Na tuhle benefiční akci jsem nesehnal nikoho, kdo by se mnou jel. Respektive jsem to všem dal dvakrát vědět a pak se už nestaral. Neozvali se, tak neměli zájem. A to já zase zájem měl, poněvadž je skoro jasné, že hajzlové z ministerstev a zmrdi z vlády nám koncerty, minimálně ty větší, brzy zakážou, tak je přeci potřeba účastnit se jich v co největším počtu. Zvlášť když jde o dobrou věc, jako v případě této benefice pro Toničku. Cestou do Pardubic jsem se stavil v Žiželicích na hřbitově, stejně jako když jsem jel na třicetileté výročí V.A.R. Po nasátí ponuré atmosféry Žiželického hřbitova, kde jsou pochovaní někteří z mých předků jsem osedlal Henryho Forda a vyrazil směr pardubická Ponorka. Dobré je, že se koncert konal v sobotu, takže jsem si nemusel lámat hlavu s těmi zkurvenými parkovacími automaty co město instalovalo všude po Pardubicích. Vstupné bylo minimálně 200Kč a pak dobrovolné a já dobrovolně přispěl částkou 500 korun českých. Před klubem cedule hlásala večerní program.
Bystřejší čtenáři tohoto blogu si dozajista všimli nepřesnosti zaznamenané na informační tabuli. Původně totiž měla vystoupit kapela Angry Brigade, ovšem jak bylo dopředu avizováno sympatickým pořadatelem na sociální síti, místo Angry Brigade vystoupila kapela Trojka, jak jest profesionálně znázorněno na letáku výše. Po příchodu do hospody a na zahrádku mě překvapil docela velký počet návštěníků. Ještě víc mě překvapilo to, že na čepu neměli tak jako minule točený grepový birell a dokonce ani kofolu. Velká škoda. Musel jsem se tedy spokojit s lahvovým obyčeným birellem. No a pak nastalo čekání. Jak jinak v Ponorce žejo. Nikdy tam nezačne nic přesně na čas. Připadá mi to tam jak kdyby to vedli mexikánci. Ty taky maji na všechno dost času.... Tentokrát se ale jednalo jen o půlhodinku zpoždění, což je ještě v normě. Do klubu se nahrnuli divní typové a týpky. Zvlášť pak jeden se svítícím zeleným náramkem, oblečení komplet v Nike od bot přes tepláky až po umělé řasy a ten chlap byl tak neskutečně hlučný. A ještě k tomu navíc opilý. Do každýho tam vrážel a slintal mu do ucha, hulákal po celém lokále, byl dotěrný. Naštěstí si mě nevšímal, protože jinak bych ho musel vyvést v zubech. Hahahaha, já se svojí muskulaturou a počáteční paradentozou bych v zubech nevyvedl ani cukrovou vatu. Jinak bylo osazenstvo tak nějak v normálu. Punx, dredaři, crusteři, metalisti, i pan Otto Beran ze slovutných Needful Things se přišel se svým distrem podívat... Mám ale tušení, že nic neprodal. Ovšem to je jeho boj. Já přijel tentokrát výhradně kvůli kapelám a podpořit dobrou věc. Hned jak začala první kapela TROJKA ladit zvuk, většina lidí se z hospody přemístila do klubu, jako kdyby byli již nadržení na muziku a nemohli se dočkat prvního rámusu. Kapelu jsem nikdy neviděl, nikdy jsem o ní neslyšel. Dostalo se mi jakého mixu crustu, metalu, punku... co já vim? Zpěvák zahalený do pestrobarevné kukly, i když by se se svojí maličkou postavou vešel pohodlně na podium, zvolil kymácení se s mikrofonem pod pódiem v publiku, které mohlo čítat 50? 60? lidí. Trojka svých 25 minut zaplnila svižným rokenrolem, u kterého mi z počátku vadil vokál, jež mi připomínal vřískajícího Hurvínka, ale postupně jsem se do toho dostal a nakonec to bylo dobré i pro moje zmlsané ušiska.
Když jsem tady zmínil svižnost muziky, kterou se prezentovala Trojka, je třeba podotknout, že následující kapela GARBAGE FEAST, do své rychlosti vložila dvojté turbo a jejich desetiminutový (!!) set plný smršti a nasraného řvaní byl opravdu skvostný. Půvabná zpěvačka oblečena do slušivého outfitu na plné obrátky oprášila sirénu v jejím hrdle, bicmen tam ten hlukovej bordel zezadu jistil, aby se náhodou na chvíli nezpomalilo a kytarista se svejma pedálama drtil struny jak kdyby to bylo posledních deset minut jeho života. Když začali hrát, něco mi to připomínalo. Nevim proč, ale nějak jsem si vzpomněl na své oblíbené Final Exit z Japonska. To jsem ještě nevěděl, že Garbage Feast po deseti minutách slezou z pódia a půjdou do hajzlu, stejně jako to dělají právě Final Exit. Většina lidí, kteří s takovou situací nemají zkušenosti, stáli s otevřenými pusami ještě v době kdy si kytarista už balil fidlátka a patrně jim před očima červeně blikaly tři písmena WTF? Já si jejich deset minut užil až na jednoho blbce, který i když viděl, že si filmuju kapelu, musel vlézt přímo přede mě, aby si mohl on nafilmovat. Blbec, stačilo se postavit metr vedle. Ne, on musí přímo přede mě. Chjo...
Z přiložených fotek asi náhodný návštěvník tohoto blogu není nijak zvlášť nadšený, neboť fotky jsou rozmazané, a celkově tak nějak na hovno. Jenže ono je to tak schválně. Se zrcadlovkou nebo kvalitním telefonem umí udělat pěkný fotky kdejakej tydýt. Ale nafotit něco na přístroji, který k tomu nebyl určen, to je kumšt!! Třetí kapelou, která podpořila Toničku, byli CONTROLLED EXISTENCE. Tohle byl grindcore tak jak ho máme všichni rádi. Hutnej grindcore zvuk, bylo to grindcoreově rychlý a brutální a i když to z přiloženého videa dole není slyšet a vidět, bylo to opravdu dobré. Klub se zaplnil ještě příjeměji než předtím, krabice s dobročinnými penězi pro Toničku vypadala sympaticky a přítomnost překvapivě velkého množství krásných děvčat byla jen třešničkou na dortu. Controlled Existence dělali muziku taky jen asi 15 minut a mě to přišlo tak akorát. Jiní možná prskali, ne tak já.
Poslední kapelou na tomto benefitu byla LOCURA, kterou jsem taky neznal. Vlastně jsem měl kdysi tu čest pouze s Controlled Existence. Jinak pro mě neznámé kapely. Další důvod, proč se účastnit takových akcí... Locura se prezentovala ultrarychlou smrští asi grindu. Měli parádní zvuk, protože na rozdíl od ostatních účinkujících měli dvě kytary a i basu. A jeli na dva zpěvy. Co tam vzadu bubeník předváděl, z toho šla nejedna hlava kolem. Klobouk dolů. Taky se tam nahrnuli zase nějaký divný pardubičáci. Lidi, kteří určitě nejsou z naší komunity, soudě tak dle oblečení, jež měli na sobě, ale hlavně pak dle jejich chování, kdy si ze všeho dělali prdel, byli zchlastaní, motali se a snažili se pařit. Obzvlášť jedna blbka v kožené červené bundičce, sukýnce a špičatých kozačkách předváděla rádoby sexy pózy a svými nohami taneční kreace, za které by se nestyděli ani chovanci ústavu sociální péče. Její přátelé vůbec nevěděli jak pařit, tak si radši dělali selfíčka, vylévali pivo z půllitrů a mě přišlo že byli něčím sjetí. Přál bych jim vidět sami sebe v tu chvíli. Ale zase nikoho tím nijak zvlášť neobtěžovali. Problém by asi nastal, kdyby to byl koncert, kde je kotel a paří se o stošest, jako třeba minule v Ponorce. Tam by asi se svými nagelovanými řasami a koženými kabelkami od Armaniho se svými tanečky neuspěli. Locura dohrála ale protože to bylo celý všechno opravdu dobrý, vyškemral se přídavek v podobě skladby, která ve výsledku trvala kratší chvíli, než samotné škemrání. Konec. Šlus. Finýto...
Naprosto nevídaná věc v Ponorce. A sice, že koncert končil před jedenáctou večerní. Super! Začalo se v půl devátý. Nemusíte být tedy zrovna astrofyziky, abyste si spočítali, že za necelé dvě a půl hodiny stihli odehrát 4 kapely i s nazvučením (!!!!!) které v Ponorce obvykle bývá nekonečné peklo. A tak by to mělo být. Dobrá věc se podařila! Domů jsem přijel před půlnocí a toho debila v červeným tričku co se motal na neosvětlené silnici v mé rodné hroudě a čuměl do telefonu, bych nejradši vykastroval. Hlavně že má tři kroky od sebe chodník debil....
