Vezměte několik komerčně velice úspěšných hitů známých interpretů, zprzněte je hrubým rokenrolem s hovadským zpěvem a naprosto kardinálními texty pojednávající o všemožných exkrementech, mrtvolách, hnusech a postříkaných kundách, zabalte to do hutného zvuku a máte nejlepší coverband minimálně na území naší krásné malé prohnilé zemičky. První demo studiového projektu dostalo název "Nemorální" a obsahuje šest stop, z nichž první, "Požitek s pilou" si mohli autoři možná odpustit. Místo zvuku pily zařezávající se do živého masa trpícího junáka bych uvítal ještě jeden cover nějakého komoušského zpěváka. Například kolotočářské hity Michala Davida "Nonstop" nebo "Kolu, pijeme kolu", si o to vyloženě říkají. Úplně nejvíc na téhle nahrávce musím ocenit, že ač zpěvák používá opravdu hovadský, vidlácký vokál, který zní jako kanál, je mu rozumět každé slovo. Takže si při poslechu můžete vychutnávat s ním různé kulinářské a ukájecí prasácké texty, ve kterých není nouze o menstruační tekutiny, výkaly, hnilobu, všemožné hnusy a hnisy a hleny, kterými lidské tělo disponuje. Každý tak trochu úchyl se musí od začátku do konce bavit nad tímto počinem, který mezi undergroundovou smetánkou už jaksi zlidověl a zkultovatěl. Však kde jinde uslyšíte na známou melodii "Sladké mámení" od normalizační bloňďaté zpěvačky silně romantický text "Krámy se sračkama, hovna s menzesem, budu vždycky žrát, abych neumřel hladem. Děvko nemožná, kurvo kozatá, pilou tě rozpárám, nožem tě celou vykuchám..." Dále tu pak máme zprzněný "Vysoký Jalovec", "Jahody mražený", "Kakaová" a píseň od Depeche Mode... Pokud to neznáte, nepatříte mezi smetánku perverzních hovad a radši si pusťte například Dying Fetus, kteří vás potěší víc. Tohle je pouze pro ty správné a tvrdé holky a kluky, kteří chtějí mít ekzém... Mě tohle demo kdysi posadilo na prdel a proto jsem ho před časem nechal vyřezat v počtu 3ks na vinyl. Jeden kus má člověk, který mě na Kundořez onehdá upozornil (zdravím Kina), jeden jsem poslal autorovi Kundořezu (zdravím Maroše) a jeden mám já (zdravím sebe). Díky za ten prasečinec!
Prvním mým letošním výjezdem za kulturou se stal dvanáctý ročník večírku nazvaného WINTER VIOLENCE, který nabízel můj oblíbený Mallephyr a další tři pecky. S omluvenkou se dostavil Medvěd, neboť jako hrdý vesničan dal přednost hasičské výroční schůzi. Vyrazil jsem tedy jenom s Amorfisem, který v Ponorce ještě nikdy nebyl. Upozorňoval jsem ho na liknavé dodržování hracích časů, přibržděného zvukaře a příjemný klub. A jak to dopadlo? To se dozvíte až po tom, co tu zdemonstruju jeden festival v Portugalsku, na který vyrazil Magi se svými vykutálenými kámoši a poslal mi několik bodů s poznatky, jaké to tam je. Takže jen krátce. Na můj dotaz, jaké jsou Portugalky a pivo a zvuk, mi přišla telegramem odpověď: "Portugalky jsou celkem dobrý, zvuk luxus a pivo je horší. 0,2 za 3 eura, 0,35 za 5 eur a 0,8 za 10 eur." A vole my tu nadáváme na Fialu jakej to je čurák, že zdražil pivo na sedum pětek. Ovšem pivo v průměrném portugalském obchodě je prý dobré a jen za jedno jediné usmrkané euro.
Na SODíkův dotaz ohledně počasí nám náš dopisovatel od společnosti Magi odpověděl: "Ve čtvrtek pršelo docela dost. Ale jinak tady chodíme v tričku přes den, nebo na chvíli si nasadíme mikinu, když fouká, ale jde to v mikině tady vydržet celý den i noc." To je ovšem ale poznatek velice zásadní, neboť můžeme s čistým svědomím zkonstatovat, že počasí v Portugalsku se téměř neliší od toho v České republice. No přece i u nás máme na sobě trička a mikiny. Že na nich máme natažený ještě i zimní bundy, neboť je venku mínus deset, je věcí jinou, nepodstatnou. Na můj dotaz, jaké kapely viděli, odpověděl benjamínek našeho týmu, který již není nejmladší, že "Kapely super, včera jsme viděli Anime Torment, Epicardiectomy, Kraanium a další kapely co byly dobrý ale už nevím název. Zvuk byl dobrý a Portugalci rozjíždí dobrej kotel už od začátku akce. Dneska budeme čekat na Teethgrinding, Analepsy, Anaal Nathrakh, Vulvactomy a Serrabulho." Na moji připomínku, že jsem viděl Anaal Nathrakh už třikrát a pokaždý měli zvuk na píču, mi bylo sděleno toto prohlášení: "To v tý době budeme asi tak na sračku, že zvuk moc řešit nebudeme."
Na moji prosbu o nějakou veselou historku z natáčení, se Magi svěřil, že jich má spousty, ale nejsou nijak spjaté s festivalem, ale že "takový veselý záblesk bylo, že tu nejsme jediní Češi a vyloženě jsme se těšili až na české kapely. Zařveme ´Pyčo hobluj´ a kluci to vždycky ocenili úsměvem..." No tak to je fakt docela úsměvné. Každopádně palec nahoru za Magiho, nemyslím ten palec, který mu chybí na jeho noze, který byl rozdrcen cihlou v jeho útlém mládí, ale ten který mu nechybí, ten na druhé noze, za to, že měl s kámošema koule vyrazit za písničkou tak daleko. Například já, ač velký fanoušek kapely Samael, byl jsem před lety pozván svými polskými přáteli na čtyři koncerty Samael v Polsku, protože žádný promotér je k nám do Čech nepřivezl. Měl bych zajištěné ubytování a průvodce, ale i tak jsem s velkými díky odmítl. Nikdy jsem na koncertě nebyl mimo území ČR a tak to i zůstane. Kapela má přijet za fanouškem, ne fanoušek za kapelou... Už jen dodám, že celá akce se odehrávala v Lisabonu a jmenovala se XAPADA FEST a že bylo vyprodáno právě díky takovým jako je Magi a spol., kteří nejsou kozervativní jako já.
A nyní se již můžeme pustit do pardubického koncertu, na který jsem vyrazil s Amorfisem, jak nenápadně zmiňuji v úvodu. Zima jak v ruským filmu, Amorfis bublinu u nosu a řidiči překvapivě nebláznili, dokonce ani ti v oktávkách. Do klubu jsme přijeli v 19:55 hodin. Začátek byl plánován na dvacátou hodinu, tak to máme ještě minimálně třičtvrtě hodiny čas... Po prvním zaslechnutí hospody a přilehlého klubu ještě z venku si řikám "Ty vole tam to hučí". Po prvním nakouknutí uvnitř hospody a přilehlého klubu si řikám "Ty vole tady to hučí." A fakt hučelo. Takhle narváno na metalovou akci tam pamatuju snad jen na Behemoth někdy za vlády krále Karla čtvrtýho. V klubu i hospodě je teplo, takže se v prosotrech pohybujeme v mikinách a tričkách. Všimněte si podobnosti s Portugalskem.... Hned si jdu pro pivo a valím oči. Krásná chlazená výborná hladinka Plzně za 50Kč. Dobře vy!! Bohužel můžu jen jednu, neboť by páni policisté mohli mít nějaké připomínky. Beru teda pivo, zaplatím vstupné 250Kč a zase valím oči na všechny ty usměvavé sympatické lidi. Pivo mám v těchto končinách poprvé od památného koncertu Cerebral Turbulency, který byl přerušen litry mé krve. Dočíst se o tom můžete tady. Znovu valím voči, když přesně úderem dvacáté hodiny začíná hrát první kapela MILLIGAN.
Kapela z Vysokého Mýta nám zahrála veselé deathmetalové písně o zvířátkách, které střídaly písně veganské a antiveganské a pohádkové. U třetí písničky pan kytarista, strašně sympatický chlápek, potřeboval vyměnit svůj nástroj, neboť ten původní odešel do kytarového nebe, tak jsem mu podal kufr s náhradní kytarou a vlastně jsem zachránil koncert. Celá Ponorka si oddechla, všichni mi gratulovali k úspěchu, přátelsky mě plácali po zádech a chtěli si se mnou povídat. S hrdinou... Přeberte si to jak chcete. Zvuk měli Milligan hutný, čistý, bez zpětných vazeb. Pan zvukař odvedl dobrou práci. Chvilku před třitvrtě na devět se před kapelou objevuje pan pořadatel, aby upozornil, že zbývá čas už jen pro jednu písničku. Nad hlavou se mi rozblikala tři duhová neonová písmena WTF a já přemejšlel až mě vnitřek hlavy z toho bolel, co se to kurva děje!! V Ponorce, kdy byl v minulosti naplánovaný začátek akce na sedmou hodinu, aby se v klidu začalo v půl devátý, zvukovky trvaly hodinu a víc a akce končívaly, když někteří vstávali do práce, se najednou začíná na vteřinu přesně a kapely mají svůj hrací čas, který je nekompromisně vyžadován pořadatelem? UFF! Ještě mi řekni, že zvukovka bude trvat dvacet minut a já vopíchám tu krásnou holku, co stála kousek vedle mě. Po skončení Milligan jsem se šel k výběrčím vstupného pozeptati na informaci ohledně počtu přítomných metaluchtivých fanoušků, avšak odešel jsem bez znalosti tohoto čísla, neboť si u vstupu nevedli evidenci a počet návštěvníků prý zjistí až rozbijí bakšiš. Každopádně tam bylo víc lidí než na úžasné akci, která v Ponorce proběhla před několika léty a o které se milý návštěvníku tohoto blogu můžeš dočíst tady.
Přítomnost skoroblackmetalových kapel na letáku této akce přilákala do klubu obecenstvo s nedobře vyvedeným corpsepaintem ve xichtech. Sorry, ale například já, ač blackmetal tak nějak trochu poslouchám, asi bych nešel na koncert zmalovanej jak píča. Tahle image patří na xichty členů hudebních spolků a ne na tlamy opilých fanoušků. Zašel jsem k baru, že bych ochutnal točený grepový birell, ale je tam tolik lidí a jen jedna holčina za barem, nemá absolutně žádnou šanci pokrýt svými službami poptávku. Všichni se navzájem překřikují, každý chce svůj drink. Já jsem čekání po několika minutách vzdal. Sedl jsem si na prdel u stolu a pozoroval mumraj a řikal si směrem ke zvukařovi Kurva to zase bude čekání. Ztracená hodina a půl života!! Ale co se to děje?? Zase ta tři duhová písmena nad mojí hlavou WTF, všechno odsejpá a najednou se na pódiu pohybují černě odění mladí sympatičtí lidé, ve kterých poznávám členy kapely MALLEPHYR a netrvá to dlouho a zvuková zkouška je u konce. Ty vole!! Ještě že to nestihli do těch dvaceti minut jak píšu výš, jinak bych musel opíchat tu krásnou holku co stála kousek ode mě a riskoval bych že si zadělám na ostudu.
Chvíli po deváté hodině večerní tedy začíná hrát kapela, kterou mám fakt hodně rád a která kvalitou svojí muziky převyšuje ty ostatní. Sorráč, ale já to tak prostě mám nastavený. Zpěvák mi v Ponorce přišel svým vokálním projevem trochu jako slovutný Attila. Od čistého zpěvu, přes deathový murmur a blackové skřečení se chvílemi dostával až po hrdelní mručení a nelidské chrčení! Miluju to!! Ne toho zpěváka, ale jeho zpěv. Čisté vokály mi trochu připomněly nikoho známějšího než Fenrize a všichni dobře vědí, jaký vztah mám k Fenrizovým kapelám. Pokud jsem o Milligan napsal, že měli hutný zvuk, tak vůbec nevím, jak popsat zvuk Mallephyr. Jak to kurva ten zvukař udělal za takovou chvilku? Jak je dopiče možný, že v minulosti jsem z Ponorky v půl třetí ráno odjížděl nasranej domů a to ještě měla hrát další kapela, protože se zvučilo hodiny a hodiny a teď, když člověk připraví Amorfise na zvukové martýrium, je zvuk jak z píči za pár minut? Zvuk z píči není myšlen špatný, ale naopak. Však víte, píča, potažmo kunda je ta nejkrásnější věc na světě. Mallephyr měli naprosto parádní zvuk. Bylo to kurevsky nahlas tak jak to mám rád, i když teď když píšu tyhle blbosti, mi dost hučí v pravým uchu. Kytary byly ostré jako břitva. Prostě všechno tak jak má být. Na poslední písničku jsem se šel podívat dozadu a tam ten zvuk nebyl tak výrazný a hlasitý, ale to mohlo být způsobené tím, že dva metry od pódia, kde jsem stál předtím, to bylo fakt nahlas a ostrý. Hudebně mi svojí složitější skladbou písní Mallephyr připomínal trochu známější kolegy Abigor. Nevim proč. Prostě mi to přišlo podobný. Moje hodnocení zní: Naprosto perfektní, skvělé a brutální. S přehledem si svojí rychlostí a tvrdostí vytřeli prdel s celejma Pardubicema i s tím jejich zasraným perníkem s průjmovou polevou. Když skončili, tak mě napadla taková nepříjemná věc. Při vší úctě ke zbývajícím dvou kapelám, nic lepšího ten večer už přijít prostě nemohlo. Amorfis si kupuje CDčko Mallephyr. Já si CDčko Mallephyr nekupuji, neboť jsem hrdým vlastníkem vinylové verze jejich skvělého alba "Wombs Of Worms". A nyní nastal čas, kdy se ověří, zda předchozí přesnost a dodržování časového harmonogramu nebyla jen náhoda. NEBYLA!! Nevím, kdo za tím vězí, ale díky jak cyp za to, že jsme nemuseli nekonečně dlouho čekat než začne další kapela. Na pódiu se začínají klátit pořadatelské postavy, kapela KLAN.
Zvukovka opět probíhá hladce a plynule. Jen kytarista měl nějaký problém s aparátem, který ale vyřešil a hned jak bylo vyřešeno, zabrnkal nám Metallicu a hned se šlo na věc. První song začal bez kopáků ale už během písničky se to vyladilo a Klan do nás začal hustit brutální hutný deathmetal s hovadským vokálem. To by se Medvědovi líbilo. Jenom škoda vazbení mikrofonu v míře nemalé. Zvuk vepředu řeže jak cyp. Kousek dál to opět není takový. Ale zase z toho nekrváceji ušní bubínky. Při posledním songu, který byl coververzí, jež jsem nedokázal identifikovat ale znal jsem ji, vznikl docela slušný circlepit a pařící kotel. Hádal jsem, že coverovanou kapelou byl Slayer nebo Venom. Strašně známá písnička. Kamarádi, kteří holdují thrashmetalu mě pak vyvedli z míry, když mi řekli, že to byli Sodom, konkrétně Agent Orange. Kapela, která minulých stošedesát let nekoncertovala a tohle vystoupení bylo jejich první nebo druhé, už si nepamatuju, si myslím, rozhodně ostudu neudělala. Naopak, měli největší podporu v obecenstvu a ten brutální deathmetal, který hráli se líbil i mě, a to jak jistě víte všichni, deathmetal není moje životní láska. Pravověrní deatheři museli hýkat nadšením. Já jsem také hýkal. Ovšem ne nadšením, ale svojí od přírody spořivou částí mého já, to když jsem si v ruce držel třetinkovou plechovku žlutého nápoje jménem Fanta a nadvakrát ji do sebe otočil. To vše za krásných 40 korun českých!! A doprdele... Pivo, i když je kurevsky drahé díky nenažranosti pivovarů, hospodských a v neposlední řadě i těch, kteří vedou naši zemi do záhuby, vyjde levněji, než obarvená voda s cukrem. Kam jsme se to dostali tyvole? Poslední kapelou, která zvučila své nástroje se jmenovala ALTARS ABLAZE.
Zkouška to byla trochu delší, neboť se vyměňovala bicí souprava. Máme tedy trochu víc času se bavit o tom, co přijde a zjišťujeme, že se nemáme o čem bavit, protože tu kapelu vůbec neznáme. Jediným vodítkem je označení death/black na letáku. Dobře, jsme dohodnuti, že když to bude sračka, pojedem domů už v průběhu setu. Zkouška dává tušit uměle až elektricky znějící kopáky, což osobně nemám vůbec rád. Když kapela spustí kousek písně při zkoušce, řikám si, že by to vůbec nemuselo být marné. Ve chvilce klidu haleká blonďatá holčina Jooo, to bude dobrý, Marduk!! Že by věděla něco víc než my? Stále platilo, že když to bude blbost, jede se domů. Jenže pak se objevil pán s mikrofonem, který svojí vizáží připomínal Roba Halforda v mladší verzi, zaskřehotal do mikrofonu a já byl lapen. Nikam se předčasně nepojede. To bylo jasné už při zvukovce. Takovej vokál, jakej měl pan zpěvák by mu mohla závidět nejedna renomovaná blackmetalová a deathmetalová kapela. Opravdu skvostné. I Amorfis ocenil sílu hlasivek zpěváka souhlasným kýváním své chlupaté ovousené hlavy. Ne, Marduk to nebyl, ale rychlostí a brutalitou si se švédskou legendou notovali dobře. Jediný co mě sralo, byly ty elektricky znějící kopáky. Kurva proč?? Taková škoda. Dokonce jsem se rozhodoval, že si půjdu koupit jejich CDčko, ale misku vah převáhlo to, že jejich písně byly prošpikovány deathmetalovými kytarovými sóly a já nejsem jejich příznivcem. Teď toho lituju, že jsem si CD nekoupil. Hudba Altars Ablaze byla rychlá, brutální, plná sól se zpěvem, co měl fakt hodně velkou sílu. A zaškatulkování do death/black sedí jako hrnec na prdel. Jen ty kopáky, kdyby nezněly jak čvachtání přejetých koťátek. Škoda no. Jako jediná kapela měla také kouř, a to takový, že kurevsky silný. V jednom momentě nebylo v klubu vidět na krok.
A tím nemyslím, že nebylo vidět na dva metry, ale opravdu nebylo vidět vůbec. Ani kapela, ani člověk předemnou, ani svítící reklama na CocaColu nad barem. Prostě nic... Docela škoda taky je, že v ponorce někdo neustále prděl, ale to byly takový bahňáky vole, hnusnej smrad v malým prostoru. Myslel jsem, že bar už zavřeli, jaká tam byla mlha a tma a semtam smrad, ale ne, když se kouř rozestoupil, bar se opět ukázal jako funkční. Celá akce končí pár minut po půlnoci, což je nevídané, neslýchané. Na Ponorku teda... Loučíme se se známými a odcházíme k zamrzlému automobilu a už z dálky vidím, že nejaký vemeno zaparkovalo tak jak zaparkovalo. Takhle parkuje jenom chuj pojebaný.
Kdyby mi podklouzla noha když jsem se snažil vměstnat moji vyzáblou postavu na místo řidiče, tak se oběsím na dveřích. Takhle může zaparkovat opravdu jen idiot s poznávací značkou 5E4 7179.
Pro pár dalších fakt hodně špatnejch fotek klikni na "DALŠÍ INFORMACE". Pokud ti někdo poslal odkaz přímo na tenhle výblitek, nikam klikat nemusíš a fotky vidíš.
Po historickém čtivu, se kterým se tu doslova roztrhl pytel (haha), jsem se rozhodl občas sesmolit nějakou tu recenzi. Nebo spíš komentář, protože žádné číselné nebo procentuelní hodnocení v mých hodnotících úvahách nenajdete. Celý tenhle blog je pouze o mých pocitech a pokud má někdo jiný názor než já, mám to upřímně v piče. Nejsem žádnej profík, jako třeba redaktoři Sparku. Hodnotím muziku tak jak mi prdel narostla. Pěkně od srdce a ne podle toho, kolika lidem se daná nahrávka líbí... Jako první jsem vybral kompilační 2LP JDI A DÍVEJ SE.
Černý dvojasfalt (2LP) s rychlostí přehrávání 45 otáček za minutu jsem si napoprvé pustil na 33 otáček a kupodivu to bylo též slušně poslouchatelné... Jednotlivé strany vinylů jsou trošku chaoticky rozděleny do názvů A: "Jdi", B: "A", C: "Dívej", D: "Se". 7 kapel, 8 písniček. Obal působí docela depresivně svojím černobílým provedeným, kde přední stranu zdobí foto stromů v neutěšeném stavu. Zadní strana pak zobrazuje jakýsi umělecky laděný objekt nebo pomník před zalesněnou plochou. Booklet je vyveden také v barvě černé a bílé a fotky v něm nejsou o nic veselejší než ty, co jsou na obalu. K hudbě se to ale hodí jako hrnec na prdel. 8 stránek nás seznámí s logy kapel, minimálními nebo žádnými informacemi a texty skladeb a několika děkovačkami. Úvodní text potom promlouvá o projektu benefiční kampaně Good Night White Pride. To by mohlo leckterého hudebního konzumenta odradit od puštění si této kompilace, protože jak všichni víme, politika do hudby nepatří. Nebudu se tedy vyjadřovat k poslání za jehož účelem tato nahrávka vznikla, ale k jednotlivým písním. Úvod strany A, pojmenovanou "JDI" Obstarala kapela KRUH a jejich song "V břízách". Asi nejpoetičnější skladba a úvod jak cyp, jak vtipně říkáme my východočeši. Pomalé tempo, příjemná melodie, deathový vokál, dokonce na ženskou recitaci dojde. Krásná skladba!! Druhá kapela první strany prvního vinylu se honosí jménem PUSTINA a jejich song nese jméno "Tuk v okenních tabulkách". Tuhle kapelu jako jedinou účinkující jsem znal z dřívějška ze skvělého debutního dema "Předtucha nastávající zimy" a tak jsem věděl, do čeho jdu. Zahuhlaný demozvuk, hysterický skřek a chaotická palba. Smršť, krev, zlámaný kosti, utrhané končetiny, bezmoc a tuk v okenních tabulkách. Pecka!
Stranu B, pojmenovanou naprosto logicky jako "A", otevírá grupa MARNOST a jejich song "Mstivá Kantiléna". Snad jediná písnička z kompilace, která tak trochu připomíná ten klasický blackmetal, na který jsme všichni zvyklí. Začátek skladby v rychlém tempu, později ve středním až pochodovém a následně v hlemýždím tempíčku, které se opět rozjede do vyšších obrátek. Radost poslouchat tohleto sakra... Druhou kapelou na druhé straně prvního vinylu obstarává kapela SGRA a jejich výtvor "Veiled". Na úvod kvílivé kytary alá Samael v r. 1991, které mávnutím kouzelného proutku přeruší palba bicích, která mávnutím jiného kouzelného proutku zabředá do pomalého, nervydrásajícího tempa s kanálním deathovým zpevěm, vystřídaným opětovnou palbou bicích TATAATATAATATATA BLUEÉÉÉÉGHRAAAHH... Naprostá bezmoc a zkáza a jednoznačně nejlepší song z celé kompilace!!
Vinyl číslo dvě, konkrétně stranu první, pojmenovanou "DÍVEJ" otevírá song "Lost" od kapely DOPPELSGANGER OF DEATH. Nespoutané blasfémické peklo svojí rychlostí evokuje kolegy Dark Funeral, avšak spíše s deathovým vokálem. Skladba se dvakrát zvrtne do pomalého tempa, které nejvíc svým zvukem, ale i hudbou samotnou připomíná pasáže z geniálního alba "Filosofem" od té strašné a škodlivé norské kapely Burzum. Druhou a třetí skladbu na této čtvrtině kompilace obstarala kapela LICHENS. Song "Masové podlehnutí", ve kterém se střídá střední a pomalé tempo doplněné havraním skřehotem a bubláním basové kytary, trochu netypické bicí. Píseň samotná je ale dost brutální právě díky vokálu, který jakoby vypadl z hnízda plnýho nasraných havranů... Písnička "Odloučení" je jedním slovem excelentní! Pomalé tempo, basa si hraje se vším, co jí přijde do cesty, zpěv deroucí se snad až z rekta samotného levicově založeného Lucifera. Skladba by mohla účinkovat jako titulní věc na imaginárním albu "Best Of suicide". Na nic jiného než na sebevraždu při poslechu totiž myslet nebudete...
A jdeme do finále. Druhou stranu druhé desky pojmenovanou "SE", si na paškál vzala kapela SMUTEČNÍ SLAVNOST se skladbou "Plátno moře". Ne zrovna moderním zvukem se prezentuje tato kapela s krásným jménem. Střednětempý blackmetal mixnutý jakousi emo náladou a histerickým zpěvem alá ranné zakázané a všemi odsuzované Burzum. Ke konci by se mohlo zdát, že skladba sklouzne do ambientních vod, ale po chvilkové vyhrávce se vrátí do původní a ještě zběsilejší psycho pohody.
Dobře zmáknutá kompilace jak co se výběru písní týká, tak i po stránce designu. Rád se k ní vracím a to i když se zrovna nechystám oběsit na prádelní šňůře, nebo lepit vteřinovým lepidlem k silnici, jak je to teď moderní.
Poněvadž už nevím pořádně jak vokecávat ty moje reporty, aby v nich bylo aspoň něco, tak tenhle, předsilvestrovský a silvestrovský report, musím začít už dvacátého páteho dvanáctý, tedy na pojebanýho Štěpána. To jsem byl totiž zachvácen nějakým moribundusem. Jako poslední z rodiny jsem odolával angíně, kterou si děti a drahá choť prodělaly v listopadu a prosinci. Mě zachvátila jen taková slabá rýmička, takže na toho Štěpána se mi udělal knedlík v krku a bublina u nosu a já musel malinkato přehodnotit další můj program. Na 27.12. jsme měli nachystanou besídku, kde jsme se měli nezřízeně opíjet a brutálně přežírat, ale musel jsem svoji účast zrušit. Marně mě po telefonu přemlouvali někteří členové naší vesnické party, kteří na besídku šli, abych šel také. Byl jsem neoblomný. Nehodlal jsem tam svými hleny a nudlemi nikoho nakazit. Bylo mi to líto, neboť tyto akce a besídky bývají vždycky velké!! Druhý takový záchytný bod čtrnáctidenního volna měl být pátek, kdy jsem měl jít do mé oblíbené hospody na pivko. Ze stejných důvodů jsem ani tam nešel, i když už po rýmičce nebylo ni vidu, ni slechu. Škoda no, neboť servírka Zuzka je božííí...
Dostáváme se tedy k předsilvestří sobotě a tu jsem si už ujít nenechal. Aby taky jo, když program ve Farářově sluji, která se pro normální veřejnost, rozuměj pro vyznavače undergroundové metalové muziky, v roce dva tisíce dvacet čtyři uzavírá. Škoda. A škoda by bylo nevyužít poslední možné chvíle být součástí tohoto jedinečného místa. Stejného názoru byli i někteří z naší festivalové kavalerie, takže jsme se tam sešli opět v plné síle a jako minule, Bylo nás pět. Tmavo-oranžový leták nás lákal na zajímavá jména. Naurrakar jsem poprvé viděl až letos na jaře, taky v tomto klubu, podruhé pak na podzim a teď potřetí. Dobrá bilance. Infernal Cult hráli společně s Naurrakar na jaře, takže také žádná neznámá. Neznámou se pro mě stali pouze švýcarští Heathen Heretic. A ti se také stali jedinou kapelou, kterou jsem kdy viděl dva dny po sobě na dvou různých akcích. Ale o tom až později.
Po zaplacení vstupného, které bylo mimořádně 400Kč jsme dostali (já už podruhé, kluci poprvé) kartičku se zajacem, kterou jsme si u baru vyměnili za plzeňskou hladinku. Pro mě na piču, že jsem řídil a bylo to tedy pro mě pivo poslední. Někdo se možná pozastaví nad tím, že za tři kapely jsou čtyři stovky hodně. Odečtětě od ceny vstupného 60Kč za zajace vyměněného za pivo, cesťák a nějakou tu korunu pro pražské kapely a z těch platících 50ti lidí, nebo kolik jich tam bylo, vám pro švýcarskou kapelu moc nezbyde. Neviděl bych tedy výši vstupného jako nějakou hrozbu. Když jsem u baru čekal na své vytoužené první a poslední pivo, všiml jsem si, že klub je zaplněn po čárku a že o místo před kapelou budou probíhat pěstní a loketní boje. Maličko mě orosilo, protože ani jednomu ze dvou zmíněných soubojů neholduji díky své netrénované ochablé muskulatuře svalstva, ale zase nepřijel jsem za kapelama, abych stál někde v piče stranou. Také jsem si všiml, že se v klubu nachází spousta krásných dívek a já opět musím smeknout před jejich metalovým půvabem a přirozeností. Žádné zkurvené diskotékové typy, ale opravdu hezké holky. Že nekecám svědčí i to, že jeden čtenář tohoto blogu, kterého zmiňuju jako "sympatického barda v mikině Absurd" v jednom z minulých reportů, za mnou přišel a zmínil se mi, že jak píšu někdy o tom, že tam jsou holky v množství větším než malém, tak že to se právě děje. Děvčata, jestli to některá čtete, děkuji vám za to že jste! Když jsem psal, že nás tam bylo pět jako minule, tím jsem samozřejmě nemyslel, že nás tam bylo šest, nebo čtyři, ale pět. A sice ve stejném složení jako minule, tedy Medvěd, Jirka Karel takřečený Pavouk takřečený Spajdr, Amorfis, já a SODík. A právě SODík, neznalý poměru obrázku se zajáčikem, se mi stydlivě svěřil, že když si šel na bar pro pivo, rázný pan Farář na něj spustil: "Máš králíka?" A SODík, který nevěděl která bije, se Farářovi svěřil, že "Měl jsem králíka k obědu." Nakonec si to vysvětlili a kdyby SODík četl pozorně moje reporty, mohl se této trapné situaci vyhnout. Tolik tedy k zajacům, dívkám a pivu. Na řadě je první kapela, INFERNAL CULT, v jejíchž řadách nově působí dívka barvy vlasů té nejkrásnější, tedy zrzavé. Já miluju zrzavé vlasy. Na holkách. Důkazem budiž zrzavý blog, jehož jsem autorem.
Zrzavá vampýrka obšťastňovala hru na strunu basové kytary svými důkladně obřezanými předloktími. Kdysi jsem jednu takovou pingloval. Málem vykrvácela při jejich podřezávacích stavech... Je ale pravda, že taky měla tak pětkrát větší řezy, než zrzavá basistka. Všichni členové kapely měli koronavirus a protože jak všichni víme, Moje rouška chrání tebe, tvoje rouška chrání mě, jak trapně a neprofesionálně tvrdili takzvaní odborníci při pandemii Covid-19, když si celý národ jak banda píč a pičusů vyráběli ze starých prochcaných prostěradel roušky. No zkrátka všichni z kapely měli nasazené roušky s logem kapely a docela jsem je litoval, protože i když venku docela zima, v klubu se to vydýchalo a třeba já, ač bez roušky, byl jsem po skončení Infernal Cult propocen. Kapela nám představila krásný pražský blackmetal plný hezkých melodií, různých temp a kvalitních skřeků. Pravdou ovšem je, že kytary byly trochu utopené a zpěv také. Kytara se po stížnostech z řad obecenstva po prvním songu trochu zesilovala, ale stále to nebylo ono. Takže zvukově to ideální nebylo. Ale kdo chtěl v Infernal Cult najít si tam to svoje, ten si to tam našel. Stejně jako já. Našel jsem si tam zrzatou vampýřici, blackmetal a parádní atmosféru.
Po koncertě jsem přihopkal ke zpěvákovi, který si odnášel kytaru do auta, a vedl s ním tuto konverzaci:
"Chlapče, zastav se prosím."
"Ano mládenče? S čím ti mohu být nápomocen?"
"Rád bych se tě optal, zda-li zde nemáte nějaké CD s vaší jedinečnou hudbou."
"Musím tě bohužel zklamat, ale nic zde nemáme."
"To si děláš prdel vole? Tak vy jedete na koncert a nevezmete s sebou žádný cédéčka? Ty vole běž do piče, teda nemyslim abys šel do piče ale víš jak to myslím..."
"Ano vím a chápu tvé rozpoložení, avšak v tuto chvíli ti nemohu být nápomocen. Jsme aktivní na sociálních sítích a CD se dá objednat."
"Ok, ozvu se ti..."
Jo, takhle nějak probíhal náš rozhovor ze kterého vyplývá, že CD jsem nepořídil. Nevadí. Objednáme... A najednou se začalo blýskat. Nebylo to rozhodně na lepší časy, protože ten kdo vidí jak to doopravdy je, že naše vláda zoufalců posírá všechno na co sáhne, musí mu být jasné, že na lepší časy se blýskat nemohlo. Zrovna probíhal shluk účastníků koncertu před zdí. A to byl právě ten důvod blýskání se. Za chvíli jsme i my stáli na pobídku jedné slečny u zdi a fotili se na hromadné foto. Když jsme před fotografem paroháčovali, všiml jsem si, že u paní sousedky, která je dle všeho zřejmě svině nepřející metalové muzice, vlastně by si mohla podat ruku s televizemi a rádii, že má na balkoně otevřené balkonové dveře asi na dvacet centimetrů. Když nás pan fotograf pobídl slovy "Dívejte se sem na toho čůráka" (myslel tím sebe) z útrob balkonu se najednou zjevila popelavá tvář vrásčité postavy paní sousedky, která za sebou nechutně zabouchla její nasrané balkonové dveře a zmizela ve svém čarodějnickém doupěti. Až mi přešel mráz po zádech. Nedovedu si představit, jak by tahle dáma v letech vypadala, kdybychom tam začali obcovat s kozly, vyvolávat Belzebuba a řezat hlavy kolemjdoucím dětem. To přeci metalisti dělají, nebo ne? Po focení se většina lidí odebrala zpět do vyhřátého klubu, ale já se trochu zdržel psaním poznámky pro tento report a do klubu jsem dorazil o chvíli později. A už jsem se před kapelu nedostal. Stál jsem tedy v první lajně uplně u repráků. Zkouška zvuku druhé kapely, NAURRAKAR, mohla začít.
Byl jsem asi jediný, kdo při zkoušce zvuku poznal, že kytarista hraje melodii písničky "Bílá Liga" od nejnebezpečnější kapely na světě hned po Burzum a Absurd, tedy od Orlíku. Jak jsem to poznal, že to nikdo nepoznal? No jednoduše. Nikdo nereagoval. Nikdo nebyl pohoršen, a nikdo neprotestoval. A mě to bylo u prdele. Poněvadž jsem přišel později, nedostal jsem se do kotle, ale nevadilo mi to. Aspoň jsem měl kapelu hned u sebe a mohl jsem si vychutnávat její toxickou vizáž. Nemohly chybět plynové masky a kabáty, přesně tak jak to má být, když bouchne jaderná elektrárna. Na piču ale bylo, že zvuk přímo u repráků stál za hovno. Respektive kytary a basa byly potlačeny zpěvem. Ten všechno přehlušil. No aspoň jsem mohl zahájit studium zpěvu pana zpěváka. Výsledek studia: Prospěl s vyznamenáním. Vřískal, řval, zpíval, hulákal, chrčel, sípal.
Bylo to zajímavé to takhle slyšet a dokonce, ač to nebývá u mých videí zvykem, je z videa poznat, co zde popisuji. Kluci nadšeně říkali, že zvuk byl uplně výborný v hledišti a že se jim Naurrakar líbil jak sviň. Však jsem jim o nich taky básnil že jsou výborní. Hned jak skončili, šel jsem se juknout, zda nemají s sebou CDčka, kterými bych doplnil svoji skrovnou sbírku, ale nic tam neměli. Kurva do piče co je to za novou pražskou módu nevzít s sebou na prodej krabičku s pár cédéčkama? Nějaký statný jinoch mi chválí mikinu Evil Regiment a já se trošku uklidnil z toho zklamání absence CDček na prodej. Před hlavní hvězdou ze Švýcarska mě upozorňuje Spajdr, že mají také v sestavě dívku. Takže rychle vyvětrat venku a šup zpátky na značky, abych něco zase neprosral.
Postavil jsem se ke sloupu, odkud se dobře natáčí, je tam dobrý zvuk a ještě i malý stoleček. Slečna zpěvačka byla krásná, i když ne zrzavá, ale měla v sobě takovou přirozenou krásu, kterou měla jedna moje bývalá spolužačka, která vyšukala půl školy a hrozně ji šukat bavilo. Přesně tohle na mě sálalo ze zpěvačky. Zdravá živočišnost. A když začala zpívat, tak jsem se ten večer podruhé zamiloval. Poprvé samozřejmě do basistky Infernal Cult. Společně s druhým zpěvákem, který obsluhoval i kytarový aparát tvořili vypečenou pěveckou dvojici, která chvíli jela ve stylu kráska a zvíře, chvíli black a death. Oba zpívali fakt dobře, i když třeba čisté zpěvy zpěvaččiny nebyly úplně čisté. Vše vynahradila nasazením při growlingu a screamingu. Bylo vidět že si zpěv užívá a když zrovna nějakou delší chvíli nezpívala, tak provětrávala poctivým pařením své havraní kadeře. Já oba zpěvy slyšel od začátku dobře, ale kousek ode mě stojící Amorfis si stěžoval, že neslyšel skoro nic. A tím se dostáváme k obrovskému výseru, a tím byl zvuk kapely HEATHEN HERETIC. Od začátku byl divnej a špatnej.
První písnička byla uplně v prdeli. Jestli jsem si dobře všiml, dvorní fotograf z kotle mával směrem k baru, patrně na pana faráře, ať s tím zvukem jde něco udělat. Ale než se k tomu farář dostal, uběhly tři songy, které zněly jako hovno v tabatěrce. Úplně to odrovnalo požitek z kapely a jejich muziky. Když to farář konečně začal ladit, ozvaly se obrovské zpětné vazby a pak hřímání hromů a dštění blesků Páně Farářova směrem do hlediště "No vidíš to ty čuráku, teď sem to kuli tobě rozmrdal..." Když to farář jakž takž vyladil, stejně to nebylo ono, ale nějak se to postupně furt zlepšovalo, nebo jsme si zvykli na to jak blbě to zní, nevim. Každopádně poslední čtyři songy mě přesvědčily o kvalitě hudby, kterou Heathen Heretic předvedli a já okamžitě po skončení koncertu zašel koupit vytoužené CDčko. Opravdu se mi jejich melodická muzika, naladěná směrem k blacku a trošku deathu, se spoustou různorodých vokálů, líbila, i když třeba Medvěd z ní moc nadšený nebyl. Ale jak píšu, mohlo to všechno být tím zkurveným zvukem. Navíc, CDčko v digipackové verzi za dvě stě korun českých, to by nekoupil jen.... jen ten, kdo by to nekoupil. Z naší party Bylo nás pět, si CDčko koupili 4 členové. Za zmínku snad ještě stojí, že zvuk byl tak v prdeli ze začátku, že při páté písničce se z něj najednou skácel šedovlasý kudrnáč a povalil stoleček s pivama přede mnou a vyválel se na zemi. Bouchl se do hlavy, tak snad bude chlápek v pořádku. Držíme palce! Spajdr tradičně lovil setlist a na lov šel, když už to vypadalo, že bude kapela končit. Jenže nakonec dali ještě tři songy a náš milý Spajdr musel počkat, než si pro něj mohl natáhnout jednu z jeho osmi končetin. Před desátou hodinou, právě když začal být zvuk dobrý a vystoupení gradovalo, se najednou koncertní sál vylidnil. Jako kdyby mladoboleslavští pospíchali na poslední šalinu. Mezi vylidněnými byl i dvoumetrový, alkoholem podroušený junák, který mi celou dobu překážel ve výhledu. Blbec přišel o to nejlepší. Ale díky ti chlape, já konečně mohl to nejlepší dobře vidět. Předsilvestří tedy dopadlo tak jak dopadlo. Kapely dopadly na absolutní jedničku. Děvčata dopadla na jedničku s hvězdičkou. Šedovlasý kudrnáč dopadl hubou na podlahu...
Tam kde jsme v předsilvestří noci skončili, tam jsme na silvestra začali, s tím, že zvuk první předkapely, včerejšího headlinera, švýcarských HEATHEN HERETIC, šlapal jak švýcarské hodinky. O tom, že měli zvuk velmi dobrý svědčí i to, že ještě než začali hrát, tak jsem Amorfisovi řekl, že když budou mít dobrej zvuk, tak že si pak půjdu k nim koupit tílko. A vzhledem k tomu, že tílko je již zařazeno v mojí garderóbě, znamená to, že měli dobrý zvuk. Ale nebylo to jednoduché se k tomu dobrat. Pan farář, patrně vědom si, že večer předtím stál zvuk za vyližprdel, lítal a snažil se všechno mít ťyp ťop. O čemž svědčí i jeho láteření "Čí je to hlava?" (možná to pojmenoval jinak, nevím, ale jednalo se o nějaký hranatý přístroj). Ozve se člen kapely Moorah "Moje vole.""Dej si to kurva do piči to překáží a zvuk nejde ven hoď to přes plot do prdele. Do piči to je problém bo co.." Celý klub se bavil tím, jak Jirka zase nadává, ale mám takové tušení, že tentokrát to bylo trochu divadlo.
Každopádně zvuk Heathen Heretic byl perfektní. Zpěvačka byla krásná a perfektní a v čistých zpěvech byla jistější než předešlý večer. Výhled jsem měl na kapelu také skvělý, neboť oproti předchozímu večeru, kdy se přede mě postavil dvoumetrový habán v požehnaném stavu, tento večer se přede mě postavila tak malinkatá holčina, že by mohla sát mé sémě ve stoje. Ihned po skončení jsem si zašel koupit zmíněné tílko. Chtěl jsem klasicky na sebe velikost XL. Když jsem na to ale kouknul, zkonstatoval jsem, že tohle by bylo malý snad i Amorfisovi, který má postavu alá Rambo v prášku. Mojí chabou ingliš si tedy vyžaduji 2XL a omlouvám se Švýcarovi, že jsem "too much fat boy" načež on reaguje s úsměvem od Curychu po Košice, že "Oh no, its O.K. This is Switzerland size..." Tílko jsem si odnesl do auta a od té doby jsme Švýcary viděli už jen přisáté k půllitrům a flaškám. K jejich vystoupení ještě toliko, že to v porovnání s předešlým večerem byla úplně jiná kapela. Kvalitní zvuk dokáže divy... ovšem ne na přiložených videích...
Přítomno bylo podstatně méně lidí než předešlý večer. Odhadl bych to tak o třetinu méně. A myslím, že to večeru pouze prospělo. Nemuseli jsme se tak mačkat. Na řadě je druhá kapela MOORAH, ale co to vidí oči mé. Na pódiu se instalují tympány a objevuje se tam obrýlená šedivá hlava vrchního tympánisty ze slovutných Masters Hammer. Že by nejdříve hráli Sukkhu, ve kterých jsou také tympány? Ale kde kurva jsou divoženky ze Sukkhu? Moorah jsem si zběžně poslechl doma a nelíbilo se mi to, takže jsem si nezjišťoval sestavu ani nic jiného podobného a právě proto mi uteklo, že nejspíš tedy Silenthell účinkuje i v této kapele. Zvuková zkouška proběhla následovně: "Doporučuju kytary stáhnout vejšky, včera ty švýcaři to neudělali a měli zpíči zvuk..." Načež kytarista udělá co mu náš Pán doporučil. "Vole to je domluva, když nemusíš švýcarsky..." Všichni kdo to slyšeli propukli v hurónský smích.
Jdu si pro pivko k baru a slyším faráře jak spokojeně od zvukové zkoušky křičí na Věrku za barem "Věru, pusť tam něco." Věrka to pustí. "Hraje to?" "Hraje, ale není to slyšet." Začnu se tlemit... Farář se ke mě otočí a povidá mi: "Toho si nevšímej, to je moje paní." Poté jsme obeznámeni s tím, že nastává historický okamžik, neboť v sestavě MOORAH se představí dva bývalí členové kultovních Masters Hammer. Silenthella jsem už zmiňoval a tím druhým nebyl nikdo jiný než Ferenc Feco, paličkobijec. Sympatický zpěvák lomeno kytarista dal pokyn k začátku akce a Moorah spustili svůj, na mě až moc technický black/death. Zvuk měli hutný a hlasitý. Ekvivalentem k člověku, bych jejich zvuk přirovnal ke Škopkový ze známé série letních komedií Slunce Seno.... Bohužel hudebně je mi to vzdáleno, tak se věnuju pivku. Klub se trochu zaplnil, ale stále to nebylo jako předešlý večer.
Naštěstí z mého pohledu nehráli moc dlouho a najednou byl konec a na scéně se začaly objevovat zlověstně nalíčení členové kapely SUKKHU. Kolem se začínaji motat Švýcaři a Švýcarka ve značně zubožených stavech... Zvuková zkouška probíhala následovně: "To je v píííííči ty vole... Nejsou tympány. Já vim, protože ste mi neřekli že budou tympány a kabely sou v piči." Všechno s úsměvem na rtech, protože kabel se nacházel ve vedlejší místnosti. "Ňáký intro? Gore mrdací? Nic? Bubnuj!" Tympánista začne tympánovat známou melodii a do toho začne vřískat zpěvačka... "To je Honza málem králem vole, ježibabu ztlumíme..." Pak dostávají pokyn k hraní, načež se basistka, kudrnatá to ženština ptá "My nedáme tajnej nástup?" Odpovědí jí bylo "Jedem vy kurvy! Hobluj!!" "Nemáme bubeníka". "To nevadí!" Takhle když to píšu, neshledávám na tom ani já nic komického, ale věřte, že každá přítomná nasraná blackmetalová tvář se vždycky při zvukovce rozjasnila úsměvem. Když se našel bubeník, mohlo se začít.
Zvuk byl opravdu silný. Člověk se musí podivit nad tím, kde se to z těch bedýnek vůbec bere. Farář od baru huláká "Satanská nevěsta zpívá! Kurva to je hlas!" A má pravdu. Takovejhle ječák neměl ani Dani Filth v dobách největší slávy. Tohle bych si rozmyslel mít ji doma a poslat ji do piče jako moji ženu, kdyby na mě zařvala "Utři prach a umej nádobí zmrdeeee blueeeaaaarghh!" Sklopil bych uši a bez keců utřel prach a umyl nádobí blueargh. Takhle nějak zpívala. Zvuk opět krásně čitelný, nahlas a narozdíl od předchozí kapely byly i tympáni slyšet. Shrnout by se jednou větou dali takhle: Absolutně démonická show se skvělým zvukem, dvěma dívkami a členem Masters Hammer s šikovným kytaristou v popředí a bicmenem v pozadí. Sakra potřebuje někdo na poslední večer roku něco víc? Já teda ne. Jednoznačně nejlepší Sukkhu co jsem za svoji chabou existenci viděl. Proběhly i jakés takés serepetičky v podobě krásného nového nerezového řetězu z železářství, bronzový korbel z kovošrotu, trnová koruna bez trnů z květinářství. Krásné rituální vystoupení. Paní sousedka vůbec neví, o co přichází, když do klubu nezavítá a podporuje jeho zavření.
Sukkhu skončili o trochu dříve než chtěli, jestli jsem dobře zaslechl, měli problémy se šlapkou. A tou samozřejmě není myšlena ani jedna členka uskupení, ale ta píčovina, na kterou šlape bubeník a tluče s ní na buben.... Švýcaři neustále běhají k baru s prázdným sklem a zpět s plným. A proč ne? Poslední kapela, kterou jsem minulý rok shlédl, byla kolumbijská smečka BLOOD AND DISASTER. I když smečka... Oni to byli dva šoumeni a smečka by asi měla mít víc členů. Zvuková zkouška tentokrát byla krutě jednoduchá. Pan farář zařval do mikrofonu "Uaaaaaaaa! Je to venku slyšet?" Koukal přitom na mě, tak jsem zařval "Uaaaaaaa jo je." A bylo připraveno. Tohle mi bude chybět... Takže Kolumbijci nastoupili ve dvou a byl to masakr. Zvukově to nemohlo být dobré, protože chyběla basa a jak jsem si všiml v jedné instrumentální skladbě, vůbec nebyly slyšet kopáky. Šíleným satanským blackmetalem se prezentovali tihle dva sympaťáci, kteří hráli jak o život. Přesně jako Japonci když hrajou grindcore. Jako kdyby po nich měl nastat konec světa a okamžitě po seskočení z pódia měli chcípnout. Po třetím songu zpěvák pozvedl láhev s ohnivou vodou a zavřískal "Nastrafi!" Kluci hrajou, jak kdyby jim hořela koudel u prdele, klub se citelně vyprázdnil, ale ti, kteří zůstali, museli být nadšeni. Takovou kapelu jen tak někde neuvidíte. To nasazení s vědomím, že hrajou pro dvacet lidí. Na to musí mít člověk kolumbijský koule. Farář co chvíli přicválá do kotle podpořit tyhle kluky kokainový, jednou dokonce se sekyrkou v ruce, a když zrovna nemůže, řve od baru "Fabiano, máj sejtn san kurva tady je ticho...." Dvěma slovy bych charakterizoval jejich muziku jako černej bordel. Máme tu šíleného vřískajícího kolumbijce v kolumbijštině, bicí bez kopáků a kytaru, která jede hlavně vejšky a středy. A tak to má být. Totální underground!! Chvílemi to bylo opravdu skvostné ale chvílemi, právě díky absenci basy tak trochu uplně hluché.
Ve čtvrt na půlnoc je konec. Jdu se rozloučit s farářem a opouštíme toto ikonické místo. O pět stovek za vstupné a tři stovky za tílko chudší, o šest Plzní plnější. Když se přehoupnul rok 2023 do roku 2024, právě jsme projížděli kolem Jičína a měli jsme tak možnost sledovat z auta v bezpečí sucha a tepla ohňostroje všemožných měst a vesnic cestou. Ten nejlepší bych řekl měli v Úlibicích. Na druhou stranu, kdo by kurva chtěl trávit začátek roku v autě s ošklivým vousatým klukem? Asi nikdo žejo... Velký dík patří Amorfisovi, že na sebe vztáhl řidičské břímě a samozřejmě panu farářovi za dva úžasné večery plné skvělé muziky. Díky kluci!
Pro nějaké fotky z obou dnů klikni na DALŠÍ INFORMACE. Pokud ti někdo poslal odkaz přímo na tento kardinální hovadismus, nikam klikat nemusíš a fotky vidíš.
