Dnes jsem vyrazil na první delší vyjížďku na kole. Lencfeld a Eva mi dali košem. Měli jen samý výmluvy, jakože můžou až od 18ti hodin, i když vědí, že já mám vycházky v rámci pracovní neschopnosti jen do devatenácti hodin, nebo že musí se synem k zubařovi, i když vědí, že slušní lidé jezdí k zubaři zásadně v pondělí, tak jako já včera. Včera jsem přijel do fakultní nemocnice Hradec Králové, a bylo to přesně tak jak pravili v reportáži asi o dva dny dříve, že parkováním pacienti stráví více času, než u doktora. V povodí Labe totiž sedí asi samí vymrdanci, kteří si totiž usmyslili, že tam kde se dříve, asi 50 metrů od řeky parkovalo, tak se prostě už parkovat nebude. Jenže jen samotná nemocnice má přes 4 tisíce zaměstnanců a v areálu nemocnice je místo ani nevim pro kolik, ale hádal bych to jen pro pár set vozidel. Takže tam kde se dříve vesele parkovalo, tak tam byla natažená páska a u vjezdu do zadních míst, kde se parkovalo ještě nedávno na louce a všude možně, stálo služební vozidlo městské policie se dvouma příslušníkama, kteří dohlíželi na pořádek. Jen pro jistotu, abych je aspoň na chvíli zaměstnal aby tam jen neseděli, vystoupil jsem z auta, poslušně jsem dle fašistických nařízení nasadil respirátor předepsaných kvalit a zašel se jich zeptat, zda se tam dá někde zaparkovat. Klučina v uniformě, mohl to být můj syn, mi slušně avšak stroze odpověděl, že nelze. Vrátil jsem se tedy zpět a měl jsem zprdelekliku, protože zrovna někdo jel do píči, tak jsem parknul na jeho místě. Do fakultky jsem jak jsem zmínil výše jel za účelem zubního zákroku, který mi tentokrát prováděl praktikant, snědý Ind, za asistence české absolventky, pod dohledem paní doktorky. Když mi zub rozvrtali, zjistili, že ho mám prasklý až někam do prdele a že je třeba ho v budoucnu sledovat. Zaplácli mi ho tedy kompozitem. Bohužel se mě nezeptali, jestli mě tam něco netlačí bo co a rovnou zákrok ukončili, já zaplatil devět stovek za výplň a od té doby když sevřu čelist, zuby mi doléhají k sobě pouze v tom jednom, který mi opravovali. Čiliže rozkousat něco tvrdšího nebo tužšího je pro mě teď velká neznámá. Aspoň nepřiberu... Nakonec někdy v říjnu nebo listopadu jedu na kontrolu, tak si to můžu nechat zbrousit... Dobře opravený zub, avšak nedokonale upravený dle mojí potřeby, mi ale nemohl zabránit v letošní první delší vyjížďce na mém oři značky Wheeler. Jak jsem psal výše, Lencfeld s Evou se na mě vykašlali, tak jsem zkusil ještě Jiříka, který mě přivítal s otevřenou náručí. Na pozdim zakoupil od kámoše kolo, takový to do terénu, co má pneumatiky, jak moto GP, takže byl moc rád, že může se mnou vyrazit. Naším hlavním cílem byla letní hospoda Chárovna, o které již několik dní kolují fámy, že mají výdejní okénko - v případě Chárovny je to výdejní pult terasy - a že tam točí pivo. Měl jsem po dobu covidu nejedno točené pivíčko, ať už to byl Krakonoš12, nebo Kounice12 nebo Svijany tuším že 11, ale točený pivko na zahrádce nebo v hospodě, prostě v našem regionu to nebylo k dispozici a mě to fakt chybělo. Pražáci toho tam měli na tři prdele, ale zase, co je lepší: Mít v lockdownu otevřenou hospodu a být Pražák, nebo si točit v lockdownu svoje pivko a být normální? (já vím, hloupý vtip. I mezi Pražáky se najdou dobří lidé...) No prostě jsem se na pivo těšil. Pan ministr zdravotnictví Árenbergr se projevil jako smrdutý skunk ještě před nastoupením do svého úřadu, to když veřejně prohlašoval, že obejde zákony a ústavu, jen aby nás zmrd udržel conejdéle od pípy a normálního života. Je to čurák, sere mě víc než všichni nýmandi co dělali ministra zdravotnictví před ním, a doufám v to, že mu někdo zlomí nos tak jako mě před lety můj kámoš Medvěd. Ale abych nezamluvil krátký reportík z kola, který ani nebyl v plánu psát, protože mě představa, že budu něco psát vůbec netěšila. Teď mě to taky netěší, ale mám hovno co na práci, tak co... Vyjel jsem tedy ze Skřivan do Sloupna, kde se ke mě přidal Jiřík, se kterým jsme poté po vedlejších cestách kolem Huryšáků, což jsou smradlavé rybníky, kde jsem se jako malý koupal, pokračovali směrem do Vysočan a pak polní cestou do Mlékosrb, před kterými se Jiřík za mostem vymočil.
Slunce pražilo jako kráva, vítr foukal jako mnohem větší kráva, my dva, obézní kozatí chlápci, funíme na kolách jak uplně největší kráva, ale zvládali jsme i ty největší kopce s grácií ladné funící baletky. Z Mlékosrb potom po krásné nové silnici, no spíš po stezce pro cyklisty, protože ta silnice je sotva pro jedno auto jak je úzká, přes most kolem zavřené bažantnice Luhy, směr Písek. Před Pískem jsme zahnuli ke hřebčínu, kde jedna hezká kundička venčila koníčka. Koníků tam bylo všude tři prdele. Potom podle Cidliny, kde jsme si udělali zastávku na jednom krásným místě několik metrů nad řekou.
Když jsme se nafotili jak modelky a Jiřík to nejlepší postnul na Instagram, mohli jsme pokračovat k vytouženému cíli, tedy do letní hospody Chárovna. Po prašné silnici do Chlumce nad Cidlinou, kolem smradlavýho Penny, pak po stezce do Lučic přes most nad dálnicí a hurá, už vidím v dálce budovu, která se v příštích několika desítkách minut stala naším útočištěm. Na zahrádce Chárovny byl jen jeden stůl a pak u plůtku dvě lavičky. Všechno na sluníčku. Terasa na zahrádce byla zavřená a opravdu jak se v pivních kuolárech brabčilo, okéno bylo pultík u terasy zahrádky, kam nám asi usměvavá slečna v respirátoru nosila pivko. Točilo se do obyčejných měkkých kelímků, ale já jsem si pro nás dva vzal do kolové brašny dva festivalové kelímky z pevnějšího plastu, ze kterých se pije jedna báseň. První pivo ve mě vzbuzovalo trochu nejistotu, neboť mi nevonělo. Nevím proč, nebo jak to nazvat, prostě mi nevonělo. Ale hned po prvním doušku jsem byl ohromen plnou chutí jedenáctistupňového Kozla, který byl moc dobrý.
Takhle jsme tam proseděli pět točených jedenáctek a vyrazili tak nějak domů, abych stihl konec vycházek. Projeli jsme krásnou vesnici Pamětník, abychom za druhým mostem zabočili do nikam, a tam zaparkovali naše kola. V plánu byla první letošní koupačka v řece Cidlině. Voda nebyla tak studená jak jsem plánoval, ale zase bylo jí tam jen trochu. V proudu na slizských kamenech porostlých hovnami a řasami jsme se v silném proudu smekali, ale bez fotek se to prostě neobešlo. Taková je prostě doba...
V plánu byl ještě penzion Alvin, přezdívaný Amerika, jenže tam maji nějakou divnou otvíračku jen o víkendech... a navíc Staropramen. Kdo by kurva pil Staropramen. Zjišťovali jsme tedy, kde by mohlo být ještě otevřeno. Zjistili jsme, že Starou bránu, kam jsem jezdil na Géčko, zavřela hygiena, a jediný co je cestou otevřený, je bývalý Konibar, jenže tam zase čepují Bernarda, a normální člověk Bernarda prostě nepije. To je totiž pivo přesně pro Pražáky! Tak jsem zavolal mému bývalému panu mistrovi, že se u něj stavíme na lahváči. U pana mistra jsme vycucli Budvara a vyrazili zkratkou domů. Při zkratce jsme v polích trochu zabloudili, ale můj smysl pro orientaci se po Jiříkovým zabloudění ukázal jako vcelku použitelný, a vyvedl jsem nás z bažinatého kraje zpět na cestu, po které jsme vyjeli do Nepolis, bydliště Medvěda. Pak jsme najeli na hlavní silnici směr domů, tedy Nový Bydžov a dál. Vítr nám konečně trochu foukal do zad, takže jsme se rozjeli jak blázni, že jsem málem zdechl. Bylo ještě v plánu stavit se u Jiříka na chlazenýho Ratara, ale když jsem se ve Sloupně před bydlištěm Jiříka zeptal, kolik je hodin, tak mi odpověděl, že ať už radši jedu, že je už třičtvrtě na sedum, abych to domů stihl. Samozřejmě přijedu po třech minutách domů a ono bylo třičtvrtě na šest. Jiřík je prostě střevo. Snažil se to napravit tím, že napsal ať prej přijedu, když mám ještě hodinu... Ale já už na sobě měl navlíknutý koupací kraťasy a těšil se do bazénu. Byl jsem celej zpařenej, takže jsem se potřeboval pořádně zchladit. Voda v bazénu měla 23 stupňů a byl jsem v ní asi půl hodiny a.... vůbec mě nezchladila. Pořád jsem cítil, že jsem přehřátý. Když jsem vylezl ven na vítr, naskočila mi husina a já byl rázem ochlazen. Nic to nemění na tom, že jsem spálený na pana Palacha podle tílka a brýlí. Je zajímavé, že nohy mi zůstaly bílé. Bílá je dobrá. No já jsem teď ale jak nějakej pojančenej slávista. Červenobílej...
Žádné komentáře:
Okomentovat