Před lety jsem se byl s dcerou podívat v Jičíně na akci s názvem Město pohádek. Já tam nikdy jako dítě nebyl tak jsem chtěl dopřát aspoň dcerce tu možnost. Nakonec se mi tam líbilo víc než jí. Přes celou historickou část Jičína a na všech náměstích a náměstíčkách, podchodech a v postranních uličkách byl připravený nějaký program pro děti. Všude plno občerstvení, já byl nadšen. Dcera na nějaký chození moc není. Spíš takhle utrácet za blbosti a sladkosti. To by jí šlo stejně dobře jako ostatním smradům v jejím věku. Svolil jsem teda ke koupi jablečného koláče a látkového zajíčka. Ale ten se líbí i mě.
Kdyby mi nezačalo bublat ve střevech, tak jsme se tam zdrželi déle. Mohl jsem použít veřejné wécé nebo kadibudku, ale ty já používám zásadně a pouze na festivalech. Beztak jediný co tam dceru bavilo, bylo zdobení perníčků za 10Kč/1ks. Aby to manželce nebylo líto, slíbil jsem jí, že ji taky vezmu provětrat a v neděli jsme se tam vypravili znova. Tak třeba v jednom parčíku byla tvořivá dílnička pro nejmenší - vystřihování a vybarvování a výroba růží z papíru. Se zájmem a soustředěním jsem se vrátil do dětství a ponořil do vystřihování kytičky, což ohromě pobavilo 2 slečny (jedna z nich byla dle slov mé šestileté dcery divná) které to tam měly na starost. Ještě víc je pak pobavil můj výtvor a jeho vyzdobení.
Jedna z těch slečen se mě zeptala jestli si mě může vyfotit. Nebyl jsem proti. Až když vstala a fotila si mě s mým výtvorem, tak jsem si všiml, jaký krásné oči a prsa měla. Byla fakt moc hezká. Vůbec jsem se nezmohl ani na slovo abych si ji třeba taky vyfotil. Chtěl jsem si ji vzít domů, ale manželka protestovala. Jsou 2 možnosti proč si mě chtěla vyfotit. Ta první nepravděpodobná - líbil jsem se jí. Ta druhá možnost je, že mě považovala za šikovného postiženého na duši občana a chtěla mě ukázat ostatním postiženým jako příklad. Pak jsem zašel do další tvořivý dílničky, ale jen na čumendu. Bylo to nějaký modelování z hlíny a v hromadě všemožnýho, účastníky Města pohádek vymodelovaného jsem zahlídnul skvělou sošku čertíka. Já blbec místo abych ji strčil do kapsy, tak jsem ji jen vyfotil. Beztak to bylo určený na vyhození. Škoda.
Teď mě docela mrzí že jsem tam taky něco neuplácal. Jestli se tam ještě někdy dostanu znova, tak už nebudu dbát nářků zbytku rodiny že tohle a tohle je nebaví a pěkně si ty pohádky užiju. Ještě jsem potom namaloval něco (půllitr piva v srdíčku) na papírovou zeď kam děti malovaly svoje princezničky a autíčka a vodníky atd., čímž jsem sputil smích zpoza mých zad.
Potom jsem chvíli sledoval mistryni kovářici při práci. Mé zraky se soustředily na její poprsí, které se jí pohupovalo při každém úderu kladivem. Sympatická slečna.
Pak dcera lovila rybičky a za odměnu si mohla na chvíli sednout na klín pedofilnímu vodníkovi.
Pak jsem zašel na hnusnou zmrzlinu za 20Kč, potom se zase zdobily perníčky 10Kč/1ks a nakonec se zdobila polystirenová koule třpytkami za 45Kč/1ks. Potom se zatáhla obloha, začalo pršet a bylo po městě pohádek. Za mě teda rozhodně palec nahoru pro tuhle akci. Je to vlastně taková pouť bez komediantů (i když kolotoč tam taky byl) a bez všech těch teploušů, socek a podobné lůzy, se kterou se na poutích setkáváte pravidelně.
Druhou akcí tohoto nekoncertního dvojreportu je z firemního dnu, který naše úžasná a skvělá firma plná úžasných, vzdělaných a skvělých lidí, dělá pro zaměstnance každý rok. V roce 2012 jsem se v rámci tohoto dne zúčastnil nohejbalového turnaje a byl jsem z toho dva a půl měsíce na neschopence s kotníkem jak nějaká lemra.
V roce 2013 jsem si řekl, že budu opatrnější a dám si pivní desetiboj. Vypiju 10 piv a půjdu domů. Beztak jsem druhej den šel do práce ráno tak abych stihnul vystřízlivět. Není totiž nic horšího než náš bezpečák s alkoholtesterem v zaměstnání. No a jak to probíhalo? Inu probíhalo. Ale jak, tak to si zas až tak jistej nejsem, poněvadž jsem se zryl jak hovado. Dokonce tak, že jsem se bavil prej s lidma, se kterejma bych se za normálních okolností vůbec nebavil. Mno alkohol je hrozná svině. Takže jen krátce. Hrál se turnaj v malý kopaný a v nohejbale a pro návštěvníky byl připraven bohatej program jako vždycky. Občerstvení, pivo, akce pro děti, hasiči. Všechno v naprostým pořádku. Dokonce se mi zdálo že i přes blbý počasí tam bylo dost lidí. Každopádně já jsem od půl desátý pil jedno pivo za druhým a prokládal to jedním burčákem za druhým. Burčák opět přivezli kluci ze Znojma a opět byl vynikající!!
V roce 2013 jsem si řekl, že budu opatrnější a dám si pivní desetiboj. Vypiju 10 piv a půjdu domů. Beztak jsem druhej den šel do práce ráno tak abych stihnul vystřízlivět. Není totiž nic horšího než náš bezpečák s alkoholtesterem v zaměstnání. No a jak to probíhalo? Inu probíhalo. Ale jak, tak to si zas až tak jistej nejsem, poněvadž jsem se zryl jak hovado. Dokonce tak, že jsem se bavil prej s lidma, se kterejma bych se za normálních okolností vůbec nebavil. Mno alkohol je hrozná svině. Takže jen krátce. Hrál se turnaj v malý kopaný a v nohejbale a pro návštěvníky byl připraven bohatej program jako vždycky. Občerstvení, pivo, akce pro děti, hasiči. Všechno v naprostým pořádku. Dokonce se mi zdálo že i přes blbý počasí tam bylo dost lidí. Každopádně já jsem od půl desátý pil jedno pivo za druhým a prokládal to jedním burčákem za druhým. Burčák opět přivezli kluci ze Znojma a opět byl vynikající!!
Celým dnem měl provázet nějakej DJ ALDA ale pokud mě zbytek mozkových buněk neklame, tak toho moc nenamluvil. Ale utkvělo mi v hlavě to, že když začalo tak nějak poprchávat, tak chtěl postavit altánek, kterým by zakryl aparaturu a nějaký jeho dýdžejovský nesmysly. Jenže se mu to nedařilo, tak po nějaký době přišla Janička z personálního s prosíkem, jestli bysme mu nemohli pomoci. To jsem byl ještě poměrně střízliv, takže jsem rozumně uvažoval a na nějakou pomoc jsem se vykašlal, protože jsem nikdy nic podobnýho nestavěl, a odmítal jsem se ztrapnit. Jenže náš pan mistr, ano, ten úžasný a skvělý a šikovný, jemu to nedalo a šel pomoci Aldovi s tím blbým altánkem. Jenže asi po půlhodině přišel, že to nemůže dát dohromady. Pak se tam objevil nějakej týpek, že on to má doma, a že ví jak se to staví. Uplynulo dalších 20 minut, a stejně se jim nedařilo. To už poprchávalo víc, tak si aspoň tu aparaturu přikryli plachtou. Nakonec se jim to teda podařilo sestavit za všeobecného jásotu.
No jenže potom jsem se začal mohutněji věnovat chlastání, přeci jenom jsem to chtěl stihnout conejdřív abych moh jít domů lehnout si a do rána do práce vystřízlivět. Večerní zábavu s živou hudbou jsem v plánu neměl vůbec. Vyšší kadence chlastu však měla za následek to, že jsem se ztřískal a moc si toho nepamatuju. Jo, byl jsem se synáčkem utahovat kola u formule, byl jsem s dcerou na závodech v skákání v pytlích, byl jsem na trenažéru dojení krávy, shlídnul jsem útok našich dobrovolných hasičů, nechal si na ruku "vytetovat" krávu s vidlema, sledoval jsem syna jak skáče v nafukovacím hradě, byl jsem u dcery, když jí paní malovala motýla na obličej, shlédnul jsem dokonce i seniorské mažoretky a nějaký kovbojky bo co to bylo, ale to už jsem byl opravdu ve velice podroušeném stavu. Avšak to nejdůležitější mi uteklo. A sice turnaj v malý kopaný :-) Kurva však já neviděl ani jeden zápas. Na jeden jsem koukal a dokonce i fandil, ale jen chvíli. Ovšem stala se tam věc, která mě tak nějak těší na duši. Jak jsem si rok předtím rozmrdal kotník na nohejbalu, tak tento rok si spolupracovník na nohejbalu rozmrdal koleno a to znamená jen jednu jedinou věc, a to, že si budou dělat příští rok prdel z něj, tak jako si ji dělali od minulý akce ze mě. No člověče, nějak jsem propásnul i vyhlášení výsledků a šněroval si to pěšky domů. Naštěstí nemívám takovou opici, že bych se někde válel nebo tak něco, ale vykydlej jsem byl slušně. Doma jsem usnul spánkem spravedlivých už v 19hodin a probudil se až ráno do práce. Ještě že jsem se nezúčastnil tý večerní zábavy, mohlo bejt ostudy mnohem víc.
Pán se kasal, že mi to na ruce vydrží 4-5 dní...
Po několika minutách z toho zbylo tohle...
Žádné komentáře:
Okomentovat