SPARK 1/1992
Nedávno se mi podařil husarský kousek. Dokázal jsem sehnat první čísla časopisu Spark. To je věc nevídaná, neboť sehnat tato čísla není nic lehkého. A neplatit za ně ani korunu tvrdé české měny, je kousek ještě husarštější, než přinutit europarlament, aby nevymejšlel píčoviny. Pokud už se někde tyto časáky objeví, jejich majitel za ně chce částku v hodnotě několika stokorun za kus, což rozhodně neodpovídá kvalitě obsahu. Mě osobně třeba z celého čísla zajímá jen pár článků a zbytek je pro mě nepoužitelný. Tady jde spíš o to, že v době kdy to vycházelo, jsem neměl peněz nazbyt a zvědavost teď na prahu stáří, je velká. Je zábavné sledovat, jak kapely, které vedly rozhovory v té době, plácaji nesmysly a v dalších rozhovorech třeba za rok, mluví uplně jinak. Takže jsem se rozhodl první dva ročníky pěkně zdokundamentovat za pomocí mého předpotopního skeneru, a on-line převodníku JPG to PDF a výsledek, tedy první číslo časopisu Spark, si můžete stáhnout na odkazu níže. Upozorňuju předem, že jsem se nesral s žádným zarovnáváním a upravováním, takže je to celý nakřivo a prostě je to hnusný. A taky majitel časopisů má uvnitř různé výpočty a poznámky... Ale darovanému koňovi na chrup nehleď!!
9. 12. 2023 NIHILO / HÅN / BJES
Kdo by to byl býval řekl, že se do mladoboleslavské Farářovy sluje letos ještě podívám? A kdo by to byl býval řekl, že to bude takový menší sraz naší party, se kterou brázdíme po letních festivalech? Bylo nás pjet, jak jest psáno v jedné české knize jednoho českého spisovatele a jak zazní v jednom českém seriálu:
Ano, na švýcarský deathmetal Nihilo, švýcarský blackmetal Hån a český blackmetal Bjes, jsem se totiž vypravil s Amorfisem. A do třetice, kdo by to byl býval řekl, že ani řídit nebudu muset? Amorfis totiž nabídl svůj řidičský um právě na tento koncert, což jsem uvítal, protože jak furt jezdím na koncerty sám, nemůžu si dát pivo a to je vždy nepříjemné. Co by to bylo ale za mini sraz, kdyby se ho neúčastnil Jirka Karel takřečený Pavouk, takřečený Spajdrmen, který vymetá každou akci, takže proč by neměl být zrovna tady, žejo. Dalším do party srazu byl SODík, který přidáčijoval ze severu. Magimu jsme ani nenabízeli, že by se mohl jet podívat, neboť jeho pěstěný modrý vous a zkrácený vlas, by na blackmetalovém koncertě působil stejně přirozeně asi jako reklama na Zalando. A Medvěd? Medvídka skolila skoliosa nehezkého typu a upoutala ho na lůžko ve skrečenecké poloze a křečích, ale protože moc moc moc chtěl vidět pořádný kapely, tak se nechal uschopnit a přisedl ke mě a Amorfisovi do automobilu značky Mazda. Bylo nás tedy pjet... Po příjezdu ke klubu se zdravíme se SODíkem, který nás ubezpečil, že v klubu je protentokrát zima a málo lidí. Mě tam chladno nebylo, protože jsem vyžrané funící prase a je mi teplo i když ostatní navlíkaji svetry. Lidí tam bylo opravdu pomálu, ale to se změnilo v opak v průběhu večera. Dali jsme si všichni pivko na uvítanou, a vyčkávali co se bude dít. Do sluje přicházeli stále další a další fanoušci a rychle se prostory zaplnily. Zašel jsem si koupit CDčko kapely Hån, nastartoval jsem aparáty na pořizování obrazového materiálu a trpělivě popíjel z půllitru než se začne. Nejprve proběhla zkouška kouřovodu, kterou velectěný pan vikář okomentoval: "Sakra, řikal sem ať je toho míň. Se tady udusíme" a demonstrativně zachrchlal "zhuchrhuh". Potom vybídl zpěváka "Ráďo, tak se nestyď, pěkně se představte..." Ráďa ale nedbal farářových pokynů, někam s kapelou zmizeli a vrátili se po několika minutách ve slušivých rubáších. Ještě než se započne hráti, vlítne farář na plac a vyvolává SPZky "3SL 6543 - nemůže vjet dodávka, přeparkuj si to..." a "2AS 3456 Čí to je?" "To je moje." "Tak si to dej do píči vole, tam píčuje že nemůže projet..." Po vyřízení parkovacího pořádku se konečně může začít. Kolínská kapela s krásným názvem a ještě krásnějším logem, BJES, začala klidným intrem, aby mohla pěkně začít hrnout svůj romantický depresivní blackmetal, kde melancholii střídá blackový bjes. Krásné dlouhé songy lahodily mým uším, avšak už ne mé ruce, která držela záznamové zařízení. Kurva mít deset minut zvednutou ruku, to je pro moje ochablá ramena a svalstvo značně nepohodlné. Ale co bych pro vás neudělal... Atmosféra byla parádní, neboť jak jsem psal výše, klub se pěkně zaplnil a tak to má být. Škoda jen malých prostorů, že někteří nemohli přímo před kapelu, ale postávali u baru nebo ve vchodové místnosti. Ale ono je to jedno. Farářova sluj za nějakých 21 dnů bude minulostí, tak co řešit takový věci jako malý prostory... V průběhu vystoupení Bjesu přibjesnil i náš kamarád Jirka Karel takřečený Pavouk takřečený Spajdrmen. Místo toho, aby nás pozdravil, pozvedl a potřásl pravicí, zamířil rovnou k výčepu. Hrací čas se nachýlil k neúnosnosti a tak Farář od baru burácí "Žaneto, poslední, neni čas!" načež mu Žanetka odvětí, že "to byla poslední", že "je konec", což pan Farář přátelsky okomentuje "Jo. Konec. Dyk ste hráli hodinu parchanti..." Bjes tedy dobjesnil necelou hodinu poté, co bjesnit začal a na začátek večera i Medvěd, SODík a Amorfis uznali, že to bylo dobré. Jak zvukově tak hudebně. Medvěd se mi svěřil, že když vešel do sluje, rozblikal se mu nad hlavou růžový neonový nápis "Ty vole, kam sem se to dostal?!" Patrně takhle reaguje každý kdo tam vejde poprvé. Ale po chvíli se počáteční zděšení vždycky změní v nadšení.
Jdu ven pochcat paní sousedku, krávu, která z velké části může za to, že klub bude zrušen. Nahoře nad klubem blikají zelená světýlka od právě probíhající diskotéky. Zmrdi buzerantský... Na řadě je druhá kapela, a také má krásný název a krásné logo, švýcarští HÅN. Na ty jsem se těšil, protože jsem si je poslechl a jejich "horní" blackmetal (od slova Horna, což je finská legendární blackmetalová kapela) se mi tuze líbil. Při zkoušce kytara trhá uši. Líbí se mi to, ale asi ani já, sebetrýznící kokot, bych nevydržel třičtvrtě hodiny tohle poslouchat. Nejlepší zvukař na světě, rozuměj sám farář, nařizuje stáhnout to. Po stažení kytar se otočí do obecentsva a ptá se jak to zní. Kurva to je zvukař!! Netrvá to vůbec dlouho, ono ani nemůže, protože času není nazbyt, začne Hån burácet blek jak Horna cyp. Netradičně s kytarami v popředí a zpěvákem schovaným za nimi. Zpěvák mi možná přišel trochu monotónní, ale co byste nechtěli od kapely hrající raw blacmetal. Myslím, že operní árie čekal jen málokdo. Hån ještě ve 21 hodin hraje a je tedy jasné, že zase budou nervy aby se skončilo včas. Hån se prezentovali nádherným dřevním blackmetalem, který prostě nejde nemilovat. Za mě velká spokojenost, klukům se to taky líbilo a Spajdr hned běžel vykoupit celou jejich diskografii.
V klubu se kromě spousty krásný hochů nachází i spousta děvčat, která jsou některá nádherná, některá krásná a některá hezká. Děkujeme něžnému pohlaví za to, že chodí na koncerty. Ve 21:20 hodin slujského času Farář už zase lítá a nadává ať už se hraje aby se nemuselo pomáhat a chránit... Z davu jsem zaslechl: "Máš vítr že přijde sousedka, viď?" "Svině jedna..." Netrvá dlouho a NIHILO začnou hrát. Hrají zvláštní deathmetal s pro mě trochu nepříjemným zpěvem. Přišlo mi, že zpěvák zpívá furt dokola jedno slovo. Zněly mi všecky dost podobně. Jeho zbarvení hlasu by se spíše hodilo do NYHC (pro blbce, ňů jórk hárd kór). Ale muzikou se Nihilo prezenotvalo kvalitní. Parádní death. Přesně ten, který mi vůbec nevadí. O tom, že zpěv byl jiný, svědčí i můj rozhovor mezi písněmi při pauze... Stáli jsme na lavicích úplně vzadu a SODík mi řiká: "Tady je ten zvuk takovej zahuhlanej" načež kontruju že "mě se to naopak tady líbí, ale nelíbí se mi zpěv." což SODík dookomentuje, že "Mě přijde že zpívá to samý furt dokolečka." Řikám mu, že přesně tohle jsem si napsal i do poznámek. Takže není to mnou, že bych byl vesnickej debil bez pochopení deathmetalu. Ono to tak opravdu bylo. Jakýmsi odlehčením hlavního vokálu byly kytaristovy doprovodné vokály, které zněly každé slovo jinak. Ovšem s postupem času i hlavní zpěvák jakoby začal používat i jiná slova a všechno začalo znít normálně. Pro fanouška extrémní muziky samozřejmě. Kapela dává přídavek pro faráře, píseň to byla skvělá, nějaký cover, a chvíli po desáté hodině je konec. Děláme společné foto naší party Bylo nás pjet, od Spajdrmena dostávám nějaká CDčka a LGBT samolepku kapely Afsky (díky!!), od SODíka pornočasopisy, abychom se v práci nenudili (díky!!) a od Medvěda emulzi z hořčičného semene (díky!!). V autě i Amorfis zauvažoval o tom, že se mu zdál vokál poslední kapely jako kdyby zpíval neustále jedno slovo a já měl takovou radost, že si toho všichni všimli, protože by ze mě zase udělali debila, až by si to přečetli tady na blogu. Koncert to byl výborný, s výborným pivkem a výborným zvukem. Díky za něj Jirko!!
Pro několik nekvalitních, nicneříkajících a atmosféru nijak nezachycujících fotek klikni na "Další informace". Pokud ti někdo poslal odkaz přímo na tento hnis, nikam klikat nemusíš.
3.11.2023 WYRM / SUNKEN
Tenhle oranžový krásný leták s nádhernými nečitelnými logy jsem poprvé zaregistroval už někdy na jaře a celou dobu si říkal, že by to mohlo bejt dobrý. A že bylo!! Účast v deliriu slíbil i Amorfis. Jenže kdeže loňské sněhy jsou, Amorfis se na to vysral. A nebyl sám kdo se na akci vysral. Den před koncertem jsme se z facebooku dozvěděli od pana pořadatele Faráře, že cituji "Angláni se na to vymrdali." A že místo nich zahraje severočeská kapela WYRM. Hurá!! Mám-li být upřímný, Angláni, kteří se na to vymrdali, nebyli těmi, na koho jsem se těšil. Nechtěl jsem být hudby neznalý a tak jsem si netradičně naposlouchal všechny tři avizované kapely z oranžového plakátu. Tedy Ante-Inferno, Abduction, Sunken. A jediní SUNKEN mě doslova odrovnali. A protože se Sunken na to nevymrdali, neboť to nejsou prašiví Angláni a přibyli k nim moji oblíbení Wyrm, mé černé srdíčko zaplesalo radostí. Stejně tak SODíkovo, který dodržel své severské slovo a do Mladé Boleslavi přijel. Já jsem byl rozhodnut se koncertu zúčastnit stůj co stůj. Z práce jsem utekl o půl hodinky dřív, abych měl v klidu hodinu a kousek na cestu. Celý den pršelo, některé silnice byly pod vodou, hovno bylo vidět, ale to mi absolutně nemohlo zabránit vyrazit směr Farářova Sluj. Zvlášť když to bylo možná naposledy. Jak jistě všichni vědí, klub ke konci roku zavírá a bude po koncertech. A to je škoda, teď, když jsem si do klubu našel cestu. Myslím tím letos. Potřetí. Cesta byla v pohodě až na kretény, kteří jeli za mnou a neustále mě oslňovali dálkovými světly ve zpětném zrcátku. A taky mě sraly moje stěrače. Prej tichý chod. Hladké stírání. Hovno! Neúnavně každým setřením čelního skla vydaly nepříjemný hlasitý zvuk, jak je trochu slyšet na videu níže. A to je ještě potichu oproti tomu, co stěrače vyváděly když byl automobil v pohybu. Možná si říkáte, že zase jen nadávám na píčoviny, a že jsem čurák a máte pravdu, jsem čurák. Ale jsem čurák, kterej fakt nemá náladu víc jak hodinu poslouchat neustále stejný zvuk. Ty vole to bylo jako když vedle mě neúnavně chrápe medvěd. Pravidelné chrčivé oddechování a můžete na něj mlaskat jak chcete a on stejně nepřestane. Tak nějak takhle to znělo. Jako když chrápe medvěd brtník.
Takže po vymrdání se vymrdanejch Anglánů vznikl nový, možná ještě hezčí plakát, kterému vévodila dvě jména. Dánský SUNKEN a český WYRM. Pro mě skvělá změna i z toho úhlu pohledu, že jsem na akci jel po práci a jen tak tak jsem to stihl, být tam tři kapely, tak mi jedna uteče, nebo bych musel z práce utéct dřív.
Začátek akce byl plánovaný na devatenáctou hodinu a třicátou minutu. Do klubu jsem přiběhnul deset minut před avizovaným začátkem. Zaplatil jsem příspěvek 300Kč na narkotika kapelám a vyhledal v davu lidí SODíka. Dal jsem mu na uvítanou velkou pusu a šel si pro pivo. Chvíli kecáme a SODík se mi svěřil, že si nevěděl rady s vchodovými dveřmi do klubu, které zvenčí nemají kliku a honosí se nápisem Soukromá akce... Prý bušil na dveře a škemral "Pusťte mě dovnitř. Já chci blekmetál...." I zželelo se ho nějakému pochybnému individuu, potáhlo za dveře směrem k sobě a nebohého SODíka pustilo dovnitř. Farář jako obvykle dští síru, tentokráte kvůli nucenému konci klubu. Budeme všichni doufat, že se na pořádání koncertů nevykašle a třeba někde splaší jiné prostory. Nechme se překvapit. Zbývá už jen nalíčit xichty kapely WYRM, kteří se shání po zrcadle, což mi přišlo směšné, ale ono to jinak nejde. Pokud se chce průměrný blackmetalový muzikant líbit průměrnému blackmetalovému fanouškovi, musí mít šminky nanesené na pleti v jasně stanovených invencích. Nevím co to slovo znamená, ale líbí se mi, tak jsem ho použil. I když asi tam má bejt "konvencích". A vůbec dosaďte si tam co chcete. Když si kapelníci pekelníci nabílili vousy a tváře, vyskočili na pódium, a ještěže s nimi nepřijel zpěvák Ondra, který trpěl doma po zákroku sadistického dentisty, protože i ve třech jich bylo plné pódium. Neznalý fanoušek tohoto blogu, potažmo kapely Wyrm si teď asi říká "Wtf, co to jako bylo za koncert bez zpěváka?" My, kteří máme nějaké informace o kapele Wyrm víme, že Ondra se do kapely vrátil relativně nedávno po dvaceti letech, kdy Wyrm fungoval jako trio. Takže všechno s prstem v nose odzpíval baskytarista Mormo, který má v hrdle snad nějaký vibrátor, neboť dokáže vyloudit opravdu impozantní hrdelní ryčení. Ke zvuku asi tolik, že byl opravdu dobrý, jen právě zmíněný zpěv mohl být trochu potišeji. Důležité ale bylo, že nijak zvlášť nepřehlušoval kytaru, basu ani bicí. Prostě byl jen víc nahlas. Takže tu máme parádní podzemní prostory klubu, kapelu hrající tu nejkrásnější muziku na světě - blackmetal, ve které basa jménem Mormo duní až se vám ušní lalůčky rolují dovnitř ucha, kytara jménem Alsius šlehá ostří na všechny strany a vzadu neviditelný motor bicí soupravy jménem Bális, který rozdrtí všechno, co se mu připlete do cesty. Pamatujete ne? "Seš blázen. Ty vole seš blázen. Von je blázen". Blázen není, ale bubnovat kurva umí. Shrnutí jednoduchého typu: Basa duní, kytara šlehá, Mormo blije, Bális jebe. SUPER!
Po skončení se zajdu podívat k Dánům, co s sebou přivezli na prodej. Mají krásná trička, ale těch mám dost a nepotřebuji je. Kupuju si tedy za šestikilo jejich vinyl. Ne že bych těch už neměl dost, ale tak nějak mi je míň líto utratit šest stovek za desku než za tričko. Od Wyrm si nekupuju nic, protože už všechno mám. A pak na scénu přichází nasranej Farář. Nějaké problémy s mikrofonem, nebo s odposlechem, prostě něco co se týká zpěváka. Najednou mu je celý prostor malý a vzduchem létají samé píčy (podle vzoru -žena-, proto na konci po -č- tvrdé -y-), kundy (stejný vzor), kurvy (ano, i zde podle vzoru -žena-), prdele a hovna a drž píču vole zasranej mixák... Blesky mu lítaly z očí, šel z něj strach. Uhnout mu nebylo moc kam, a zkřížit cestu se mu neodvážili ani ti nejostřejší hoši. Po několika minutách hrůzy nahánějícího, kabel s každým koncem jinak zakončeným shánějícího, Farář zmizel a za chvíli jsme si všichni oddechli, neboť jsme zaslechli Farářovo "Jo vole to je vono." TOHLE je zvukař!! A ne ta brzda, co zvučí v Pardubické Ponorce. Farář to zase vyřešil a najednou kapela spustila společně na zkoušku, kývla si mezi sebou, a mnou velice očekávaný koncert mohl začít. A víte co? Bylo to absolutně skvělý! Zvuk byl vynikající. Díky Jirko za to jak jsi tam každýmu a na všechno nadával a naháněl kabel, dokud jsi TY nebyl spokojenej. Pokud jsem v souvislosti s překapelou Wyrm psal, že jich bylo plné pódium, tak Sunken bylo plné pódium plus dva. O tom, že hraní v pěti bylo velmi stísněné svědčí i to, že nejednou se basákovi zamotaly jeho dlouhé kadeře do aparátu vedle něj stojícího kytaristy. SUNKEN začali naprosto úžasnou skladbou, neptejte se mě na název, ale písničku jsem měl naposlouchanou za poslední týden a řadím ji k té nejlepší co jsem od nich slyšel. Bylo to jako když smutek a beznaděj střídá smršť. Jako když na rozkvetlé louce za zvuku čviřikajících ptáčků poletují dva krásní barevní motýli z kytičky na kytičku a ve vzduchu je cítit nekompromisně se blížící tornádo. Pomalu se z klidného vánku stává vítr, listí ze stromů padá, aby bouře najednou udeřila a smetla všechno co jí stojí v cestě. Naši krásní barevní motýli už neletí pospolu, ale vítr odvanul každého někam do jiné prdele, načež v plné síle spustí to pravé peklo. Krávy lítaji vzduchem hned vedle švištícího autobusu plného členů stran vládní pětikoalice, aby se po chvíli všichni dostali do pomyslného klidného oka tornáda, kdy autobus dopadne čelně na zem a z rozmlácených oken vystříknou hektolitry pětikoaliční krve a vnitřností, kráva, která ještě před chvíli okusovala jetel na louce, bez hlavy dopadla prdelí na rozdrcenou ministryni obrany, torza již neokřídlených tělíček motýlů, jako listí na podzim bezvládně plují směrem k zemi... Totální zmar a skáza, beznaděj. Oko tornáda se posouvá dál někam do prdele, asi směrem na Prahu a je tu zase větrná smršť která dojebe všechno, co dojebáno ještě nebylo... Ty vole to zase píšu blbosti. Ale na mě to tak působilo. A co tím básník chtěl naznačit? Že Sunken hráli post black metal ve stylu vybrnkávačka - smršť - brnkačka - apokalypsa - konec a beznaděj. Vynikající písnička. Další na sebe nenechaly dlouho čekat, frontman toho moc nenakecal a byl mile překvapen naší odezvou, která vůbec nebyla vlažná. Farář už nedští síru a lítá po celým klubu nadšený, zdraví se se všemi, povzbuzuje, paří, skanduje... Dánové končí své vystoupení chvíli před dvacátou druhou hodinou. Vyškemráváme krátký přídavek a je po prdeli. Zpěvák slézá z pódia a míří ke stolu, kde mají trička a CDčka a desky. Zajdu si koupit CDčko, protože víte jak, triček mám dost. Dokonce i SODík zakoupil stříbrný kotouček. A teď, když píšu tyhle debilní sračky, mi to CDčko hraje a je skvělý. Asi mám novou oblíbenou kapelu a trochu mě mrzí, že jsem si nekoupil i tričko... Jenže co se to děje? Hned jak zaplatím za CD, zpěvák odklusává na toaletu a za chvíli za ním běží kytarista, aby mu oznámil, že koncert ještě neskončil. Společně vyskočí na pódium a na řadě je druhý přídavek, který končí ve čtvrt na jedenáct, tedy v dobu, kdy už nás tam měli mlátit pomáhači a chrániči, měli nás vyvádět s rukama zkroucenýma za zády, používat proti nám donucovacích prostředků a policejních psů. Velká škoda, že tenhle klub končí. Každopádně to, že Sunken byli výborní svědčí i velký potlesk a jásot na konci. Výborná byla také stroboskopická světla umístěná za kapelou, která umocňovala ten správný vizuální efekt. Taková světla jsou vždycky dobrá. Akorát se blbě fotí. Ale co já kdy vyfotil dobře s těmi mými předpotopními přístroji miniaturních rozměrů. Takže jako vždy, ani z fotek, ani z přiložených videí absolutně není cítit atmosféra, která tam panovala a kterou si užívala asi padesátka (??) lidí. Loučím se se SODíkem, nasedám do automobilu značky Ford, cestou domů jsem nesrazil zajace, kocúry, ježky, lišku ani srnce, kterými se to po silnicích hemžilo. Domů jsem dokodrcal před půl půlnocí. Bystří pochopili, že před půl půlnocí je před dvacátou třetí hodinou a třicátou minutou, a ti méně bystří budou zase volit Fialu. Skvělý koncert!!
PS: Zdravím Liberečáka, který nemá rád, když seru politiku do reportů...
Pro pár nicneříkajících fotek klikni na "Další informace". Pokud ti někdo poslal odkaz přímo na tenhle slint, nikam klikat nemusíš a fotky vidíš.
14.10.2023 POLYMETAL / IMPROVIZÁRIUM
Tenhle termín byly další tři akce a možná zajímavější než Polymetal. Hlavně ta v Litoměřicích, kde Kraake křtili svoje nové CD mě mrzí, že jsem nebyl, nebo celodenní festival ve Vysokém Mýtě anebo Malignant Tumour v Pardubicích. Zvítězila nostalgie a taky to, že mi Polymetal letos třikrát utekli, když hráli ve dny, kdy jsem byl v práci, nebo na jiné akci. Navíc Starý Bydžov mám asi šest kilometrů od domova, takže když by mě to tam mělo srát, můžu jít kdykoliv domů. Zábava se konala v hospodě, ve které jsem nikdy nebyl. Celý den jsem sledoval mračna valící se nad naším krajem, protože plán byl jasný. Kolem šesté večer počkat na Inženýra, nasednout na kola a vyrazit do nádražní hospody, kde si dáme tři pivka a před osmou hodinou večerní vyrazíme směr Starý Bydžov. A jak to bylo? Protože nakonec nepršelo, před šestou přivalil Inženýr ke Křízku, kde jsme měli spicha a vyrazili na dvanáctku od pána Radegasta k nádraží do Nového Bydžova. Kopli jsme do sebe dle plánu tři a dle plánu jsme se před osmou hodinou přemístili do sousední vísky Starý Bydžov, kde se zábava konala. Kola jsme si schovali k Amorfisovi, se kterým už na nás čekal i Medvěd, jeho žena Filoména a jejich kámoška blonďatého typu. Pěšky potom vytrpíme kopec k hospodě, zaplatíme netradiční vstupné 230Kč a mě to tam začalo srát. Bylo tam až nepřiměřeně vedro. Naštěstí to bylo jen tím, že se mi jako silně obéznímu člověku rozproudila krev v těle a já se začal potit jak prase. Ničemu nepřidala ani desítka od Radegastu, která byla, řekněme si to moje milé polymetalové hlavy, nedobrá. Nebyla řádně vychlazena a měla smrdutý ocas co se chuti týče. Myslel jsem, že je to jen přechodem z dvanáctky na desítku a že při dalším pivu si můj mlsný jazýček přivykne. Ale ne hele. Každé to pivo chutnalo stejně blbě jako to předešlé, akorát že po třetím už je to tak nějak jedno.
Začátek akce byl naplánovaný na dvacátou hodinu. Začalo se s půlhodinovým zpožděním, ale nikomu to nevadilo, ani mě tentokrát ne vzhledem k tomu, že jsem tam nemusel sedět na nealkoholické sucho, a také proto, protože obecní hospoda ve Starém Bydžově nabízí velmi příjemné zázemí. Jako první kapela byla v plánu banda s názvem IMPROVIZÁRUM, o níž jsem si chtěl něco najít, ale google mlčel jak partyzán. Vůbec žádné info, nic. Buďto jsem hovno googlista, nebo opravdu nic nemají. Ale vzhledem k tomu, že se zpěvák na konci zmínil, že "Fotka se objeví na našem fejsbůku", tak hádám že spíš jsem hovno googlista než cokoliv jiného. Hudba Improvizária se nesla v rockovém, střednětempovém duchu a mě to nic moc neříkalo. Mělo to ale dobrý zvuk a to se počítá. Zpěvák neustále nabádal prořídlé obecenstvo ať přijde blíž k pódiu a když už to prořídlému obecenstvu bylo blbé, několik kmetů zvedlo svá vrásčitá těla a zašlo si zakřepčit před kapelu. K nim se postupně přidali i později narození a nakonec před Improvizáriem byl slušný kotel, samozřejmě v rámci typu zábavové vesnické akce. Zpěvák ohlásil nářezovou písničku a řeknu vám, byla to smršť neskutečná!! Kam se na to hrabou leckteré deathmetalové kapely z Floridy. Samozřejmě kecám, ale nevím moc co bych napsal o kapele, která nehraje můj oblíbený styl a o které nemám absolutně žádnou informaci... Ono to totiž nebylo vůbec špatné a ke konci zvedly svoje kundy i děvčata a dokonce i Amorfis a všichni společně zaplnili taneční parket, jak jen to bylo možné. Medvěd mi prozradil, že poslední písnička byl cover od samotného Nejvyššího, Karla Gotta. A proto mě to znělo, jako kdyby to vypadlo kapele Excrementory Grindfuckers z prdele. Samozřejmě z rockové prdele.
Improvizárium slézají z pódia, co znamenají starobydžovský rock, my do sebe lijeme jednu desítku za druhou, já chodím pořád chcát, je to prostě vodička ta desítka. Na scéně se objevují známé xichty z Polymetalu a připravují si své nástroje. Vysílám Amorfise, aby se zašel zeptat kapely, jestli mají s sebou nějaký merch na prodej. Po chvilce se vrátil s odpovědí, že něco málo mají. Hurá! Nečekal jsem že by mohli mít k prodeji vinylové verze prvních demáčů, nebo vzpomínkové CDčko "Bílí andělé". Jak se později ukázalo, moje předtucha byla správná. Žádný studiový hudební nosič kapela k dispozici neměla. A to je obrovská škoda. Myslím, že lidi by si to koupili... Při zvukovce kapela spustila písničku, kterou jsem neznal. Tiše jsem doufal, že se budou hrát hlavně staré věci, protože ty jsou mé polymetalové duši nejbližší. Demo "Hazardní Hráč" je plné perfektních hitů a naprosto nechápu, proč po tom tenkrát neskočila nějaká nahrávací firma. Takovejch sraček v tu dobu vycházelo a pecky jako "Jezdci z pekel", "Šest tisíc křížů", "Zimní romance", "Bílí andělé"... mají být zapomenuty? To je nespravedlivé! Kdyby se to dostalo mezi lidi, mohl být Polymetal teď někde úplně jinde. Anebo taky ne. Básník tím jen chtěl říct, že demo "Hazardní hráč" si zaslouží vyjít oficiálně na vinylu nebo CDčku. A k tomu přihodit ještě demo "Ve znamení kříže" a já bych byl o nějaký ten peníz zase lehčí. Bohužel nic z toho (zatím) není. POLYMETAL spustil dvěma písněmi, které jsem neznal. Ovšem třetí písnička "Pohřeb v bílém" to bylo něco. Nejednomu polymetalistovi ukápla slzička na ošoupané parkety starobydžovské sokolovny při vzpomínce na nedávno zesnulého Alana Peštu, původního zpěváka. Další písnička opět "Alanova" a já s Medvědem jsme spokojeně vrněli jak vibrátor v mokré vulvě. Pak si kapela dala pauzu a po pár minutách vlítli na scénu s písničkou "Ples upírů", kterou následoval "Ikaros" věnovaný staré komunistické autobusové hrůze. A pak "Šest tisíc křížů" a "Balada o růži". Jde mi hlava kolem a chce se mi brečet z těch skvělejch písniček. Já chodím furt chcát. Sakra že já tu desítku vůbec pil. Jenže po dvanáctce bych byl namrdanej jak kačer už při "Pohřbu v bílém". Při další pauze kecáme venku s kytaristou a za chvilku pospícháme na poslední část vystoupení, které začíná písničkou "Bílí Andělé" a jestli jsem nebrečel doteď, tak při následující "Lásky básníků" už jo. A pak se hráli "Jezdci z pekel" a vole já byl v píči, a Medvěd byl v píči a všichni ostatní byli v píči. Prostě Polymetal tak jak ho milujem už desítky let. Pak následoval cover od Motorhead a pak skvělá pecka "Alkoroll". Medvěd pak došel vyjednat ještě jednou "Šest tisíc křížů". Poslední písničku si vyslechlo 49 platících polymetaluchtivých jedinců. Někde jsem tam zaslechl, že aby akce byla na nule, muselo by se prodat jednou tolik vstupenek. Jenže když on nedaleko hrál Arakain a vůbec ten večer bylo plno různých akcí jinde. I tak nás ta necelá padesátka vytvořila důstojnou atmosféru. Zacházím ke kapele optat se, co mají k dispozici a že chci od každého jeden kus. Sympaťák, který ještě před chvíli v ruce třímal hudební nástroj bere do ruky malou krabičku a vytahuje z ní Live CDčko, propisky, žeton do nákupního vozíku, samolepky a otvírák. Všechno samozřejmě označené logem kapely Polymetal. K mému překvapení za to nechce žádný finanční obnos. Díky!! Dopíjíme pivko a odcházíme s Inženýrem na kolo. Že bych byl střízlivej, to se rozhodně říct nedá. Například teď když píšu tenhle slint, tak si vlastně vůbec nevybavuju cestu domů. A tak je to dobře. Bůhví co jsem kde prováděl...
GHÖRNT / BEDRÄNGNIS / SATANIC VIOLENCE 29.9.2023
Při pohledu na krásná loga tří kapel musí nejednomu zaplesat srdce až u kotníků. Tři Švýcaři, tři blackmetaly, Farářova sluj. Víc netřeba komentovat. Snad jen.... jo, opět jsem vyrazil sám, protože jediný člověk, který se nebál se mnou navštěvovat blackmetalové koncerty, letos v červenci spáchal sebevraždu a další moji metaloví parťáci mají prostě z takových akcí strach. Anebo dávaji přednost domácímu chlastání, což upřímě nechápu. Stejně jako oni nechápou, proč vymetám takovéto malé koncerty. Proč? Tak třeba proto, že mě už nějak přestává bavit neustále dokola jezdit furt na ty samý kapely, byť jsou třeba dobré, legendární, velké a udávaly směr ve svém žánru. Ono vidět počtvrté například Dismember nebo poosmé Cripple Bastards v rolích headlinerů, je pro mě už nuda. Radši sednu do auta a sjedu 65km do maličkatého klubu ze kterého sálá nadšení pro věc v každém špinavém koutě. A na co že jsem to vyrazil tentokrát? Na pro mě úplně neznámé kapely. Do klubu jsem dorazil deset minut po osmnácté hodině a zaplatil příspěvek 400Kč. A hned jsem dostal pochvalu za tričko.
Taky jsem dostal malou kartičku se zajáčikem, kterou jsem na baru vyměnil za welcome drink. Velmi milé a nečekané... Jako wilkam drink jsem zvolil plzeňské pivo. Na výběr bylo ještě pivko Krakonoš, nebo nealko, nebo nějaké destiláty. Sedím u baru a kecám s barmanem. Po chvíli dorazil i Farář, který se hned zapojil do mumraje a nazvučil kapele mikrofon. Úsměv na tvářích členů kapely značí, že jsou hádám mile šokováni klubem, který ctí své jméno, tedy Farářova sluj. Opravdu to tam tak vypadá. A ten kontrast se zajacem... líp bych to nevymyslel.
Nejspíš nikdy na tak ikonickém místě nebyli a nehráli. I když vím hovno, jaké jsou kluby v cizích zemích... Farář, stejně jako posledně, nadává a křičí na všechno a všechny. Dle toho, co jsem zahlédl ze svého místa od stolečku, jsem rozeznal jeho pohyby, že se asi snažil za barem rozdělat flašku vína a nešlo mu to. Je roztomilej. Klubem se nesou tóny nějaké melodicblack kapely. Návštěvníci na svých prsou hrdě nosí loga od Burzum, Cannibal Corpse, přes Eternal Hate Festival až po Obscene Extreme Festival. A tak to má být! Začínají se zvučit ostatní nástroje a zvuková zkouška dává tušit hutný, čerstvý zvuk s jasně čitelnou kytarou. Těším se... Na mých náramkových přesýpacích hodinách je právě 19:15 hodin mladoboleslavského času, když na zatuchlém pódiu spustí svá preludia kapela SATANIC VIOLENCE.
Zvuk byl jak se dalo ze zvukovky vytušit velmi dobrý. Až se divím, kde se to v těch bedýnkách vůbec vzalo. Zpěvák měl image upoceného alkoholika a mám takové tušení, že to nebyla jen image. Při půlhodinovém setu vychlastal a rozlil a rozdal flašku hnědé pálenky. Lil to do návštěvníků přímo z láhve, nebo jim podával panáky a své panáky pak házel všude možně. Jeden riff alá starý Darkthrone střídal druhý, stejně tak postupy některých skladeb, jako by odkazovaly na starou tvorbu mých norských oblíbenců. Do toho míchali punk a bumčvacht a všechno to do sebe dokonale zapadalo. Jejich image, zpěvákovo naoko arogantní chování, špinavej metal ve skvělým klubu s vynikajícím zvukem pro zaplněné hlediště. UFF! Velmi silný kulturní zážitek!
Jdu vychcat Plzeň a koupit pito. V klubu tentokrát hraje industriální blackmetal, který je mi povědomý, ale nemůžu si vzpomenout na název kapely. Na můj dotaz co to hraje, mi Farář odpovídá Veverko to jsou Borgne. Pamatuju si, že mě kdysi moc neoslovili, ale tam v té chvíli na tom místě to znělo dobře. Budu se jim muset trochu věnovat... Kecám se sympaťákem v mikině Absurd a čekáme na další kapelu. Na pódiu se objevily dva velké svícny se čtrnácti svícemi. Napadlo mě, že se tam už nevejde kapela. Ale vešla. Kapela BEDRÄNGNIS se totiž skládala jen z bubeníka a zpívajícího kytaristy. Sakra, to zní jako kdyby tam byl Honza Nedvěd - zpívající kytarista. Nebo Ivo Jahelka - zpívající právník...
Když spustili, mohli jsme být svědky jejich raw-slow-fast blackmetalu, který vyprovokoval trojici mladíků ke cripple circle box hit fight pitu. Pařili jako o život. Kapela hrála skvělé, brutální až atmosférické písničky a já měl takovou chuť dojít si koupit nějakou jejich nahrávku, ale dal jsem si slib, že nebuď kretén pičo, za tenhle měsíc toho máš už dost. Zvukově to na začátku nebylo vůbec dobré. Kytara nebyla vůbec slyšet, ale jakmile to zjistil náš Pán, a teď nemyslím toho přibitýho co hnije na kříži, ale Faráře, okamžitě se ladným skokem vyhoupl na pódium k malému zvukařskému pultíku, něčím tam pohnul a kytara byla mezi námi. Málem mu při vylepšování zvuku zahořela prdel od svíčky, ale ani si toho nevšiml. Škoda jen, že Bedrängnis neměli basu. Vyznělo by to více evil.
Po skončení jejich produkce jdu ven vychcat pito. Když se vracím, mává na mě švýcarská holčina od merchandise kapel. Ukazuje na mé tričko švýcarské kapely Samael a paroháčuje mě. Když jí ukazuju, že ten samý motiv co mám na tričku, mám i vytetovaný na noze, slyšitelně jí čvachtne mezi nohama. Švýcarští metalisté budou patrně patřičně hrdi na moji oblíbenou kapelu Samael. Ještěže jsem si dal předsevzetí, že si do konce září už nekoupím žádnou muziku. Jinak bych jí to tam vykoupil všechno. Sedím u stolku a čekám na headlinery, když slyším od baru, jak na mě Farář haleká Veverko, chceš pivo? Ukazuju mu že řídím, že nemůžu. On pokračuje, Tak kafe? Nebo nějaký nealko? Na mě! Dávám si tedy nealkoholické pivo Postřizinský střízlík a na bar pokládám mince v hodnotě 30ti korun mladoboleslavských. Farář je odmítá, ale mě by to prostě nechutnalo kdybych tam ty peníze nepoložil. Nechávám je ležet na baru napospas někomu, kdo si je vezme.
GHÖRNT, hlavní hvězda večera, zkouší v době, kdy by už měla začít hrát, jelikož nikdo nechce, aby akce byla ukončena pomáhačema a chráničema za pomocí obušků z pytle ven, protože se nějak víc přetáhla večerka. Ghörnt nakonec začínají ve 21:35 hodin za mohutného skandování Farářova. Xichty kapely byly ocorpsepaintované, bylo jich plné pódium, tedy o 100% více než u předchozí bandy. Zvukově to nebylo ideální - kopáky byly slyšet jen strašně málo nebo vůbec a kytara mohla být také trochu víc nahlas. Co neměli dokonalé na zvuku, to s přehledem dohnali svojí muzikou, která byla výborná ve všech směrech. Zpěvák z blackového skřehotu a podzemního řevu občas přešel i do klasického deathového murmuru, což do muziky sedělo jak hrnec na prdeli. Kotel, jaký na ně vzniknul, bych na melodický blackmetal opravdu nečekal. Sice byl jenom asi sedmihlavý, ale rozproudili to tam chlapci pěkně. Kapela po každém songu sklidila velký aplaus hodný počtu lidí. Nevím kolik tam mohlo být návštěvníků. V tak malém prostoru se zdá plno i s třiceti hlavami.
Bylo chvíli po dvaadvacáté hodině, když na pódium vtrhl rozjuchaný Farář, který si kapelu vyloženě užíval, a vyprosil si poslední song. Nevím, zda chtěl přímo tuhle písničku, ale na závěr celé akce byla perfektní. Zpěvák slezl z pódia a šel do piče a kapela nám zahrála naprosto perfektní krásnou epickou instrumentální skladbu. Kdo by to byl býval řekl, že ve svém repertoáru mají i takovou věc!? Ve čtvrt na jedenáct je po všem. Pohledem se loučím s Farářovou slují, potlačuji nutkání něco si jít koupit když procházím kolem merchandise kapel a vycházím ven do teplého večera. Vychčiju pito a od lidí venku slyším na kapelu jen samé superlativy. A měli pravdu. Bylo to výborné. Všechno. Od zajace, přes výbornou Plzeň, skvělé zázemí klubu, až samozřejmě po všechny kapely a jejich vystoupení. Díky za to Jirko!
PIVOVAR BERÁNEK
Jednoho dne, ke konci září roku dvoutisícého dvacátého druhého mi zazvonil můj obří telefon a na displeji aparátu se objevilo jméno mistra výroby haly, kde já nepracuji. Bylo mi to podezřelé, že mi volá zrovna on, ale hovor jsem přijal. Naše krátká koverzace probíhala tímto stylem:
"Čau vole, co potřebuješ?"
"Čau, seš doma?"
"Jo."
"Můžeš na chvíli přijít na hrad nahoru? Vyhodnocujeme tu soutěž a máš tu nějakou cenu."
"Jo, za chvíli jsem tam."
Zúčastnil jsem se totiž firemní soutěže, POŠLI POHLED. Účelem soutěže bylo, jak už její název napovídá, poslat pohled. Z dovolené. A poněvadž jsem tam měl nějakou cenu, je zcela zřejmé, že já ten pohled poslal. Očekával jsem něco v tom smyslu, že tam přijdu a bude mi poděkováno za účast v soutěži, dostanu firemní propisku a půjdu do piče. Ovšem k mému překvapení, jsem tu soutěž vyhrál. Čuměl jsem jak péro, protože já nikdy nic pořádně nevyhrál a druhý v pořadí čuměl jak péro a nechápal, jak jeho pohled, který stál minimálně 5 EUR a byl poslaný z dovolenkové destinace do které se létá na stotisícovou dovolenou, mohl prohrát s pohledem, který jsem vymyslel a vyrobil v práci na noční směně a poslal od piva ze Žiželic 15 kilometrů od domova. Někteří mě odrazovali, ať to nedělám, že si zadělám na průser, ovšem nic jsem nedbal rad ostatních a vyrobil jsem vlastnoručně pohled, který se skládal jako každý pohled ze dvou stran. Na jedné straně byl komiksový příběh pana Víčka, což je hlavní hrdina a maskot naší firmy a také název firemního časopisu. Pan Víčko na prvním obrázku neklidně spí, zdá se mu o pivu, teče mu z úst slina. Na druhém obrázku si pan Víčko čistí zuby a stále myslí na druhou nejkrásnější věc na světě, na chlazené čepované pivo (nejkrásnější věcí na světě je jak každý ví, ženská kunda). Na třetím obrázku je pan Víčko nasraný v práci, navlíknutý do montérek, v ochranných pracovních brýlích se síťkou na hlavě, myslící neustále na pivo a sleduje výrobu víček, kterou se naše firma zabývá. Poslední obrázek představuje rozjuchaného ožralého nadrženého pana Víčka konečně s pivkem v ruce, myslícího na pěkný kozy paní Víčkové. Ano, tohle jsem vypotil a namaloval na jedné noční červencové směně minulý rok. A protože vím, že inženýři a manažéři v naší firmě nemají moc smyslu pro humor a nejsou z nejbystřejších, na druhou stranu, tam kam se píše text, jsem projistotu jak pro bandu blbejch pražáků ještě slovy popsal, co onen komiksový příběh představuje. A aby to pochopili i oni, napsal jsem to v primitivních rýmovaných verších pro děti.
Spí pan Víčko spí, nad chlazeným pivem sní.
Když si čistil ráno chrup, dal by pivo coby dup.
V práci vedro - to se ví, o půllitru už zase sní.
Večer dá 8 piv a svíčkovou, a bude myslet na paní Víčkovou.
Ano, takže tahle píčovina vyhrála letní firemní soutěž. Bylo mi sděleno, že se jim pohled líbí, moje kreativita že je na úrovni a byla mi nabídnuta pozice přispěvatele do firemního časopisu, což jsem s díky odmítl. Poté přistoupil generální ředitel, potřásl mi pevně pravicí, pogratuloval k výhře, která nebyla jak jsem předpokládal firemní propiska, nebo baterka, které mám už dvě, ale byl to košík kvalitních pochutin a tři poukázky do pivovaru Beránek v hodnotě 1500Kč. Dobře oni!! Pan ředitel řekl, že se mu moje práce také líbila, ale z jistých důvodů nebude můj výherní pohled vystaven. Zbabělci!! Takhle popírat krásu ženských vnadů!! Hanba!!!!! Poté proběhlo focení do časopisu Pan Víčko a pak jsem šel s košíkem kvalitních pochutin a obálkou v hodnotě 1500Kč domů. Myslím, že za pár minut přemýšlení a práce dobrý. A nejlepší na tom všem je, že pošta, ze které jsem to odesílal, když jsem vyrazil na pivko, je v podstatě přímo v té hospodě, kde mi paní hospodská natočila jedno z mých nejlepších piv, jaké jsem kdy pil, do namraženého půllitru. Pohled jsem odeslal 4.7.2022 a vůbec jsem nečekal, že bych byl nějak ohodnocen.
Nemusí se to někomu líbit že soutěž vyhrál blbý dělník, který věčně na něco a někoho dští síru, ale faktem je, že jsem to já, kdo dostal ty tři poukázky a kdo se vypravil do pivovaru Beránek, který dle svých stránek nabízí pro blbého vidláka nevšední gastronomický zážitek. Do pivovaru jsem samozřejmě vzal i moji krásnou milovanou ženu. Podmínkou bylo, že pojedeme autobusem, abych nemusel v pivovaru sedět na sucho. Po roce a šesti dnech od získání oněch poukázek jsme tedy vyrazili. Tedy, nejdřív jsem zjistil, že poukázky jsou 5 dnů propadlé, tak jsme museli volat do pivovaru, jestli je to velký problém. Bylo nám sděleno, že to nějak přežijou a tak jsme se se ženou mohli po třinácté hodině vydat na autobus. Ta pekelná vrčící a syčící krabice mi naposledy znepříjemnila cestu v době odeznívání vymyšlené covidové pandemie před dvěma léty, když mě řidič odmítl vůbec vpustit dovnitř, protože jsem neměl nasazenou roušku. Předtím jsem autobusem jel už fakt nevím kdy naposledy, pokud nepočítám městskou hromadnou dopravu v Ústí nad Labem na koncert. Nebudu to protahovat. Prostě linkovým autobusem jsem nejel už dlouho. A víte co? ZASE DLOUHO NEPOJEDU!! Nechápu, jak nám může nějaká zkurvená Evropská Unie s podržčůrákama z pětikoalice diktovat, že pokud nebudeme mít na elektrický auta, že můžeme využívat hromadné dopravy. Vždyť jet autobusem je čiré šílenství!! Totální peklo jsem prožíval já a moje drahá choť. Nejprve jsme šli na autobus s tím, že máme přímý spoj z mojí rodné hroudy až přímo do Stěžer kousek od Pivovaru. Dle jízdního řádu vyvěšeného v čekárně byl příjezd ve 13:30 hodin. Dle aplikace Jízdní řády, kterou mám pravidelně aktualizovanou ve svém monstrtelefonu, byl příjezd stanoven na 13:30 hodin. Dle internetových stránek idos.cz byl příjezd také naplánovaný na 13:30 hodin a dokonce se tam i kasali tím, že autobus má zpožnění 0 minut!!
Jenže ono bylo 13:35 a autobus nikde. Bylo dokonce 13:45 a autobus stále nikde. Ono bylo moji milí už 13:50 hodin a autobus stále nikde. No a nakonec jsme museli jet dalším, protože dopravce busline se prostě na to vysral. Však jo, proč by taky měl jet žejo... No takže jsme se pomocí autobusu plného zpocených dětí, které se vracely ze škol, přemístili do Nového Bydžova. V Novém Bydžově jsme přestoupili do autobusu směr Stěžery a teprve tam jsme zažili to peklo, o kterém se zmiňuju. Hned jak jsme tam vlezli, začal jsem se potit na varlatech. V autobusu vzduch jak ve vopičárně. Dorostenci navlečený do mikin s kapucama, dlouhý kalhoty, smrděli potem, cigaretovým kouřem a jim to bylo uplně jedno. Hnus hnusnej ty vole já bych to vyflákal zmrdy!! Řikáme řidičovi, že Panečku, to je vzdoušek, chtělo by to klimatizaci. Pan řidič odpovídá, že klimatizace je puštěná naplno. Pomyslel jsem si, že klima je asi z jiného oddílu, protože v autobusu mohlo být dobře třicet stupňů. Okýnka pootevíraná a to poslední zavřené, které bylo kousek u nás, a pod ním napsané - NEOTEVÍREJTE OKNA, POKUD JE KLIMATIZACE ZAPNUTÁ. BUDE NEÚČINNÁ - po chvíli otevřel poďobaný brýlatý hoch. A to má být naše budoucnost. Budoucnost, která neví jak funguje klimatizace a neumí číst. V autobuse bylo všechno umaštěné a ulepené a slizké a sedačky se mi zdály zavšivené, všechno mě z nich svědilo, sedělo se na nich nepohodlně a potil jsem se jako kunda a ty vole těch 35 minut nebo kolik jsme jeli, bylo nekonečné peklo všech pekel pekelníků pekla. Cestou jsem napsal e-mail na ústřednu busline, ve kterém se tázám, proč nepřijel autobus, který nás měl odvézt ve 13:30 hodin. Samozřejmě bez odpovědi. Budeme tedy společnosti Busline přát mnoho poruchových autobusů a CHCÍPNĚTE VY KRETÉNI!! UF! Toliko tedy k hromadné dopravě, která má být do budoucna alternativou za naše auta... Ve Stěžerech jsme vystoupili a já myslel že vybliju vnitřnosti z toho, jak jsem byl znechucen autobusem. Honem jsme s manželkou mojí krásnou milovanou vyrazili svižným krokem do míst, kde nám bude jistě lépe.
V areálu před pivovarem se nachází prostorné parkoviště, na kterém bych se asi mezi těmi krásnými sporťáky, teréňáky a luxusními auty se svým Fordíkem trochu styděl zaparkovat. Kousek od parkoviště je dětské hřiště. Před budovou pivovarské restaurace je zahrádka, ale tu my jsme nevyužili, protože uvnitř restaurace byl příjemný chládek a jakási takási klimatizace. Přivítala nás naprosto boží servírka, kterou kdybych měl ohodnotit, dal bych jí 88 bodů z deseti. Nejprve jsme se jí přiznali, že jsme to my, ti kreténi, kteří volali ohledně propadlých poukázek, načež s úsměvem od Košic po Karlovy Vary nám sdělila, že se na nás už těšila a ať se posadíme kde nám bude nejlépe, že se nám hned přijde věnovat. Měl jsem v plánu ochutnat všechna pivka která tam vaří, ale bohužel desítka došla. A co. Stejně je desítka hóčo móčo. Jako první pivko tedy ochutnávám jedenáctku Ovečku. Po chvilce opět připlula servírka a my si objednali. Já jsem polévkový, takže jsem si polévku také objednal. Byl to hovězí vývar s játrovým knedlíčkem. Než mi ho přinesla, vychutnával jsem si Ovečku. Byla hořká, výborně vychlazená. Nesmrděla, neměla ocas. Opravdu výborné. Moje drahá polovička, protože se zařekla, že si dá na chvíli od chlastání oraz, si dala domácí rakytníkovou limonádu. Nevím jak chutnala. Rakytník nepiju...
Pustil jsem se do polévky, která nebyla v žádným posraným hrníčku, ale v poctivým hlubokým talíři. On by se do hrníčku stejně nevešel játrový knedlíček. Polévka byla dobrá, vývar byl pěkně tmavý, možná bych trošku přisolil, ale poněvadž já nesolím, tak vlastně nevím, na co si tu jako stěžuju. Zmizelo to ve mě během chvíle, ani jsem se moc nepobrindal, protože měli docela velikou lžíci. Ne tak velkou jako mám já doma, ale rozhodně větší než v jiných restauracích. Jakmile jsem dosrkl poslední mililitr, začal jsem se brutálně potit. Zkusil jsem to zchladit pivem, ale potil jsem se ještě víc. Přicupital nějaký servír, zeptal se mě, jestli bylo vše v pořádku, a zase odcupital. Za chvíli se u nás objevila naše slečna paní servírka s našimi objednanými pokrmy. Moje nejdražší a nejkrásnější a nejmilovanější žena si dala kachní prsa a já, protože jsem drsný blackmetalista, si dal tomahawk. S fazolema a domácími chlebovými plackami.
Manželka měla svá kachní prsa obehnané jablky a naprosto famózním květákocelerovým pyré nebo co to bylo. Jednak to byla pastva pro oči a ta chuť skvělá!! Ochutnal jsem kousek její kachny a a a a.... pičo vole! Dokonalost! Vůbec se to nemuselo kousat. Stačilo položit na jazyk a počkat chvíli než se to samo rozpustí. Skvělé jídlo!! Já se u svého tomahawku potil jak vrata vod chlíva. Chutnalo nám to. Dopil jsem Ovečku a že si dám Berana, což byla dvanáctka. Když to paní slečna servírka přinesla a já smočil rypák v pěnivé zrzavé tekutině, chtělo se mi brečet. Přesně takhle si představuju dokonale vychucené, vychlazené, hořké pivo. Tohle bych mohl pít pořád.
Než jsem to snědl, dvanáctka Beran byl minulostí. Moje přenádherná nejkrásnějí žena si dala druhou domácí limonádu, tentokrát s příchutí dračí ovoce. Já vyzvídám, jestli je dnes na čepu Ovečka speciál, svatováclavské sezónní pivo. Odpověď mi po chvilce přistála ve sklenici na noze. Nejsem žádný hipster a rozhodně si nepotrpím na takový blbosti, ale musím uznat, že to v tom vypadalo dobře. Blbý je, že jsem předtím měl tu geniální dvanáctku. Jedenáctka, ač speciál neměl šanci. Kopnul jsem to do sebe a dal si dvanáctku, žena si pak ještě dala kávu a nakonec to zazdila Aperolem. Toliko k její pauze v chlastání...
Samozřejmě jsem musel na inspekci sociálního zařízení, které bylo označené pro ženy matkou, pro muže šroubem. Pro nebinární bezpohlavní kretény tam dveře na hajzl neměli a to je dobře. Na WC se mi líbilo a kdybych si měl vybrat, kde bych až do konce života chtěl chcát, bylo by to WC v pivovaru Beránek. Velice se mi líbil nápad využití tupláků, ze kterých pijou jen pitomci německý. Použít tuplák jako průsvitné stínítko světel v pivovaru, dobrej nápad! Hrozně mě potěšila brčka z umělé hmoty. Všude krásně uklizeno, všechno designově vymazlené... Když jsme na netu lovili zpáteční autobus, zjistili jsme, že jede za třičtvrtě hodiny. Dávám si tedy ještě jednu dvanáctku a poprosíme o účet. Naše skvělá usměvavá neustále v dobré náladě slečna paní servírka nám sdělila, že naše útrata je 1376Kč a nabídla mi, jestli bych třeba nechtěl na cestu nějakou lahev. Ona byla učiněný anděl!! Poprosil jsem tedy o dvanáctku a kolik nám ještě zbylo, jsem neřešil. Se třemi pětistovkovými poukázkami jsme jí podali ještě jako dýško sto korun českých a naprosto spokojeni s plnými břuchy odešli z pivovaru. Na lavičce jsme počkali na autobus, který nebyl už takové peklo, protože v něm nebylo vedro. Vystoupili jsme v Novém Bydžově u Hvězdy a k našemu hnízdečku lásky jsme šli pěšky. Tak takhle to bylo s firemní soutěží POŠLI POHLED....
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)