Skoro dva měsíce jsem nebyl na koncertě a už mi z toho začínalo jebat. Pořád jen do práce, sem tam na pivo, sem tam na proktologii a zase do práce. Takhle si průměrný člověk tu strašnou pandemii rýmy fakt nepředstavuje. A proto jsem se rozhodl zajet podívat se na Debustrol. Kapelu, kterou doma vůbec neposlouchám, ale vím, že naživo je super. Sparring partnera jim dělali pardubičtí Dysangelium, kteříšto rovněž nejsou k zahození. Navíc velký návrat do klubu Žlutý pes, kde jsem byl nasposled v roce 2015 na akci nazvané Winter Violence 7. na které rovněž zahráli Debustrol. Od té doby tam snad ani nebylo nic zajímavého, což by se mohlo v následující době změnit, neboť klub by měli mít pod patronátem kluci z bývalého R klubu, kde jak všichni dobře vědí, to tou naší muzikou žilo. Do Pardubic jsem vyrazil opět sám, neboť ti, co by se mnou rádi jeli, nepropadli očkovací hysterii a vstup na akce podobného typu jim byl předem odepřen. Já se očkovat proti rýmě dal právě jen z jediného dvojdůvodu - hospoda a koncerty. A druhá skupina, ta která si do žil vstříknout šmakuládu nechala, z nějakých důvodů (neschopenka, lenost, neobliba vystupujících kapel) prostě akci nepodpořila. Obavy z kontroly očkování nebo podobných píčovin se ale ukázaly jako liché, neboť nikdo nic vidět nechtěl. Kolik lidí asi z tohoto důvodu na koncert nedorazilo, neboť se obávalo různých kontrol? Divná to doba... Jak jsem zmínil v úvodu, mě už začínalo řádně jebat v palici z koncertního půstu a tak jsem si prostě lístek koupit musel a na Debustrol vyrazil sám. K dispozici byly dva druhy vstupenek. Základní za 330Kč normálně dolů na stání a pak jakási VIP na balkon, která vyšla na víc než pět stovek. Nespornou výhodou klubu Žlutý pes z mého pohledu je jeho poloha. Nemusím se trmácet přes centrum města a vysírat se v zácpách, jak je tomu v podvečerní špičce při cestě do klubu Ponorka, kde se metalová zvěrstva obyčejně konají. Dále pak parkování, které je z finančního hlediska o sto procent přívětivější než u Ponorky, kde je stání placené všude. Včera jsem si zajel na nějaké sídliště a parknul vozidlo tam. Místa na parkování tedy dostatek a pak několikaminutová procházka ke klubu. Kolem hospody U Josefa, která byla v pátek večer absolutně prázdná. Toť důsledek fašistické zkurvené vlády našich politiků... Smutný pohled...
Ve druhé hospodě, kterou jsem měl cestou, to sice docela fičelo, ale v tom pajzlu jsem byl jednou a stálo to tam za hovno... Po příchodu ke klubu mě přivítala nově natřená (pro mě nově, nebyl jsem tam 6 roků) veranda, v jejíchž útrobách se skrývala parádní šatna. Zaplatil jsem si 20Kč za úschovu bundy, nechal si na ruku navlíknout papírový pásek a hledám dveře v místech tam, kde byly vždycky. Nejsou. Jediné dveře které tam zůstaly, dříve vedly do jakéhosi zázemí kapel nebo co to tam tenkrát bylo, sklad a takovej různej bordel, nyní se těmito dveřmi dostaneme přímo do lokálu, který zdobí velký bar s usměvavou obsluhou a slušnou nabídkou alkoholických i nealkoholických nápojů. Bar je přímo naproti hledišti, takže pokud nechcete zrovna křepčit na kapelu, můžete v klidu požívat u baru a sledovat dění na pódiu zpovzdálí. Kupuju si Birella za lidových 45Kč a čekám na začátek akce, který byl naplánovaný na dvacátou hodinu. Začalo se o deset minut déle. Šprýmaři DYSANGELIUM jak je u nich zvykem se za širokých úsměvů postavili na svá místa a spustili svůj deathmetal. Zpěvák Nekro nám neopomněl sdělit, že kytarista má momentálně zlomený prst, což druhý kytarista komentoval, že je to jako Jágrův malíček. Také jsme se dozvěděli, že jméno klubu je podle první kapely, která tam vystupovala po otevření, no a teď když se klub rozjíždí znovu, že prý jestli by se třeba teda nemohl přejmenovat na Dysangelium když jsou první kapela která tam hraje. Zpěvák Nekro se ještě nestačil došklebit nad touto myšlenkou a už svým murmurem nastartoval další song. Jejich písně mi přijdou zbytečně moc dlouhé. Zkrátit stopáž o dvě tři minuty a bylo by to asi lepší. Zvukově to nebylo ideální. Jakoby obě kytary byly potlačeny a ve výsledku to znamenalo, že hudba vůbec neřezala do uší, což je u deathu tak trochu důležité, bylo slyšet jen takové jakési bublání basy a hukot bicích. Taky to bylo na můj vkus celkově potichu, právě kvůli těm potlačeným kytarám. O tom, že jsou Dysangelium nad věcí svědčí i to, že před poslední skladbou základní hrací doby bubeník vstal ze své sesličky a ručníkem si důkladně vytřel svá zpocená třísla a zapařené ohanbí. Ručník poté naoko nabízel jako sběratelskou proprietu fanouškům. Nebylo o něj valného zájmu, takže zůstal bubeníkovi a když se odehrál první přídavek, do toho samého ručníku si utřel obličej. Padesát minut dysangeliumetalu uteklo a kluci spokojení slezli z pódia, které se začalo přestavovat pro hlavní aktéry večera.
Myslel jsem si, že když na Dysangelium, coby zahřívací kapelu byl klub zaplněn sotva z poloviny, že se na Debustrol přihrne hromada lidí a vytvoří tu správnou debustrolskou kulisu. Nestalo se tak. Jestli ještě někdo dorazil, tak už jen v malém počtu a i při legendě mladoboleslavského treše to v klubu vypadalo jako na parkovišti před Lidlem, když není žádná akce. Sem tam nějaký auto, ale žádnej velkej zisk manažeři marketu očekávat nemohou... Když si Martin Kolínský rovnal odposlech aby si upravil výšku mikrofonu a vůbec tak všechno, převrhl půllitr s pivem, který byl položen za odposlechem, a který se poroučel k zemi a zakončil tak své funkční období. Když přišlo na samotnou zkoušku jeho mikrofonu, každý správný člen Ku Klux klanu musel zahýkat nadšením, neboť obligátní "Raz - dva - tři - raz - dva - raz - dva..." Kolinss povýšil na jedinou větu "A zavři negra do skříně, hej!" (Tak to slyšely moje uši. Pokud jsem se přeslechl, moje omluva letí panu Kolínskému). Že to bohatě stačilo (nemyslím zavřít negra do skříně, ale pronesení této věty jako zvukovou zkoušku mikrofonu) bylo jasné hned od začátku vystoupení, protože DEBUSTROL měli zvuk dvakrát tak hlasitější, řezavější a hutnější než Dysangelium. Jak je vidno z videa, které je dole pod textem, vždycky se najde nějakej tydýt, kterej má dva metry na výšku a metr a půl na šířku a musí vám vlézt do záběru i kdyby na chleba nebylo. Tentokrát to bylo za účelem pohlazení debustrolího basáka po lýtku a následným pozdravem, aby hned na to neomaleně opět prošel bez skrupulí před mým záznamovým přístrojem. Něco podobného se stalo i u první kapely, kdy asi najatý fotograf tam pobíhal zmateně sem a tam a na pódium lezl a asi si myslel, že když má větší aparát - rozuměj obyčejnou zrcadlovku za pár tisíc - že může každýho nasírat. Věřím ale že nasbíral parádní fotky a přeju mu to a odpouštím. Stejně tak tomu co hladil basáka po lýtku a toho co přiběhl přímo přede mě a začal pařit v závěru debostrolího setu. Z balkonu na mě tentokrát nikdo nic nevylil, jak tomu bylo minule když jsem byl ve Žluťákovi naposledy. Aby taky jo, když pokud se nemýlím, seděli nahoře v křesílkách snad jen dva lidi. Asi v polovině setu začalo v klubu něco smrdět. Po skončení jednoho songu Kolinss pronesl směrem ke zvukaři, že "Tady se něco pálí, tady něco hoří. Hele já se neslyším v odposlechu, tak to bude asi ono. Asi tady kluci něco do toho vylili. To je ale hroznej smrad. Gréta by z toho smradu radost neměla. Ale co, trocha rakoviny do plic nikdy neuškodí." A jelo se dál. Došlo také na jakýsi pokus o stagedaving, což nelibě nesl securiťák, který se snažil do půl těla oblečeného skákáníchtivého fanouška přátelsky usměrnit, ale co naděláš. Kapele to nevadilo, tak ho nechal na pokoji. Ale hezky to vyšlo, když zrovna týpek co chtěl skákat do skoroprázdného parketu pod ním, se už dlouho zdržoval v blízkosti zpěváka, v textu písně zaznělo ono obligátní "Běž do prdele!". Moc hezky to vyšlo... I když je klub vybaven kvalitní vzduchotechnikou, která byla nejspíš i zapnutá, smrad z pálené elektroniky byl tak silný, že mi tím načuchlo oblečení jak jsem zjistil doma. A to jsem stál až vzadu u zvukaře. Jakej musel bejt smrad přímo u kapely si dovedu představit snad jen z komentáře pana Kolínského, který pronesl, že "chce příplatek za ztížené pracovní podmínky" a na to spustil song Krvavá práce. Jak typické. Při posledním songu před prodloužením došlo na sólo motorovou pilou a pak už se skandovalo Debustrol! Debustrol! Debustrol!... Kapela se vrátila a jestli se nepletu, přihodila ještě čtyři písničky. Na úplném konci nám Kolinss doporučil zažalovat klub Žlutý pes pokud náhodou dostaneme rakovinu, poděkoval nám že jsme to tam s nima vydrželi a byl konec.
Za mě dobrý hele. Jasný že Kolinss neumí vůbec zpívat. I v tom bordelu kterým se prezentujou je slyšet že to má falešný. Jak se říká u nás ve Skřivanech: "Kdo nezná Debustrol, tak je buzerant." Já Debustrol znám. A kdykoliv to bude možný, rád na něj zajedu znova. Z celebrit jsem na koncertě potkal jen samotného velkého budoucího argentinského prezidenta El Čurbyho a jeho noshleda Ádu. Ze známých nikoho. Škoda.... Klub opouštím za pět minut jedenáct. Procházím kolem hospody U Josefa, kde je už zhasnuto (v pátek ve dvacettři!!). Nacházím svého bílého oře značky Ford a klidnou jízdou se dostávám domů kousek před půlnocí. Sněží a je kosa...
Pro pár dalších fotek nevalné kvality klikněte na "DALŠÍ INFORMACE"
