V neděli po Czech Death Festu jsem si odskočil na malý koncert s velkými kapelami do Boleslavi k panu faráři. Tentokrát sám, neboť kluci měli jiné starosti a popravdě, kdybych měl jít ráno v pondělí do práce, tak bych se na to asi taky vykašlal. Jenže zvědavost na brazilský a peruánský blackmetal byla větší než únava z právě skončeného festivalu, takže jsem nasedl do mého opraveného automobilu a vyrazil sám. Trochu jsem očekával návštěvní průser, přeci jenom neděle, v uplynulém víkendu všude tři prdele festivalů a taky kapely, který jsou maličko mimo i ve svém žánru, bráno v blackmetalu. Protože tohle jen tak neuvidíš. Dalo se i očekávat trochu vyšší vstupné, což se mi potvrdilo když jsem za lístek zaplatil 550Kč. Moc lidí dle očekávání tam nebylo. Vonělo to tam česnekem, kapely si nacpávali nácky, po stranách měly svůj merch, kterého jsem se z vlastní vůle neúčastnil. Koupil jsem si nealkoholické pivko a očekával co se bude dít. Půl hodiny po oficiálním začátku akce je přítomno asi dvacet lidí a řeší se problém s aparaturou. Jeden reproduktor z nějakého důvodu vrčí v nějakých frekvencích a nikdo neví co s tim. Po pár minutách to přestalo a stejně nikdo neví co to bylo a proč to dělalo. Pak se vyřešila světla větou Hele zhasni to, minule se ta píča německá srala když to svítílo. Pravidelní čtenáři si jistě dají 8 a 8 dohromady, tedy 88 a tedy že ta píča německá byla zpěvačka z kapely Nornír, která tam hrála před relativním nedávnem. To už se na pódiu zkouší se zvukem udělat něco kapela plzeňského typu, SORATH.
Zvučí si to sami, takže případná hluková koule bude jejich problém. Už podle zvukovky to ale vypadá zvukově fakt dobře. Když už ladění zvuku trvá déle než by bylo potřeba, vyběhne pan pořadatel Farář Slujovitý za mikrofon a haleká do prázdného objektu Tak poďte bude se hrát poďte už... Potom jakoby omluvně už ne do mikrofonu Zavolalsem ty tři lidi co sou nahoře. To jen podtrhuje má slova výše, že návštěva byla o pravdu špatná. To už ale začíná hrát první kapela, zmínění Sorath, které jsem naposledy zaregistroval, když jsem si kupoval CDčko Gnosis a pak ho někomu daroval nebo já nevim. Nelíbilo se mi to. To už je dvacet pět let. Přistupoval jsem k téhle kapele tak trochu s despektem, pokud si dokážu vysvětlit v mojí neinteligentní palici, co to slovo vlastně vůbec znamená. Ovšem byl jsem mile překvapen. VELMI MILE!! Od začátku měli dost slušný zvuk a překvapil mě i hudební projev, který byl nářezového typu. Po těch pětadvaceti letech se asi v kapele něco stalo, nebo jsem byl příliš mlád na jejich hudbu tenkrát, v Boleslavi mi to prostě sedlo. Zvuk do těch pár lidí šel dobrý, ale kapela si postěžovávala, že z odposlechů to není ono, tak se ještě trochu ladilo. Pak se zjevil Farář a ptá se Kde je basa? Zašel k pultíku, přidal basu a ta najednou zněla jak basa z Motorheadu a z Manowaru dohromady a kytary tím pádem šly do piče. Po ubrání basy to bylo všechno hodně dobrý a já neměl co vytknout. Vedle mě stála dívka, která hezky voněla, hrálo se ve vražedném tempu od začátku do konce až na jeden pomalý úsek k závěru jedné písně. Už teď se na ně těším na Pavoučím terroru za měsíc.
Když Sorath dohráli, šel jsem se mrknout ven, jestli už je vlivem globálního oteplování apokalypsa, ale nic se nedělo. Jen u bočního vchodu kulturáku na schodech sedí ukrajinští, asi dvanáctiletí výrostci a čvaňhají cigára. Kousek dál dvě malé, asi desetileté holky ukrajinské národnosti s dlouhými nehty a řasami, oblečené jako luxusní šlapky zpívají asi tříletému děcku na elektroběžce ukrajinskou píseň. Asi to tak má být. Na pořadu večera je peruánská kapela GOAT SEMEN a už podle image kapely je jasné, že se nebude jednat o pouliční Peruánce, kteří před Tescem v Hradci Králové dřív vraždili lidi svým pískáním na bambusové píšťaly. Ne. Tihle Peruánci jsou trochu z jiného těsta. Při přípravě na prknech, které neznamenají peruánskou píšťalovou kapelu, probíhá tradiční chaos, který je umocněn marnými pokusy o pověšení obrovské plachty na závěs za bubeníkem. Izolačka ani sichrhajcky si s tím neporadily, takže se plachta s obřím logem Goat Semen nekoná.
Dle zvukovky bude Goat Semen prasárna s přepáleným zvukem pana zpěváka, který vizáží xichtu trochu připomínal Alice Coopera v jeho nejlepších letech. Hlas má ostrý jako rezavé žiletky v hřebíkovém pudingu podávaný břitvou na rozbitým talíři. Kdyby to bylo v animáku, fanouškovi by při poslechu odlítla vrchní část hlavy a z uší vykydnul mozek. A možná proto měl kytarista špunty v uších, aby ho neslyšel. Nicméně když začali hrát, už zpěvák tak vostrej nebyl. Kdybych měl popsat hudbu Goat Semen naživo, přirovnal bych to k cirkulárce, která zápasí se sbíječkou v rozjeté lokomotivě srážející elektrocyklisty, které trhají na kusy nasraná prasata. UF! Z tohohle by se Malej Jára posral. Střední tempa střídají brutální vypalovačky se špínou, která občas skočí až do noisegrindu. Asi ve třech čtvrtinách setu, pokud jsem dobře pochopil, se na bicí sesličku posadil dědula, který odehrál s Goat Semen cover od Sarcófago. Ale možná jsem zpěvákově peruánské angličtině špatně porozuměl. Spojte starý Beherit s občasnými grindcoreovými bicími od Sterbehilfe, přidejte nasranýho satana a máte partičku skládající se z pokrfejsu se slunečními brýlemi na kytaře, vřískajícím Alicem Cooperem na mikrofonu, ninjou u basy a šíleným trollem na bicích, říkajících si Goat Semen, kteří znějí jako kdyby ve špinavé bahnité louži někdo Ježíše Krista rozřezával tupou pilkou a pak ukřižoval každou uříznutou část zvlášť. Oni hráli jako kdyby měli chcípnout. Naprosto ojedinělý a jedinečný zážitek, který jsem okomentoval cestou ven panu farářovi: Tyy píííííčoo.... Farář mi odpověděl: Jo tohle bylo kurva brutální. Jak píšu, Malej Jára by se z toho posral.
Venku se opět nekoná ani zombie apokalypsa, a dokonce ani město nehoří i když by si to Gréta přála. Jen trochu pofukuje příjemný vánek po horkém dni. Když se vrátím do divadelního sálu, zaslechnu v jedné větě slovo Jedenáct a Myslíš že na nás někdo přijede? To vše v půl desátý a pět minut, když ještě nezačali zvučit hvězdy večera, Brazilčani IMPURITY. Opět je zpoždění. Dle toho co vidím na pódiu když se začne zkoušet, se bude jednat o další hovadismus v přímém přenosu. Bubeník se rozcvičuje kroužením paličky a je to ten bubeník, který v jedné písni vypomohl předchozí kapele. Zpěvák má na mikrofonu nějakou kouzelnou krabičku. Zároveň obsluhuje i kytaru a má velký soubor pedálů a různých píčovinek a jak to tak vypadá, kapela bude mít jen dva členy oděné do kapucoviny rozmetávající obrácené kříže po všem, co smrdí křesťanstvím... Tak ne! Jsou tři!
Těsně před začátkem se vynořil jejich kápo, hlavní zpěvák. Trojci tedy tvořil Satan v kněžském rouchu za mikrofonem, Baphomet v černém rouchu se svojí podobiznou, který obsluhuje vedlejší mikrofon a kytaru, a vzadu za bicími sedí řadový čert. Zvuk mají z počátku velmi špatný, ale po pár songách si těch 40 lidí, kteří nakonec dorazili, mohlo vychutnat černou mši s dostačujícím zvukem. Tak černou, že díra do Ježíšovy prdele je oproti tomu pouliční osvětlení. Jak jsem zmínil, řadový čert za bicími, který vypomohl s coverem Sarcófago předchozí kapele Goat Semen, je nakonec přímo člen zaniklé kapely Sarcófago. Kdo nezná Sarcófago, nechť se pojebe. Protože proč? Protože Sarcófago je legenda vy tupci! Škoda že kouřotvory, tedy ty popičové stroje, které na koncertech vyrábí mlhu, voní po jahodách. Kdyby voněly po pekelné síře, mohlo to na Mladoleslavské divadelní scéně být opravdu hell. Teď mě napadá, jak by asi voněly kouřotvory na kapele Gutalax, ale nebudu to rozebírat, neboť toto je slušný blog se seriózními reporty. Kapela Impurity předvedla černou mši, která mi chvílemi zněla jako demo Macabre Operetta od Samael. Opět nemám co vytknout, protože i zvuk se po několika minutách ustálil na dobré kvalitě. Konec celé akce byl ve 22:40 hodin. Při odchodu očkem mrknu po Brazilskoperuánském merchandise a uvědomil jsem si, že jsem zvítězil. Prozíravě jsem si totiž vzal s sebou jen 700Kč, takže rodinný rozpočet díky nenakoupení triček a desek nezažil kolaps.
Tak tu máme další ročník bez zastoupení jediné čistě blackmealové kapely. Poslední blackmetal byl na Broďáku ke slyšení v podání skupiny IN APHELION a byla to také jediná kapela tohoto druhu ten rok. Nevím co tím sledujou páni pořadatelé, každopádně mě s tím serou. Když to vezmu kolem a kolem, tak jediný festival, který se nebál letos zařadit blackmetal do soupisky, byl Nice To Eat You, a tou kapelou byli moji miláčci Tsatthoggua. Můžete namítat, že na Czech Death Festu byli přeci Ador Dorath. Jo, ti jsou blackmetal asi jako sojovej řízek. Letos jsem nevyrazil s mojí tradiční partou SODíkem, Amorfisem a Medvěděm, neboť oni vyrazili na dovolenou do Dubaje, takže jsem vyjel na festival s přáteli, které netřeba jmenovat. Pokud o nich bude řeč, budou označeni jako přítel č.1, přítel č.2 atd. Ubytování jsem opět zařizoval já a opět v mém oblíbeném ubytovacím zařízení, do kterého vám nic není. A stejně jako loni když jsme se ubytovali a vydali se do víru festivalu pěšky na autobus, nám zastavila červená oktávka s týpkem za volantem a jestli prej nechceme hodit na festival, že tam má cestu kolem. No to bychom byli hloupí metalisté, kdybychom odmítli. Takže jsme si vezli naše napudrované prdele až před festivalovou bránu, kde jsme se vykulili, vyměnili naše vstupenky za festivalové pásky, nabili kredit a začali jsme lemtat.
V areálu potkáváme opět ty samé známé xichty: Támhle otužilý plešoun v plavkách, tuhle ošklivá pankérka smažka, onde liliput s výraznými ústy, ejhle slečna co si o sobě každoročně myslí, že je sexy, ale přitom je to tlama, ženy s bradavkami zimou ztopořenými, prostě stále ti samí sympatičtí a milí lidé. A vlastně jen kvůli tomu, abychom se s nimi potkali i za rok, si kupujeme vstupenku na příští ročník, aniž bychom znali jedinou kapelu, která bude hrát. To zase budu pičovat, že tam není žádnej blackmetal!! Neber to ale kurva za devatenáct stovek! Hlavním sponzorem byl pivovar Primátor, a jak jsme se dozvěděli před koncem festivalu z projevu pana pořadatele, Primátor byl jediným pivovarem, který je před šestnácti léty neposlal do prdele. Spousta lidí na Primátor nadává, hlavně pak na speciál APA za bezkonkurenčních festivalových 50Kč, který ale naopak mě velmi chutnal, neměl jsem po něm průjem jak ostatní, ten mám já po Staropramenu, a vlastně se mi to hodilo že to lidem moc nechutnalo, protože ani jednou jsem nemusel čekat frontu. K dispozici byla ještě IPA a pivo Tchýně. A Plzeň. Na první pohled je vidět nemalá investice do rekonstrukce areálu, která loňský ročník ještě probíhala. Takže letos byla k dispozici parádní zaslunečníkovaná terasa, kompletně opravená celá budova zázemí a uplně parádně předělaná restaurace. Zdi, schody, chodníky. Veliký palec nahoru!
Měl jsem v plánu dosáhnout na malého bobra, tedy vypít šest piv bez vychcání, ale opět to nevyšlo. Co se množství lidí týká, rozhodně mi nepřišlo vyprodáno. Nebylo totiž žádného problému dostat se i na hlavní kapely podívat se pěkně zblízka. Kotle byly menšího charakteru, nikdo do nás nijak extra nevrážel, nekonalo se žádné polití pivem, zkrátka bylo dobře. Nebo je to tím, že jsou deathmetalisti zženštělí, nevim. V kotli by asi měl být pořádný bordel. Zatím tam ale hopkali tatínci se svými ratolestmi na ramenou... Pokud bych chtěl vyzdviznout jeden obrovský a možná jediný, nešvar celého festivalu, byly by to fronty na chcaní a na sraní. Šest mušlí na chcaní a deset hajzlů na sraní totiž absolutně nemůže pojmout všechny ty vychlastaný piva a sežraný klobásy. Fronty tohoto typu se tvořily od první do poslední chvíle festivalu. Vystoupila také rasistická kapela, která měla zpěváka, který byl celý začerněný. A to jak víme, je dle nových pravidel rasistické. Prostě běloch si dnes už na černocha hrát nesmí. Když už jsem zmínil černochy, tak jedna doplňující fotka...
První den jsem si dle aplikace našich nabitých náramkových čipů ledvinami prolil 11 piv. Prostě na pohodu. Přátelé č. 1 a č. 2 toho vyslopali víc, ale i tak jsme se drželi ve stavu vnímání. Druhý den začíná královským sraním, královskou sprchou, královskou snídaní. Sláva halelůja za naše skvělé ubytování! Ve správný čas se sebereme a jdeme směr Špinka, což je nedaleké rekreační centrum. Cesta pěšky kolem všech těch krásných udržovaných chat a pozemků nás dojala. Dojetí nás přešlo, když jsme zjistili, že kiosek na Špince otevírá až od patnácti hodin a ono bylo teprve jedenáct. Přítel č.1 řiká příteli č. 2: "Vole skoč se ho zeptat jesi nám natočí." Povidám mu: "Ty vole má napsáno od patnácti, proč by ti měl natočit." Za chvíli se vrací přítel č. 2 a s úsměvem na nás mává. Ten provozovatel kvůli nám opravdu otevřel o čtyři hodiny dříve. A určitě neprohloupil. Najednou se tam začaly linout davy žíznivých lidí, ať už z festivalu, nebo elektrocyklodebilové, nebo maminky s malými dětmi. V kiosku se i vařily smažené píčoviny ale hlavně tam měli dvanáctku od pana Radka a ta byla naprosto excelentní. Přítel číslo jedna a přítel číslo dvě jich tam poslali projistotu hned šest. Já a přítel číslo tři jsme dali po třech pivech a vyrazili sami na festival počítaje s tím, že přítel č.1 a č.2 se zdrží, neboť oni nikdy neví kdy mají dost.
Cestou do areálu se mi nějak pokroutila střeva a já začal potřebovat akutačně srát. Takže jsme přidali do kroku a NAŠTĚSTÍ TY VOLE fronta na sraní čítala pouze dva čekatelé se stejným problémem. Netrvalo to tedy dlouho a já usedl na trůn a porodil malého hnědého chlapečka. No, nebudu to zaonačovat. Uplně normálně jsem nasral hromadu. Když jsem celý zpocený a k smrti unavený vylezl, čekala tam paní uklizečka. Na moje: "Tam bych teď nechodil.." jen mávla rukou ve smyslu "Tvoje hovno mě nemůže rozházet kámo." Prostě profesionálka. Bylo jich tam víc takových a staraly se o čistotu toalet a umýváren velmi důkladně. Neustále doplňovaly tekuté mýdlo, i když se našly časy, kdy žádné nebylo, ale to se nedá říct o důležitější věci a tou je toaletní papír, kterého tam bylo stále dostatek i pro chronické průjemáře. Když si jdu pro pivo k "mojí" APApípě, vedle haleká nějaký bard: "Jednu tchýni!" Kouknu na něj a poudám mu: "Ty vole Tchýně je sprostý slovo." Odpovědí mi je "Neboj, já už dvě pohřbil." Sympaťák... Známý sympatický svalnatý hoch, kterého pravidelně potkávám na koncertech se svojí neméně sympatickou maminkou, je vždycky namol. Ovšem na tomto festivalu své "namol" dohnal k dokonalosti. Zaregistroval jsem jak ho ve čtyřech odnášeji bezvládného do stínu. Později jsem zaregistroval v "jeho" stínu blitky ledabyle otřené dvěma papírovýma kapesníčkama. Stane se...
Od kamarádů v pivním stanu se dozvídám, co je to východňárské perpetum mobile. To je: Vypij bo je nalité, nalij bo je vypité. Některé regiony mají krásné zvyky... Pak mě začal žaludek dohánět k šílenství a protože jsem držgrešle a nechtěl jsem dávat 350Kč za burger, tak jsem si za sto korun brodských koupil bramborák. Musím podotknout že bramborák byl extrémně hnusný, zbytečně velký, totálně prochcaný olejem. Byl tak olejovitý, že když jsem ho chvíli držel v ruce, započal mi z ruky několika čůrky stékat olej. Dědek co mi bramborák máchal v tom hnusným oleji nenabyl ani tolik inteligence a zdvořilosti, aby odpověděl na můj slušný pozdrav, a ten co mě kasíroval, to bylo něco podobnýho. Asi bráchové... Bramborákové těsto nebylo slané (bylo možné si bramborák přisolit - ale hned u stánku, tedy v době, kdy ještě nevíte jak chutná), nebyl v něm cítit žádný česnek ani majoránku. Správně to ohodnotil přítel č.4 "Je to jako když žereš brambůrky." Já bych jeho obsáhlou gastrorecenzi trošku rozšířil a shrnul bych to větou: "Ten bramborák byl hnusnej, přesmaženej, křupavej, neslanej, mastnej jako vlasy mafiána z devadesátých let, a chutnal jako ty nejhnusnější brambůrky s příchutí BEZ CHUTI." Hotovo. Tečka. K dispozici samozřejmě nebyly jen odporné bramboráky a předražené burgery ale spousta dalších dobrý jídel za férové ceny. Jenže když chce člověk podpořit chuť na pivo, tak si dá bramborák, neboť od něj očekává, že bude osolený, bude v něm česnek a i další koření. Ne, takový bramborák se u dědků ve stánku nedělal. Ovšem nutno podotknout, že kluci říkali, že prý to byl normální bramborák. Tak teď nevim jestli jsem debil já nebo oni nebo dědci a jejich hnusný bramboráky.
Ovšem na druhou stranu kde se zjevil, tu se zjevil přítel č. 7, který se nám svěřil, že onen hnusný bramborák si dával včera a že po něm měl regulerní kohoutkovou sračku. Kdo neví co je kohoutková sračka, tak ať si to někde zjistí... Nechme nesympatické dědky nesympatickými dědkami a průjmy z ojeových bramboráků průjmami z olejových bramboráků a pojďme dál! Kolem se bludně potácí přítel č. 2.. Nebezpečně se přibližuje k sanitkám a zravotníkům. Pak ale jako když do něj uhodí, zase jde pryč a pak nám přijde říct, že "Přemejšlel jsem, že bych si nechal změřit tlak." Kontroval jsem suchým "No, to by jim asi ta sanitka vybouchla." V areálu se vyskytoval také fanoušek, který s sebou stále tahal několik kopřiv v ruce a pařil s nimi. Přítel č. 3 se ke mě nahne, ukáže na kopřivového muže a povídá: "Cos dělal o víkendu? Poskakoval jsem na metalovým festivalu s kopřivou v ruce." Přítel č. 2 nabírá na promilích alkoholu v krvi a tak se ho ptám: "Jak se ti líbila kapela?" Vykoktal jen "No to nevim" ... "Ty vole dyks na ně pařil v první lajně!" Pak se na mě podíval smutnými očičkami a opustil nás na dlouhou dobu...
V sobotu ráno si někteří lížou rány z pátečního večera. Máme tu na baráku společně s morafskimi susedy epidemii roztrhlých obočí, modřin, boulí, naražených žeber, ztracené mikiny, vesty, čepice, kelímků... Jo jo, pátek byl velkej! Zatímco já a přítel č.3 ještě poleháváme, přítel č. 1 a přítel č. 2 už s morafskimi susedy slopou pivo. Bez čepic, mikin, vest, kelímků. Zato se šrámy na těle i na duši. S přítelem č. 3 tedy do areálu vyrážíme pěšky cestou, kudy šel přítel č. 2 s tím, že třeba najdeme jeho ztracenou čapicu. Každý šel po jedné straně a koukali jsme do příkopů, kde je to nejvíc vyválené. Dokonce jsme potkali na několik kusů rozmlácený patník. Asi se připletl někomu do cesty. Když míjíme čekárnu, povídá přítel č. 3 "Hele podívej se dovnitř, jestli si tam třeba přítel č. 2 nechtěl odpočinout." A nebýt jeho, nikdy bychom tu čepici nenašli. Nacházela se totiž za poštovními schránkami nebo co to bylo v trávě před tou čekárnou. Hurá!
Festivalový vír se blíží ke konci a tak jsem se musel jít přes terasu, kterou jsem pokřtil na terasu buzerantskou, podívat do zrekonstruované hospody a byl jsem okouzlen. Jednak krásným novým prostředím a jednak hezkou slečnou, u které jsem si objednal kávu. "Líbí se mi jak ti koukaji řasy skrz brejle." Slečna se jen zatetelila z toho jaký fešák ji to oslovil, začervenala se a podala mi kávu. Kolem prošla dívka servírka se segedínem na talíří a haleká na celý lokál číslo objednávky: "Šedesátdevět!!" Uznale se na ni podívám a řeknu: "Dobře ty!!" A to byla druhá dívka, v jejíž tváři jsem já, ošklivý zjizvený stárnoucí šedivějící muž s příjemným úsměvem, vykouzlil ruměnec.
To už se ale blížil úplný konec festivalu, který musí být do půlnoci ukončen, jak zní dohoda s městem. Před poslední kapelou si dávám zázvorové pivo a jdu se vychcat. Fronta asi dvaceti lidí až ven na cestu. Jak ženský, tak chlapi. Když se přiblížím ke dveřím, vidím, jak jeden týpek chčije do umyvadla. Jojo, několik toytoyek a raket na chcaní by to do budoucna chtělo někam umístit. Jinak se bude stávat stále častěji, že se bude chcát a srát v lepším případě někde u stromu, v tom horším do umyvadla. A tím bych letošní ročník uzavřel. Jo ještě něco. Hrály tam nějaký kapely. Pár se mi jich líbilo, pár ne, některé jsem neviděl.
TOP 3 čtvrtek: 1. INCANTATION 2. INGROWING 3. DOOMAS
TOP 3 pátek: 1. I AM MORBID 2. PANDEMIA 3. cover od Sepultury od THORTARRY a spol.
TOP 3 sobota: 1. MACHIAVELLIN GOD 2. LIK 3. HAEMORRHAGE
ANTITOP 3 festival: 1. TOTÁLNÍ ABSENCE BLACKMETALU 2. NEDOSTATEK WC 3. BRAMBORÁK OD DĚDKA
Jelikož kapela Polymetal není z nejaktivnějších co se týká informačního servisu, málem jsem jaksi pozapomněl, že když v březnu dávali info o plánovaných koncertech, že jsem výskl nadšením, neboť se v jejich plánu objevila i data, kdy se mohu dostaviti na jejich thrash´n´rollové pidlikání. Další aktualizace, konkrétně na tento koncert, se objevila až dva dny před konáním akce a to ještě k tomu na profilu kapely Judas Priest Revival. Na profilu kapely Polymetal nic. Trochu mě to štve, ale co už. Starýho psa novejm kouskům nenaučíš. A přitom by stačilo místo umělou inteligencí vygenerované fotografie členů kapely napsat: NEZAPOMEŇTE VŠICHNI PŘIJÍT POSLECHNOUT SI NEJVĚTŠÍ HITY KAPELY. KDY? 6.6.2025. KDE? PŘELOUČ, LETNÍ PARKET ZA ŠKOLOU.
Otázka dvaceti vteřin. Tak snad příště, protože mám Polymetal v plánu ještě několikrát letos a nerad bych na to zapomněl. Na úvod keců dostatečné množství. Na koncert jsem byl nucen vypraviti se automobilem značky Dacia Sandero, kteréž jsem měl vypůjčené, neboť můj automobil, můj bílej milášššek, se v dané datum nacházel u pana plastického chirurga, jelikož se mu nedávno stala tahle veselá příhoda, ze které se ještě úplně nezrekonvalescentoval.
Chvíli před sedmou hodinou jsem vyrazil nejkratší trasou do Přelouče, která nakonec ale vůbec nebyla nejkratší, neboť jak už to bývá poslední dovou v našem kraji, nacházela se na ní objížďka. Nikam jsem ale nepospíchal a do Přelouče dojel pět minut před začátkem. Letmo zkontroluju parkovací automat. Je dobrej. Prachy vybírá jen do šesti do večera. Zaplatím vstupné, které činilo 300Kč a jdu se podívat na plácek za školu, kde už to u stolů hučelo a všude vonělo pivo. Na pódiu už stojí Polymetal. Kostelní hodiny odbíjí dvacátou hodinu a jakmile dobijí, pouští POLYMETAL varhaní intro písně Pohřeb v bílém a začíná se hrát. Krásně načasováno. Rychle si skočím pro malinovku za 45Kč a jdu se věnovat kapele na taneční parket. Koukám, že účastníci koncertu jsou většinou 50+. Mladý tahle hudba asi nezajímá. Nevyrůstali na ní a nevědí o co přichází. Zvuk je velmi dobrý od začátku až do konce Polymetalího vystoupení kromě snad jedné písně, ve které měl kytarista asi něco špatně přepnutého, protože chvíli nebyl vůbec slyšet. Následuje píseň 6000 křížů, která přiměla pět hlav jít zatočit prořídlými šedivými háry. Řekl bych, že písníčka měla trochu jiné bicí aranže než posledně ale to se mohu mýlit. Naprosto skvělej song a vzpomínky na dětství, když jsem to poslouchal v tak hrozné kvalitě na tak špatném přehrávači, až z toho uši dávaly výpověď. Další písnička s názvem Čaroděj, pro mě neznámá a musím napsat, že se mi líbila. Byla skotačivá, svižná, chytlavá. A to i přesto, že v ní bylo typické maidenovské duo sólo a jak všichni vědí, já Iron Maiden zrovna dvakrát nemusím. Škoda, že všichni sedí opodál u stolů, chlastají a nějaký Polymetal je nezajímá. Před kapelou stojím jen já a dívka s telefonem a fotoaparátem, která pořizuje videozáznamy a fotografie.
Moje hlava a krk by mohla uprostřed toho parketu osvětlovat temnou komoru, jak jsem otekle červeně zářil. Zachvátil mě totiž nějaký moribundus hnus, alergie nebo něco a mě samotnýmu je mi ze sebe na blití. Polymetal nepatří mezi ty, kteří se rádi mezi písněmi ústně exhibují, takže to pěkně odsejpá. Na řadě je Ples Upírů, Imperátor - další klasická skladba, která přinutila pár lidí vstát. Bohužel ale vydrží pařit vždycky jen jednu píseň a jdou zase sedět. Stáří je svině... Následuje oplodňovák oplodňákovitý píseň Nevidomá. Pět párů, jejichž věk dohromady překročil loňský letopočet, zaploužilo ruce na ramenou a na prdelích. Další song se jmenoval Žádný slitování a jako by to kapela věděla, tou dobou začaly mušky žrát všechna nezakrytá místa na mém rosolovitém tvarohově bílém těle a také se mnou neměly žádné slitování. Asi jim chutnala moje alergie. Pak opět klasika největší, Bílí andělé, ve které bylo vidět, jak dobrý zpěvák za mikrofonem kapely je. Opravdu výtečná píseň a skvěle zahraná a zazpívaná. Následuje Černý baron a pokračuje se písní Sobec, což byla pro mě opět neznámá písnička, začínající jako nějaká diskopíčovina z devadesátek a pokračující jako Gamma Ray. Když píšu že písničku neznám, myslím tím, že ji nemám naposlouchanou, tedy s největší pravděpodobností nepatří do "mého" zlatého fondu kapely, které tvoří převážně písničky s Alanem Peštou (RIP) za mikrofonem, které mám nejnaposlouchanější.
Další píseň na řadě byla Premiéra, která pro mě opět byla neznámá. Ale byl to parádní song, který by se klidně mohl hrát v dnešních mainstreamových rádiích. Kam se na tohle serou rockový vodrhovačky Tublatanky a podobných podivností. Pak se zahrál druhý ploužák Sochy v trávě. Nechci nijak upírat autorovi skladatelské schopnosti, ale když už se mělo ploužit, mělo to být na píseň Lásky Básníků, která ale trestuhodně v Přelouči ten večer nezazněla. A pak se už jelo z kopce, rozuměj, do cíle, ne kvalitou, protože nás čekaly už jen tři pecky. Byly to megahity Jezdci z pekel, Ve znamení kříže, ve které zpěvák trochu bojoval s vejškama a nekompromisní Alkoroll. Přídavek nebyl vyslyšen, patrně ale jen proto, aby se všechno stihlo do půlnoci. Jak je vidět dle toho co jsem napsal, mám Polymetal fakt rád. Oni mají tolik skvělých písniček a co mě sere, že nemají v podstatě žádnou oficiální pořádnou nahrávku na fyzických nosičích. Takovejch kokotin co furt vychází a Polymetal pořád nic. Ze svých písní by s přehledem sestavili 2CD plný hitů a ještě by jim zbylo tři prdele výborného materiálu. Velká škoda, že se na začátku metalového boomu po pádu bolševika nepřisrali mezi Kabát, Alkehol, Torr, Debustrol a další, kterým vyšla deska ve správný čas. Polymetal mohli dneska hrát v Hradci na stadionu místo Chinaski, té žumpy české hudby. Zatím ale hráli v Přelouči na letním parketu. Hráli hodinu a půl a já byl maximálně spokojenej.
A v tuhle chvíli jsem měl v plánu odjet. Ale neučinil jsem tak, neboť moje zvědavost neznala mezí, zvlášť, když jsem v průběhu setu Polymetal poočku sledoval, jak si ze své červené dodávky vykládají všelijaké nesmysly následující Judas Priest Revival. Počkal jsem si tedy do 22:25 hodin na druhou kapelu. Hezký parčík za školou byl příjemně zaplněný. Na lavičkách plno, u stolů plno. V karavanu se točilo pivo, limo, kořalko, měli tam utopence, voněla tam nějaká klobáska, mladí šikovní zvukaři se starali o vše potřebné, džudasovský revival nosil na pódium své serepetičky. Kousek za zvukařem je svah dolů k nějakému skateparku a také je tam pěkný kovový tobogán, který samozřejmě někteří měli nutkavou potřebu vyzkoušet, ale moc jim to nejezdilo, protože bylo prý vlhko. Fakt parádní plácek na takovouhle akci. Takové místo by měla mít každá, i ta nejmenší obec a měly by se tam pořádat koncerty.
Každá dědina by měla mít povinně několik místních kapel, které by byly žánrově rozmanité a každoročně by mělo být zahájení sezony těmito místními kapelami. Bohužel to takhle nefunguje... Přípravy na JUDAS PRIEST REVIVAL na pódiu jsou velkolepé. Pestrobarevné bicí blány, stojan s kytarami, nějaké červeně svítící plastiky trojzubců, velká plachta vzadu, banery po stranách, samozřejmě nesmí chybět kožený outfit podobný tomu co na sobě má Rob Halford, dlouhá blonďatá paruka na jinak krátkovlasém tmavovlasém kytaristovi... tenhle revival bere svou existenci asi vážně. Jak se jim všechny ty krámy vešly do dodávky, je mi záhadou. Zvučit se začíná až ve 22:10 hodin přeloučského času a netrvalo dlouho a kapela si zkušebně zkusila píseň Turbo Lover a...ty vole mě spadla čelist. Boožííí... Po patnácti minutách byl zvuk vyladěn a já byl na základě kousku Turbo Lover přesvědčen, že se ještě chvíli zdržím. Začíná se hrát ve 22:25 a od začátku jsem nadšen. Nečekal jsem, že by se mi to mohlo líbit, protože se kapele Judas Priest nevěnuju a naposlouchané mám jen album "Painkiller", které naopak považuji za naprostý klenot. Nakonec se ukázalo, že všechny písně jsem znal, nebo mi byly povědomé. Zvuk byl opravdu skvělý. Aby taky ne, když se to zvučilo pořádnými zvukařskými stroji a ne na rozmláceným tabletu jak je teď v módě. Výborný světla, pódiová show, kostýmy a snaha o to, vypadat jako originál...
No prostě pro mě velké překvapení. Nicméně je třeba taky trochu kritizovat. Nejslabším článkem souboru byl zpěvák, který nějak divně držel mikrofon nebo nezpíval přímo do něj, no chvíli byl slyšet, chvíli ne a pak ječel, že to uši rvalo až nad prdelí a taky semtam, často zpíval falešně. Ale nebylo to uplně na hovno. King Diamond si na svém falešném zpěvu postavil kariéru. Kdyby to ale bylo uplně špatně, tak jsem se po prvním songu sebral a jel do prdele. Jenže pak zahráli píseň z alba "Painkiller" a tam to zpěvák dal zase s přehledem, stejně jako píseň Breaking The Law. Jinak kytaristi, blonďatá basistka i bicmen svoje nástroje zvládali s přehledem. Snad jen bicmen si furt vymýšlel kraviny. Jednou chtěl do odposlechu levou kytaru přidat a pravou ubrat, pak pravou přidat a levou ubrat a pak zase obráceně. Každopádně jak jsem byl zpočátku nadšen, tak ono opojení postupně vyprchávalo. Takže jsem počkal na písničku Turbo Lover, což byla jednoznačně nejlepší píseň co zahráli a po ní jel již do zmiňované prdele. Podobně to vidělo asi i víc lidí, neboť se postupně vylidňovalo. To bylo ve třičtvrtě na dvanáct, tedy hodinu a dvacet minut od doby co začali hrát. A stejně začínalo pršet. Jak dlouho mohli ještě hrát? Počítám, že akce byla naplánovaná do půlnoci, takže tři písničky? Asi... Když přijdu na parkoviště, koukám, že vedle mě parkuje bílé auto, které má otevřené dveře u řidiče, kde za volantem sedí černý člověk, hlavu vystrčenou ven a blije. Vůbec ho nesralo, že potřebuju vycouvat. Ani když jsem nastartoval, to s ním nehlo. Jestli tam jen pokojně blil, nebo prodělával přípravu na šoférování vozidla, si nedovedu odhadnout. Ale tihle lidé se neštítí ničeho.
Kapitola druhá: Thrash death ve Třtěnicích.
To bylo keců. To bylo ty vole žvaněního od našich předních meteorologů, že v sobotu se upečeme, že bude pražit slunce a planeta bude hořet. Ty vole že už kurva radši nedržeji hubu. Samozřejmě jim to zase nevyšlo a místo 27 stupňů s jasnou oblohou, nás čekalo (neřikám že nepříjemných) 19 stupňů s deštěm. Vlastně mi takové počasí vyhovuje, neboť se v něm nepotím jak je u mě zvykem. Tak nevim na co si stěžuju. Měl bych poděkovat, že mě nic jako novopečeného alergika nesvědí, po večerním léku na utlumení psychických problémů dětí (opravdu se to na to používá!!) jsem se celý odsypal (opak osypání). Takže pro mě ideální počasí na tenhle festiválek, který, přiznám se, kdybych ho neměl za kopcem a kdyby třtěnický areál nebyl komplet zastřešený, vůbec bych nepřemýšlel nad účastí. Na to je tam málo blackmetalu (žádnej). Velká škoda, že ze soupisky vypadla kapela Fleshless, a když už vypadla, že nebyla nahrazena něčím jiným než thrashmetalem, protože ten mám ještě méně v oblibě, než deathmetal. Do Třtěnic jsem dorazil pět minut po začátku, takže už hrála první kapela DESTROYER. Pro mě neznámá kapela, která mě mile překvapila svým hovadským těžkotonážním deathmetalem, který mi atmosférou připomněl německá hovada Manos. Líbí se mi to mnohem víc, než ten takovej komerční deathmetal jako Dying Fetus a podobně. Hned po příjezdu jdem na pivo, které stálo 55 korun českých a byl to kozel jedenáctka do měkkého kelímku. Od loňského roku se v areálu už nebrodí pískem, ale chodí se po parádní dlažbě. Je hezké, že to tam obec zvelebuje. Odhadem se tam nachází asi 90 lidí, což je asi o 60 víc, než jsem předpokládal, že se tam nacházet bude. Super! Chčije a chčije, ale nám je to jedno, protože zastřešení celého areálu na nás nepustilo ani kapku. Být to někde jinde, na dešti, tak se na to vykašlu a jedu domu. Pořadatelská kapela Sadistic Hannibal si trochu pohrála s detaily, takže na stolech jsou černé popelníky s jejich logem, označení dámských toalet slovem KUNDY se siluetou ženy s utrženou rukou, byla tam také mučírna s katem, lebky, mrtvoly, kostry, oběšenci. Moc pěkné.
Pan zvukař odvedl opravdu skvělou práci u všech kapel. Od první do poslední písničky naprosto precizní zvuk všech účinkujících. Jako druzí natoupili mlaďáci DESTROY! kteří se před dvouma rokama nebo tak nějak zjevili na scéně a od té doby hodně vyspěli co se muzikantské stránky týká. MetallicoAnthraxovský thrashmetal jim padne jak ulitej. Jedna píseň mi dokonce připomněla ROOT a jedna byla snad i grindcore. Tytam jsou časy nesmělých kluků ze základní školy. Tohle je regulerní kapela a musí se s ní počítat. Navíc maji svou vlastní tvorbu, která je konkurenceschopná! Dalšími neznámými pro mě, byli WIETRATOR. Až když se kluci vyšvihli na pódium, poznal jsem v nich bandu Větrací Šachta, kterou jsem už dvakrát viděl. Takže asi jen změna jména, nebo personální přestup, to je jedno. U jejich agrodeathmetalu se parádně popíjelo a houpalo do rytmu. Pak nastoupila náhrada za vypadnuvší Fleshless, kapela SACRASTIC. A dle mého očekávání to pro mě nebyla adekvátní náhrada. Jednak hrají úplně jinak než Fleshless a jednak mě prostě nudili. Kytarista měl tričko Arakain a baskytarista tričko Bathory. A bohužel jejich muzika šla tím špatným, tedy arakajnovským směrem. Dle mých uší to byla nejslabší kapela festivalu. A s coverem od Sepultury se můžou jít vyhonit, jak poznamenal Malej Jára. A jen tak mimochodem to byl nejhorší cover co jsem kdy slyšel. Ještě horší než když se Hystos snaží zahrát Root. Po Sacrastic jsou na řadě EPIDEMY, které jsem už viděl v rámci Sadistic Night šňůry v Jičíně a neočekával jsem tedy nic. Ale ve Třtěnicích mi jejich thrashmetal s heavymetalovým zpěvem sedl. Sympatická byla stopáž písní, která ukončila song dřív než začal nudit. Ovšem co dělal týpek s hejblátkama vedle pódia, to je mi záhadou.
Po Epidemy to na pódiu zešedlo a zvrásnělo, to když naběhli ostřílení dědci českého thrashmetalu V.A.R. a byla to opět jízda. Tyhle chlápci jsou profesionálové na slovo vzatí a společně s naprosto odzbrojujícím a perfektním zvukem se pro mě stali nejlepší kapelou festu. Rozmrdali Třtěnice na sračku. A rozhodně to byl můj nejlepší V.A.R. v mojí kariéře. Myslím ale, že třtěničtí mé nadšení nesdíleli, protože ruku na ptáka: Byl to rachot (vratislavický alkoholický). Po Varech napajdali na scénu pořadatelé SADISTIC HANNIBAL. Jejich sadodeaththrash bavil dokonce i děti, které začaly pod pódiem pařit jako smyslůzbavené jak je vidět ve videu pod reportem. Jejich hudba by se dala definovat jedním slovem: prasárna. A myslím, že přesně to kapela chce, aby tak zněla. Dle informací, které mi byly podány u vstupní brány, bylo prodáno 130 lístků. Dobrá práce!! Po prasárně nastoupila preciznost jménem DYSANGELIUM. Takovej bordel v Německu, jak se Třtěnicím říká, třtěničtí naposledy zažili když v pětačtyřicátým projížděly tanky. Dysangelium rozdrtili na prach to, co V.A.R. rozmrdali na sračku. Paráda! A pak se trochu zvolnilo a dělal se poctivý rokenrol. Partička HEJTMAN předváděla rokec jako cyp a i s nachlazeným ochroptělým zpěvákem zahráli výtečně. A poslední, nejtajemnější z nejtajemnějších, neboť nikdo z mých známých, a dokonce ani Malej Jára, nic nevěděl o závěrečné kapele KOUDELNÍKŮV SYN. Jen jsme si přečetli, že hrají black/thrash ale už jsme byli všichni líní pustit si to nebo já nevim, zkrátka velká neznámá. A jaké to bylo? Hele docela fajnový temný metal. Nebyl jsem tam sice až do konce, protože bylo potřeba odejít trochu dřív, ale z toho co jsem viděl se sám sebe musím ptát: Jak je možný, že jsem na tuhle kapelu ještě nikde nenarazil?
Kapitola třetí: Black v Hradci Králové.
Uf! Tak tohle byla síla přátelé! Trochu to ojebu a jen stručně se tu vybliju jaké to bylo. Bylo to skvělé! Klub Lucie je velmi dobrý, s dobrou aparaturou a tím pádem dobrým zvukem. Vstupné na místě stálo 450Kč, birell byl chlazený, účast nebyla hojná, tipoval bych to nějak kolem 80ti blackmetalu chtivých hlav. První kapela VOLUPTAS mi připomněla přesně to, co bylo v jejím popisu od pořadatelů, tedy mé miláčky Ved Buens Ende a Dodheimsgard. Druhá kapela, DETPHS ABOVE, s vřískajícím vokálem a kytarama jak břitva, byl parádní blackmetal. Nejvíc se mi líbili a největší a nejrychlejší peklo předvedli ALTARS ALBAZE, jejichž blackdeathovou smršť jsem si užil na maximum. Co tam jejich bubeník předváděl, bylo neskutečný. Poslední kapelou byli tajemní temní, THANTIFAXATH z kanady, kteří nám v kápích předvedli, zač je toho šílenost. Video z koncertu absolutně nezachycuje mocnou atmosféru, kterou kapely vytvořily. Koupil jsem si tam LP THANTIFAXATH za 750 Kč a to i když jsem si to doma chtěl minulý týden naposlouchat a nepodařilo se mi to. Strašně složitá hudba. Tak snad třeba z desky to bude jednodušší. A za 450 Kč jsem zakoupil LP ALTARS ABLAZE, protože prostě proto. Nedělal jsem si žádný poznámky abych tady teď vyzvracel desetistránkový průjem ale užíval si kapely, který se dají shlédnout jen zřídkakdy jak se píše v prohlášení od pořadatelů, které zde uvádím, protože poslouží mnohem líp jako report, než můj report. Díky Grindpa Promotion and Booking za tenhle koncert a snad jste na tom neprodělali trenky...
"Sedmý den je den odpočinutí Hospodina. Proto ti přikázal dodržovat den odpočinku." Kdy jindy než v neděli se ponořit do nejtemnějšího, nejpokroucenějšího black/death metalu, který odmítá všechny gnostické tradice?
Na červen jsme připravili koncert pro nejnáročnější gurmány, tohle budeme letos dramaturgicky těžko překonávat. Přinášíme exkluzivní výběr kapel, které patří k tomu nejzajímavějšímu, co se momentálně na této scéně děje. Vystupují jen zřídka, a obvykle za nimi musíš vyrazit na silně žánrově vymezené festivaly. Přijď se na ně podívat do klubu!
Kanadské trio anonymů.s parádně vystavěnými songy, které vlastně často mají "hitový" potenciál. Mocné postupy plné padajících harmonií a modulací, čisté disonance jako kdyby se andělské chóry bortily do pekel (podobné démoničnu ve vážné hudbě: Schnittke, Penderecki, Skrjabin, ale i Bach, Pergolesi). Devastující krása, navíc technicky dokonalá. Společně například s Lychgate, Dodecahedron nebo Imperial Triumphant patří k absolutní špičce technického, experimentálního a nejen intelektuálně novátorského přístupu k black metalu. Vystupují téměř výhradně v Severní Americe a na evropská pódia se během více než patnácti let existence vrací teprve podruhé. Teď máš výjimečnou šanci je vidět naživo. Nenech si ji ujít!
Sestavu Altars Ablaze tvoří zkušení muzikanti z kapel jako HEAVING EARTH, CULT OF FIRE, BRUTALLY DECEASED a dalších. Není teda divu, že se okamžitě dostali mezi špičku českého extrémního metalu. Debutové album Life Desecration je ve všech směrech špičková práce, která si nezadá s výtvory těch nejvěhlasnějších kapel. Jedovaté, technicky náročné riffy, okořeněné trochou hypnotičnosti, dramatičnosti a brutality. Všechno je poskládáné do mozaiky, která dokonale funguje – drtící bicí, výrazná baskytara, kvílející i řezající kytary a démonický vokál. S živými koncerty šetří a hrají primárně v zahraničí, i v tomto případě je to teda exkluzivní příležitost zažít jejich hudební smršť.
Depths Above přistupují k black metalu z té mlhou zahalené strany – místo zběsilého náporu sází na tíživou atmosféru, rozvážné budování skladeb a zvláštní, podprahovou zlověstnost. Inspiraci u francouzských mistrů jako DEATHSPELL OMEGA či AOSOTH nezapřou, ale svou cestu si razí tvrdohlavě a po svém. Čekej drtivé marše, potemnělé melodie, zneklidňující šepoty i nečekané záblesky světla v jinak bezútěšné temnotě. DEPTHS ABOVE si pečlivě vybírají, kde zahrají – koncertují jen párkrát do roka. I proto je tohle vystoupení malým svátkem.
Voluptas vycházejí z klasického severského black metalu, ale rychle se vymykají žánrovým hranicím. S lehkostí propojují syrovou urputnost s psychedelií, melancholií i prvky doom metalu, post-rocku a experimentu. Jejich mohutný zvuk pohltí a vtáhne do temného světa, kde se vedle blackmetalové mizantropie ozývá i saxofon a náznaky noisu. Pokud máš rád kapely jako VED BUENS ENDE, DODHEIMSGARD, nebo rané ULVER, Voluptas tě nenechají chladným – patří k nejzajímavějším jménům mladé české scény.
Nejlevnější vstupenky koupíš v první vlně předprodeje (do 4. května 2025, 23:00) za 390 Kč. Druhá vlna za 420 Kč bude v prodeji do 7. června 2025, 23:00). Pokud se nevyprodají v předprodeji, budou vstupenky k dispozici i na místě.
...je ho tam třeba, jak by řekl našinec. Neboli zástrčkový den. U nás se říká, že ve středu prcaji jen buzeranti, lidi kteří neznají Debustrol (buzeranti) a lidi, kteří poslouchají Chinaski (buzeranti). Takže místo prcání se tu budeme seznamovat ve středu s muzikou. Jen aby řeč nestála, protože historické čtivo je už minulostí. Místo historického čtiva sem budu vkládat odkazy na zajímavá alba. Žádný kecy okolo. A kdyby tu někdo objevil třeba i jen jednu desku, která ho/ji/ono osloví, mise bude splněna. Jako první středeční kapelu vybírám DEMIMONDE a jejich skvělé, ale nedoceněné album Mutant Star.
Poslední na tomto blogu uploadnutý Metal Hammer. Stahujte zde!!Snad někoho ty časopisy aspoň trochu potěšily, když už jsem nad tím strávil spoustu hodin skenování, převádění do PDF a uploadování...
PS: Pokud vám nepůjde stáhnout, nezoufejte a vraťte se sem jindy. Nastal nějaký problém se zabezpečením stránky a někdy to stahovat jde, někdy ne. Nejsem ajťák, takže s tím nehodlám nic dělat. Sorry, chyba není na mé straně...
Krásně pomalu se rozjíždí tahle nádhera na čirém asfaltu. Ponurý začátek alba, které obsahuje jednu dlouhou písničku, se zažere do mozku takovým způsobem, že si ho budete pobroukávat ještě hodně dlouho po vaší smrti. Co se týká ponurosti, je toto album stvořené ke chcípnutí. Uplně to vidím... normální chlápek ve středním věku v dluhové pasti. Žena ho opustila, děti ho neznají, přátelé mu dali sbohem. Exekuce na cestě... Jediným řešením je sebevražda. A k tomu právě dobře poslouží počin kapely Manii. Nebohý, zadlužený chlápek s tím jde skoncovat. Venku je chladný podzim. Do uší si na svou poslední cestu pustí album Innerst I Mørket. Jde přes pole do lesa. Studený vítr ho bičuje do tváří, ale jeho hřeje pocit, že všemu bude už brzy konec. V lese si sedne pod strom do jehličí a pomalu umírá na podchlazení. Čeká až pomalu chcípne. Padající mlha na něm tuhne. Začíná sněžit a mrznout. Tělesné funkce pomalu ustávají. Tělo je silně podchlazené. Deska končí... Nádherné podmanivé tóny této písně, která je roztažená do celé desky, působí jako pomalá, studená a hlavně nevyhnutelná smrt. Na nic jiného při poslechu myslet nebudete. Jen na to, jak se vším skoncovat. Skvělá píseň/deska s originálním zvukem, který skřípe a píská a je doplňován mohutnými basy, v krásném provedení na průsvitném vinylu s matným obalem uvnitř s plakátem znázorňujícím hořící budovu. Hudebně se pohybujeme někde na pomezí ponurého suicide blackmetalu a soundtracku ke zdechnutí. Tohle album (a vůbec kapela Manii) dává vzpomenout na legendární debutové album od Manes. Aby taky ne, když dva ze tří aktivních členů plus jeden bývalý hrají, nebo hráli v Manes. Takže pokud máte rádi pomalý blackmetal ze záhrobí, Innerst I Mørket je jasná volba.
K poslechu a chcípnutí Manii níže. Neodporučuju poslouchat jen tak na notebooku, ale švihnout to do uší přes něco kvalitnějšího.
PS: Pokud vám nepůjde stáhnout, nezoufejte a vraťte se sem jindy. Nastal nějaký problém se zabezpečením stránky a někdy to stahovat jde, někdy ne. Nejsem ajťák, takže s tím nehodlám nic dělat. Sorry, chyba není na mé straně...
Další zastávkou u pana faráře v Mladé Boleslavi byla akce se čtyřmi zajímavými kapelami. Tentokrát se koncert konal ve středu v předvečer festivalu Nice To Eat You a otevřel svým konáním můj kulturně nabitý týden, kdy jsem stihnul koncert v Mladé Boleslavi, festival v Chřibské a párty v Sekeřicích.
Na moje poměry poněkud plodnější čtyři dny, co se muziky týká. Nejprve jsem se ve středu s Medvědem a Amorfisem vypravili do Boleslavi k panu farářovi, ve čtvrtek se pak naše parta plná Járů, Marjánů, Medvědů, Pavouků, Magiů a Amorfisů sešla v Chřibské na skvělém festivalu Nice To Eat You a v sobotu jsem se odtrhl od party a vyrazil sám na vesnickou tancovačku. Ale pěkně popořádku... Miluju farářovy letáky na jeho akce. Respektive kapely, které zve do města Škodovky, abychom si rozšířili obzory. Nejednou se stalo, že jsem o kapele neměl tušení a po absolvování mladoboleslavského koncertu jsem si hned musel zajít koupit nějaký hudební nosič nebo kus oblečení. A nejinak to bylo i tentokrát. Po zaplacení vstupného, které činilo 500Kč za čtyři zahraniční kapely, čekáme co se bude dít. Lidí přišlo poskrovnu, takže se nikam nespěchá. Z letáku mě zaujalo hlavně kulaté logo, které jsem nerozluštil a až kluci mi řekli Vole kolem dokola to máš napsaný co to je. No tak jsem byl za blba. Nebylo to poprvé a zdaleka ne naposledy. Popíjíme pivo za 45Kč od krkonošského pána. Není uplně nejhorší, ale to první jsem docela kousal přes zuby. Půl hodiny po avizovaném začátku, se v objektu nacházelo asi dvacet návštěvníků lačnících po deathu a blacku. První kapela na to vlítla s hodinovým zpožděním. A popravdě se s tím vůbec nesrala a ládovala nás tóny svého deathblacku. Co jsou zač? Nevíme hele. Až po skončení se dozvídám od pavouka "Vole to sou Sakro". No a až teď před psaním dnešního kratičkého reportu jsem zjistil, že v pavoučím nářečí Sakro znamená EXEQUIAE SACRO.
Kapela nám nabídla všemožná tempa od středního, pomalého až po výplachy a sem tam heavymetalové sólo. Zní to chaoticky ale velmi dobře. Na to, že nevím co je to za bandu, dobrý. Ke zvuku asi tolik, že v rámci možností to bylo v pořádku. Po skončení dáváme třetí pivo a jdem s Amorfisem doplatit parkovné, neboť jsme po příjezdu neměli požadované množství drobných mincí a parkovací automat nám vytiskl parkovací lístek pouze do devatenácté hodiny a dvaadvacáté minuty. Když jdeme k automatu, vidím, že na obrubníku je krásné vysrané hovno. Povídám Amorfisovi: "Hele, uděláme fotku jak volizuješ to hovno?" Amorfis bez mrknutí vousů odvětil: "Mít trojku tak snad.." Myslel samozřejmě kdyby měl trojku v žíle. Ale i tak si myslím, že by do toho nešel. Je to slušný mladý muž. No i když další jeho slova si trošku se slušným mladým mužem netykají: "Jak to chutná asi? Je to slaný? Sladký?" Nakonec ponecháváme hovno hovnem a mažeme na kapelu.
Tu s tím kulatým logem. Tu která potvrdila moji debilitu, když jsem nebyl schopen rozluštit jejich logo tím, že zaměřím své zraky kolem dokola klikyháků, kde je normálním písmem napsané AMALEKIM. Od prvních tónů bylo jasné, že mám novou oblíbenou kapelu. Přesně jak popisuju na začátku. Neměl jsem tušení, že existují a po pár minutách si mě naprosto získali svým rohatým bigbítem blackmetalového typu. Z uší mi vyditelně vystříkla salva černých srdíček. Zvuk trochu haproval, ale muzika byla skvostná. Na tom jsme se shodli všichni. Kapela jde proti proudu a své vystoupení absolvovala namalovaná načerno. Snad nebude afroamerickým čtenářům tohoto blogu vadit, že jsem použil slovo "černá" ve spojení s barvou na xichtě. Všichni měli černé kapucové outfity. Byly vidět jen zuby všech tří zpěváků. Hudbou mi to vzdáleně připomínalo nejvíc Mephorash a Mephorash já tuze rád. Samozřejně okamžitě po s končení zabíhám zakoupiti jejich desku. Chlápek co byl u jejich stánku na mě něco plácá amerycky, jenže já amerycky umím akorát Bidén a Tramp, tak mu říkám hezky česky "Já ti stejně nerozumím, ale souhlasím." A on na to "OK." Hele není důležitý umě cizí jazyk. Důležité je umění dohovořit se. Desku mi chce prodat levněji, než ji prodávaji (575Kč) protože nemá nazpátek, ale to se u mě se špatnou potázal a naopak si ji já z vlastní iniciativy kupuji dráž, tedy za šest stovek. Měl jsem trochu obavu, aby se mi muzika líbila i z vinylu, aby to mělo dobrej zvuk, protože jak píšu, kapela pro mě byla naprostou neznámou. A víte co? Zvuk to má uplně luxusní a hudebně mi to sedí a jsem rád, že jsem si to koupil. Skvělá záležitost!!
Poté začali ladit SIDEREAN. Když bylo naladěno, farář na ně zahalekal "Jdeme na to?" Kytarista mu odvětil "Jebem na to." Každý řekl něco jiného ve svém jazyce a přece se domluvili. Zpěvák má na sobě tričko Darkthrone s motivem první desky. Když se před Medvěděm řekne Dakrthrone, automaticky si odplivne. A já to chápu. Není to kapela pro každého, zvlášť když každá deska zní uplně jinak než ta předchozí. Ale zase Medvěd, jako milovník deathmetalu by měl věnovat pozornost právě první desce "Soulside Journey", která je čistý severský deathmetal. Takže Medvídě, až si tohle budeš číst, klikni tady a poslechni si to. Třeba budeš mile překvapen. Ale třeba taky ne. Pokud se vrátíme k právě hrajícím Siderean, je od začátku jasné, že mě to bavit nebude. Jednotvárný zpěv s občasným zascreamováním považuji za největší slabinu. A celý ten jejich progresivní deathový ansámbl šel prostě mimo mě. Kapela si vyžádala "mnogo mgly", patrně měli v úmyslu navodit nějakou ponurou atmosféru, což by se k nim asi i hodilo, ale na ponuré atmošky tu máme doommetal žejo. Přišlo mi to jako nějaký psychedelický funeral death. A jak všichni vědí, já jsem člověk jednoduchý, mozkovými závity neoplývající a k životu mi stačí muzika jednoduchá, abych nad ní nemusel přemýšlet, protože přemýšlení bolí. Mě to přišlo jako nějaká levičácká kapela. Bez jakéhokoliv xichtu, image. Ovšem když jsem šel odpustit močový měchýř, na WC, ostatní močící byli jiného názoru a Siderean sa im páčili. Pavouk láteří, že ani jedna kapela neměla setlist, který by mohl uzmout do své sbírky. Řikám mu: "Vole to jsou chytrý kapely, který vědi co maji hrát a nepotřebujou setlist." Pavoučisko zavlnilo nožičkami: "No jo, ale já mám hovno..."
Před poslední bandou se bavíme o tom, že kopáky nejsou skoro slyšet a že na každým festu a koncertu se zvučí právě kopáky. A šup, najednou jsou kopáky na světě. Bohužel ani to, že byly slyšet, nepomohlo kapele DEFACEMENT, aby byli zvukově na výši. Zvučí farář společně s kytaristou, který seběhl s nástrojem mezi nás a diriguje zvuk, takže ta hluková koule, která z toho vznikla, byla vlastně úmyslem člena kapely, který to schválil. Když se začne hrát, slyšíme jen neidentifikovatelný bordel. Škoda toho zvuku. Kapela hrála brutálně. Vždycky jsem si myslel, že nejtvrdší kapela na světě je Agony Conscience, a myslím si to dál, ale tihle bardi jim šlapou na paty svým neandrtálstvím, brutalitou, kanálním vokálem. Uf! Tohle se těžko vstřebává. Stejně jako Agony Conscience. Bordel bordel bordel. V dobrým slova smyslu ale. Docela rád bych viděl notový zápis třetí písně prosím pěkně. Zvuk byl opravdu špatný. Ozývalo se časté vazbení, basa nebyla slyšet, zpěv byl potlačen. Prasečina nejvyššího kalibru po všech stránkákch. Kytarista a basák lomeno zpěvák ty struny snad prstama soustružili ty vole. Hráli přesně tak dlouho, aby z toho nerozbolela hlava. Po nějakých dvacetipěti minutách mi přijde zpráva od Medvěda: "Tohle je zbytečnost, jedeme se domů vychrápat?" Odpověděl jsem mu: "Tatííííí, ještě 5 minut..." A šup, ani ne za tři minuty byl konec vystoupení. Pro mě, Amorfise a Medvěda byli vrcholem blackmetaloví Amalekim. Pavouk nejvíce zrůžověl při první kapele. A co z toho vyplývá? Že to chce víc blackmetalu...
ČTVRTEK, PÁTEK: CHŘIBSKÁ
Letošní Nice To Eat You Deathfest se neobešel bez nějakých změn v sestavě už před festivalem, ale to mi bylo putna, protože moji koně, Tsatthoggua, na plakátech byli stále uvedeni. A vědomí, že máme chatku se sociálním zařízením přímo v areálu a že tedy budeme mít kde omýt naše umolousané vejce a kde složit zpráchnivělé kosti na noc, dodával tomuto festivalu punc spokojenosti ještě před začátkem. Tentokrát jsem nevyužil služeb medvědových a koňských sil jeho automobilu, nýbrž jsem se dopravil na NTEY po vlastní ose, neboť jsem měl v plánu v sobotu ráno festival nadobro opustit a zajet se podívat na jinou akci do jiného kraje s jinou muzikou. Což je ostatně již řečeno výše.
Už cestou jsem si vzpomněl, že jsem si doma zapomněl pantofle. KURVA!! Budu si muset nějaký vyrobit!! Hned po příjezdu jsem se ale na nějaký pantofle vysral a běžel si koupit nějaký desky. Konkrétně jich bylo nakonec 6ks. Hurá! A hned pak s Pavoukem a SODíkem na pivo vyzkoušet, jestli dám aspoň malýho bobra, když už ne velkýho. Malej bobr, jak jsme se od Pavoučiska dozvěděli, spočívá v tom, vypít alespoň šest piv bez vychcání. Velký bobr je pak jen pro profesionály, protože je to dvanáct piv bez vychcání. Prozradím, že jsem neulovil ani malýho bobra a u pátýho pivka se běžel protrhnout. Jako poslední do naší chaty dorazil Marján a hned jak vylezl z automobilu, skandoval jsem SPARTA!!! SPARTA!! Jo chtěl jsem ho nasrat, protože on je velký fanda tohoto fotbalového týmu a jak jistě všichni vědí, tuhle sezonu Sparta posrala co mohla. Stane se... Než začne festival, vedeme rozhovor o všemožném. Od kopců do Šumperka až po věřící politické pirátky...já si vyrábím pantofle, které sklidily salvu smíchu hlavně u Barušky, která se na nás přišla podívat. Je hezké, že potkáváme stále ty stejné xichty.
A když jsem tu zmínil Spartu, tak ještě jednou takový malý příběh našeho Marjána, který je do chatky sedmý, avšak v chatě je postelí jen šest. Bylo dohodnuté, že si půjčíme postel z jiné chatky, kde ji nepotřebují. Tak to jde Pavouk dohodnout a když pak přijde k Marjánovi, povídá mu:
"Hele, budeš mít postel, ALE!!"
"Co, bude bez matrace?"
"Ne, bude komplet matrace a všechno, ale bude od slávistů."
Ty vole my se mohli potrhat smíchy.
Pokud by se stále ještě našel někdo, komu nevoní to, jak hodnotím kapely, nechť to prostě nečte. Je mi to jedno. Hodnotím si je podle sebe tak jak se líbí mě, a ne jak se líbí profesionálním recenzentům. Píšu to proto, že třeba hned první kapela pro mě prostě nebyla dobrá. Byl to nějaký deathcore a ještě špatný. Jestli můžu věřit programu, jmenovali se SWEPT INTO DECAY a jak by řekl pavouk, zbytečnost. Druhou kapelou byli TRAUMATOMY. To bylo oproti první kapele jiné kafe. Ale stejně to nebyl můj šálek Březňáka.
Už od druhé kapely je celkem slušná návštěva v hracím stanu, ale to dělalo možná to počasí, které nebylo ideální. Foukal vítr, byla zima, chvíli pršelo, chvíli ne, pak průtrž, pak sluníčko... Ve stanu, kde hrály kapely, sychravo nebylo a proto se v něm schovávalo hodně lidí. Koukáme na Traumatomy a najednou si uvědomuju, že hraje už asi třetí písnička a že mezi nimi vůbec nebyl poznat rozdíl. Tou dobou nějak přijížději Malej Jára a Velkej Jára, tedy naši Jáři. Malej Jára měl ode mě slíbenou tištěnou podobu mé povídky, kterou jsem sesmolil nedávno a protože on jako první projevil zájem o mé mistrovské dílo, vytiskl jsem ji, svázal a vlastní krví potřísnil, když jsem si prsty rozpíchal při sešívání. A aby měl výhodu toho, že ji bude číst jako první když už teda projevil zájem, a ostatní aby utřeli dočasně nos, připravil jsem mu takovou malou zapeklitost. Knížečku jsem zabalil do plechu a zamkl zámkem na kód, který mu pošlu až po skončení festivalu. No nejsem já to přeci ale debil? :-)
Tak snad se nepořeže až se do toho bude dostávat... Další kapelou, kterou jsem shlédl, byli PIKODEATH a ti byli tradičně výborní. Zpěvák jako vždy totální nezmar s xichtem tak temným, že doba temna je proti tomu šedesátka žárovka. Naživo je tahle kapela parádní. Ale půjdu si to koupit a poslouchat doma? Ne. A po nich se děly věci. Na pódium se vyšvihlo pět krásek. Pět samyc, napadlo mě okamžitě. Dívky, toho času na pódiu si říkaly EMASCULATOR a ukázaly nám zač je toho deathmetal.
Uplně výborný death, kotel, vylitá piva... Ale opět, chci to slyšet i doma? Nechci. Pavouk samozřejmě neohroženě čeká na setlist a pokud se nepletu i CDčka si od slečen nakoupil. Další kapela neměla jedinou šanci po předešlých buchtách zaujmout takže je ani nebudu jmenovat. Ovšem ten den pro mě nejlepší kapelou byli STABBING. A opět v tom měla prsty dívka. Konkrétně za mikrofonem. Vizáží mi připoměla trochu Amy Winehouse, projevem mi připomněla fekál na vozidle Tatra V3S. Naprosto odzbrojující vokální projev. George Corpsegrinder Fischer se svým dva a půl metru širokým krkem v průměru, si může jít vyhonit. Tohle bych si i doma pustil. Po koncertě se k nám nachomýtnou dvě holky a prej: "Nazdar chalani, kolik vám je? Zapni se..." a ukazují na tuším že to byl Medvědův rozepnutý poklopec. Medvěd nebo možná to byl někdo jiný, už si to nepamatuju, neboť bylo pokokot piv, s úsměvem odpoví: "Vždy připraven!" A pak nastala velká změna v programu, neboť nevystoupila pořadatelská kapela, která měla i křtít nové EP. Stala se taková ošementá věc, že bubeník se ocitl v psychiatrické léčebně, kapelu nechal ve štychu a FLESHLESS o kterých je řeč, dočasně ukončili svoji činnost. Místo nich tedy zahráli námi oblíbení JIG-AI a opět to byl parádní námrd jako vždycky. Při jejich setu se ke mě přitočí Malej Jára a povidá mi: "Ty vole je neskutečný, jak tři lidi dokážou udělat takovej bordel." Odpovím mu dvouma slovama: "Final Exit." Malej Jára kapituluje: "Teďs mě dostal."
Poslední kapela je po Jig-Ai pro mě bezpředmětná, takže se odebírám na kutě, neboť jsem předešlé dny hovno naspal. Ovšem někteří členové naší chatové posádky popíjeli až do kuropění. I když popíjení není ten správný výraz. Chlastali jako divá zvěř!! Zaplať pánu bohu za špunty do uší... A najednou je druhý den festivalu a hraje první kapela, BELLY ERROR, což byl klasický tupatupa gore průměrného typu. Víc než muzika mě zaujaly příběhy jednotlivých písní, které nám zpěvák vždycky před písní osvětlil. Zpívalo se tedy o panu Hojerovi, o žížale Jůlince, ovšem za nejlepší příběh považuji příběh dvou Slováků, kteří chtěli vidět mozek, tak si vyhlídli nějakýho kořena, rozbili mu hlavu a... viděli mozek. Muzika byla skočná, veselé texty poutavé. Nejvíce se mi líbila píseň, kdy vypomohl na druhém vokálu i spolupořadatel festivalu pan Haboš. Pak zahráli VANGUARD, kteří mě srali už při zkoušce. Furt si něco vymejšleli. Pak mě srala i jejich muzika. A tak jsem se šel vysrat já na chatu a člověče z dálky tlumeně na tý chatě to znělo docela dobře. Takže pokud se vám někdy nebude líbit Vanguard, stačí si sednout na hajzl a bude to cajk. Po nich jsme byli upozorněni vousatým blondýnem, že další kapela je prča, že její členové jsou převlečení za ptáky a tak dále a víte co? Ta kapela byla fakt prča a její členové fakt byli převlečení za ptáky. Jmenovali se příhodně VOLIÉRE a byla to banda pošahaných Belgičanů - pelikánů, kuřat, plameňáků a já nevim ani co za ptáky vlastně představovali. Ale bylo to všechno strašně milé. Bicí měli automatické, zvuk dobrý, písně chytlavé. K dokonalosti chyblělo už jen na pódiu vystavět drátěnou voliéru a aby hráli v ní. Když už tak už žejo...
Hele když může být kapela ve světě proslavena hovny, proč ne ptačím sborem žejo. Jen se mi nelíbí taková ta tématická diskriminace. Zpíváš o hovnech? Ok. To je v pořádku. Stejně jako když zpíváš o prcání mrtvol, čtvrcení lidí, všechno je v pohodě. Ale jakmile zapěješ o strýčku Adolfovi a ukážeš zdviženou pravicí, kolik napadlo minulou zimu sněhu, hned je oheň na střeše. Prostě dyskrymýnace móre. Pak hráli ABRASIVE a že prý to bylo dobré, ale já s tímto tvrzením nemohu souhlasit. Dle mě se jednalo o obyčejný deathmetal. Tou dobou opět začalo pršet a protože jsme nechtěli být na Abrasive, šli jsme si sednout ven pod stan. Najednou, kde se vzala, tu se vzala, sympatická dívka přišla se schovat, ale postavila se na rozhraní dvou stanů, ze kterých jí kapala voda do kelímku s pivem. Já na ni koukám, ona kouká na mě, oba se smějeme a povídá mi: "Aspoň budu mít víc piva." a jak mluví, tak jí trochu uteče slina a prej "Ježiš, já tady slintám." Načež ji s naprosto vážnou tváří odpovím: "To holky obvykle dělávají, když mě vidí." Všichni jsme propukli v hromadný smích načež ona dodá: "Já možná začnu i téct." Sympatická dívka... Další kapela co jsem viděl, byli SPHERE a ti nebyli v mých uších uplně marní, ale to by museli hrát jen krátce aby mě nezačali nudit, což začali, protože nehráli krátce. No a taky tam byl náš kamarád Liberečák, který přestal před několika měsíci pít alkohol. Jo, jsou i tací lidé. Komu není radno, tomu není pomoci. Kdybys chlastal dál, nepřestaly by se ti líbit moje reporty. Ty jsou psané buď pro inteligentní lidi, nebo pro alkoholiky... Né, kecám. Taky mám pocit že reporty jsou furt dokola, že to stagnuje...
Tohle z mladého, pohledného muže udělala abstinence. Zmuchlané ošklivé individuum vagabundského typu. Zdravím tě vole!!
Když hraje ANIME TORMENT, přijde mi zpráva od Pavouka, že moji headlineři Tsatthoggua vybalili merch. Měl jsem v plánu zakoupit mikinu ale bohužel neměli ten motiv který bych chtěl na mikině, tak mám jenom tričko za pětikilo. Pak hrála KLYSMA a ti byli v pohodě a pak TOXAEMIA a SODík to vystihl přesně: "Takováhle muzika mi připadá taková poctivější než slam." Nelze než souhlasit. Toaxemia se opravadu povedla. No a pak se to stalo. Zase nepřijela jedna kapela, takže moji miláčci, které sleduji od počátku věků, TSATTHOGGUA, naskákali na pódium o hodinu dříve. Nazvučili se, odběhli dozadu, nasadili si krásné sadomaso kukly, chopili se svých nástrojů, zpěvák koženého biče a prznění děvek mohlo začít. Já kluky upozorňoval, že tohle bude něco extra. Přiznám se, měl jsem trochu obavy aby se něco neposralo zvukově, ale ono se neposralo vůbec nic. Tsatthoggua ukázala všem, kde má kozel píču. A líbili se všem, protože po každé písni sklidili velmi pozitivní reakce. Mě se víc libily staré skladby, které jsou mé sadomasoduši bližší. Myslím si, že i samotná kapela byla překvapená z toho, jak byli přijati. Přeci jenom, jediná blackmetalová banda na deathmetalovém festivalu, ausgerechnet jako jeden z headlinerů... No jak píšu. Všechno se povedlo. Na konci tsatthogguího setu jsme si vyřvali přídavek. Kapela se tedy vrátila a namlátila do nás ještě jednu píseň a byl konec.
Medvěd ač nerad, musel mi to pochválit. Já mu na to odpovím: "Vidíš, to by je zabilo na Czech Death Festu dát tam dvě takovýhle kapely?" Na tuhle otázku se hledá odpověď blbě... Já posílám velký díky pánům pořadatelům, že tuhle bandu pozvali na festival Nice To Eat You a splnili mi tak vlhký sen a kdyby se tenhle blábol k někomu z nich donesl, vůbec by nebylo na škodu příští rok pozvat zase něco zpestřujícího. Takoví BESTIAL BUKKAKE by vůbec nebyli marní, pokud tedy hrají naživo. Ať to bude jakkoliv, příští rok se tam zase všichni sejdem a snad už nebudu muset/chtít opustit festival v sobotu ráno. Jenže uznejte sami: Je lepší protrpět kapely, které mě moc nebaví na třetím festivalovém dnu, což je vždycky peklo, nebo jet na malou akci na SÓL, NAURRAKAR a MALLEPHYR? Odpověď níže...
SOBOTA: SEKEŘICE
Původně měli v Sekeřicích vystoupit ještě i Sabaton, jenže Sabaton v Čechách nikdo rozumný nechce, tak se pan pořadatel rozhodl, že je vyškrtne ze soupisky. A to bylo něco pro mě, protože já Sabaton taky nijak dvakrát nemusím, vlastně jsem nikdy neslyšel celou písničku, ale i tak ten leták bez jejich loga vypadá líp a prostě... zkrátka jsem opustil třídenní festival Nice To Eat You už po dvou dnech, abych si vychutnal pořádnou muziku. Jak jsme se dočetli, pořádná muzika byla na NTEY zastoupena mimojiné kapelou TSATTHOGGUA, tedy blackmetalovou bandou, tak proč si neprodloužit hudební nálož o další černěkovové bandy žejo.
Živá hudební produkce je na tomto komorním festiválku plánována vždycky až na sobotu podvečer, takže nějak v půlsedumnácté přijíždím do sekeřického areálu, zdravím se s panem pořadatelem a dávám si pivko značky Divočák. Desetistupňové za 46Kč = 50Kč. Pivo je dobré, lidé kolem jsou příjemní. No musel jsem držet hubu, byl to tam samej Pražák :-) Po chvilce přijel ještě bratranec, taky z Prahy, dali jsme řeč a další pivko a najednou se začalo hrát. Nastoupili plzeňští SÓL, kteří byli jedna z kapel, která mě přiměla k tomu, abych oželel sobotní program na Nice To Eat You festivalu a přijel kousek za kopec od nás do Sekeřic. Bylo přesně 17hodin sekeřického času, když Sól spustili jejich variaci na teskný sebevražedný blackmetal. Jak já říkám, oni jsou česká odpověď na legendu Silencer. Sól se za poslední měsíc stali mojí nejposlouchanější kapelou. Velká škoda, že mají jen jedno CD a koncertují jednou za uherský rok (mám štěstí, viděl jsem je už dvakrát), s čímž si kapela vůbec hlavu neláme. Když jsem si po skončení jejich koncertu šel koupit CD, o kterých jsem den předtím klukům básnil, že je nemám už kam dávat a že si cédéčka už kupovat nebudu, tak říkám zpěvákovi kapely: "Já čekám, že to vydáte na LP, ale vy se k tomu nějak moc nemáte." Načež mi s úsměvem odpověděl tuším kytarista to byl "My se nemáme k ničemu." Řikám, že "Je škoda že koncertujete jen dvakrát do roka." Odpovědí mi bylo že "No spíš tak jednou." čemuž jsme se všichni zasmáli. I to byl důvod, proč jsem se vrátil do svého rodného kraje na tuhle akci. U podobné kapely nikdy nevíte, jestli ještě někdy bude možnost ji vidět naživo. Koupil jsem si ještě tričko a protože já jsem na rozhraní velikosti prasečí, tedy XL a hovadské, tedy XXL, a den předtím jsem si koupil tričko Tsatthoggua hovadské velikosti a je mi větší, tak od SÓL si beru jen prasečí velikost a až si ho někdy oblíknu, tak budu doufat že v tom nebudu jak jitrnice. Muzika Sól je jak jsem již naznačil typu sebevražedně blackmetalového, procítěného, emocemi předymenzovaného. Díky zpěvu, který je takový jaký je, nutno podotknout, že v tomto stylu muziky není nijak překvapivý, budete tuhle kapelu buď milovat, nebo nenávidět. Já patřím do první sorty. A i pražští účastníci s ní byli spokojeni, protože se z pohodlí chlastací terasy přemístili před kapelu a to i přesto, že semtam pršelo, poryvy větru honily šedé mraky sem a tam a bylo prostě hnusně na polovičku května. Je vidět jak se planeta otepluje. U Hradce Králové už hoří! Měl jsem trochu obavy o to, jaký bude zvuk. Přeci jen se v podstatě nacházíme na oslavě narozenin nadšeného fanouška muziky a to vybavení nemusí být nutně profesionální. A víte co? Zvukově to bylo v pořádku. A to i když kapela přijela o mínus jednu kytaru. I tak jsem si je užil a jsem rád, že jsem se rozhodl vyměnit poslední den Nice To Eat You za LMB párty. Když jsem tu zmínil jejich CD a tričko, je třeba ještě napsat, že kapela má k dispozici i limitovanou verzi dřevěného boxu, ve kterém se nachází tričko, CDčko a snad ještě něco málo, nevím. O tomhle boxu jsem samozřejmě věděl. Věděl jsem hlavně to, že jich mají jen 7 kusů. Bylo to vyrobené už před časem a myslel jsem, že se okamžitě vyprodá. Ale prej to nikdo nechce. Nehoráznost!! Já kdybych to měl kam dávat, tak si ho koupím... Na festiválku v sekeřickém areálu, který je krásně upravený a vypadá to, že se obec asi i snaží trochu zvelebovat ho, byla k dispozici ještě i Plzeň, kořalka a samozřejmě i nějaké to nealko. Já z nealka využil Tonic a CocaColu, neboť mě čekal volant večer. Také se tam vařily pochutiny. Já neměl potřebu jíst, ale bratranec povídal, že to mají strašně dobrý. Tuším jsem na ceduli viděl Čili kon karné, burgr, nějakou polévku a ještě několik jídel. Jenže co naděláš, když si bereš před odjezdem přípravek na zklidnění žaludku. Rozhodně se nebudeš ládovat dobrými věcmi. Na pódiu se vyhoupli známé naurrakaří xichty z kapely NAURRAKAR, tentokrát dle toho co se děje při zkoušce, na dva vokály. Jeden vokál je vousatý a jeden půvabný ňadratý. Ten ňadratý vokál jsem tuším už viděl v minulosti u kapely Sukkhu. Ale možná se mýlím. Ale spíš ne. Pan zpěvák nám oznámil, že "Kdo neposlouchá metal, volí komunisty!", zašli se do backstage napudrovat a za chvíli začala naurrakařež. Pokud jsem se u přechozích Sól zmiňoval, že měli dobrý zvuk, Naurrakar ho měli o level hutnější, křišťálovější, čistší. Patrně způsobeno plus jedna kytara oproti Sól, kteří měli mínus jedna kytara. Naurrakar byli jedním slovem perfektní! Třeba Pavouk říká, že jsou nejzbytečnější. Ale to je tím, že on je expert na deathmetal. Nedávno jsem viděl na youtubu recenzi na koncert Naurrakar někde z Prahy a i pan youtuber se nad Naurrakarem rozplýval. Nad jejich pódiovou show, nad image, která například u zpěváka koketuje s Atillou Csiharem, nad jejich muzikou. On to v tom videu vykládal tak erudovaně a distingovaně. Já vůbec nevím co ty slova znamenají, ale mám dojem, že se to k tomu jak recenzoval, tak nějak hodí. Copak já, já to tu napíšu jak mi prsty narostly, stylem prosťáčka ze vsi, ale oba dva se shodujeme na tom, že Naurrakar jsou prostě TOP. Alespoň tedy koncertně. Studiové nahrávky řekl bych maličko trpí jako u spousty dalších kapel, absencí dynamiky, která na koncertě je. Za mě rozhodně nejlepší Naurrakar co jsem viděl a když ještě vypomohla krásně nalíčená černokněžnice ve třech písních, bylo to zase o kus vejš. Duet v písni Uranfaust neměl absolutně slabé místo, stejně tak píseň, kterou zpívala ona sama. Také se mi líbilo, že když kytaristovi prdla struna a on ji šel vyměnit, a když pak skončila písnička, že se kapela neomezila jen na bezduché tlachání o tom, jak je hnusný počasí (bylo), jak je sekeřický areál krásný místo (je), ale že začali jakoby jamovat, nebo jestli to byla třeba část nějaké nové písně, kde obě zpěváci (jak to kurva v dnešní korektní době napsat, když dva zpěvy je jeden s pindíkem a druhej s kačenkou?) vřískají až jim z prdele lezou mláďata havrana obecného. Výměna struny se pro mě stala silným zážitkem, stejně jako celé vystoupení komanda ze země Naurrakar.... Jo už zase píšu kraviny já vim, takže se přesunu ke třetí kapele, která vyžrala nejhorší počasí. Při jejich zkoušce dost nepříjemně pršelo. Uklidnilo se to když začali hrát, ale stejně. Tohle je máj? Lásky čas? Ten Mácha byl asi slušně sjetej, když psal o tomhle měsíci v superlativech. Chtěl bych ho vidět co by psal teď. "Je první máj, debilů na Hradě a ve vládě čas..." No takže třetími do party byli thrashoví kucíí ARAWN, což byla muzika z jiného soudku. Medvěd mě upozorňoval, že Arawn jsou dobří. A i u mě, který podobnou muziku nijak nevyhledává, to bylo v pohodě. Hráli příjemný trešík. Jen ta zima by nemusela tak zimit. Kapela přijela z Mostu a když odjížděli, tak u nich prý svítilo slunce a bylo teplo, takže dorazili jen tak v kraťasech, aby se ztuhlými prsty hráli pro dvacet pět nadšenců oblíklých v bundách, mikinách, svetrech. Jejich thrash mě bavil, bavil i ostatní, děvčata točila svými kšticemi ostopéro. Všechno bylo v pořádku. Byla taková zima a takové vlhko, že hned jak dohráli, přisral jsem se k ohni který hořel nahoře u chlastání a tam to bylo jiný kafe. Slyšitelně bylo slyšet jak všem, kdo stojí okolo, praskají zvlhlé prokřehlé kosti pod kalhotama a jak syčí vysoušející se boty a oblečení. Pamatuju, že když bývala tahle akce už v dubnu, že to počasí nebylo nic moc a proto se přesunula na květen. Z bláta do louže... Na řadě je pražská bestie SARCOM. A pokud jsem psal u Naurrakar, že měli perfektní zvuk, tak Sarcom ho měli ještě perfektnější. Absolutně bezchybný. Hudba byla deathmetalová prasečina tak chytlavá, že jsem si řikal jen "Dopiče, však oni by strčili většinu deathmetalových kapel do kapsy." Hutná muzika, brutální, zpěv chlíváckej, chvílemi mi připomínal šílence z francouzských Inhumate. Chybělo už jen začít si mlátit mikrofonem do čela dokud nevytejká mozek. Skvělý! Skvělý! Skvělý! Ovšem mám takový dojem, že sekeřičtí, kteří bydlí kolem, z toho asi tak nadšení jako já nebyli. Po Sarcom opět rychle ohřát se k ohni, a čekat na mé oblíbené MALLEPHYR, kteří slibovali, že přehrají celou svoji aktuální desku. Nečekaně se jede načas, takže minutu před 22:15 končí zvukovka a přesně ve čtvrt začíná Mallephyr hrát. No a jestliže jsem u Sarcom psal, že měli perfektnější zvuk, tak Mallephyr ho měli ze všech vystupujících umělců nejperfektnější. Například oproti vystoupení na loňském Brutal Assaultu, kde se mi zvukově nelíbili, bylo tohle jak z říše snů. Kapela ve svém prohlášení nekecala a opravdu přehrála celé své výborné album "Ruins Of Inner Somposure". Chrochtám blahem, klepu se zimou, nad hlavou mi svítí velký růžový neonový nápis LOVE. Oni byli vrcholem mého trojdenního hudebního putování. Jsou prostě vynikajicí. Netřeba dalších slov. Jakmile dohráli, přídavek nedali i když se o něj žádalo, bylo kousek před třiadvacátou hodinou, loučím se s Vláďou Pořádajícím s velkými díky za parádní kapely a jedu domů. Kdybych měl sestavit můj TOP 5 od středy do soboty, bylo by to asi následovně:
1. MALLEPHYR
2. TSATTHOGGUA
3. NAURRAKAR + SÓL + SARCOM
4. STABBING + EMASCULATOR
5. AMALEKIM
Takže né že Tsatthoggua ukázala všem kde má kozel píču, ale byli to Mallephyr, kteří nám to ukázali. Teda ne nám, ale mě. Já jsem jinej. Každýmu se líbí něco jinýho...
A kdyby dnešní košík hoven u někoho ještě nepřetékal, přihazuju jako bonus zmíněnou povídku, kterou jsem vymyslel na jedné noční směně. V té povídce je všechno. Humor, gore, sex, gastronomie, muzika. Myslím, že se povedla. Povídku jsem pojmenoval DOVOLENÁ, a to z jednoho jediného důvodu. Je to o dovolené.
DOVOLENÁ
...TĚŠ
SE!
Po několikáté bořím moji malou
pěst do polámaného nosu ze kterého crčí krev. Cítím uspokojení. Uspokojení
s bolestí. Žádná bolest se ale nevyrovná té, kterou cítím ve svých
střevech. Nic nemůže napravit to slunné odpoledne, kdy se to stalo. Trocha
uspokojení přináší brutalita, se kterou lámu nosní přepážku na malé kousíčky.
Maličko se zachvěju vzrušením při pomyšlení na to, co se chystám udělat tomu
sráčovi. Nos zaražený hluboko do lebky bude to poslední, na co bude myslet… Pro
dnešek už toho bylo dost. Z posledních sil se zaklepal na řetězech, kterými
je přikován ke zdi za zápěstí a pak omdlel. Konečně. Už mě začaly bolet klouby
na ruce. Příště se budu muset vybavit nějakými nástroji. Kladivo bude na drcení
chrupavek přece jenom asi lepší. Budeš prosit abych tě podřízla ty hajzle.
Příště si rozmyslíš mi TO říkat. Pomalá smrt bude vysvobozením z tvého
utrpení. - „Zmrde!“ - zařvu mu z pěti centimetrů do obličeje, který
musím držet za vlasy na hlavě. Hned jak je pustím, spadne hlava dolů bradou
mezi klíční kosti. Pro dnešek stačilo. Beru hadici do rukou a oplachuju z něj
krev a moč. Se mi tu pochcal kurva! Ale
protože moje plány s ním jsou na delší dobu, je třeba udržovat čistotu.
Nikdo nemá rád pach zaschlé krve, zkvašené moči a čerstvých výkalů. Zběžně
zkontroluju malou tmavou místnost s malým zamřížovaným oknem. - „Nemáš
to tu moc útulný hajzle, ale zvykej si. Pár dní si tu pobudeš.“ – pomyslím
si. Nasadím mu plínku, zhasínám, zamykám, odcházím. Ne na dlouho. Těš se!
...UCHO
Poslouchám s uchem
přilepeným na dveřích. Je vzhůru? Neumřel? Snad ne. To by mě nasral. Pomalu
odemykám a pootevírám dveře do sklepní místnosti své chatky, kterou jsem
zdědila po dědovi. Jak se mi teď hodila malá chajda uprostřed hlubokých lesů.
Opatrně strčím hlavu do škvíry dveří. Opatrnosti není nikdy dost. Kolik jsem už
viděla hororů, kde se dokázal vězeň v podobných podmínkách dostat
z řetězů a pak i utéct. Jenže tohle není film. A navíc jsem mu přeřízla
achilovy šlachy. S tímhle vědomím jsem rozrazila dveře a zahalekala - „Nazdar
čuráku!“ Žádná odezva. To se nedělá. Na pozdrav by se mělo odpovídat všem.
Starým lidem, dětem, nadřízeným, kamarádům, lidem v hospodě. Prostě všem.
Patrně mu nedošlo, že není v pozici, kdy by si mohl vyskakovat. Jak
fyzicky, tak psychicky. Přiskočím k němu a vší silou ho kopnu do koulí. - „Nazdar
čuráku!“ - opakuju. Z jeho úst se ozvalo zachrčení. - „Nejdou ti slova. To nevadí. Napijeme se,
pohladíme nakopnutá varlata a popovídáme si, ju?“ - Nastavuju mu před
obličej sklenici s pomerančovým džusem. Odvrátil hlavu, ale jakmile viděl,
že se znovu napřahuju, zase něco zachrčel a v očích měl vyděšený výraz.
Chňapnul rty po brčku a trochu se napil. Jemně jsem mu čistým kapesníkem osušila
pusu a pak ho vší silou nakopla do koulí. Opět vykulil oči, do úst se mu
nahrnuly zvratky a celou mě poblil. - „To si děláš prdel!!“ - Beru do
ruky vydesinfikovaný skalpel, který jsem si přivezla na nerezovém vozíku a
jedním řezem mu uříznu ucho a nacpu mu ho do pusy a řvu na něj - „Já tě
naučím slušným mravům sráči!“ - Ucho má v puse a snaží se ho
vyplivnout. Marně. Moje dlaň opisuje křivky jeho úst tak, aby nemohl ucho
vyplivnout. - „Žer ty svině!“ - Kroutil se ale nežral. Povoluju sevření
mé dlaně a nechávám ho vyplivnout jeho uřízlé ucho. V očích jsem mu
zahlédla záblesk naděje, že mě dostal. Že svojí revoltou a pevným
odhodláníma tím, že nesnědl své ucho mi
ublížil na duši. No tak to pro tebe mám holenku blbou zprávu. Můj plán totiž
spočívá v…… Zamykám dveře a vyhazju
krvavé tampony a šití, kterým jsem mu profesionálně ošetřila díru po uříznutém
uchu. Přimář Sova z Nemocnice na kraji města by ze mě měl radost.
...PRSTY
- „Ťuky Ťuk“ - …. - „Ťuky Ťuk
ty zmrde!“… „No nevadí, odpovím si sama. - Ťuky Ťuk! Kdo tam? -Uštípnu. -
Uštípnu? - Uštípnu ti prsty hajzle!“ - Otevírám dveře, přistupuju
k němu a se škodolibostí koukám do jeho očí. Ten bezmocný pohled je
k nezaplacení. - „Zeptám se jen jednou. Chceš uštípnout prsty na rukách
nebo na nohách?“ - Bez odpovědi. - „Ahá, pán si hraje na drsňáka. No jak
chceš.“ - Z kabelky od Armaniho vytahuju zahradnické štípací kleště a
přiblížím se s nimi k malíčku jeho levé ruky. Vyděšeně to pozoruje a
pak se rozeštká: - „Ne počkej, přestaň. Proč mi to děláš?“ -ŠMIK-
„ÁAAAAAAAAAA..“ - A druhý ŠMIK.
Prsteníček i se snubákem dopadl na zem hned vedle malíčku. Řve jak Tarzan ale
je mu to hovno platný. - „Já ti říkala, že se zeptám jenom jednou. Měl jsi
šanci, prosrals ji, tak teď drž hubu.“ - Postupně na zem popadaly zbývající
prsty. Vyčerpaně mu klesla hlava na bradu, ze které se řinul pot. Z prstů
crčela krev. - „Musím ti to rychle zašít a ošetřit. Nechci abys mi tu umřel.
Ne dneska.“ - Rány mu vydezinfikuju, zašiju a ovážu. Všude po zemi je krev.
Vyměním mu plínku. - „Jaktože jsi nekakal? To se dělá? Onemocní ti bříško a
budu se do něj muset podívat.“ - Vytřu podlahu a odcházím. - „Dobrou
noc.“ - „vghrrrrr…“
...NOHY
Obíkám na sebe průsvitné šaty.
Kalhotky si neberu. Chci aby mi byla vidět moje zrzavá pička. Potichu se
připlížím ke dveřím a poslouchám. Ticho.Opatrně otevřu. Nakouknu škvírou dovnitř. Nehýbe se. - „Hej! Vstávej.
Mám pro tebe dárek“ - a podávám mu úhledně zabalenou krabici. - „Jo vlastně ty ji nemůžeš otevřít. Máš ruce,
ale máš je v okovech přidělaný ke zdi. A jo vlastně, ty nemáš prsty, takže
bys to stejně asi nerozbalil. Víš co? Abys věděl, že nejsem zase taková jakou
si myslíš že jsem, tak ti to rozbalím. Ale nejdřív mi řekni, jestli se ti
líbím.“ - „Jo. Líbíš.“ - „Chceš vidět mou kundu?“ - „Jo.“ - Vykasám si šaty, sednu si na židli a roztáhnu
nohy jako Sharone Stone v Základním instinktu, ale nechávám je
v pozici rozkročmo. - „Mám hezkou kundu?“ - „Jo“. - „Chceš si čuchnout? Ale ale co to vidím? Tobě
se chce postavit!“ - Koukám se mu do rozkroku, kde se pod plínkou utvořila
tvrdá boule. Jdu k němu a hladím ho po bouli. Je stále větší a tvrdší.
Sundám mu plínku a zmáčknu mu koule až mu vytrysknou slzy. - „To by se ti
líbilo viď? Nasrat. Teď rozbalím dárek, co jsem ti přinesla. Bude se ti líbit.“
- Vracím se zpátky na židli, a rozvážu růžovou stuhu. Pomalu pěkně, ať se těší.
Pak zvedám víko od krabice. Je napnutej a se strachem v očích sleduje, co
tam bude. - „Tadááá! No vida, máš tady pilku. Na co ti Ježíšek poslal pilku?
Vždyť nemáš prsty abys s ní mohl řezat.“- Koketně dám prsty před ústa a pohihňávám se.
- „Jak tak na tebe koukám, ty prsty nemáš, ale když kouknu na moje ruce, tak
já prsty mám. Víš co? Zahrajeme si hru. Já ti dám hádanku a ty na ni správně
odpovíš. Když ne, tak ti tou pilkou uříznu nohy v kyčlích. Hádanka: Je to
chlupatý, je to mezi nohama a má to přezku. Co je to?“ - „???“ - „Nevíš? Máš ještě pět vteřin. PĚT “ - „Sakra jak mám takovou blbost vědět?“ -
„ČTYŘI“ - „Tak mi napověz“ - „TŘI“ - Už zase brečí. - „DVA“ - Propukl
v hysterický záchvat. - „JENDA. Tududum dum…“ - „Néééé…“ - Sundávám
si šaty abych si ji je nepotřísnila krví, beru do ruky pilku, přiložím mu ji
z boku tam, kde stehno ústí v prdel a začnu řezat. Nejdřív udělám dva
tahy jen tak najemno, ale pak přitlačím a řežu do živého jak pominutá, dokud
nenarazím na kost. Ani nevnímám jak křičí v agónii a škube s sebou
v okovech. Přepižlám mu kost a noha s bouchnutím dopadne na zem. - „No
vidíš, ani to nebolelo, viď? Koukám že už ti nestojí. Už nejseš takovej frajer
co? Copak se ti nelíbí moje pihatý tělo? Podívej jak mám pěkně chlupatou píču.
A pevný kozy. To bys chtěl co?“ - Křičím na něj, odhodím uříznutou nohu,
přešoupnu se ke druhý noze a conejrychleji mu ji uříznu. Nechci aby mi
vykrvácel, takže opět probíhá profesionální lékařská pomoc. Když jsem hotová,
pohladím ho po jeho tváři a říkám: - „A zítra tě zvu na oběd!“- To ale už neslyšel. Upadl do bezvědomí.
Celého ho omyju, a osuším. Odnáším nohy s sebou a sama jdu celá zkrvavená do
sprchy.
...OBĚD
Musím mu navařit. Když už mi
nevykrvácí, nechci aby mi umřel hlady. Mám ho tu už tejden a ještě jsem mu
nedala najíst. Hledám ve všemožných kuchařkách na internetu, ale nikde není
recept na pokrm z lidského masa. - „To jako do piče je co tohleto? To
by je zabilo dát sem recept na nějaké medailonky ze stehenního lidského svalu?
Tak hlavně že se bojuje za to, aby se kdejakej sráč mohl identifikovat jako
plachetnice, ale něco pro labužníky abys pohledal.“ - Někde jsem slyšela, že lidské maso je sladké.
No tak ho trochu osolím, opepřím, přihodím chilli a to by bylo, aby mu
nechutnalo. Vytáhnu nohy, které jsem mu uřízla z ledničky, stáhnu je
z kůže, vykostím je, odblaním a naporcuju. Udělám mu řízky. Tím nic
nezkazím. Musím se smát, když si představím, že si bude žrát svoji nohu. Když
mám hotovo, naservíruju na sváteční porcelánový podnos po babičce dva krásné
řízky smažené na sádle, které jsem oškrábala z druhé strany kůže jeho
nohou a vedle plácnu trochu bramborové kaše. Přidám sklenici stoprocentního
grepového džusu, vázu s rozkvetlou růží, připravím si to na nerezový
pojízdný stolek. Shodím ze sebe zástěru, pod kterou jsem nahá. Představa, že za
chvíli bude žrát sám sebe, mě vzrušila. Mimoděk si prsty prohrábnu stydké
pysky. Jsou mokré. Omyju si prsty v džusu a jdu za ním. Opatrně otevírám
dveře a vidím, jak poklidně visí na okovech. Trochu se houpe. Buď se hýbal sám,
nebo snad poryvem průvanu z otevřených dveří, nevím. Jdu před něj. Je
vzhůru. V očích mu vidím strach. Když ale mrkne na vozík, začne polykat
sliny. Slyším, jak mu kručí v břichu. Upřeně zírá střídavě na řízek, moje
prsa a krátké zrzavé chloupky sestříhané do proužku, mezi nohama. Sundávám mu
plínku a pozoruju jeho erekci. Péro mu pulzuje. To snad není pravda. On ví že
brzo chcípne v šílených bolestech a stejně mu stojí čurák. Chvíli mu ho
honím. Pak si ho strčím do kundy a pár vteřin se o něj šoustám. Když začne
zrychleně dýchat, přestanu. V jeho očích vidím zděšení, zklamání, nasrání,
opovržení. Ani když jsem mu uřízla ucho tak takhle smutně nekoukal. - „Jó,
kamaráde, to sis měl rozmyslet předtím, než jsi mi TO na ulici řekl. Teď už stříkat
nebudeš. Ne dneska. Dneska se najíš. Nakrmím tě. Protože nemáš nohy a prsty,
tak bys to asi nezvládnul. Dnes se podává telecí řízek s bramborovou kaší.
Doufám že máš rád telecí.“ - Přitlačím vozík s jídlem až k němu.
Dávám mu trochu napít a pak zakrojím nožem do šťavnatého měkkého řízku
z jeho nohy a na vidličce mu podávám velké sousto před jeho pusu. Otevírá
ji a já mu vkládám kus jeho opečené nohy obalené ve strouhance do úst. Pomalu
žvýká. - „Chutná ti?“ - „Mhm…“ - „To jsem ráda. Zítra ti uvařím něco
lepšího.“ - Ukrajuji další kus řízku a jako malému děcku kroužím vidličkou
před obličejem - „Okolo pece, šup do pece.“ - Mám pocit, že se snad i
usmál. Takhle to pokračuje, až dojí celou porci. Napije se džusu a vypadá
spokojeně. V rámci možností. Otočím se a na odchodu přes rameno prohodím: -
„Když nebudeš zlobit, zahrajeme si zítra hru. Tak ahoj.“
...SKALP
Rozhodla jsem se, že na dnešním
menu bude polévka. Bude to vývar. Do velkého hrnce jsem nakrájela zeleninu,
přihodila část stehenní kosti se zbytky masa, sůl, pepř a nechala jsem to
bublat. Určitě mu bude chutnat. Když je vše připravené, položím velkou mísu
s polévkou na vozík hned vedle hlubokého talíře, naběračky, lžíce a
vibrátoru. Shodím ze sebe kuchařskou zástěru. Ani nemusím zkoumat, jestli jsem
vlhká. Cítím, jak mi vzrušenímstéká čůrek
kundího šlemu dolů po stehně. Otevírám dveře a koukám, on mě snad rád vidí.
Nebo spíš moje kozy a pičku. Chlapovi stačí málo ke štěstí. Stačí na něj
vystrčit kozy, nebo kundu a je váš. Takhle jsem ho taky sbalila a později
omámila a přikovala. Neměl mi TO říkat. Prostě neměl! To se nedělá! Tlačím před
sebou vozík s polévkou, ze které se kouří. Sundávám mu plínku. - „Teda
to je ale hodnej hošíček. Udělal kaký…“ - Vytřu mu prdel, důkladně ho
celého umyji a pak ho krmím stehenním vývarem z jeho kosti. Chutnalo mu,
protože vyžral všechny těstoviny, maso a dokonce si i řekl o nášup. Když se
najedl, odtlačím vozík do rohu, sedám si rozkročmo na židli, beru do ruky
vibrátor a začnu si před ním rejdit v kundě. Jsem uplně mokrá, takže tam
zaplul na první dobrou. Když jsem v nejlepším, koukám, že mu stojí jak
petřínská rozhledna. Za chvíli jsem se s mírným výstřikem udělala. -
„Líbilo se ti to?“ - „Mhm.“ - „Slíbila jsem ti hru, tak si zahrajeme. Ale
protože ty nemáš ruce ani nohy, tak se o to postarám já.“ - Smyslně slezu
ze židle a přijdu před jeho péro, který mu trčí ze zbytku těla. Chvíli mu po
něm přejíždím mokrým vibrátorem. Pak mu ho pomalu jemně začnu honit a střídavě
kouřit. Za chvili se udělal. - „To nebyla žádná hra. Udělal ses moc rychle.
Nevadí, chvíli počkáme a dáme si tu hru znovu.“- Je na něm vidět, že se těší, takže už za tři
minuty se mu zase začíná topořit čurák. Začínám mu ho kouřit, pěkně hluboce.
Když ho má tvrdýho jak kámen, zařvu - „Změna hry hajzle!“ - Beru do ruky
skalpel a uřežu mu kůži i s chlupama nad čurákem. Řve u toho jako tur,
škube s sebou, jak mu to zbytek těla dovoluje, ale má to marný. Řez potom
vedu podélně po kůži penisu až k předkožce a pěkně ho celýho skalpuju,
stáhnu z péra a zkrvavenou chlupatou kůží si jako žínkou ve vaně vytírám kundu
chlupatou stranou. Hulákám na něj - „Už takovej chlap nejseš co, když máš
místo péra houbovitou tkáň a místo podbřišku díru?“ - Pak mu nacpu skalp
jeho péra do pusy i s chlupama a prstem mu to natlačím až dozadu.
Z očí mu tečou slzy.
Jeho péro vypadá divně bez kůže.
Je červený, lesklý, lepkavý a jsou na něm vidět modrý a fialový žíly. Beru mu
ho do ruky a začínám mu ho honit. V tu ránu vydal prosebný zoufalý vzlyk,
ale mě je to jedno a nepřestávám dělat honicí pohyby. Jenže když mu už nestojí,
tak to není tak zábavný. Poleju mu zbytek péra dezinfekcí, načež se ozve
nelidský řev. Tohle asi trochu štíplo. Je mi to jedno. Neměl mi TO říkat.
Prostě neměl!! Namažu mu ho tygří mastí, zabalím do obvazu a odcházím pryč.
...TETOVÁNÍ
Hned brzy ráno se svým přítelem
skalpelem napochoduju před něj. Spí. Připravím mu pěknej budíček. Z obvazu
na péru mu prosakuje krev. Z pusy mu tečou husté sliny. Jedna mu ze rtu visí až na zem.
Potichu k němu přistoupím zezadu a z prdele mu vyříznu tetování loga
Obituary. Jakmile zabořím skalpel hluboko do prdele, zděšeně otevírá oči a
křičí. - „No jo prosimtě. Ty naděláš pro kus prdele…“ -Vykrojím
mu celý to tetování z lévé půlky a z pravé půlky mu vyříznu stejně
velkej kus prdele. Odcházím pryč a nechávám ho tam bez ošetření. Z prdele
ještě nikdo nevykrvácel. Přes den vařím. Namelu zbytek masa z jeho nohou,
pěkně ho okořením solí a pepřem. Z kůže z prdelních půlek odříznu tuk
tak, aby mi zbyla jen krásná tenoučká kůže, do které zabalím mleté maso
s cibulí a kůží z jeho péra. Tu skalpovanou část s chlupama tam
nedávám. Udělám dva plněné knedlíčky. Nemůžu si pomoct, ale ono to voní. Po
světě chodí tolik jídla, že by se i vegani mohli pořádně nažrat. Všichni víme,
že tmavé maso je zdravější, takže vegani hurá lovit do Afriky. Nebo do Německa.
Francie. Anglie. - „Sakra“ - pomyslím si. - „To by muselo bejt hodně
nenažranejch veganů aby požrali všechny inženýry co se do Evropy přisrali
z Afriky.“ - A vlastně můžou ti vegani, kterým jde o blaho zvířat jíst
lidské maso? Pokud by se vymlouvali, že člověk pochází z opice, a opice že
je zvíře, tak ať to zkusí říct nějakému Afroameričanovi, nebo bojovníkovi za
lidská práva. Musím se nad tou myšlenkou pousmát. No nic, dovolená končí, není
času nazbyt. Na vrchní patro vozíku dávám na talíř dva knedlíčky zalité omáčkou
z červeného vína.
Knedlíček s tetováním
pokládám tetováním směrem dolů. Do spodního patra vozíku, které je zakryto
převislým ubrusem, dávám sekeru, malý kanystr s benzinem a sirky. Oblékám
si růžová tanga a tílko. Když přijdu k němu, vidím že už to vzdal. - „Copak
copak, panáček už není takovej chlapák? Dneska jsem ti uvařila knedlíčky plněné
mletým masem. Cítíš jak to voní?“ - Přijedu před něj. Kouká na vozík a
možná si trochu oddechl, že nikde nevidí skalpel ani nic jiného. Napichuju „no
tattoo“ knedlíček, vymáchám ho v o máčce a dělám Okolo pece šup do pece.
Už mu to tak směšné nepřišlo. Vkládám mu knedlíček do úst. Nechce kousat, takže
mu rukou chvíli pohybuju dolní čelistí a pak jako to dělávala moje babička
husám, zakloním mu hlavu a masíruju mu trubici v krku, kterou knedlíček
putuje dál jeho trakčníkem. Pak napichuju potetovaný knedlíček a ukazuju mu Obituary
tak dlouho, dokud mu to nedojde. Nebyl zrovna nejostřejší tužka v penálu,
protože mu trvalo docela dlouho než mu došlo, že celou dobu žral sám sebe. Ten
pocit, když začal zvracet a v jeho očích nebylo vidět nic než opovržení
sebou samým, bezmoc, lítost, hněv. Nacpala jsem mu Obituary do huby a postarala
se, aby knedlíček putoval do žaludku. Pak jsem odhrnula ubrus ze stolku a do
ruky vzala sekyru. Novou. Pěkně ostrou. Dvěma dobře mířenýma švihama jsem mu
usekla obě ruce v ramenech. Torzo jeho těla dopadlo v agónii na zem. Sednu
si na něj a palci mu vydloubnu oči, které putují za knedlíčekm Obituary. Pak si
odhrnu kalhotky z kudny a nachčiju mu do děr po očích. Vychčiju se na něj
celá, takže je uplně mokrej. Beru kanystr s benzinem a poleju ho a všechno
kolem. Z pusy mu jde pěna s růžovými bublinami. - „Kdybys měl oči,
věděl bys, že asi brzy umřeš. Ale tos tušil nejspíš už na začátku. A přitom jen
stačilo, abys TO neřikal.“ - Poodstoupím od něj, škrtnu sirku a hodím ji na
něj. Okamžitě vzplane. Vyjdu ze dveří a dívám se, jak ho plameny pohlcují a
s ním i celou místnost a šíří se dál. Vycházím ven před chatu a sleduju
jak chajda pěkně plápolá. Oheň praská, okna už dávno popraskala. Ještě chvíli
se dívám do plamenů. - „Ne. Neměls mi TO říkat. Neměls mi kurva říkat, že
deathmetal je lepší než blackmetal!“ - Hodím na sebe kalhoty a odcházím
domů. Dovolená skončila. Ráno musím do práce.
A ještě než kliknete tady abyste se podívali na pár fotek ze všech tří akcí, zde je hodnocení tohoto mistrného díla nazvaného Dovolená, které mi poslal Malej Jára, jež měl možnost přečíst si povídku jako první. Dle jeho reakce jsem odvedl dobrou práci :-)
Kurva Dane ty jsi takovej čurák vole, to je hrozný s tebou. To je tak strašně nechutně detailní a tak strašně zvrácený, že to není možný. Celou dobu jsem si říkal, že co ten týpek řekl, a nakonec se dozvím, že on jen řekl, že deathmetal je lepší než blackmetal. Já se z tebe poseru, chvilema to bylo takový i jako vzrušující, ale pak už se to zase zvhrlo, a ten konec byl už úplně zvrhlej. Ale je to kurva suprový, díky moc za tuto cest a zkušenost. Vážím si toho. To je čistá zvrhlost a o tom, jestli jsi normální jsem u toho hodně premejslel.
.jpg)
