale to jen protože jsme netušili, jak blízko jsme byli tomu, plínku potřebovat. To si totiž takhle škádlíme SODíkovu jednaosmičku dýzl, když v tom se nám svěří Magi, že to nevydrží, že musí jít srát. Musíme mu tedy zastavit u lesa, protože projímadlo Žatec si vybíralo svoji chvilku poezie. Cestou obdivujeme krásnou přírodu všude kolem, hlavně pak když sjíždíme do Ústí, které je zahaleno mlhou. Špatné jméno severním Čechám, potažmo ústeckému kraji udělala média, když se v jeho souvislosti zmiňují povětšinou o nepřizpůsobivých občanech a kriminalitě kterou mají na svědomí povětšinou nepřizpůsobiví občané. Jenže pak tam přijedete, krajina plná lesů, kopců, hradů, zámků, hospod, klikatých silnic, luk...  



Do areálu se vracíme za pět minut dvanáct. Ne podle toho přísloví, ale ono bylo opravdu za pět minut dvanáct. Jdu na Cidera a pak hned na první sobotní kapelu NO FACE NO CASE. Hele dobrý. ALE.... Ty dva kokoti v kotli, karatisti nebo nindžové zasraný, kopali do každýho i mimo kotel, hlavně pak jeden by zasloužil železnou tyčí mezi oči. Další zmrd co vyloženě chtěl někoho zranit svým cripple-pitem (samozřejmě od slova kripl, protože přesně takhle se kriplové chovají). Co to s vámi doprdele lidi je? Samotná kapela se svěřila, že toto bylo jejich první vystoupení. Přehráli nám celou patnáctiminutovou diskografii a musím konstatovat, že to bylo dobré. Ale někteří zrmdi po pódiem.... Škoda slov. To druhá kapela MIVEDANTAL, to bylo jiné kafe. Grindcore jako kráva, zpěvák naprostý šílenec, dokonale divadelně ztvárňoval podstatu textů. Kam se na něj sere podržčurák evropské unie Jan Hrušínský!! Ten by určitě nedokázal mimikou ztvárnit vyhřeznutí plodu plného červů z těhotné ženy a následné sežrání. Celé jejich vystoupení dokonale vystihuje jedno jediné slovo: epilepsie... Škoda jen, že neměli větší účast. Blbečci v kšiltovkách s rovným kšiltem, ponožkami vytaženými nad lýtka a načesanými kníry by asi nechápali. A ještě jednou bohužel pro kapelu Mivedantal, zahlédl jsem nějakou rozepři mezi členy kapely. Vím kvůli čemu to bylo, ale nechci to zde rozebírat, tak budu jen doufat, že se nerozpadli. Byli fakt výborní. SILENT GENERATION, ač jsem z nich byl unešen letos na Czech Death Festu, bojkotujeme kvůli kriplům praktikující cripple-pit. Mezi těma debilama není nikdo v bezpečí a obdivuju všechny kdo s nima do kotle vlezl. Stejně jsem potřeboval srát. Žatec je prostě nekompromisní v tomhle ohledu. Ještě dlouho mě bude ve snu strašit jen to slovo: Ž A T E C... Následní DIVERSITY trochu zklidnili nervózní vody svým instrumentálním postmetalem nejvyšší kvality s perfektním zvukem. Zašel jsem si koupit nové LP Anime Torment a pak hned na MADAFAKA, kteří ale bohužel úplně zanikli mezi ostatními kapelami hrající podobný styl. Tenhle brutal slam death core metal, bude beztak jen dočasná móda, která doufám za deset roků padne. Stejně jako byl na výsluní thrash, death a black a všechno to padlo. Maďarští PREADIATRICIAN hráli grindcore s ne moc dobrým zvukem. Zase na ně ale pařily i děti. Zvlášť pak jeden hošíček, to měl zmáknuté k dokonalosti. Když se pak optal jiný dětský fanoušek tatínka "Co to mají ti hudebníci na sobě?", tatínek pohotově odpověděl "To sú doktori." 



Tou dobou také došel točený Cider, což bylo nemilé zjištění. Byl pak už jen Cider v plechovkách. Taky dobrý, ale točený je točený. Každopádně pořád o dvěstě procent lepší než pivo. Slováky ATTACK OF RAGE už jsem jednou viděl, ale nějak mě to zklamalo. Ne však tady. Jejich melodický grindcore přilákal i několik dětí do první lajny, kteří pařili né proto, že by jim někdo přikázal "PAŘ", ale proto, že se jim to líbilo. A to je jen dobře. Holandští DISTANT byli opět ze zástupu kapel hrajících ultra brutal total anal kakal slam, ale tady to bylo o třídu lepší. Bubeník se při jejich setu moc nepředřel. Zkoušíme třináctku a světe div se, chutnalo nám to jako pivo. Hurá!! Při ANIME TORMENT si jeden cripple pěkně rozbil tlamu. Dobře mu tak. Nějak si kotník pojebal, a odkulhal pryč. Ale za chvíli už byl zase na scéně. Tohle není o paření. To je o tom, předvést se kdo je největší kokot na parketu. Samotní Anime Torment byli skvělí jako vždycky. Jen tiše se SODíkem doufáme, že se nezkurví nějakým slamem. Byla by to škoda. Jdeme si pro další třináctku, ale zjišťujeme, že třináctka došla. KURVA TEĎ KDYŽ NÁM ZAČALA CHUTNAT!! A beztak nedošla, jen to tak řekli, aby lidi chlastali jedenáctku... Dobrá tedy, došli jsme si pro jedenácku. Půlku vylévám pod lavičku. Ne, tohle pivo se prostě nedá. Kapelu RISK IT sleduju z lavičky, pod kterou jsem vylil pivo a nějak zvlášť mě jejich HCrossover nebral, ale SODík si je užil stejně tak se spoustou jiných. Kotel byl prý bez cripple účastníků. Následují KOPRSE, kteří nejspíš vyhlásili válku všem ostatním pomaluhrajícím brutal slam death a dokazují, že jde zahrát ještě pomaleji, než by si člověk myslel, že to jde. Kupodivu je jejich produkce zábavná a dost návyková. Jenže když je toho za den tolik, začne to nudit. Kdyby Korpse svůj set zkrátili na polovičku, udělalo by to asi trochu vrásky na čele pořadatelů, ale pro obyčejné smrtelníky, by to bylo lepší. Možná proto se mi tolik líbili No Face No Case, kteří po patnácti minutách šli do piči. CHAOSEUM ze Švýcarska bylo něco mezi Marylinem Mansonem, Avatarem a Kornem se zpěvákem, který vypadal jako něco mezi Predátorem, Jokerem a Ivanem Bartošem. U pátého songu mě to začalo nudit. To JIG-AI, poslední kapela kterou jsme měli v plánu, to byla jiná písnička. Ultrarychlý zběsilý bordel. Konečně rychlá kapela zase. Kotel byl bez cripple. Ono se není co divit, protože by se sami umlátili v tý rychlosti nindžové posraný. Na ploužáky slamovejch kapel umí bejt drsnej každej retard!! Tak. Asi jsem si tímto reportem udělal mnoho nepřátel v klubu slumistů. Naštěstí ty moje žvásty nikdo nečte...










7. 8. 2021 ROCKOVÉ TŘTĚNICE


Opět mi přišla spousta e-mailů od čtenářů mých reportů. Tentokrát si stěžujete, že jsem v podstatě nenapsal žádnej report, kterej by byl kritickej. Report na Chinaski se nepočítá. Tam to jinak než kriticky nejde. Jenže když já jsem tak strašně kulturně otevřený, co se hudby týká, že se mi líbí kdejaká píčovina. A nejinak tomu bylo i včera ve Třtěnicích. Tím nechci světu sdělovat, že vystupující kapely byly píčoviny. Spíš naopak. Co jsem viděl, tak to byli všechno sympatičtí lidé... Letošní ročník mě stejně jako ten  minulý lákal jedním jménem na soupisce a to byli samozřejmě ROOT. A pak taky Aleš Brichta. A trochu Vitacit, z pocitu "legendářství". Taky mě trochu zajímala Alžběta, protože jsou příliš oblíbení na to abych je ignoroval a o Rimortisu jsem šlyšel že jsou dobří. Takže nakonec mě toho tam vlastně zajímalo povícero. Dopoledne jsem vyrazil na kole podívat se do Třtěnic, abych zkontroloval areál, jestli je všechno na svém místě, jak hrdě hlásil facebookový profil festivalu. Zkonstatoval jsem, že je všechno cajk a jel domů. Těch 33 km mě docela znavilo. Přeci jenom nejsem nejmladší a atletickou postavou také neoplývám... Ve správný čas mě můj osobní řidič dovezl limuzínou značky Dacia Sandero před areál, kde jsem zaplatil vstupné 500Kč a vkročil do krásného zastřešeného areálu. Ani nevím, jestli kromě Rockových Třtěnic je areál využíván ještě i na jiné akce. Ale to není moje starost. Pivo bylo k dispozici v jedenáctistupňové svijanské verzi a byla to lahoda za 35Kč. Opravdu výborné! Fronty se vůbec netvořily, osoby za čepem dělaly svoji práci rychle, pivo bylo studené, mělo míru a hlavně jak jsem zmínil, bylo opravdu chutné. K uspokojení chuťových pohárků byly k dispozici následující pokrmy:


Celým festivalem nás provázel sympatický chlapík z TV Óčko Star, který byl mnohem lepší než ten co tam byl před dvouma rokama. Před čtrnáctou hodinou uvedl na scénu ALEŠ BRICHTA TRIO a my koukali, jak Aleše, toho času zdravotně velmi indisponovaného, odvedli na židličku. Aleš působil velmi roztřeseně, slepě, nemocně. Když ale zaměstnal svoje hlasivky, byl to ten Aleš Brichta, na kterýho všichni čekali. Jisté potíže s výslovností mu prominu. Aleš měl mezi písničkami krátké monology, šprýmoval a byl strašně milý. Až to nejednoho nutilo zamáčknout slzu, když ho viděl. Zvukově byl celý festival zaštítěn opravdovými profesionály. Zvuk byl perfektní na každou kapelu od začátku do konce. Škoda jen, že Aleš Brichta Trio používají samplované bicí, které jsou prostě špatné. Aleš měl k dispozici ještě akustickou kytaru, se kterou si ale moc netykal, tak ji po několika písničkách odložil a dohrálo se bez ní. Žádný nářez z dob ranných Arakainů se nekonal a asi to ani nikdo nečekal, ale zazněly i prastaré písničky, například Ztráty a nálezy. Nejvíc se mi líbila písnička Cizinec ve vlastní zemi. Aleš sklidil velký aplaus, odvedli ho z pódia a já jsem rád, že jsem ho viděl. Během jeho vystoupení jsem do sebe kopnul tři piva. Tak moc dobrý bylo. Abych to udejchal, tak jsem zmírnil nastolené tempo. Nakonec jsem jich za večer dal jen deset. Tak moc jsem se brzdil. Nemám tušení kolik mohlo být přítomno lidí. 250?  Sešla se tam všehochuť. Od důchodců přes začínající šedivce až po miminka. Při setu Aleše Brichty jsem si všiml, že se tam sešla opravdu směska maniaků, kteří měli na sobě klasické džísky s nášivkami Arakain, Zetor a podobně, ale také fanoušci v tričkách Burzum, Czech Death Fest, Death, Kataklysm... 


Druhou kapelou, kterou uvedl černě obrýlený konferenciér, byli TINNITUS. Ti už hráli se živým bicmenem a měli v sestavě dvě kytary. A jak se mi to líbilo? Hele, po čtyřech pivech dobrý. Jejich písničky byly krátké, úderné, spíše rockověji laděné s uřvaným zpěvem. Snad až poslední song se mi nelíbil. Jakoby zpěvák zpíval něco jiného než co měl. Ale to je pouze můj osobní dojem člověka, který má za sebou 21 ročníků Obscene Extreme Festivalu, což je tak trochu jiný svět. 


Třetí v pořadí vystoupili RIMORTIS, o kterých jsem slyšel že jsou fakt dobří a že hrajou speedmetal. Po instalaci dvojkopáku na nás kapela spustila rychlý speed, ne nepodobný tomu, co si představuju, že hrajou Edguy. Výbornej zpěvák, výborní muzikanti. Škoda že kapela hraje jen s jednou kytarou. Kdyby místo toho nesmyslu alá Michal David, použili druhou kytaru, udělali by líp. Při sólech by nevznikala hluchá místa. 


Regionální hvězdy ALŽBĚTA jsem nikdy neslyšel. A to hrajou každou chvíli někde v okolí. Zpěvák Radek, bratr mé spolužačky, byl oděn do černého outfitu, na kterém měl půlku železářství. Chvílemi mi zněl jako pěvec z kapely XIII. Století, což potvrdila písnička Čachtická paní, která jako by třináctýmu století z prdele vypadla. Už při zvukovce měli velký ohlas. Při jejich setu plného hevíku vznikla šarvátka mezi dvěma kokotama, kterou ale bystří a drsní securitas rychle utli tím, že se do šarvátky přidali. Po nějaké chvíli došlo ke druhé potyčce, která už přerušila koncert a konferenciér doporučil krvechtivým aktérům, že pokud si chtějí rozbít tlamy, nechť tak učiní mimo areál. Stalo se tak při písničce Mám chuť se rvát. Jak typické... 


Po Alžbětě byla na řadě legenda VITACIT. Legenda, kterou jsem taky nikdy neslyšel. Kapela zvučila na můj vkus strašně dlouho, ale výsledek byl znát. Naprosto precizní křišťálový zvuk se na nás spustil hned od úvodních tónů. To samozřejmě ale na videu přiloženém níže nelze poznat. Vitacit měl obrovský úspěch, nicméně pro mě to byla nejméně poslouchatelná kapela. Sorry.


Legenda dohrála a na řadu přišel můj headliner ROOT. Už jsem je letos jednou viděl na Czech Death Festu, kde hlavní persóna, zpěvák Jirka, působil jak kdyby ho hned po koncertu měli naložit do rakve. Ne tak ve Třtěnicích. Oproti minule vypadal o stodvacet procent zdravěji. Dokonce ani mezi písničkama moc nežertoval a hrnul to do nás od začátku do konce s jednou přestávkou na ladění kytar a na občerstvení. Nejvíce opět zafungovaly staré skladby. Bylo by velmi milé, kdyby Root udělali vzpomínkové turné, kde by se hrálo výhradně z prvních dvou desek. To se s největší pravděpodobností ale nestane. Zvuk byl opět v pořádku, jenom jak měl Jirka hubu daleko od mikrofonu, tak nebyl moc slyšet. Je to jeho nešvar, ale co už v jeho letech žejo. 


Rootí vystoupení uteklo jako voda, Jirka slezl ze židličky, za pomoci svého asistenta odbelhal někam dozadu a byl konec. V žaludku mi žbluňkalo deset jedenáctek, v nohách bolelo 33 kilometrů, tak jsem se rozhodl zavolat osobního řidiče s limuzínou a zbývající dvě kapely Mira Šmajdu and Terrapie a pak jednu, která do soupisky vystupujících přibyla dodatečně a na plakátech nebyla a její jméno jsem zapomněl dřív než jsem ho na facebooku přečetl. Miro Šmajda a ten druhej mi tedy prominou.  Tak. A příště bych si dal TORR prosím pěkně.