24.-25. 11 2021 TRAPAS, aneb PERIODICKÉ ŠKOLENÍ

Každý rok už po několik let máme v práci osypky z celodenního školení, které se koná ke konci roku. Vždycky se tam strašně nudíme, nesnášíme to tam a zestárneme tam o patnáct let. Naše vedení na nás náš laxní přístup k celé šaškárně patrně nevypozorovalo, a tak z jednodenního školení pro jistotu připravilo na letošek školení dvojdenní. Noční můra nás všech. První školící den začal samozřejmě jak jinak, povinným otestováním na rýmičku. Na přihlášku k prvnímu dnu testování jsem uvedl jako příznaky kovidu, že mám alergii na ministra zdravotnictví. 


Probíhalo to tak, že jsem přišel před fabriku a už z dálky viděl frontu lidí, kterak vede všude možně kolem vrátnice a čeká, až se na ně dostane řada. Kovidoví testéři totiž dorazili pozdě, takže vznikl neřízený chaos. Na nějaké dvojmetrové rozestupy samozřejmě člověk v 6 ráno nemá ani pomyšlení. Takže jsme mrzli venku víc jak půl hodiny. Pak nás vytřeli v puse a šup pěkně na školení. Nejdřív samozřejmě do šatny. Se takhle převlíkám a dávám si do skříňky bundu, když najednou slyším brutální ženský křik: "TY ŠPÍNO ZASRANÁ. TY KUNDO ZAVŘI HUBU SVINĚ. VŠICHNI VĚDÍ ŽE DÁŠ KAŽDÝMU DĚVKO ZAVŠIVENÁ. DRŽ HUBU TY PÍČO ZKURVENÁ..." To si jen dvě uklizečky, filcka (tak jsem pojmenoval jednu otřesnou ženskou, protože jako filcka vypadá) a cigoška vyměňovali názory na svoje osoby. Ale takovejhle řev jsem od žen snad ještě neslyšel... Trapas... Naše směna pro letošek vyfasovala jako školící místnost tu nejmenší zasedačku, jakou si dovedete představit. Nasoukalo se nás tam teda deset a školení mohlo začít. Mohlo, ale nezačalo. Naši IT specialisté slibovali hory doly, že bude všechno cajk, ale nebylo. Než se nastartovaly počítače na všech školících místech, uběhla pěkná půlhodinka. Trapas... Po zkoušce spojení, kdy školitelé nás školili ON-LINE, nás upozornili, ať všichni okamžitě nasadíme respirátory. My jsme si naštěstí odpojili webkameru, kterou tam měli nainstalovanou právě proto, aby nás mohli špehovat, jestli náhodou ten posranej respirátor nemáme někde pod nosem. Že nám kamera nefunguje se zjistilo až po dvouch hodinách. Bylo nám to ale hovno platný, protože nás chodil pravidelně někdo pořád kontrolovat fyzicky. Takže jsme se pustili do vedoucího haly, proč to musíme mít na hubách, když jsem očkovanej, před hodinou testovanej a nemám žádný příznaky. Trochu jsme se s ním poštěkali, ale nebylo to k ničemu. Nasadit jsme si to museli protože je pandemie a mohli bychom roznést vir. Který jsme jen tak mimochodem vyloučili testováním a jeho účinnosti snížili očkováním.  Odvyprávěl jsem panu vedoucímu vtip, který vidíte níže, protože jsem prostě stále nedostal jedinou logickou odpověď. Tuto situaci, kdy na moji otázku, proč respirátor, když jsem očkovaný a otestovaný, mi bylo řečena odpověď, "Protože je to nařízený".


Školení probíhalo tak, že na každé téma byl jiný školitel. Tak například Bublina si odvykládala to svoje jako každej rok úplně to stejný, do jejího výkladu několikrát zasáhla pinda z personálního, která upozornila všechny, že je naší povinností mít nasazené respirátory, protože vidí na webkách, že na to serem. Nás teda neviděla, protože jsme měli kameru vyplou a i mikrofon, takže nemohla vědět jak se jí smějeme a hulákáme DRŽ UŽ HUBU TY KRÁVO. Jenže každá sranda jednou skončí, takže najednou kde se vzal, tu se vzal, přispěchal na pomoc ajťák, který řekl, že je potřeba se odhlásit a pak znova přihlásit pod jiným účtem, a že to bude trvat jen tři vteřinky. Načež jsme se začali smát až se nám břuchy natřásaly. Vzhledem k tomu, že jsou to odborníci na slovo vzatí a některým skupinám nejenže se nezobrazovaly školící materiály, ale vypadával i zvuk, nešlo se jim přihlásit a o puštění naučného videa se mohlo školitelům jenom zdát. Po nějaké chvíli jsme tedy byli i my pod dozorem školitelů a hned pinda z personálního prej SMĚNA Á SI OKAMŽITĚ NASADÍ RESPIRÁTORY. Trapas... Uplnej trapas ale byl, když jedna školitelka ON-LINE vyzvala, aby se jí ozval mistr lakovny směny B pan Dudlík. Načež se ze směny B ozvalo "Dudlík se odstěhoval do Humpolce" Všichni tlemenec, jenom školitelka: "Chci odezvu z Humpolce" ty vole já myslel, že se pochčiju smíchy jak je ta manažerka blbá. Smutné na tom je, že ona opravdu vůbec nepochopila, že se jedná o vtip a prej "Můžete se někdo podívat Pod Komínem, co se děje?" Pod Komínem je hospoda naproti fabrice, kde svoje školení prospala směna B. Ta si jen tak mimochodem zapomněla vypnout mikrofon a do éteru bylo slyšet "to byl taky nápad pustit směnu B do hospody"... Stále se zkouší spojení kdo kde, nic nefunguje a pak spojení, které se navazovalo dlouhé minuty spadlo úplně, když vyskočila hláška TATO SCHŮZKA SE ÚČASTNÍ NA JINÉM ZAŘÍZENÍ a hned po ní ŠPATNÁ KVALITA SÍTĚ  Trapas... 


A tak hlavně že tam běhali tři ajťáci žejo.. Naskočilo to právě včas, když jsme jako první větu slyšeli DODRŽUJTE HYGIENICKÁ OPATŘENÍ, ŠKOLENÍ SE NAHRÁVÁ ABY MOHLO BÝT POUŽITO V BUDOUCNU. Opět všichni dostávaji kartáč kvůli nenasazené ochraně dýchacích cest. To je totiž to nejdůležitější. Že jim ale vůbec nic nefunguje, to jim nevadí. Prej že mají "zabržděnej počítač"... Hovno, celý vedení je zabržděný!! A najednou je ticho a my nic neslyšíme. Panečku, to je školení!! Trapas....
Směna B: "My vás neslyšíme"
Školitelka: "No on se mi sám vypíná mikrofon"
Směna B: "Teď Vás slyšíme, tak se ani nehněte!" 
Všechny směny hromadně: "Jááhahahahaahahaha" 
Školitelka: "A co jste z mého výkladu slyšeli?" 
Všechny směny: "Nic!" 
Školitelka: "A že vám to vůbec nevadí?!" 
Trapas... Nastává další buzerace ohledně respirátorů, takže si je musíme oficiálně nasadit. Dáváme si je na krk... Kurva proč jako očkovanej a před několika hodinama negativně testovanej mám mít na xichtě papundekl? To mi hlava nebere. Přitom kdykoliv vylezeme ze zasedačky, vidíme, že v kanceláři to nikdo nasazené nemá.... Na respirátor si fixou píšu "DEBILNÍ NAŘÍZENÍ" což sklízí úsměv i u některých lidí z vedení.


I po nasazení na krk nás jebou, že roztáhnou žaluzie do zasedačky a uvidí na nás a bude zle, pokud si respirátory nenasadíme aspoň pod nos. Tím si samozřejmě akorát tak nasrali sami sobě do huby, protože respirátor nasazený pod nosem je stejný ojeb jako lízat nemytou ženskou od prdele. A jebou nás live a ON-LINE a kdyby mohli, zavedli by tělesné tresty za nedoržování nařízení, pozor né vládních nařízení, ale nařízení firemního krizového štábu, který je složen ze samých "odborníků, expertů a doktorů." Trapas.... Při dalším školení, které měl na starosti pan ředitel podniku, nám oznámil, že právě dostal zprávu, že někteří zaměstnanci nesouhlasí s tím, aby byl ze školení pořizován videozáznam. Pan ředitel tedy pokyne k ukončení nahrávání větou "Prosím, vypněte to.", načež je mu někým sděleno, "My to ještě nezapli." Trapas... Prezentace jednotlivých školitelů nejde, zvuk vypadává, postupně si na to stěžují všechny směny na všech školících místech, ale nejdůležitější je jebat nás za respirátory. Nastala půldesátá hodina a? Ano, bystrý čtenáři si dovede dosadit jedna a jedna: Zase to všechno spadlo. Trapas.... Přichází jeden z ajťáků a strašně se diví, že to nefunguje. My se vůbec nedivíme, protože víme, jak funguje ve firmě všechno co má společné s IT oddělením. Funguje tak, že nefunguje. A pak píšeme testy, ale nemají jich připravené dostatečné množství, což je jen tak mimochodem taky trapas. Na bezpečnost nás školil bývalý bezpečák, který zaskakoval za vyhozenou bezpečačku, která byla neschopná. Skrze webkameru jsem byl nařčen a křivě obviněn, že jsem se právě probudil a že jsme všichni na telefonech. Obdaroval jsem pana školitele na oplátku skrz webkameru několikanásobným fakáčem, což ocenil úsměvem. Kdyby věděl, že jsem si dělal čárku pokaždé, když ve svém výkladu přednesl "ÉEEEEEEEEEE..." tak by takovýho machra nedělal. Nakonec se počet jeho zádrhů ééééééé zastavilo na čísle 113. Trapas...


Na další část školení se přesouváme do jiné budovy, kde je opravdový externí školitel a ne ty budižkničemové z monitorů a konečně si sedám pohodlně na kancelářskou židli ke stolu a ulevuji tak svým unaveným bolavým zádům a zmuchlané prdeli z nepohodlné židle z malé zasedačky. Metr za mnou si sedá nějakej Ukrajinec s překladatelem. Ukrajinec ty vole nos červenej od rýmy, každou chvíli chrchlá, kašle, soplí, funí a tak se otáčím a nadávám mu že je to zasraný hovado a ať přestane nebo ať jde do hajzlu. Ani překladatel ani on nijak nereagují, tak se za chvíli otáčím znova a seznamuju ho s tím, že je to zasranej čurák a ať vypadne nebo ať přestane, protože dneska smrká on a zítra bude celá fabrika. Obracím se na zmateného překladatele, který čumí jak debil jako vždycky a který opět nic nepřeložil. Ale asi to Ukrajinec pochopil, protože potom už jen tak jakoby pofňukával. Školení mělo končit v 16 hodin, ale nakonec nás milostivě propouští ve čtvrt na šest. Za tento trapas v podobě prvního dne školení, by se nestyděla ani TV Nova, kterážto jak známo se trapasy živí. Nakonec je mi líto, že neexistuje ten záznam, protože by bylo k popukání prožít si to znovu s pivkem v ruce... Druhý den školení začal opět jak jinak, než trapasem. Přijdem na testování a skoro hodinu čekáme namačkaní ve frontě, protože testovací tým se ze dvou lidí ze včerejška smrskl na jednoho člověka. Nakonec zaměstnankyně, která měla dohlížet na to, abychom ve frontě mezi sebou nesouložili a pokud už ano, tak abychom u toho měli nasazené respirátory, šla pomáhat nebohé zdravotnici oblečené do skafandru. Sama respirátorová dozorkyně samozřejmě v civilu... Taková fraška je celý tenhle covid. Ani po mě najednou nechtěli žádanku na testování, která v minulých týdnech a měsících byla to nejdůležitější a bez ní by nás nepustili do práce, amputovali genitálie a zakopali nás zaživa za plotem. A já si zrovna jako příznak kovidu do žádanky napsal, že KAŠLU NA RESPIRÁTORY.



Druhý den školení začínáme ve velké místnosti, se živým školitelem, když tu najednou volají z hradu, že máme na směně jednoho pozitivně testovaného. Pozitivně testovaný se diví, protože včera negativně testovaný jel rovnou domů a pak zase sem. Mistr ho tedy okamžitě posílá k doktorovi a na PCR test. Když odešel, nadhazuju myšlenku, že jestli by nebylo od věci, přetestovat ho znovu u nás, protože jak všichni víme, tyhle testy mají jen asi třicetiprocentní přesnost. Za půl hodiny přišel vedoucí výroby a dozvídá se, že ten test byl tak nějak na hraně a že asi vůbec spolupracovník nebyl pozitivní, tak mu voláme, ale on že už prý čeká ve frontě na PCR test v nedalekém městě. Trapas... Nejsmutnější na všem je to, že ten den jsme absolvovali školení na oblast výroby, které by se nedávno nově zaměstnanému, skoropozitivnímu spolupracovníkovi k výkonu práce fakt hodilo. No ale když ho odborníci na slovo vzatí poslali pryč.... Pak se dozvídáme, že máme novou velkou reklamaci. Nebudu vás zatěžovat technickými detaily. Zákazník prostě vysírá. Hromadu roků od nás bere výrobky a najednou si vzpomněl, že se mu nelíbí jak je dodáváme zabalené. Tak poslal reklamaci více jak 3 milionů kusů. My jsme školiteli sdělili, že o problému víme. Za dvě hodiny na nás vlítnul vedoucí výroby a začal nás jebat, že on a jeho úsek teď vypadá jak debil, protože my víme o problému a neřešíme ho a je z toho reklamace. Ani mu nevadilo, že nemáme nasazené xichtokryty. Naštěstí si to nechal všechno od nás vysvětlit a protože jak píšu výše, firma je plná odborníků na slovo vzatých, samozřejmě školitel absolutně nepochopil o čem jsme mu povídali, překroutil naše slova tak jak se mu to hodilo a pak už byl jen kousek k naplnění podstaty zákona padajícího hovna. Zbytek školení byl praktického rázu, což bylo v pohodě hlavně z toho důvodu, že uběhlo poměrně rychle. Po celou dobu školení jsme si vyžírali jak králové. Spolupracovník s mistrem nakoupili hromadu žrádla, například 3,5kg uzené krkovice, chléb, energeťáky, sýry, pražené mandle, žena mechanikova bábovku a štrůdly napekla, firma nám připravila nějaké ovoce a sušenky. V tomhle směru jsme si to udělali hezké. Ale jinak bylo letošní dvoudenní školení, které by se dalo sfouknout za 5 hodin, jeden velký TRAPAS.






30.10. 2021 DOBRÉ DUŠE PRO TONIČKU

 


Na tuhle benefiční akci jsem nesehnal nikoho, kdo by se mnou jel. Respektive jsem to všem dal dvakrát vědět a pak se už nestaral. Neozvali se, tak neměli zájem. A to já zase zájem měl, poněvadž je skoro jasné, že hajzlové z ministerstev a zmrdi z vlády nám koncerty, minimálně ty větší, brzy zakážou, tak je přeci potřeba účastnit se jich v co největším počtu. Zvlášť když jde o dobrou věc, jako v případě této benefice pro Toničku. Cestou do Pardubic jsem se stavil v Žiželicích na hřbitově, stejně jako když jsem jel na třicetileté výročí V.A.R. Po nasátí ponuré atmosféry Žiželického hřbitova, kde jsou pochovaní někteří z mých předků jsem osedlal Henryho Forda a vyrazil směr pardubická Ponorka. Dobré je, že se koncert konal v sobotu, takže jsem si nemusel lámat hlavu s těmi zkurvenými parkovacími automaty co město instalovalo všude po Pardubicích. Vstupné bylo minimálně 200Kč a pak dobrovolné a já dobrovolně přispěl částkou 500 korun českých. Před klubem cedule hlásala večerní program.


Bystřejší čtenáři tohoto blogu si dozajista všimli nepřesnosti zaznamenané na informační tabuli. Původně totiž měla vystoupit kapela Angry Brigade, ovšem jak bylo dopředu avizováno sympatickým pořadatelem na sociální síti, místo Angry Brigade vystoupila kapela Trojka, jak jest profesionálně znázorněno na letáku výše. Po příchodu do hospody a na zahrádku mě překvapil docela velký počet návštěníků. Ještě víc mě překvapilo to, že na čepu neměli tak jako minule točený grepový birell a dokonce ani kofolu. Velká škoda. Musel jsem se tedy spokojit s lahvovým obyčeným birellem. No a pak nastalo čekání. Jak jinak v Ponorce žejo. Nikdy tam nezačne nic přesně na čas. Připadá mi to tam jak kdyby to vedli mexikánci. Ty taky maji na všechno dost času.... Tentokrát se ale jednalo jen o půlhodinku zpoždění, což je ještě v normě. Do klubu se nahrnuli divní typové a týpky. Zvlášť pak jeden se svítícím zeleným náramkem, oblečení komplet v Nike od bot přes tepláky až po umělé řasy a ten chlap byl tak neskutečně hlučný. A ještě k tomu navíc opilý. Do každýho tam vrážel a slintal mu do ucha, hulákal po celém lokále, byl dotěrný. Naštěstí si mě nevšímal, protože jinak bych ho musel vyvést v zubech. Hahahaha, já se svojí muskulaturou a počáteční paradentozou bych v zubech nevyvedl ani cukrovou vatu. Jinak bylo osazenstvo tak nějak v normálu. Punx, dredaři, crusteři, metalisti, i pan Otto Beran ze slovutných Needful Things se přišel se svým distrem podívat... Mám ale tušení, že nic neprodal. Ovšem to je jeho boj. Já přijel tentokrát výhradně kvůli kapelám a podpořit dobrou věc. Hned jak začala první kapela TROJKA ladit zvuk, většina lidí se z hospody přemístila do klubu, jako kdyby byli již nadržení na muziku a nemohli se dočkat prvního rámusu. Kapelu jsem nikdy neviděl, nikdy jsem o ní neslyšel. Dostalo se mi jakého mixu crustu, metalu, punku... co já vim? Zpěvák zahalený do pestrobarevné kukly, i když by se se svojí maličkou postavou vešel pohodlně na podium, zvolil kymácení se s mikrofonem pod pódiem v publiku, které mohlo čítat 50? 60? lidí. Trojka svých 25 minut zaplnila svižným rokenrolem, u kterého mi z počátku vadil vokál, jež mi připomínal vřískajícího Hurvínka, ale postupně jsem se do toho dostal a nakonec to bylo dobré i pro moje zmlsané ušiska. 


Když jsem tady zmínil svižnost muziky, kterou se prezentovala Trojka, je třeba podotknout, že následující kapela GARBAGE FEAST, do své rychlosti vložila dvojté turbo a jejich desetiminutový (!!) set plný smršti a nasraného řvaní byl opravdu skvostný. Půvabná zpěvačka oblečena do slušivého outfitu na plné obrátky oprášila sirénu v jejím hrdle, bicmen tam ten hlukovej bordel zezadu  jistil, aby se náhodou na chvíli nezpomalilo a kytarista se svejma pedálama drtil struny jak kdyby to bylo posledních deset minut jeho života. Když začali hrát, něco mi to připomínalo. Nevim proč, ale nějak jsem si vzpomněl na své oblíbené Final Exit z Japonska. To jsem ještě nevěděl, že Garbage Feast po deseti minutách slezou z pódia a půjdou do hajzlu, stejně jako to dělají právě Final Exit. Většina lidí, kteří s takovou situací nemají zkušenosti, stáli s otevřenými pusami ještě v době kdy si kytarista už balil fidlátka a patrně jim před očima červeně blikaly tři písmena WTF? Já si jejich deset minut užil až na jednoho blbce, který i když viděl, že si filmuju kapelu, musel vlézt přímo přede mě, aby si mohl on nafilmovat. Blbec, stačilo se postavit metr vedle. Ne, on musí přímo přede mě. Chjo...


Z přiložených fotek asi náhodný návštěvník tohoto blogu není nijak zvlášť nadšený, neboť fotky jsou rozmazané, a celkově tak nějak na hovno. Jenže ono je to tak schválně. Se zrcadlovkou nebo kvalitním telefonem umí udělat pěkný fotky kdejakej tydýt. Ale nafotit něco na přístroji, který k tomu nebyl určen, to je kumšt!! Třetí kapelou, která podpořila Toničku, byli CONTROLLED EXISTENCE. Tohle byl grindcore tak jak ho máme všichni rádi. Hutnej grindcore zvuk, bylo to grindcoreově rychlý a brutální a  i když to z přiloženého videa dole není slyšet a vidět, bylo to opravdu dobré. Klub se zaplnil ještě příjeměji než předtím, krabice s dobročinnými penězi pro Toničku vypadala sympaticky a přítomnost překvapivě velkého množství krásných děvčat byla jen třešničkou na dortu. Controlled Existence dělali muziku taky jen asi 15 minut a mě to přišlo tak akorát. Jiní možná prskali, ne tak já. 


Poslední kapelou na tomto benefitu byla LOCURA, kterou jsem taky neznal. Vlastně jsem měl kdysi tu čest pouze s Controlled Existence. Jinak pro mě neznámé kapely. Další důvod, proč se účastnit takových akcí... Locura se prezentovala ultrarychlou smrští asi grindu. Měli parádní zvuk, protože na rozdíl od ostatních účinkujících měli dvě kytary a i basu. A jeli na dva zpěvy. Co tam vzadu bubeník předváděl, z toho šla nejedna hlava kolem. Klobouk dolů. Taky se tam nahrnuli zase nějaký divný pardubičáci. Lidi, kteří určitě nejsou z naší komunity, soudě tak dle oblečení, jež měli na sobě, ale hlavně pak dle jejich chování, kdy si ze všeho dělali prdel, byli zchlastaní, motali se a snažili se pařit. Obzvlášť jedna blbka v kožené červené bundičce, sukýnce a špičatých kozačkách předváděla rádoby sexy pózy a svými nohami taneční kreace, za které by se nestyděli ani chovanci ústavu sociální péče. Její přátelé  vůbec nevěděli jak pařit, tak si radši dělali selfíčka, vylévali pivo z půllitrů a mě přišlo že byli něčím sjetí. Přál bych jim vidět sami sebe v tu chvíli. Ale zase nikoho tím nijak zvlášť neobtěžovali. Problém by asi nastal, kdyby to byl koncert, kde je kotel a paří se o stošest, jako třeba minule v Ponorce. Tam by asi se svými nagelovanými řasami a koženými kabelkami od Armaniho se svými tanečky neuspěli. Locura dohrála ale protože to bylo celý všechno opravdu dobrý, vyškemral se přídavek v podobě skladby, která ve výsledku trvala kratší chvíli, než samotné škemrání. Konec. Šlus. Finýto...


Naprosto nevídaná věc v Ponorce. A sice, že koncert končil před jedenáctou večerní. Super! Začalo se v půl devátý. Nemusíte být tedy zrovna astrofyziky, abyste si spočítali, že za necelé dvě a půl hodiny stihli odehrát 4 kapely i s nazvučením (!!!!!) které v Ponorce obvykle bývá nekonečné peklo. A tak by to mělo být. Dobrá věc se podařila! Domů jsem přijel před půlnocí a toho debila v červeným tričku co se motal na neosvětlené silnici v mé rodné hroudě a čuměl do telefonu, bych nejradši vykastroval. Hlavně že má tři kroky od sebe chodník debil.... 

15.10.2021 AFTER CRUELTY (Anime Torment, Gutalax, SPASM, Diligence, Hillside, Stercore)

 


Jestli se nepletu, tak dvakrát odložená akce konaná v Ústí, byla v plánu hned od prvního dozvědění se o ní. Aby taky ne, když v plánu byl křest EP ANIME TORMENT a křest CD STERCORE a kmotři byly více než vypečení. To všechno za stopade ty vole super!  Že si na tu akcičku budeme muset počkat přes rok, věděl v době plánování jen ministr zdravotnictví a pár dalších zmrdů. Dobrá věc se ale nakonec podařila, takže jsem mohl s Magim nasednout k medvědovi do auta, a vyrazit do kraje etnického obohacení, za severským přítelem SODíkem. Cesta byla dlouhá a do Ústí jsme dorazili po šestnácté hodině, tedy zavčasu na pořádnou hostinu, připravenou z pochutin, ze kterých by somálcům praskly čuráci. Proběhl také welcome drink v podobě luxusního rumu. 


Když jsme se dosyta najedli a ubytovali, zašli jsme na pivko do restaurace Pod vyhlídkou, kde jsme vycucli dva Březňáky a vyrazili na městskou hromadnou dopravu. Byl jsem kluky nabádán, abych si nasadil náhubek alespoň při nastoupení, avšak já nic nedbal jejich rad a na celou povinnost, mít v prostředku hromadné dopravy zakrytá ústa, z vysoka mrdal. Chvíli po označení jízdenek nás přišel zkontrolovat revizor. Pak jsme vystoupili a chvíli šli pěšky ke klubu. Zaplatili jsme směšných 150 kaček vstupného a šli obdivovat parádní prostory prostorného klubu. Za barem byla naštěstí pípa od pana Březňáka s dobrým pivkem za 32Kč, takže jsme pěkně nastartovali naše játra a začali plnými doušky požívat. Pivko bylo opravdu dobré. Škoda jen, že se netočilo výhradně do kelímků, protože jednak se sklem nás nepustili ven a druhak půllitr v ruce ožralého kreténa v kotli se stává nebezpečnou zbraní. Po zkonstatování, že tahle akce bude kurva dobrá, jsme chvíli čekali na první kapelu DILIGENCE, která začala hrát pěkně načas. Tak by to mělo být. A ne jako v Ponorce, kde hodina zpoždění nehraje žádnou roli. Hned od začátku se příjemně zaplnil prostor pod kapelou. Zvuk první písničky nebyl ideální, ale během druhé se to všechno dalo do pořádku a od té doby byl zvuk párekzaláns. Hudba Diligence je přesně taková, že doma bych si to nepustil, ale naživo to funguje perfektně. Navíc žena za mikrofonem kapely hrající extrémní odnož metalu vždycky budí vášně. Magi zkonstatoval, že tahle zpěvačka strčí Angelu z Arch Enemy do kapsy. A já doplnil jeho myšlenku, že zpěvačka z Poppy Seed Grinder si s oběma vytře prdel. 


Pětatřicet minut hracího času uteklo jako voda a my jdem na pivko a prozkoumat ostatní zákoutí klubu. Žvaníme, popíjíme a ani jsme si nevšimli, že na pódiu už křepčili HILLSIDE. Když se totiž opustil sál, kde hrály kapely, tak v podstatě nebylo slyšet, že tam někdo hraje. A navíc můj zvyk z pardubické Ponorky, že se mezi kapelama půl hodiny až hodinu čeká, zapřičinil to, že jsem jen tak tak stihl natočit jednu písničku Hillside, což dozajista neoceníte ve videu přiloženém dole. Každopádně mě ta kapela moc neoslovila. Přišlo mi to jako takový tvrdší Linkin Park. Lidí na ně ale bylo dost a docela i pařili. Ono na této akci bylo celkově hodně lidí. Jestli to bylo výší (no spíše níži) vstupného, nebo absolutní absencí jakýchkoliv metalových koncertů v Ústí, těžko říct. Možná si prostě jen chtěli pořádně vylejt palici. My si ji taky vylejvali. Pivo bylo opravdu dobré, ale to už jsem psal. Třetí kapelou, která byla na pořadí večera, byli SPASM. Naši staří známí bardi se s tím nesrali a svým drum´n´bassem dokonce nasměrovali jednoho fanouška ke kokotí exhibici, jak je také vidět v přiloženém videu dole. Na to, že se tou dobou na podlaze už nacházely střepy z rozbitých půllitrů, si to chlápek docela dával, když poctivě odpařil jednu písničku zcela nahý. Velká škoda, že se k podobným činům neodvažují děvčata. Bylo by to krásné. Dívek bylo přítomno velké množství a všechny byly půvabné. Pastva pro metalové oči... Při natáčení písničky se ke mě zlověstně  přiblížil kotel, vrazil do mě a telefon letěl na zem. Už zase. Je to též krásně zaznamenané na videu přiloženém dole. 

Po Spasmech napospíchali na pódium pořádající ANIME TORMENT. Sympatičtí kluci, kteří zrajou jak víno, se zpěvákem, který  byl celkem slušně opilý, že mu rozumět nebylo, jak se mu pletl jazyk.  Pod pódiem začal trochu víc obtěžovat jeden blbeček, který pařil stylem cripplepitu. Nebylo to od něj hezké a vzhledem k tomu, že nehezky co chvíli vrážel do medvěda, ani bezpečné. Medvěd totiž není žádné tintítko, ale je to urostlý bard, který čurákem fošny seká na lajšpánky. S takovým zmrdem by vytřel podlahu jedna báseň.... Anime Torment pokřtili za pomoci kmotra Matyho z Gutalax a krásných slečen své ípíčko, jehož jsem vinylové verze hrdým majitelem. Jak jsem psal, kapela zraje jak víno a tak těch 40 minut hracího času je pro ně z pohledu fanouška žalostně málo. 

Následní GUTALAX kterých jsem byl vloni nabažen, a například mého severského přítele SODíka nudí až do dnešních dnů, jsem letos ještě neviděl a tak mě jejich hovnocore chytnul za srdíčko. Opět to říkám, oni hrají strašná hovna, ale ta hovna jsou prostě skvělá. Při jejich setu jsem se nachomýtnul k medvědovi, který to sledoval z povzdálí, a byl jsem obeznámen se situací, že pokud do něj ten vožralej propocenej debil co v kotli rozbíjí půllitry ještě jednou strčí, tak mu zláme ruce. Nebojte, medvěd je mírumilovné zvířátko. Ale nesmíte ho nasrat. Ruce nikomu sice neláme, ale když opět do něj to hovado vrazilo, medvěd ho chytil a zahodil přes půl parketu. Propocený blbec, co v kotli rozbíjí půllitry si medvěda našel a z bezpečné vzdálenosti, to je na jednu a čtvrt délky medvědovy paže, začal vyčítavě kárat medvěda, že TOHLE NEBYLO HEZKÉ! TOHLE OPRAVDU NEBYLO HEZKÉ! TO NEBYLO HEZKÉ! Až mi ho bylo trochu líto, protože medvěd ho zahodil medvědí silou. Ale je to jeho blbost. Když se chová jak čurák, nebudeme s ním hrát piškvorky žejo... 

Poslední kapelou After Cruelty večera byli slovenští STERCORE, kteří jsou prostě výborní. Přijeli jen se dvěma kytarama, ale na zvuku to nemělo sebemenší negativní vliv. Stercore měli křtít své CD, ale nějak ho nestihli nahrát, nebo vydat, teď nevím, neboť všechny poznámky, které jsem si ten večer psal, vzaly za své, když jsem si je v telefonu neuložil. Každopádně ze křtu sešlo, takže se hrálo, až se dohrálo do konce. Ano, bylo to pěkné. Skvělá akce se super zvukem a dobrým pivkem, spoustou fanoušků (200?), voňavých fanynek, v šikovném klubu. Nevím co bych vytkl.... Na cestu domů jsme si vzali taxika a doma jsme pojedli exkluzivní nakládané hermelíny a trochu popili. Mě nejvíc zajímal rum, který jsme měli i jako welcome drink. Až mě to samotného udivilo, protože já na tvrdý alkohol moc nejsem. A kdyby najednou nebyly tři hodiny ráno a Magi už nechtěl jít spát a Medvěd už nespal vsedě, tak tam sedíme a popíjíme ještě teď.  


24.9.2021 ALCHYMIE - Skřivany

V rámci firemního dnu nazvaného honosně Family day, který se reinkarnoval po kovidové pauze ze skvělé akce Sportovní den, který můj chlebodárce pořádal hromadu roků, bylo i vystoupení kapely Alchymie. Můj plán byl takový, že se tam půjdu podívat a že se nejspíš odpoledne odeberu na zahrádku mé oblíbené nádražní hospody v Novém Bydžově. Dopadlo to ale trochu jinak. Dopoledne, konkrétně v 9:30h skřivanského času, jsem se se svojí krásnou slovenskou ženou odebral do zámeckého parku, kde se celá akce konala. Foukal vítr jako kráva a teplota vzduchu byla asi čtrnáct stupňů na sluníčku. Jinými slovy byla kosa. Plán family day byl takový, že dopoledne probíhal jakýsi outdoor pro zaměstnance, kterého jsem se odmítal účastnit. Ale podívat se jak tajtrlikují moji spolupracovníci z jiných směn a jiných výrobních hal, by mohlo být zajímavé. Nebylo. A nebylo to tím, že by zajímavé nebyly jednotlivé soutěže - možná že byly, nevím, neviděl jsem ani jednu - ale bylo to naprosto nezajímavým konferenciérem, který sáhodlouze vysvětloval pravidla hry, které jsem přestal chápat a vnímat při druhé jeho větě. V tu chvíli jsem byl rád, že jsem zvolil taktiku "na čumendu". Navíc jak jistě všichni vědí, přemýšlení normálního člověka bolí, a ono se u toho přemýšlet muselo. Já třeba nepochopil vůbec nic. Stejně jako většina. Ale každý měl v týmu někoho, kdo to aspoň trochu chápal. A protože byla kosa a na čepu byla pouze Kofola (zatím) tak jsem šel domů. Od mého úprku mě neodradil ani plný batoh rumu mých spolupracovníků, kteří si Kofolu, přesnějiřečeno Kolikolu, ředili destilátem z brambor. Od 13 hodin pak probíhal den otevřených dveří pro rodinné příslušníky. Jako věrný, již více než dvacetiletý zaměstnanec jsem šel s dětmi a ženou na prohlídku našeho závodu. Povinné otestování dětí a prokázání se očkováním, navlíknutí do jednorázového obleku, reflexní vesty s nápisem VISITOR  na zádech, síťkou na hlavě, špunty do uší a hadrem přes tlamu, jsme se za doprovodů různých vedoucích pracovníků po skupinkách procházeli tam, kde to bylo možné vzhledem k hygienickým podmínkám firmy. 

Výroba pro kojeneckou výživu na dvou výrobních úsecích nám tedy nebyla umožněna navštívit. Nicméně si to moje děti užily, obdivovaly, kde jejich tatínek pracuje a všechno bylo tak nějak v klidu. Po prohlídce, to jsem měl v kapse už připravený kelímek, jsme se s dcerou odebrali do zámeckého parku, kde už probíhala volná zábava pro zaměstnance a rodinné příslušníky. Právě v tom zámeckém parku, kde jsem coby vojenskou civilní službou povinný mladík kosil hrdě trávu, staral se o dřeviny a dělal údržbáře před nějakými dvaadvaceti léty. Zábava již probíhala na plné obrátky, neboť v tu dobu už se čepovalo pivo, dle mých informací to byl Bernard 11, grilovalo se nějaký to prasátko, pekly se palačinky, vařil se guláš, pekla pizza....(A ty vole ty chleby se škvarkovou pomazánkou a cibulí, to nemělo chybu!!) Mě nejvíc zajímal Bernard, protože na něj dštím síru po mých dvouch špatných  zkušenostech, které byly opravdu otřesné (La Putyka Chlumec nad Cidlinou a hospoda na Broďáku u Červéného Kostelce). Bernard na Family day byl ale kupodivu celkem v pohodě. Dcera si dala asi dvacet palačinek, pak přišla žena a chlastali jsme na dně betonového bazénu. Měli jsme tam stůl s lavičkami a vyjímali jsme se tam v tom areálu jak hovno v napoleonce. Všichni kolem nešetřili úsměvy, ať už upřímnými, nebo řiťolezeckými. Já jsem naštěstí nepřišel do kontaktu s nikým z vedení a hleděl jsem si piva a prasete. A pak se najednou objevila červená dodávka kapely ALCHYMIE, akustického uskupení z Chlumce nad Cidlinou. Všem jsem řikal, že je to hrozná sračka, protože jsem si je trochu poslechl na bendzounu. Nikdo mi nevěřil, že jejich hudba je jako když smícháte mrdku jménem Chinaski s hovnem. Ano přesně takhle to zní. Doslova jsem řikal, že tahle hudba se může líbit jen vocasům, nebo ožralům. A taky že jo. Za celé jejich vystoupení před pódiem pařili jen dva lidi. Jeden vocas a jeden namol opilý týpek. Když po třetí písničce do mikrofonu nadšeně zpěvák zahalekal, že si je můžeme najít na facebooku, instagramu a jiných sociálních sítích, rozvibroval jsem své hlasivky na plný koule a kontroval jsem A CO BYSME Z TOHO KURVA MĚLI!? Odpovědí mi byly nechápavé a vyčítavé pohledy členů kapely. Oni si opravdu mysleli, že se to tam někomu snad líbí. Nejednou je náš stůl poslal do hajzlu, na což ale už nereagovali. Odehráli si svůj set plný infantilně debilních písniček bez špetky nápadu a energie. Divím se, že za tohle někdo může vůbec zaplatit. Je zajímavé, že hlavní odborářka, která měla patrně tuhle kapelu na svědomí, je rockerka, ví, že většina lidí z fabriky poslouchá metal nebo rock a oni pozvou takovouhle sračku. Kdyby pozvali jakoukoliv zábavovou kapelu, například regionální Alžbětu, nebo Atlantis, Benefit, prostě cokoliv, všichni by to ocenili víc, než Alchymii. Naštěstí Alchymie nás nemučila zas až tak dlouho, nebo spíš nám to při chlastání tak ani nepřišlo, a najednou se začali balit. Hurá! Když pak odjížděli, klakson jejich dodávky několikrát zatroubil nějakou melodii. Stejně blbou jako bylo celé jejich vystoupení. Neopomněl jsem opět rozvibrovat své hlasivky a zahalekat na celý park, že tohle (jejich klaxon) bylo to nejlepší co dneska zahráli. No a pak se začalo, respektive pokračovalo, chlastat. Když se setmělo, kadence pivního obležení zesílila. Pak přišel i můj synátor, který se předvedl.... To si takhle halekáme na nově příchozího kámoše PETRRR JE VOCAS! POCEM TY VOLE! PETRRRR JE VOCAS! POCEM TY VOLE... A najednou můj desetiletý synátor POCEM TY PÍČO. Všichni se mohli smíchy umlátit o dřevěný stůl na dně betonového bazénu. No a když si můj synátorek roztrhl pytlík s cukrem, který se válel na stole, udělal si na displeji svého telefonu lajnu a labužnicky ji šňupnul, byli mrtví všichni. Zavelel jsem tedy k ústupu, a radši to zavčasu utnul. Přišel jsem domů a teď smažím tyhle hovna na blog. Na závěr bych ale rád poděkoval za uspořádání téhle akce v příjemném prostředí bývalého ústavu sociální péče pro mentálně a tělesně postižené dívky. Byl jsem k ní z počátku skeptický, ale nakonec se to rozjelo a většina mých spolupracovníků, z nichž jsem některé viděl poprvé, a jejich rodinných příslušníků, byli spokojení. Stejně tak já. Až teda na tu Alchymii...








17. 9. 2021 ASS HOLE FEST (Anime Torment, Ejakulující Kokos, Hystos, Aggressive Tyrants, Panychida, Inpain, Dewdrop)


Už předem bylo jasné, že se z tohoto festivalu stane co se návštěvy týká lokální akce, protože ve stejný den v Praze v Modré Vopici zajímavá akce, v Ostravě Mikill Fest a navíc v sobotu v Hlinsku Pořezaný Ksicht. Na všech akcích, včetně Ass Hole Festu velice lákavá soupiska. Bohužel na poslední chvíli se omluvili z účasti Aggressive Tyrants, což byla kapela kvůli které by na festík se mnou jel i Medvěd, takže nakonec jsem jel sám. Kupodivu jsem cestou nepotkával žádné zmatené řidiče důchodcovského věku nebo s pražskou poznávací značkou, takže cesta ubíhala pěkně od podvozku a kdybych se v Pardubicích, jakožto člověk města neznalý, nezařadil do špatného pruhu, mohl jsem ke klubu Ponorka, kde se akce konala, dorazit přesně ve stanovený začátek, tedy v 17 hodin. S menším zpožděním láduju do parkovacího automatu všechny kovové mince, které jsem našel. Zmrd schlastnul i drobáky, které vozím v autě do vozíků do supermarketů. Psal jsem to už v reportu na Pačesse. Ty automaty jsou zlo!! Nejenže mi nevim proč odmítá přijmout moji platební kartu (nemám sice bezkontaktní, ale na co je tam teda pak ten číselník určený na PIN?), ale je tak přibržděný, že jste vždycky o krok nebo dva napřed a všechno se pak musí znovu. Zase hledat v telefonu fotku SPZky auta, zadat SPZku, ťukat do posrání než se proťukáte ke konci času parkování, a protože jste pořád o ten jeden dva kroky napřed, tak se přeťukáte až nad 22:00 a ono to automaticky skočí do druhého dne a najednou vám to nabídne lístek na parkování na 1700hodin. Takže reset a znovu. SPZka, ťukat čas, platba kartou, karta zamítnuta. A znova. SPZ, ťukat čas, zkusit znovu platbu kartou, jestli se třeba automat neumoudřil, karta opět zamítnuta. Pokud při vás nestojí všichni svatí, jako včera nestáli při mně, ozve se z vašeho hrdla hlasité zachrčení ČURÁCI ZASRANÍ!! a poté slušná omluva dámě venčící pejska v nedaleké opodáli. Paní mě ujistila, že nejsem rozhodně první, kdo s tím bojuje a jen potvrzuje má slova, že parkovací automaty tohoto typu jsou zlo. Nakonec tedy tasím asi 150Kč a dokončuji vytoužené vytisknutí parkovacího lístku. A i tak to bylo málo a nenasytnému městu jsem zaplatil za oficiální parkování pouze do čtvrt na deset. Vytočenej jak klíště jdu na zahrádku klubové hospody a zdravím se s přáteli a pak si jdu pro Birella. K mému překvapení mi strašná obsluha podává kelímek s čerstvě natočeným lahodným, ale opravdu skvělým Birellem s příchutí grep. Konečně to někoho napadlo, přidat do nabídky nápojů ochucené nealkoholické pivo. Po limonádě totiž v žaludku kuňkaji žáby. Po Birellu nikoliv. Nemám nic proti flaškovému klasickému pitu, ale ten grepovej se prostě pije líp... A protože jsme v Ponorce, kde už dnes je zítra a včera bylo pozítří, posouvá se začátek akce o více jak hodinu. Nepamatuju, že by se tam někdy začalo načas. Ale mít pozvaných 7 kapel, a zpoždění hodinu a čtvrt ještě před začátkem... no nic moc teda... První kapela, která za míň než vlažného přijetí publika vylezla na pódium, byli DEWDROP, kteří měli úplně nového basáka, pro kterého bylo toto první vystoupení se skupinou. Dva zpěváci do nás hustili každý trochu jiný zpěv, nicméně si myslím, že by to nejspíš zvládl jeden sám. Ale aspoň se kapela něčím odlišuje od ostatních. Hudebně to matlali tak nějak všechno dohromady a výsledná směska gore, grindu, deathu a slamu zněla docela dobře. Zvuk se mi zdál nějakej divnej, paradoxně přímo u repráku vepředu lepší než kdekoliv jinde. Po Dewdropech si jdu pro dalšího Birella, ale ta ženská za barem, působila jako kdyby tam byla první den, přibržděná ty vole, nasraná že musí makat, si spletla pípu a natočila mi bezovou limču. Nevadilo mi to. Já jen, že až se rozkřikne, že v Ponorce je obsluha na hovno, nebude tam nikdo chodit, což je mi sice u prdele, ale všichni určitě vědí, o čem píšu. Druhá z obsluhujících dívek byla šikovnější, ale taky byla akční a s ničím se nesrala. No aspoň věděla kde co je. U stolu kde jsem seděl se známými, byl i jeden týpek v tričku kapely Dewdrop, který když přišel z koncertu, pronesl: "Tak jsem teď pařil na Dewdrop, mám na sobě jejich triko a nevěděl jsem že jsou to Dewdrop". Trapas... 


Druhou kapelou byla náhrada za odpadlíky AGGRESSIVE TYRANTS a ač by se mi to asi líbit nemělo, mě se to líbilo. Mělo to koule, mělo to Maxe Cavaleru, mělo to Jonathana Davise. Kdo zná a ví, tak tuší, že SAWDUST by se klidně mohli jmenovat SEPULKORN. Skoro u každýho songu jsem si říkal Kde já tuhle melodii kurva už slyšel? Připadalo mi to totiž jako podařený coverband. Hudebně a zvukově to bylo právě někde mezi Sepulturou z období alba Roots a mezi tím, co si představuji, že bylo na starých deskách kapely Korn. 


Na scéně se objevují ožralé fanynky a první na tanečním parketu rozlitá piva. Nastává ponorková nemoc, a tou myslím dlouhé prodlevy mezi jednotlivými kapelami. Když člověk čeká deset minut na další kapelu jako na Obscene Extreme festu, je to skvělý. Když čeká 20 minut, dá se to ještě přežít, když ale čeká půl hodiny, už to smrdí. A právě půlhodinové ponorkové minimu si vyžádalo i čekání na INPAIN, kteříšto se mi ale vůbec nelíbili. Měli ale veliký ohlas, takže to byla jen a jen moje chyba, že mi jejich muzika přišla divná. Řekl bych, že to bylo špatně zazpívané, ale jak mi můj dlouholetý přítel potvrdil, zpěvák zpívat opravdu umí. Navíc bubeník rozšlapal šlapku, takže se sháněla nová a přibylo tak další zdržení. 


Po chvíli se pokračovalo, ale my stejně radši šli do hospody, kde jsme byli svědky šarvátky mezi dvěma více či méně podnapilými osobami. Bystří security to ale rázně utnuli vynesením jednoho z aktérů. Aspoň tam jen tak nepostávali u vstupu a nedloubali se v nose, když už tam z nám neznámého důvodu byli najati na ochranu. Nevím před čím, asi před covidem. Prostě tam byli a jejich přítomnost, ač mi ničím nevadila, byla mi nepříjemná. Tito lidé si totiž svým securiťáctvím občas léčí mindráky a to pak aby se člověk bál si prdnout, aby nebyl umravněn, polámán či rozbit nabušeným upoceným mužem v uniformě. Nutno podotknout, že včerejší ochranka se do ničeho nesrala, takže možná by mi i to uprdnutí prošlo. Po Inpain na pódium vyhupsli a naskládali se severočeští ANIME TORMENT, které mám moc rád, narozdíl od mého kamaráda, který je teda ale vůbec nemusí. Vysvětlení je nasnadě.... On je totiž ještě víc jednoduchý než já a hudba Anime Torment je na něj moc složitá a technická. Vždycky jsem si myslel, že jsem primitiv jen já, ale teď vidím, že jsme v tom spolu. Zdravím svého kamaráda Sagvana!! Na Animáče se kotlilo osošest, přišlo mi, že na tom malém prostoru, který Ponorka nabízí, docela i nebezpečně, neboť někteří pivem posilnění, z posiloven vystajlovaní pařmeni dávali svá promile a svaly dost jasně najevo. Ale kromě odkulhávajících a ruce si držících maniaků jsem nezaznamenal žádný úraz a to je dobře. Mám k tomuhle místu respekt, neboť se mi tady taky před lety přihodila veselá historka z natáčení... A taky jsem nedávno zjistil, že zlomit si ruku v lokti je tak strašně jednoduché, takže to všechno vidím tak trochu z jiné perspektivy. Navíc člověk se po čtyřicítce už hojí podstatně pomaleji než před dvaceti lety. Anime Torment zahráli skvěle, skončili brzo a mě napadla jen jediná věc KURVA A TEĎ ZASE ČEKAT, NEŽ NALADÍ DALŠÍ KAPELA.... 



Kámoš se svojí půvabnou ženou (zdravím Martinu) to vzdávají a jedou domů za dětmi a psy. Já tomu dávám ještě šanci a plán je takový, že následující PANYCHIDA, pokud mě nezaujme prvními dvěma písničkami, také se odeberu domů. Lezla na mě totiž únava způsobená osmi hodinami spánku za poslední dva dny, důsledek nočních směn a pokročilého věku. Jenže když už jsem se po hodině (!!!!!!!!) čekání dočkal, tak mě Panychida upřímně posadila na prdel. Zvuk měl k dokonalosti sice daleko, ostatně jako i ostatní kapely (proč? Však v Ponorce byl zvuk vždycky na úrovni!), ale už od úvodního intra jsem byl velmi potěšen panychidí muzikou. Čekal jsem jakýsi pagan black folk, ale dostalo se mi svižného až střednětempého black/heavy metalu jak víno. Jejich poslední desku jsem před časem dvakrát poslechnul, ale nijak zvlášť mě nenadchla. Budu tomu muset dát ještě šanci.... Na klubové akci jsem nebyl od začátku kovidového šílenství a furt se mi zdálo, že v klubu není něco v pořádku. Až Panychida mi dala rozuzlení, proč tomu tak bylo. Na scéně se totiž poprvé objevil kouř, který dodal temnému klubu atmosféru. Taková blbost ty vole a jak to dokáže navodit ten správný šmak. Zpěvák rozdával úsměvy a nešetřil chválou Pardubic, kytaristi si mohli prsty o struny ostrouhat, bubeník tam někde vzadu do to řezal, zkrátka já myslím, že jednoznační vítězové pro tento festiválek. Je nutné zmínit i kotel, který byl opět v rámci možností na maximální úrovni.



Panychidi dohráli a moje únava byla tatam, takže jsem netrpělivě u dalšího, neschopnou blonckou natočeného Birella, čekal na kapelu EJAKULUJÍCÍ KOKOS, kterou jsem stejně jako Sawdus a Panychidu nikdy neviděl, ale narozdíl od Sawdust a Panychidy jsem se na ni těšil. A myslím, že jsem neprohloupil, když jsem na ně zůstal. Zpěvák byl šoumen jak cyp a ejakulující muzika proměnila maličký parket Ponorky v miniaturní Obscene Extreme. Lidi začali pařit jako šílení, vzduchem lítaly kalhotky, telefony, trička, piva, některé dívky (jedna) shazovaly svoje svršky, punková plynová maska a kožené obojky na krkách, stagedaving,  klouzající fans, praskaly ruce a nohy, proběhla spousta ostrých loktů a i na malou šarvátku v první řadě došlo, jak jest zachyceno ve videu dole... Tož kurva dobré to bylo. Fakt se mi to líbilo! 



Když dohráli, tak jsem si chtěl zajít do hospody pro posledního Birella, ale hospoda byla už zavřená. Když jsem se rozhodoval, jestli počkám ještě na poslední kapelu HYSTOS, tak se do hospody dobývali tekutinchtiví fanoušci, ale vylítla na ně ta ludra od pípy a začala tam na ně v brutálním bojovém postoji ječet jak nějaká vyfetlá fetka zkurvená. Na její obhajobu budiž to, že ti blbci, kteří se dobývali do hospody, měli otevřený výčep přímo v klubu dva metry od pódia, takže chápu, že v půl druhý ráno si obsluha už zaslouží svůj klid. Ano, bylo půl druhý, do další kapely minimálně další půlhodina, pak hrací čas kapely, pak hodina cesty domů. Do postele bych se dle propočtů dostal na čtvrtou ráno a to při mém spánkovém deficitu a pokročilém věku není na pořadu dne. Rozhodl jsem se tedy že to zabalím. Stejně jako i spousta jiných, kteří odcházeli hlavním vchodem. Jestli jen na cígo, nebo nadobro, to netuším. Hystos mi tedy prominou, snad tam nehráli pro pět lidí. Bohužel tohle je úděl poslední kapely v Ponorce. Naproti klubu probíhala nějaká posraná diskotéka, okolní silnice terorizoval vytuněný kokot v Golfu svojí demencí, až gumy hvízdaly. Lidi kurva co to s váma je?  Hodnocení na závěr? Nevím. Nebylo to perfektní (zvuk, zpoždění, nepříjemná obsluha,...) ale buďme rádi, že nás vláda vymrdanců v čele s nejvymrdanějšími (Vojtěch - Babiš) vůbec nechala užít si pořádnou muziku.

 

Pro pár dalších nekvalitních fotek klikněte na "DALŠÍ INFORMACE". Pokud vám někdo poslal odkaz přímo na tento report, nikam klikat nemusíte.

MINIREPORT Z LIDLU

Jednoho neurčitého rána měsíce září, než jsem vyliefroval smrady do školy, jsem se na netu dočetl, že náš milovaný pan ministr zdravotnictví Adam Vojtěch prohlásil, že až bude proočkovaných 75% lidí, tak se nebudou muset nosit roušky a respirátory. V jiném článku zase bylo, že po volbách už nebude ministrem zdravotnictví. Ono se to doplňuje. Lidi se nechaji naočkovat i když nechtějí, mají něco slíbíno, v našem případě volný přísun vzduchu, a po volbách se budou zmrdi od koryt kasat, že to řekl bývalý ministr zdravotnictví a ten nový, jen tak mimochodem, odhaduji že to bude minimálně tak zvrhlý hajzl jako všichni dosavadní ministři zdravotnictví, s ničím takovým, jako je nenošení pokrývky xichtu, nepočítá. No tak jsem toho rána zajel do Lííííídlu a vyzkoušel nákup bez pokrývky xichtu. Našel jsem poslední volné místečko na parkovišti, došel pro vozík a šel nakupovat. Všichni měli na tlamách umolousané roušky nebo žmolkovité respirátory, které nosí po kapse už půl roku a je jim ho líto už vyměnit, polovička lidí je měla pod nosem, což je stejný ojeb jako mrdat ženskou mezi stehna.  Nakoupil jsem skoro všechno, co mi moje milovaná žena nařídila, procházím si uličkami, lidi na mě čuměji, já je mám v prdeli, zaměstnanci Lidlu na mě čuměji, ale je na nich vidět, že mi fanději. A blondýnka u pokladny, ta snad i vytekla, když mě viděla takovýho jak mě obličejový pánbu stvořil. Nejenže mě slušně pozdravila jako je to pokaždé v Lidlu, stejně tak slušně poprosila o 523Kč ale jako bonus navíc přidala i "děkujeme za Vaši návštěvu", což jsem tam ještě nikdy neslyšel. Bylo to od ní velmi milé. Stejně jako od ostatních, že na mě nikdo nezavolal policii, která jak z anekdot známo, je nejenže rozumu mdlého, avšak i povahy debilní, což samozřejmě pramení z jejich slepého plnění nesmyslných rozkazů. Nikdo mě tedy nezaklekl jako ty nebohé afroamerické ozbrojené kriminálníky (uznávám, tam to ten fízl přehnal - měl mu jednu švihnout, nasadit klepeta a odvézt na Alcatraz), nebo jako Teplické zfetované agresivní kulturní obohacení, nikdo mě nemlátil před zraky dětí, nikdo mi nenasadil policejní pouta, nestříkl mi nic do obličeje. Zkrátka nic se nedělo. A za to patří Lidlu, respektive směně která právě byla v práci, velký dík.



NICE TO EAT YOU 2021


Když jsem klukům asi týden před vypuknutím této akce psal, že je to poslední letošní festival a že bychom si ho měli řádně užít, ani ve snu by mě nenapadlo, že se toho všichni chytnem jak klíště frajtru a zryjeme se jak hovada. Soupiska lákavá, kemp u Ferdinanda více než vyhovující, tak teď už jen nejkratší cestou dostat se na místo. No nejkratší nevím, protože jsme to jeli přes dvě hodiny. Omladina, konkrétně minimedvěd, který se vloni zeblil na procházce, a kterému jsem doporučil vzít si letos sebou Kinedryl a kterého jsem po tomto dětském antizvracivu přejmenoval právě na Kinedryla, se tedy podíval do telefonu a navigoval Medvěda dle navigace. Samozřejmě nás to táhlo všema prdelema světa, takže se cesta trochu protáhla. Ale dorazili jsme dáseříct včas, protože jsme stihli i část první kapely. Hned při první cestě do stanu pro pivo jsme prošli podmáčeným terénem a spolehlivě si nabrali bahnitou vodu do naší obuvy. Celý festival jsme popíjeli jedenáctku Březňák za přijatelných 35Kč. Chuťově to například Rataru, který byl na Obscenu nesahalo ani po kolena, ale na druhou stranu rozdíl oproti Žateckému pivu z Death Coffee Party byl Březňák jako hovno a kunda. Tím básník jen chtěl podotknout, že se to dalo pít. Hned po příjezdu jsme si dali dva welcome drinky v podobě Ginu, který s sebou přivezl SODík, neboť ten prohnaný seveřan oslavil v minulých dnech úctyhodných 48 let svého života. Zavčasu jsme si koupili vstupenky na příští rok za zvýhodněnou cenu 800Kč. Jakmile zalezlo slunko, tak jsme zašli pro lepší obuv a mikiny. Hlavně ta pevnější obuv se později osvědčila v kotli. První dvě kapely ovšem prochlastáváme, neboť cesta podle Kinedrylovy navigace nás vyšťavila. Jdeme se mrknout na CHOCKED BY OWN VOMITS a musím se přiznat, že mě to nijak zvlášť nerozsekalo. Prostě jsme to poslechli, oni slezli z pódia a my šli do prdele. Ale to je samozřejmě jako obvykle v mých reportech, pouze a jenom můj názor, který sice nemusíte respektovat, můžete si o mě myslet, že jsem kretén, ale to je asi tak všechno co s tím zmůžete... Setkáváme se s naším kámošem z Náchoda, kterému jsem slíbil tady na blogu fotku. Takže teď pozor, protože on je moc ošklivý, tak si kdyžtak zakryjte své displeje...


No a po pár dalších pivech se začaly dít věci. Nastoupili FLESHLESS, jejichž koncert byl pojat i tak trochu jako oslava padesátin pana pořadatele. Flešles nás pěkně navnadili svým deathmetalem, který mohl být ale trochu víc nahlas. Účast na jejich setu byla hojná a všichni si to užívali. Pak jdem zase na pivo a hned jakmile venku zaslechneme "...tak se všichni userte, je tady DEBUSTROL", zvedáme naše sádelnaté prdele a míříme rovnou do kotle. Hned u vstupu do koncertního stanu jsem dostal od někoho facku a skoro celý pivo mi skončilo na rukávu. Zasmál jsem se tomu a neohroženě jsme pokračovali přímo do středu dění do kotle. V kotli super vole hlava míjela nohy, bahno lítalo všude kolem, SODík ho měl až na hlavě, piva plachtily sem a tam, všichni jsme byli zpocení, od sraček špinavý jak cikánská hračka. Jo, tohle se povedlo. Prostě Debustrol. Kdo nezná Debustrol tak je buzerant, říká se u nás ve Skřivanech. A ono to sedí... Čtvrteční headliner AGRESSOR jsme si chtěli taky užít v kotli, takže jsme si odnesli mobily a všechno co mělo cenu do chaty abysme rozpoutali kotlící smršť, ale když jsme tam přišli, ono to nějak nešlo na to pařit. Byly v tom pomalý pasáže, takže bychom se chvílema jen klátili jak v tanečních. Na kotel jsme se tedy vysrali a vychutnávali si agresoří muziku a březňákovu jedenáctku. Docela povedená kombinace. Po Agressoru jsme se odebrali do chaty. To už jsme měli naváto. Nevím koho už napadl ten spásný nápad, že bychom mohli ještě trochu zapařit za pomoci Ginu. Tak jsme ho vytáhli ven, pustili muziku a bosí jsme pařili jak hovada. Za chvíli bylo před naší chatou asi 15 lidí, Francouzi, Němci, Slováci, Holanďani a kalili jsme a dělali ty vole bordel. Uplně jak zkažená americká mládež na vysoké škole. Taky se pogovalo přímo v chatce a na postelích se bouralo, všude lítalo bahno, my vožralí jak Gin s pivem kázal, Kinedryl se tradičně poblil, já se SODíkem jsme lítali bosí a pak došel gin a všichni začali nějak odpadat a pak jsme se druhej den probudili. Jediný kdo se této akce z naší party nezúčastnil, byl Medvěd. Ten totiž zahučel do postele hned jak jsme přišli z Agressoru. Ještě si stihl do ruky vzít bagetu, kterou ve spánku, rozuměj se zavřenýma očima asi půl hodiny žvejkal, než celý odpadl. Druhý den vůbec nevěděl, že se tam něco dělo. Ale i my se divili, co všechno jsme vyváděli, když jsme se podívali do svých telefonů na pořízené fotky a videa... Pátek pro nás začíná už v 5hodin, to když Medvědovi řve budík do práce. Další budík, tentokrát Kinedrylův, řve v 6hodin. Jenže Kinedryl spí jak když ho do hnoje hodí a neprobudil by ho ani výstřel z Aurory, já měl špunty v uších, takže jsem na to mrdal, Magi je na jedno ucho hluchý a na tom druhým spal, takže neslyšel. Jedinej kdo byl ochotný se vyklubat z pod peřiny byl SODík, naše záchrana, a budík Kinedrylovi vypl... Toto ráno jsme začali silnými úniky plynu z prdelí a zjištěním, že jsme dolámaní, zajebaní od bahna, sedření až na zádech, ale naprosto šťastní. Čtvrtek se prostě vydařil. SODík s Medvědem do sebe ráno lejou pivo, já nealko, omladina chrápe. Dnes to bude náročné, ale je to poslední fest, tak si ho musíme užít, jak jsem trefně napsal klukům někdy před týdnem. Na oběd jedeme do nedaleké restaurace. SODík v kufru a nás pět namačkaných v oktávce. Oběd byl předražený jako kráva, ale najedli jsme se. Pak proběhla káva na chatě a pak už honem na slovenský STERCORE, které jsem slyšel potřetí a potřetí to bylo dobré. Jelikož mají v sestavě tři kytary, měli hutný zvuk a jejich muzika je prostě fajn. Další v pořadí CARNAL DIAFRAGMA, kde operní árie obstarává Kino z Babyjaby, mi docela vytřeli prdel. Bylo to fakt super. Ani nevím jestli jsem je někdy viděl, každopádně to byl parádní kvíííí-gore. MINORITY SOUND propíjíme u stolu a pálíme covid gel, který se tam všude válel a který snad nikdo nepoužil na potírání rukou ale většinou ke konzumaci nebo k zapálení. Ostatně my s tím začali už ve čtvrtek na naší afterparty... Taky se k nám přifařil nějaký chlápek, chtěl se asi s někým bavit, ale nejspíš ho všichni posílali do prdele. Když na mě začal zkoušet agitku na volení Pirátů, řekl jsem mu ať si ode mě o metr poodstoupí, protože Piráti jsou zlo. Po nějaké chvíli, když jsme si ho nevšímali, tak se zdekoval, ale další dva dny nás vždycky přišel pozdravit a ťuknout si. Škoda že to byl pirátista.... No a co jsme se nasmáli, když Medvěd zjistil, že klitoris je v kundě nahoře a ne u prdele. Dokonce to hledal i na internetu na wikipedii. A to je prosím pěkně dvacet čtyři let ženatý... Následuje CONGENITAL ANOMALIES, kteří se presentovali brutal deathmetalem. Dáváme tři songy a odcházíme na chatu. Byl čas střeva vyprázdnit, výdobytek civilizovaného světa - sprchy - použít a udělat ze sebe zase člověka. A pak rychle na PIKODEATH kteří se hodně povedli. Jeden kolega, co stál vedle mě v hledišti se svěřil, že fandí tvrdé muzice od sedmdesátých let, ale takhle boží kapelu ještě neslyšel. Doslova se mi svěřil, že si z toho snad vyhoní čůráka. Doporučil jsem mu, nechť tak v klidu učiní, ale někde za rohem. Když byla pauza, tak z druhé strany prohlásil Medvěd, že tohle nebylo dobré, tohle bylo výborné. Takže tady je jasně potvrzeno, že vůbec nekecám, když jsem  o čtyři řádky výše napsal, že se to povedlo. Zpěvák totální nezmar. Dvakrát pařil s mikrofonem v kotli. Napodruhé zrušil mikrofon tak to dokrákal na doprovodný kytaristův. Ze všech co tam v tu chvíli byli, bylo vidět nadšení z koncertu. To následní CUTTERED FLESH mě naopak docela nudili. Ovšem pak naběhli PURGATORY, které jsem pasoval do role nejlepší kapely festu a oni jen potvrdili má slova. Opět jsem se nemýlil. Jejich deathmetal byl skvostný. Vepředu sice jen hluková koule, ale kousek od zvukaře zvuk jak víno. Muzika jak cyp. Nevěřím, že se to tam někomu nelíbilo. HYPNOS a poslední kapelu která nevim co to bylo, neboť byla změna v programu, jsme vynechali a po propařeným čtvrtku zaleháváme někteří do zabahněných postelí už kolem desáté hodiny.... Sobota opět započata smrady z našich útrob, divím se, že ani jedna z prdelí se při tom neposrala... Když jsme se probrali z kómatu, zajeli jsme na oběd. Ještě štěstí, že jsme s sebou měli omladinu, která jak furt visí na telefonech a podobnejch pičovinách, tak zjistili, že tam kam jsme chtěli jet na pizzu, tak tu pizzu jen šoupnou zmraženou do trouby a pak ji naservírují jako pizzu a ne jako hnus ze supermarketu. S takovou pizzou běž do prdele vole!! Takže jsme Magiho zavřeli do kufru a zbytek pěti hlav se naskládal do dáčije a zajeli jsme do nedaleké restaurace, která byla o třídu lepší a zábavnější než ta předešlý den. Jídlo bylo chutnější, levnější, prostředí příjemné. Před placením se Magi zeptal, jestli může platit kartou, protože má už docela málo hotovosti. Úslužný klučina, který obsluhoval mu sdělil, že to není žádný problém. Tak jsme se nasáčkovali do lokálu k baru, že zaplatíme. Samozřejmě že než  tam Magi došel, tak zapomněl že chtěl platit kartou a svoji skoro poslední hotovost dal za oběd. Když jsem se ho zeptal, jestli náhodou nechtěl platit kartou, tak jak je  na jedno ucho hluchý, tak mluví nahlas, zahalekal na lokál JÁ SEM TO ČŮŮŮRÁK.... Bábě, co do sebe u stolu právě hrnula výpečky porád vypadnul bramborovej knedlík z huby. Po návratu do areálu jsem si všiml, že náš pirátský přítel má na ruce vytetované logo kapely Suffocation. Ptám se kluků, co to slovo znamená a bylo mi řečeno, že to znamená -udušení-. Po kratším filozofování v mé hlavě jsem nahodil myšlenku, jestli to udušení nemůže být stav, kdy se člověk změní v ducha udušením duší z jízdního kola. To by pak byl trojtej Safokejšn. Za hromadného ťukání ukazováčky na čela mých kamarádů směřujících na moji maličkost jsme došli na CONSEQUENCES, což byl pražský deathmetal a na rozjezd byl dobrej. No a pak zase pecka. Náhradní kapela G.O.R.E. mě rozsekala. Takové sympaťáky těžko pohledat! Zpěvák ty vole furt "dík jak pes" a další kydy... A ty jejich písničky, to byla majstrdíla! Hlavně pak trojice songů, které byly vyloženě o nás pro nás. Jedna písnička byla například o tom, že kdo nežere maso, tak zdechne, další song o grinpísákovi, který se pozvracel po tofu sýru nebo o sračkách na prostěradle. Jak výstižné vzhledem k tomu, jak vypadala naše prostěradla po bahenní lázni v kotli na Debustrol.... Tou dobou jsem svůj zájem obrátil na takzvaný mystery box, který má v nabídce distro Metal Age. Jsou tři druhy, já si vybral ten nejdražší za dvěstě korun českých. O co jde? No prostě koupíte zabalenou krabici a nevíte co v ní je. Tak já v ní měl gramofonovou desku PERVERSITY a tři cédéčka: DARK ANGELS, SUPREME PAIN a GLOOM. Navíc jsem při koupi dostal frťana Soberano a když jsem upozornil pána z distra, že mi vrací o 50Kč více než by měl, tak jsem dostal druhého frťana.


Myslím že super. Když si vezmu, že za CD PURGATORY jsem dal tři kilča a v balíčku jsem našel desku a tři cédéčka, to vše za dvě kilča, myslím že cajk. Další banda na paškál byla BLOODSPHEMY z Holandska, která mě ale vůbec nebavila. Pak z Tater přijeli DOOMAS, kteří od třetího songu hráli bez basy, neboť mu praskla struna, konkrétně to bylo éčko, a on nemá jinou, jak jsem se dozvěděl od našich nových kamarádů. Klukům jsem slíbil, že je sem na blog dám, tak doufám, že si ty moje žvásty přečtete, adresu na blog máte v peněžence...


A potom KRYPTOR, kterej předvedl pravej nefalšovanej rokenrol ale hráli snad jen půlhodinky, takže to strašně rychle skončilo. Aspoň to ten plnej stan nepřestalo bavit a užili si kryptoří trešroll naplno. Moc pěkné. Nu což, jenže pak naběhli PURULENT SPERMCANAL a bylo zase všechno úplně jinak. Měli naprosto perfektní zvuk, což jen tak mimochodem nebyl standard u každé kapely. Tuhle kapelu sleduju víc jak dvacet let a aktuální jejich produkce mi sedí ze všeho nejvíc. Žádní umručení všeobecně oblíbení Rompeprop ale poctivej českej kurva goregrind. Nejlepší kapela soboty!! Na NECROTTED poprvé na tomto festu vylévám pivo, protože jsem měl už přechlastaný karbec, a přesedám na zázvorový svařák, který jednak zahřál v zimě, která už tam večer panovala a druhak chutnal lahodně. Jen kdyby po tom tak nepálila žáha. Necroted dobrý. Nevím co bych k tomu víc měl vyblít. Na festivalu vládla parádní atmosféra, po areálu se proháněly děti na koloběžkách, z povzdálí všechno kontrolovaly lamy, všichni chlastali, kapely hrály jak o život... A tak to má být! Sobotní headliner DEAD mě trochu zklamal, takže jsem dal jen tři songy. U prvního songu nebyl slyšet bubeník, který byl zároveň i doprovodný zpěvák a měl mikrofon na obličeji. Jsem tedy zašel za zvukařem a ptám se ho: "Víme že bicmen taky zpívá?" Odpovědí mi bylo, že ano, že to vědí. Ptám se tedy: "No a proč není slyšet?" Odpověď překvapující: "Na zvukovce to fungovalo." Ale že při vystoupení si může bubeník hlasivky vyřvat a není vůbec slyšet, to jim bylo srdečně u prdele. No ale pak tam hejbli nějakým hejbátkem a od druhé písničky už bylo všechno v pořádku. I tak jsem ale většinu setu strávil žvaněním a popíjením zázvoru. Nechával jsem odpočinout nohy před Rootím koncertem, na který jsem chtěl být na celý. Píšu to pokaždý až už je mi to trapný, ale i dnes se budu opakovat. ROOT by měli na takovýchto akcích, kde se sejdou kapely tvrdého ražení, hrát hlavně z prvních dvou desek a nejlíp písničky česky zpívané, protože ty jsou všeobecně nejoblíbenější. Satanžel k tomu nikdy nedojde. A je to škoda, protože když hráli právě tyto songy, 666, Píseň pro satana, Hřbitov, Loki, Belial..., všem se rozzářily tváře ve šťastný  úsměv. Ale i tak musím říct, že to bylo opět výborné představení. Po Růtech někteří mizí na kutě, někteří si dávají ještě poslední kapelu... Nedělní ráno je na pohodu. Prdele bublají, proběhla očista dutin ústních, pak zavoněla káva, pak zavoněly dieselové motory našich aut a pak jsme se poslali do našich rodných prdelí. Doma mě žena přivítala slovy To už seš tady? Takovej klid tu byl...