Nic nenasvědčovalo úspěšnému lovu na burze v Tuhani. V té Tuhani, kde nedávno zesnul Milan Čurda, jež se stal maskotem burzy a svého piva. Po příjezdu na místo konání burzy se totiž na prodejní louce téměř nic nedělo. Málo prodejců, málo zboží. Patrně je odradila první letošní burza před čtrnácti dny, kdy byla louka rozbahněná a auta se z bez pomoci traktoru a tažného lana nemohla dostat z areálu. Skoro nulová šance na nějaký pěkný úlovek. A přitom pořadatelé louku pěkně vyválcovali, kamínky na cesty navezli a terén byl tvrdý a nějaké zapadnutí nehrozilo. Škoda.
A dyk co, však de vo hovno, pomyslel jsem si, když jsem si kupoval monstr chlebíček s křenovou pomazánkou za 32Kč. Pár prodávajících se nakonec přeci jen sjelo a jak už název tohoto slintu napovídá, něco jsem přeci jen objevil. Když se rozednělo, započal jsem obcházet prodejce a můj vycvičený zrak hledal jediné zboží - gramofonové desky. Na piču bylo, že jsem cestou potkal jednoho od pohledu nesympatického zmrda, který mi tam kdysi jednou před nosem vyfouknul hromadu punkových a metalových desek. Hajzl. Takže jsme byli dva kokoti, pardon kohouti, na jednom smetišti. Toho dne ale patrně nebyl Pánbu doma a tak jsem slavil úspěch já. Jdu si takhle uličkou směrem nahoru od karavanu, ve kterém Čurda bydlel a po pravé straně u jednoho spokojeného obézního klidně pokuřujícího pána sedícího na skládací židličce, která trpěla jeho nadváhou více než samotný pán, jsem zahlédl krabičku asi s osmi deskami. Hodil jsem pomyslný blinkr, vysunul vyhrnovací radlici proti davu lidí a už už honem prohrabat ty desky. Jako první jsem zahlédl LP PANIKA - hééééj supr! Tuhle desku jsem si kdysi koupil pro sebe do sbírky za 600 korun českých. Prohlížím další, pro mě nezajímavé kousky a jako úplně poslední se na mě smála deska KERN - anglická verze Lovců žen. Vytáhnu telefon a do gůglu napíšu LP KERN WOMEN AUKRO a vykouknou na mě jako první dva odkazy na staré aukce. Jedna v hodnotě 8 tisíc a druhá v hodnotě necelých pěti tisícovek.
V duchu zavýskám Piča pes vole!! nahlas se pak obrátím na prodejce s otázkou Po kolika jsou? Skrz cigaretový kouř mi dědek odpoví: "Co já vim, třeba 40?" Beru Paniku a Kern, zaplatím 80Kč a upaluju spokojeně pryč. Bude ryto!! pomyslel jsem si. Pak jsem juknul znovu na strejdu googla a zjistil jsem, že za těch 8000Kč se deska neprodala, ale za těch necelých pět už ano. A našel jsem i paniku za dvanáct stovek. A však jde o hovno. Peníze budou, my nebudem. I kdybych nakonec za každou dostal stovku, i tak by to byl výdělek. Spokojeně jsem do sebe nahrnul klobásu za 80, kofolu za 40 a svařák za 50. Potkal jsem pak znovu toho hajzla co mi vyfoukl punk a metal a dnes šel s prázdnou chuj pojebaný. Učiněno bylo zadosti. Když jsem tu zmínil karavan ve kterém žil a patrně i umrzl pan Milan Čurda, je na prodej. Cedule hlásá, že je na prodej za 7000Kč, nebo dohodou.
Uplně vidím scénu z pořadu Mistři zastavárny, kde přijde zákazník a nabízí zastavárníkům karavan: "Mám karavan ve kterém žil a umrzl Milan Čurda, legenda českého alkoholismu, který pod 7 promille zásadně neřídil. Chci za něj 30000 dolarů." Zkušený zastavárník Rick Harrison chvíli přemýšlí a pak řekne: "Dám Vám 20 babek..." Doma jsem zjistil, že desky nesou silnou vrstvu prachu. Ošetřil jsem je kouzelnou vodičkou na LP a přehrál si je. Vůbec nehrajou špatně. Očistil jsem obaly a společně s jedním CD Arakajnem pořízeným nedávno za dvě kilča, šoupnul jsem to do internetové aukce s vyvolávací cenou 1Kč. A jak to dopadlo?
Žádné komentáře:
Okomentovat