Ve čtvrtek mě to doma už sralo, tak jsem vyvezl rodinu do nedalekých Hořic, dříve Vpodkrkonoší, dnes už jen Hořic. Krakonoš se musí obracet kolem sojky práskačky, když ví, že v Hořicích Krkonoše mrdají do ucha. Já Krkonoše do ucha nemrdám, a proto jsem za posledních 14 dní byl v našich horách už dvakrát (to je víckrát než za posledních 30 let). Důvod navštívit Hořice byla samozřejmě vynikající zmrzlina v ExPivovaru. Když už tam neumějí vařit, tak aspoň ta zmrzlina tam za něco stojí. Konkrétně stojí za 30 korun českých. Ve čtvrtek byla příchuť "černé uhlí" a byla naprosto vynikající.
Všechno se od ní barvilo. Kluk měl černej nos, uši, zuby, jazyk, tlamu, ruce... A já druhej den hovno. Bylo černější než "BLACK" v názvu Black Lives Matters. V Hořicích si moje drahá polovička zakoupila sluneční brýle, neboť ty, za které dala skoro čtyři tisíce před pěti léty, jí jaksi dosloužily a oloupaly se jí. Je to zvláštní. Já mám dvoje brýle, které dohromady stály 172Kč. Jedny mám na kolo a druhé do auta a oboje drží jak od Armaniho. V Líííííííídlu jsem si zakoupil boží teplákové kraťasy, které mě nikde neškrtí a dávají mému rozkroku volný průběh a to je velmi důležité. Líííííííííííídl zde píšu záměrně, protože takhle mluví jen kriplové a bukvice a jak všichni dobře vědí, kripl já jsem bezkonkurenční. Nedávno jsem už už chtěl psát společnosti Lidl, aby řekli tomu kreténovi, co pro ně namlouvá reklamy, a teď mám na mysli pana Mahdala dle hlasového projevu, aby mu řekli, že nad -i- ve slově Lidl není čárka, ale tečka a proto to čteme Lidl a ne Lídl. No ale pak jsem si pustil nějakou německou reklamu a tam taky řikali Lííídl, tak mě to tak nasralo, že jsou všichni kriplové a buzeranti, že natruc budu i nadále používat Lidl, protože je to přirozenější a mě se přirození tuze líbí. Obzvláště ta dámská... Takže moje drahá, přenádherná choť v pátek ráno odkvačila smažit se do práce, já v klidu vysral uhelné hovno a mohl jsem s dětičkama, s tím naším štěstíčkem, které věčně zlobí a nejradši by se navzájem podřezaly, vyrazit na návštěvu ke Krakonošovi. Trochu jsem se toho bál, že budou otravovat, ale nakonec byly z výletu unešeni a mě spadlo černé uhlí z prdele, protože není nic horšího než nasranej otrávenej týnejdžr. Cílem našeho výletu byla stezka korunami stromů v Janských Lázních.
Cesta až na pár debilů v oktávkách probíhala v poklidu. Pořád tady pomlouvám řidiče v oktávkách, ono je to tím, že je to auto, které si může dovolit každý a proto jich jezdí po silnicích ze všech aut nejvíc. A v tý hromadě řidičů se najde spousta těch, co by zasloužili přes tlamu. Oktávkáři mají v tomhle ohledu smůlu, protože zrovna já potkávám debily za volantem, který dělaji naschvály, porušují pravidla silničního provozu a ohrožují ostatní řidiče. Pod stezkou nás uvítalo poloprázdné parkoviště. Ukázalo se, že vyrazit conejdříve tak abychom tam přijeli chvíli po otevření, se vyplatilo, neboť na stezce bylo jen pár lidí a i když je cesta prostorná, být tam plno, nebyl by požitek z procházky dobrý. Zaplatil jsem vstupné 640Kč, plácnul jsem si s veverčákem, nebo veverkou, nevím co to bylo, neodpovědělo mi to na pozdrav a mohli jsme pokračovat vstříc oblakům. Hned po pár metrech jsem si to tam zamiloval. Bylo to tam boží a to jsme ještě ani nebyli pořádně nad zemí. Sice se jen chodí dokolečka po zvedající se cestě, ale člověk si tam připadá tak bezpečně a nadřazeně. Prostě pecka. Cestou jsou naučné zastávky, kde se dozvíme zajímavé informace o naší zvířeně i stromoví které se dá i nedá v Krkonoších potkat. U každé takové zastávky je kukátno namířené směrem na místo, kde se nachází předmět výuky (například Smrk, lišejník, borůvčí atd.) Pokud se jedná o něco malého, jako například šnek, správa stezky to vyřešila šalamounsky a vyřezala velké šneky ze dřeva, které přilepila na strom. Podobně to bylo i u ptactva. Ono ne pokaždý se vám poštěstí, že přijedete do Krkonoš a jen tak mírnix týrnix spatříte čápa černého nebo datla. Vyhlídka je naprosto úžasná. Sněžka ať se jde se svejma zkurvenejma šutrama a bordelem vycpat. A když se vyleze nahoru, je to jako když potřebujete v hospodě po pátým pivu brutálně chcát a tak si dojdete a prostě to ze sebe vypustíte s "ÁÁCH" ne rtech a je vám dobře. Podobnej pocit máte když vylezete nahoru a podíváte se dolů nebo kolem. Nahoře je taková kravina pro děti, ptačí hodiny. Stačí natáhnout klíček, otočit ručičku na obrázek nějakého ptáka a z hodin se ozve zvukový záznam jak ptáček zpívá. Nějaká holčička si tam vytočila nějakého opeřence který řval jak postřelená aktivistka, tak jsem ke svojí milované dceři prohodil, že přesně takhle řve ona doma, což sklidilo několik úsměvů na česky hovořících ústech. Poláků tam moc nebylo. Nahoře na zábradlí jsou šipky s údaji, co a jak daleko se nachází tím směrem, kam šipka směřuje.
Hodil jsem dvacetikorunu do dalekohledu, protože se můj malej hošíček chtěl podívat do dáli, ale zjistili jsme že to nebyl vůbec dalekohled, ale jen kukáto, kterým jste viděli to co bez něj s tím, že v kukátku byly napsané údaje o kterou horu, před vámi se jedná a kolik měří.
Nejvíc ze všeho se ale kluk těšil na tobogán, který vede asi od polovičky stezky až dolů. Jedna jízda stála 50Kč a dle jeho slov a nadšeného výrazu v obličeji to bylo boží! Já jsem si na to netroufnul, neboť mám respekt téměř ke všemu a se svými stoosmikilyživéváhy bych jim to mohl ucpat. Můj zubatý přítel (zdravím Zuba) se mi ale svěřil, že bych jim to neucpal, neboť on tam projel a také jim to neucpal. A že je Zub pomalu dvakrát tak objemnější než já.
Za zmínku ještě stojí i několik adrenalinových cestiček, kdy jdete ve výšce a pod vám je jen pletivo a vidíte dolů. Není nic proti skleněným stezkám v Austrálii nebo kde to mají, ale pro člověka, který trpí závratěmi jako já, to nebylo nic příjemného. Když jsme slezli dolů, zamířili jsme do restaurace na oběd, neboť se doba oběda přiblížila. Na výběr toho moc nebylo a tak jsem si dal výpečky a dětičky řízek a smažák, jak jinak... Co mě trochu nasralo bylo, že jak k řízku tak i ke smažáku přihodili na talíř kousek trávy a poblili to balzamikem či co to bylo. Pohlreich by je za to zmrdal. Jako kdyby děti, a musí jim být jasné, že řízek a smažák si budou kupovat hlavně děti, měly zájem o to, mít na talíři poblitou trávu balzamikem. Za jídlo jsem zaplatil 430Kč nebo kolik to vlastně bylo. Já sám za sebe můžu říct, výpečky, knedlík i zelí bylo velmi dobré. Kluk do sebe nacpal jen jeden řízek (druhej jsem zhltl já) a trochu hranolek, z kečupu vymačkal jen minimum. Holka zhltla ani ne půl smažáku, půl hranolek z toho, co nevysypala cestou k pokladně. Smradi nevědí co je hlad. Točená malinovka ze stánku na terase byla excelentní.
Cestou zpět jsme se stavili ještě na Bojišti v Trutnově, tedy v místě, kam již 20 roků jezdím na festival Obscene Extreme, obešli jsme si ho a zase pokračovali dál. V Hořicích jsem si dal zmrzlinu, tentokrát jsem vyměknul a uhelnou jsem vyměnil za vanilkovou. Sice po ní nebudu mít černý hovno, ale pochutnal jsem si na ní tak jako tak. Domů jsme se z klimatizovaného auta vykulili v nejvyšší čas, protože vedro který je teď venku je decimující a já jsem rád, že nemusím večer na noční, protože dovolená. Byl to krásný výlet a všem stezku korunami stromů v Janských lázních rozhodně doporučuju!!
Pro pár dalších fotek klikni na "Další informace"
Žádné komentáře:
Okomentovat