Milé děti, padesát osm hodin od doby kdy jsem se vracel z předešlého koncertu z Prahy, se sešlo s padesáti osmi hodinami a já jsem se vydal hrozit na další rámus. Tentokrát autem s kamarádem (zdravím Dominika) do Hradce Králové do klubu Kraft, ve kterém jsem nikdy předtím nebyl. Na pořadu večera totiž byla lahůdka v podobě mexického deathcoru se dvěma supportama.
První support VANGUARD začal hrát s několikaminutovým zpožděním a já jsem si pro sebe říkal, že ještě že jsme tam autem a ne autobusem nebo vlakem, protože bychom určitě nestihli poslední spoje domů. Akce ale nakonec skončila tak jak měla, aby každý stihl svůj hromadný dopravní prostředek. Za to určitě palec nahoru!! Vanguard začali trochu nesměle v tichém, i když velmi pěkně zaplněném miniklubu, kde když do něj otevřete dveře, tak jste uvnitř. Jestli jsem to dobře pochopil, tak klub funguje i jako kavárna. Myslím ale že na koncerty podobného ražení je toto místo vhodnější. Točila se jedenáctka za třicet, záchodovou mísu tam měli čtverhrannou, místo šatny věšák s připravenými ramínky (geniální!!). Líbilo se mi tam. A i melodický deathmetal v podání Vanguard se nám všem po počátečních rozpacích zalíbil. Parta mladých lidí se s tím nepárala, odehrála kvalitní koncert a já byl čímdálvíc spokojenější.
Na druhou kapelu nás upozornil náš starý dobrý severský přítel (zdravím Láďu) - ANIME TORMENT. Mladí, pěkní, šikovní kluci přijeli bez basáka, neboť on právě již od čtvrtka rodil. To že hráli bez basy mi vůbec nevadilo, protože zvuk byl absolutně na jedničku, což jsem také po skončení animálně tormentního setu avizoval u pana zvukaře, skromného mladého junáka, který, jak se zdálo, bral za samozřejmé, že zvuk bude na úrovni. Leckterý profík by se mohl od něj učit. Vždycky jsem si myslel, že nejlepší klubový zvuk byl v El Diablu, později La Putyka, později Striga Bar. Ale zvuk, jaký měli Anime Torment byl prostě skvělý. Stejně jako byla skvělá jejich hudba, tedy deathmetal. Opravdu jsem si to užíval, stejně jako všichni ostatní kolem, včetně vozíčkáře, který neskutečně pařil v první lajně, při jednom songu dokonce nad hlavami lidí i s vozíkem. Opravdu výtečné. Tak výtečné, že jsem zakoupil vinyl na dlouhé zimní večery. Stále jsme byli trochu ve skluzu a já si opět pomyslně mnul ruce, že nemusíme nikam pospíchat na vlak nebo autobus a hrozit se možného zpoždění českých drah, jak tomu bylo o víkendu.
Hlavní kapelou tohoto večera milé děti, byla bezesporu mexická banda miničlovíčků MULUC PAX. Na letáku stálo že hrají mayský deathcore, takže byl asi každý zvědavý co to může být. Počet členů byl pro malé prostory klubu, kde pódium je i zároveň hlediště, docela oříšek, ale protože jak jsem zmínil, Mexičani nevyrostli do obřích rozměrů, docela pohodlně se na těch asi čtyřech metrech srovnali a odehráli fantastický set. Zvukově to bylo opět výborné. Marně si zkouším vzpomenout na mých jedenáct absolvovaných festivalů Brutal Assault, jestli zvukař někdy dokázal nazvučit kapelu tak, aby byly slyšet rituální bubínky, malá tamburínka, nebo píšťalka z lebky. Tady bylo všechno zřetelně slyšet. A bylo i na co se dívat. Mayové naběhli po vzoru blackmetalistů s corpsepaintem na tváři :-) a ještě s maskama. A hudba? No, kdo z vás by řekl, že staří Mayové takhle drtili deathcore? Bylo to super. Tuhle hudbu nijak nevyhledávám, ale tam v tom prostředí, zvuk skvělý, lidi kolem pohodáři, ten čtverhranný hajzlík (!!!), pivko dobrý. Já prostě nemůžu jinak než chválit.
Při poslední písničce jsme si vzali z ramínek z věšáků naše bundy a vyšli k autu, abychom byli doma conejdříve. Kolem projela policejní hlídka, ale měla nás na háku, takže zase odjela. Dominik nastartoval svůj vůz značky Škoda favorit a my se vydali do chladného pozdimního Hradce Králové. Zahneme na jedné křižovatce, zahneme na druhé a nabíráme směr Skřivany, když v tom milé děti, v autě zapraskalo, skrrrrrrr, zaskřípalo SKŘÍP SKŘÍP, no zkrátka se tam něco totálně pos…. rozbilo. Dotlačil jsem tedy Dominika k prodejně Nissan která byla naštěstí pár metrů od místa skonání škodověnky, na parkovišti jsme otevřeli kapotu motoru a koukali jsme. Z motoru sálalo krásné teplo, což ovšem neměnilo nic na faktu, že ani jeden z nás o autech nevíme absolutně nic. Začali jsme tedy obvolávat a obpisovat své známé (zdravím Zuba, Láďu, Džoše, Milana), ale nikdo nám nepomohl, nebo nechtěl pomoci. Nasměroval nás až můj pan mistr z práce (zdravím Mirka), který mi po telefonu říkal co mám kontrolovat, až jsme se dopátrali k tomu, že v rozdělovači se při startu netočí takový kolíček, a to znamená, že rozvodový řetěz není ve stavu, který by se slučoval s další jízdou. A potom řekl větu, kterou nechce slyšet žádný řidič "Nó, tak to volej odtahovku". Je pravda, že nám to poradil už dříve i Milan a Zub, ale od Mirka to mělo patřičnou váhu, protože je automechanik. Tak jsme tedy volali do Generalli, kde nás milý pán telefonicky poslal (určitě si milé děti myslíte, že napíšu něco ošklivého, ale nenapíšu) k nějakému asistentovi, se kterým se domluvíme na odtáhnutí. Tak se také stalo a bylo nám přislíbeno odtažení vozem Mercedes Benz do pětačtyřiceti minut. Když jsme čekali na odtah, začali jsme vypočítávát, na kolik nás tahle sranda vyjde, jestli to budou tři litry, nebo pět litrů.... Po avizovaných minutách opravdu přijel odtahovací vůz značky Mercedes Benz s mladým, sympatickým chlapíkem, který nás naložil a odtáhnul domů. Nesmím opomenout, že kdykoliv kdekoliv slyším rádio, halekají z nich Chinaski, které k smrti nenávidím. A co čert nechtěl, v odtahovém autě bylo puštěné rádio a z něj, ano, Chinaski.... A na kolik že nás to všechno vyšlo?? Ani kačku jsme nemuseli platit. Takže pověsti a pověry o předražených odtahových službách a arogantních pojišťovnách jsou jen mýty. Zapište si to za uši milé děti a když budete potřebovat odtáhnout v půl dvanáctý v noci v úterý, klidně volejte....
První support VANGUARD začal hrát s několikaminutovým zpožděním a já jsem si pro sebe říkal, že ještě že jsme tam autem a ne autobusem nebo vlakem, protože bychom určitě nestihli poslední spoje domů. Akce ale nakonec skončila tak jak měla, aby každý stihl svůj hromadný dopravní prostředek. Za to určitě palec nahoru!! Vanguard začali trochu nesměle v tichém, i když velmi pěkně zaplněném miniklubu, kde když do něj otevřete dveře, tak jste uvnitř. Jestli jsem to dobře pochopil, tak klub funguje i jako kavárna. Myslím ale že na koncerty podobného ražení je toto místo vhodnější. Točila se jedenáctka za třicet, záchodovou mísu tam měli čtverhrannou, místo šatny věšák s připravenými ramínky (geniální!!). Líbilo se mi tam. A i melodický deathmetal v podání Vanguard se nám všem po počátečních rozpacích zalíbil. Parta mladých lidí se s tím nepárala, odehrála kvalitní koncert a já byl čímdálvíc spokojenější.
Na druhou kapelu nás upozornil náš starý dobrý severský přítel (zdravím Láďu) - ANIME TORMENT. Mladí, pěkní, šikovní kluci přijeli bez basáka, neboť on právě již od čtvrtka rodil. To že hráli bez basy mi vůbec nevadilo, protože zvuk byl absolutně na jedničku, což jsem také po skončení animálně tormentního setu avizoval u pana zvukaře, skromného mladého junáka, který, jak se zdálo, bral za samozřejmé, že zvuk bude na úrovni. Leckterý profík by se mohl od něj učit. Vždycky jsem si myslel, že nejlepší klubový zvuk byl v El Diablu, později La Putyka, později Striga Bar. Ale zvuk, jaký měli Anime Torment byl prostě skvělý. Stejně jako byla skvělá jejich hudba, tedy deathmetal. Opravdu jsem si to užíval, stejně jako všichni ostatní kolem, včetně vozíčkáře, který neskutečně pařil v první lajně, při jednom songu dokonce nad hlavami lidí i s vozíkem. Opravdu výtečné. Tak výtečné, že jsem zakoupil vinyl na dlouhé zimní večery. Stále jsme byli trochu ve skluzu a já si opět pomyslně mnul ruce, že nemusíme nikam pospíchat na vlak nebo autobus a hrozit se možného zpoždění českých drah, jak tomu bylo o víkendu.
Hlavní kapelou tohoto večera milé děti, byla bezesporu mexická banda miničlovíčků MULUC PAX. Na letáku stálo že hrají mayský deathcore, takže byl asi každý zvědavý co to může být. Počet členů byl pro malé prostory klubu, kde pódium je i zároveň hlediště, docela oříšek, ale protože jak jsem zmínil, Mexičani nevyrostli do obřích rozměrů, docela pohodlně se na těch asi čtyřech metrech srovnali a odehráli fantastický set. Zvukově to bylo opět výborné. Marně si zkouším vzpomenout na mých jedenáct absolvovaných festivalů Brutal Assault, jestli zvukař někdy dokázal nazvučit kapelu tak, aby byly slyšet rituální bubínky, malá tamburínka, nebo píšťalka z lebky. Tady bylo všechno zřetelně slyšet. A bylo i na co se dívat. Mayové naběhli po vzoru blackmetalistů s corpsepaintem na tváři :-) a ještě s maskama. A hudba? No, kdo z vás by řekl, že staří Mayové takhle drtili deathcore? Bylo to super. Tuhle hudbu nijak nevyhledávám, ale tam v tom prostředí, zvuk skvělý, lidi kolem pohodáři, ten čtverhranný hajzlík (!!!), pivko dobrý. Já prostě nemůžu jinak než chválit.
Při poslední písničce jsme si vzali z ramínek z věšáků naše bundy a vyšli k autu, abychom byli doma conejdříve. Kolem projela policejní hlídka, ale měla nás na háku, takže zase odjela. Dominik nastartoval svůj vůz značky Škoda favorit a my se vydali do chladného pozdimního Hradce Králové. Zahneme na jedné křižovatce, zahneme na druhé a nabíráme směr Skřivany, když v tom milé děti, v autě zapraskalo, skrrrrrrr, zaskřípalo SKŘÍP SKŘÍP, no zkrátka se tam něco totálně pos…. rozbilo. Dotlačil jsem tedy Dominika k prodejně Nissan která byla naštěstí pár metrů od místa skonání škodověnky, na parkovišti jsme otevřeli kapotu motoru a koukali jsme. Z motoru sálalo krásné teplo, což ovšem neměnilo nic na faktu, že ani jeden z nás o autech nevíme absolutně nic. Začali jsme tedy obvolávat a obpisovat své známé (zdravím Zuba, Láďu, Džoše, Milana), ale nikdo nám nepomohl, nebo nechtěl pomoci. Nasměroval nás až můj pan mistr z práce (zdravím Mirka), který mi po telefonu říkal co mám kontrolovat, až jsme se dopátrali k tomu, že v rozdělovači se při startu netočí takový kolíček, a to znamená, že rozvodový řetěz není ve stavu, který by se slučoval s další jízdou. A potom řekl větu, kterou nechce slyšet žádný řidič "Nó, tak to volej odtahovku". Je pravda, že nám to poradil už dříve i Milan a Zub, ale od Mirka to mělo patřičnou váhu, protože je automechanik. Tak jsme tedy volali do Generalli, kde nás milý pán telefonicky poslal (určitě si milé děti myslíte, že napíšu něco ošklivého, ale nenapíšu) k nějakému asistentovi, se kterým se domluvíme na odtáhnutí. Tak se také stalo a bylo nám přislíbeno odtažení vozem Mercedes Benz do pětačtyřiceti minut. Když jsme čekali na odtah, začali jsme vypočítávát, na kolik nás tahle sranda vyjde, jestli to budou tři litry, nebo pět litrů.... Po avizovaných minutách opravdu přijel odtahovací vůz značky Mercedes Benz s mladým, sympatickým chlapíkem, který nás naložil a odtáhnul domů. Nesmím opomenout, že kdykoliv kdekoliv slyším rádio, halekají z nich Chinaski, které k smrti nenávidím. A co čert nechtěl, v odtahovém autě bylo puštěné rádio a z něj, ano, Chinaski.... A na kolik že nás to všechno vyšlo?? Ani kačku jsme nemuseli platit. Takže pověsti a pověry o předražených odtahových službách a arogantních pojišťovnách jsou jen mýty. Zapište si to za uši milé děti a když budete potřebovat odtáhnout v půl dvanáctý v noci v úterý, klidně volejte....
Naložení na odtahový vůz v Kladské ulici u prodejny Nissan - video tady.
Vyložení z otahového vozu v místě bydliště - video tady.
Pro další hromadu fotek klikněte na "Další informace"
Žádné komentáře:
Okomentovat