24.9.2021 ALCHYMIE - Skřivany

V rámci firemního dnu nazvaného honosně Family day, který se reinkarnoval po kovidové pauze ze skvělé akce Sportovní den, který můj chlebodárce pořádal hromadu roků, bylo i vystoupení kapely Alchymie. Můj plán byl takový, že se tam půjdu podívat a že se nejspíš odpoledne odeberu na zahrádku mé oblíbené nádražní hospody v Novém Bydžově. Dopadlo to ale trochu jinak. Dopoledne, konkrétně v 9:30h skřivanského času, jsem se se svojí krásnou slovenskou ženou odebral do zámeckého parku, kde se celá akce konala. Foukal vítr jako kráva a teplota vzduchu byla asi čtrnáct stupňů na sluníčku. Jinými slovy byla kosa. Plán family day byl takový, že dopoledne probíhal jakýsi outdoor pro zaměstnance, kterého jsem se odmítal účastnit. Ale podívat se jak tajtrlikují moji spolupracovníci z jiných směn a jiných výrobních hal, by mohlo být zajímavé. Nebylo. A nebylo to tím, že by zajímavé nebyly jednotlivé soutěže - možná že byly, nevím, neviděl jsem ani jednu - ale bylo to naprosto nezajímavým konferenciérem, který sáhodlouze vysvětloval pravidla hry, které jsem přestal chápat a vnímat při druhé jeho větě. V tu chvíli jsem byl rád, že jsem zvolil taktiku "na čumendu". Navíc jak jistě všichni vědí, přemýšlení normálního člověka bolí, a ono se u toho přemýšlet muselo. Já třeba nepochopil vůbec nic. Stejně jako většina. Ale každý měl v týmu někoho, kdo to aspoň trochu chápal. A protože byla kosa a na čepu byla pouze Kofola (zatím) tak jsem šel domů. Od mého úprku mě neodradil ani plný batoh rumu mých spolupracovníků, kteří si Kofolu, přesnějiřečeno Kolikolu, ředili destilátem z brambor. Od 13 hodin pak probíhal den otevřených dveří pro rodinné příslušníky. Jako věrný, již více než dvacetiletý zaměstnanec jsem šel s dětmi a ženou na prohlídku našeho závodu. Povinné otestování dětí a prokázání se očkováním, navlíknutí do jednorázového obleku, reflexní vesty s nápisem VISITOR  na zádech, síťkou na hlavě, špunty do uší a hadrem přes tlamu, jsme se za doprovodů různých vedoucích pracovníků po skupinkách procházeli tam, kde to bylo možné vzhledem k hygienickým podmínkám firmy. 

Výroba pro kojeneckou výživu na dvou výrobních úsecích nám tedy nebyla umožněna navštívit. Nicméně si to moje děti užily, obdivovaly, kde jejich tatínek pracuje a všechno bylo tak nějak v klidu. Po prohlídce, to jsem měl v kapse už připravený kelímek, jsme se s dcerou odebrali do zámeckého parku, kde už probíhala volná zábava pro zaměstnance a rodinné příslušníky. Právě v tom zámeckém parku, kde jsem coby vojenskou civilní službou povinný mladík kosil hrdě trávu, staral se o dřeviny a dělal údržbáře před nějakými dvaadvaceti léty. Zábava již probíhala na plné obrátky, neboť v tu dobu už se čepovalo pivo, dle mých informací to byl Bernard 11, grilovalo se nějaký to prasátko, pekly se palačinky, vařil se guláš, pekla pizza....(A ty vole ty chleby se škvarkovou pomazánkou a cibulí, to nemělo chybu!!) Mě nejvíc zajímal Bernard, protože na něj dštím síru po mých dvouch špatných  zkušenostech, které byly opravdu otřesné (La Putyka Chlumec nad Cidlinou a hospoda na Broďáku u Červéného Kostelce). Bernard na Family day byl ale kupodivu celkem v pohodě. Dcera si dala asi dvacet palačinek, pak přišla žena a chlastali jsme na dně betonového bazénu. Měli jsme tam stůl s lavičkami a vyjímali jsme se tam v tom areálu jak hovno v napoleonce. Všichni kolem nešetřili úsměvy, ať už upřímnými, nebo řiťolezeckými. Já jsem naštěstí nepřišel do kontaktu s nikým z vedení a hleděl jsem si piva a prasete. A pak se najednou objevila červená dodávka kapely ALCHYMIE, akustického uskupení z Chlumce nad Cidlinou. Všem jsem řikal, že je to hrozná sračka, protože jsem si je trochu poslechl na bendzounu. Nikdo mi nevěřil, že jejich hudba je jako když smícháte mrdku jménem Chinaski s hovnem. Ano přesně takhle to zní. Doslova jsem řikal, že tahle hudba se může líbit jen vocasům, nebo ožralům. A taky že jo. Za celé jejich vystoupení před pódiem pařili jen dva lidi. Jeden vocas a jeden namol opilý týpek. Když po třetí písničce do mikrofonu nadšeně zpěvák zahalekal, že si je můžeme najít na facebooku, instagramu a jiných sociálních sítích, rozvibroval jsem své hlasivky na plný koule a kontroval jsem A CO BYSME Z TOHO KURVA MĚLI!? Odpovědí mi byly nechápavé a vyčítavé pohledy členů kapely. Oni si opravdu mysleli, že se to tam někomu snad líbí. Nejednou je náš stůl poslal do hajzlu, na což ale už nereagovali. Odehráli si svůj set plný infantilně debilních písniček bez špetky nápadu a energie. Divím se, že za tohle někdo může vůbec zaplatit. Je zajímavé, že hlavní odborářka, která měla patrně tuhle kapelu na svědomí, je rockerka, ví, že většina lidí z fabriky poslouchá metal nebo rock a oni pozvou takovouhle sračku. Kdyby pozvali jakoukoliv zábavovou kapelu, například regionální Alžbětu, nebo Atlantis, Benefit, prostě cokoliv, všichni by to ocenili víc, než Alchymii. Naštěstí Alchymie nás nemučila zas až tak dlouho, nebo spíš nám to při chlastání tak ani nepřišlo, a najednou se začali balit. Hurá! Když pak odjížděli, klakson jejich dodávky několikrát zatroubil nějakou melodii. Stejně blbou jako bylo celé jejich vystoupení. Neopomněl jsem opět rozvibrovat své hlasivky a zahalekat na celý park, že tohle (jejich klaxon) bylo to nejlepší co dneska zahráli. No a pak se začalo, respektive pokračovalo, chlastat. Když se setmělo, kadence pivního obležení zesílila. Pak přišel i můj synátor, který se předvedl.... To si takhle halekáme na nově příchozího kámoše PETRRR JE VOCAS! POCEM TY VOLE! PETRRRR JE VOCAS! POCEM TY VOLE... A najednou můj desetiletý synátor POCEM TY PÍČO. Všichni se mohli smíchy umlátit o dřevěný stůl na dně betonového bazénu. No a když si můj synátorek roztrhl pytlík s cukrem, který se válel na stole, udělal si na displeji svého telefonu lajnu a labužnicky ji šňupnul, byli mrtví všichni. Zavelel jsem tedy k ústupu, a radši to zavčasu utnul. Přišel jsem domů a teď smažím tyhle hovna na blog. Na závěr bych ale rád poděkoval za uspořádání téhle akce v příjemném prostředí bývalého ústavu sociální péče pro mentálně a tělesně postižené dívky. Byl jsem k ní z počátku skeptický, ale nakonec se to rozjelo a většina mých spolupracovníků, z nichž jsem některé viděl poprvé, a jejich rodinných příslušníků, byli spokojení. Stejně tak já. Až teda na tu Alchymii...

17. 9. 2021 ASS HOLE FEST (Anime Torment, Ejakulující Kokos, Hystos, Aggressive Tyrants, Panychida, Inpain, Dewdrop)

Už předem bylo jasné, že se z tohoto festivalu stane co se návštěvy týká lokální akce, protože ve stejný den v Praze v Modré Vopici zajímavá akce, v Ostravě Mikill Fest a navíc v sobotu v Hlinsku Pořezaný Ksicht. Na všech akcích, včetně Ass Hole Festu velice lákavá soupiska. Bohužel na poslední chvíli se omluvili z účasti Aggressive Tyrants, což byla kapela kvůli které by na festík se mnou jel i Medvěd, takže nakonec jsem jel sám. Kupodivu jsem cestou nepotkával žádné zmatené řidiče důchodcovského věku nebo s pražskou poznávací značkou, takže cesta ubíhala pěkně od podvozku a kdybych se v Pardubicích, jakožto člověk města neznalý, nezařadil do špatného pruhu, mohl jsem ke klubu Ponorka, kde se akce konala, dorazit přesně ve stanovený začátek, tedy v 17 hodin. S menším zpožděním láduju do parkovacího automatu všechny kovové mince, které jsem našel. Zmrd schlastnul i drobáky, které vozím v autě do vozíků do supermarketů. Psal jsem to už v reportu na Pačesse. Ty automaty jsou zlo!! Nejenže mi nevim proč odmítá přijmout moji platební kartu (nemám sice bezkontaktní, ale na co je tam teda pak ten číselník určený na PIN?), ale je tak přibržděný, že jste vždycky o krok nebo dva napřed a všechno se pak musí znovu. Zase hledat v telefonu fotku SPZky auta, zadat SPZku, ťukat do posrání než se proťukáte ke konci času parkování, a protože jste pořád o ten jeden dva kroky napřed, tak se přeťukáte až nad 22:00 a ono to automaticky skočí do druhého dne a najednou vám to nabídne lístek na parkování na 1700hodin. Takže reset a znovu. SPZka, ťukat čas, platba kartou, karta zamítnuta. A znova. SPZ, ťukat čas, zkusit znovu platbu kartou, jestli se třeba automat neumoudřil, karta opět zamítnuta. Pokud při vás nestojí všichni svatí, jako včera nestáli při mně, ozve se z vašeho hrdla hlasité zachrčení ČURÁCI ZASRANÍ!! a poté slušná omluva dámě venčící pejska v nedaleké opodáli. Paní mě ujistila, že nejsem rozhodně první, kdo s tím bojuje a jen potvrzuje má slova, že parkovací automaty tohoto typu jsou zlo. Nakonec tedy tasím asi 150Kč a dokončuji vytoužené vytisknutí parkovacího lístku. A i tak to bylo málo a nenasytnému městu jsem zaplatil za oficiální parkování pouze do čtvrt na deset. Vytočenej jak klíště jdu na zahrádku klubové hospody a zdravím se s přáteli a pak si jdu pro Birella. K mému překvapení mi strašná obsluha podává kelímek s čerstvě natočeným lahodným, ale opravdu skvělým Birellem s příchutí grep. Konečně to někoho napadlo, přidat do nabídky nápojů ochucené nealkoholické pivo. Po limonádě totiž v žaludku kuňkaji žáby. Po Birellu nikoliv. Nemám nic proti flaškovému klasickému pitu, ale ten grepovej se prostě pije líp... A protože jsme v Ponorce, kde už dnes je zítra a včera bylo pozítří, posouvá se začátek akce o více jak hodinu. Nepamatuju, že by se tam někdy začalo načas. Ale mít pozvaných 7 kapel, a zpoždění hodinu a čtvrt ještě před začátkem... no nic moc teda... První kapela, která za míň než vlažného přijetí publika vylezla na pódium, byli DEWDROP, kteří měli úplně nového basáka, pro kterého bylo toto první vystoupení se skupinou. Dva zpěváci do nás hustili každý trochu jiný zpěv, nicméně si myslím, že by to nejspíš zvládl jeden sám. Ale aspoň se kapela něčím odlišuje od ostatních. Hudebně to matlali tak nějak všechno dohromady a výsledná směska gore, grindu, deathu a slamu zněla docela dobře. Zvuk se mi zdál nějakej divnej, paradoxně přímo u repráku vepředu lepší než kdekoliv jinde. Po Dewdropech si jdu pro dalšího Birella, ale ta ženská za barem, působila jako kdyby tam byla první den, přibržděná ty vole, nasraná že musí makat, si spletla pípu a natočila mi bezovou limču. Nevadilo mi to. Já jen, že až se rozkřikne, že v Ponorce je obsluha na hovno, nebude tam nikdo chodit, což je mi sice u prdele, ale všichni určitě vědí, o čem píšu. Druhá z obsluhujících dívek byla šikovnější, ale taky byla akční a s ničím se nesrala. No aspoň věděla kde co je. U stolu kde jsem seděl se známými, byl i jeden týpek v tričku kapely Dewdrop, který když přišel z koncertu, pronesl: "Tak jsem teď pařil na Dewdrop, mám na sobě jejich triko a nevěděl jsem že jsou to Dewdrop". Trapas... 

Druhou kapelou byla náhrada za odpadlíky AGGRESSIVE TYRANTS a ač by se mi to asi líbit nemělo, mě se to líbilo. Mělo to koule, mělo to Maxe Cavaleru, mělo to Jonathana Davise. Kdo zná a ví, tak tuší, že SAWDUST by se klidně mohli jmenovat SEPULKORN. Skoro u každýho songu jsem si říkal Kde já tuhle melodii kurva už slyšel? Připadalo mi to totiž jako podařený coverband. Hudebně a zvukově to bylo právě někde mezi Sepulturou z období alba Roots a mezi tím, co si představuji, že bylo na starých deskách kapely Korn. 

Na scéně se objevují ožralé fanynky a první na tanečním parketu rozlitá piva. Nastává ponorková nemoc, a tou myslím dlouhé prodlevy mezi jednotlivými kapelami. Když člověk čeká deset minut na další kapelu jako na Obscene Extreme festu, je to skvělý. Když čeká 20 minut, dá se to ještě přežít, když ale čeká půl hodiny, už to smrdí. A právě půlhodinové ponorkové minimu si vyžádalo i čekání na INPAIN, kteříšto se mi ale vůbec nelíbili. Měli ale veliký ohlas, takže to byla jen a jen moje chyba, že mi jejich muzika přišla divná. Řekl bych, že to bylo špatně zazpívané, ale jak mi můj dlouholetý přítel potvrdil, zpěvák zpívat opravdu umí. Navíc bubeník rozšlapal šlapku, takže se sháněla nová a přibylo tak další zdržení. 

Po chvíli se pokračovalo, ale my stejně radši šli do hospody, kde jsme byli svědky šarvátky mezi dvěma více či méně podnapilými osobami. Bystří security to ale rázně utnuli vynesením jednoho z aktérů. Aspoň tam jen tak nepostávali u vstupu a nedloubali se v nose, když už tam z nám neznámého důvodu byli najati na ochranu. Nevím před čím, asi před covidem. Prostě tam byli a jejich přítomnost, ač mi ničím nevadila, byla mi nepříjemná. Tito lidé si totiž svým securiťáctvím občas léčí mindráky a to pak aby se člověk bál si prdnout, aby nebyl umravněn, polámán či rozbit nabušeným upoceným mužem v uniformě. Nutno podotknout, že včerejší ochranka se do ničeho nesrala, takže možná by mi i to uprdnutí prošlo. Po Inpain na pódium vyhupsli a naskládali se severočeští ANIME TORMENT, které mám moc rád, narozdíl od mého kamaráda, který je teda ale vůbec nemusí. Vysvětlení je nasnadě.... On je totiž ještě víc jednoduchý než já a hudba Anime Torment je na něj moc složitá a technická. Vždycky jsem si myslel, že jsem primitiv jen já, ale teď vidím, že jsme v tom spolu. Zdravím svého kamaráda Sagvana!! Na Animáče se kotlilo osošest, přišlo mi, že na tom malém prostoru, který Ponorka nabízí, docela i nebezpečně, neboť někteří pivem posilnění, z posiloven vystajlovaní pařmeni dávali svá promile a svaly dost jasně najevo. Ale kromě odkulhávajících a ruce si držících maniaků jsem nezaznamenal žádný úraz a to je dobře. Mám k tomuhle místu respekt, neboť se mi tady taky před lety přihodila veselá historka z natáčení... A taky jsem nedávno zjistil, že zlomit si ruku v lokti je tak strašně jednoduché, takže to všechno vidím tak trochu z jiné perspektivy. Navíc člověk se po čtyřicítce už hojí podstatně pomaleji než před dvaceti lety. Anime Torment zahráli skvěle, skončili brzo a mě napadla jen jediná věc KURVA A TEĎ ZASE ČEKAT, NEŽ NALADÍ DALŠÍ KAPELA.... 

Kámoš se svojí půvabnou ženou (zdravím Martinu) to vzdávají a jedou domů za dětmi a psy. Já tomu dávám ještě šanci a plán je takový, že následující PANYCHIDA, pokud mě nezaujme prvními dvěma písničkami, také se odeberu domů. Lezla na mě totiž únava způsobená osmi hodinami spánku za poslední dva dny, důsledek nočních směn a pokročilého věku. Jenže když už jsem se po hodině (!!!!!!!!) čekání dočkal, tak mě Panychida upřímně posadila na prdel. Zvuk měl k dokonalosti sice daleko, ostatně jako i ostatní kapely (proč? Však v Ponorce byl zvuk vždycky na úrovni!), ale už od úvodního intra jsem byl velmi potěšen panychidí muzikou. Čekal jsem jakýsi pagan black folk, ale dostalo se mi svižného až střednětempého black/heavy metalu jak víno. Jejich poslední desku jsem před časem dvakrát poslechnul, ale nijak zvlášť mě nenadchla. Budu tomu muset dát ještě šanci.... Na klubové akci jsem nebyl od začátku kovidového šílenství a furt se mi zdálo, že v klubu není něco v pořádku. Až Panychida mi dala rozuzlení, proč tomu tak bylo. Na scéně se totiž poprvé objevil kouř, který dodal temnému klubu atmosféru. Taková blbost ty vole a jak to dokáže navodit ten správný šmak. Zpěvák rozdával úsměvy a nešetřil chválou Pardubic, kytaristi si mohli prsty o struny ostrouhat, bubeník tam někde vzadu do to řezal, zkrátka já myslím, že jednoznační vítězové pro tento festiválek. Je nutné zmínit i kotel, který byl opět v rámci možností na maximální úrovni.

Panychidi dohráli a moje únava byla tatam, takže jsem netrpělivě u dalšího, neschopnou blonckou natočeného Birella, čekal na kapelu EJAKULUJÍCÍ KOKOS, kterou jsem stejně jako Sawdus a Panychidu nikdy neviděl, ale narozdíl od Sawdust a Panychidy jsem se na ni těšil. A myslím, že jsem neprohloupil, když jsem na ně zůstal. Zpěvák byl šoumen jak cyp a ejakulující muzika proměnila maličký parket Ponorky v miniaturní Obscene Extreme. Lidi začali pařit jako šílení, vzduchem lítaly kalhotky, telefony, trička, piva, některé dívky (jedna) shazovaly svoje svršky, punková plynová maska a kožené obojky na krkách, stagedaving,  klouzající fans, praskaly ruce a nohy, proběhla spousta ostrých loktů a i na malou šarvátku v první řadě došlo, jak jest zachyceno ve videu dole... Tož kurva dobré to bylo. Fakt se mi to líbilo! 

Když dohráli, tak jsem si chtěl zajít do hospody pro posledního Birella, ale hospoda byla už zavřená. Když jsem se rozhodoval, jestli počkám ještě na poslední kapelu HYSTOS, tak se do hospody dobývali tekutinchtiví fanoušci, ale vylítla na ně ta ludra od pípy a začala tam na ně v brutálním bojovém postoji ječet jak nějaká vyfetlá fetka zkurvená. Na její obhajobu budiž to, že ti blbci, kteří se dobývali do hospody, měli otevřený výčep přímo v klubu dva metry od pódia, takže chápu, že v půl druhý ráno si obsluha už zaslouží svůj klid. Ano, bylo půl druhý, do další kapely minimálně další půlhodina, pak hrací čas kapely, pak hodina cesty domů. Do postele bych se dle propočtů dostal na čtvrtou ráno a to při mém spánkovém deficitu a pokročilém věku není na pořadu dne. Rozhodl jsem se tedy že to zabalím. Stejně jako i spousta jiných, kteří odcházeli hlavním vchodem. Jestli jen na cígo, nebo nadobro, to netuším. Hystos mi tedy prominou, snad tam nehráli pro pět lidí. Bohužel tohle je úděl poslední kapely v Ponorce. Naproti klubu probíhala nějaká posraná diskotéka, okolní silnice terorizoval vytuněný kokot v Golfu svojí demencí, až gumy hvízdaly. Lidi kurva co to s váma je?  Hodnocení na závěr? Nevím. Nebylo to perfektní (zvuk, zpoždění, nepříjemná obsluha,...) ale buďme rádi, že nás vláda vymrdanců v čele s nejvymrdanějšími (Vojtěch - Babiš) vůbec nechala užít si pořádnou muziku.

 

Pro pár dalších nekvalitních fotek klikněte na "DALŠÍ INFORMACE". Pokud vám někdo poslal odkaz přímo na tento report, nikam klikat nemusíte.

MINIREPORT Z LIDLU

Jednoho neurčitého rána měsíce září, než jsem vyliefroval smrady do školy, jsem se na netu dočetl, že náš milovaný pan ministr zdravotnictví Adam Vojtěch prohlásil, že až bude proočkovaných 75% lidí, tak se nebudou muset nosit roušky a respirátory. V jiném článku zase bylo, že po volbách už nebude ministrem zdravotnictví. Ono se to doplňuje. Lidi se nechaji naočkovat i když nechtějí, mají něco slíbíno, v našem případě volný přísun vzduchu, a po volbách se budou zmrdi od koryt kasat, že to řekl bývalý ministr zdravotnictví a ten nový, jen tak mimochodem, odhaduji že to bude minimálně tak zvrhlý hajzl jako všichni dosavadní ministři zdravotnictví, s ničím takovým, jako je nenošení pokrývky xichtu, nepočítá. No tak jsem toho rána zajel do Lííííídlu a vyzkoušel nákup bez pokrývky xichtu. Našel jsem poslední volné místečko na parkovišti, došel pro vozík a šel nakupovat. Všichni měli na tlamách umolousané roušky nebo žmolkovité respirátory, které nosí po kapse už půl roku a je jim ho líto už vyměnit, polovička lidí je měla pod nosem, což je stejný ojeb jako mrdat ženskou mezi stehna.  Nakoupil jsem skoro všechno, co mi moje milovaná žena nařídila, procházím si uličkami, lidi na mě čuměji, já je mám v prdeli, zaměstnanci Lidlu na mě čuměji, ale je na nich vidět, že mi fanději. A blondýnka u pokladny, ta snad i vytekla, když mě viděla takovýho jak mě obličejový pánbu stvořil. Nejenže mě slušně pozdravila jako je to pokaždé v Lidlu, stejně tak slušně poprosila o 523Kč ale jako bonus navíc přidala i "děkujeme za Vaši návštěvu", což jsem tam ještě nikdy neslyšel. Bylo to od ní velmi milé. Stejně jako od ostatních, že na mě nikdo nezavolal policii, která jak z anekdot známo, je nejenže rozumu mdlého, avšak i povahy debilní, což samozřejmě pramení z jejich slepého plnění nesmyslných rozkazů. Nikdo mě tedy nezaklekl jako ty nebohé afroamerické ozbrojené kriminálníky (uznávám, tam to ten fízl přehnal - měl mu jednu švihnout, nasadit klepeta a odvézt na Alcatraz), nebo jako Teplické zfetované agresivní kulturní obohacení, nikdo mě nemlátil před zraky dětí, nikdo mi nenasadil policejní pouta, nestříkl mi nic do obličeje. Zkrátka nic se nedělo. A za to patří Lidlu, respektive směně která právě byla v práci, velký dík.

NICE TO EAT YOU 2021

Když jsem klukům asi týden před vypuknutím této akce psal, že je to poslední letošní festival a že bychom si ho měli řádně užít, ani ve snu by mě nenapadlo, že se toho všichni chytnem jak klíště frajtru a zryjeme se jak hovada. Soupiska lákavá, kemp u Ferdinanda více než vyhovující, tak teď už jen nejkratší cestou dostat se na místo. No nejkratší nevím, protože jsme to jeli přes dvě hodiny. Omladina, konkrétně minimedvěd, který se vloni zeblil na procházce, a kterému jsem doporučil vzít si letos sebou Kinedryl a kterého jsem po tomto dětském antizvracivu přejmenoval právě na Kinedryla, se tedy podíval do telefonu a navigoval Medvěda dle navigace. Samozřejmě nás to táhlo všema prdelema světa, takže se cesta trochu protáhla. Ale dorazili jsme dáseříct včas, protože jsme stihli i část první kapely. Hned při první cestě do stanu pro pivo jsme prošli podmáčeným terénem a spolehlivě si nabrali bahnitou vodu do naší obuvy. Celý festival jsme popíjeli jedenáctku Březňák za přijatelných 35Kč. Chuťově to například Rataru, který byl na Obscenu nesahalo ani po kolena, ale na druhou stranu rozdíl oproti Žateckému pivu z Death Coffee Party byl Březňák jako hovno a kunda. Tím básník jen chtěl podotknout, že se to dalo pít. Hned po příjezdu jsme si dali dva welcome drinky v podobě Ginu, který s sebou přivezl SODík, neboť ten prohnaný seveřan oslavil v minulých dnech úctyhodných 48 let svého života. Zavčasu jsme si koupili vstupenky na příští rok za zvýhodněnou cenu 800Kč. Jakmile zalezlo slunko, tak jsme zašli pro lepší obuv a mikiny. Hlavně ta pevnější obuv se později osvědčila v kotli. První dvě kapely ovšem prochlastáváme, neboť cesta podle Kinedrylovy navigace nás vyšťavila. Jdeme se mrknout na CHOCKED BY OWN VOMITS a musím se přiznat, že mě to nijak zvlášť nerozsekalo. Prostě jsme to poslechli, oni slezli z pódia a my šli do prdele. Ale to je samozřejmě jako obvykle v mých reportech, pouze a jenom můj názor, který sice nemusíte respektovat, můžete si o mě myslet, že jsem kretén, ale to je asi tak všechno co s tím zmůžete... Setkáváme se s naším kámošem z Náchoda, kterému jsem slíbil tady na blogu fotku. Takže teď pozor, protože on je moc ošklivý, tak si kdyžtak zakryjte své displeje...

No a po pár dalších pivech se začaly dít věci. Nastoupili FLESHLESS, jejichž koncert byl pojat i tak trochu jako oslava padesátin pana pořadatele. Flešles nás pěkně navnadili svým deathmetalem, který mohl být ale trochu víc nahlas. Účast na jejich setu byla hojná a všichni si to užívali. Pak jdem zase na pivo a hned jakmile venku zaslechneme "...tak se všichni userte, je tady DEBUSTROL", zvedáme naše sádelnaté prdele a míříme rovnou do kotle. Hned u vstupu do koncertního stanu jsem dostal od někoho facku a skoro celý pivo mi skončilo na rukávu. Zasmál jsem se tomu a neohroženě jsme pokračovali přímo do středu dění do kotle. V kotli super vole hlava míjela nohy, bahno lítalo všude kolem, SODík ho měl až na hlavě, piva plachtily sem a tam, všichni jsme byli zpocení, od sraček špinavý jak cikánská hračka. Jo, tohle se povedlo. Prostě Debustrol. Kdo nezná Debustrol tak je buzerant, říká se u nás ve Skřivanech. A ono to sedí... Čtvrteční headliner AGRESSOR jsme si chtěli taky užít v kotli, takže jsme si odnesli mobily a všechno co mělo cenu do chaty abysme rozpoutali kotlící smršť, ale když jsme tam přišli, ono to nějak nešlo na to pařit. Byly v tom pomalý pasáže, takže bychom se chvílema jen klátili jak v tanečních. Na kotel jsme se tedy vysrali a vychutnávali si agresoří muziku a březňákovu jedenáctku. Docela povedená kombinace. Po Agressoru jsme se odebrali do chaty. To už jsme měli naváto. Nevím koho už napadl ten spásný nápad, že bychom mohli ještě trochu zapařit za pomoci Ginu. Tak jsme ho vytáhli ven, pustili muziku a bosí jsme pařili jak hovada. Za chvíli bylo před naší chatou asi 15 lidí, Francouzi, Němci, Slováci, Holanďani a kalili jsme a dělali ty vole bordel. Uplně jak zkažená americká mládež na vysoké škole. Taky se pogovalo přímo v chatce a na postelích se bouralo, všude lítalo bahno, my vožralí jak Gin s pivem kázal, Kinedryl se tradičně poblil, já se SODíkem jsme lítali bosí a pak došel gin a všichni začali nějak odpadat a pak jsme se druhej den probudili. Jediný kdo se této akce z naší party nezúčastnil, byl Medvěd. Ten totiž zahučel do postele hned jak jsme přišli z Agressoru. Ještě si stihl do ruky vzít bagetu, kterou ve spánku, rozuměj se zavřenýma očima asi půl hodiny žvejkal, než celý odpadl. Druhý den vůbec nevěděl, že se tam něco dělo. Ale i my se divili, co všechno jsme vyváděli, když jsme se podívali do svých telefonů na pořízené fotky a videa... Pátek pro nás začíná už v 5hodin, to když Medvědovi řve budík do práce. Další budík, tentokrát Kinedrylův, řve v 6hodin. Jenže Kinedryl spí jak když ho do hnoje hodí a neprobudil by ho ani výstřel z Aurory, já měl špunty v uších, takže jsem na to mrdal, Magi je na jedno ucho hluchý a na tom druhým spal, takže neslyšel. Jedinej kdo byl ochotný se vyklubat z pod peřiny byl SODík, naše záchrana, a budík Kinedrylovi vypl... Toto ráno jsme začali silnými úniky plynu z prdelí a zjištěním, že jsme dolámaní, zajebaní od bahna, sedření až na zádech, ale naprosto šťastní. Čtvrtek se prostě vydařil. SODík s Medvědem do sebe ráno lejou pivo, já nealko, omladina chrápe. Dnes to bude náročné, ale je to poslední fest, tak si ho musíme užít, jak jsem trefně napsal klukům někdy před týdnem. Na oběd jedeme do nedaleké restaurace. SODík v kufru a nás pět namačkaných v oktávce. Oběd byl předražený jako kráva, ale najedli jsme se. Pak proběhla káva na chatě a pak už honem na slovenský STERCORE, které jsem slyšel potřetí a potřetí to bylo dobré. Jelikož mají v sestavě tři kytary, měli hutný zvuk a jejich muzika je prostě fajn. Další v pořadí CARNAL DIAFRAGMA, kde operní árie obstarává Kino z Babyjaby, mi docela vytřeli prdel. Bylo to fakt super. Ani nevím jestli jsem je někdy viděl, každopádně to byl parádní kvíííí-gore. MINORITY SOUND propíjíme u stolu a pálíme covid gel, který se tam všude válel a který snad nikdo nepoužil na potírání rukou ale většinou ke konzumaci nebo k zapálení. Ostatně my s tím začali už ve čtvrtek na naší afterparty... Taky se k nám přifařil nějaký chlápek, chtěl se asi s někým bavit, ale nejspíš ho všichni posílali do prdele. Když na mě začal zkoušet agitku na volení Pirátů, řekl jsem mu ať si ode mě o metr poodstoupí, protože Piráti jsou zlo. Po nějaké chvíli, když jsme si ho nevšímali, tak se zdekoval, ale další dva dny nás vždycky přišel pozdravit a ťuknout si. Škoda že to byl pirátista.... No a co jsme se nasmáli, když Medvěd zjistil, že klitoris je v kundě nahoře a ne u prdele. Dokonce to hledal i na internetu na wikipedii. A to je prosím pěkně dvacet čtyři let ženatý... Následuje CONGENITAL ANOMALIES, kteří se presentovali brutal deathmetalem. Dáváme tři songy a odcházíme na chatu. Byl čas střeva vyprázdnit, výdobytek civilizovaného světa - sprchy - použít a udělat ze sebe zase člověka. A pak rychle na PIKODEATH kteří se hodně povedli. Jeden kolega, co stál vedle mě v hledišti se svěřil, že fandí tvrdé muzice od sedmdesátých let, ale takhle boží kapelu ještě neslyšel. Doslova se mi svěřil, že si z toho snad vyhoní čůráka. Doporučil jsem mu, nechť tak v klidu učiní, ale někde za rohem. Když byla pauza, tak z druhé strany prohlásil Medvěd, že tohle nebylo dobré, tohle bylo výborné. Takže tady je jasně potvrzeno, že vůbec nekecám, když jsem  o čtyři řádky výše napsal, že se to povedlo. Zpěvák totální nezmar. Dvakrát pařil s mikrofonem v kotli. Napodruhé zrušil mikrofon tak to dokrákal na doprovodný kytaristův. Ze všech co tam v tu chvíli byli, bylo vidět nadšení z koncertu. To následní CUTTERED FLESH mě naopak docela nudili. Ovšem pak naběhli PURGATORY, které jsem pasoval do role nejlepší kapely festu a oni jen potvrdili má slova. Opět jsem se nemýlil. Jejich deathmetal byl skvostný. Vepředu sice jen hluková koule, ale kousek od zvukaře zvuk jak víno. Muzika jak cyp. Nevěřím, že se to tam někomu nelíbilo. HYPNOS a poslední kapelu která nevim co to bylo, neboť byla změna v programu, jsme vynechali a po propařeným čtvrtku zaleháváme někteří do zabahněných postelí už kolem desáté hodiny.... Sobota opět započata smrady z našich útrob, divím se, že ani jedna z prdelí se při tom neposrala... Když jsme se probrali z kómatu, zajeli jsme na oběd. Ještě štěstí, že jsme s sebou měli omladinu, která jak furt visí na telefonech a podobnejch pičovinách, tak zjistili, že tam kam jsme chtěli jet na pizzu, tak tu pizzu jen šoupnou zmraženou do trouby a pak ji naservírují jako pizzu a ne jako hnus ze supermarketu. S takovou pizzou běž do prdele vole!! Takže jsme Magiho zavřeli do kufru a zbytek pěti hlav se naskládal do dáčije a zajeli jsme do nedaleké restaurace, která byla o třídu lepší a zábavnější než ta předešlý den. Jídlo bylo chutnější, levnější, prostředí příjemné. Před placením se Magi zeptal, jestli může platit kartou, protože má už docela málo hotovosti. Úslužný klučina, který obsluhoval mu sdělil, že to není žádný problém. Tak jsme se nasáčkovali do lokálu k baru, že zaplatíme. Samozřejmě že než  tam Magi došel, tak zapomněl že chtěl platit kartou a svoji skoro poslední hotovost dal za oběd. Když jsem se ho zeptal, jestli náhodou nechtěl platit kartou, tak jak je  na jedno ucho hluchý, tak mluví nahlas, zahalekal na lokál JÁ SEM TO ČŮŮŮRÁK.... Bábě, co do sebe u stolu právě hrnula výpečky porád vypadnul bramborovej knedlík z huby. Po návratu do areálu jsem si všiml, že náš pirátský přítel má na ruce vytetované logo kapely Suffocation. Ptám se kluků, co to slovo znamená a bylo mi řečeno, že to znamená -udušení-. Po kratším filozofování v mé hlavě jsem nahodil myšlenku, jestli to udušení nemůže být stav, kdy se člověk změní v ducha udušením duší z jízdního kola. To by pak byl trojtej Safokejšn. Za hromadného ťukání ukazováčky na čela mých kamarádů směřujících na moji maličkost jsme došli na CONSEQUENCES, což byl pražský deathmetal a na rozjezd byl dobrej. No a pak zase pecka. Náhradní kapela G.O.R.E. mě rozsekala. Takové sympaťáky těžko pohledat! Zpěvák ty vole furt "dík jak pes" a další kydy... A ty jejich písničky, to byla majstrdíla! Hlavně pak trojice songů, které byly vyloženě o nás pro nás. Jedna písnička byla například o tom, že kdo nežere maso, tak zdechne, další song o grinpísákovi, který se pozvracel po tofu sýru nebo o sračkách na prostěradle. Jak výstižné vzhledem k tomu, jak vypadala naše prostěradla po bahenní lázni v kotli na Debustrol.... Tou dobou jsem svůj zájem obrátil na takzvaný mystery box, který má v nabídce distro Metal Age. Jsou tři druhy, já si vybral ten nejdražší za dvěstě korun českých. O co jde? No prostě koupíte zabalenou krabici a nevíte co v ní je. Tak já v ní měl gramofonovou desku PERVERSITY a tři cédéčka: DARK ANGELS, SUPREME PAIN a GLOOM. Navíc jsem při koupi dostal frťana Soberano a když jsem upozornil pána z distra, že mi vrací o 50Kč více než by měl, tak jsem dostal druhého frťana.

Myslím že super. Když si vezmu, že za CD PURGATORY jsem dal tři kilča a v balíčku jsem našel desku a tři cédéčka, to vše za dvě kilča, myslím že cajk. Další banda na paškál byla BLOODSPHEMY z Holandska, která mě ale vůbec nebavila. Pak z Tater přijeli DOOMAS, kteří od třetího songu hráli bez basy, neboť mu praskla struna, konkrétně to bylo éčko, a on nemá jinou, jak jsem se dozvěděl od našich nových kamarádů. Klukům jsem slíbil, že je sem na blog dám, tak doufám, že si ty moje žvásty přečtete, adresu na blog máte v peněžence...

A potom KRYPTOR, kterej předvedl pravej nefalšovanej rokenrol ale hráli snad jen půlhodinky, takže to strašně rychle skončilo. Aspoň to ten plnej stan nepřestalo bavit a užili si kryptoří trešroll naplno. Moc pěkné. Nu což, jenže pak naběhli PURULENT SPERMCANAL a bylo zase všechno úplně jinak. Měli naprosto perfektní zvuk, což jen tak mimochodem nebyl standard u každé kapely. Tuhle kapelu sleduju víc jak dvacet let a aktuální jejich produkce mi sedí ze všeho nejvíc. Žádní umručení všeobecně oblíbení Rompeprop ale poctivej českej kurva goregrind. Nejlepší kapela soboty!! Na NECROTTED poprvé na tomto festu vylévám pivo, protože jsem měl už přechlastaný karbec, a přesedám na zázvorový svařák, který jednak zahřál v zimě, která už tam večer panovala a druhak chutnal lahodně. Jen kdyby po tom tak nepálila žáha. Necroted dobrý. Nevím co bych k tomu víc měl vyblít. Na festivalu vládla parádní atmosféra, po areálu se proháněly děti na koloběžkách, z povzdálí všechno kontrolovaly lamy, všichni chlastali, kapely hrály jak o život... A tak to má být! Sobotní headliner DEAD mě trochu zklamal, takže jsem dal jen tři songy. U prvního songu nebyl slyšet bubeník, který byl zároveň i doprovodný zpěvák a měl mikrofon na obličeji. Jsem tedy zašel za zvukařem a ptám se ho: "Víme že bicmen taky zpívá?" Odpovědí mi bylo, že ano, že to vědí. Ptám se tedy: "No a proč není slyšet?" Odpověď překvapující: "Na zvukovce to fungovalo." Ale že při vystoupení si může bubeník hlasivky vyřvat a není vůbec slyšet, to jim bylo srdečně u prdele. No ale pak tam hejbli nějakým hejbátkem a od druhé písničky už bylo všechno v pořádku. I tak jsem ale většinu setu strávil žvaněním a popíjením zázvoru. Nechával jsem odpočinout nohy před Rootím koncertem, na který jsem chtěl být na celý. Píšu to pokaždý až už je mi to trapný, ale i dnes se budu opakovat. ROOT by měli na takovýchto akcích, kde se sejdou kapely tvrdého ražení, hrát hlavně z prvních dvou desek a nejlíp písničky česky zpívané, protože ty jsou všeobecně nejoblíbenější. Satanžel k tomu nikdy nedojde. A je to škoda, protože když hráli právě tyto songy, 666, Píseň pro satana, Hřbitov, Loki, Belial..., všem se rozzářily tváře ve šťastný  úsměv. Ale i tak musím říct, že to bylo opět výborné představení. Po Růtech někteří mizí na kutě, někteří si dávají ještě poslední kapelu... Nedělní ráno je na pohodu. Prdele bublají, proběhla očista dutin ústních, pak zavoněla káva, pak zavoněly dieselové motory našich aut a pak jsme se poslali do našich rodných prdelí. Doma mě žena přivítala slovy To už seš tady? Takovej klid tu byl...