Stalo se to v pátek 12.3.2021. A přitom nic nenasvědčovalo tomu, že by se něco podobného stát mohlo. Normálně jsem šel na noční a na výtěr nosu sadistickými mladíky ve skafandrech. Tentokrát probíhal výtěr z obou nosních dírek. Na papír jsem napsal, že souhlasím s výtěrem pouze z jedné nosní dírky. Mladík se tvářil zmateně a kdybych do něj ještě chvíli vandroval, tak se snad i nechal ukecat. Oproti minulému vytírání nosu, tento bolel jako svině a já později litoval, že jsem netrval pouze na jedné nosní dírce. Při rozdělování práce jsem se od mistra dozvěděl, že mě a mého spolupracovníka čeká takzvaná buňka. I když je za to příplatek 500Kč za směnu, nemáme tento druh náhrady pracovní síly rádi. Jedná se totiž o to, že dva lidi lítají kolem tří výrobních linek. Takže dvě pracovní síly obsluhují dohromady pět lisů, troje nůžky, pět gumovaček (stroj na pogumování), dvě baličky (stroj na baleni) a tři paletizátory (stroj na rovnání hotové výroby), to vše na rozloze menšího fotbalového hřiště. My máme rádi svůj klid a ne stres. Každopádně si to takhle v rámci buňky štráduju k lince, která není moje primární, klopýtnu a padám. Po dopadu, kdy i přes hukot výrobní haly plné lisů bylo zřetelně slyšet jak mi praskla ruka, nahlas pronesu: "Ty vole, já si zlomil ruku." Zkouším zápěstí. Nejde pohnout. Zkouším loket. Bolest jako kráva a nejde pohnout. Po chvíli ke mě přišel spolupracovník a zkonstatoval moji stiuaci slovy: "Co se tu válíš vole?" Odpovídám, že jsem si nejspíš zlomil ruku, která mezi tím začala otékat. Pan mistr mě tedy odvezl na pohotovost, kde se potvrdila má slova, a sice, ty vole zlomil sis ruku. Paradoxně ne v zápěstí, ale v lokti. Ulomil jsem si takový to srdíčko co je na konci kosti. Naštěstí se to nepohlo a nemuseli mi to rovnat a následně šroubovat. Za půl hodiny odjíždíme s mistrem z nemocnice. Já smířený se dvouma měsícema pracovního úrazu, on s tím, že ho budou nadřízení jebat, co to má na směně za hovada, když klopejtnou a zlámou si hnátu. Není se co divit. Moje váha v tu dobu byla 105,7kg a už tehdy jsem se bál zjištění, kolik budu mít až mi po měsíčním nicnedělání a válení se sádru sundaji. Bylo mi jasné, že 4 kg, které jsem při asi covidu shodil, budou zpět... Když jsme se vrátili před vjezd na parkoviště našeho slavného podniku, vidíme, že vrata jsou zamčená a vrátný odchází. Byl asi 30 kroků od vrat. Když na něj mistr zavolal, ať nám otevře, byl nevrlý a nasraný, že musí udělat pár kroků zpátky a ať si tohleto nezvykáme. Jako kdyby se fraktura hlavičky radia vlevo bez posunu dala naplánovat. Čurák vrátnej. Stejně jako jeho šéf... Po příchodu na halu žádám, abych byl otestován na přítomnost alkoholu v dechu, ale mistr to odmítá s tím, že je to zbytečné, že je vidět, že jsem střízlivej. Byl jsem. Zásadně nepožívám žádných omamných ani alkoholických látek když vím, že mám jít do práce. Prostě to nedělám, i když si všichni myslí bůhvíjakej jsem alkoholik. Nejsem. O půlnoci opouštím pozemek mého kapitalistického chlebodárce a jdu domů. Otevírám lahváče, koukám na televizi. Pak si lehnu a chci spát. Nejde to. Bolí to....
Pokud chcete vědět, co jsem dělal den po dni, klikněte na "další informace" vlevo dole. Pokud vám někdo poslal odkaz přímo na tento příspěvek, nikam klikat nemusíte...
