Původně se nás mělo sejít na tomto koncertě několik přátel ale nakonec můj východní přítel (zdravím Dominika) obdělával radši minizahrádku své minipřítelkyni, můj medvědí přítel (zdravím Zbyňka) obdělával zahrádku okolo domu, můj sloupenský přítel (zdravím Tomáše) obdělával zahrádku ve Zlíně a můj skandinávnský přítel (zdravím Láďu) obdělával zahrádky chomutovských hokejistů. Já jsem z těch chytřejších a proto jsem byl na koncertě a zahrádku své milované ženě obdělal druhý den ráno. Ostatní mí přátelé dali přednost vesnické hospodě a hnusnému pivu ze Smíchova. Takže o co to přišli chlapci moji? Přišli o parádní koncert. Ale ne všechno začalo podle mých představ. Od rána se to sralo. Už před pátou hodinou ranní jsem se probudil, aniž bych musel, a tak pro mě začal den zbytečně brzo. To prostě nasere. Navíc děti od rána zlobily, takže jsem byl rád když vypadly do školy a já se mohl psychicky připravovat na návštěvu naší obvodní lékařky, kterou máme u nás na dědině novou, krásnou, mladou. Přesný opak toho, co sedělo na židli v ordinaci dřív. Byl jsem objednán na půl devátou, což jsem učinil telefonicky poté, co se čekárna v minulých ordinačních dnech prohýbala náporem simulantů. Do ordinace mě paní sestra vyzvala o třičtvrtě hodiny déle než na kdy jsem byl objednán. Ta třičtvrtěhodinka mezi spoluobčany důchodového věku v malé přetopené nevětrané čekárně byla velice dlouhá. Připadal jsem si mezi nimi jak hovno v napoleonce. Takže to na začátek dne taky moc radosti na čele nepřidalo. Pak se to ale začalo zlepšovat. Naše nová paní doktorka je krásná žena, a když se vás taková žena zeptá, jestli vám stojí penis, není co řešit. Dvakrát jsem ji přesvědčil, že poruchami erekce netrpím, načež si ode mě vyžádala telefonní číslo. Poté mě ujistila, že jsem stále mlád a vlastně tak nějaký vcelku zdravý člověk, načež se se mnou rozloučila s úsměvem na rtech. Patrně byla ráda, že zase po nějaké době viděla někoho kdo ještě není důchodového věku... Předepsala mi jiné léky na hypertenzi, neboť si myslela, že ty co jsem bral do včerejška, jsou zbytečně moc silné a zbytečně dva, což by právě nemuselo prospívat topořícím tělískům v mém pohlavním údu. Dalším chmurem bylo to, že jsem nemohl ty léky sehnat. Až ve třetí lékárně mi je usměvavá paní lékárnice podala. Výhodou bylo, že byly bez doplatku na rozdíl od těch co jsem bral několik let. A to se vyplatí!! Pak se stalo to, že mám porouchaný plynový kotel a bude třeba investovat, což samozřejmě není příjemná záležitost, zvlášť když nepatřím k sortě lidí, kteří přijdou na úřad s nataženou dlaní a odejdou s příspěvkem na cokoliv od státu. Takže provizorní opravy mi pokazily radost z paní doktorky. Nakonec se to nějak polepilo, ale stejně bude třeba nemalé investice. Děti pořád zlobily, až se prozlobily do doby, kdy jsem sednul do auta a jel do Žiželic zapálit svíčku na hřbitov, když už je k tomu teď ta doba určená. Svítilo to tam kurva jak na nějakým lunaparku, což samozřejmě můj telefon vybavený podprůměrným fotoaparátem, nemohl adekvátně zachytit. Moc pěkné...
Cesta do klubu byla bez problémů. Dokonce jsem ani nezabloudil, za což si zasloužím metál, protože jak je všeobecně známo, můj smysl pro orientaci se nedá považovat za dostačující. Když jsem u vstupu nechal přes 7 stovek, (vstupné 200Kč, deska Pačess 300Kč, CDčko Pačess 250Kč) zamířil jsem si to do hospody na nealkoholické pivo. Velmi mile mě překvapil počet návštěvníků, kteří se rozvalovali po všech možných židlích za stolama i za barem. Jeden by si mohl myslet, že je plno. Stejné to bylo i na "sále" s tím rozdílem, že na baru byla volná židle, kterou jsem se jal obsadit svojí tlustou metalovou prdelí. Začátek akce byl naplánován na dvacátou hodinu, ale jak je tomu zvykem v pardubické Ponorce, na takové malichernosti jako je harmonogram akce, se tam nehraje. Takže se spožděním se jako první představili ELYSIUM, které jsem nikdy předtím neviděl, neslyšel. Zvuk měli jako první kapela parádní. Hudebně to nebylo nic co bych si doma za normálních okolností pustil, ale bylo to sakra dobrý. Zpěvák měl správně nasranej zpěv, kterej se do jejich death/hc (??) hodil jako hrnec na prdel. S bezdrátovým mikrofonem po klubu naběhal 100 podzimních kilometrů, když jančil na stolech, vez vzduchu, za barem a mezi lidmi. Protože měli zpoždění, tak hráli snad jen šest písniček a po půlhodince to zabalili. Za mě dobrý.
Druhá kapela byla ta, na kterou jsem se těšil nejvíce, protože PAČESS vydal velmi silný materiál, nikdy jsem ho neviděl a nová sestava dávala tušit, že to bude skvělý. A taky že bylo. Od začátku do nás kluci hustili svoji verzi blackmetalu a kdyby bylo v klubu ticho, všichni by mohli slyšet, jak hýkám nadšením. Ano, bylo to opravdu výtečné. Tomáš Hanzl (Chymus z Isacaarum pro nezasvěcené) by se měl věnovat pouze blackmetalu, protože mu to v něm prostě sluší. Jeho krákání lahodilo mým ušním boltcům a do toho Pačessova hudba, kterou mám už několik let tak rád, bylo to nadšení jako když poprvé objevíte, že ten výrůstek co máte mezi nohama neslouží jen na vychcání. Pobavilo mě, když se Chymus s Pačessem uprostřed písničky domlouval pomocí kývání hlavy, v jaký okamžik má začít zpívat. Pecka a pro mě nejlepší kapela večera!!
Po pačesovi byl opět na pořadu večera chlazený lahodný Birel, stejně jako tomu bylo po Elysium. Ono co taky dělat, když mezi kapelama byla půlhodinka "volna". Naštěstí stavba bicích a ladění ani u jedný kapely nebylo až tak drastický na dobu trvání, takže jsem si v klidu vychutnával soft lahváče a s posledním hltem začala hrát kapela. Po třetí flašce byli na řadě pardubičtí DYSANGELIUM s nimiž jsem měl tu čest již dvakrát a z toho jsem byl dvakrát opravdu nadšen. Včera se mi jejich set také líbil, jenže když oni hráli po Pačessovi a ten mě rozmrdal moji šedou kůru mozkovou takovým způsobem, že ať by hrálo cokoliv nemělo by šanci mě to nasměrovat do nirvány. A to ani bezchybným výkonem, jaký Dysangelium předvedli. Hrály se nové songy z nového CD, které mělo vyjít v roce 2016, ale jak vtipně poznamenal sympatický zpěvák Nekro, je rok 2019 a máme ho konečně tady. Trochu mi jejich set kazil ožralý kretén, který se několikrát vetřel na malé pódium mezi muzikanty a předváděl hru na imaginární kytaru a dokonce se pokoušel zpívat, i když neznal pořádně text. Trapas. Byl na ránu krumpáčem mezi oči a divím se že ho kluci z Dysangelium nesejmuli. Vůbec bych nebyl překvapený, kdyby se jednalo debila z akce, na které mě kdysi zákeřně povalil a způsobil mi zranění, díky nimž již nejsem krásný.
Když jsem po Dysangelium šel uvolnit místo v močovém měchýři pro dalšího Birela, potkal jsem Parambu (člen Pačessa, toho času výběrčí vstupného), a optal jsem se ho kolik se prodalo lístků. Prozradil mi, že skoro 70, což prý je podle něj celkem vydařená klubovka. Protože ale většina lidí posedávala a pochlastávala (ožralých tam bylo opravdu hodně), tak se před kapelou vždy objevilo maximálně 30-40 hlav. Právě třicet jsem napočítal při V.A.R. Tuhle alkotrešovou legendu, která na tomto turné slaví 30 let své existence, jsem letos viděl potřetí, celkově popáté a s čistým svědomím můžu napsat, že se jednalo jednoznačně o jejich nejlepší vystoupení. Na tom si trvám a klidně za to strčím předkožku do svěráku. Kdo by to do těch starců řekl, že i v jejich kmetském věku budou tak fantasticky drtit své nástroje a hlasivky...
Kapela hrála úplně nové písničky a samozřejmě došlo i na klasické kousky. Nové skladby se mi zdály trochu bych řekl pomalejší ale fungovaly na 110%. Když jsem při písničce Prdel Evropy neohroženě postoupil před reproduktor za účelem pořízení videozáznamu, málem jsem ohluchnul. Nechápu, jak někdo může celý koncert strávit úplně vepředu, jen proto, aby byl conejblíže kapele. Takovej rachot jsem snad ještě neslyšel. Normálně to byl takovej hluk, že mě z toho bolel mozek. Prostě bolest a vibrace v hlavě, který mi instinktivně přivíraly oči. Zvuk v "normální" vzdálenosti byl ale po celou dobu konání akce na vysoké úrovni. Nedalo se mu nic vytknout. Při poslední písničce jsem klub opustil, neboť se stejně o svá práva opět hlásil močový měchýř, takže jsem pochcal borovici u parkoviště, nasedl do svého bílého draka značky Ford Fusion a klidnou jízdou, za poslechu skvělých písní neméně skvělých kapel Bloodline, Sarke, Dark Funeral, Darkthrone, Aborym, Anaal Nathrakh a Limbonic Art, jsem se dokodrcal domů a v 01:54 středoevropského času naprosto spokojen a stoprocentně kulturně ukojen ulehl do postele.
Pro pár dalších nepovedených fotek klikni na "Další informace"
Žádné komentáře:
Okomentovat