22/08/2022
Dne 22. srpna 2022 nebylo moc příjemné počasí na to, abych vytáhl bicykl a tak jsem se šel projít zadem do místního malého městečka Nový Bydžov, přezdívaný Cikánov. Prošel jsem vesničkou Sloupno, pozdravil se s pasoucíma se koníčkama, přešel most a podél řeky jsem směřoval k jedné z mála atrakcí tohoto hnusného města, tedy k myšákům a kačenám, rozuměj k místu, kde se zdržuje kolonie nutrií říčních a hejno kachen divokých. Projdu kolem nich na jedné straně a kolem nehorázného bordelu u popelnic na straně druhé a blížím se k muzeu hraček. Až potud taková tak procházková klasika. Ale naproti muzeu to začíná být zajímavé. Moje periferní vidění totiž na radaru ukázalo podezřelý předmět. Kouknu doprava, zaostřím moje šeroslepé oči a co nevidím... V trsu uschlé traviny se tam válí zelený papírek v hodnotě 100Kč.
Nacházel jsem se poblíž černošské čtvrti Jakochánov, kde hrozilo nebezpečí života, tak jsem rychle papírek vyfotil, sebral a namířil dál procházkou. Jenže co se nestalo... Udělám dva kroky a moje vycvičené periferní vidění na svém radaru zaznamenalo opět podezřelý objekt. Otočím hlavu doleva a moje šeroslepé oči po zaostření na okraji louže identifikovaly předmět zelené barvy. Jelikož jsem se nacházel kousek od černošské čtvrti, vyfotil jsem rychle objekt, sebral ho a i s druhým papírkem v hodnotě 100Kč opustil nebezpečnou zónu.
Zpětně jsem si pak sypal popel na hlavu, že jsem se nepodíval ještě kolem, jako když v lese najdete houbu a pak kolem další. A víte jak se říká, že když šlápneš do hovna, že budeš mít štěstí? Tak něco na tom bude. O pár kilometrů dál jsem jedno čerstvé psí hovno opravdu rozšlápl. Jen se mi to stalo tak trochu opačně. Nejdřív štěstí v podobě dvou stovek a pak hovno na botě... To jsem si ale nevyfotil, neboť jsem měl dostatek práce s jeho dolování ze vzorku podrážky...
TSATTHOGGUA - Hallelujah Messiah
Jako dorostenec střední ekonomickou školou, se zaměřením na podnikání a služby v zemědělství, protloukající se, jsem si ve volných chvílích obkresloval z německy psaných blackmetalových magazínů Ablaze krásná zakroucená loga blackmetalových kapel a v době přechodu z kopírování audiokazet na kopírování CDček jsem marně snil o tom, že někdy uslyším právě kapelu Tsatthoggua, kteréž logo jsem také mistrnými tahy obšlehnul. Netrvalo to ani několik desítek let a já nejenže jsem se s tvorbou téhle německé zmrdutosti seznámil skrz datový tok empétrojek, ale o něco později jsem i zakoupil jejich obě CD, které měli k dispozici. Zklamáním pro mě bylo, když jsem zjistil, že kapela je nefunkční. Ovšem relativně nedávno jsem s potěšením zjistil, že TSATTHOGGUA zase funguje a že dokonce chystá vydat desku. Sice jenom demáč a EP, ale ani jedno jsem doma neměl, takže k doplnění sbírky věc ušlechtilá. Bohužel se nejedná o žádný mě neznámý materiál. Strana "A" tohohle vinylu nabízí větší část dema "Siegeswille", které se prezentuje rychlým, řekl bych hodně kvalitním blackmetalem, který se s ničím nesere. Bohužel je to demo a ta jak známo nemívají dobrý zvuk. Nevím, jestli byl zvuk pro toto vydání nějak remasterován, slyšet to rozhodně není. Když kapela chce mít špatný zvuk (v minulosti třeba Darkthrone), musí tomu uzpůsobit svoji muziku. A protože Tsatthoggua se prezentuje rychlým blackmetalem, který bych přirovnal k Marduk, čistý a kvalitní zvuk je podmínkou k dobrému požitku. Samotná hudba je jak kdyby ji sral samotný satanáš svojí chlupatou prdelí a při tom v dlani mačkal vydloubnuté oči malé holčičky. Písně z dema jsou jen tak mimochodem s dobrým zvukem slyšet i na debutní desce "Hosanna Bizarre". Druhou stranu otevírá poslední písnička z dema a následuje EP "German Black Metal", což bylo v první aktivní době kapely poslední, co jim vyšlo. Zvukově je to o mnoho lepší, než demo, hudebně se stále jedná o prasácký, rychlý s ničím se neseroucí black metal. Přesně ten hnus, co mám tak rád. Skladby z tohoto EP se nachází na druhém CD "Trans Cunt Whip." A víte co? Když tu desku tak teď poslouchám, seru na špatnej zvuk! Tsatthoggua hraje skvěle a doufám, že budou pokračovat a že třeba vyjedou předvést své koncertní umění do naší malé zemičky. Vůbec nelituju koupě tohoto LP. Osmose Production ho zabalilo do krásného, zcela nekompromisního obalu (tohle vlastníma očima fakt nechceš vidět). Vnitřní obal s texty a informacemi o nahrávkách je designově taktéž pěkně vyveden, ostatně jako všechny jejich počiny. Prznění ženskejch a sadomaso blackmetal jdou prostě k sobě.
K poslechu a tanci Tsatthoggua haleká Hallelujah Messiah na bandcamp
16.3.2024 SADISTIC NIGHT (EPIDEMY / NECNON MORTUSS / SADISTIC HANNIBAL)
Tak strašně jsem se těšil na kapely Cholera, Sukkhu a Necromanth, které měly 16.3. hrát v Mladé Boleslavi ve Farářově sluji, že jsem se asi přetěšil a jak jistě všichni vědí, akce byla zrušena, protože klub se nečekaně musel uzavřít o měsíc dřív, než bylo avizováno. Fakt mě to sere, protože Cholera je jak designově tak hudebně krutopřísně dobrá, Sukkhu mám rád a jejich vystoupení mají šťávu a Necromanth jsou přesně ta kapela, kterou potřebujete vidět naživo. Budeme tedy přát všem, kteří se zasloužili, aby se Farářova sluj zavřela, choleru pro celé jejich rodiny. A jak to tedy 16.3. dopadlo? Nechci nějak podceňovat nebo dehonestovat Sadistic Night, ale prostě radši bych na tři blackmetaly (už jenom z toho důvodu, že mám blackmetal rád), než na dva treše a jeden death (už jenom z toho důvodu, že treš neposlouchám a deathu neholduju). Jenže když ono nic jinýho nebylo k mání... a do posraný Prahy nepojedu.
Všichni pardálové, kteří přicházeli v úvahu, že by se mnou mohli jet, mi dali vale, takže jsem nakonec jel sám. Informoval jsem se u pana pořádajícího, v kolik se začne hrát. Od 17ti hodin se otevírá bar a od 18ti hodin začíná živá hudební produkce. A s malým zpožděním to tak bylo. Myslím ten začátek v 18h. V 17 hodin jsem se tedy naonduloval abych nedělal naší obci ve městě ostudu, nazul vycházkovou obuv a vylezl ven a tam se začali čerti ženit. A to ještě před chvílí svítilo slunce jak prdlý. Na můj nekvalitní záznamový aparát jsem zachytil přechod z polojasna na tornádo. Cestou do Jičína chcalo jak cyp a na vjezdu do města mě Jičín vítal různými odstíny modré a šedé.
Parkuju u nemocnice, protože to tam znám a pěšky jdu několik set metrů na náměstí, kde se v patře nachází bar, ve kterém se Sadistická noc konala. Vezmu za madlo bytelných dveří a...nic. Uplně normálně zavřeno. Kolem se ale pohybovalo několik vagabundů, kteří se určitě chystali na stejný koncert jako já a vychutnávali si svoji dávku nikotinu. Po chvilce přišel bodrý vousatý mládenec, vzal za madlo tak, že dveře málem vyrval z pantů a já v duchu opět zkonstatoval, že nejsem ve formě. Vezmu tedy za dveře i já a už povolily bez problémů. Vyšplhám se po příkrých nepříjemných schodech do patra, zaplatím vstupné dvě kila, otevřu dveře do baru a první pohled řiká Tý vole tady je lidí. Pozdravím se s kámošem a po chvilce zjišťuju že Tý vole tady je lidí, není zas až tak pravda. Všichni totiž byli nasáčkovaní v přední části před barem a popíjeli u stolů. V zadní části a na parketu nebyl nikdo. Mohlo tam být nějakých 30 lidí? Účast tedy nic moc, vezmeme-li v potaz to, že někteří z těch lidí byli kapelníci pekelníci. U sympatické obsluhy měním čtyřicet korun českých za láhev nealkoholického piva a čekám až si první kapela EPIDEMY dojede svoje předkoncertní cigárko. Pražským hevíkářům to cigárko ale tvrá čtvrt hodiny, tak nevim co tam dělali. Naštěstí v klubu hraje muzika mého mládí, takže se na Epidemy čeká při písničkách od Motorhead, Accept a Manowar příjemně. Kapela se ukazuje v době, kdy hraje písnička "Warriors Of The World", basák bere do ruky svůj nástroj a hraje společně s manowařím bojovníkem Joeyem DeMaiem, k němu se přidá i kytarista. Zvukař po chvíli vypne Manowar a část Epidemy ještě chvíli paroduje známý hit od upadající kapely. V 18 hodin a 15 minut se konečně začíná hrát. Na pódiu, které není vyvýšené, ale je na stejném koberci, na kterém jsme stáli i my, fanoušci, se nachází i kouřotvory, které kapela během své produkce často používala. V kombinaci se světly, ucházejícím heavíkem a celkem dobrým zvukem, mi jejich set přišel docela v pohodě. Hráli snaživě, potili se jak koně, zpěvák v jedné písni zabrousil i do jakés takés screamo polohy. Pak jednu písničku posrali a stěžovali si zvukařovi, že se neslyší v odposleších. Po krátké konzultaci se zvukařem se pokračuje. Jenže další výser, kytaristovi praskla struna, takže sedmou písničku zahráli jen na jednu kytaru. Když se pak v průběhu vrátil i druhý kytarista s novou strunou, rozdíl byl velký. Hned měla muzika větší šťávu. Škoda jen, že zpěvák nezvládal melodický zpěv. Když vrčel a řval, Epidemy mi byli bližší, ale když se snažil zpívat, znělo to prostě blbě. Epidemy zakončují svůj set jako velká heavy kapela natahováním konce písničky a po padesáti minutách končí. Těch třicet lidí, co se na ně přišlo podívat poctivě aplaudovalo, i já jim zatleskal, ale víte jak. Není to můj šálek čajíčku.... Bohužel mi nějak zahabroval telefon a jediná trochu použitelná fotka, která se mi uložila, je tato...
Zajdu si pro druhé nealkoholické pivo a klábosím s kámošem. Připravuje se pořádající kapela SADISTIC HANNIBAL, která si v posledních týdnech prochází martýriem na sociálních sítích za to, že si dovolili hrát s kapelou Zóna-A. Že proto jsou to prý zkurvení náckové a hrajou zkurvený agrometal. Tyhlety kecy většinou z tlamy vypustí nějakej pomatenej levičák z Prahy, rozuměj volič pětikoalice. Ale když realitvně nedávno mohli být za zkurvené nácky označeni i Fleshless, a to přímo fanoušky festivalu na který byli Fleshless pozvaní a v minulosti na něm několikrát hráli, není se co divit, že jde Evropa díky takovýmto dementům do hajzlu. Podle těchto voslů se mimimálně za každým druhým rohem krčí Himler... Dle zvukové zkoušky můžeme v podání Sadistic Hannibal očekávat bordel. A jak se později ukázalo, bordel to opravdu byl. Zvuk byl dobrý, ale jejich písně by se daly charakterizovat jako krátké, rychlé, hlasité. Prostě bordel. V dobrým slova smyslu. Zpěv z oblasti deathu, muzika hodně, ale opravdu hodně tvrdej thrash. Ne takové to pidlikání co předvádí hvězdy trešového nebe, ale pořádnej, nekompromisní thrashmetal. Nic z toho co tu píšu samozřejmě jako vždycky není objektivně zachyceno na přiloženém nekvalitním videu. Během setu došlo na představení nového basáka a zapití jeho příštích třiceti let u kapely, panákem něčeho bílýho. Na několik písní vznikl malinkatý minikotlík, i na stagedaving pana zpěváka došlo a světe div se, i takzvané wall of death se konalo. Všechno v počtu nějakých pěti šesti lidí. Já byl s celým jejich vystoupením spokojen, a to thrashmetal vlastně vůbec neposlouchám. Možná bych měl začít poslouchat nacistický agrometal, který zakončil své koncertní taškaření písní ze života, která měla název "Cikán je hnusná bestie", nebo tak nějak se to jmenovalo. Zábavná byla i představovačka jednotlivých členů, která probíhala následovně: "Tohle je první člen, tohle druhej člen, támhle třetí člen, čtvrtej a pátej." Stejně jako u předešlé kapely, i u této se mi většina fotek nevím proč neuložila. Asi by to chtělo upgrade mobilního zařízení...
Před poslední kapelou dávám poslední nealkoholické pivo a ve dvacetjedna hodin středoevropského času vběhnou na koberec, co znamenají sadistickou noc NECNON MORTUSS. (Poznámka pod čarou - být tam nějaký ten dement, co vidí nácka v každým, tak určitě Necnon Mortuss označí za nácky díky SS na konci názvu a odejdou na protest pryč někam, kde se podává veganské vepřové. Konec poznámky pod čarou.) ... Zatímco Sadistic Hannibal se při své ortodoxnosti, kdy se muzikou hlavně baví a na všechno serou, obešli bez kouřotvoru, Necnon Mortuss tuto vychytávku, která na koncertu dělá příjemnou atmosféru, měli a využívali ji hojně. Zvuk měli parádní, což opět není adekvátně zachyceno ve videu dole. Asi jsem položil prst na mikrofon a proto je to takové zahuhlané a potichu. Ve skutečnosti to bylo jasné, hutné a hlasité. Na Necnon Mortuss bylo několik Wall Of Deathů v každé písni, na koberci nás stálo stále jen těch třicet lidí. Zpěvák nás obšťastňoval různorodými vokály, jedna píseň byla dokonce blackmetalová, zbytek brutální deathmetal, kerý by se klukům, kteří dali přednost jiným aktivitám, určitě líbil. Po třičtvrtěhodině co hráli, jsem opustil prostory Baru Na Starym, protože mi mohl močák prasknout po těch třech nealkoholických pivech. Už jsem se tam nevrátil, i když zbývalo ještě patnáct minut do nočního klidu. Vycházím na čerstvý vzduch na jičínské náměsti a z pootevřeného okna v patře, kde ještě hrál Necnon Mortuss, se do náměstí rozléhal řízný deathmetal. A tak to má být!
Pro pár fotek, který se mi uložily a jsou fakt na hovno, klikni na DALŠÍ INFORMACE. Pokud je nechceš vidět a nebo pokud ti někdo poslal odkaz přímo na tento nacistický blábol, nikam klikat nemusíš a fotky vidíš.
2.3.2024 ALŽBĚTA / FÉNIX
Ouuuu, to se to nepovedlo. Tomuhle se říká výser. Tak si to představte... Mladoboleslavská Sluj pana faráře byla nucena ukončit svůj provoz o měsíc dřív než bylo majitelem slíbeno a tak provozovatel musel zrušit dva koncerty. Nutno podotknout, že to byly dva koncerty, na které jsem se fakt těšil. O to víc zamrzí, že do budoucna nemám kam jezdit na blackmetal a jedinou blackovou kapelou, kterou letos až do září uvidím, jsou Náv. Sviňárna tohleto. Musel jsem tedy vzít za vděk akcí, na kterou mě zval ošklivě vyvedený leták, u nás v dědině. A přitom jsem se mohl kochat na akci z krásného letáku níže...
Zamáčkl jsem slzičku, když mi pan pořadatel na jedné noční směně napsal, že je konec, že koncerty se ruší a hledal jsem něco jiného. Bohužel, jak napovídá dnešní titulek, nic jiného než Alžběta a Fénix se v okolí nenaskytlo. A do posraný Prahy nepojedu. Akce byla naplánovaná na dvacátou hodinu, takže jsem měl dostatek času na účast na turnaji v šipkách, který v sousedním městečku začínal v 16:00h. Plán byl takovýhle. Ve čtvrt na čtyři čekat na kámoše, kterej nás odveze do Nového Bydžova na turnaj, tam si dát pár piv, dvakrát prohrát a jít pěšky domů na zábavu. Realita byla takováto. Ve čtvrt na čtyři nás kámoš hodil do sousedního města na turnaj v šipkách, který probíhal tak, že od začátku jsem jednak věděl, že nemám šanci umístit se v předních pozicích, protože kluci co tam hrajou, tak jsou v umění hodu šipek úplně někde jinde než já a druhak jsem tam jel s vědomím, že nejdýl v 19hodin potřebuju odejít. Věc se nakonec vyvynula tak, že jsem byl rovnocenným soupeřem pro všechny zúčastněné, kteří to tam mrskaji závodně a ještě v půl osmý jsem byl ve hře. Ovšem byla to moje poslední hra, neboť jsem po jedné prohře a dvou výhrách podruhé prohrál. Pěšky bych to už domů nestihl, takže jsem si zavolal odvoz, doma si umyl žaluda pro strejčka příhodu, vzal jsem si festivalový kelímek a vyrazil na vesnickou tancovačku. Ještě zmíním, že když jsme na šipkách venku na zahrádce v klidu pokuřovali, objevila se odněkud nějaká hnusná ve xichtě volezlá stará bába a prej: "Není v hospodě Flégl?" Říkáme jí, že "žádnýho Flégla neznáme", a já že "jednoho znám ale ten je už několik let po smrti, že ten tam asi nebude." Bába hnusná čuměla jak píča a prej na nás: "Vy jste Ukrajinci žejo." Jsme vyprskli smíchy vole. Píča stará mě přirovnala k tomu modrožlutýmu hnusu. Zasloužila by kremaci za to!!
Cestou k našemu dělnickému domu, kde se akce konala, jsem si všiml, že všude, kde se dalo parkovat, stojí auta. Před hospodou postávalo asi 30 lidí, z nichž někteří mi sdělovali, že je full house, tedy narváno. Nedbal jsem jejich varování, nevěřil jsem jim, kurva proč by mělo bejt narváno na takový dvě vodrhovačky žejo. Jenže oni nekecali. Sál byl nacpanej k prasknutí, okolní prostory, ať už přísálí, chodba nebo přilehlá hospoda taky zalidněná. Uf! Platím nepřiměřeně vysoké vstupné 300Kč. Kurva kde já mohl ten večer za ty samý prachy bejt... zamáčknul jsem slzu a vešel do přetopeného sálu a já to tam tak nenáviděl kuli tomu vedru. Dopiče tak venku je dvanáct stupňů a oni topěji jak prdlí. Je toto možné? Okamžitě jsem se začal potit. Kouknu doprava, kde jsem tušil výčep a vidím asi třicetimetrovou frontu. To si kurva dělaji prdel ne? Ještěže je tam ta hospoda, a že si všichni asi řekli: "Jooo Radegast desítka za třicet, to si tady tu třičtvrtěhodinu na pivko počkám než chlastat jedenáctku Kozla nebo Svijany za třicet tři v hospodě", protože v hospodě bylo před čepem jen pár lidí a pivko jsem měl během dvou minut. Půlku jsem vypil cestou na sál a zkusil se znovu vžít do kvalitního kulturního zážitku. Bohužel to nešlo. Jednak to vedro, jednak ta spousta lidí a v neposlední řadě jednak FÉNIX. To byla totiž první kapela, která spustila svůj program. Hned na začátku vyhrožoval zpěvák, že nás budou trápit hodinu a půl. A nekecal. Fakt hráli skoro hodinu a půl. Bohužel pro mě, se mi jejich bum čvacht hevík se špatným zpěvem nelíbil. Tohle mohlo bavit lidi možná tak v roce 1987. Zvuk je strašně potichu, ale jinak dobře čitelný. V tu dobu jsem měl sedmý pivo (6 dvanáctek jsem polknul na šipkách) a to se mi většinou líběji všelijaké píčoviny. Ale Fénix ne a ne dostat pod kůži. Asi proto, že to nebyla píčovina haha. Pro mě to byla podprůměrná zábavová kapela. A to hrajou prosím pěkně už dvacet pět let. A pořád se to nenaučili. Přišlo mi to bez nápadu. Prostě průměrná tancovačka s muzikou ke chlastání. Za tři kila bych byl býval očekával trochu víc. Až v tu chvíli si člověk uvědomí, jak mu chybí ta muzika, na kterou jezdí obvykle, tedy pořádná metalová kapela hrající v malém klubu pro pár lidí. Sorry, ale mačkat se na podřadný hevík může chtít snad jen opravdový masochista. Nicméně těch masochistů tam bylo hodně a Fénix si za svoji muziku vysloužil po každé písni velký aplaus, takže lidem se to líbilo. A to je dobře. Že se to nelíbilo jednomu čurákovi, kterej to tady teď fuckuje je problém pouze a jen toho čuráka, kterej to tady teď fuckuje. A vlastně nevim na co si stěžuju, když jsem možná polovičku hracího času strávil před hospodou a kecal s kámošema. Je z mého pohledu neuvěřitelné, že všichni kolem mě si zpívaji texty oněch nezáživných písní. Moje slova výše, že zpěvák byl špatný, potvrdil i sám zpěvák, když asi po čtvrté písni zmínil, že Dneska zpívám na střízlivo a nic moc. Dobrej frajer...
I přes velký úspěch Fénixu si troufám tvrdit, že většina lidí přišla na druhou kapelu, která si říká ALŽBĚTA. Naprosto nechápu jejich oblíbenost. Asi jsem z jinýho těsta, když se mi nelíbí Iron Maiden a Fénix. Každopádně Alžběta je pro mě z těch tří kapel asi nejlepší volba. Teď jsem možná nasral pár lidí, kteří nepochopí jak můžu srovnávat zábavovou kapelu s monstr hvězdama. Ale tak to prostě je. Alžběta měla lepší zvuk (ovšem kdyby s takovým zvukem přišli třeba At The Gates, tak budu pičovat ještě tejden), kouřové efekty a celkově to bylo prostě lepší. A taky měli nádherou slečnu paní bubenici. Kočka to byla! A když jsem se podíval kolem sebe, bylo tam těch koček všude spousta. Mladý, starší, starý, ale všechny byly kočky. Alžběta skončila, jak bylo avizováno předem, přesně s úderem půlnoci. Sklidili obrovský aplaus, dokonce i já jim zatleskal, protože to bylo asi tak o jeden až dva levely vejš než první kapela. Možná že kdyby kapely hrály v opačném pořadí, tak by těch dvanáct piv, které jsem při Alžbětě měl způsobily, že by se mi i Fénix líbil. Je krásně vidět přímá úměrnost. Čím víc piv má člověk pod čepicí, tím víc se mu líbí kdejaká sračka. Tím nechci ale říct, že je Alžběta sračka. To vůbec ne. Básník tím chtěl říct, že můj způsob hodnocení muziky nesmí nikdo brát vážně, tím spíš míň tenhle blog. Ani Alžbětu jsem nestrávil celou na tanečním parketu a zhruba půlku jejich setu jsem pendloval mezi hospodou, WC a venkem. Tak například venku jsem se dozvěděl, že kámoš Žalud byl na nějakém vyšetření a bylo to na gynekologii. Řikám mu že ho trumfnu, čemuž nevěřil. Pak jsem mu řekl, že jsem byl na rektoskopii a on jen smutně dodal: Trumfnuls mě. Taky jsem dělal bodyguarda jedné skoroblondýně, která potřebovala čůrat, ale dámské WC bylo jak po náletu divokejch prasat bahnících se celej den ve sračkách, tak jsem ji zavedl na naše WC do kabinky, postavil jsem se před dveře a hlídal, aby ji tam nikdo neznásilnil. Abych umocnil moji důležitost, vedl jsem s onou dámou rozhovor přes dveře: "Močí se Vám dobře madam?" "Ano ano děkuji za optání." "Budete si přát utřít nebo to zvládnete sama?" "Och děkuji, zvládnu to sama, jste hodný Jamesi..." Po chvilce se dveře otevřely a vyšla z nich krásná dívka plavých vlasů, o litr a půl chcanek lehčí, ladným krokem zamířila k umyvadlu, kde si umyla ruce, pohladila mě po tváři a řekla: "Jsi úžasný..." Boha jeho to jsou zase sračky co tu melu. Ale že jsem čekal před dveřma až se vychčije, to je pravda. Dvakrát. Když bylo po všem, motal jsem se po skřivanských chodnících směrem domů a broukal si nevim proč refrén písničky kapely Fénix, která ten večer zazněla: "Přitom není o co stááááát." Vážně nebylo. Jak krásně by mi bylo v Mladé Boleslavi na blackmetalovém koncertě společně s dalšími čtyřiceti lidmi a nealkoholickým pivem. Bohužel jsem "musel" jít na vesnickou zábavu. Bohužel.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)