V roce 2018 v rámci aftershow v pivním stanu opět vystoupily vypečené kapely, takže nebylo co řešit a pokračovat v dovolený pod trutnovskými stromy. Sestava si totiž o prodloužení dovolené vyloženě říkala. Zvlášť když ze surprise band se vyklubali ROTTEN SOUND, kteří jako poslední banda rozdrtili svým setem všechno a všechny. Divím se, že to ten pivní stan vydržel. Zvuk byl absolutně... no nahlas. Ale kurevsky! Předkapely byly taky velmi výživné. Nejvíc se mi líbili CHEPANG se dvěma bicmenama. Excelentní VULVODYNIA a jejich brutal slam death core magore rozhoupal zbytek lidí co do stanu dorazili. No zbytek, bylo nás tam docela dost. Japonečky ze SELF DECONSTRUCTION se s tím nesraly a člověk neznalý by snad ani nerozpoznal konec a začátek songu. BUTCHER ABC mě maličko nudili. Ale zbývající bandy, konkrétně ORGAN DEALER, NASHGUL a THANATOLOGY byly super. Všechny kapely už vystoupily na samotném Obscénně extrémním festivalu o pár desítek hodin dříve. Nikomu to ale nevadilo, protože ruku na srdce... ne každýmu se poštěstí vidět v pivním stanu v jeden večer kapely z Japonska, Nepálu a Jihoafrické republiky. Moje ubohá maličkost pořídila dva videozáznamy. Jeden tady a druhý dole.
Letošní ročník jsem opět viděl hromadu kapel, který jsem ani vidět nechtěl a všechno se mi tak strašně moc líbilo. Jestli je to tím prostředím tam, těma pohodovejma lidma nebo já nevim. Možná by stálo za zkoušku tam pozvat Chinaski, jestli by se mi tam taky líbili, nebo jestli by to byla sračka přesně tak, jak jsou sračkoví pořád a všude.
Ve čtvrtek jsme úspěšně pokračovali v chlastání jednoho piva za druhým tam, kde jsme ve středu v ranních hodinách přestali. Bylo těch piv opravdu celkem dost. Ze čtvrtečního programu bych vyzdvihl absolutně nečekaně nepálské CHEPANG, kteří předváděli grindbordel na dva zpěvy a dvoje bicí. A kytaru samozřejmě. Bylo to skvělé!! Ani další bandy se nedaly zahambit a řezaly do toho jak obscene extreme zákon káže. VULVODYNIA video, ACIDEZ, FLESHCRAWL, GRUESOME, GUTALAX video, EXHUMED video, SUFFOCATION a absolutně neočekávaně DAYGLO ABORTIONS ke kterým jsem se dostal jak slepý k houslím, neboť hráli jako poslední ten den a my si to šinuli naším vrávoravým krokem z pivního stanu, kde probíhala diskotéka, pod pódium na punkérský dědky. Trochu pršelo, nic hroznýho. Přitrajdali jsme si to tam a ta hudba byla tak perfektní v tu chvíli a v tom stavu, že jsem se po chvíli odhodlal probít se do první řady, což běžně nedělám, obzvláště ne na staré punkové kapely. Razil jsem si tedy cestu svojí chabou tělesnou schránkou, abych chvíli očumoval v první řadě a připravil se, že po šestnácti letech vlezu do kotle mezi pařící blázny. Tak se taky stalo. Jenže jak pršelo, tak jsem udělal dva kroky do kotle na mokrých podlážkách jsem se smekl a hodil jsem ukázková záda a bylo po tančení.Všechno jsem si jako největší idiot nahrával na telefon. Já letěl na zem, telefon opačným směrem do vzduchu. Několik párů punkových rukou mě začalo zvedat, zatímco já lezl po kolenou ve sračkách mezi pogujícíma punkáčema a hledal svůj milovaný nejmenší smartphone na světě. A našel! A dokonce mu až na pár škrábanců nic není. Když jsem ho zvednul, vrátil jsem se do zadních pozic, zplna hrdla jsem se tomu zasmál a slíbil si, že minimálně dalších 16 roků do kotle zase nevlezu. Jestli jsem si něco při tom pádu narazil nebo já nevim co, každopádně jsem se probudil druhý den s bolestí v rameni a krku, která tak nějak i po různých lékařských vyšetřeních přetrvává i teď čtyři měsíce po festivalu.
Pátek tedy začal bolestí v rameni, která se stupňovala, že mi ani pivo nechutnalo a tak jsme se s kámošem pustili do vinného střiku s ovocem. Škoda že to týpek neměl vychlazený. Ale i tak to bylo osvěžující a výborné a cenově ani ne přehnané. Kapely ten den opět slibovali ušní průplach a nejvíc se mi líbili INHUMATE video, CRIPPLE BASTARDS video, ROTTEN SOUND video, NAPALM DEATH, WORMROT video. Nemá cenu vypisovat všechny, protože mě se na Bojišti líbí téměř všechno.
V sobotu se za mnou na chvíli přijel podívat můj synátorek, kterýmu se tam líbilo, a i když k metalový muzice nijak zvlášť netíhne, říkal, že by tam chtěl jet znova. Opět nemá cenu vypisovat kapely, jen vyzdvihnu vynikající vystoupení GENERAL SURGERY video které bylo opravdu skvostné! Dvacátej ročník byl opět o třídu lepší než ten předchozí. Nechápu jak to ten Čurby dělá :-)
Ou máj gád. OU-MÁJ-GÁD!! Když Čurby přišel s tímhle nápadem a poprvé se objevilo info, že ve středu budou na dvacátém obscénně extrémním festivalu kapely, které hrály na prvním ročníku, srdce nejednoho pamětníka zaplesalo. A to moje o to víc, že jsem se prvního ročníku jako jediného nezúčastnil. Samozřejmě atmosféra prvních ročníků je dávno v prdeli, ale tohle jsem uvítal. Navíc když se tam objevili BRAINWASH, které jsem neviděl snad třista roků, nebo Squash Bowels, kteří už nefungujou, stejně jako Twisted Truth a Isacaarum a přijeli zahrát jen jednu speciální show, tohle nemohlo dopadnou špatně. A taky nedopadlo. Bylo to výtečné! Když jsme přišli před areál, počasí se trochu připosralo, ale nebylo to nic, co by našinec nevydržel. Blbé je, že byla nečekaně fronta u vstupu až do prdele, na což nejsme na Obscenu zvyklí. Nápor lidí byl velkej, letošní účast rekordní. V jednu chvíli dokonce došly kelímky!! Před pódium jsme přišli ve chvíli kdy dvorní konferenciér Adolf řečený Áda nervozně postával s mikrofonem připraven zahájit tuto výjimečnou párty. Lejdýz end džentlmen Brejnwoš! A bylo zahájeno. Sympatičtí taliáni v úplně jiném složení než si je pamatuju, trochu nejistě zahájili, ale později už to bylo v jejich standardu. Fotku s nima jsem prostě musel mít!! Další kapely na sebe nedaly čekat a tak jsem postupně hýkal nadšením nad ONANIZER, TWISTED TRUTH, TORTHARRY, NEEDFUL THINGS, FLESHLESS, MALIGNANT TUMOUR, ENTRAILS MASSACRE a AGATHOCLES. Co mě zklamalo, to byla DEFLORACE, MELANCHOLY PESSIMISM, SQUASH BOWELS kteří ač hráli speciální set sestavěný ze splitka s Malignant Tumour, prostě to nebylo ono. A neúčast Desecration samozřejmě. A možná ještě Malignant Tumour, jejichž set byl složen z nových písní. Stylově by se k dané oslavě hodil spíš jejich fekál co hráli dřív. Malou náplastí může být snad půlminutová vložka Vaginal Tumour, kdy za bicí usedl Chymus, basu dali do ruky Čurbymu, mikrofon Ádovi a společně si vystřihli tři noisecoreové songy. Moc milé, moc krátké. V tu chvíli se na stráni rozhořel nápis 20 OEF a jestli si zbytek mých neprochlastaných mozkových buněk dobře pamatuje, došlo i na ohňostroj. Středa byla tedy velmi vyvedená.
Milé děti, padesát osm hodin od doby kdy jsem se vracel z předešlého koncertu z Prahy, se sešlo s padesáti osmi hodinami a já jsem se vydal hrozit na další rámus. Tentokrát autem s kamarádem (zdravím Dominika) do Hradce Králové do klubu Kraft, ve kterém jsem nikdy předtím nebyl. Na pořadu večera totiž byla lahůdka v podobě mexického deathcoru se dvěma supportama. První support VANGUARD začal hrát s několikaminutovým zpožděním a já jsem si pro sebe říkal, že ještě že jsme tam autem a ne autobusem nebo vlakem, protože bychom určitě nestihli poslední spoje domů. Akce ale nakonec skončila tak jak měla, aby každý stihl svůj hromadný dopravní prostředek. Za to určitě palec nahoru!! Vanguard začali trochu nesměle v tichém, i když velmi pěkně zaplněném miniklubu, kde když do něj otevřete dveře, tak jste uvnitř. Jestli jsem to dobře pochopil, tak klub funguje i jako kavárna. Myslím ale že na koncerty podobného ražení je toto místo vhodnější. Točila se jedenáctka za třicet, záchodovou mísu tam měli čtverhrannou, místo šatny věšák s připravenými ramínky (geniální!!). Líbilo se mi tam. A i melodický deathmetal v podání Vanguard se nám všem po počátečních rozpacích zalíbil. Parta mladých lidí se s tím nepárala, odehrála kvalitní koncert a já byl čímdálvíc spokojenější. Na druhou kapelu nás upozornil náš starý dobrý severský přítel (zdravím Láďu) - ANIME TORMENT. Mladí, pěkní, šikovní kluci přijeli bez basáka, neboť on právě již od čtvrtka rodil. To že hráli bez basy mi vůbec nevadilo, protože zvuk byl absolutně na jedničku, což jsem také po skončení animálně tormentního setu avizoval u pana zvukaře, skromného mladého junáka, který, jak se zdálo, bral za samozřejmé, že zvuk bude na úrovni. Leckterý profík by se mohl od něj učit. Vždycky jsem si myslel, že nejlepší klubový zvuk byl v El Diablu, později La Putyka, později Striga Bar. Ale zvuk, jaký měli Anime Torment byl prostě skvělý. Stejně jako byla skvělá jejich hudba, tedy deathmetal. Opravdu jsem si to užíval, stejně jako všichni ostatní kolem, včetně vozíčkáře, který neskutečně pařil v první lajně, při jednom songu dokonce nad hlavami lidí i s vozíkem. Opravdu výtečné. Tak výtečné, že jsem zakoupil vinyl na dlouhé zimní večery. Stále jsme byli trochu ve skluzu a já si opět pomyslně mnul ruce, že nemusíme nikam pospíchat na vlak nebo autobus a hrozit se možného zpoždění českých drah, jak tomu bylo o víkendu. Hlavní kapelou tohoto večera milé děti, byla bezesporu mexická banda miničlovíčků MULUC PAX. Na letáku stálo že hrají mayský deathcore, takže byl asi každý zvědavý co to může být. Počet členů byl pro malé prostory klubu, kde pódium je i zároveň hlediště, docela oříšek, ale protože jak jsem zmínil, Mexičani nevyrostli do obřích rozměrů, docela pohodlně se na těch asi čtyřech metrech srovnali a odehráli fantastický set. Zvukově to bylo opět výborné. Marně si zkouším vzpomenout na mých jedenáct absolvovaných festivalů Brutal Assault, jestli zvukař někdy dokázal nazvučit kapelu tak, aby byly slyšet rituální bubínky, malá tamburínka, nebo píšťalka z lebky. Tady bylo všechno zřetelně slyšet. A bylo i na co se dívat. Mayové naběhli po vzoru blackmetalistů s corpsepaintem na tváři :-) a ještě s maskama. A hudba? No, kdo z vás by řekl, že staří Mayové takhle drtili deathcore? Bylo to super. Tuhle hudbu nijak nevyhledávám, ale tam v tom prostředí, zvuk skvělý, lidi kolem pohodáři, ten čtverhranný hajzlík (!!!), pivko dobrý. Já prostě nemůžu jinak než chválit. Při poslední písničce jsme si vzali z ramínek z věšáků naše bundy a vyšli k autu, abychom byli doma conejdříve. Kolem projela policejní hlídka, ale měla nás na háku, takže zase odjela. Dominik nastartoval svůj vůz značky Škoda favorit a my se vydali do chladného pozdimního Hradce Králové. Zahneme na jedné křižovatce, zahneme na druhé a nabíráme směr Skřivany, když v tom milé děti, v autě zapraskalo, skrrrrrrr, zaskřípalo SKŘÍP SKŘÍP, no zkrátka se tam něco totálně pos…. rozbilo. Dotlačil jsem tedy Dominika k prodejně Nissan která byla naštěstí pár metrů od místa skonání škodověnky, na parkovišti jsme otevřeli kapotu motoru a koukali jsme. Z motoru sálalo krásné teplo, což ovšem neměnilo nic na faktu, že ani jeden z nás o autech nevíme absolutně nic. Začali jsme tedy obvolávat a obpisovat své známé (zdravím Zuba, Láďu, Džoše, Milana), ale nikdo nám nepomohl, nebo nechtěl pomoci. Nasměroval nás až můj pan mistr z práce (zdravím Mirka), který mi po telefonu říkal co mám kontrolovat, až jsme se dopátrali k tomu, že v rozdělovači se při startu netočí takový kolíček, a to znamená, že rozvodový řetěz není ve stavu, který by se slučoval s další jízdou. A potom řekl větu, kterou nechce slyšet žádný řidič "Nó, tak to volej odtahovku". Je pravda, že nám to poradil už dříve i Milan a Zub, ale od Mirka to mělo patřičnou váhu, protože je automechanik. Tak jsme tedy volali do Generalli, kde nás milý pán telefonicky poslal (určitě si milé děti myslíte, že napíšu něco ošklivého, ale nenapíšu) k nějakému asistentovi, se kterým se domluvíme na odtáhnutí. Tak se také stalo a bylo nám přislíbeno odtažení vozem Mercedes Benz do pětačtyřiceti minut. Když jsme čekali na odtah, začali jsme vypočítávát, na kolik nás tahle sranda vyjde, jestli to budou tři litry, nebo pět litrů.... Po avizovaných minutách opravdu přijel odtahovací vůz značky Mercedes Benz s mladým, sympatickým chlapíkem, který nás naložil a odtáhnul domů. Nesmím opomenout, že kdykoliv kdekoliv slyším rádio, halekají z nich Chinaski, které k smrti nenávidím. A co čert nechtěl, v odtahovém autě bylo puštěné rádio a z něj, ano, Chinaski.... A na kolik že nás to všechno vyšlo?? Ani kačku jsme nemuseli platit. Takže pověsti a pověry o předražených odtahových službách a arogantních pojišťovnách jsou jen mýty. Zapište si to za uši milé děti a když budete potřebovat odtáhnout v půl dvanáctý v noci v úterý, klidně volejte....
Naložení na odtahový vůz v Kladské ulici u prodejny Nissan - video tady.
Vyložení z otahového vozu v místě bydliště - video tady.
Pro další hromadu fotek klikněte na "Další informace"
Když dáte dohromady mrdku a zvratky, výsledek nebude moc příjemný. Pokud dáte dohromady průjem a Chinaski, bude to sice dávat smysl, ale i tak to nebude něco, co byste si dali doma do vitrínky. Pokud ale spojíte gospel a blackmetal, fungovat to bude!!
A jakej že byl tenhle sváteční den? Bylo to střídavě oblačno. Tak například pro mého kamaráda (zdravím Dominika) začala všechna ta sláva neslavně když si objednával vstupenku. Ale je to vocas ty vole řikám mu že jedeme na Zeala And Ardora a on že by chtěl jet taky a že prej kolik stála vstupenka, řikám mu že 351 a ty vole za chvíli mi píše, že koupil vstupenku za sedum stovek, tak mu řikám ty vole proč seš takový pako a nekoupíš si jako každej normální smrtelník vstupenku za 351Kč a on že kliknul na první odkaz kterej mu to nabídlo a že ji vrátí. No tak ji vrátil a honem koupil další vstupenku, respektive dvě, ještě pro svoji buchtu (zdravím Elišku) za normální cenu. Jak později zjistil, tu první předraženou vstupenku samozřejmě nevrátil, ale pouze ji nabídnul k prodeji a když by si ji někdo koupil, tak mu pošlou peníze. Takhle momentálně neměl ani peníze ani vstupenku. A ruku na čuráka, kdo by kupoval vstupenku na koncert se stoprocentní přirážkou? No, jen blbec. To jen tak na okraj... Byl naplánovaný výlet, že do Prahy vyrazíme už v 7 ráno a zajedem s kámošem (zdravím Láďu), se kterým se sejdeme v Praze, na bleší trhy. Už když jsme ráno čekali na vlak, přišla zpráva, že Láďa má 40 minut zpoždění. A tak klasa, prostě posraný zkurvený Český dráhy. My jsme sice vyjeli včas, ale zase jsme měli přeplněnej vlak. Patrně všichni jeli demonstrovat do Prahy proti Babišovi a Zemanovi. Měli jsme tedy čas v Praze, tak jsme zašli do Penny. Já, který se tomuto obchodnímu řetězci snažím vyhýbat jak Angličan zubní pastě, šel do Penny v Hloubětíně. Hned za vchodovými dveřmi jsem ucítil hnusnej smrad nemytejch prochcanejch lidskejch těl. Hnus. Hrálo tam zkurvený Penny rádio s vymrdanejma rádoby hitama. Hnus. Koupil jsem si dva donuty. Ty hnusný nebyly, ale zase mi po zaplacení vypadly na zem z pytlíku, což jsem okomentoval slovy DO PÍČY KURVA!!. Ještě jsem si koupil malou plechovku cocakundacoly. Ta byla extrémně hnusná. A taky jsem si koupil jednu zapečenou housku se slaninou. Ta chutnala jak veřejné WC. Jak chutná veřejné WC? Uplně přesně tak jak smrdí. Prostě hnus. V Penny fronta jako kráva až do prdele vole, prodavačka přibržděná stará bába. Po nějaký době jí došlo že je neschopná píča, tak přivolala svoji kolegyni ke druhé kase, která měla na hlavě snad nějaký hovno tříbarevný. Ostříhaná na kripla a přitom mladá docela pěkná holka. Hned první zákaznici tam seřvala, že nepopojela s vozíkem až za kasu o pět centimetrů dál. Vyloženě si ji tam vychutnávala kráva s hovnem na hlavě. Prostě klasický Penny vymrdaný zkurvený zasraný…. Po hodině dorazil Láďa s požehnáním českých drah a my mohli nastoupit do kyvadlového autobusu a nechat se zdarma odvést na bleší trhy za Elektrou. Honosí se tím, že jsou to největší bleší trhy v Evropě. To samozřejmě pravda není, ale na to sere pes. Je to tam velký jako prázdno v peněžence před výplatou. Koupil jsem si tam svařák, klobásu a pivo a bylo mi fajn. Byla zima, to jo, ale dalo se to. Prohrabal jsem tam tisíce desek, ale všechno to byly zasraný Gotti, Vondráčkový nebo jiný komunistický sráči.
Po vypadnutí z kyvadlového autobusu z bleších trhů se z něj vykulila nějaká ženská a vyblila se přímo na zastávce za zvědavého očumování jejího dítěte. Se divím že si děcko nevzalo klacík a nezačalo se v tom šťourat jak na to se zájmem civělo. Nám z toho jejího dávení začalo vysychat v hrdlech a škrundat v pajšlech, tak jsme začali hledat hospodu dle navigace. Dorazili jsme do hospody u Červeného balónku. Geniální název pro restaurační zařízení. Pólrajch by se z toho posral. Pokud byste ji hledali na mapě, tak ji nenajdete podle názvu, protože se jmenuje Stará hospoda. Jenže na navigaci byla označená červeným balonkem a mě se to tak líbilo... No prostě jsme zašli do Červenýho balonku na oběd. Jídlo výborné. Pivo výborné. Prostředí dřevěné. Wifi je rychlá. Záchod jsem jim tam zesral. Obsluha v pohodě. Naprosto spokojeni jsme se po čtyřech pivech a obědu vyloupli ven a šli na metro abychom se přemístili směrem k Václaváku na demonstraci. Když jsme vylezli z metra, čekal jsem že se budou mlátit anarchisti z fízlama, dlažební kostky budou lítat vzduchem, převrácená auta budou hořet.... A ty vole jako my vystoupíme, tam postavený malý pódium a na něm nějaká ZKURVENÁ SLUNÍČKÁŘSKÁ PÍČA HULÁKÁ DO MIKROFONU NĚJAKÝ ZKURVENÝ ZASRANÝ CAJDÁKY O LÁSCE. Běž do hajzlu krávo!! Všude tam byl samej pravdoláskařskej buzerant a havloid s trikolorami hrdě přijebnutými na svých umaštěných bundách. Chtělo se mi zvracet když jsem viděl tenhle póvl. Rychle pryč směrem ke koňovi nahoru, odkud zněl povědomý rock v podání kapely PRAŽSKÝ VÝBĚR.
Na václavským Václaváku pičo!
To jediný stálo za půl slova na celým svátečním posraným demonstračním dnu. Když dohrál Pražský výběr, byl podle programu, který jsem dostal když jsem si šel pro pivo za pětačtyřicet, nějakej přiteplenej proslov nějakýho přiteplenýho debila. Taky s trikolorou na klopě a s véčkem na ruce. Ty vole co ten tam hustil všem těm dementům kolem za hovna skrz mikrofon, takovou snůšku sraček jsem už dlouho neslyšel. Začal jsem přemlouvat ostatní, ať jdem pryč, je jedno kam, hlavně daleko od té pakáže vítačské eurohujerské, ale než k tomu došlo, ještě chvíli to trvalo, takže jsem aspoň za vůkol přihlížejích rozumně komentoval co si o všem tom hnoji myslím. Ale nebyl jsem sám. Jeden pán znechuceně strhl trikoloru ze svého kabátu a odcházel ve stejnou chvíli jako my s tím, že mi prozradil, že mám uplnou pravdu, že ten co mluví do mikrofonu je idiot a žvaní kraviny. A to jedna obstarožní dáma v brýlích alá Naďa Urbánková začala plakat při jeho projevu, možná se i začala modlit. Byla opřená prdelej o nějaký sloupek bo co to tam bylo, nenápadně se na něm vrtěla a dělala si dobře. Ještě že u toho nevydávala žádné pazvuky nechutné. Nějaká sluníčkářská píča si tam nechávala fotit celou tu zasranou sešlost s havloidním véčkem na ruce, tak jsem jí vlezl do záběru s paroháčem na mý levačce, což nemohla dost dobře rozdýchat kráva a začala láteřit, že jsem jí zkazil záběr píča. Co mě ale opravu poslalo do kolen byli debilní rodiče kteří svým pětiletým ratolestem dali do ruky transparenty s nápisy jako NECHCEME BABIŠE, nebo ZEMAN JE HULVÁT. Ostatně to ale svědčí jen a jen o jejich demenci... Pryč, rychle pryč někam na pivo tohle rozdejchat. No ale to byl docela oříšek. Nikde totiž žádný pivo venku neměli. Až na Staromáku za šedesát. STRČTE SI HO DO PRDELE ZMRDI MY JSME VIDLÁCI A NEMÁME PRACHY!! Zkurvená zasraná Praha. Ty vole za vychcání tam všude chtěji minimálně desek kaček, jako kdyby nevěděli, že pivo je velmi močopudný nápoj a pokud vám těchto nápojů žbluňká v žaludku šest, je třeba vykonávat malou potřebu každých deset patnáct minut, což se může dost prodražit. Zkurvená zasraná Praha ty vole. Lidi v autech s pražskou značkou dement za dementem na sebe trouběji, jezději agresivně, poslouchaji sračky, prostě banda zkurvenejch vymrdanců nagelovanejch zasranejch. Hledáme teda nějakou hospodu poblíž klubu, protože hodina pokročila a denní světlo ustoupilo. Kousek od klubu je tankovna u Tučňáka. Šineme si to s vyplazenými jazyky a vyschlými hrdly k tankovně a už se vidíme, jak z podzimního chladného podvečera sedíme ve vyhřáté hospůdce kde všude na stěnách budou viset obrázky tučňáků, ale ty vole my tam přijdem a na dveřích cedule:
FUCK YOU ZMRDI!!
To si dělaji prdel, ne? Víkend a hospoda zavřená? Co za debila může tuhle hospodu provozovat? Člověk za svůj mrzký život narazí na mnoho debilů, ale největší kadence jich je v Praze. Praha je prostě zkurvená zasraná díra. Zašli jsme teda do jedný takový maličký hospůdky, kde byl volný stůl a místa na baru ale vyhnali nás, protože je prý všude rezervace. HOVNO! Zašli jsme teda kousek dál a tam jsme našli hospůdku s dobrým pivkem, kde jsme vydrželi až do otevření klubu, kde se konal koncert, který je předmětem tohoto veselého povídání. Ještě jsem se nezmínil, že koncert se konal ve Futuru. NÉ TY VOLE ZASRANÝ FUTURUM! Byl jsem tam naposledy před lety na Samael a stálo to tam za hovno a prohlásil jsem, že tam už nikdy na koncert nepůjdu. Jenže když tam byl ZEAL AND ARDOR, tak jsem udělal výjimku. Alé jo, Futurum je zkurvenej klub, ale šlo to. Nemůžu na klubu nic moc kritizovat. Pivo tam měli pitelný za 32 kaček. Nakonec bylo vyprodáno a bylo tam pěkně plno, což určitě přispělo k výborné atmosféře koncertu. Na předkapelu jsem zvědavý nebyl, protože jsem ji považoval za neposlouchatelnou sračku, jak jsem usoudil z jedné písničky, kterou jsem si poslechl předem. Ale i tak jsem se na ni zašel podívat a ty vole to bylo uplně výborné. NYOS přesně ve 21 hodin naběhli na pódium a produkovali jakýsi instrumentální post rock a bylo to opravdu výživné. Zvukově to bylo v pořádku a hráčsky si myslím, že duo zasluhuje také pochvalu. Velmi milé překvapení. Půlhodinka zbývala do hodiny H. Dámy a pánové: ZEAL AND ARDOR!! V deset hodin večer to všechno vypuklo a pokud si někdo myslel, že to bude sračka, tak byl zklamaný. Já věděl, že to bude skvělé. A bylo. Kapele to šlapalo, doprovodní zpěváci pařili jak o život, Basistka i kytarista svoje nástroje drtili černoškým blackmetalem (nebo gospelem/bluesem mixnutým blackmetalem, jak jsem zmínil ve velmi trefném úvodu), bicmen udával rytmus a všemu vévodilo afro zpěváka s kytarou a dvěma mikrofony. Výtečné. Opravdu skvělé! Hrálo se něco kolem hodiny a za tu dobu došlo k několika menším ale i "větším" mikrovýpadkům zvuku, které upřímně nebyly až tak hrozné ale v blackových rychlých pasážích to prostě slyšet bylo a vadilo to. Ale jinak absolutní spokojenost. Zvukově to bylo v pořádku, možná bych ubral trochu basy (i ve videu dole je slyšet, že to bylo přebasený) ale zase to díky nim mělo pořádnou šťávu, když zvukové vlny procházely našimi ubohými tělesnými schránkami a schránkami vymatlaných slovenských fanoušků a fanynek, které na koncert dorazili zmalovaní corpsepaintem jak nějaký trve fucking unholy blackers. Byli k smíchu blbečci... Po skončení koncertu pro pivko, sednout, a dělit se s ostatními o zážitky. Za chvíli začala kapela balit a i mezi nás zašla takže došlo na podpisy a focení, které ale díky absenci kvalitního aparátu nejsou na takové úrovni, s jakou bych mohl být spokojený... Vycucli jsme teda ještě dvě pivka, v šatně si vyzvedli oblečení a v plánu byla hospoda u Havrana, která je kousek od Václaváku a nabízí obyčejné posezení u pivka do páté hodiny ranní, tedy do doby, která nám vyhovuje. Když jsme otevřeli dveře do onoho podniku, ještě jsme ani nepozdravili a píča servírka že MĚLI JSME TADY UZAVŘENOU SPOLEČNOST UŽ KONČÍME načež jsem jí řekl, že mají mít otevřeno do pěti a že když končí uzavřená společnost, tak by nás tam mohla pustit načež mi kráva řekla že MĚLI JSME TADY UZAVŘENOU SPOLEČNOST UŽ KONČÍME načež jsem jí řekl TAK V TOM PŘÍPADĚ BĚŽ DO HAJZLU. Ty vole co to s těma lidma je? O co jí šlo? Půlku hospody měla prázdnou, sama říkala, že uzavřená společnost se rozešla, otevírací dobu měla do pěti do rána a nám nemůže natočit pivo?? Tohle dělá přece jenom píča pokud se nepletu... No tak jsem se dohodli, že nechceme podporovat různé buzerantské bary kde pivko stojí jako moje hodinová mzda a uchýlili jsme se do vyhřátých útrob hlavního nádraží. Ty vole tam byla kosa jak svině. Sedět se pořádně nikde nedalo, protože mramor i železný sedačky byly ledový. Nikde absolutně nic otevřenýho. Ani WC. To si jako vy zasraný debilové z českých drah myslíte, že lidi v noci nepořebujou srát nebo co vy kreténi? Nikde ani žádnej automat na kafe, prostě nic. Jediný vyhřátý místo byla čekárna a prodejna jízdenek českých drah, kde svým bystrým okem vládl pořádku další vymaštěnec vymaštěnej, kterej byl zralej na tečku mezi oči. Byl to securityman českých drah, který spolehlivě vzbudil každého, kdo jen na chvíli klimbnul. A pokud jste klimbli únavou znovu, přivedl si na pomoc posilu dvou policistů. Absurdní... Kdyby radši dělali svoji práci, možná by ten chlápek, co ho našli ráno před hlavním nádražím mrtvýho, mohl ještě žít. Čekaly nás teda čtyři hodiny nádražního pekla do odjezdů našich prvních spojů. Jenže to by nebyly zasraný český dráhy, aby to zase neposraly, takže se na tabuli odjezdů začaly postupně objevovat informace o zpožděních. Nejdřív deset minut, potom dvacet minut a pak to Láďovi skočilo rovnou na 50 minut. Jo to je ideální po čtyřiadvacetihodinovém maratonu a nachozených spoustech kilometrů. Když se zobrazily na tabulích čísla nástupišť odkud nám to jede, rozloučili jsme se s Láďou a šli na peron. Ale jak vlaky nabíraly zpoždění, tak ty naše tam ještě vůbec nestály. Kdo mohl tušit, že další hodinu strávíme ještě čekáním na přistavení vlaku. No vlastně se to čekat dalo. Ale nás aspoň chlad nedělního rána držel při životě, protože jsme nechtěli rozčílit securitas českých drah, aby na nás nezavolal FBI za to že jsme na chvíli zavřeli oči. Nakonec jsme se i my, co jeli směr Hradec Králové dočkali a se šedesátipětiminutovým zpožděním, zapřičiněným technickou závadou na bezpečnostním zařízení jak nás každou druhou minutu po dobu celé hodiny informovala píča z amplionu, a mohli se usadit do vlaku a vyrazit směr domov. Přestup v Chlumci nad vyschlou Cidlinou, cesta z nádraží přes celou moji rodnou hroudu.... Moje milovaná žena se mě po telefonu, když jsem ještě byl v Praze na nádraží ptala, jestli mi to za to stálo. Ano miláčku, stálo mi to za to. ZEAL AND ARDOR za to stál a příště pojedu zase....
Cože? Malignant Tumour se starou sestavou a se starejma songama? No ty vole, to musím vidět!! Viděl jsem to sice v rámci afterparty minulý rok v Trutnově, ale protože pro příště by se už nic podobnýho nemuselo opakovat, tak jsem neváhal ani chvilku, posháněl kámoše a ve správný čas nastartoval auto a vyrazili jsme. Cesta ke klubu proběhla bez problémů, no cesta přímo do klubu se bez bloudění neobešla. Vsadím se, že jsme byli jediní tak blbí, kdo nemohl klub najít a obcházeli v Jaroměři kde co. Když už nám to bylo samotným hloupé, zeptal jsem se jedný paní co zrovna byla na zahrádce nějaké chajdy, jestli neví kde je ten klub. Paní vypadala docela normálně, ale normální rozhodně nebyla, protože místo odpovědi něco divně zahuhlala přičemž jí slina ukápla z tlamy a odešla domů. Naštěstí jsme potkali mýho kámoše, kterej nás navedl na správnou cestu a my mohli po pro ochlasty velmi nebezpečných schodech doklopýtat do chodby vedoucí do klubových prostor. Přivítal nás prostorný bar a pár hlav, které sem přispěchali za stejným účelem jako my. Pivo měli prý docela pitelné, Birel byl víc než v pohodě. Bylo tam hnusný vedro. To mě sralo. Ale s prvníma tónama jsem se přestal potit a odebral se do hlediště před vyvýšené pódium a začal v hlukové kouli rozeznávat něco co by mi připomínalo, že jsem na koncertě a ne někde pod železničním mostem. Kapela ČLOVĚK V PLÍSNI produkovala pro mě ne moc přitažlivou muziku se zvukem na píču. Špatný zvuk jsem přičítal spíše počátečnímu nedoladění než neschopnosti zvukaře. Člověk v plísni zklamal i kamarády, kteří, když jsem se po třetí písničce otočil, už za mnou nestáli. Proběhlo další pito a já se těšil na další bandu. Co kdysi bylo kapelou Murrain, nyní vystupuje pod názvem DOBYTČÍ MOR. Odlepil jsem se tedy od stolu v baru a šel před pódium. Co to kurva je? Ty vole co je to za chlív? To jako vážně? To je zvukař debil bo co? Dobytčí mor mě trochu zklamal svojí monotónností a zpraseným zvukem samozřejmě a když už jsem poznal jeden song, tak jejich set končil. Smůla pánové. Říkal jsem si, že se to určitě vylepší na hlavní hvězdy večera kterými byli Malignant Tumour a Ahumado Granujo, střídající se v pozici headlinera dle jednotlivých zastávek. V Jaroměři tedy jako třetí v pořadí naběhli MALIGNANT TUMOUR. Musím říct, že se zvuk trochu vylepšil, ale pořád to nebyl žádnej zázrak. Možná za to mohly klubové prostory, možná za to mohl špatný aparát. Nevím. Každopádně trojice sympatických lidí BBC (Bílek-Beran-Cichý) to do nás začali ládovat pod tlakem od začátku. Jeden starej song střídal druhej starej song a bylo to prostě výborné. Nějak se nemůžu zbavit dojmu, že právě tohle je tvář kapely, která by měla fungovat i dnes. Škoda že tomu tak není. Každopádně Malignanti zaslouží pochvalu stejně jako ten, kdo s tímhle nápadem, že po hromadě let zahrají songy, které hráli před hromadou let, přišel. Rychle na Pito a zase zpátky nenechat si ujít ani vteřinu z Ahumádů. Po tom, co se do sestavy vrátil původní zpěvák, tak pro mě kapela začala pódiově zase existovat, protože co si budem povídat, je to právě on, který dává a vždycky dával skupině ten správnej xicht. Viděl jsem v minulosti AHUMADO GRANUJO už několikrát. Dvakrát s jiným zpěvákem. Asi jsem čekal něco lepšího, možná za to mohl opět zvuk na píču, možná dlouhé pauzy mezi jednotlivými písničkami, zkrátka si myslím, že nebyli ve formě. Takže tak trochu rozporuplný pocity. Až mi bylo líto kamaráda, který jel přes třista kilometrů ze severu aby byl svědkem tohoto. Jakoby kurva nemohlo existovat nějaký místo který by bylo výhradně pro koncerty, s dobrým pivem, s dobrým zázemím, dobrou aparaturou. Patrně to možné není. Z akce tedy nakonec převládá spíše rozporuplný pocit a sám za sebe můžu říct, že se tomuhle místu budu vyhýbat jak Ukrajinci od nás z fabriky celní správě.
Projistotu jsem na vlak do Prahy vyrazil o hodinu dřív. Ne snad z důvodu že by mi to mohlo ujet, ale naproti nádraží je jedna taková docela příjemná hospoda, kde mají pívo, a já pívo rád. Loupnul jsem teda na zahájení koncertního dne 2 piva, který jsem cestou do Prahy 4x vychcal. Myslel jsem si, že vlak bude vybavenej uzavřeným potrubím, kam se hovna a chcanky spláchnou, ale kdepak. Vagón ve který jsem měl tu čest prožít něco kolem hodiny svého bídného a bezvýznamného života, byl vybaven nejmodernější pedálovou technikou let sedumdesátých století minulého. Ve vlaku kupodivu skoro nikdo nejel, tak jsem nemusel poslouchat žádný kecy cestujících. V Praze na mě už čekal bratranec, se kterým jsme zašli do jedný supr hospody (Hells Bells). To je přesně to, co mi u nás na vesnici chybí ke štěstí. Hospoda, kde hraje výhradně metalová muzika... Tam jsme popíjeli až do začátku akce, která dle informací na netu měla začít v 19hodin. Nezačala. Nevim proč, ale do předkapel přibyla ještě jedna banda, kterou jsme stihli na posledních asi 72 vteřin, protože akce začala už v 18:30hodin, o čemž nás duchaplně informoval ručně načmáraný kus papíru na vchodových dveří do objektu, kde se akce konala. Ale upřímě i těch pár vteřin mi stačilo k tomu, abych si o první kapele udělal úsudek. Vůbec nelituju jejich propitého setlistu. Vstupenka stála přijatelných 490Kč a tuto sumu patrně nebylo moc lidí ochotných investovat, protože od začátku večera to vypadalo na návštěvnostní fiasko. Druhá kapela byli DARK END.
Dark End
Jejich Blackmetal alá Cradle Of Filth dnes už snad ani nemůže nikoho nadchnout. A taky nenadchnul. Těch 30 lidí, který se tam na ně přišlo podívat se spíše soustředilo na všechny ty serepetičky co tam měl zpěvák na pódiu a který do poslední píčoviny využil. Taky jsem si všim, že chvíli měli puštěný zpěv z plejbeku. To jsem na metalovým koncertě ještě nezažil. Nevím proč to tak měli, když to v klidu mohli odkrákat kytaristi... Další kapela která se tam vůbec ale naprosto vůbec nehodila byli dle plakátů MINKUS. Ve svým ranku nejspíš představujou možná nějaký průkopníky. Mě to chvílema připomínalo japonské myšky Melt Banana, ale to asi jenom spíš díky jejich anorektické zpěvačce, která i s mikrofonem nemohla vážit víc než 20kg. Ale prcal bych ju. Jako to jo. Byla moc pěkná. Hudebně to bylo pro mě utrpení. Na moji výzvu ať ukáže píču, vůbec nereagovala. Škoda. Aspoň něco mě na tý kapele mohlo zaujmout.
Minkus
Lidí stále jako prstů na ruce malomocného a já tušil že to lepší nebude. Bylo, ale jenom o trochu. Další bandou která naběhla byli MELECHESH. Nikdy předtím jsem je neslyšel. Odehráli, odešli. Nikdy si je nepustím. Lidí trochu přibylo a dokonce se objevil i jakýs takýs minikotel asi pěti pošuků, kteří v první a druhé řadě (víc řad tam ani nebylo) skákali jako gumoví medvídci. Komické. Mnohem komičtější a tragičtější ovšem bylo opět použití playbacku a to takovým nešetrným způsobem, že člověk se musel jenom usmát a zakroutit hlavou. Kurva má tohle kapela jejich jména zapotřebí? Nemám nic proti nasamplovaným klávesám, když sebou nechtěji kuli pár tónům tahat klávesáka s aparátem, ale aby pomalu půl písničky jel zpěv z plejbeku, přičemž 2 kytaristi držeji pysky a zpěvák prostě jenom paří a kouká? A nechá to za sebe odzpívat nějakou mašinku. Však to není žádná zasraná píča Helenka Vondrápičková aby nezpívali na živo. Bída, velká bída!!
Melechesh
Radši jsem si odběhnul pro pivo, protože jsem neměl na toto žaludek. Jednak to nebylo zvukově ideální, ono taky co bysme chtěli z těch dvou bedýnek, který se starali o ozvučení celýho sálu? (Jedna je vidět na fotce vlevo nahoře). A druhak mi vyschlo v krku od toho jak jsem z otevřenou hubou koukal na tu hrůzu. A měl jsem se na to vysrat, poněvadž nevim proč, ale tamní 2 schody, schůdky, který tam jsou a jsou tam právem, nějakej pračurák aktivní předělal na bezbariérovej přístup, kterej tam byl na hovno, protože z těch padesáti metlošů co tam bylo jsem si nevšim, že by někteří jezdili na vozejčkách. No a já jako naschvál jsem to nějak neodhadl svojí, již trochu vrávoravou pivní chůzí, jak širokej, tak dlouhej a možná i bystrozrakej jsem se na tom zkurveným bezbariérovým přístupu domlátil jak hovado. Uplně normálně jsem si tam na tom rozbil držku za úsměvu vůkol popíjivších mániček. Mě osobně to taky přišlo směšný, ale ne zas až tak moc abych tam hýkal nadšením. Zvlášť když jsem si narazil koleno, který během chvíle oteklo a já sotva pohnul nohou. Nevadí, aspoň jsem jim tam vytřel podlahu. Na KEEP OF KALESSIN jsem byl docela zvědavej. Přišlo se na ně podívat už víc lidí, ale sál nebyl zaplněn ani z polovičky. A že je to hodně malej sál. Jeden týpek co pařil vedle mě si sundal tričko a zvednul ruce a já myslel že mu nazvracím do vlasů. Takovej cibulovej eklhaft jsem už dlouho necejtil. Naštěstí tam bylo tolik volnýho místa, že jsem si mohl vklidu poodejít, aniž by tím jakkoliv utrpěl můj vizuální požitek z kapely, která hrála nějakej emoblackmetal?? a na rovinu: Zase špatně. Ne uplně špatně, ale prostě předkapely pro Samael letos vybíral patrně nějaký retardovaný debil. Osobně bych dal přednost společnýmu turné Samael - Gorgonea Prima. Bylo by to stylově vyváženější. Ale co už. Keep Of Kalessin nehráli moc dlouho, nebo mi to aspoň nepřišlo, takže v pohodě.
Keep Of Kalessin
Na SAMAEL se do sálu nahrnulo asi tak o 50 lidí víc, takže už nás tam nebylo 30 ale 80. Ne, to samozřejmě přeháním. Jen jsem chtěl dát najevo to, že návštěvnost byla prostě tragická a ostuda.
Návštěvnost těsně před začátkem hlavní kapely...
Kluci ze Samaelu na to ale nedbali a svoje vystoupení odehráli s velkým nasazením. Zvukově to nebylo vůbec dobrý, protože jak jsem už psal, ty 2 bedýnky prostě na víc neměly. Kupodivu nejlepší zvuk jsem zaznamenal u odposlechů přímo u kapely, takže jsem se uvelebil tam. Ještě nikdy se mi nestalo, abych měl na hlavní kapelu večera tolik prostoru v první lajně. Na jednu stranu super, byl jsem metr od svých hudebních idolů, na straně druhé jsem se za tu návštěvnost prostě styděl a nebylo to ono. Možná bych se snad radši i mačkal. Samael mě zklamali jednou jedinou věcí. Kurva voni nedali ani jednu písničku z "Above"!! To si dělaji prdel!! Fakt jsem čekal že aspoň jedna zazní. Naštěstí jejich set byl víc než v pořádku, takže zas až tak mě to neštve. Zazněly hity jako "Into The Pentagram", "Baphomet´s Throne", překvapivě "Flagellation" a k mýmu úžasu a nehorázné radosti i jedna z mejch nejoblíbenějších pecek "Ceremony Of Opposites". Z "Eternal" kluci vystřelili jenom moji neoblíbenou "Infra Galaxia". Z "Passage" pokud si dobře pamatuju zazněla "Shining Kingdom", "Jupiterian Vibe", závěrečnej song celýho setu obstarala tradičně skvělá "My Saviour". Nejsem si jistej, ale z "Reign Of Light" tuším nezahráli vůbec nic. Ze "Solar Soul" kluci dali "Slavocracy" a "Walkyries New Ride", ale tou si nejsem jistej a koule bych do svěráku za to vůbec nestrčil. O zbytek setu se postarala novinka, konkrétně vynikajicí "Antigod", otvírák "Luxferre", "Soul Invictus" (tou si taky nejsem jistej) a "The Truth Is Marching On". Doufám, že jsem na nějakou nezapomněl. Trochu zamrzí absence hitů "Rebellion" a "Son Of Earth", ale to bysme mohli pokračovat ještě tak hodinku dvě. Samael si svoji skoro hodinu a půl odehráli naplno, nadšený publikum, který se přeci jenom trochu rozrostlo, i když i tak to byla tragédie, aplaudovalo, ale kdo Samael trochu sleduje tak ví, že po songu "My Saviour" už kapela nepřidá, kdybysme se posrali. Takže se Samaelem jsem celkem spokojenej, i když si neodpustím trochu kritiky na adresu Vorpha, kterej to nezvládal se zpěvěm a byl jednoznačně nejslabší článek kapely. Prostě to naživo nedá. Mass skákal s basou jako kamzík a nešetřil úsměvy stejně jako zbytek kapely. XY za klávesama a střídavě za bicíma řádil jak pominutej, Mak se klasicky věnoval svému nástroji a paření. Suma sumárum, nečekal jsem zázrak, ale spokojenost je. To se samozřejmě nedá říct o zkurveným Futuru a o předkapelách, který stylově neladily s headlinerem.
Samael
Opouštíme teda místo konání akce a přesouváme se zpět do Hells Bells. Celá akce končila chvíli po půlnoci a mě vlak jel až v pět ráno, takže jsme se jali popíjeti chmelového jedenáctistupňového moku, když tu za námi přišla jedna přísedící holčina, ať si jdeme něco prohlídnout cestou na záchod. Nikomu z nás se nechtělo vstávat. Nakonec jsem neodolal a jsem tomu rád, protože to co nám chtěla ukázat, byla nádherná, ale když píšu nádherná, tak tím myslím opravdu nááááádherná blitka. V životě jsem neviděl takovou precizní práci. Ta symbióza tvarů, ten smysl pro umístění...Prostě paráda!!
Bylo asi půl třetí ráno, když nám začalo kručet v břichu. Nevim proč, ale najednou jsme dostali všichni chuť na svíčkovou se šesti. Jenže kde kurva v půl třetí ráno sehnat svíčkovou se šesti? Po třetí hodině jsme se teda vymotali do chladné úterní noci pražských ulic, abysme narazili na NON-STOP jídelnu. Už jenom to slovní spojení NON-STOP JÍDELNA je neskutečný. A to co jsme uviděli v nabídce nás poslalo do kolen. Jedno z mnoha jídel v nabídce byla i svíčková!! Chtělo se nám brečet. Tohle snad ani Pražáci neberou jako samozřejmost, jen tak si zajít ve čtvrt na čtyři ráno na svíčkovou. Nádhera! Paráda! Luxus!! Fungovalo to tam jako ve školní jídelně. Žlutý tácy, na který si vezmete příbor, usměvavá paní za pultem vám nandá požadovaný pokrm na talíř. A vy jdete k pokladně (to je asi jedinej rozdíl mezi školní jídelnou a NON-STOP jídelnou). Já si dal projistotu ještě frankfurtskou polévku. Potom teda tu svíčkovou se šesti knedlema. Šlehačku a brusinky jsem odmítnul. A to vše za neskutečnejch neuvěřitelnejch 109Kč!!!!!! Já byl jak v Jiříkově vidění. O 15 hodin dřív jsem totiž byl na obědě u nás v jedný hospodě, kde jsem si dal kuřecí vývar kterej stál za hovno a rizoto, který jako rizoto nechutnalo, ale bylo to dobrý, a shodou okolností to stálo taky 109Kč. Já jsem prostě nemoh z tý ve čtvrt na čtyři svíčkový. Tak hrozně mě potěšilo, že jsem úplně zapomněl na zmršenou akci (vyjma Samaelu) kterou jsme večer před tím prodělali.
Neuvěřitelná, neskutečná, geniální svíčková ve čtvrt na čtyři ráno...
Nacpali sme si břicha a šli do jednoho hooodně přihřátýho nonstopu, kde kupodivu z jukeboxu hráli Dimmu Borgir, Rammstein a Deep Purple o což se postaraly 2 vampýrky, který tam přišly z Hells Bells. Já jak se najím, tak už do mě pívo neteče, ale to nevadilo, poněvadž za posledních 10 hodin jich bylo víc než dost. Takže proběhla kokakola na baru a pak už frrr na nádraží čekat na vlak. Půlhodinku jsem si poseděl, nastoupil do vlaku, na chvíli zavřel oči a probudil se kousek před výstupní stanicí Chlumec nad Cidlinou. Domů jsem to měl 12 km, ale jízdenku jsem měl jenom do Nového Bydžova. Paní průvodčí mě ujistila, že to staví i u nás ve Skřivanech, a tak mi prodala ve vlaku na ty 3 km, který jsou z Bydžova do Skřivan, jízdenku za 11Kč. O poznání hůř dopadl jeden hoch, který si nestihl zakoupit jízdenku v Chlumci v pokladně, bo paní pokladní tam prej vykecávala, takže si ji musel koupit ve vlaku, což je s kurevskou přirážkou, takže ve výsledku za 12 km jízdy, asi 7 minut, zaplatil kurevskejch 62 Kč (40Kč z to je přirážka za zakoupení jízdenky ve vlaku). Kdyby si zavolal taxika, možná by ho to vyšlo levnějc. Ve Skřivanech jsem se vykulil z vlaku a odpajdal s bolavým kolenem domů...
