24.-25. 11 2021 TRAPAS, aneb PERIODICKÉ ŠKOLENÍ

Každý rok už po několik let máme v práci osypky z celodenního školení, které se koná ke konci roku. Vždycky se tam strašně nudíme, nesnášíme to tam a zestárneme tam o patnáct let. Naše vedení na nás náš laxní přístup k celé šaškárně patrně nevypozorovalo, a tak z jednodenního školení pro jistotu připravilo na letošek školení dvojdenní. Noční můra nás všech. První školící den začal samozřejmě jak jinak, povinným otestováním na rýmičku. Na přihlášku k prvnímu dnu testování jsem uvedl jako příznaky kovidu, že mám alergii na ministra zdravotnictví. 


Probíhalo to tak, že jsem přišel před fabriku a už z dálky viděl frontu lidí, kterak vede všude možně kolem vrátnice a čeká, až se na ně dostane řada. Kovidoví testéři totiž dorazili pozdě, takže vznikl neřízený chaos. Na nějaké dvojmetrové rozestupy samozřejmě člověk v 6 ráno nemá ani pomyšlení. Takže jsme mrzli venku víc jak půl hodiny. Pak nás vytřeli v puse a šup pěkně na školení. Nejdřív samozřejmě do šatny. Se takhle převlíkám a dávám si do skříňky bundu, když najednou slyším brutální ženský křik: "TY ŠPÍNO ZASRANÁ. TY KUNDO ZAVŘI HUBU SVINĚ. VŠICHNI VĚDÍ ŽE DÁŠ KAŽDÝMU DĚVKO ZAVŠIVENÁ. DRŽ HUBU TY PÍČO ZKURVENÁ..." To si jen dvě uklizečky, filcka (tak jsem pojmenoval jednu otřesnou ženskou, protože jako filcka vypadá) a cigoška vyměňovali názory na svoje osoby. Ale takovejhle řev jsem od žen snad ještě neslyšel... Trapas... Naše směna pro letošek vyfasovala jako školící místnost tu nejmenší zasedačku, jakou si dovedete představit. Nasoukalo se nás tam teda deset a školení mohlo začít. Mohlo, ale nezačalo. Naši IT specialisté slibovali hory doly, že bude všechno cajk, ale nebylo. Než se nastartovaly počítače na všech školících místech, uběhla pěkná půlhodinka. Trapas... Po zkoušce spojení, kdy školitelé nás školili ON-LINE, nás upozornili, ať všichni okamžitě nasadíme respirátory. My jsme si naštěstí odpojili webkameru, kterou tam měli nainstalovanou právě proto, aby nás mohli špehovat, jestli náhodou ten posranej respirátor nemáme někde pod nosem. Že nám kamera nefunguje se zjistilo až po dvouch hodinách. Bylo nám to ale hovno platný, protože nás chodil pravidelně někdo pořád kontrolovat fyzicky. Takže jsme se pustili do vedoucího haly, proč to musíme mít na hubách, když jsem očkovanej, před hodinou testovanej a nemám žádný příznaky. Trochu jsme se s ním poštěkali, ale nebylo to k ničemu. Nasadit jsme si to museli protože je pandemie a mohli bychom roznést vir. Který jsme jen tak mimochodem vyloučili testováním a jeho účinnosti snížili očkováním.  Odvyprávěl jsem panu vedoucímu vtip, který vidíte níže, protože jsem prostě stále nedostal jedinou logickou odpověď. Tuto situaci, kdy na moji otázku, proč respirátor, když jsem očkovaný a otestovaný, mi bylo řečena odpověď, "Protože je to nařízený".


Školení probíhalo tak, že na každé téma byl jiný školitel. Tak například Bublina si odvykládala to svoje jako každej rok úplně to stejný, do jejího výkladu několikrát zasáhla pinda z personálního, která upozornila všechny, že je naší povinností mít nasazené respirátory, protože vidí na webkách, že na to serem. Nás teda neviděla, protože jsme měli kameru vyplou a i mikrofon, takže nemohla vědět jak se jí smějeme a hulákáme DRŽ UŽ HUBU TY KRÁVO. Jenže každá sranda jednou skončí, takže najednou kde se vzal, tu se vzal, přispěchal na pomoc ajťák, který řekl, že je potřeba se odhlásit a pak znova přihlásit pod jiným účtem, a že to bude trvat jen tři vteřinky. Načež jsme se začali smát až se nám břuchy natřásaly. Vzhledem k tomu, že jsou to odborníci na slovo vzatí a některým skupinám nejenže se nezobrazovaly školící materiály, ale vypadával i zvuk, nešlo se jim přihlásit a o puštění naučného videa se mohlo školitelům jenom zdát. Po nějaké chvíli jsme tedy byli i my pod dozorem školitelů a hned pinda z personálního prej SMĚNA Á SI OKAMŽITĚ NASADÍ RESPIRÁTORY. Trapas... Uplnej trapas ale byl, když jedna školitelka ON-LINE vyzvala, aby se jí ozval mistr lakovny směny B pan Dudlík. Načež se ze směny B ozvalo "Dudlík se odstěhoval do Humpolce" Všichni tlemenec, jenom školitelka: "Chci odezvu z Humpolce" ty vole já myslel, že se pochčiju smíchy jak je ta manažerka blbá. Smutné na tom je, že ona opravdu vůbec nepochopila, že se jedná o vtip a prej "Můžete se někdo podívat Pod Komínem, co se děje?" Pod Komínem je hospoda naproti fabrice, kde svoje školení prospala směna B. Ta si jen tak mimochodem zapomněla vypnout mikrofon a do éteru bylo slyšet "to byl taky nápad pustit směnu B do hospody"... Stále se zkouší spojení kdo kde, nic nefunguje a pak spojení, které se navazovalo dlouhé minuty spadlo úplně, když vyskočila hláška TATO SCHŮZKA SE ÚČASTNÍ NA JINÉM ZAŘÍZENÍ a hned po ní ŠPATNÁ KVALITA SÍTĚ  Trapas... 


A tak hlavně že tam běhali tři ajťáci žejo.. Naskočilo to právě včas, když jsme jako první větu slyšeli DODRŽUJTE HYGIENICKÁ OPATŘENÍ, ŠKOLENÍ SE NAHRÁVÁ ABY MOHLO BÝT POUŽITO V BUDOUCNU. Opět všichni dostávaji kartáč kvůli nenasazené ochraně dýchacích cest. To je totiž to nejdůležitější. Že jim ale vůbec nic nefunguje, to jim nevadí. Prej že mají "zabržděnej počítač"... Hovno, celý vedení je zabržděný!! A najednou je ticho a my nic neslyšíme. Panečku, to je školení!! Trapas....
Směna B: "My vás neslyšíme"
Školitelka: "No on se mi sám vypíná mikrofon"
Směna B: "Teď Vás slyšíme, tak se ani nehněte!" 
Všechny směny hromadně: "Jááhahahahaahahaha" 
Školitelka: "A co jste z mého výkladu slyšeli?" 
Všechny směny: "Nic!" 
Školitelka: "A že vám to vůbec nevadí?!" 
Trapas... Nastává další buzerace ohledně respirátorů, takže si je musíme oficiálně nasadit. Dáváme si je na krk... Kurva proč jako očkovanej a před několika hodinama negativně testovanej mám mít na xichtě papundekl? To mi hlava nebere. Přitom kdykoliv vylezeme ze zasedačky, vidíme, že v kanceláři to nikdo nasazené nemá.... Na respirátor si fixou píšu "DEBILNÍ NAŘÍZENÍ" což sklízí úsměv i u některých lidí z vedení.


I po nasazení na krk nás jebou, že roztáhnou žaluzie do zasedačky a uvidí na nás a bude zle, pokud si respirátory nenasadíme aspoň pod nos. Tím si samozřejmě akorát tak nasrali sami sobě do huby, protože respirátor nasazený pod nosem je stejný ojeb jako lízat nemytou ženskou od prdele. A jebou nás live a ON-LINE a kdyby mohli, zavedli by tělesné tresty za nedoržování nařízení, pozor né vládních nařízení, ale nařízení firemního krizového štábu, který je složen ze samých "odborníků, expertů a doktorů." Trapas.... Při dalším školení, které měl na starosti pan ředitel podniku, nám oznámil, že právě dostal zprávu, že někteří zaměstnanci nesouhlasí s tím, aby byl ze školení pořizován videozáznam. Pan ředitel tedy pokyne k ukončení nahrávání větou "Prosím, vypněte to.", načež je mu někým sděleno, "My to ještě nezapli." Trapas... Prezentace jednotlivých školitelů nejde, zvuk vypadává, postupně si na to stěžují všechny směny na všech školících místech, ale nejdůležitější je jebat nás za respirátory. Nastala půldesátá hodina a? Ano, bystrý čtenáři si dovede dosadit jedna a jedna: Zase to všechno spadlo. Trapas.... Přichází jeden z ajťáků a strašně se diví, že to nefunguje. My se vůbec nedivíme, protože víme, jak funguje ve firmě všechno co má společné s IT oddělením. Funguje tak, že nefunguje. A pak píšeme testy, ale nemají jich připravené dostatečné množství, což je jen tak mimochodem taky trapas. Na bezpečnost nás školil bývalý bezpečák, který zaskakoval za vyhozenou bezpečačku, která byla neschopná. Skrze webkameru jsem byl nařčen a křivě obviněn, že jsem se právě probudil a že jsme všichni na telefonech. Obdaroval jsem pana školitele na oplátku skrz webkameru několikanásobným fakáčem, což ocenil úsměvem. Kdyby věděl, že jsem si dělal čárku pokaždé, když ve svém výkladu přednesl "ÉEEEEEEEEEE..." tak by takovýho machra nedělal. Nakonec se počet jeho zádrhů ééééééé zastavilo na čísle 113. Trapas...


Na další část školení se přesouváme do jiné budovy, kde je opravdový externí školitel a ne ty budižkničemové z monitorů a konečně si sedám pohodlně na kancelářskou židli ke stolu a ulevuji tak svým unaveným bolavým zádům a zmuchlané prdeli z nepohodlné židle z malé zasedačky. Metr za mnou si sedá nějakej Ukrajinec s překladatelem. Ukrajinec ty vole nos červenej od rýmy, každou chvíli chrchlá, kašle, soplí, funí a tak se otáčím a nadávám mu že je to zasraný hovado a ať přestane nebo ať jde do hajzlu. Ani překladatel ani on nijak nereagují, tak se za chvíli otáčím znova a seznamuju ho s tím, že je to zasranej čurák a ať vypadne nebo ať přestane, protože dneska smrká on a zítra bude celá fabrika. Obracím se na zmateného překladatele, který čumí jak debil jako vždycky a který opět nic nepřeložil. Ale asi to Ukrajinec pochopil, protože potom už jen tak jakoby pofňukával. Školení mělo končit v 16 hodin, ale nakonec nás milostivě propouští ve čtvrt na šest. Za tento trapas v podobě prvního dne školení, by se nestyděla ani TV Nova, kterážto jak známo se trapasy živí. Nakonec je mi líto, že neexistuje ten záznam, protože by bylo k popukání prožít si to znovu s pivkem v ruce... Druhý den školení začal opět jak jinak, než trapasem. Přijdem na testování a skoro hodinu čekáme namačkaní ve frontě, protože testovací tým se ze dvou lidí ze včerejška smrskl na jednoho člověka. Nakonec zaměstnankyně, která měla dohlížet na to, abychom ve frontě mezi sebou nesouložili a pokud už ano, tak abychom u toho měli nasazené respirátory, šla pomáhat nebohé zdravotnici oblečené do skafandru. Sama respirátorová dozorkyně samozřejmě v civilu... Taková fraška je celý tenhle covid. Ani po mě najednou nechtěli žádanku na testování, která v minulých týdnech a měsících byla to nejdůležitější a bez ní by nás nepustili do práce, amputovali genitálie a zakopali nás zaživa za plotem. A já si zrovna jako příznak kovidu do žádanky napsal, že KAŠLU NA RESPIRÁTORY.



Druhý den školení začínáme ve velké místnosti, se živým školitelem, když tu najednou volají z hradu, že máme na směně jednoho pozitivně testovaného. Pozitivně testovaný se diví, protože včera negativně testovaný jel rovnou domů a pak zase sem. Mistr ho tedy okamžitě posílá k doktorovi a na PCR test. Když odešel, nadhazuju myšlenku, že jestli by nebylo od věci, přetestovat ho znovu u nás, protože jak všichni víme, tyhle testy mají jen asi třicetiprocentní přesnost. Za půl hodiny přišel vedoucí výroby a dozvídá se, že ten test byl tak nějak na hraně a že asi vůbec spolupracovník nebyl pozitivní, tak mu voláme, ale on že už prý čeká ve frontě na PCR test v nedalekém městě. Trapas... Nejsmutnější na všem je to, že ten den jsme absolvovali školení na oblast výroby, které by se nedávno nově zaměstnanému, skoropozitivnímu spolupracovníkovi k výkonu práce fakt hodilo. No ale když ho odborníci na slovo vzatí poslali pryč.... Pak se dozvídáme, že máme novou velkou reklamaci. Nebudu vás zatěžovat technickými detaily. Zákazník prostě vysírá. Hromadu roků od nás bere výrobky a najednou si vzpomněl, že se mu nelíbí jak je dodáváme zabalené. Tak poslal reklamaci více jak 3 milionů kusů. My jsme školiteli sdělili, že o problému víme. Za dvě hodiny na nás vlítnul vedoucí výroby a začal nás jebat, že on a jeho úsek teď vypadá jak debil, protože my víme o problému a neřešíme ho a je z toho reklamace. Ani mu nevadilo, že nemáme nasazené xichtokryty. Naštěstí si to nechal všechno od nás vysvětlit a protože jak píšu výše, firma je plná odborníků na slovo vzatých, samozřejmě školitel absolutně nepochopil o čem jsme mu povídali, překroutil naše slova tak jak se mu to hodilo a pak už byl jen kousek k naplnění podstaty zákona padajícího hovna. Zbytek školení byl praktického rázu, což bylo v pohodě hlavně z toho důvodu, že uběhlo poměrně rychle. Po celou dobu školení jsme si vyžírali jak králové. Spolupracovník s mistrem nakoupili hromadu žrádla, například 3,5kg uzené krkovice, chléb, energeťáky, sýry, pražené mandle, žena mechanikova bábovku a štrůdly napekla, firma nám připravila nějaké ovoce a sušenky. V tomhle směru jsme si to udělali hezké. Ale jinak bylo letošní dvoudenní školení, které by se dalo sfouknout za 5 hodin, jeden velký TRAPAS.