Na uplynulý víkend si na nás pořadatelé připravili zapeklitý oříšek v podobě čtyř zajímavých akcí. V pátek ve Žluťákovi Inhumate, v sobotu ve Žluťákovi ČAD, v Jaroměři Welicoruss a v Hradci Králové polský deathmetal. Jak jsem se s tím popasoval, se dozvíte níže...
Pátek ráno mě vzbudilo očekávání velkého typu. Ani ne tak očekávání z práce, do které jsem se ve 4:30hodin vzbudil, ale spíš z večerního koncertu.
V 18 hodin, po dvanáctihodinové směně, jsem dospěchal domů provést očistu, poté osedlal svého bílého oře značky Ford a nabral Magiho, Amorfise a Medvěda a vyrazili jsme směr klub Žlutý pes do města perníku s hlenovou polevou. Na pořadu dne bylo turné se čtyřmi vypečenými kapelami. Na oficiální facebookové stránce byl stanoven začátek na 19:30h, na facebooku klubu Žlutý pes na 20:00h a na vstupence z předprodeje bylo napsané 20:30h. A teď si vyber žejo... Začalo se nakonec ve 20 hodin kapelou NEEDFUL THINGS.
Moji oblíbení tuzemští grindeři s Ottovou naprosto devastující basou rozdrtili prořídlé obecenstvo svým dvacetiminutovým prasopalem nejtěžšího kalibru. Zvuk byl jak víno, basa si s nikým nebrala servítky. Ani s mým záznamovým zařízením, které obvykle zvládne všechno. S duněním v první lajně si ale neporadilo, jak je slyšet ve videu níže. Bylo to jak tlaková vlna po výbuchu atomovky. Kapela je v životní formě a já hýkal nadšením. Když jsem Magimu říkal, že jsem si koupil kdysi jejich desku a pustil jsem si ji omylem na pomalé otáčky, stejně to bylo rychlé, ještě jsem netušil, co nás čeká při druhé kapele. Že Amorfis pronese památnou větu Nejsme tady na borůvkách, no ni? a bude se směle věnovat chlastání, se čekat dalo, ale masakr, který do nás vpálili od dvacáté první hodiny rakušáci DISTASTE, to neočekával snad nikdo. Minimálně naše parta ne, neboť jsme touto kapelou byli do té doby nepolíbeni..
Jo. Přesně takovou kadenci jako samopal vzor 24 a někdy i rychlejší, totiž měli i Distaste. Ekvivalentem pro jejich muziku ve vyjádření činnosti by mohlo být třeba rozmlácení Fialové hlavy paličkou na maso ve sběsilém tempu. Naprosto neuvěřitelná prasárna, totální smršť, masakr, zlámaný kosti,... Pokud jsem u Needful Things hýkal nadšením, tady jsem nadšením blil játra... Nejsem si jistý, zda jsem někdy slyšel něco tak plného energie, tak skvělého, prostě geinální! Totálně mi to vystřelilo mozek. Hned jsem si musel zajít koupit CDčko i když je mi jasné, že z digitálního zvuku to nebude mít takovou nálož. Jednoznačně nejlepší grindový koncert v mém ubohém, bezcenném životě. Za celou dobu hraní se nezpomalilo, naopak se z blastbeatů zrychlovalo do šílených hyperblastůkokotů vole. Nepopsatelné. Zvuk čitelný, žádné dlouhé kecy mezi songama. Po skončení mi začalo hučet v hlavě nevídaným způsobem. Díky Distaste!! Amorfis chlemstá jedno pivo za druhým, někdy má rozpité i tři najednou, sotva se drží na nohou, ale i tak se dostaví ve 22hodin na TEETHGRINDER z holandské země, aby se snažil navázat milostný kontakt s jistou blondýnou v první řadě, která ho ale poslala do hajzlu. V jednu chvíli nadzvedla tričko i s podprdou a vyvalila kozy směrem ke kytaristovi a náš Amorfis si to patrně vzal jako výzvu k páření a tak dotíral dál, avšak marně a protože jsem se začal společně s Magim věnovat kapele, tak jsem už jen zahlédl jak Amorfis zavrávoral. Jestli zavrávoral díky své alkoholové indispozici nebo po inzultaci blondýny, mi není známo.
Teethgrinder mě překvapili tak trochu technickým grindem. Když píšu technickým, nemyslím tím kytarová sóla alá Dream Theater. To vůbec ne. Byl to náser jako cyp, ale v porovnání s předchozí kapelou se jednalo o jakés takés zklidnění právě v těch technických pasážích, které střídaly neuvěřitelně rychlé pasáže. Magi z toho uchcával, já jsem cítil tak nějak trochu kulturní útlum v porovnání s předešlou kapelou. A Amorfis? Ten zmizel. Zmizel a vyloupnul se až ve 23hodin na francéziše headlinera INHUMATE.
A po dvou minutách, kdy zjistil, že mu rovnováha nic neříká, opět zmizel. Inhumate je šílená kapela. To známe z festivalů. Ale v klubu jsme ji ještě neviděli. A byla to síla. Pokud jsem tu slintal něco o neuvřitelnosti ve spojení s produkcí kapely Distaste, tak Inhumate neuvěřitelnost posunuli o level výš. O Inhumate se nedá psát. Inhumate se musí vidět a slyšet. A nejlíp právě v klubu. Já věděl že to bude šleha. Ale že až taková, to netušil nejspíš nikdo. Inhumate moji milí totiž bylo čiré hovadství v té nejčistší podobě. Zpěvák absolutní šílenec, bicmen jako stroj, punkově vystajlovaný kytarista lomeno doprovodný zpěvák, blázní s kytarou po celém pódiu, skáče do stěny a odráží se od ní, válí se po zemi jak ryba na suchu... Došlo samozřejmě na rozbité čelo mikrofonem a následné další tělní tekutiny v podání sympatického zpěváka, který když vleze na podium, dostane se do tranzu a je z něj šílenec uprchlý z psychiatrické léčebny. Tohle vidět někdo nezasvěcený, volá minimálně 112. A ten zvuk ty vole!! Ať jsem se postavil kam jsem chtěl, všude paráda. Hutný grindcore střídaný noisebordelovými ultrarychlými výpady, které mi nejednou evokovaly legendy Anal Cunt, zpěvák předváděl grimasy hraničící s duševní poruchou. Bylo to naprosto úžasné a skvělé a prostě boží! Bez debat nejlepší klubová akce co jsem kdy zažil!! Ve 23:40 hodin perníkového času posbíráme naplech zbořeného Amorfise, který se nevhodným způsobem snažil spářit ještě s jednou dívkou venku. Trochu mi zatrnulo, když zničehožnic vlítnul na onu zmíněnou dívku zezadu a své pracky jí cpal pod mikinu za nicnechápajících pohledů několika cypů co tam s dívkou byli. Snad jen respekt z medvědovy přítomnosti nás zachránil od rozbitých nosů. To je tak, když někdo, kdo může ejakulací kitovat okna, zahlédne ženský prs... Medvěd radši chytl Amorfise za flígr a po jednom válení se na silnici ho dotáhl do auta... Kluky jsem rozvezl domů a v jednu hodinu jsem ulehl.
V hlavě mi hučelo a v uších brnělo tak, že jsem nemohl usnout. Pak jsem najednou z dálky slyšel Áj láv d dééét, otevřu unavené oči a... melodie budíku do práce. 4:55hodin. Nekřesťanský čas. Přes hukot v hlavě jsem ho málem neslyšel. V práci jsem se cítil docela svěží na to že jsem hovno spal. Co na mě mluvili spolupracovníci jsem jen odkýval, protože hukot v mých uších přehlušil i výrobní lisy na hale. Včera to bylo kurva nahlas. Po šichtě v 18 hodin rychle domů, hodit rychlou koupel, navléknout na sebe černý hadry a hurá za písničkou, jak říká Magi. Tentokrát sám, do Hradce Králové. Tuhle akci jsem si místo jaroměřského Welicorussu vybral hlavně kvůli tomu, že jsem ještě nikdy neviděl Morose Death a taky proto, že Mallephyr jsou prostě skvělí. A taky že v plánu byly právě jen tyhle dvě kapely a conejdříve domů do postele trochu se vyspat na nedělní ranní směnu.
