FARÁŘOVA SLUJ vs. ABC KLUB (28. a 29. 4. 2023)

 PÁTEK


Jediným a hlavním důvodem, proč jsme vyrazili na tenhle koncert bylo podívat se do Mladé Boleslavi, jak funguje výroba pojebanejch elektromobilů... Kecám! Samozřejmě že nás tam přilákal blackmetal, který nemá v mé blízkosti moc na růžích ustláno. A taky hlavně obhlídnout legendární klub Farářova sluj, o kterém nám náš společný přítel Pavouk vypravoval v superlativech. A to v takových superlativech, že k nám ze severu dorazil i SODík, aby společně se mnou tenhle klub prozkoumal. Když jsme zaparkovali a málem způsobili dopravní nehodu, platíme vstupné 350Kč a vcházíme do designově vymazlené sluje, která vzhledem věrně kopíruje svoje jméno. Když si kupujeme pivo (Krakonoš za 35Kč), probíhá zvuková zkouška švédských Scitalis. Se zvukem jsou problémy, něco se nedaří a farář nervózně pobíhá a lamentuje, že je to všechno v prdeli a na hovno. Nejde jim nějak nazvučit zpěv a kytary. Nakonec to nějak ušmodrchaji a jejich zvuková zkouška končí prohlášením: Zapamatujte si, jak to máte nastavený. Pak si muzikanti sbalili svoje fidlátka a na pódium naběhla druhá kapela a začala zvukově zkoušet. Zajímavý postup, který jsem za svoji koncertní fanouškovskou kariéru ještě nezažil. Než se nazvučili Infernal Cult, prohlížíme si parádní prostory totálně undergroundového klubu. Výzdoba, všeljaké propriety a malůvky v nás vzbuzují nadšení!!

Trpělivě čekáme na první kapelu. Start akce měl být v 18:30hodin mladoboleslavského času. Předem jsem se u pořadatele informoval, protože například minulý týden, když jsem chtěl zajet po práci do Hořic na jednu pidiakci, na můj dotaz, kdy začne hrát první kapela, mi bylo odpovězeno Až přijdou lidi. Jestli nějaký přijdou. Tak jsem se jim na to vysral. V objektu se nacházela i jedna půvabná zrzka s kroužkem v nose, o které SODík prohlásil že je divná (jako lidi co volili Fialu a jeho bandu dementů). Podle mě ta zrzka byla krásná, stejně jako všechny ostatní zrzky... INFERNAL CULT začínají hrát v 18:56h, tedy v čase mezi půl sedmou a sedmou, jak mě informoval dva dny předem pan pořadatel. Zvukově to nakonec nebylo tak zlé, jak to vypadalo, že to bude. Zvuk byl prostě jinej. Při deathmetalu bych asi prskal, jenže deatmetalisti jsou vyměklí rozněžnění honiči. My co milujeme blackmetal potřebujeme trochu té špiny v hudbě. Když jsem šel ze zadní části hlediště vyzkoušet zvuk k pódiu, což bylo mimochodem 5 metrů (ano, takhle malá je Farářova sluj), zjistil jsem, že z předních reprobeden do obecenstva jde jenom zpěv. Jestli to tak mělo být, nebo se to prostě nedalo díky zpětným vazbám nazvučit jinak, netuším. Kytary a bicí do lidí (kterých tam mohlo být kolem čtyřiceti, a jak SODík poznamenal, že kdyby přišlo o deset lidí víc, tak je plno), zařezávaly ze zadních velkých beden umístěných za muzikanty, hned vedle zamřížovaného visícího Ježíše Krista, Pána našeho... Když se pak vrátím do zadních pozic, sympaťák farář, se se mnou přivítal slovy. Veverka? Růžová veverka? Já jsem se koukal na fejsbůk na fotky abych tě poznal. Dal jsem mu totiž echo, že do Sluje pojedu poprvé. Velmi milé gesto od něj. Vedle mě stál týpek s lepším foťákem, který fotil celý večer. Farář za ním přišel a v rachotu muziky mu něco říkal, načež fotograf ho začal fotit. Hned na to na něj farář řve aby ho slyšel i on MĚ NE TY VOLE, FOŤ KAPELU!! Odcházím vyhledat WC a po jeho použití se vracím na fenomenální píseň v pomalém tempu. Stojím hned za zrzavou krutopírkou, která je prostě k zakousnutí!! Koukám kolem sebe a vidím Silenthella a i zbytek kapely Sukkhu. Hezké, když kapela podpoří jinou kapelu návštěvou koncertu. Všichni kolem jsou naprosto v pohodě. Nikdo se nijak politicky neprojevuje, nikdo nevysává krev z papenských tepen, všichni se baví a i já si užíval zrzavočernou mši... Po padesátipěti minutách odhodili členové kapely Infernal Cult roušky a byl konec jejich dřevního blackmetalu s dřevním zvukem. Paráda!!


Zašel jsem si koupit dvě LP desky od Švédů, i když jsem je nikdy neslyšel. Jednu si nechávám podepsat. Mám z toho všeho tam ohromnou radost, jako děcko když dostane k narozeninám Lego. Kromě zrzky se ve sluji pohybovalo ještě několik dalších krásných děvčat. Blackmetal a pěkné holky. Co víc si přát? Druhá kapela na paškál přijela z Prahééé (stejně jako první) a patrně to vzali přes Černobyl, kde byli odklízet jaderný odpad. Nestačili se převléknout a tak na pódium vyhupsli v plynových maskách a slušivých outfitech. Můj soudruh nebožtík učitel Vítek by měl radost. Vždy měl totiž o pracovních sobotách radost, když jsme si na základní škole chlorem čistili plynové masky a nasadili si je a pak při branném cvičení s pytlíkama přigumičkovanýma na nohách jsme probíhali kouřem z dýmovnice... Oplynomaskovaná kapela byli samozřejmě NAURRAKAR, které jsem nikdy neviděl a na které jsem se hodně těšil a kteří nám zasadili tvrdou ránu. Jejich blackmetal byl jako kopanec do rozkroku. Zvuk byl opět na undergroundové úrovni a i když v průběhu vystoupení nikdo nic neladil, připadalo mi, že se vylepšuje a zesiluje. A hlasitou hudbu já rád, tuze rád! Došlo i na opravu mikrofonu, což jsem využil k dalšímu pochcání Farářovy sluje na místech tomu příšluných. Vracím se na výbornou písničku Uranfaust. Ovšem následná, poslední, ta mě rozsekala na sračku a donutila jít utratit nějaký prachy za 2 CDčka Naurrakar. A to i když zrovna ta poslední písnička ještě na žádném CD není. Nevadí, přikoupíme až bude.

Čekáme na hlavní hvězdy, které si dávají hodně načas, což je průser, protože by se mělo končit ve 22h, což okomentoval farář, že Zase přijedou. Myslel tím samozřejmě pány v uniformách, kteří nám mají pomáhat a také chránit, což oni ale nikdy nedělají. Bohužel hned vedle sluje prý bydlí jedna nesympatická paní, která nedokáže vstřebat metalovou muziku co je trochu slyšet i venku. Patrně z toho důvodu Fafářova sluj bude pokračovat jen do konce roku, jak nám bylo sděleno farářem, který už zase nervozně pobíhá sem a tam, protože kapela nemá ještě ani postavené bicí a už měla hrát! Prej: Si tam sakra malujou čůráky! Inu image a blackmetal prostě musí být pospolu. Farář nás ještě zve na další blackmetalový koncert v květnu, ale bohužel v ten termín budeme na jiné akci, a hned na to začne skandovat SCITALIS! SCITALIS! Jestli to bylo tím skandováním, nebo už headlineři byli připravení nevím, ale za chviličku už naskákali zmalovaní čertíci se svými nástroji před nás a začali do nás hrnout jejich verzi blackmetalu. Jejich vizáž společně s krásnými prostory klubu a stroboskopem lomeno světlem umístěným na zemi za kytaristovými zády, vypadala skvěle! Zvuk měli takovej, jakej si udělali na začátku (Zapamatujte si jak to máte nastavený.) Nebylo to nic moc. Zpěv docela v prdeli, kytary docela v piči. Jenže když jste přivřeli oči a zaposlouchali se, tak jste slyšeli přesně to, co jste slyšet chtěli. Neskutečnej námrd v podání těchhle Swerige zmrdů. Rázem jste zapomněli na obstrukce s malováním čuráků. Chemie Scitalis vs. Farářova sluj fungovala skvěle. Poočku jsem sledoval vchod, jestli do klubu vtrhnou pomáhat a chránit muži zákona a vymlátěji nás tam nunčakama. Nestalo se tak. Paní sousedka měla asi dobrou náladu... Scitalis končí ve 22:20 hodin, já ze země sbírám trsátko Scitalis, kradu setlist Scitalis za což mi zpěvák věnuje pravý blackmetalový úsměv, a my mizíme z klubu. Nadšeni. Spokojeni. Uspokojeni. Velká škoda, že klub bude končit. Teď když jsem si do něj našel cestu...

 

SOBOTA


Druhá část víkendového dvojáku se konala ve městě perníku plněného rybím tukem, tedy v Pardubicích. Naprosto a diametrálně odlišná akce s prostředím, na které jsem byl před pár hodinami. Do Pardubic jsem jako řidiče určil Amorfise, protože mi přišlo úsměvné, že nebude moct požívat slasti chmelové limonády na koncertě, kde se točí 8 druhů piv. Hahaha, strašná prdel prej... Ale tak třeba by mu ty piva nechutnaly... Když jsme přijížděli do Pardubic, strhla se vodní smršť. Stěrače nestíhaly, někteří řidiči zastavovali u krajnic, protože místo silnice se místy jednalo spíš o řeku. Ti co nezastavili a pokračovali dál spíš plavali ve svých autech než že by jeli po silnici. Docela síla. S parkováním tentokrát nebyly problémy. Asi proto, že bylo málo hodin. A nyní je čas na VS. z názvu tohoto dvojreportu. Porovnávat Farářovu sluj s klubem ABC je stejně uhozený, jako porovnávat anorektičku s Halinou Pawlowskou. Zatímco mladoboleslavská Farářova sluj je malý, temný, špinavý, absolutně undergroundový klub pro slušné lidi, pardubický ABC klub je rozlehlý světlý, čistý, přetopený prostor, s vypolstrovanými křesílky, šatnou, DJpultíkem a malou diskotékou, velkým koncertním sálem se špičkovou aparaturou. UFF. Tolik tedy k VS. z nadpisu. 

Zároveň s festivalem OBSCENE SOCIETY, který se na scénu vrátil po deseti letech, probíhal i minifestival minipivovarů. Ceny piva se pohybovaly od 50ti do 70ti korun českých. To je o 15 až 35 korun víc, než den předtím v Mladé Boleslavi prosím pěkně. Myslím že při našich platech je 70Kč za pivo fialová nehoráznost, jenže s tím neudělám nic. A podle všeho bude hůř... Na čepu tedy bylo 8 druhů piv a když se mě u baru slečna za pípou ptala, které si dám, ukázal jsem na nabídku, kouknul na kluky a řekl Tak dáme sjezdovku, ne? Tím bylo myšleno samozřejmě jedno pivko po druhém pěkně všechny. Amorfisovi zacukaly koutky, ve kterých se objevila pěna ze slin. Jako první jsem si dal pivko Slash, které bylo naprosto boží! Medvědovi tyhle silný pivka moc nechutnaly, ale já si je užíval plnými doušky. Přesně podle plánu začala burácet první kapela MILLIGAN. Znělo mi to jako jakýsi takový moderní deathmetal možná i core. Líbilo se mi to. Mělo to naprosto špičkový zvuk. Návštěvnost byla uspokojivá. Kluci řikali, že Milligan je takovej kolovrátek a nebavilo je to. Já si je užíval až do konce. Potím se jak píča před prvním šukem, protože klub je naprosto nepřirozeně a zbytečně přetopen. Nesnáším to kurva! Na keteryngu je k dispozici tofu, čočková polévka, chléb s pomazánkou (za 85Kč!!), vegegulage s fazolemi. Nic co by mému tělu prospělo...

Druhé pivko, kterým ochlazuji mé propocené tělo bylo Yuzu Proud - mělo čerstvou květinovou příchuť a bylo prostě vynikající! Druhá kapela která vystoupila v Ábécéčku byli trasheři REFORE. Nejsem na ten treš tak ulítlej jako kluci, ale i tak se mi to docela líbilo. Refore matlali (v dobrým slova smyslu) Slayer, Kreator a Anthrax. Dobré to bylo. Zvuk byl excelentní a lidí ještě přibylo. 

Chci pokračovat ve sjezdovce pivní nabídky, a objednávám si pivo No Idols!, ale paní za barem mi natáčí znovu Slashe. Nevadí. Dobrej důvod mít o pivo víc. Třetí kapelou která vystoupila na prknech, co znamenají "obscénní společnost" byli crustpunkoví CONQUESTIO. Paradoxně i když měli dvě kytary v sestavě, zvuk nebyl ideální v porovnání s předešlými. Co napsat k této kapele, když neholduju crustu ani punku? Měli zpěvačku. Na zádech měla batůžek ve tvaru zvířátka. Ječela do mikrofonu jak když ji někdo kopne do koulí (ano i to je v dnešním zvráceném superkorektním světě možné). Kdyby nebylo zpěvačky, nebylo by na kapele nic zajímavého. Ale to je jen můj názor, který nemusíte respektovat.

Tady by měla být fotka kapely Conquestio, ale jak se mi to poslední dobou stává, neuložila se ani jedna... 

Jdu si pro pivo Ventill od Proudu a opět si pochutnávám. Seru na to, že to stojí tolik prachů. Dalšími vystoupivšími byli SICK SINUS SYNDROME, kteří na scénu vtrhli v době covidu a kteří přesně vědí, co chceme slyšet. Jejich muzika je jak shnilé maso na uříznuté noze pohozené v mokrém příkopu. Prostě šťavnatá, plná červů, rozkládajícíse, zapáchající,... Asi v polovině setu proběhl křest nového alba, které jsem si chtěl koupit na vinylu, ale ještě nebyl k dispozici a stejně díky drahému pivu by mi na něj nezbyly peníze. Aneb jak kapely přicházejí o rito díky nenažranosti pivovarů a debilní vládě. CDčko křtil Martin z Pungent Stench a mám takové tušení, že se bude prodávat víc než dobře. Sick Sinus Syndrome zaplnili mezeru na trhu, protože tak jak hrají oni, dneska už moc kapel nehraje. Nikdo nehraje jako starý Carcass. A přitom to všichni chtějí slyšet. Dobrá práce!! 

Kochám se pohledy na krásné dívky, kterých se tam sešla spousta. Lidí je stále víc a další přicházejí. Aby taky ne, když soupiska slibovala pořádné pecky! Když si vzpomenu na předchozí Obscene Society festival z před deseti lety, který byl pro třicet lidí v pardubické Ponorce, musím se usmát. Kluci jdou na večeři a já, protože překvapivě nemám potřebu, můžu sledovat LYCANTROPHY, které bez zpěvačky Zdishy vidím potřetí a poprvé z toho se mi líbili. Možná díky požitým pivům vyšších voltáží, nebo díky výbornému zvuku, cojávim, přišlo mi to krutopřísně tvrdé a rychlé. Líbilo se mi to!

Dávám si pivko Matylda a těším se na DISFIGURED CORPSE. S nimi mě pojí hlavně to, jak jsem jako nezkušený návštěvník koncertů na jednom z prvních festivalů Obscene Extreme zašel do hospody v Trutnově na oběd a přisedl si na poslední volné místo ke dvoum týpkům, z nichž vylezlo, že jeden z nich je Třískala ze Sparku a druhý že obsluhuje kytaru v kapele Disfigured Corpse. Byl jsem na sebe pyšný, že obědvám s kapelou... Dnešní Disfigured Corpse mě kurevsky bavili. Vůbec jsem nečekal že by to mohl být takový nářez. Nevím už jak bych všechny ty skvělý kapely popisoval. Kytarista měl hezké tričko Depeche Mode, jejichž logo bylo vyvedeno v kostnatém fontu jako staré logo Napalm Death. Zatímco kluci do sebe ládovali burgry, já byl tak strašně spokojenej zase s muzikou. Utvořil se i kotel, kdy přede mě na zemi přistál jeden kotlář přímo na záda. Pokouším se ho svojí chabou muskulaturou zvednout za pomocí ostatních a když ho zvedneme, někdo na mě zezadu vyleje pivo. Jsem zmáčenej, smrdím pivem ale bylo to boží!


Zašel jsem si pro další pivko. Měl to být Podlipák, ale už došel. Takže sjezdovku nedokončím. Nevadí. Kupuju si tedy Krahulíka a těším se s klukama na ČAD. Když začali hrát, nad hlavou se mi rozsvítil pomyslný neon s nápisem Může mi prosím někdo ukázat člověka, který jim dělal zvuk? Čad moji milí měli totiž zvuk ve stavu geniálním. Jejich show byla opět plná zábavných keců sympatického zpěváka. Na pódium se vyhoupla krásná dívka, vyhrnula si tričko a ukázala nám své dokonalé jedničky a pak skočila do lidí. Miluju ji!! Bohužel koncert byl ukončen předčasně uprostřed písničky. Neviděl jsem co přesně se stalo, protože jsem zrovna psal SMSku, ale snad tam nějaký fanoušek pěstí poslal k zemi securiťáka. ČAD tedy odcházejí asi mírně nahněvaní...

Když jsem šel chcát, cestou k mušli si pěkně potáhnu chrchel pomalu až z prdele. Otočí se na mě s nevraživým pohledem týpek co už chcal. Sděluju mu, že to bych si nedovolil flusnout mu to na záda. On mi odpověděl, že takhle za zády to zní nepříjemně, stejně jako ty sráči chcimíři. V tu chvíli jsem mu to chtěl flusnout do xichtu. Přesně kvůli těmhle debilům to v republice jde všechno do piče. Kokot. Na další kapelu jsem zvědavý nebyl, ale stejně jsem na ni zavítal. LAHAR mi přišli takoví neslaní nemastní a stejně i klukům kterým v žilách koluje thrash. Blbý je, že došlo skoro všechno pivo. SHIT! 

Další kapela byl jeden velký návrat. INGROWING to po letech dali konečně zase dohromady. Zvukově to nebylo tak vymazlený jako třeba u ČAD ale pořád se tu bavíme o grindcore, ve kterém většina lidí tam venku vůbec nepoznává hudbu. Velká škoda, že nemají v sestavě ještě jednu kytaru. Byl by jejich náhul víc náhulovější. Já byl s jejich setem nadmíru spokojený

První headliner CRIPPLE BASTARDS slaví letos 35 let na scéně a tak jsem očekával, že by mohli zabrouzdat do uplný minulosti a oblažit nás několika noisegrindovými fláky. Bohužel se tak nestalo. Zpěvák Giulio  jako vždy pekelně soustředěný skoro v transu řval, halekal, blil, do mikrofonu a najednou ticho. Vypadl zvuk kytaristovi. Oprava trvala asi pět minut, v nichž nás bicmen potěšil sólem na jeho nástroj, tak jak to dělají Manowar. Když se technická chyba opravila, kapela spustila moji nejoblíbenější písničku S.L.U.T.S. Krásný song. Jinak mě ale Cripple Bastard trochu zklamali. Na můj vkus je v jejich novější tvorbě až moc zpěvu a spousta písniček mi přijde takových jakoby sterilních. Když ale zahrají něco starýho, je to úplně jiná kapela. Škoda.

Do finále na PUNGENT STENCH jdu s nealkoholickým zázvorovým pivem. Už na první pohled na pódiu je oproti minulým rokům vidět změna, kdy zmizel charismatický basák a nahradil ho Jacek, který to měl všechno na háku. Tvářil se jak kdyby mu ulítly včely, naprosto bez zájmu, prostě to odbrnkal a vyližte si prdel... I když tvorbu kromě prvních dvou alb nemám naposlouchanou, jejich pro mě neznámé písničky se mi líbily. Zvukově jejich prasárna byla opět v naprostém pořádku a i přes flegmatického basáka, byli Pungent Stench rozhodně nejlepší kapelou festivalu.

Vracíme kelímky, loučíme se se známými, s klubem ABC, který nám poskytl skvělé útočiště a budeme doufat, že příští rok se tu zase všichni sejdeme. Byl to dobrej víkend!!


Pro pár dalších nekvalitních fotek klikni na DALŠÍ INFORMACE. Pokud ti někdo poslal odkaz přímo na tenhle blábol, nikam klikat nemusíš..

PŘÍBĚH ELPÉ KERN


Nic nenasvědčovalo úspěšnému lovu na burze v Tuhani. V té Tuhani, kde nedávno zesnul Milan Čurda, jež se stal maskotem burzy a svého piva. Po příjezdu na místo konání burzy se totiž na prodejní louce téměř nic nedělo. Málo prodejců, málo zboží. Patrně je odradila první letošní burza před čtrnácti dny, kdy byla louka rozbahněná a auta se z bez pomoci traktoru a tažného lana nemohla dostat z areálu.  Skoro nulová šance  na nějaký pěkný úlovek. A přitom pořadatelé louku pěkně vyválcovali, kamínky na cesty navezli a terén byl tvrdý a nějaké zapadnutí nehrozilo. Škoda.



A dyk co, však de vo hovno, pomyslel jsem si, když jsem si kupoval monstr chlebíček s křenovou pomazánkou za 32Kč. Pár prodávajících se nakonec přeci jen sjelo a jak už název tohoto slintu napovídá, něco jsem přeci jen objevil. Když se rozednělo, započal jsem obcházet prodejce a můj vycvičený zrak hledal jediné zboží - gramofonové desky. Na piču bylo, že jsem cestou potkal jednoho od pohledu nesympatického zmrda, který mi tam kdysi jednou před nosem vyfouknul hromadu punkových a metalových desek. Hajzl. Takže jsme byli dva kokoti, pardon kohouti, na jednom smetišti. Toho dne ale patrně nebyl Pánbu doma a tak jsem slavil úspěch já. Jdu si takhle uličkou směrem nahoru od karavanu, ve kterém Čurda bydlel a po pravé straně u jednoho spokojeného obézního klidně pokuřujícího pána sedícího na skládací židličce, která trpěla jeho nadváhou více než samotný pán, jsem zahlédl krabičku asi s osmi deskami. Hodil jsem pomyslný blinkr, vysunul vyhrnovací radlici proti davu lidí a už už honem prohrabat ty desky. Jako první jsem zahlédl LP PANIKA - hééééj supr! Tuhle desku jsem si kdysi koupil pro sebe do sbírky za 600 korun českých. Prohlížím další, pro mě nezajímavé kousky a jako úplně poslední se na mě smála deska KERN - anglická verze Lovců žen. Vytáhnu telefon a do gůglu napíšu LP KERN WOMEN AUKRO a vykouknou na mě jako první dva odkazy na staré aukce. Jedna v hodnotě 8 tisíc a druhá v hodnotě necelých pěti tisícovek. 

V duchu zavýskám Piča pes vole!! nahlas se pak obrátím na prodejce s otázkou Po kolika jsou? Skrz cigaretový kouř mi dědek odpoví: "Co já vim, třeba 40?" Beru Paniku a Kern, zaplatím 80Kč a upaluju spokojeně pryč. Bude ryto!! pomyslel jsem si. Pak jsem juknul znovu na strejdu googla a zjistil jsem, že za těch 8000Kč se deska neprodala, ale za těch necelých pět už ano. A našel jsem i paniku za dvanáct stovek. A však jde o hovno. Peníze budou, my nebudem. I kdybych nakonec za každou dostal stovku, i tak by to byl výdělek. Spokojeně jsem do sebe nahrnul klobásu za 80, kofolu za 40 a svařák za 50. Potkal jsem pak znovu toho hajzla co mi vyfoukl punk a metal a dnes šel s prázdnou chuj pojebaný.  Učiněno bylo zadosti. Když jsem tu zmínil karavan ve kterém žil a patrně i umrzl pan Milan Čurda, je na prodej. Cedule hlásá, že je na prodej za 7000Kč, nebo dohodou. 


Uplně vidím scénu z pořadu Mistři zastavárny, kde přijde zákazník a nabízí zastavárníkům karavan: "Mám karavan ve kterém žil a umrzl Milan Čurda, legenda českého alkoholismu, který pod 7 promille zásadně neřídil. Chci za něj 30000 dolarů." Zkušený zastavárník Rick Harrison chvíli přemýšlí a pak řekne: "Dám Vám 20 babek..." Doma jsem zjistil, že desky nesou silnou vrstvu prachu. Ošetřil jsem je kouzelnou vodičkou na LP a přehrál si je. Vůbec nehrajou špatně. Očistil jsem obaly a společně s jedním CD Arakajnem pořízeným nedávno za dvě kilča, šoupnul jsem to do internetové aukce s vyvolávací cenou 1Kč. A jak to dopadlo?



15.4.2023 CEREMONY OF BONES VOL. I ( WYRM, SUKKHU, LEGION )

 

Dějství první: Déšť

Na sever za svým věrným přítelem SODíkem jsem vyrazil hned po tom, co jsem přivezl dceru domů z přijímacích zkoušek. Chcalo jako kráva a chcaní vydrželo celou cestu až do Ústí nad plným Labem. SODík (pro mě) kdysi připravil hostovskou sekci v jeho obydlí, a já se rychle ubytoval, pozdravil se s paní domácí, a na pořadu dne bylo žvanění, chlemstání piva vysoké kvality, požírání pochutin a popíjení vínka lahodné chuti. Při tom nesměla chybět debata o pojebaném Fialovi, dementní pětikoalici a hudbě. Učinil jsem objev v kapele SAIDAN a OMNIMAR. Rozhodně se jim budu do budoucna věnovat. V příjemné atmosféře jsme se dopožívali až do hajan. Venku pršelo a za dveřmi nadával kocúr...


Dějství druhé: Ticho před bouří

Abychom nesmrděli celej den na baráku, připravil pro mě můj hostitel parádní procházku po ústeckých kopcích, neboť ví, že kraj ve kterém žiju, je jak prsa modelky od Elle. Jedna velká plocha bez kopců. Nejdřív to šlo, protože jsme šli pořád dolů a pak podle řeky po rovině. Prohlédli jsme si zdymadlo, tedy věc, kterou nemám na Cidlině v našem kraji moc příležitostí vidět žejo, takže jsem si to všechno fotil jak nějakej kokot. Taky jsem si vyfotil přejetého slimáka, který když jsem se na něj kouknul z blízka vůbec nebyl přejetý, ale žral žížalu. Bohužel se mi fotka z neznámých důvodů jako už několik desítek jiných, v telefonu neuložila. Také jsem si pofotil některá  díla lidových umělců v podchodech. A na stromě...


Všude po silnicích se na zemi válely žížaly po dešti, že jsme museli mezi nima hopsat aby nám nečvachtaly pod podrážkama. Když jsme pak začali vystupovat na hrad Střekov, začal jsem se jako obvykle při sebemenší námaze potit jako kůň. Naštěstí jsme si nahoře mohli dát pivko, i když paní barmanka měla hubu plnou keců, že má ještě zavřeno a kdesi cosi, ale nakonec se její kolega nad námi smiloval, patrně když mě viděl zlitýho potem jak po hodině aktivního posilování, a pivka nám natočili. Uviděl to opodál stojící  jiný návštěvník hradu a že by chtěl taky pivko, ale na toho byla obsluha ženského pohlaví venkovního baru už vyloženě nepříjemná. Přitom jí šlo o hovno. Natočení piva netrvá ani půl minuty. Prostě ženská. Do těch nevidíš... Nahoře jsem se kochal krásnou vyhlídkou na poklidné Labe, které při procházení po zdymadle rozhodně klidné nebylo. Naopak. Byl to hukot první kategorie.


A pak zase do kopce lesem. SODík nemá rozum... Na ubikaci jsem dorazil prochcanej potem, s bolavým kolenem a strhanej jak angrešt. Dali jsme sprchu, pivko, oběd a já bych nejradši zalezl někam do kouta a tam se zastřelil únavou. Jenže pozor! Došel jsem se vysrat, únavu jsem spláchnul do hajzlu a já plný energie mohl skály přenášet, takže jsme vyrazili konečně už na koncert. Nejdřív jsme ale zašli do jedný naprosto skvělý hospody se servírkou, do které jsem se okamžitě zamiloval, a s pivem chuti vznešené! Krásný lokál, výborné pivo, parádní WC. Ani nepamatuju, kdy jsem naposledy byl v podobném podniku. Asi nikdy, protože v té naší východočeské královéhradecké díře nic takového nemáme. Po vychutnání dvou pivek (byl to Mazel 12) jsme se vydali na vlak, v jehož útrobách jsme se přemístili do Litoměřic, tedy města, kde se konala akce s názvem CEREMONY OF BONES VOL.1 a která slibovala tři kapely. Bohužel pár hodin před začátkem jsme se ze sociální sítě dozvěděli, že kapela Legion je nemocná a adekvátní náhrada se nepodařila zajistit a že tedy sestava zůstane dvojčlenná.

Dějství třetí: Bouře

Klub Baronka v jedné z postranních uliček napojujících se na hezké náměstí, není místo, kam bych se vypravil jen tak na pivko, ale prý je to jediný prostor, kde se akce podobného ražení dá uspořádat. Když jsem tam byl loni na pětadvacetiletém výročí kapely Wyrm, byl zvuk katastrofální. Nedělal jsem si iluze, že by to mohlo být tentokrát jinak. Ale už při zvukové zkoušce prvních vystoupivších SUKKHU mi to zas tak napiču nepřišlo. Kapelu jsem si před koncertem nenaposlouchal, respektive pustil jsem si jednu písničku, kterou jsem nudně popřesouval do konce, takže jsem vůbec nevěděl do čeho jdu. Ani jsem netušil, že v kapele jsou dvě vampírky, z nichž jedna rvala struny z basové kytary a druhá si trhala rodidla skrz hlasivky. Dále se pak na pódiu producíroval kytarista, na bicí sesličku usedl bubeník a za tympány stál tympánista. Takže žádní nebinární bezpohlavní retardi, ale kapela složená z žen a mužů. Tak jak by to v civilizované společnosti mělo být. Tympány obsluhoval sám velký Vlasta Voral ze slovutných Master´s Hammer a protože zvukově to bylo naprosto v pořádku, byl jeho nástroj i dobře slyšitelný. Aspoň z místa kde jsem stál já. Kousek ode mě prý nebyl slyšet vůbec. Černobílými šminky se nešetřilo a kapela na nás vyrukovala ve slušivém corpsepaintu, který k takové muzice prostě patří a kdo tvrdí že ne, tak je volič pětikoalice. Od začátku bylo jasné, že většina z přítomných bude své zraky soustřeďovat na ony zmíněné vampírky, protože ženy v blackmetalu zas až tak obvyklé nejsou. To tympány samozřejmě také ne, ale proč se dívat na šedesátiletého šediváka, když můžem obdivovat mládí v podobě zpěvačky a bassačky. Ovšem to bylo možné až když se rozpustila umělá mlha, kterou na pódium vrchní mlhař pustil hned na začátku v množství větším než velkém, jak je celkem dobře vidět na videu níže. Muzika Sukkhu se nesla v rychlém, ale klidném tempu, chvílemi mi to připomínalo projevem zpěvačky Cradle Of Filth, ale to opravdu jen nárazově díky vysokým skřekům. Jak jsem ke kapele přistupoval s vlažným pocitem, po skončení koncertu jsem si musel zajít koupit jejich CD, poněvadž se mi to líbilo.

   

Před Sukkhu jsme chvíli pokecali s panem pořadatelem, toho času bubeníkem vystupujících Wyrm, nevystupujících Kraake a možná nikdy v budoucnu nevystoupivších Unclean. Jelikož se soupiska smrskla jen na dvě kapely, mělo se jednat o speciální set Sukkhu, kdy měli přehrát veškerou svoji tvorbu. To si myslím neproběhlo. Ale i tak těch čtyřicet minut (nebo kolik to bylo) pro těch 40 lidí (nebo kolik jich tam bylo) - fakt jsem to tentokrát nepočítal, nezjišťoval a čas nehlídal - bylo plně dostačujících. Netrvalo to dlouho a na svoji černou mši byli připraveni i druzí rarášci, kapela WYRM, tentokrát oproti minulým mnou navštíveným koncertům, hned od začátku se staronovým zpěvákem Ondrou. Zvukově se to doladilo ještě do lepších pozic než u předešlé kapely a tak jsem si mohl Wyrm vychutnat s parádním zvukem. Nebyl to žádný křišťál na který jsme zvyklí z nahrávek Dimmu Borgir, byl to zvuk undergroundový, hutný, tvrdý, nepřipouštějící žádnou komerci. Hned po intru jsme byli nahuštěni dvouma songama z aktuální desky Purge a pak se pokračovalo průřezem jejich čtyř alb. Při jejich setu jsem dostal to, co mi chybělo u Sukkhu, a sice pořádné vypalovačky. Jak jsme se dozvěděli loni, Bális (bubeník) je blázen a své bláznovství potvrdil i letos, když bubnoval jak smyslůzbavený. Klobouk dolů! Kytarista se svojí sedmistrunkou s přehledem dával všechny akordy i sóla, basák a doprovodný zpěvák drtil struny své basy, hrdlo si drásal hrdelními zpěvy a uprostřed nekompromisně skřehotal a kusy hlasivek plival zpěvák. Výtečné!! Naprosto nechápu, proč je tahle kapela tak nedoceněná a proč už dávno nehraje v lepších hracích časech na oblíbených festivalech. Pravá blackmetalová smršť byla zakončena coverem, kterýžto mi připomínal písničku od Motorhead ale taky od Hellhammer, takže si vůbec nejsem jistý který z nich to byl. Wyrm si také odbyl premiéru nové skorosedmiminutové skladby, která bude na novém albu, které vyjde během příštích deseti let. Dobrá práce chlapi!!

   

Dopili jsme svá piva, někteří Svijany, já Radegast a vyrazili na cestu do Ústí. Tentokrát autem. Cestou jsme málem trefili dvě lasičky a jedno prase typu divokého. Do postele jsem dolezl po čtyřech - no jo, všechny ty kopce, piva a moje kila a věk, to se prostě už navzájem nepodporuje. Za dveřmi opět nadával kocúr že chce dovnitř. Měl smůlu... Byl to skvělej koncert.  Díky a jen houšť!! Kdo má odvahu a chce vidět fotky opravdu nechutné kvality, nechť klikne na "Další informace". Pokud někomu přišel odkaz přímo na tento report, nikam klikat nemusí. Rozhodně ale doporučuju spíše vyhledat fotky amatérů s profesionálními fotoaparáty, kterých tam bylo několik. 

1.4.2023 SADISTIC NIGHT - DYSANGELIUM, SPITE INC., DESTROY!, SADISTIC HANNIBAL


Pro ty, kteří mě znají je asi překvapení, že jsem se rozhodl vyrazit na tuhle akci, protože je o mě všeobecně známo, že thrash metal je z metalů pro mě ten méně oblíbený. Jenže když ono se nabízelo už jen v rodné vsi zábava Jirka Shelinger revival, což považuju ještě víc úchylné než Vaťák (Kabát revival). Třetí možností byli Waltari v Pardubicích. Takže náhražku Jirky Schelingera fakt nechci, Waltari se mi až na dvě deathmetalové opery nelíbí, je logické, že trešmetal byla jasná volba! Navíc thrash naživo je většinou zábavný, stejně tak death. Když jsem se blížil k Jičínu, bylo stále více šero a stěrače stíhaly stále méně. V Jičíně pak chcalo jako kráva a já, protože řidič nezkušený a neznalý města Jičínského, zaparkoval jsem tam, kde to znám, tedy u nemocnice a chvíli čekal v autě, než se déšť maličko umoudří. Netrvalo dlouho a bylo to trochu lepší, takže jsem pěšky došel k místu konání, kde jsem si myslel, že je BAR NA STARYM. Jenže nikde nikdo, žádní vlasatí vagabundi opilí, kteří by mě nasměrovali na koncert. Zapnul jsem tedy navigaci v mém krásném minitelefonu a po zadání polohy jsem si připadal jako debil, když na mě svítilo: Cíl cesty: 8 metrů. Potřebný čas: 1 sekunda. Z toho by se dalo usuzovat, že průměrný metalista v dešti ujde 8 metrů za sekundu. Pro mě to znamenalo otočení hlavy doprava do průchodu, kde byla cedule jako kráva s nápisem BAR NA STARYM se šipkou nahoru. Po nepříjemnejch schodech jsem se dobelhal k výběrčím vstupeného, zaplatil požadovaný obnos 200Kč a vešel do sympatických prostorů baru. Lahvový birell byl za čtyřicet, obsluha baru pohlaví mužského vlastností sympatických (2ks) a pohlaví ženského vlastnosti krásné (1ks). Pozdravím se s kámošem a jak jsem se předem informoval, v kolik začíná hrát první kapela, v 17:45 hodin řáholeckého času, tak přesně v 17:45 hodin, asi pět minut po mém příchodu, se opravdu hrát začalo. Jako první vystoupili kluci ze základní školy z Berouna se svojí kapelou DESTROY!, která byla na letáku označena jako crossover. Destroy! mi zněli jako Metallica ve voslích letech, kdy nevěděla co se sebou, s výjimkou jednoho těžkotonážního deathmetalového songu, kterej byl vyloženě skvělej. Zpěvák lomeno kytarista byl výbornej a vůbec všichni tři působili hrozně sympaticky. Aby taky ne, když jsou to mlaďáci a každej mlaďák v jejich jalových letech, který se chopí hudebního nástroje a produkuje hudbu proti proudu, je sympaťák. Mají před sebou ještě kus práce než se dostanou mezi elitu, zatím bych to viděl na takovou tvrdší vesnickou tancovačku, nebo jako předkapela na malém koncertě. Jednou o nich možná budeme číst palcové titulky v rockovém magazínu Spark. Možná. Ale možná taky ne. Za mě rozhodně palec nahoru.


Druhá kapela, na letáku psána jako thrash se mi z celého večera líbila nejmíň. Ne kvůli tomu, že zvučili na můj vkus dost dlouho a že výsledný zvuk nebyl nic moc extra a to i přes to, že v sestavě jsou dvě kytary, ale prostě mě jejich pojetí treše ničím nezaujalo. Zvuk z aparatury, která by se vyjímala spíše v něčím obýváku, než na metalovém koncertě snad ani dobrý být nemohl (mohl a později i byl). Hudba mi přišla opět jako taková zábavová jistota, která se snaží napodobit své vzory a podobně to asi cítili i ostatní, neboť oproti předchozímu babymetalu a následným ostříleným bardům měli Spite Inc. nejvlažnější odezvu vole a pak zahrajou tak skvělou vypalovačku na tři zpěvy, že vůbec nevim jak zhodnotit jejich koncert. Prostě chvíli mě to asi nudilo, chvíli to bylo v pohodě a chvíli - zmíněná vypalovačka - to bylo skvělý. Si to přeberte. Dokonce i malý kotlík třech bukanýrů se zrodil při jejich pidlikání a ještě jednou dokonce i malý, asi pětiletý bukanýrek v doprovodu tatínka na ně přišel zapařit. Jako poslední song do nás navalili pecku od Motorhead a to vyprovokovalo nejodvážnější ke zformování asi desetihlavového kotle šťastných lidí. Lemmy je nesmrtelný!


A pak jsem si toho všiml... Nic se na mě nelepilo, nic mi nestékalo po tváři nebo z nosu po zádech směrem dolů k prdelnímu žlábku a to ani když jsem na sobě měl mikinu. Sláva!! Konečně místo, kde netopí jako praštění. Jak příjemně tam bylo v nějakých dvaceti stupních. To je snad poprvé, co jsem se na koncertě nemusel odstrojovat a nebyl jsem propocenej jak čůrák. Velký dík za to!! V objektu se mimo hezkého jednoho ženského kusu obsluhy pohybovalo i několik dalších krásných Jičíňanek. Děvčata byla jste nádherná a úžasná! Páni pořadatelé SADISTIC HANNIBAL to rozbalili chvíli po Spitech a byl to hukot ty vole. Ač se na letáku prezentují škatulkou thrash, nic takového se nekonalo. Podle mě to byl death jak víno. Ani na chvíli se nezpomalilo, zvuk byl o dva levely výš co se hlasitosti a řezavosti týká, než u předchozích kapel. Písničky byly rychlé, krátké a brutální. Bylo to parádní a i lidi se rozpohybovali a vytvořili tak slušný kotel, do kterého vlezla i některá krásná děvčata. Obzvláště ta ňadratá blondýnka se silně namalovanými rty měla půvabný styl paření. Kombinovala tanec s jakýmsi hopkáním a klasickým házením hlavou. Název kapely Sadistic Hannibal přesně vystihuje jejich muziku. Prostě prasárna první kategorie. Na konci setu se losovala tombola, ve které byly vstupenky na Sadistic fest. Jako první bylo vylosováno číslo 3739. Na mém náramku se samozřejmě skvělo číslo 3738. A vlastně já nikdy nic pořádně nevyhrál, tak proč bych měl něco vyhrát teď žejo... Dále byla za přítomnosti notáře tažena tato čísla:  3745, 3741, 3705, 3736, 3729, 3788, 3777, 3740, 3711, 3720, 3746 a 3712. Která čísla vyhrála a která propadla, protože se nikdo nepřihlásil, mi známo není.


U vstupného stolečku jsem se informoval o počtu platících návštěvníků, a byl jsem ubezpečen, že nějakých 55 hlav zaplatilo vstupné. To si myslím, je slušné. A prostory Baru na Starym tomuto počtu náramně vyhovovaly. To znamená, že kapela si nepřipadala že by hrála pro prázdný taneční koberec (ano, ani parket, ani beton či dlaždice, ale koberec pokrýval podlahu celého koncertního sálu), ani jsme se tam o sebe netřeli nedostatkem místa, všichni si měli pohodlně kde sednout... Jak jsem psal na začátku, velmi příjemný prostor!! Poslední kapelou a hlavní hvězdou večera byli DYSANGELIUM, kteří rozpoutali deathmetalovou smršť s parádním zvukem. Kytarista odehrál set pod silnými sedativy, neboť ho skolila rýmička a všichni dobře víme, jaké svinstvo rýmička představuje pro mužský organismus. 


Co napsat k téhle kapele? Jen to, že byli opět vynikající. A to píše člověk, který má na těle čtyři tetování od black/popových Ulver, dvě od black/rockových Darkthrone a po jednom od folkových Isengard a black/industriálních Samael. Tím chce básník říct, že deathmetal nevyhledávám. Dysangelium ale prostě umí a divím se, že třeba Medvěd nebo Amorfis se mnou na tyhle malý akce, kde deathmetal je skoro vždycky, nejezdí. Když sympatický zpěvák ohlásil poslední písničku, zašel jsem si koupit LP Entrails a pomalu v dešti vyšel směr nemocnice k autu. Nevídané neslýchané, neboť bylo chvíli před desátou hodinou večerní. V tu dobu by například v pardubické Ponorce začínala zvučit druhá kapela... Velký dík Sadistic Hannibal za tuhle akcičku na tak parádním místě! Do rodné vsi jsem dorazil kolem půl jedenáctý a myšlenku, že bych se zašel podívat ještě i k nám na zábavu, kde to v tu chvíli patrně roztáčel hologram Jirky Schelingera, jsem okamžitě zapudil. Kurva to je takovej bizár, že by to nedala nejspíš ani moje tolerantní kulturní nátura.


Pro několik nicneříkajících fotek pochybné kvality klikni na "Další informace". Pokud ti někdo poslal odkaz přímo na tento report, nikam klikat nemusíš.