Cestou na tuhle vypečenou akci od kluků z Grindpa Promotion and Booking jsem se stavil v jedné vsi u známého a vyzvednul si u něj dva vinyly. Dal jsem mu o stovku víc, než jsme byli domluveni, neboť mi dal jako bonus ještě třípalečné cédéčko a taky aby měl pejskům na granule. Pokračoval jsem do klubu Lucie, kde se Česko-Litevsko-Polský večírek konal. Musel jsem objet celý Hradec, protože jak jistě všichni vědí, u nemocnice před nedávnem začala totální rekonstrukce křižovatky a projet tamtudy mají problém i sanitky. Potkal jsem cestou taky jednoho debila ve stříbrný audině s pražskou poznávací značkou, kterak mě v zatáčce předjíždí na plné čáře. Patrně pospíchal. Tihleti tydýti jsou pak většinou omotaný kolem stromu a já jim to přeju... Do klubu jsem dorazil pět minut před avizovaným začátkem, tedy v 18:55hod. Páni pořadatelé úzkostlivě dbají na dodržování hracích časů, což je super, ale v úterý mohli udělat u první kapely výjimku a nechat ji hrát déle.
Dávám si lahvové nealkoholické pivo, tuším že za něj chtěli 44Kč a vyhlížím známé xichty. Našel jsem dva. Jeden xicht pochází z Chlumce a je věrným fanouškem tohoto blogu a druhý xicht pořádá podzimní blackmetalovou akci. S oběma prohodím pár slov a jen se napiju, padne devatenáctá hodina, která znamená zhasnutí světel, puštění ambientního intra, které svým prasopalem s dívčím chrchlákem protne jeho melancholickou náladu polská kapela DOM ZLY. Čumím jak blázen na blackový výplach, který střídá ponurý doom post, s jakoby rezavým drátem drásanými hlasivkami polsky pějící zpěvačky, to vše zabaleno do skvělého zvuku aparatury značky JBL. Opravdu vynikající a skvělá show podpořená jednoduchými světly. Jen velká škoda právě toho hracího harmonogramu, který na Dom Zly nepamatoval delší stopáží, protože půlhodina pro kapelu, která hrála tak skvěle, bylo strašně málo.
Kupuju si okamžitě jejich LP a odnáším si ho do auta, když najednou kde se zjevili, tu se zjevili, dva zjevy, kteří mě znali. A já je neznal. V tuhle chvíli si vždycky říkám Tak a je to tady. Teď dostanu do držky za ty kraviny co tu píšu. Určitě nějací pražáci, nebo někdo s pražskou poznávací značkou, nebo volič pětikoalice. Na mé nechápavé pohledy se představili jako bubeník z Mallephyr s tátou, taktéž čtenáři mého psaní, toho času jestli se dobře pamatuju zmiňující se mi, že můj blog je legenda. Chlapi, jsem upřímně dojat a díky za slova chvály.... Uf... Ze srdce mi tedy spadl kámen o velikosti Vatikánu, neboť kdybych se měl bránit ataku zuřivých Pražáků, kdo mě zná tak ví, že jsem muskulatury zoufalé, fyzičky nevalné, formy ubohé, bojových umění neznalý. Chvíli si povídáme a dozvídám se od nich, že zpěvák a kytarista v jedné osobě, mluvíme stále o Mallephyr, se zrovna snaží prodat nějaké vinyly. Na můj dotaz, kde se tak právě děje, mě nasměrují do rohu hospody, kde opravdu u stolu sedí pan zpěvák obklopen kapelním merchandisem. No a já jak slyším slovo vinyl, tak si hned musím nějakej koupit a je úplně jedno, že jsem si za poslední hodinu a půl koupil už tři. Jdu se tedy ozvat, že bych taky jeden chtěl, načež se dozvídám cenu 550Kč, což není málo, ale naprosto to chápu a respektuju (narozdíl od cen opravdu velkých kapel, o čemž bude ještě řeč). Jenže kouknu do peněženky a tam?: Tududumdum... Kurva, poslední čtyři stovky a pár drobnejch. Nějak jsem to tentokrát podcenil. Cítím se jak debil. Jak by se mi teď hodilo to kilčo, které jsem nechal pejskům. No nic, překousnu si jazyk, omluvím se, že jsem debil a odcházím do auta s tím, že bych tam mohl mít nějaké drobné do nákupních vozíků. V autě si schovám desku polské kapely i s jejich plejlistem, najdu tam třicet korun a vracím se zpátky. Informuju zpěváka Mallephyr, že jsem sice něco našel, ale ještě je to pořád málo a že těch zbývajících třicet korun seženu i kdybych se měl prostituovat. A jak jsem spěchal a byl nasranej sám na sebe, tak jsem se začal nekontrolovatelně potit. Jen jsem přišel na sál, kde to páchlo trochu po hovnech a vydýchaným vzduchem, hrála už druhá kapela, v pořadí první litevská, jménem AORTES. Postavím se na kraj ke zdi a potím se jak středoškolák u tabule. Ne. Víc se potím. Mnohem víc. Asi se moje tělo opožděně začalo bránit těm dvanácti dvanáctistupňovým pivům, co jsem vychlastal den předtím na projížďce na kole. Nikdo jiný se nepotil. Jen já. Kapalo mi to z nosu, z uší, z čela pod tričko, které se po chvíli stalo celé úplně promočené. Možná jsem v přechodu a mám jen návaly horkosti. Jestli ano, bude to přechod monstrózní. Opírám se holou rukou o zeď, kde po mě zůstává mokrý flek. Poslouchám kapelu a nedokážu se na ni soustředit, protože se soustředím na to, aby se na mě nikdo nedíval, což samozřejmě člověk neovlivní. Ještě že byla poměrně tma a třeba mě nikdo ani neviděl jak ze mě chčije. Aortes si tedy moc neužívám. Prostě jen přijímám jejich muziku, kterou bych zařadil do škatulky sludge noise pomalej bordel. Spíš přemýšlím, kde seženu zbytek peněz na vysněnou desku Mallephyr. Myslím, že bych se klidně mohl i dohodnout, že by mi ji dali se slevou (v den vydání, by to byla docela rarita), ale i kdyby mi to bylo nabídnuto, rezolutně bych odmítl. Myslím, že za vydáním desky je hromada práce, která by měla být odměněna stoprocentně a ne jen devadesátipětiprocentně. Trn z prdele mi nakonec vytrhl chlumecký xicht, který mi ochotně zapůjčil padesátikorunovou minci. Díky ti za to! V sobotu ti ji vrátím v Pardubicích. Zpěvák právě hrající kapely měl na pódiu i jakýsi pultík s různými samply a ruchy a také malinké klávesy a mikrofon s nějakým efektem. Kolem celého pultíku se různě kroutil a poskakoval jako zkušený epileptik. Jede se přesně podle plánu, zvuk je perfektní, jen vyvětrat by to chtělo...
Pauzu mezi Aortes a Mellephyr trávíme venku, kde je vlahý večer. Kecáme o našich oblíbených kapelách, festivalech (shodneme se, že soupiska kapel na letošní ročník Czech Death Festu je jedna velká bída až na tři headlinery) a i o cenách LP, které jsou u některých LP prodávaných v naší krásné, leč prohnilé zemi, prodávány za ceny nepřijatelné. Jako krásný příklad můžeme uvést eshop EMP nebo Musicrecords a porovnat jejich ceny, s cenami, které platí metaloví fanoušci třeba v Polsku nebo USA. Deska, která se v USA prodává za 12 dolarů by přeci u nás nemusela nutně stát 7 stovek. Nebo co to kurva bylo jako za poslední LP Dodheimsgard? Jako fakt si někdo myslí, že dám dvanáct stovek za kus asfaltu jen abych mohl machrovat jakej jsem hipster poslouchající norské umělce? Ani hovno. Bohužel jsme se s mým padesátikorunovým zachráncem pocházejícím z Chlumce nad Cidlinou shodli na tom, že i 8-9 stovek za novinkové vinyly kapel COFFIN STROM (zpívá Fenriz) a DARKTHRONE (bubnuje Fenriz) je prostě víc než by mělo být. A přitom oba bychom ten Coffin Storm chtěli. Stejně tak Darkthrone, ale ty sbírám na CD takže to mi zas tak nevadí... Na druhou stranu den před touhle akcí jsem prochlastal za pár hodin 5 stovek, tak nevim na co si tu stěžuju... Klábosíme a těšíme se na MALLEPHYR, kteří jak jsem zmínil, v ten den oficiálně vydali novou desku, kterou jsem si nestáhnul, ani neposlechnul. Rovnou jsem si ji koupil a jestli se mi chlapi nebude líbit, tak.... si ji i tak nechám. Když nastal čas, jdu na sál zjistit stav a dozvídám se, že jsou nějaké problémy s nazvučením. Problémy se ale vyřešily rychle, takže se může začít a a a a... zase nás všechny odrovnali! Zvuk měli vynikající (což samozřejmě jak už je tradicí není adekvátně zachyceno mým záznamovýcm zařízením ve videu). Chvílemi jsem pozoroval bubeníka, který to odbubnoval s prstem v nose. On se snad ani nezapotil ty vole!! Sypačky jel s takovým přehledem, až se tomu nechtělo věřit. Kytarista honil pražce kytary po celém Hradci, zpěvák lomeno kytarista heká, blije, zpívá, struny drtí, basák znásilňuje svoji šestistrunku... Pecka jako! Skvělá muzika, profesionální vystupování kapely, já nemůžu jinak než je pasovat do role nejlepší české kapely, hrající tvrdý undergroundový rock´n´roll. Paráda kluci, jen tak dál!!
Když dohráli, opět se jdeme nadýchat čerstvého vzduchu a vracíme se v době, kdy už hraje poslední kapela, druhá Litevská, ERDVE. A zatímco u první litevský jsem potil hektolitry močůvky, u druhé litevské kapely se mi ježily chlupy na husích rukou z toho, jak to bylo mohutný. Takovej zvuk nemá spousta kapel za celou svoji kariéru. A do toho ta jejich těžkotonážní muzika. Vůbec nevím co napsat o kapele, o které vím hovno, která hraje muziku, které nerozumím. Člověk by na ně i zapařil, kdyby věděl jak. Já si v ruce držel LP Mallephyr, takže bych na Erdve nezapařil ani kdybych věděl jak. Zpěv mi přišel trochu jednotvárný, ale energie, která čišela z jejich soundu byla naprosto odzbrojující lomeno devastující. Kolem se nacházelo i několik pohledných slečen a jedna sličná zrzečka, kolébaly se do rytmů se zavřenými oči, jakoby v tranzu. Kdybych měl přirovnat k něčemu hudbu, kterou se Erdve prezentovali, byla by to Halina Pawlowská, jak se řítí v buldozeru proti zdi, před kterou Sepultura hraje Roots Bloody Roots. Vážně silně nakažlivé. Asi pět minut před koncem, tedy ve 22:25hod se kapela loučí, ale mě bylo jasné, že se ještě vrátí, protože lidi si to přáli. Přáli si to ostatně u všech kapel, ale jak jsem psal výše, hrací časy se dodržovaly.
V pauze mezi koncem a přídavkem se loučím s rodilým chlumečákem, procházím hospodou, kde se loučím s Mallephyrem. Vylezu ven z hospody, jdu kolem oken klubu, která jsou zevnitř zabedněna a obdivuju rezonování oken z ulice. Opravdu mohutný zvuk to byl. Je teplo a vlhko. Cesta domů je prosta debilů. V protisměru jsem kromě tří záchranek nepotkal jediný vůz, pokud nepočítám větší množství srnek všude v příkopech a na polích. Ovšem srnky se nedají považovat za vůz, žejo. Domů přijíždím chvíli před půl dvanáctou. Je zima a fouká studený vítr. Byl to kurva parádní koncert. A dokonce Hradečáci i překvapili, že přišli. Docela by mě zajímalo, co rozhoduje pro místní v účast na koncertě, protože v Hradci, ale i v Pardubicích pamatuju akce, kdy lidi prostě nepřišli a hrálo se pro patnáct hlav anebo naopak klub byl nacpaný k prasknutí. Navíc ve všední den, vstupné 400Kč, zkrátka jsem čekal návštěvní průser, ale myslím, že pořadatelé i kapely mohou být spokojeni. Povedlo se to a jen houšť Grindpa Production and Booking.
Žádné komentáře:
Okomentovat