Dějství první: Déšť
Na sever za svým věrným přítelem SODíkem jsem vyrazil hned po tom, co jsem přivezl dceru domů z přijímacích zkoušek. Chcalo jako kráva a chcaní vydrželo celou cestu až do Ústí nad plným Labem. SODík (pro mě) kdysi připravil hostovskou sekci v jeho obydlí, a já se rychle ubytoval, pozdravil se s paní domácí, a na pořadu dne bylo žvanění, chlemstání piva vysoké kvality, požírání pochutin a popíjení vínka lahodné chuti. Při tom nesměla chybět debata o pojebaném Fialovi, dementní pětikoalici a hudbě. Učinil jsem objev v kapele SAIDAN a OMNIMAR. Rozhodně se jim budu do budoucna věnovat. V příjemné atmosféře jsme se dopožívali až do hajan. Venku pršelo a za dveřmi nadával kocúr...
Dějství druhé: Ticho před bouří
Abychom nesmrděli celej den na baráku, připravil pro mě můj hostitel parádní procházku po ústeckých kopcích, neboť ví, že kraj ve kterém žiju, je jak prsa modelky od Elle. Jedna velká plocha bez kopců. Nejdřív to šlo, protože jsme šli pořád dolů a pak podle řeky po rovině. Prohlédli jsme si zdymadlo, tedy věc, kterou nemám na Cidlině v našem kraji moc příležitostí vidět žejo, takže jsem si to všechno fotil jak nějakej kokot. Taky jsem si vyfotil přejetého slimáka, který když jsem se na něj kouknul z blízka vůbec nebyl přejetý, ale žral žížalu. Bohužel se mi fotka z neznámých důvodů jako už několik desítek jiných, v telefonu neuložila. Také jsem si pofotil některá díla lidových umělců v podchodech. A na stromě...
Všude po silnicích se na zemi válely žížaly po dešti, že jsme museli mezi nima hopsat aby nám nečvachtaly pod podrážkama. Když jsme pak začali vystupovat na hrad Střekov, začal jsem se jako obvykle při sebemenší námaze potit jako kůň. Naštěstí jsme si nahoře mohli dát pivko, i když paní barmanka měla hubu plnou keců, že má ještě zavřeno a kdesi cosi, ale nakonec se její kolega nad námi smiloval, patrně když mě viděl zlitýho potem jak po hodině aktivního posilování, a pivka nám natočili. Uviděl to opodál stojící jiný návštěvník hradu a že by chtěl taky pivko, ale na toho byla obsluha ženského pohlaví venkovního baru už vyloženě nepříjemná. Přitom jí šlo o hovno. Natočení piva netrvá ani půl minuty. Prostě ženská. Do těch nevidíš... Nahoře jsem se kochal krásnou vyhlídkou na poklidné Labe, které při procházení po zdymadle rozhodně klidné nebylo. Naopak. Byl to hukot první kategorie.
A pak zase do kopce lesem. SODík nemá rozum... Na ubikaci jsem dorazil prochcanej potem, s bolavým kolenem a strhanej jak angrešt. Dali jsme sprchu, pivko, oběd a já bych nejradši zalezl někam do kouta a tam se zastřelil únavou. Jenže pozor! Došel jsem se vysrat, únavu jsem spláchnul do hajzlu a já plný energie mohl skály přenášet, takže jsme vyrazili konečně už na koncert. Nejdřív jsme ale zašli do jedný naprosto skvělý hospody se servírkou, do které jsem se okamžitě zamiloval, a s pivem chuti vznešené! Krásný lokál, výborné pivo, parádní WC. Ani nepamatuju, kdy jsem naposledy byl v podobném podniku. Asi nikdy, protože v té naší východočeské královéhradecké díře nic takového nemáme. Po vychutnání dvou pivek (byl to Mazel 12) jsme se vydali na vlak, v jehož útrobách jsme se přemístili do Litoměřic, tedy města, kde se konala akce s názvem CEREMONY OF BONES VOL.1 a která slibovala tři kapely. Bohužel pár hodin před začátkem jsme se ze sociální sítě dozvěděli, že kapela Legion je nemocná a adekvátní náhrada se nepodařila zajistit a že tedy sestava zůstane dvojčlenná.
Dějství třetí: Bouře
Klub Baronka v jedné z postranních uliček napojujících se na hezké náměstí, není místo, kam bych se vypravil jen tak na pivko, ale prý je to jediný prostor, kde se akce podobného ražení dá uspořádat. Když jsem tam byl loni na pětadvacetiletém výročí kapely Wyrm, byl zvuk katastrofální. Nedělal jsem si iluze, že by to mohlo být tentokrát jinak. Ale už při zvukové zkoušce prvních vystoupivších SUKKHU mi to zas tak napiču nepřišlo. Kapelu jsem si před koncertem nenaposlouchal, respektive pustil jsem si jednu písničku, kterou jsem nudně popřesouval do konce, takže jsem vůbec nevěděl do čeho jdu. Ani jsem netušil, že v kapele jsou dvě vampírky, z nichž jedna rvala struny z basové kytary a druhá si trhala rodidla skrz hlasivky. Dále se pak na pódiu producíroval kytarista, na bicí sesličku usedl bubeník a za tympány stál tympánista. Takže žádní nebinární bezpohlavní retardi, ale kapela složená z žen a mužů. Tak jak by to v civilizované společnosti mělo být. Tympány obsluhoval sám velký Vlasta Voral ze slovutných Master´s Hammer a protože zvukově to bylo naprosto v pořádku, byl jeho nástroj i dobře slyšitelný. Aspoň z místa kde jsem stál já. Kousek ode mě prý nebyl slyšet vůbec. Černobílými šminky se nešetřilo a kapela na nás vyrukovala ve slušivém corpsepaintu, který k takové muzice prostě patří a kdo tvrdí že ne, tak je volič pětikoalice. Od začátku bylo jasné, že většina z přítomných bude své zraky soustřeďovat na ony zmíněné vampírky, protože ženy v blackmetalu zas až tak obvyklé nejsou. To tympány samozřejmě také ne, ale proč se dívat na šedesátiletého šediváka, když můžem obdivovat mládí v podobě zpěvačky a bassačky. Ovšem to bylo možné až když se rozpustila umělá mlha, kterou na pódium vrchní mlhař pustil hned na začátku v množství větším než velkém, jak je celkem dobře vidět na videu níže. Muzika Sukkhu se nesla v rychlém, ale klidném tempu, chvílemi mi to připomínalo projevem zpěvačky Cradle Of Filth, ale to opravdu jen nárazově díky vysokým skřekům. Jak jsem ke kapele přistupoval s vlažným pocitem, po skončení koncertu jsem si musel zajít koupit jejich CD, poněvadž se mi to líbilo.
Před Sukkhu jsme chvíli pokecali s panem pořadatelem, toho času bubeníkem vystupujících Wyrm, nevystupujících Kraake a možná nikdy v budoucnu nevystoupivších Unclean. Jelikož se soupiska smrskla jen na dvě kapely, mělo se jednat o speciální set Sukkhu, kdy měli přehrát veškerou svoji tvorbu. To si myslím neproběhlo. Ale i tak těch čtyřicet minut (nebo kolik to bylo) pro těch 40 lidí (nebo kolik jich tam bylo) - fakt jsem to tentokrát nepočítal, nezjišťoval a čas nehlídal - bylo plně dostačujících. Netrvalo to dlouho a na svoji černou mši byli připraveni i druzí rarášci, kapela WYRM, tentokrát oproti minulým mnou navštíveným koncertům, hned od začátku se staronovým zpěvákem Ondrou. Zvukově se to doladilo ještě do lepších pozic než u předešlé kapely a tak jsem si mohl Wyrm vychutnat s parádním zvukem. Nebyl to žádný křišťál na který jsme zvyklí z nahrávek Dimmu Borgir, byl to zvuk undergroundový, hutný, tvrdý, nepřipouštějící žádnou komerci. Hned po intru jsme byli nahuštěni dvouma songama z aktuální desky Purge a pak se pokračovalo průřezem jejich čtyř alb. Při jejich setu jsem dostal to, co mi chybělo u Sukkhu, a sice pořádné vypalovačky. Jak jsme se dozvěděli loni, Bális (bubeník) je blázen a své bláznovství potvrdil i letos, když bubnoval jak smyslůzbavený. Klobouk dolů! Kytarista se svojí sedmistrunkou s přehledem dával všechny akordy i sóla, basák a doprovodný zpěvák drtil struny své basy, hrdlo si drásal hrdelními zpěvy a uprostřed nekompromisně skřehotal a kusy hlasivek plival zpěvák. Výtečné!! Naprosto nechápu, proč je tahle kapela tak nedoceněná a proč už dávno nehraje v lepších hracích časech na oblíbených festivalech. Pravá blackmetalová smršť byla zakončena coverem, kterýžto mi připomínal písničku od Motorhead ale taky od Hellhammer, takže si vůbec nejsem jistý který z nich to byl. Wyrm si také odbyl premiéru nové skorosedmiminutové skladby, která bude na novém albu, které vyjde během příštích deseti let. Dobrá práce chlapi!!
Dopili jsme svá piva, někteří Svijany, já Radegast a vyrazili na cestu do Ústí. Tentokrát autem. Cestou jsme málem trefili dvě lasičky a jedno prase typu divokého. Do postele jsem dolezl po čtyřech - no jo, všechny ty kopce, piva a moje kila a věk, to se prostě už navzájem nepodporuje. Za dveřmi opět nadával kocúr že chce dovnitř. Měl smůlu... Byl to skvělej koncert. Díky a jen houšť!! Kdo má odvahu a chce vidět fotky opravdu nechutné kvality, nechť klikne na "Další informace". Pokud někomu přišel odkaz přímo na tento report, nikam klikat nemusí. Rozhodně ale doporučuju spíše vyhledat fotky amatérů s profesionálními fotoaparáty, kterých tam bylo několik.
Žádné komentáře:
Okomentovat