V neděli po Czech Death Festu jsem si odskočil na malý koncert s velkými kapelami do Boleslavi k panu faráři. Tentokrát sám, neboť kluci měli jiné starosti a popravdě, kdybych měl jít ráno v pondělí do práce, tak bych se na to asi taky vykašlal. Jenže zvědavost na brazilský a peruánský blackmetal byla větší než únava z právě skončeného festivalu, takže jsem nasedl do mého opraveného automobilu a vyrazil sám. Trochu jsem očekával návštěvní průser, přeci jenom neděle, v uplynulém víkendu všude tři prdele festivalů a taky kapely, který jsou maličko mimo i ve svém žánru, bráno v blackmetalu. Protože tohle jen tak neuvidíš. Dalo se i očekávat trochu vyšší vstupné, což se mi potvrdilo když jsem za lístek zaplatil 550Kč. Moc lidí dle očekávání tam nebylo. Vonělo to tam česnekem, kapely si nacpávali nácky, po stranách měly svůj merch, kterého jsem se z vlastní vůle neúčastnil. Koupil jsem si nealkoholické pivko a očekával co se bude dít. Půl hodiny po oficiálním začátku akce je přítomno asi dvacet lidí a řeší se problém s aparaturou. Jeden reproduktor z nějakého důvodu vrčí v nějakých frekvencích a nikdo neví co s tim. Po pár minutách to přestalo a stejně nikdo neví co to bylo a proč to dělalo. Pak se vyřešila světla větou Hele zhasni to, minule se ta píča německá srala když to svítílo. Pravidelní čtenáři si jistě dají 8 a 8 dohromady, tedy 88 a tedy že ta píča německá byla zpěvačka z kapely Nornír, která tam hrála před relativním nedávnem. To už se na pódiu zkouší se zvukem udělat něco kapela plzeňského typu, SORATH.
Zvučí si to sami, takže případná hluková koule bude jejich problém. Už podle zvukovky to ale vypadá zvukově fakt dobře. Když už ladění zvuku trvá déle než by bylo potřeba, vyběhne pan pořadatel Farář Slujovitý za mikrofon a haleká do prázdného objektu Tak poďte bude se hrát poďte už... Potom jakoby omluvně už ne do mikrofonu Zavolalsem ty tři lidi co sou nahoře. To jen podtrhuje má slova výše, že návštěva byla o pravdu špatná. To už ale začíná hrát první kapela, zmínění Sorath, které jsem naposledy zaregistroval, když jsem si kupoval CDčko Gnosis a pak ho někomu daroval nebo já nevim. Nelíbilo se mi to. To už je dvacet pět let. Přistupoval jsem k téhle kapele tak trochu s despektem, pokud si dokážu vysvětlit v mojí neinteligentní palici, co to slovo vlastně vůbec znamená. Ovšem byl jsem mile překvapen. VELMI MILE!! Od začátku měli dost slušný zvuk a překvapil mě i hudební projev, který byl nářezového typu. Po těch pětadvaceti letech se asi v kapele něco stalo, nebo jsem byl příliš mlád na jejich hudbu tenkrát, v Boleslavi mi to prostě sedlo. Zvuk do těch pár lidí šel dobrý, ale kapela si postěžovávala, že z odposlechů to není ono, tak se ještě trochu ladilo. Pak se zjevil Farář a ptá se Kde je basa? Zašel k pultíku, přidal basu a ta najednou zněla jak basa z Motorheadu a z Manowaru dohromady a kytary tím pádem šly do piče. Po ubrání basy to bylo všechno hodně dobrý a já neměl co vytknout. Vedle mě stála dívka, která hezky voněla, hrálo se ve vražedném tempu od začátku do konce až na jeden pomalý úsek k závěru jedné písně. Už teď se na ně těším na Pavoučím terroru za měsíc.
Když Sorath dohráli, šel jsem se mrknout ven, jestli už je vlivem globálního oteplování apokalypsa, ale nic se nedělo. Jen u bočního vchodu kulturáku na schodech sedí ukrajinští, asi dvanáctiletí výrostci a čvaňhají cigára. Kousek dál dvě malé, asi desetileté holky ukrajinské národnosti s dlouhými nehty a řasami, oblečené jako luxusní šlapky zpívají asi tříletému děcku na elektroběžce ukrajinskou píseň. Asi to tak má být. Na pořadu večera je peruánská kapela GOAT SEMEN a už podle image kapely je jasné, že se nebude jednat o pouliční Peruánce, kteří před Tescem v Hradci Králové dřív vraždili lidi svým pískáním na bambusové píšťaly. Ne. Tihle Peruánci jsou trochu z jiného těsta. Při přípravě na prknech, které neznamenají peruánskou píšťalovou kapelu, probíhá tradiční chaos, který je umocněn marnými pokusy o pověšení obrovské plachty na závěs za bubeníkem. Izolačka ani sichrhajcky si s tím neporadily, takže se plachta s obřím logem Goat Semen nekoná.
Dle zvukovky bude Goat Semen prasárna s přepáleným zvukem pana zpěváka, který vizáží xichtu trochu připomínal Alice Coopera v jeho nejlepších letech. Hlas má ostrý jako rezavé žiletky v hřebíkovém pudingu podávaný břitvou na rozbitým talíři. Kdyby to bylo v animáku, fanouškovi by při poslechu odlítla vrchní část hlavy a z uší vykydnul mozek. A možná proto měl kytarista špunty v uších, aby ho neslyšel. Nicméně když začali hrát, už zpěvák tak vostrej nebyl. Kdybych měl popsat hudbu Goat Semen naživo, přirovnal bych to k cirkulárce, která zápasí se sbíječkou v rozjeté lokomotivě srážející elektrocyklisty, které trhají na kusy nasraná prasata. UF! Z tohohle by se Malej Jára posral. Střední tempa střídají brutální vypalovačky se špínou, která občas skočí až do noisegrindu. Asi ve třech čtvrtinách setu, pokud jsem dobře pochopil, se na bicí sesličku posadil dědula, který odehrál s Goat Semen cover od Sarcófago. Ale možná jsem zpěvákově peruánské angličtině špatně porozuměl. Spojte starý Beherit s občasnými grindcoreovými bicími od Sterbehilfe, přidejte nasranýho satana a máte partičku skládající se z pokrfejsu se slunečními brýlemi na kytaře, vřískajícím Alicem Cooperem na mikrofonu, ninjou u basy a šíleným trollem na bicích, říkajících si Goat Semen, kteří znějí jako kdyby ve špinavé bahnité louži někdo Ježíše Krista rozřezával tupou pilkou a pak ukřižoval každou uříznutou část zvlášť. Oni hráli jako kdyby měli chcípnout. Naprosto ojedinělý a jedinečný zážitek, který jsem okomentoval cestou ven panu farářovi: Tyy píííííčoo.... Farář mi odpověděl: Jo tohle bylo kurva brutální. Jak píšu, Malej Jára by se z toho posral.
Venku se opět nekoná ani zombie apokalypsa, a dokonce ani město nehoří i když by si to Gréta přála. Jen trochu pofukuje příjemný vánek po horkém dni. Když se vrátím do divadelního sálu, zaslechnu v jedné větě slovo Jedenáct a Myslíš že na nás někdo přijede? To vše v půl desátý a pět minut, když ještě nezačali zvučit hvězdy večera, Brazilčani IMPURITY. Opět je zpoždění. Dle toho co vidím na pódiu když se začne zkoušet, se bude jednat o další hovadismus v přímém přenosu. Bubeník se rozcvičuje kroužením paličky a je to ten bubeník, který v jedné písni vypomohl předchozí kapele. Zpěvák má na mikrofonu nějakou kouzelnou krabičku. Zároveň obsluhuje i kytaru a má velký soubor pedálů a různých píčovinek a jak to tak vypadá, kapela bude mít jen dva členy oděné do kapucoviny rozmetávající obrácené kříže po všem, co smrdí křesťanstvím... Tak ne! Jsou tři!
Těsně před začátkem se vynořil jejich kápo, hlavní zpěvák. Trojci tedy tvořil Satan v kněžském rouchu za mikrofonem, Baphomet v černém rouchu se svojí podobiznou, který obsluhuje vedlejší mikrofon a kytaru, a vzadu za bicími sedí řadový čert. Zvuk mají z počátku velmi špatný, ale po pár songách si těch 40 lidí, kteří nakonec dorazili, mohlo vychutnat černou mši s dostačujícím zvukem. Tak černou, že díra do Ježíšovy prdele je oproti tomu pouliční osvětlení. Jak jsem zmínil, řadový čert za bicími, který vypomohl s coverem Sarcófago předchozí kapele Goat Semen, je nakonec přímo člen zaniklé kapely Sarcófago. Kdo nezná Sarcófago, nechť se pojebe. Protože proč? Protože Sarcófago je legenda vy tupci! Škoda že kouřotvory, tedy ty popičové stroje, které na koncertech vyrábí mlhu, voní po jahodách. Kdyby voněly po pekelné síře, mohlo to na Mladoleslavské divadelní scéně být opravdu hell. Teď mě napadá, jak by asi voněly kouřotvory na kapele Gutalax, ale nebudu to rozebírat, neboť toto je slušný blog se seriózními reporty. Kapela Impurity předvedla černou mši, která mi chvílemi zněla jako demo Macabre Operetta od Samael. Opět nemám co vytknout, protože i zvuk se po několika minutách ustálil na dobré kvalitě. Konec celé akce byl ve 22:40 hodin. Při odchodu očkem mrknu po Brazilskoperuánském merchandise a uvědomil jsem si, že jsem zvítězil. Prozíravě jsem si totiž vzal s sebou jen 700Kč, takže rodinný rozpočet díky nenakoupení triček a desek nezažil kolaps.
Tak tu máme další ročník bez zastoupení jediné čistě blackmealové kapely. Poslední blackmetal byl na Broďáku ke slyšení v podání skupiny IN APHELION a byla to také jediná kapela tohoto druhu ten rok. Nevím co tím sledujou páni pořadatelé, každopádně mě s tím serou. Když to vezmu kolem a kolem, tak jediný festival, který se nebál letos zařadit blackmetal do soupisky, byl Nice To Eat You, a tou kapelou byli moji miláčci Tsatthoggua. Můžete namítat, že na Czech Death Festu byli přeci Ador Dorath. Jo, ti jsou blackmetal asi jako sojovej řízek. Letos jsem nevyrazil s mojí tradiční partou SODíkem, Amorfisem a Medvěděm, neboť oni vyrazili na dovolenou do Dubaje, takže jsem vyjel na festival s přáteli, které netřeba jmenovat. Pokud o nich bude řeč, budou označeni jako přítel č.1, přítel č.2 atd. Ubytování jsem opět zařizoval já a opět v mém oblíbeném ubytovacím zařízení, do kterého vám nic není. A stejně jako loni když jsme se ubytovali a vydali se do víru festivalu pěšky na autobus, nám zastavila červená oktávka s týpkem za volantem a jestli prej nechceme hodit na festival, že tam má cestu kolem. No to bychom byli hloupí metalisté, kdybychom odmítli. Takže jsme si vezli naše napudrované prdele až před festivalovou bránu, kde jsme se vykulili, vyměnili naše vstupenky za festivalové pásky, nabili kredit a začali jsme lemtat.
V areálu potkáváme opět ty samé známé xichty: Támhle otužilý plešoun v plavkách, tuhle ošklivá pankérka smažka, onde liliput s výraznými ústy, ejhle slečna co si o sobě každoročně myslí, že je sexy, ale přitom je to tlama, ženy s bradavkami zimou ztopořenými, prostě stále ti samí sympatičtí a milí lidé. A vlastně jen kvůli tomu, abychom se s nimi potkali i za rok, si kupujeme vstupenku na příští ročník, aniž bychom znali jedinou kapelu, která bude hrát. To zase budu pičovat, že tam není žádnej blackmetal!! Neber to ale kurva za devatenáct stovek! Hlavním sponzorem byl pivovar Primátor, a jak jsme se dozvěděli před koncem festivalu z projevu pana pořadatele, Primátor byl jediným pivovarem, který je před šestnácti léty neposlal do prdele. Spousta lidí na Primátor nadává, hlavně pak na speciál APA za bezkonkurenčních festivalových 50Kč, který ale naopak mě velmi chutnal, neměl jsem po něm průjem jak ostatní, ten mám já po Staropramenu, a vlastně se mi to hodilo že to lidem moc nechutnalo, protože ani jednou jsem nemusel čekat frontu. K dispozici byla ještě IPA a pivo Tchýně. A Plzeň. Na první pohled je vidět nemalá investice do rekonstrukce areálu, která loňský ročník ještě probíhala. Takže letos byla k dispozici parádní zaslunečníkovaná terasa, kompletně opravená celá budova zázemí a uplně parádně předělaná restaurace. Zdi, schody, chodníky. Veliký palec nahoru!
Měl jsem v plánu dosáhnout na malého bobra, tedy vypít šest piv bez vychcání, ale opět to nevyšlo. Co se množství lidí týká, rozhodně mi nepřišlo vyprodáno. Nebylo totiž žádného problému dostat se i na hlavní kapely podívat se pěkně zblízka. Kotle byly menšího charakteru, nikdo do nás nijak extra nevrážel, nekonalo se žádné polití pivem, zkrátka bylo dobře. Nebo je to tím, že jsou deathmetalisti zženštělí, nevim. V kotli by asi měl být pořádný bordel. Zatím tam ale hopkali tatínci se svými ratolestmi na ramenou... Pokud bych chtěl vyzdviznout jeden obrovský a možná jediný, nešvar celého festivalu, byly by to fronty na chcaní a na sraní. Šest mušlí na chcaní a deset hajzlů na sraní totiž absolutně nemůže pojmout všechny ty vychlastaný piva a sežraný klobásy. Fronty tohoto typu se tvořily od první do poslední chvíle festivalu. Vystoupila také rasistická kapela, která měla zpěváka, který byl celý začerněný. A to jak víme, je dle nových pravidel rasistické. Prostě běloch si dnes už na černocha hrát nesmí. Když už jsem zmínil černochy, tak jedna doplňující fotka...
První den jsem si dle aplikace našich nabitých náramkových čipů ledvinami prolil 11 piv. Prostě na pohodu. Přátelé č. 1 a č. 2 toho vyslopali víc, ale i tak jsme se drželi ve stavu vnímání. Druhý den začíná královským sraním, královskou sprchou, královskou snídaní. Sláva halelůja za naše skvělé ubytování! Ve správný čas se sebereme a jdeme směr Špinka, což je nedaleké rekreační centrum. Cesta pěšky kolem všech těch krásných udržovaných chat a pozemků nás dojala. Dojetí nás přešlo, když jsme zjistili, že kiosek na Špince otevírá až od patnácti hodin a ono bylo teprve jedenáct. Přítel č.1 řiká příteli č. 2: "Vole skoč se ho zeptat jesi nám natočí." Povidám mu: "Ty vole má napsáno od patnácti, proč by ti měl natočit." Za chvíli se vrací přítel č. 2 a s úsměvem na nás mává. Ten provozovatel kvůli nám opravdu otevřel o čtyři hodiny dříve. A určitě neprohloupil. Najednou se tam začaly linout davy žíznivých lidí, ať už z festivalu, nebo elektrocyklodebilové, nebo maminky s malými dětmi. V kiosku se i vařily smažené píčoviny ale hlavně tam měli dvanáctku od pana Radka a ta byla naprosto excelentní. Přítel číslo jedna a přítel číslo dvě jich tam poslali projistotu hned šest. Já a přítel číslo tři jsme dali po třech pivech a vyrazili sami na festival počítaje s tím, že přítel č.1 a č.2 se zdrží, neboť oni nikdy neví kdy mají dost.
Cestou do areálu se mi nějak pokroutila střeva a já začal potřebovat akutačně srát. Takže jsme přidali do kroku a NAŠTĚSTÍ TY VOLE fronta na sraní čítala pouze dva čekatelé se stejným problémem. Netrvalo to tedy dlouho a já usedl na trůn a porodil malého hnědého chlapečka. No, nebudu to zaonačovat. Uplně normálně jsem nasral hromadu. Když jsem celý zpocený a k smrti unavený vylezl, čekala tam paní uklizečka. Na moje: "Tam bych teď nechodil.." jen mávla rukou ve smyslu "Tvoje hovno mě nemůže rozházet kámo." Prostě profesionálka. Bylo jich tam víc takových a staraly se o čistotu toalet a umýváren velmi důkladně. Neustále doplňovaly tekuté mýdlo, i když se našly časy, kdy žádné nebylo, ale to se nedá říct o důležitější věci a tou je toaletní papír, kterého tam bylo stále dostatek i pro chronické průjemáře. Když si jdu pro pivo k "mojí" APApípě, vedle haleká nějaký bard: "Jednu tchýni!" Kouknu na něj a poudám mu: "Ty vole Tchýně je sprostý slovo." Odpovědí mi je "Neboj, já už dvě pohřbil." Sympaťák... Známý sympatický svalnatý hoch, kterého pravidelně potkávám na koncertech se svojí neméně sympatickou maminkou, je vždycky namol. Ovšem na tomto festivalu své "namol" dohnal k dokonalosti. Zaregistroval jsem jak ho ve čtyřech odnášeji bezvládného do stínu. Později jsem zaregistroval v "jeho" stínu blitky ledabyle otřené dvěma papírovýma kapesníčkama. Stane se...
Od kamarádů v pivním stanu se dozvídám, co je to východňárské perpetum mobile. To je: Vypij bo je nalité, nalij bo je vypité. Některé regiony mají krásné zvyky... Pak mě začal žaludek dohánět k šílenství a protože jsem držgrešle a nechtěl jsem dávat 350Kč za burger, tak jsem si za sto korun brodských koupil bramborák. Musím podotknout že bramborák byl extrémně hnusný, zbytečně velký, totálně prochcaný olejem. Byl tak olejovitý, že když jsem ho chvíli držel v ruce, započal mi z ruky několika čůrky stékat olej. Dědek co mi bramborák máchal v tom hnusným oleji nenabyl ani tolik inteligence a zdvořilosti, aby odpověděl na můj slušný pozdrav, a ten co mě kasíroval, to bylo něco podobnýho. Asi bráchové... Bramborákové těsto nebylo slané (bylo možné si bramborák přisolit - ale hned u stánku, tedy v době, kdy ještě nevíte jak chutná), nebyl v něm cítit žádný česnek ani majoránku. Správně to ohodnotil přítel č.4 "Je to jako když žereš brambůrky." Já bych jeho obsáhlou gastrorecenzi trošku rozšířil a shrnul bych to větou: "Ten bramborák byl hnusnej, přesmaženej, křupavej, neslanej, mastnej jako vlasy mafiána z devadesátých let, a chutnal jako ty nejhnusnější brambůrky s příchutí BEZ CHUTI." Hotovo. Tečka. K dispozici samozřejmě nebyly jen odporné bramboráky a předražené burgery ale spousta dalších dobrý jídel za férové ceny. Jenže když chce člověk podpořit chuť na pivo, tak si dá bramborák, neboť od něj očekává, že bude osolený, bude v něm česnek a i další koření. Ne, takový bramborák se u dědků ve stánku nedělal. Ovšem nutno podotknout, že kluci říkali, že prý to byl normální bramborák. Tak teď nevim jestli jsem debil já nebo oni nebo dědci a jejich hnusný bramboráky.
Ovšem na druhou stranu kde se zjevil, tu se zjevil přítel č. 7, který se nám svěřil, že onen hnusný bramborák si dával včera a že po něm měl regulerní kohoutkovou sračku. Kdo neví co je kohoutková sračka, tak ať si to někde zjistí... Nechme nesympatické dědky nesympatickými dědkami a průjmy z ojeových bramboráků průjmami z olejových bramboráků a pojďme dál! Kolem se bludně potácí přítel č. 2.. Nebezpečně se přibližuje k sanitkám a zravotníkům. Pak ale jako když do něj uhodí, zase jde pryč a pak nám přijde říct, že "Přemejšlel jsem, že bych si nechal změřit tlak." Kontroval jsem suchým "No, to by jim asi ta sanitka vybouchla." V areálu se vyskytoval také fanoušek, který s sebou stále tahal několik kopřiv v ruce a pařil s nimi. Přítel č. 3 se ke mě nahne, ukáže na kopřivového muže a povídá: "Cos dělal o víkendu? Poskakoval jsem na metalovým festivalu s kopřivou v ruce." Přítel č. 2 nabírá na promilích alkoholu v krvi a tak se ho ptám: "Jak se ti líbila kapela?" Vykoktal jen "No to nevim" ... "Ty vole dyks na ně pařil v první lajně!" Pak se na mě podíval smutnými očičkami a opustil nás na dlouhou dobu...
V sobotu ráno si někteří lížou rány z pátečního večera. Máme tu na baráku společně s morafskimi susedy epidemii roztrhlých obočí, modřin, boulí, naražených žeber, ztracené mikiny, vesty, čepice, kelímků... Jo jo, pátek byl velkej! Zatímco já a přítel č.3 ještě poleháváme, přítel č. 1 a přítel č. 2 už s morafskimi susedy slopou pivo. Bez čepic, mikin, vest, kelímků. Zato se šrámy na těle i na duši. S přítelem č. 3 tedy do areálu vyrážíme pěšky cestou, kudy šel přítel č. 2 s tím, že třeba najdeme jeho ztracenou čapicu. Každý šel po jedné straně a koukali jsme do příkopů, kde je to nejvíc vyválené. Dokonce jsme potkali na několik kusů rozmlácený patník. Asi se připletl někomu do cesty. Když míjíme čekárnu, povídá přítel č. 3 "Hele podívej se dovnitř, jestli si tam třeba přítel č. 2 nechtěl odpočinout." A nebýt jeho, nikdy bychom tu čepici nenašli. Nacházela se totiž za poštovními schránkami nebo co to bylo v trávě před tou čekárnou. Hurá!
Festivalový vír se blíží ke konci a tak jsem se musel jít přes terasu, kterou jsem pokřtil na terasu buzerantskou, podívat do zrekonstruované hospody a byl jsem okouzlen. Jednak krásným novým prostředím a jednak hezkou slečnou, u které jsem si objednal kávu. "Líbí se mi jak ti koukaji řasy skrz brejle." Slečna se jen zatetelila z toho jaký fešák ji to oslovil, začervenala se a podala mi kávu. Kolem prošla dívka servírka se segedínem na talíří a haleká na celý lokál číslo objednávky: "Šedesátdevět!!" Uznale se na ni podívám a řeknu: "Dobře ty!!" A to byla druhá dívka, v jejíž tváři jsem já, ošklivý zjizvený stárnoucí šedivějící muž s příjemným úsměvem, vykouzlil ruměnec.
To už se ale blížil úplný konec festivalu, který musí být do půlnoci ukončen, jak zní dohoda s městem. Před poslední kapelou si dávám zázvorové pivo a jdu se vychcat. Fronta asi dvaceti lidí až ven na cestu. Jak ženský, tak chlapi. Když se přiblížím ke dveřím, vidím, jak jeden týpek chčije do umyvadla. Jojo, několik toytoyek a raket na chcaní by to do budoucna chtělo někam umístit. Jinak se bude stávat stále častěji, že se bude chcát a srát v lepším případě někde u stromu, v tom horším do umyvadla. A tím bych letošní ročník uzavřel. Jo ještě něco. Hrály tam nějaký kapely. Pár se mi jich líbilo, pár ne, některé jsem neviděl.
TOP 3 čtvrtek: 1. INCANTATION 2. INGROWING 3. DOOMAS
TOP 3 pátek: 1. I AM MORBID 2. PANDEMIA 3. cover od Sepultury od THORTARRY a spol.
TOP 3 sobota: 1. MACHIAVELLIN GOD 2. LIK 3. HAEMORRHAGE
ANTITOP 3 festival: 1. TOTÁLNÍ ABSENCE BLACKMETALU 2. NEDOSTATEK WC 3. BRAMBORÁK OD DĚDKA
Jelikož kapela Polymetal není z nejaktivnějších co se týká informačního servisu, málem jsem jaksi pozapomněl, že když v březnu dávali info o plánovaných koncertech, že jsem výskl nadšením, neboť se v jejich plánu objevila i data, kdy se mohu dostaviti na jejich thrash´n´rollové pidlikání. Další aktualizace, konkrétně na tento koncert, se objevila až dva dny před konáním akce a to ještě k tomu na profilu kapely Judas Priest Revival. Na profilu kapely Polymetal nic. Trochu mě to štve, ale co už. Starýho psa novejm kouskům nenaučíš. A přitom by stačilo místo umělou inteligencí vygenerované fotografie členů kapely napsat: NEZAPOMEŇTE VŠICHNI PŘIJÍT POSLECHNOUT SI NEJVĚTŠÍ HITY KAPELY. KDY? 6.6.2025. KDE? PŘELOUČ, LETNÍ PARKET ZA ŠKOLOU.
Otázka dvaceti vteřin. Tak snad příště, protože mám Polymetal v plánu ještě několikrát letos a nerad bych na to zapomněl. Na úvod keců dostatečné množství. Na koncert jsem byl nucen vypraviti se automobilem značky Dacia Sandero, kteréž jsem měl vypůjčené, neboť můj automobil, můj bílej milášššek, se v dané datum nacházel u pana plastického chirurga, jelikož se mu nedávno stala tahle veselá příhoda, ze které se ještě úplně nezrekonvalescentoval.
Chvíli před sedmou hodinou jsem vyrazil nejkratší trasou do Přelouče, která nakonec ale vůbec nebyla nejkratší, neboť jak už to bývá poslední dovou v našem kraji, nacházela se na ní objížďka. Nikam jsem ale nepospíchal a do Přelouče dojel pět minut před začátkem. Letmo zkontroluju parkovací automat. Je dobrej. Prachy vybírá jen do šesti do večera. Zaplatím vstupné, které činilo 300Kč a jdu se podívat na plácek za školu, kde už to u stolů hučelo a všude vonělo pivo. Na pódiu už stojí Polymetal. Kostelní hodiny odbíjí dvacátou hodinu a jakmile dobijí, pouští POLYMETAL varhaní intro písně Pohřeb v bílém a začíná se hrát. Krásně načasováno. Rychle si skočím pro malinovku za 45Kč a jdu se věnovat kapele na taneční parket. Koukám, že účastníci koncertu jsou většinou 50+. Mladý tahle hudba asi nezajímá. Nevyrůstali na ní a nevědí o co přichází. Zvuk je velmi dobrý od začátku až do konce Polymetalího vystoupení kromě snad jedné písně, ve které měl kytarista asi něco špatně přepnutého, protože chvíli nebyl vůbec slyšet. Následuje píseň 6000 křížů, která přiměla pět hlav jít zatočit prořídlými šedivými háry. Řekl bych, že písníčka měla trochu jiné bicí aranže než posledně ale to se mohu mýlit. Naprosto skvělej song a vzpomínky na dětství, když jsem to poslouchal v tak hrozné kvalitě na tak špatném přehrávači, až z toho uši dávaly výpověď. Další písnička s názvem Čaroděj, pro mě neznámá a musím napsat, že se mi líbila. Byla skotačivá, svižná, chytlavá. A to i přesto, že v ní bylo typické maidenovské duo sólo a jak všichni vědí, já Iron Maiden zrovna dvakrát nemusím. Škoda, že všichni sedí opodál u stolů, chlastají a nějaký Polymetal je nezajímá. Před kapelou stojím jen já a dívka s telefonem a fotoaparátem, která pořizuje videozáznamy a fotografie.
Moje hlava a krk by mohla uprostřed toho parketu osvětlovat temnou komoru, jak jsem otekle červeně zářil. Zachvátil mě totiž nějaký moribundus hnus, alergie nebo něco a mě samotnýmu je mi ze sebe na blití. Polymetal nepatří mezi ty, kteří se rádi mezi písněmi ústně exhibují, takže to pěkně odsejpá. Na řadě je Ples Upírů, Imperátor - další klasická skladba, která přinutila pár lidí vstát. Bohužel ale vydrží pařit vždycky jen jednu píseň a jdou zase sedět. Stáří je svině... Následuje oplodňovák oplodňákovitý píseň Nevidomá. Pět párů, jejichž věk dohromady překročil loňský letopočet, zaploužilo ruce na ramenou a na prdelích. Další song se jmenoval Žádný slitování a jako by to kapela věděla, tou dobou začaly mušky žrát všechna nezakrytá místa na mém rosolovitém tvarohově bílém těle a také se mnou neměly žádné slitování. Asi jim chutnala moje alergie. Pak opět klasika největší, Bílí andělé, ve které bylo vidět, jak dobrý zpěvák za mikrofonem kapely je. Opravdu výtečná píseň a skvěle zahraná a zazpívaná. Následuje Černý baron a pokračuje se písní Sobec, což byla pro mě opět neznámá písnička, začínající jako nějaká diskopíčovina z devadesátek a pokračující jako Gamma Ray. Když píšu že písničku neznám, myslím tím, že ji nemám naposlouchanou, tedy s největší pravděpodobností nepatří do "mého" zlatého fondu kapely, které tvoří převážně písničky s Alanem Peštou (RIP) za mikrofonem, které mám nejnaposlouchanější.
Další píseň na řadě byla Premiéra, která pro mě opět byla neznámá. Ale byl to parádní song, který by se klidně mohl hrát v dnešních mainstreamových rádiích. Kam se na tohle serou rockový vodrhovačky Tublatanky a podobných podivností. Pak se zahrál druhý ploužák Sochy v trávě. Nechci nijak upírat autorovi skladatelské schopnosti, ale když už se mělo ploužit, mělo to být na píseň Lásky Básníků, která ale trestuhodně v Přelouči ten večer nezazněla. A pak se už jelo z kopce, rozuměj, do cíle, ne kvalitou, protože nás čekaly už jen tři pecky. Byly to megahity Jezdci z pekel, Ve znamení kříže, ve které zpěvák trochu bojoval s vejškama a nekompromisní Alkoroll. Přídavek nebyl vyslyšen, patrně ale jen proto, aby se všechno stihlo do půlnoci. Jak je vidět dle toho co jsem napsal, mám Polymetal fakt rád. Oni mají tolik skvělých písniček a co mě sere, že nemají v podstatě žádnou oficiální pořádnou nahrávku na fyzických nosičích. Takovejch kokotin co furt vychází a Polymetal pořád nic. Ze svých písní by s přehledem sestavili 2CD plný hitů a ještě by jim zbylo tři prdele výborného materiálu. Velká škoda, že se na začátku metalového boomu po pádu bolševika nepřisrali mezi Kabát, Alkehol, Torr, Debustrol a další, kterým vyšla deska ve správný čas. Polymetal mohli dneska hrát v Hradci na stadionu místo Chinaski, té žumpy české hudby. Zatím ale hráli v Přelouči na letním parketu. Hráli hodinu a půl a já byl maximálně spokojenej.
A v tuhle chvíli jsem měl v plánu odjet. Ale neučinil jsem tak, neboť moje zvědavost neznala mezí, zvlášť, když jsem v průběhu setu Polymetal poočku sledoval, jak si ze své červené dodávky vykládají všelijaké nesmysly následující Judas Priest Revival. Počkal jsem si tedy do 22:25 hodin na druhou kapelu. Hezký parčík za školou byl příjemně zaplněný. Na lavičkách plno, u stolů plno. V karavanu se točilo pivo, limo, kořalko, měli tam utopence, voněla tam nějaká klobáska, mladí šikovní zvukaři se starali o vše potřebné, džudasovský revival nosil na pódium své serepetičky. Kousek za zvukařem je svah dolů k nějakému skateparku a také je tam pěkný kovový tobogán, který samozřejmě někteří měli nutkavou potřebu vyzkoušet, ale moc jim to nejezdilo, protože bylo prý vlhko. Fakt parádní plácek na takovouhle akci. Takové místo by měla mít každá, i ta nejmenší obec a měly by se tam pořádat koncerty.
Každá dědina by měla mít povinně několik místních kapel, které by byly žánrově rozmanité a každoročně by mělo být zahájení sezony těmito místními kapelami. Bohužel to takhle nefunguje... Přípravy na JUDAS PRIEST REVIVAL na pódiu jsou velkolepé. Pestrobarevné bicí blány, stojan s kytarami, nějaké červeně svítící plastiky trojzubců, velká plachta vzadu, banery po stranách, samozřejmě nesmí chybět kožený outfit podobný tomu co na sobě má Rob Halford, dlouhá blonďatá paruka na jinak krátkovlasém tmavovlasém kytaristovi... tenhle revival bere svou existenci asi vážně. Jak se jim všechny ty krámy vešly do dodávky, je mi záhadou. Zvučit se začíná až ve 22:10 hodin přeloučského času a netrvalo dlouho a kapela si zkušebně zkusila píseň Turbo Lover a...ty vole mě spadla čelist. Boožííí... Po patnácti minutách byl zvuk vyladěn a já byl na základě kousku Turbo Lover přesvědčen, že se ještě chvíli zdržím. Začíná se hrát ve 22:25 a od začátku jsem nadšen. Nečekal jsem, že by se mi to mohlo líbit, protože se kapele Judas Priest nevěnuju a naposlouchané mám jen album "Painkiller", které naopak považuji za naprostý klenot. Nakonec se ukázalo, že všechny písně jsem znal, nebo mi byly povědomé. Zvuk byl opravdu skvělý. Aby taky ne, když se to zvučilo pořádnými zvukařskými stroji a ne na rozmláceným tabletu jak je teď v módě. Výborný světla, pódiová show, kostýmy a snaha o to, vypadat jako originál...
No prostě pro mě velké překvapení. Nicméně je třeba taky trochu kritizovat. Nejslabším článkem souboru byl zpěvák, který nějak divně držel mikrofon nebo nezpíval přímo do něj, no chvíli byl slyšet, chvíli ne a pak ječel, že to uši rvalo až nad prdelí a taky semtam, často zpíval falešně. Ale nebylo to uplně na hovno. King Diamond si na svém falešném zpěvu postavil kariéru. Kdyby to ale bylo uplně špatně, tak jsem se po prvním songu sebral a jel do prdele. Jenže pak zahráli píseň z alba "Painkiller" a tam to zpěvák dal zase s přehledem, stejně jako píseň Breaking The Law. Jinak kytaristi, blonďatá basistka i bicmen svoje nástroje zvládali s přehledem. Snad jen bicmen si furt vymýšlel kraviny. Jednou chtěl do odposlechu levou kytaru přidat a pravou ubrat, pak pravou přidat a levou ubrat a pak zase obráceně. Každopádně jak jsem byl zpočátku nadšen, tak ono opojení postupně vyprchávalo. Takže jsem počkal na písničku Turbo Lover, což byla jednoznačně nejlepší píseň co zahráli a po ní jel již do zmiňované prdele. Podobně to vidělo asi i víc lidí, neboť se postupně vylidňovalo. To bylo ve třičtvrtě na dvanáct, tedy hodinu a dvacet minut od doby co začali hrát. A stejně začínalo pršet. Jak dlouho mohli ještě hrát? Počítám, že akce byla naplánovaná do půlnoci, takže tři písničky? Asi... Když přijdu na parkoviště, koukám, že vedle mě parkuje bílé auto, které má otevřené dveře u řidiče, kde za volantem sedí černý člověk, hlavu vystrčenou ven a blije. Vůbec ho nesralo, že potřebuju vycouvat. Ani když jsem nastartoval, to s ním nehlo. Jestli tam jen pokojně blil, nebo prodělával přípravu na šoférování vozidla, si nedovedu odhadnout. Ale tihle lidé se neštítí ničeho.
Kapitola druhá: Thrash death ve Třtěnicích.
To bylo keců. To bylo ty vole žvaněního od našich předních meteorologů, že v sobotu se upečeme, že bude pražit slunce a planeta bude hořet. Ty vole že už kurva radši nedržeji hubu. Samozřejmě jim to zase nevyšlo a místo 27 stupňů s jasnou oblohou, nás čekalo (neřikám že nepříjemných) 19 stupňů s deštěm. Vlastně mi takové počasí vyhovuje, neboť se v něm nepotím jak je u mě zvykem. Tak nevim na co si stěžuju. Měl bych poděkovat, že mě nic jako novopečeného alergika nesvědí, po večerním léku na utlumení psychických problémů dětí (opravdu se to na to používá!!) jsem se celý odsypal (opak osypání). Takže pro mě ideální počasí na tenhle festiválek, který, přiznám se, kdybych ho neměl za kopcem a kdyby třtěnický areál nebyl komplet zastřešený, vůbec bych nepřemýšlel nad účastí. Na to je tam málo blackmetalu (žádnej). Velká škoda, že ze soupisky vypadla kapela Fleshless, a když už vypadla, že nebyla nahrazena něčím jiným než thrashmetalem, protože ten mám ještě méně v oblibě, než deathmetal. Do Třtěnic jsem dorazil pět minut po začátku, takže už hrála první kapela DESTROYER. Pro mě neznámá kapela, která mě mile překvapila svým hovadským těžkotonážním deathmetalem, který mi atmosférou připomněl německá hovada Manos. Líbí se mi to mnohem víc, než ten takovej komerční deathmetal jako Dying Fetus a podobně. Hned po příjezdu jdem na pivo, které stálo 55 korun českých a byl to kozel jedenáctka do měkkého kelímku. Od loňského roku se v areálu už nebrodí pískem, ale chodí se po parádní dlažbě. Je hezké, že to tam obec zvelebuje. Odhadem se tam nachází asi 90 lidí, což je asi o 60 víc, než jsem předpokládal, že se tam nacházet bude. Super! Chčije a chčije, ale nám je to jedno, protože zastřešení celého areálu na nás nepustilo ani kapku. Být to někde jinde, na dešti, tak se na to vykašlu a jedu domu. Pořadatelská kapela Sadistic Hannibal si trochu pohrála s detaily, takže na stolech jsou černé popelníky s jejich logem, označení dámských toalet slovem KUNDY se siluetou ženy s utrženou rukou, byla tam také mučírna s katem, lebky, mrtvoly, kostry, oběšenci. Moc pěkné.
Pan zvukař odvedl opravdu skvělou práci u všech kapel. Od první do poslední písničky naprosto precizní zvuk všech účinkujících. Jako druzí natoupili mlaďáci DESTROY! kteří se před dvouma rokama nebo tak nějak zjevili na scéně a od té doby hodně vyspěli co se muzikantské stránky týká. MetallicoAnthraxovský thrashmetal jim padne jak ulitej. Jedna píseň mi dokonce připomněla ROOT a jedna byla snad i grindcore. Tytam jsou časy nesmělých kluků ze základní školy. Tohle je regulerní kapela a musí se s ní počítat. Navíc maji svou vlastní tvorbu, která je konkurenceschopná! Dalšími neznámými pro mě, byli WIETRATOR. Až když se kluci vyšvihli na pódium, poznal jsem v nich bandu Větrací Šachta, kterou jsem už dvakrát viděl. Takže asi jen změna jména, nebo personální přestup, to je jedno. U jejich agrodeathmetalu se parádně popíjelo a houpalo do rytmu. Pak nastoupila náhrada za vypadnuvší Fleshless, kapela SACRASTIC. A dle mého očekávání to pro mě nebyla adekvátní náhrada. Jednak hrají úplně jinak než Fleshless a jednak mě prostě nudili. Kytarista měl tričko Arakain a baskytarista tričko Bathory. A bohužel jejich muzika šla tím špatným, tedy arakajnovským směrem. Dle mých uší to byla nejslabší kapela festivalu. A s coverem od Sepultury se můžou jít vyhonit, jak poznamenal Malej Jára. A jen tak mimochodem to byl nejhorší cover co jsem kdy slyšel. Ještě horší než když se Hystos snaží zahrát Root. Po Sacrastic jsou na řadě EPIDEMY, které jsem už viděl v rámci Sadistic Night šňůry v Jičíně a neočekával jsem tedy nic. Ale ve Třtěnicích mi jejich thrashmetal s heavymetalovým zpěvem sedl. Sympatická byla stopáž písní, která ukončila song dřív než začal nudit. Ovšem co dělal týpek s hejblátkama vedle pódia, to je mi záhadou.
Po Epidemy to na pódiu zešedlo a zvrásnělo, to když naběhli ostřílení dědci českého thrashmetalu V.A.R. a byla to opět jízda. Tyhle chlápci jsou profesionálové na slovo vzatí a společně s naprosto odzbrojujícím a perfektním zvukem se pro mě stali nejlepší kapelou festu. Rozmrdali Třtěnice na sračku. A rozhodně to byl můj nejlepší V.A.R. v mojí kariéře. Myslím ale, že třtěničtí mé nadšení nesdíleli, protože ruku na ptáka: Byl to rachot (vratislavický alkoholický). Po Varech napajdali na scénu pořadatelé SADISTIC HANNIBAL. Jejich sadodeaththrash bavil dokonce i děti, které začaly pod pódiem pařit jako smyslůzbavené jak je vidět ve videu pod reportem. Jejich hudba by se dala definovat jedním slovem: prasárna. A myslím, že přesně to kapela chce, aby tak zněla. Dle informací, které mi byly podány u vstupní brány, bylo prodáno 130 lístků. Dobrá práce!! Po prasárně nastoupila preciznost jménem DYSANGELIUM. Takovej bordel v Německu, jak se Třtěnicím říká, třtěničtí naposledy zažili když v pětačtyřicátým projížděly tanky. Dysangelium rozdrtili na prach to, co V.A.R. rozmrdali na sračku. Paráda! A pak se trochu zvolnilo a dělal se poctivý rokenrol. Partička HEJTMAN předváděla rokec jako cyp a i s nachlazeným ochroptělým zpěvákem zahráli výtečně. A poslední, nejtajemnější z nejtajemnějších, neboť nikdo z mých známých, a dokonce ani Malej Jára, nic nevěděl o závěrečné kapele KOUDELNÍKŮV SYN. Jen jsme si přečetli, že hrají black/thrash ale už jsme byli všichni líní pustit si to nebo já nevim, zkrátka velká neznámá. A jaké to bylo? Hele docela fajnový temný metal. Nebyl jsem tam sice až do konce, protože bylo potřeba odejít trochu dřív, ale z toho co jsem viděl se sám sebe musím ptát: Jak je možný, že jsem na tuhle kapelu ještě nikde nenarazil?
Kapitola třetí: Black v Hradci Králové.
Uf! Tak tohle byla síla přátelé! Trochu to ojebu a jen stručně se tu vybliju jaké to bylo. Bylo to skvělé! Klub Lucie je velmi dobrý, s dobrou aparaturou a tím pádem dobrým zvukem. Vstupné na místě stálo 450Kč, birell byl chlazený, účast nebyla hojná, tipoval bych to nějak kolem 80ti blackmetalu chtivých hlav. První kapela VOLUPTAS mi připomněla přesně to, co bylo v jejím popisu od pořadatelů, tedy mé miláčky Ved Buens Ende a Dodheimsgard. Druhá kapela, DETPHS ABOVE, s vřískajícím vokálem a kytarama jak břitva, byl parádní blackmetal. Nejvíc se mi líbili a největší a nejrychlejší peklo předvedli ALTARS ALBAZE, jejichž blackdeathovou smršť jsem si užil na maximum. Co tam jejich bubeník předváděl, bylo neskutečný. Poslední kapelou byli tajemní temní, THANTIFAXATH z kanady, kteří nám v kápích předvedli, zač je toho šílenost. Video z koncertu absolutně nezachycuje mocnou atmosféru, kterou kapely vytvořily. Koupil jsem si tam LP THANTIFAXATH za 750 Kč a to i když jsem si to doma chtěl minulý týden naposlouchat a nepodařilo se mi to. Strašně složitá hudba. Tak snad třeba z desky to bude jednodušší. A za 450 Kč jsem zakoupil LP ALTARS ABLAZE, protože prostě proto. Nedělal jsem si žádný poznámky abych tady teď vyzvracel desetistránkový průjem ale užíval si kapely, který se dají shlédnout jen zřídkakdy jak se píše v prohlášení od pořadatelů, které zde uvádím, protože poslouží mnohem líp jako report, než můj report. Díky Grindpa Promotion and Booking za tenhle koncert a snad jste na tom neprodělali trenky...
"Sedmý den je den odpočinutí Hospodina. Proto ti přikázal dodržovat den odpočinku." Kdy jindy než v neděli se ponořit do nejtemnějšího, nejpokroucenějšího black/death metalu, který odmítá všechny gnostické tradice?
Na červen jsme připravili koncert pro nejnáročnější gurmány, tohle budeme letos dramaturgicky těžko překonávat. Přinášíme exkluzivní výběr kapel, které patří k tomu nejzajímavějšímu, co se momentálně na této scéně děje. Vystupují jen zřídka, a obvykle za nimi musíš vyrazit na silně žánrově vymezené festivaly. Přijď se na ně podívat do klubu!
Kanadské trio anonymů.s parádně vystavěnými songy, které vlastně často mají "hitový" potenciál. Mocné postupy plné padajících harmonií a modulací, čisté disonance jako kdyby se andělské chóry bortily do pekel (podobné démoničnu ve vážné hudbě: Schnittke, Penderecki, Skrjabin, ale i Bach, Pergolesi). Devastující krása, navíc technicky dokonalá. Společně například s Lychgate, Dodecahedron nebo Imperial Triumphant patří k absolutní špičce technického, experimentálního a nejen intelektuálně novátorského přístupu k black metalu. Vystupují téměř výhradně v Severní Americe a na evropská pódia se během více než patnácti let existence vrací teprve podruhé. Teď máš výjimečnou šanci je vidět naživo. Nenech si ji ujít!
Sestavu Altars Ablaze tvoří zkušení muzikanti z kapel jako HEAVING EARTH, CULT OF FIRE, BRUTALLY DECEASED a dalších. Není teda divu, že se okamžitě dostali mezi špičku českého extrémního metalu. Debutové album Life Desecration je ve všech směrech špičková práce, která si nezadá s výtvory těch nejvěhlasnějších kapel. Jedovaté, technicky náročné riffy, okořeněné trochou hypnotičnosti, dramatičnosti a brutality. Všechno je poskládáné do mozaiky, která dokonale funguje – drtící bicí, výrazná baskytara, kvílející i řezající kytary a démonický vokál. S živými koncerty šetří a hrají primárně v zahraničí, i v tomto případě je to teda exkluzivní příležitost zažít jejich hudební smršť.
Depths Above přistupují k black metalu z té mlhou zahalené strany – místo zběsilého náporu sází na tíživou atmosféru, rozvážné budování skladeb a zvláštní, podprahovou zlověstnost. Inspiraci u francouzských mistrů jako DEATHSPELL OMEGA či AOSOTH nezapřou, ale svou cestu si razí tvrdohlavě a po svém. Čekej drtivé marše, potemnělé melodie, zneklidňující šepoty i nečekané záblesky světla v jinak bezútěšné temnotě. DEPTHS ABOVE si pečlivě vybírají, kde zahrají – koncertují jen párkrát do roka. I proto je tohle vystoupení malým svátkem.
Voluptas vycházejí z klasického severského black metalu, ale rychle se vymykají žánrovým hranicím. S lehkostí propojují syrovou urputnost s psychedelií, melancholií i prvky doom metalu, post-rocku a experimentu. Jejich mohutný zvuk pohltí a vtáhne do temného světa, kde se vedle blackmetalové mizantropie ozývá i saxofon a náznaky noisu. Pokud máš rád kapely jako VED BUENS ENDE, DODHEIMSGARD, nebo rané ULVER, Voluptas tě nenechají chladným – patří k nejzajímavějším jménům mladé české scény.
Nejlevnější vstupenky koupíš v první vlně předprodeje (do 4. května 2025, 23:00) za 390 Kč. Druhá vlna za 420 Kč bude v prodeji do 7. června 2025, 23:00). Pokud se nevyprodají v předprodeji, budou vstupenky k dispozici i na místě.
...je ho tam třeba, jak by řekl našinec. Neboli zástrčkový den. U nás se říká, že ve středu prcaji jen buzeranti, lidi kteří neznají Debustrol (buzeranti) a lidi, kteří poslouchají Chinaski (buzeranti). Takže místo prcání se tu budeme seznamovat ve středu s muzikou. Jen aby řeč nestála, protože historické čtivo je už minulostí. Místo historického čtiva sem budu vkládat odkazy na zajímavá alba. Žádný kecy okolo. A kdyby tu někdo objevil třeba i jen jednu desku, která ho/ji/ono osloví, mise bude splněna. Jako první středeční kapelu vybírám DEMIMONDE a jejich skvělé, ale nedoceněné album Mutant Star.
Poslední na tomto blogu uploadnutý Metal Hammer. Stahujte zde!!Snad někoho ty časopisy aspoň trochu potěšily, když už jsem nad tím strávil spoustu hodin skenování, převádění do PDF a uploadování...
PS: Pokud vám nepůjde stáhnout, nezoufejte a vraťte se sem jindy. Nastal nějaký problém se zabezpečením stránky a někdy to stahovat jde, někdy ne. Nejsem ajťák, takže s tím nehodlám nic dělat. Sorry, chyba není na mé straně...
.jpg)
