Festivalové běsnění je už několik hodin passé a já jako každý rok když mi to zdraví, finance a volno dovolí, musel být na afterparty. Jedním z důvodů je zjistit přímo na místě, co je takzvané "surprise". Loni jsem spekuloval, že by to mohli být Macabre, nakonec se oním překvapením stali Groinchurn a bylo to skvělý. Letos nám páni pořadatelé slíbili "sérprajzy" hned dva a mě šrotovala už při festivalu hlavou dvě jména. Blood Duster a Rot. Proč zrovna tyhle? Protože by to bylo opravdu překvapení s velkým P. A možná taky proto, že v mojí hlavě jsem si tyhle dvě kapely vysnil jako vrchol celé akce. A jak to dopadlo? Jaký teda byly závěrečný dortíky? Dočteš se níže.
Jak jste si nemohli přečíst v obsáhlém reportu z festivalu samotného, odjel jsem z něj po naprosto strhujícím výkonu kapely Inhumate, která se loučila se svojí kariérou. Byla to nejlepší kapela celého festivalu a nic potom už prostě nemohlo být lepší. Takže někdy ve čtvrt na devět večer v sobotu jsem jel domů, omýt vejce a kakaové očko. A druhý den zpět na afterparty. Na Bojiště jsem dorazil pět minut po začátku akce, když už hrála první kapela. A když fronta u vstupu do pivního stanu čítala asi dvacet lidí. Fronta byla odbavována jedním člověkem, který nasazoval papírové pásky, ale i tak to netrvalo dlouho a i já se mohl dostat do mírně zasmrádlého pivního stanu a sledovat výkon řecké kapely VILE SPECIES.
Tahle kapela mě v rámci festivalu na hlavním pódiu moc nebavila ale ve stanu, kde se konala afterparty, to znělo jaksi živěji, dravěji a osobněji. Nasraný grind je stejně lepší na klubové scéně než na velkém pódiu. Zvuk na malé stejdži pro menší publikum byl brutálně hutný, čistý a precizní. Nebojím se proto hodnotit sedmi body z deseti, protože ten jejich grind byl prostě dobrej. Kapela končí dvacet pět minut po sedumnácté hodině a dokonce i malého poga na závěr se dočkali. Po skončení se jdu projít už téměř vyklizeným areálem a řikám si: "Bejt tohle v mým bydlišti, je z toho feťáků a cikánů ráj." Že tady probíhal o víkendu nejzuřivější festival světa dokazují jen stylové samolepeky, pár banerů a sem tam nějaký odpadek. Stejně jako na festivalu, ani na afterparty se nečeká dlouho než se nazvučí, takže to sotva stihnu obejít a už hraje druhá kapela, TOOLS OF THE TRADE z Malajsie. Hráli bez basy a řekl bych, že to znělo ještě syrověji než předchozí banda. Žádný uhlazený rokenrol, ale podsvinčí grindpalba. Žádný kecy mezi songama, jedna prasečina navazuje na další. Ani nedali prostor pro aplaus. Mě se to líbilo a hodnotím stejně jako první kapelu, tedy 7/10. Zmínil jsem, že se afterparty konala v pivním stanu. Dříve tomu tak už bylo, ale poslední roky se závěrečný večírek odehrával v takzvaném skleníku, který se odebral do skleníkového nebe a místo něj vyrůstá nová restaurace.
Já bych třeba tu afterparty osobně mít nemusel, ale když už to je a mít odvoz, tak proč ne žejo. A taky bylo potřeba dopít pivo, kterého si, myslím, se letos nevypilo moc, protože jak jste se mohli dočíst v obsáhlém reportu, nebylo nejlevnější a jak jste se nemohli dočíst v tom samém obsáhlém reportu, počasí nebylo moc shovívavé k nasávání. Festivalové ceny se ovšem maličko snížily...
Znáte tu říkanku z dětství? "Černoušek Bubu, má černou hubu. Nožičky skládací, prdelku foukací." Nevim co to znamená, ale na pódiu se rozcvičují čtyři foukací prdelky, které po krátké chvíli drtí těžkopádně těžkotonážní deathmetal total kanal. Ekvivalentem jejich hudby je parní válec. Botswaňani OVERTHRUST se mi s jejich valivým deathem líbili už na velkém pódiu a nejinak to bylo i na afterparty. Dávám deset z deseti. Už jen kvůli těm xichtům bicmena, jehož styl hry na bicí je k popukání. A zpěvákovy humpolácké kreace s basou jak od pralesního satana neměly chybu. Parádní! Afričani si užívají svoje dny slávy, přeci jenom jsou to pro nás exoti, myslím tím, že jsou exotičtí tím, z jaké oblasti pocházejí a hrají deathmetal. Nikdy předtím jsem podobnou kapelu, složenou ze samých černochů neviděl. Každopádně tleskám jim.
Po "nožičkách skládacích a prdelkách foukacích" nastoupily divoženky z USA, samá noha samý prso, plná prdel kund na pódiu. Kapelu EMASCULATOR jsem měl letos už možnost vidět na festivalu Nice To Eat You a stala se tam jednou z nejlepších kapel celého festu. Na hlavní scéně na Bojišti se mi také libily a teď na afterparty byly opět krásné, sexy, usměvavé, šťastné a hrály skvělý deathmetal. Bez debat hodnotím deseti body z deseti možných. A když k tomu připočtu pohled pod kratičkou minisukýnku slečny zpěvačky pokaždé, když opřela nohu o odposlech a poodhalila nám své spodní prádlo, byl ten deathmetal ještě lepší! Doufám tedy že to bylo spodní prádlo a ne bobr... V první řadě to muselo vonět kundí šťávou. Na světě je přeci jen krásně. Chce to víc takových čistě ženských bandů! Pavouk, který to kontroloval z první lajny, mi potvrdil, že nedívat se jí mezi nohy, bylo těžší, než sehnat setlist Metallicy. Já osobně po první písni dal přednost sledování skvělého deathmetalu pěkně zezadu nerozptylován zpěvaččinou odkrytou vulvou.
A teď přichází na řadu překvapení číslo jedna. A světe div se, jak jsem v úvodu zmiňoval, že v mojí hlavě kolovala dvě jména, tak hned jak se na pódiu začaly pohybovat známé brazilské xichty, bylo jasné, že minimálně jednu bandu jsem uhodl. Ano, veleznámí a velevýborní ROT zahráli na letošní afterparty. A byla to jízda. Z fleku hodnotím jedenácti body z možných deseti. Takovou drtičku na dva zpěvy těžko pohledat. Nikoho jejich hudba nenechala chladným, hlavně pak ne kotlaře, kteří točili circlepity jak o život. A Pavouka taky nenechali chladným. Přeci jenom tak pěknej setlist jaký oni měli, hned tak není k mání. Žhavým zbožím se stal tenhle setlist, protože to byl speciální set pro afterparty. Jejich písně zněly jako mlejnek ma maso meloucí stehenní kosti. Jeden z fanoušků se z toho dokonce poblil!! Přilítnul celý udýchaný z kotle a asi dva metry ode mě hodil 3 šavle. Okamžitě stanem zavanula opojná kyselá vůně čerstvě nablitých zvratků. Škoda, že to nevyblil v kotli, nejlíp ve chvíli, když by zrovna plul nad hlavami fanoušků. To by teprve bylo obscene extreme!! Pavouk svůj setlist ulovil, ale trpěl u toho. Vedle něj prej stál nějaký smradlavý polsky hovořící občan, lepil se na něj, pivem ho polil... Na druhé straně pódia o setlist zase bojoval pavoukův úhlavní nepřítel, takzvaný nášivkář. Tentokrát byl lítý boj zakončený remízou. Oba mají své vysněné listy papíru. Podepsané od členů ROT. Parádní trofej kluci!!
No a dostáváme se k mojí genialitě. Opět zase. Jak jinak žejo. Druhým překvapením totiž byly BLOOD DUSTER, tedy kapela, kterou jsem také předpovídal. Jenže teď pozor! Sice měli lepší zvuk než v hlavní části festivalu, ale dost horší, než předchozí kapely. Byl jsem z toho dost rozčarován. Od pátého songu se to naštěstí zvukově vyrovnalo, jenže hraj si po ROT žejo. Úloha nelehká. Australani navíc afterparty pojali jako opravdovou taneční párty, takže se nekonaly téměř žádné sypačky a těch nějakých 35 minut odbyly australským rockem. Před poslední písní haleká pan zpěvák "This is last song, everybody come on stage..." Nemusel pobízet dvakrát a většina těch špinavých zasmrádlých upocených ožralů se přes hliníkové zátarasy škrábe ke kapele na malé pódium a netrvalo to ani deset vteřin a něco tam rozšlapaly a zbytek posledního songu dohrál jen z odposlechů. Stylové zakončení festivalu... Je mi to líto, ale moji oblíbenci to podle mě nezvládli (v rámci jejich kvalit), a dávám jim za jejich výkon 8/10. Na celé čáře tedy zvítězili ROT a získávají bludišťáka! Vyzvednout si ho můžou dnes v restauraci u Stolinů v Novém Bydžově mezi šestnáctou a sedumnáctou hodinou. Na závěr odpověď na medvědovu otázku, ohledně toho, kolik tam bylo lidí. Je to docela dobře patrné ze závěru videa, které je točené ze zadní části stanu. Někteří lidé seděli ještě i ve vedlejším stanu a zpěvák Blood Duster uprostřed setu jejich směrem halekal, jestli se jim tam sedí dobře, což mě pobavilo. A samozřejmě ti, co nemusí Blood Duster se motali venku.
Dnes je 2.12.2024 a už teď vím, že tento report z Obscene Extreme 2025 bude posledním z tohoto festivalu tak jak jsem na něj zvyklý. Obscene Extreme pro mě už totiž není ani moc obscénní a už vůbec ne extrémní. Už mě tam nemá co překvapit. Zatím je ohlášených několik zajímavých, či méně zajímavých kapel, nic to nemění na tom, že ročník 2025 bude mým posledním, na který se pojedu podívat. Nebo alespoň v takovém stylu jako doposud, tedy že přijedu na začátek festu ve středu a odjedu v sobotu večer, abych se v neděli vrátil na afterparty. Bude to můj dvacátý pátý ročník, (počítám i covidový miniročník pro 300 lidí.) Nebyl jsem pouze na prvním ročníku. Dvacet pět let... Čtvrt století... Moře vypitých a následně vychcaných piv a projebaných prachů. Už na tak velkou akci nemám sílu a ani peníze. A však dobrého stačí pomálu žejo. Takže nejvyšší čas se na to vykašlat. Nebo třeba jet se podívat jen na jeden den, nebo jen na večerní programy, bez chlastu, na pohodu. Uvidím jak se rozhodnu... A třeba se na to sám pan pořadatel Čurby vykašle a jeho bronzové sochy legendárních argentinských narkomanů a fotbalistů a cesty kolem světa, bude do budoucna financovat jeho fabrika na obscénní merchandise. Beztak mu město začalo házet klacky pod nohy, i když v každém rozhovoru zmiňuje, jaké má nadstandardní vztahy s radnicí. Já se pojedu s tímhle festivalem rozloučit ať už se budou či nebudou konat další ročníky. Jaké jsou ty nadstandardní vztahy se dá dočíst v tomto rozhovoru.
The present...
A jak tedy probíhal můj "poslední" ročník? To se dozvíte v obsáhlém reportu níže. Trochu jsem se rozepsal. Víc než obvykle, takže si na to otevřte lahváče, strčte si anální kolík na místo k tomu určené, nebo udělejte kafe, každý dle svého gusta.
Začátek reportu: Bylo to dobrý.
Report: Nejvíc se mi líbily (bez pořadí) tyto kapely: URTIKARIA ANAL, OVERTHRUST, ROT, CAPSAICIN STITCH RUPTURE, PIKODEATH, BRUTAL SPHINCTER, DISFIGURED CORPSE, BLOOD DUSTER, KORPSE, MASSGRAV, GENERAL SURGERY, FULCI, ANTICHRIST SIEGE MACHINE, LARVAE, INHUMATE.
Konec reportu: Příště už nejedu. Možná (viz. úvod)
PS: pokud se vám zobrazí nesprávná videa, chyba není na mé straně. Obvykle stačí aktualizovat stránku a je to v pořádku.
Není to zas až tak dávno, co jsem poslouchal rozhovor s organizátorem tohohle festivalu a na otázku, zda není čas už vykašlat se na Obscene Extreme Festival, odpověděl organnizátor docela nejistě. Nic proti, já tenhle festival mám fakt rád, a tenhle ročník je můj dvacátej pátej (počítám do toho i covidový miniročník pro 300 lidí, který se nepočítá do pětadvacítky, čili jsem nebyl akorát na prvním ročníku), ale myslím si, že letos to prostě mělo být naposledy. Sešlo se několik výročí a v nejlepším se má přestat. Dokonce jsem nahlodával myšlenku, že to bude můj poslední ročník a že prostě už příště nepojedu ze tří důvodů. Pět dnů festivalu s mojí fyzičkou už nedávám, pět dnů festivalu vyjde už na docela slušný peníze a pět dnů festivalu mi do budoucna v podstatě už nemá co nabídnout, protože všechno, co bylo možné do Trutnova přivézt, už přivezeno bylo. Na druhou stranu, když člověk někam jezdí 25 roků od doby, kdy se hrálo na valníku za traktor, začínalo se v pátek po práci a vstupenka stála čtyři stovky až do dnešních dní, kdy vstupenka stojí čtyři a půl litru a vedle profesionální aparatury a pódia svítí obří led obrazovka, zkrátka by mi asi bylo líto příští rok nikam nejet. Nějaký čas se to ve mě docela slušně pralo, ale nakonec zvítězilo fanouškovství a když veganský Bůh a mé zdraví dá, příští rok pojedu zase. Jako už několik let, tak i letos jsme měli k dispozici chajdu, letos poprvé s bazénem, asi půlhodinky chůze od areálu. Dříve nás bylo pět, ale poté, co SODík předloni dospěl k názoru, že nechce již nadále být součástí pětidenního levicově zaměřeného festivalu, zůstali jsme čtyři. Medvěd, Amorfis, Magi a já. Letos jsme vyrazili dvěmami autamami (pro hnidopichy, takhle jsem to chtěl napsat). Já nabral Magiho, Amorfis nabral Medvěda a kolem půl desáté jsme vyjeli směr Trautenberk a já si v duchu přál, aby se nikomu nic nestalo, protože v noci na středu se mi zdálo, že jsem vykrvácel. Jak stylové k festivalu tohoto druhu, že? Budíček tedy nastal o několik hodin dříve než jsem měl v plánu. Topil jsem se v potu přilepený k polštáři a rozdejchával to. Nejšpíš bych moc lidem nechyběl kdybych vykrvácel ale já sám sobě bych si chyběl hodně.
Samotná cesta byla tak trochu peklíčko, neboť páni inženýři, nejspíš to byli ti z Prahy, nebo ti, kteří sedí ve vedení společnosti mého chlebodárce, naplánovali silničářské práce tak na hovno, že abychom se dostali konkrétně z našeho kraje, tedy novobydžovska, směrem na Dvůr Králové, trasou přes Hořice, čekaly nás 4 uzavírky s objízdnou trasou horem prdelí. Hele cajk, i když to neznáš, je světlo viditelnost dobrá, všechno v pohodě. Cesta zpět už uplně v pohodě nebyla, jak se můžete dočíst před koncem snůšek těchto obscénně extremních hoven. Po příjezdu na parkoviště u čerpací stanice Shell jsem zaparkoval na poslední volné místo. Ukázalo se, že vyrazit několik hodin před začátkem celé akce, se vyplatilo stran právě možnosti parkovat poblíž festivalu. Skočili jsme si pro festivalový náramek a dobít kredit, pak jsme přeházeli naše věci do Amorfisového auta a vyrazili na chatu, kde se začalo popíjet. Teda kluci začali. Já pivo v plechovkách a lahvích považuji za konzervy a když není jiná možnost, vyhýbám se jim. Takže kluci lejou pivko, já si debužíruju nealko. Najednou vidím, že Medvěd doluje z Magiho cígo. Přišlo mi to divný, protože většinou ho stahujem o cíga až po několikátém pivu. Vysvětlení bylo nasnadě: "Nó víš, já se šel vysrat a ono mi to nešlo, tak snad to po cigáru půjde." Radím mu "Měl bys to rozpohybovat, třeba přeházet fůru písku z bodu A do bodu B." Na toto Medvěd nenašel slov, jen zakroutil hlavou jakej jsem čurák, a mávnul rukou aby potvrdil své zakroucení hlavou, tak jak to umí jenom on. Na to si Amorfis usral tak, že jsem si mysleli že se posral. Čvachtavej mokrej bubel. Tak dlouho jsem do něj korenil, že si nadělil do trenek obálku s hnědým pruhem, až se radši šel na kadiboudu zkontrolovat, jestli mu střevní pošťák opravdu nedoručil hnědý balíček. O několik plechovek piv a nealko rádlerů později zvedáme kotvy a jdeme na festival. Cestou potkáváme typy, které pro nás znamenají Obscene Extreme festival, pro obyčejné lidi bandu špinavých vagabundů. Potkáváme holky krásné a dívky ještě krásnější, ale po chvíli Medvěd, jakožto náš táta praví, že "Tohle nechceš prcat, něco si přineseš domů." Okamžitě mi v mém chorobném mozku naskočil známý hit od známé kapely Orlík, kde se zpívá "Stálo ti to vůbec za to vrazit jehlu do ruky, zradit sebe, zradit matku, vykašlat se na kluky...." v mojí verzi to bylo Stálo ti to vůbec za to, vrazit péro do buchty, hladit kozy hladit píču, vystříkat se do kundy. A právě teď bořím jeden milník a sice budu zcela jistě první a taky asi i poslední, který kdy do reportu na Obscene Extreme festival přihodí video té zlé nenáviděné kapely Orlík.
I nadále vedeme naprosto inteligentní diskuze plné toho nejsuššího humoru. Náš benjamínek, kazící nám věkový průměr, tedy Magi, toho moc nenamluví. On je hluchej na jedno ucho protože dostal facku a ani operace mu nepomohla. Nemá palec u nohy, protože mu na něj spadla cihla, ještě když byl malinká sojová omáčka. Když ale něco řekne, tak to většinou stojí za to. Jeho asi nejznámější hláška je, že "Už nejsme nejmladší", která samozřejmě také zazněla, načež Medvěd kontroval "Magi, já ve tvejch letech už měl dva sviště." No a já abych nebyl pozadu, jsem to zabil "Magi, mě ve tvejch letech bylo stejně jako tobě." Sám jsem se tomu smál, jaký jsem to debil, pak se začal smát i Magi když mu došla blbost, kterou jsem právě řekl. Medvěd se nesmál, protože opět nastalo jeho mávnutí ruky a zakroucení hlavou. Amorfis se věnoval plechovce piva. V družném hovoru jsme se dosrali až do areálu a naše první kroky samozřejmě zamířily do pivního stanu, kde už konečně i já mohl požít. Konkrétně to byl Ratar za krásných 65 korun naší krásné české měny. S pivkem v ruce mířím na první kapelu, protože potřebuju vidět zahájení festivalu dvorním konferenciérem Ádou, bez kterého by festival snad už ani nebyl tím, čím je. Na první kapelu tedy mažu do první lajny k pódiu a hned při první písničce pankáči pařeji v kotli a já po chvíli mám na zádech vylité pivo od afroamerického dredaře. Nejsem si jistý, jestli se v dnešní době smí říkat "afroameričan". Pokud ne, omlouvám se tomu člověku, který mě pokřtil zlatavým mokem. Snad ho jeho původ neuráží. Kapela nemá přímo u pódia ideální zvuk, protože oba zpěvy, holčicí a klučičí, nejsou moc slyšet. Nikomu to ale nevadí a lidi šílí od první minuty. Nasranej crust/punk nebo co to SOLITÄR hráli je prostě muzika na kterou se musíš vyválet ve chcankách, a z kotle vrátit se zlomenou nohou a vypíchnutým okem.
Jdu omrknout distra i když vím, že mě nejspíš nic moc neuspokojí, neboť jsem osoba komplikovaná, která poslouchá sračky, které nikdo jiný neposlouchá, nekupuje, neprodává. Když jdu kolem jednoho distra, zaslechnu "Škoda že tu nemáme letáky, dali bysme veverkovi." Když slyším jakýkoliv tvar slova veverka, tak zbystřím, protože je vysoce pravděpodobné, že je řeč o mě. Kouknu do stánku, vidím Ottu z Needful Things a když já vidím Ottu z Needful Things, okamžitě mi naskočí Pardubice. Za poslední týden v souvislosti s Pardubicemi mi naskočila jen jedna myšlenka, a sice, že bych se zúčastnil v Ponorce koncertu několika rychlých kapel. Odpovídám tedy, že "Leták nepotřebuju. O akci vím a už jsem si dal na sociální síti, že mám zájem." Malinké promo zmíněné akce budiž právě teď. Neseďte doma na prdeli a přijeďte mrknout na muziku rychlejší než rychlost průjmu.
Spěchám na další kapelu, kterou jsou TRUCIDO, jež se presentýrují prasáckým grindcorem ameryckym. Brutálni prasopalba od konce do začátku. Tak jak to mám rád. Tohohle by mělo na tomto festivalu být více. Třetí kapela k nám zavítala z Nového Zélandu a zahrála pěkně cypovitě. Jmenovala se UTILIZE THE REMAINS a jejich deathmetal bavil. Zahlédnul jsem izraelskou persónu, v době minulé známou jako Selfie The Clown. Tady by mělo být krátké video. Ale proč ho zmiňuju. Když jsem ho zahlédl na minulém ročníku, hopkal vesele v dlouhých šatech, nalíčený, zkrátka se převlékl za ženu, jak to dělá spousta lidí. Letos jeho transformace z ošklivého klauna na ošklivou izraelskou ženu doznala dalšího pokroku, to když na jeho chlapském hrudníku trčely dvě malé kozičky, nejspíš velikosti jedna. Možná menší. Jsem docela žádostiv jak bude vypadat příští rok. Taky jsem v tu dobu potkal Magiho, který se mi pochlubil tím, že hned při první kapele, kterou si natáčel na svůj jablkový ajfoun, mu do ruky vrazilo nějaké hovado, jablko mu spadlo na zem a světe div se, jablko umřelo. A to tak že úplně.
Samozřejmě jsem mu to musel říct: "Kdyby sis koupil pořádnej telefon, tak se ti tohle nestalo" a demonstrativně vytahuju z kapes můj telefon. Z mých úst samozřejmě tato rada vyzní tak trochu dementně vzhledem k tomu, jakým telefonem disponuji . Dále pak rozvíjím teorie, o kompenzování velikosti. Když má chlap malý péro, koupí si velký auto. Nebo conejvětští telefon. No a já si prostě koupil malý auto a kupuju malý telefony. Ono přeci jen takový dvouatřičtvrtěpalcový hovado když spadne na zem tak je to jako kdyby padal list papíru. Hovořím z vlastní zkušenosti. Každopádně jsem se snažil tímhle mým malým sráčem fotit děvčata, i když vím, že fotí na hovno, a narazil jsem jako každý jiný na tomto festivalu i na obscénně extrémní jeptišky, které samozřejmě nemohly být ušetřeny mým telefonkem. Když jsem si je fotil, jedna z nich prej "To fotíš na kalkulačku?" Stále se najdou lidé, kteří jsou paf z mého felefonního aparátu. No a my byli zase paf z férových cen jídel. Například za belgické hranolky se nestyděli účtovat 190 Kč a za veganský guláš krásných 230 korun českých, prosím pěkně.
Další kapelou, kterou jsem shlédl, tou dobou již trochu opiven, byli mexičtí C.A.R.N.E. Vole to byla taková píčovina ale lidi šíleji. I ti, kteří sedí na lavičkách hází hlavou a občas vstanou a zatančí do rytmu Gore. Žádná jiná jakomuzika tohle nedokáže. A přitom taková blbost, žejo. Na slovenskou kapelu SEDEM MINUT STRACHU se myslím těšil úplně každý a já je už před začátkem festivalu pasoval do jednoho z favoritů mezi nejlepšími kapelami. A mé teze se naplnily. Na jejich vystoupení jsem si opět vlezl hned k pódiu a čekal na oznámení konferenciéra, který nervózně postával na straně s mikrofonem v ruce, aby nám oznámil kdo právě bude dělat rámus. Jenže kapela čtyř slovenských šílenců ze zvukové zkoušky plynule přešla do samotného koncertního šílenství, aniž by si to vůbec někdo uvědomil. Najednou prostě hráli a byla to neskutečná nálož noisecore, který kdo nemá rád, tak je prostě, no člověk, který nemá rád noisecore. Já ho rád mám. Všichni kdo se na ně přišli podívat, měli ve svých obličejích výraz štěstí, oči jim zářily a ústa se smála. Nejlepších 7 minut našich životů!! A nejlepší bylo, že lidi pochopili, že kapela už nezkouší ale hraje, až asi tři minuty před koncem setu. Trochu zamrzí, že nehráli sedum minut, ale něco přes vosum, jak jest dokázáno ve videozáznamu. A jak ne-jest dokázáno ve videozáznamu, Sedem Minut Strachu měli jako jediná kapela ve středu fakt dobrej zvuk. Aby taky ne, když jedním z hudebních nástrojů byla pila, na kterou se hrálo šmitcem...
Kapelu ACIDEZ prokecávám se svým letitým přítelem z Prahy, Cyberkopfem. Na ANGELUS APATRIDA jsem zašel, ale nelíbili se mi. Byl to takovej slabší Anthrax. Znovu se jdu podívat na distra, kde se prodejci předhání, co kdo neprodá za vyšší cenu. Naštěstí je tu Kino. Líbí se mi co tenhle kluk dělá. Všestranně nadaný umělec. Kupuju si od něj CD Carnal Diafragma a v jednom výprodeji kupuju LP Blood Duster. Sice to mám na CD, ale deska je vždycky tak nějak víc sexy. A pak honem rychle na DEVOURMENT, na kapelu, která se stala tím nejtvrdším co jsem kdy viděl před léty. Svoji brutalitu potvrdili i tentokrát. Dobrá práce!! DROPDEAD nás nebaví, tak jdeme chlastat do pivního stanu. Pavoučisko, takřečený Spajdrmen se nám svěřil, že byl na benzince srát, ale došel tam hajzlpapír, tak s posranou prdelí musel přelézt do druhé kabinky a tam si vytřel žida. Z toho jsem usoudil, že má nasráno v gatích. Kluci zmizeli na GRUESOME a já s Magim se nějak nechceme odlepit od stolu z pivního stanu. Najednou se stala věc nevídaná. Sedla si k nám krásná, sympatická dívka. Stahuju ji o cígo a svěřuju se jí, že krvácím z prdele. Je to neskutečné, ale v dnešní době stále ještě existují dívky, které oberete o cigaretu, řeknete jí, že krvácíte z prdele a ona neodeje. Gruesome tedy prominou, ale jejich hrací čas jsme prokecali s onou dívkou. Když se kluci vrátili, byli nadšení, ale pro klid na duši jsem řekl, že jsme na Gruesome byli a že byli fakt dobří! Uvěřili mi to. Kolikrát mi uvěří i větší píčoviny, jako třeba loni, když jsem jim pustil písničku z alba Ugra-Karma od Impaled Nazarene a řekl jim, že je to nový Polymetal. Poslední kapela ve středu byli japonští SABBAT, ale ti mě nijak nezajímali. Navíc bylo hodně piv a sedělo se nám tam tak dobře, tak jsme je prodebatili. Náhodně jsem se otočil na televizi, co se děje na pódiu a viděl, jak si Sultán propíchává péro jehlama a plácá nahé dívky po prdeli, vše zabalné do avantgardní jakoby show. Sorry, ale mě tohle už vůbec nepřijde obscénní ani extrémní. Mnohem víc obscénní a extrémní mi přijde, že je bráno za normální, když burleska na slavnostech růžového vína vystrkuje kundu na sedmileté děti. Nebo ta učitelka kráva tlustá co se nahá válí na chodbě školy nebo jak po sobě házela hlínou píča. Že prý umění. No ale když se najde čurák, co si dokáže za několik milionů koupit banán přilepený izolačkou, není se co divit, že tu máme nesmyslný počet pohlaví. Sorry, ale TOHLE je zvrácený až do díry v prdeli. Všem těmhle aktivistům posranejm bych dal do ruky krumpáč a nahnal je do dolů. Ono by je přešlo vymejšlet píčoviny. No tak jsme se zase akorát vytočili, takže bych středu ukončil, že do postelí uléháme značně znaveni...
Do druhého festivalového dne jsme se vyspinkali jako jezulátka. Aby taky ne, když jsme měli pod čepicí každej minimálně 15 piv. Když vylezeme z pelechů, zjišťujeme škody po včerejší smršti. Máme tu jeden pochroumaný kotník, odřená kolena, sedřené lokty až na kost. Nutno započítat také jablečný telefonní aparát, který jak se dalo očekávat, je stále K.O. Čtvrteční program nabídl od jedenácté hodiny dopolední zajímavý projekt grindívky, který se jmenoval BEAVER FEVER. Jednalo se o holčinu asijského typu, která měla nasamplované bicí a basu a sama pak na pódiu obsluhovala kytaru a skřehot. Těšil jsem se na něco extra, ale zklamalo mě to. Nemělo to žádnej tah na branku, zvukově to byla dost koule díky špatným bicím, což jsem si potrvrdil jak v první lajně, tak z hlediště. Takže jediné co mě zaujalo na tomto projektu, byl vykousnutý (a již dávno zahojený) kus předloktí na ruce hrající dívky. Ovšem následní SANGRE DE IDIOTAS ze Slovenska to byla jiná třída.
Asi osmiminutový set bordelu, který měl hlavu a patu a hlavně dobrý zvuk donutil i Amorfise, aby se na ně šel podívat do druhé řady pod pódium. Tyhlety noisecory jsou prostě boží a čím víc jich je, tím líp. A přitom taková blbost, žejo? Po Slovácích, kteří skončili 5 minut po tom, co měli začít hrát, jdeme s Amorfisem na chatu za ostatními. A nyní je čas na Amorfisovo okénko: Ráno nám povídá Dneska budu lejt maximálně do tří. V poledne nám povídá: Dneska budu lejt maximálně do čtyř. Hodinu po poledni nám povídá: Dneska budu lejt maximálně do pěti. Šlo o to, že čtvrtek pro něj byl trýznivý z toho důvodu, že si nemohl pořádně vykropit volátko, neboť ho čekal ráno volant. Ovšem to by nebyl Amorfis, aby nechytil šanci za pačesy a leje do sebe jedno pivko za druhým dokud může. Najednou se na grilu objevily 100%ně neveganské klobásky. Průměrný vegan by nás za to vykostil. My ale na průměrné vegany házíme hovězí a všechno to sežereme. Pak odfukujeme až do doby odchodu na kapelu NECRO BART INFERNO, což měl být noisecore. Z noisecore se nakonec vyklubal punkbordel s jedním špatným zpěvem (nebyl slyšet). Druhý zpěv slyšet byl. Přidaná hodnota byly nafukovací lahváče a různé diskopíčovinky na pódiu i pod ním. Z vystoupení je cítit špína a hnus a v některých písních takový ten noisecore, co produkovali Anal Cunt. Velká škoda, že jsem si natáčel zrovna ten kousek, kde se neděje nic moc zajímavého. Ke konci setu se jednalo už o solidní bordel. Skrz kotel klidně projel vozíčkář...
SEE YOU IN HELL jsou na mě moc preciziní ale i tak jsem na ně zůstal a fotil si holky. Tou dobou si Amorfis telefonicky vyjednal, že nemusí zítra za volant a začala jeho stíhací jízda. Jinými slovy červenou malinovku vyměnil za hnědou chmelovku a nasadil tempo vskutku vražedné. Určitě jednou z nejočekávanějších kapel letošního ročníku byli Brutal Truth tribute, neboli WALKING CORPSES, což byla kapela, která byla primárně založena za účelem narozeninového přání pro pana pořadatele, kdy původní Brutal Truth již nehrají, ale Walking Corpses s původním členem Brutal Truth přehráli celou první desku od Brutal Truth. A bylo to boožžžíííí. Až na blbce, co zaberou lavičky a pak se postavěji a blbce, co maji neustále nutkavou potřebu lézt na pódium. Ti kreténi tam hopsaji jak jednorožci a není přes ně vidět na kapelu. A přitom ani třeba vůbec tu kapelu neznají. Prostě exhibicionističtí magoři. Každý návštěvník festivalu by měl mít ve svém festivalovém náramku uložené nějaké elektrické zařízení, které by dávalo po pěti vteřinách strávených na pódiu elektrický šok jeho majiteli. Divim se, že s tím ještě nepřišel nějaký inženýr z Bruselu. Nemám nic proti, když dodržují pravidla a do deseti vteřin skočeji po hlavě dolů do lidí. Ale to jejich otravné vtírání se mě prostě sere. Další kapela SIEGE je přesně to, co mě nebaví a tak ji prochlastáváme v pivním stanu a najednou přijde nějakej ožralej ošklivej Slovák z Nitry za Amorfisem a že prej mu Amorfis ukradl kšiltofku Gorefest. A prej to bylo v Nitře. Představte si, že ten debil chtěl po našem Amorfisovi, aby mu ukázal papír, že tu kšiltofku koupil. To vám byl takovej dement dotěrnej, pořád máchal rukou, že mu ji chce sebrat z hlavy, až to nevydržel Pavouk a zvýšil na něj hlas, což u něj není obvyklé. Pak se postavil medvěd, protože viděl, že se skrz strkanici mezi demencí ze Slovenska a Amorfisem schyluje ke rvačce, a rázně utnul další následné kočkování. Debilního Slováka odvedl pryč a ten si po chvíli vyhlédl jinou oběť a otravoval u vedlejšího stolu. Hele takový věci se nám prostě dějou. My za to nemůžem. Těšíme se na RATOS DE PORAO, ale najednou se zatáhlo a začalo brutálně pršet, takže Ratos De Porao sledujeme od pivního stanu skrz televizní projekci.
Je až směšné, že takoví Gutalax měli absolutně úplně plno a to hrajou a zpívají o hovnech. A takový veterání legendy Ratos De Porao díky dešti hrajou pro pár lidí. Déšť naštěstí netrval moc dlouho a tak se můžeme jít podívat na NAPALM DEATH. I když, možná mělo radši pršet, protože tohle byl jednoznačně nejhorší Napalm Death co jsem kdy viděl. A není to jen názor mého chorobného mozku. Tahle domněnka létala nad Trutnovem v množství větším než malém. Zvukově to bylo ze začátku dost špatný jako u většiny kapel co hráli před nima. A bylo to potichu. Škoda. Odcházím tedy z Napalm Death do chill out zóny, procházím se s pivkem v ruce a zjišťuju, že je tam paradoxně lepší zvuk než v hledišti. Zdravím se se Šakalem a shodujem se na tom, že zvuk je letos opravdu špatný. Porovnáváme ho se zvukem, který byl před měsícem na Czech Death Festu a dojdeme ke zjištění, že je to neporovnatelné. Pak potkám Bertíka a shoduji se s ním, že je to mrdka. Potkávám Medvěda a oznamuji mu, že jsem otrávený a že odcházím na chatu s tím, že Dying Fetus vidět nepotřebuju. Trochu se diví "Teď když to začalo bejt dobrý?" (5 minut před koncem). Dopiče kapela tohoto jména nemá bejt dobrá když končí, ale od prvních tónů. Samozřejmě kapela nejspíš jela na 110% procent ale ten zvuk na piču to poslal do hajzlu. Odcházím tedy na chatu a jen odemknu dveře tak letím srát. Festivalový vzduch mým střevům moc dobře neslouží takže gejzír sraček ze mě vylítnul na jeden zátlač. Pak si dám sprchu, umeju nádobí a sežeru Amorfisovi utopence. Jsem patrně jediný člověk na světě, který na festivalu při koncertu legendy Dying Fetus meje nádobí.
Páteční den nás čeká tradiční sobotní pizza. V sobotu totiž chci vidět jednu kapelu co hraje v poledne a nestihli bychom se vrátit z pizzerie, tak jsme sobotní pizzu přesunuli na pátek. A Amorfis zase perlil. Vybíráme si v seznamu pic, já si dal nějaký toskáno, Magi feferončíno a Medvěd ňákou žapiňóno a Amorfis pizzu s vepřovou panenkou když už jsme na tom veganským festu. Když nám to výborná obsluha přinesla, před Medvěda, Magiho a mě položila koláč přezdívaný pizza. Jen před Amorfise položila avantgardní hluboký talíř a v něm nasázené ňoky, jak my Češi rádi říkáváme. Amorfis na to koukne, pak koukne na nás, znovu koukne na talíř a prohlásí památnou větu: "Já si myslel, že sem si dal pizzu." Když jsme to sežrali až nám knoflíky u kalhot upadaly a Magi se vysral, vyrazili jsme zpět do areálu abychom stihli kapelu Distaste. Cestou potkáváme Barušku a její partu. Všechny nás olízne a pozraví Ahoooj, jak se máš, jen na Amorfise spustí "Kde máš zub?" Amorfisův přední zub se nedávno poroučel do věčných lovišť... Přicházíme na část ABRADED, které mi přišli takoví hluší, neboť měli jen jednu kytaru a prostě vznikala hluchá místa, jak já s oblibou říkávám. Jinak to ale byl příjemný goredeathtík. Následní DISTASTE na které jsme přišli hlavně, by byli super, kdyby všechny dvě kytary byly slyšet. Ten zvuk letos prostě dostal na prdel. Na REBAELIUN se to zvukově vylepšilo ale stejně všemu vévodí kopáky, které všechno přebijí. A samotná jejich hudba se mi taky nelíbila. Na můj vkus v tom bylo moc sól a pidlikání. To MEAT SPREADER byla jiná třída. brutální jatka mrdník vole prasečinec. Nedivil bych se, kdyby náhodný kolemjdoucí zavolal fízly, že se tu vraždí. Takovej to byl chlív. A i zvuk nebyl marnej. Zpěvák ohlásil poslední dva songy: "Two more and we fuck off." a opravdu dali two more a fakoffovali se do piče. Skvělý!! THE ARSON PROJECT vidět nepotřebuju a tak si procházím distra nahoře v parku a pak i to nejdůležitější, distro mých japonských hrdinů Final Exit. Kupuju si velkou desku, malou desku, cédéčko, to všechno za litr a jdu nadšen do piče. Chtěl jsem ještě zelené výroční tričko, ale neměli velikost XXL. Oni neměli ani XL a černé jsem nechtěl. Věci házím do auta a jdu mrknout na LAHAR, které sleduju jen proto, že si chci sednout.
Pak je na řadě INHUME, jejichž basa, co vytvořil zvukař by zasloužila vsunout do řitě páně zvukaře. Nebo jestli to takhle mělo bejt, tak nechápu pozici kytaristy, kterého basa kompletně zakopala. Následné BELUSHI SPEED BALL si užíváme z bezpečné vzdálenosti. Kapela s sebou totiž měla nějakýho bedňáka, který neúnavně do lidí vyléval a házel z petek a plechovek desítky litrů Pepsi, vody, tonicu a Redbulu. Lidi pod pódiem celí ulepení a mokří a omotaní hajzlpapírama, které byly také házeny. Hudebně je to takový ten zábavný thrashmetal. Všichni se baví. Jestli i Amorfis, to nevím, protože byl ve velmi podroušeném pivním stavu. Pak naběhli FLESHLESS a najednou to šlo udělat perfektní zvuk. Jako kdyby nějaká kurva víla mávla kouzelným proutkem, od Fleshlessu byl zvuk na všechny kapely takový, jaký jsme byli zvyklí z minulých ročníků. Prostě tam měli něco posranýho zvukaři. Možná se zvukař chytnul za koule a zmáčkl je louskáčkem na varlata, najednou prostě zvukově všechno v pořádku. Fleshless přehrávali více jak 30 let staré songy a naopak jeden úplně nejnovější a bylo to výborné! Při jejich setu pořádal dětský koutek stgedaving a děti si to náramně užívaly. A pak nastal každoroční výser. Došlo nejpitější pivo, Ratar. Sakra. V pátek v sedum večer. No nic, dávám si desítku od Radegastu, ale je to močůvka, tak od té doby už pivo nepiju. Následní pardálové, jihoafričtí GROINCHURN, kteří jsou v mém grindovém srdíčku zaryti hodně hluboko z dob (ne)studií na střední škole. Uvedli se slušnou Češtinou "My sme grojnčern s jivoavriský republiky." A pak spustili trochu komplikovanější jihoafrickej náser, kterej byl prostě skvostnej. Stejně tak zvuk. Další speciální vystoupení které letos bylo, neslo jméno ROMPEPROP. Kapela, která na tomhle festivalu ukončovala kariéru před nekolika lety, a vrátila se jen aby panu pořadateli zahrála k padesátinám. Velmi milé. Moc milé už nebylo, že díky volům co se postavili na lavičky a dalším volům co furt bláznili na pódiu, nebyla kapela většinu času vidět. Členové kapely byli hnusně umazaní a zkrvavení a upocení a v jednu chvíli zpěvák vykopnul jednu botu do lidí v hledišti, a pak druhou botu do druhé strany hlediště a že prý ti co chytili tu nechutnou smradlavou věc, mají po koncertě přijít za nima a že obdrží "fakinsurprajs". Nevím co obdrželi ale snad to stálo za to. Rompeprop rozpohybovali snad úplně každého. V zaplněném hledišti se tvořily malé circlepity, skupinky tančících maniaků, nesměly chybět převleky, naháči, a hlavně spousta smíchu a dobré nálady. Nikde jinde na světě neuvidíte na jednom místě pařit Spančboba, banány, mimozemšťana, hovna a různá zvířata. Už to zní za ty roky docela otřepaně ale pokaždé mě to rozesměje. A jestli se nemýlím, všechny tyhle kostýmy a převleky začaly právě s Rompeprop před hromadou roků... Dole v pivním stanu se fandí fotbalu. Vcházím do něj zrovna když hraje portugalská hymna.
WOLFBRIGADE předvedli parádní rokenrol. Od IMMOLATION jsem nic nečekal, protože tento druh muziky je mi mými ušisky zapovězen, ale nakonec mě to bavilo. Jelikož Ratar už není a desítka je hnus, jdu si pro zázvorové pivo, a pak se to stalo... Naběhlo italské komando s pekelně soustředěným čertíkem kapelníkem pekelníkem Giuliem a jeho komandem CRIPPLE BASTARDS a nasekali nás na malý kousíčky s mozarellou, naházeli nás na pizzu a šoupli do pece. Svým setem, potažmo setlistem museli odrovnat každého. Hymny jako Italia Di Merda, Polizia Una Raza, Misantropo A Senso Unico nebo moje vůbec nejoblíbenější skladba S.L.U.T.S. musely dojebat každého pořádného fanouška rychlé muziky. Skladby staré jak Vatikán a fungují stále skvěle. Krása střídá nádheru. Díky Cripple Bastards za nejlepší koncert co jsem od nich kdy viděl!! Po Cripplech se jdeme uložit do pelíšků abychom nabrali síly na poslední festivalový den.
Zatímco já, Magi a Amorfis jdeme na Mortify, Medvěd zůstal na chatě. Dal jsem mu za úkol uklidit, umýt nádoby, vyprat záclony a uvařit. Na Mortify jdeme radši o hodinu dřív, protože nikdy si nemůžeš bejt jistej, v kolik a jak dlouho bude hrát kapela, která vydává desetiminutové desky. Takže stíháme ještě i švédskou brusku CROWN a treš jak cyp HOLYCIDE. Obojí by se Medvědovi líbilo. Holycide přijeli s bicím automatem, neboť bubeníkovi onemocněla maminka, tak kapela narychlo ušmodrchala samply a bylo to dobrý. Stejně tak dobrá byla jejich zvukovka mikrofonu, která zněla: "Prdel. Prdel. Prdel." Přítulný zpěvák co chvíli tančí a paří před odposlechy s fanoušky, jezdí na zádech zeleného mimozemšťana a užívá si prkna co znamenají thrashdeathgrindpunkcrustcorenoise. Před koncem pronese obligátní "Last song for tunajt (bylo poledne)...ah, last song for tunajt...in Japan." Na poslední písničku vyběhne s mikrofonem hluboko daleko do hlediště nahoru do areálu a furt zpívá a bylo to všechno hrozně roztomilé... A pak to přišlo: MORTIFY. Vážení, pokud máte v plánu někdy ohluchnout nějakým správným způsobem, doporučuju strávit celý set v první lajně vedle repráku. I když mi ucho krvácelo až z prdele, nešlo odejít. Prostě to nešlo. To byla taková šleha!! Dvacet minut štěstí na japonský způsob. Kytara řezala tak že mi málem ucho rozřezala na chcanku. Nádhera! Krása!!
Po Mortify opět opouštím areál a když přijdu na chatu ty vole Medvěd uklidil, nádobí umyl, gril připravil, trochu pobalil... přesně jak jsem ho zaúkoloval. Jen ty záclony nevypral. Při grilování se zaobíráme myšlenkou, od kolika oklepání/stáhnutí po vychcání je definováno už jako honění. Ani nevim jestli jsme se dopátrali k nějakému výsledku. Asi ne. Na ANALEPSY mě nejvíc zaujal fixou načmáraný transparent v hledišti ANAL PEPSI. Ovšem FINAL EXIT, to byla jiná třída. Bylo to zábavné, bylo to hlučné a bylo strašně příjemné tyhle dva kašpary zase po letech vidět v akci. Když skončili, sklidili ovace napříč celými Krkonošemi, tak jim nechávám pár minut na vydechnutí a zajdu je pozdravit. Ryohei (bubeník) když mě uviděl, nechá všeho a vřele mě přivítal. Přeskočil zábranu, za ním to udělal i Hisao (kytarista a zpěvák) a hned se dožadují fotky se mnou. Stydím se, že nemám na sobě tričko s jejich logem ale vůbec jim to nevadí. Buďto byli dobří herci nebo byli fakt rádi, že mě vidí (s Ryoheiem jsem v kontaktu už dlouho). Potěšení na mé straně!! CONVULSE je pro mě hrozná nuda a to i když hráli prý legendární 30 let starou desku, kterou jsem nikdy neslyšel. BIRDFLESH jsou šašci produkující rázný humor skrze rázný grindcore. BLOOD jsem viděl poněkolikáté a tak trochu mě to nudilo. Možná mohli míň kecat. Ale odpusťme jim to, nejsou to žádní mladíci. PROTECTOR zahráli fajnovej thrash, kterej jsem si myslel, že mě unudí k smrti, ale fakt se mi to líbilo. A následuje poslední kapela (pro mě) letošního ročníku Obscene Extreme festivalu, HAEMORRHAGE. Na pódiu se objeví kytaristka Anna, toho času o dobrých 25 kg širší než si ji pamatuji z dřívějška. Stejně s kapelou nastoupí i sekuriťáci, stylově oblečeni v chirurgických pláštích, rouškách, čepicích a gumových rukavicích. Jak jsem se dozvěděl později, kapela neměla tušení, že budou securitas takto navlíknuti do hábitů a dle reakcí z toho prý měli velkou radost. Zpěvák se mi zdál lehce indisponovaný na hlasivkách, dost chrčel a nevyzpíval to. Jako kdyby měl chrapot při nachlazení. No a lidé pod pódiem byli indisponovaní na mozku, neboť měli opět nutkavou potřebu ukázat světu, že umí vylézt na vyvýšené pódium a tam klepat pérem, skákat jak čurák, hopkat sem a tam ale už moc jich nemělo koule skočit po tlamě dolů a pořádně si rozbít držku, což by zasloužili. Aspoň by příště neopruzovali a my bychom viděli na kapelu. Program samozřejmě pokračuje dál, ale já a Magi se ho už účastnit nechceme, takže sedáme do automobilu značky Ford (pro hnidopichy - zatím pokaždé Fordem tam a Fordem zpět) a za dalekého blýskání opouštíme bojiště. Kousek u Dvora Králové se z blýskání vyklubala dešťová smršť, která vydržela až do mé rodné vísky. Místy na silnicích byly hluboké louže, na cestu vidět nebylo, objížďky vedly horem prdelema, nic moc no... Takový byl tedy letošní ročník. Můžete s mým hodnocením souhlasit, můžete nad tím nadávat, ale to je asi tak všechno, co s tím můžete udělat.
Ovšem nebyl bych to já, abych se neúčastnil i afterparty, zvlášť když nabízela kapely vskutku jedinečné!! K vystižení atmosféry by možná postačilo tohle několikavteřinové video a nemusel bych se tu rozepisovat o jednotlivých kapelách.
Jenže dokud mám co psát, tak psát budu... Po příjezdu zjišťuju, že lidí je tak akorát, takže hezky zaplněno. Dávám si pivko za 65 vočí. Bylo teplý a protože neměli pětikorunu nazpátek, tak mě stálo 70 vočí. Pětikorunu už asi nepovažují za minci hodnoty číslice na ní. První kapelou byli MORTIFY a to je přesně to co mám rád, jak jsem psal výše. Na afterparty narozdíl od hlavního festivalového pódia byl excelentní zvuk od začátku do konce. Všechno čisté, hutné a brutální. Muzika Mortify je prostě geniální. Medvěd by to nejspíš poslal do sraček ale to je proto, že této muzice nerozumí a proto poslouchá uplně jinou, v porovnání s touto, tak trochu gay muziku. Až si tohle přečte, tak mu vypadaji všechny chlupy z kožichu ale je to tak jak to píšu. Nikdo nehraje tak jako Japonci a jihoameričani. A může to být vynikající Vader a skvělý Belphegor nad kterými jsem se rozplýval nedávno, tohle je prostě jiný. A ve stejném, ne-li lepším duchu probíhala celá afterparty. Ještě poznamenám, že Mortify byla jediná kapela toho večera, při jejíž produkci ze stropu odpadávaly kousky nějakého bordelu. Vstupné bylo 400 Kč, což mi přijde za takové kapely jako pakatel. Porovnejte si to třeba s akcí v Praze, kde v září vystoupí Beherit + 4 supporty, za kterou si pořadatelé nestydí naúčtovat 12 stovek. Budiž jim to přáno, třičtvrtě lístků už mají vyprodaných... Druhá kapela byli C.A.R.N.E. kteří zabrutalili jako kráva, chvílemi jsem měl nad hlavou prdel cizího člověka, který připlul odněkud zepředu. A pak se to stalo. Na scéně se objevují nějaké domorodé bubny a ošikmení lidé (to jako že maji šikmé oči, což je podle dnešní hyperkorektní zvrácené doby těžce rasistické označení). Přátelé, TOHLE se nedá slovy popsat. TOHLE se musí vidět. Japonští KANDARIVAS, to byli ninja šipmanzi utržení ze řetězu hrající jakýsi tradiční japonský folk namíchaný do brutálního, rychlého a skvěle zahraného noisegrindu. Tohle nemělo absolutně žádnou chybu. Hudební a pohybový výkon doprovodného bubeníka byl prostě skvělý! Muzika rychlá a ultra rychlá a ještě rychlejší. Lidi kolem šíleli pod pódiem, kapela šílela na pódiu, zvukař šílel za svými přístroji, energie z muziky odnesla celý Trutnov o několikset metrů dál, tak až příští rok pojedete na Bojiště, počítejte s tím. Hudba Kandarivas měla takovou nasranou zdivočelou atmoféru, že pohla kusem Krkonoš! Kdyby to bylo ve známém večerníčku Krkonošské pohádky, přilítla by sojka práskačka a kdyby viděla Kandarivas, tak by se z toho zhulila a až pak by to letěla napráskat Krkononškému Pánovi. Ten by vzal svoji berlu, zjistil by která bije a radši by zdrhnul do Alp. Takovou sílu měli Kandarivas. Jak jsem psal, tohle se musí vidět. Další kapela byli ANARCHUS a ti byli taky odněkud z tamtěch děr jihoamerickejch. A to je taky krutě rasistický tvrzení ale já na to seru. Anarchus se prezentovali špinavým grindcorem na starý způsob. Po předchozích Kandarivas se mohli snažit jak chtěli, bylo jim to co? Hovno platný. Další nastoupili ACAO DIRETA, což byl chvíli punk, chvíli deathmetal, chvíli střední houpavé tempo. Kousek od kotle se začínalo přiostřovat, tak jsem se radši uklidil dozadu. Jedno pivo na mě přistálo už při Mortify, tak jsem nechtěl být zase zmáčený. No a pak se to zase stalo. Po kolikátý už tenhle ročník? Připravuje se bicí souprava, netypicky po straně, takže nemůže hrát nikdo jiný, než moji hrdinové vycházejícího slunce. Lejdýz end džentlmen, přivítejte FINAL EXIT!! Ryohei za bicími na mě s úsměvem mámá a možná si říká, že jsem divnej, že je poslouchám a kupuju už třicet let, ale mě je to jedno. Final Exit zahráli skvostný set. Úplně odlišný od toho, který zazněl na hlavním pódiu den předtím. S naprosto diametrálně odlišným zvukem. Zvuk na afterparty byl takový, že byl cítit. Nebyl jenom slyšet, ale byl cítit. Bordel prostupoval skrze nás a my si vychutnávali všechny kapely celým tělem. Final Exit zakomponovali do setlistu i cover jedné z nejdůležitějších písní od jedné z nejdůležitěší kapely pro metalový svět. Ne, nebyli to Iron Maiden, protože ti jsou totiž přesně tak důležití, jako plíseň mezi prstama na mých nohách. Byli to samozřejmě Slayer a jejich song Raining Blood. Absolutně skvělé vystoupení a velké štěstí ve tvářích všech kolem. Troufnu si tvrdit, že Kandarivas a tento Final Exit bylo to nejlepší, co jsem kdy ve svém životě z muziky viděl. A že jsem už ledasco zahlédl. Další kapelou byli INFERNAL SUFFERING. Nečekal jsem, že by se mi to mohlo líbit, ale nakonec jsem s jejich brutal deathmetalem s přesahem do salámu byl nadmíru spokojený. A opět špičkový zvuk, ať jsem se postavil kam jsem chtěl, respektive ať mě dav odsunul kam on chtěl. A pak se to stalo... Už zase... Následovalo překvapení, o kterém jsem několik hodin dopředu už věděl, že to budou GROINCHURN. Huuustýýý!! Když jsem se na toto téma bavil s Medvěděm, svěřil se mi, že tohle není jeho šálek Radegastu, což naprosto chápu. Groinchurn hrajou docela komplikovaně, ale stará láska nerezaví. Na střední škole a několik let po ní, jsem je hltal a to se muselo nějak podepsat. Na Afterparty bych řekl, že zněli mnohem tvrději a lépe než na hlavním pódiu. Grindcore jaký oni rozpoutali nečekal asi nikdo. Přišlo mi, že hrajou dvakrát tak rychlejc než by to mělo být. Fanoušci šíleli. Všichni tančili, kroutili se, pařili, pogovali, plavali, kopaly, circlepitovali, zpívali,... Groinchurn rozseknul skleník, ve kterém se afterparty konala, na střepy štěstí. Opět jsem si všiml výrazů ve tvářích lidí kolem. Byli prostě šťastní, usměvaví, dojatí. Stejně tak já. Deset minut před desátou hodinou večerní byl ohlášen poslední song a jestli při něm neshořel celej vesmír, tak už se to nikdy nestane. Byl to totiž cover od Cripple Bastards. Všichni kolem jako by se zbláznili a jakoby záleželo jen a pouze na tom, aby jihoafričani bílé pleti z Grojnčernu, nikdy nepřestali hrát. Bohužel přestali. Přidali sice ještě jednu píseň ale já bych byl radši, kdyby zakončení celého skvělého letošního festivalu zůstalo stylově právě coverem od Cripple Bastards. Bylo by to lepší. Je minuta po desáté a ploužím se k autu. Potkávám Hisaa z Final Exit, loučím se s ním. Když čekám na řidiče, přiběhne i Ryohei, objímá mě jako svého dávného přítele na rozloučenou. Kousek od nás se dva cizinci líbaji penisy...prostě vytáhli čuráky z trenek a ve stoje proti sobě se oťukávali žaludama. Fotila je u toho nějaká cizí dívka... Prostě Obscene Extreme. Díky Čurby!!
Hele asi takhle... Kdyby mě fakt jako hodně nezajímalo, za kolik se budou letos prodávat langoše, tak bych snad ani nikam nejel. Proč? Protože deathmetal. Hodně deathmetalu... To je samozřejmě psáno s nadsázkou. Jel bych i kdyby tam hráli Chinaski. Pročistit tělo se občas musí a při Chinaski by se mi dobře sralo a blilo. No ale ještě k těm langošům. Minulý rok tam stál kousek přepáleného lepkavého těsta krásných 150Kč. Byl to rozhodně největší výser minulého desetiletí. Tento rok to s přehledem troufla vládní pětikoalice se svojí demencí. Ale zamysleme se. Když loni to vyšlo na stopade, pak naběhla dvacetiprocentní inflace, logicky by tedy měl letos stát langoš nějak kolem 180ti kaček. A pokud ne, jednalo se loni o nehorázné zmrdství ze strany toho, kdo naceňoval tuto pochoutku. A pokud se cena zvýší, jedná se i tak o zmrdství nejvyššího kalibru. Takže jsme se to s klukama rozhodli zjistit. Ze sestavy pro tento rok vypadl SODík, který už má langoše za stopade plný zuby a prostě se rozhodl, že pojede jinam, konkrétně na zámek se svojí milovanou ženou. Chápeme to. Ne každý chce podporovat zmrdsví v přímém přenosu, byť konkrétně my, jsme si žádný langoš za tuto cenu do svých žaludků nepořídili, kromě Magiho, který je všežravec. Vyrazili jsme dvěmami autami. Mým permanentně špinavým fordem a Amorfisovým ani nevim co to má za bouráka. Mého fordíka jsme nechali u benzinky pro strejčka příhodu a taky proto, abychom si do něj mohli odkládat nakoupený merch, teplejší oblečení atd. Rychle jsme vyměnili vstupenky za festivalové náramky a druhým autem jsme se všichni přesunuli do zahrádkářské kolonie do chatky, kde již několikátým rokem ukládáme své špinavé prdele ke spánku spravedlivých.
Po zabydlení jsme rozdělali nějaké to pivo a sledovali jak se zatahuje obloha, neboť jak předpověděli naši čarodějové na počasí, mělo být 18 stupňů a déšť. Když se přiblížil čas produkce učinil jsem rozhodnutí v závislosti na hřmění že půjdeme a tak odcházíme tedy směr areál, neboť kdy jindy odejít, když ne v době, kdy se zlověstně blýská, fouká, a je víc než jasné, že bude každou chvíli chcát. Cestou nám zastavuje nějaký týpek a že jede do kempu a že nás sveze. Jen co v kempu vystoupíme z auta, začne poprchávat a když dobíháme do pivního stanu, chčije jako kráva. Cestou Medvěd hodil ukázková záda a vyráchal se celý v nějakým sajrajtu. On říká, že to je asi nějaký gel. Asi si tam někdo dělal ve svahu skluzavku. Všichni máme z jeho mokrý prdele pravou nefalšovanou českou škodolibou radost. Ve stanu jsou namačkáni všichni ti, kteří se nechtěli v dešti rozpustit. Nějaký veselý ogar si naplnil ústa vodou, která stékala ze střechy pivního stanu a obsah celé pusy na mě vyplivne. On se tomu tlemí a já se tomu tlemím a oba se tomu tlemíme a lidi kolem co to zaregistrovali, se také tlemili. Déšť naštěstí ustal, takže si můžeme jít dobít naše čipy a začít dopřávat našim játrům chlazeného Ratara.
Ratar tento rok vyšel na 60Kč, stejně tak Kozel. Lepší piva od Proudu pak na 70Kč. S tím se dalo počítat. Stravování v areálu jsme se vyhýbali (kromě Magiho) ale co jsem tak zahlídnul, některé porce vypadaly pěkně a kamarád Cyberkopf mi sdělil, že za dvě stovky byla porce XXL víc, než by mohl sám sníst. Nevím. Letošní středeční program nás téměř vůbec nezajímal, takže na to tak nějak sereme a první kapelu prochlastáváme. A beztak už zase chčije. První kapelu, kterou vidím, jsou až čtvrtí LUCIFUGE. Prý to měl být black/thrash, ale podle mě to byl spíš crust. Takový Venom przněný Motorheadem. Chvílemi v tom byl slyšet heavík a snad i ten blackmetal. Dalo se to poslouchat ale rozhodně jsem z toho nehýkal nadšením... Je třeba zmínit, že v areálu se konečně začalo investovat. Letos to konkrétně bylo do krásných nových laviček, osvětlení a pozemních úprav. Takže už žádné roztrhané oblečení o rozbité lavičky a žádná blátěná klouzačka při každém deštíku. Velký palec nahoru za to, že někdo sáhnul slušně hluboko do kapsy. Jen mám takové tušení, že dřevo jako materiál na lavičky nemá do budoucnosti moc potenciálu. A taky dřevo není moc praktické právě při zmíněném dešti. Dřevo nasákne a než oschne, nikdo nechce sedět na mokrém aby mu pak štěkala prdel. Tady se to mělo řešit plastem a srdečně seru na udržitelnost která je teď děsně v módě. Dřevěné lavičky se budou muset ošetřovat, budou oloupané a bůhvíco ještě všichni ti vagabundi na festivalech s nimi provedou... Nejvyšší čas projít si distra a nakoupit nějakou muziku. Čím jsem starší, tím jsem línější a vůbec mě nebaví hrabat se ve všech těch deskách a CDčkách, akorát z toho bolí za krkem a stejně je všechno zbytečně drahý, tak jdu rovnou ke stánku Sadofekalus a zdravím Kina, všestranně nadaného barda, a kupuju si od něj CD jeho kapely Murder Rape Amputate, která bohužel hraje až v pátek v noci, kdy už budu nynat v posteli jak Jezulátko. Musím si jít rozměnit, neboť on nemá na vrácení a já jsem první kdo si přišel toto CD koupit. Cestou od Sadofekaluse potkávám Faráře (toho z Farářovy sluje). Hlásí se ke mě a vyzvídá, jestli k němu přijedu v listopadu na ten dvoják. Když se dozví, že přijedu, a že jsem sehnal ještě další dva lidi, rozzáří se mu oči. Všude kolem chodí nádherná děvčata. Některá mají krásné outfity, některá chodí s kozama venku, některá jsou celá propíchaná a vyholená a potetovaná a načechraná a zmalovaná a špinavá a voňavá... prostě krásná! Miluju vás!
Další kapela, kterou vidím zatimco kluci šli ven žrát a já nemám zatím potřebu, nevim jak se jmenujou a nehodlám to zjišťovat, protože mi za to nestojí. Vůbec nechápu proč tam taková kapela hrála. Teď budu rasista dle kolektivního superkorektního šílenství, ale podle xichtů to nebyli zrovna našinci... Další kapela mi unikne díky akci kámošů u které jsem musel být. Omotali jiného kámoše - klaustrofobika - izolačkou, přilepili ho nehybného ke sloupku pivního stanu a dali mu kýbl na hlavu a když ho chtěli po chvíli rozdělat zapalovačem, popálil se Magi do prstu, neboť to byla veganská poctivá izolačka a nechtěla hořet. Díky sledování této činnosti tedy stíhám jen poslední písničku kapely, která hraje jakýsi thrash-heavy a začíná mě to tam pomalu srát. Pak ale vidím známý ovousený xicht a po nahlédnutí do programu zjišťuji, že se jedná o DEATH STRIKE. Tím ovouseným xichtem samozřejmě nebyl nikdo jiný než Paul Spackman. První pro mě poslouchatelná kapela letošního ročníku. A najednou se v kotli objeví fanoušek s utrženými dveřmi od ToiToi-ky. Ano, někdo vyrval dveře z mobilního WC a šup s nimi do kotle. Hned toho využili skokani ke stagesurfingu a všichni byli šťastní a myslím že Paul Spackman až tohle bude vypravovat tam někde za velkou louží, že se u toho budou všichni mlátit smíchy do stehen. Bohužel v rámci bezpečnosti neoblomní securitas dveře po chvíli zabavili, což je samozřejmě pochopitelné.
Hlavní kapelou středečního programu byli HOLY MOSES se Sabinkou za mikrákem. Kapela oslavila 42 let na scéně a i po těch letech se s ničím nesrala. Sabina to svým chraplákem rozsekala na sračku a všichni museli být spokojení. Proběhla na pódiu i jakási děkovačka za celoživotní dílo nebo co to bylo ale nevěnoval jsem tomu pozornost. Holy Moses se mi líbili a tím to pro mě skončilo. Sorry, ale nepoběžím si nakoupit jejich desky. Nejspíš je už nikdy neuslyším... Tak a teď pozor!! Jak jsem tam slíbil, tak činím. Byl jsem tam polit pivem a slíbil jsem, že dotyčného napráším tady na blogu. Takže práším!!
To hovado vpravo je viníkem mého pivem smrdutého longsleevu Cerebral Turbulency. Tak a máš to. Dávám si desátý pivo. Měl bych bejt vožralej, ale nejsem. To by mě zajímalo, kde soudruzi z NDR udělali chybu... To, že s námi SODík letos nebyl, neznamená, že se nezajímal o dění na festivalu. Zásoboval jsem ho tím nejzajímavějším co bylo k vidění a on zase na oplátku tím, co bylo zajímavého u něj. Tak například vznikla tato úsměvná konverzace.
Na poslední kapelu prvního dne jsem byl docela zvědavý, ale tak strašně mě to zklamalo, že jsem odešel. Chci si vyfotit nějakou blondýnku, ale začne mi nadávat, tak ji pošlu do prdele. NELEZ NA OBSCÍN TY KRÁVO KDYŽ NECHCEŠ BEJT FOCENÁ!! Odcházíme tedy na ubikaci. Na diskotéku a večerní program nejsme zvědavi a hlavně jak poznamenal sotva pětadvacetiletý Magi Už nejsme nejmladší. A navíc absolutně neexistuje nikdo na světě, kdo by trumfnul Selfie Klauna, jehož vystoupení jsme v minulosti shlédli. On byl prostě strop a tím to hasne. Můžou se lidi věšet na háky za koule, nebo lámat v kole, či prcat na repráku, Selfie z Izraele jim všem vytřel zrak už před lety. Na chatě se pomalu odebéřeme do našich loží a k usnínání až do svítání nám hraje Polymetal... Ráno nás Amorfis nebudí jak má ve zvyku za účelem chlastání, neboť musí šoférovat z rodinných důvodů na několik hodin domů. Ke snídani si pogrilujeme a tak nějak poleháváme do Amorfisového odjezdu. Medvěd si jako správná pradlena vypral kraťasy od koňského spermatu po kterém uklouzl v dešti. Zašli jsme na oběd do jedné příjemné hospody s jednou nepříjemnou paní servírkou a několika příjemnýma slečnama servírkama a cestou do areálu Magi tradičně byl srát. Tentokrát to vydržel až na benzinku. Prej to z něj vystříklo a má už rozedřený hovnomet. A tak nějak převzal srací otěže za mě, protože jsem to byl vždycky já, kdo většinou měl rozedřenou prdel od věčnýho sraní. Tentokrát to byl Magi a to když v královské disciplíně získal 7 bludišťáků za čtvrtek. Gratulujeme k sedmero sraním a říkáme: To máš z toho veganskýho žrádla vole!! Do areálu se dostáváme ve třičtvrtě na dvě na kapelu ENTRAPPED, kteří se mi ale kromě posledního songu nelíbili. Ovšem následní OBLITERATION z Norska mě naprosto rozsekali svým stoner deathmetalem. To vám byla taková šleha, že jsem nelenil a šel se na ně podívat blíž, sluníčko nesluníčko. A jak by řekl Amorfis Tohle pude do chalupy. A taky že šlo. Hned jak dohráli, tak jsem mazal k oficiálnímu prodejci a zakoupil jejich LP za pětset korun českých. Kluci měli kecy, že se jim nelíbil zpěv, ale oni nedokáží ocenit krásu něčeho co se netváří jako vyblitá šprcka. Obliteration byli od té doby nejlepší kapelou, zahráli skvěle a za tím si stojím a všichni si můžete vylízat řiť. A to jsem si dle programu říkal, že to bude píčovina....
Když už tu zmiňuju program, musím uvést, že letošní knížečka s programem doznala designové úpravy k lepšímu. Sice by to chtělo vyladit, ale aspoň jsme nemuseli luštit loga kapel na tmavém pozadí. Ne. Letos jsme museli luštit drobně napsaný text, který jsem měl problém přečíst i já, který zatím ještě brýle nenosí, natož pak ti, kteří mají zrak již na ústupu. A přitom by se tomu dalo předejít. Stačilo by ke každé kapele napsat černým textem na bílý podklad odkud je, jaký hraje styl, od kolika do kolika bude hrát a název. K tomu malou fotku a hotovo. Žádný zbytečný slinty jaký v programu byly k dispozici. A když už tam ty slinty z nějakého důvodu někdo potřebuje, tak hold navýšit počet stránek v knížečce a tím pádem mít možnost zvětšit písmo. Takhle je to oproti loňsku prašť jako uhoď. Nemohli jsme to přečíst tak jako tak. A ty vole pak nastoupili SHITBRAINS a já opět hýkal nadšením, na sluníčku jsem strávil neuvěřitelných dvacet minut jejich vystoupení a ke klukům jsem se s otevřenou hubou vracel sežehnutý na malý černý uhlík. Tady jsme se všichni shodli, že to nemělo chybu. Bicmen a zpěvačka respektive zpěvák a kytaristka rozbalili takovou jízdu, na kterou jsme zvyklí třeba od Sete Star Sept, nebo japonských Final Exit. Nešlo to až tak do noisu, ale byl to grindbordel toho nejhrubšího zrna. Lidi na ně pařili jak zběsilí, areál byl slušně zaplněn, po každé písničce nastal velký aplaus a po skončení vystoupení se lidi nemohli dotleskat, dopískat, doskandovat, doaplausovat, z čehož byla kapela, teda hlavně zpěvačka lomeno kytaristka upřímně v šoku, protože nic takového nečekala. Taková kapela většinou hraje v malém temném klubu a teď jí tleská několikatisícový dav? Skvělý zážitek. Tohle je přesně to co chceme na tomhle festivalu. Bohužel toho je tam málo a když už, tak to hraje moc brzy nebo naopak moc dlouho. Medvěd mě podezříval, že tohle půjde taky do chalupy, ale není tomu tak, neboť z osobní praxe vím, že naživo je tahle muzika neskutečně úderná a živá, ale přenosem na hudební nosič se všechno to kouzlo vytratí někam do piče. Tak a další kapela zase něco, co mě vůbec nebavilo. Na BONEYARD byly nejzajímavější asi hororové samply, které ale nezachránily jejich muziku alá bum čvacht bum čvacht. Jako nebyla to uplná tragédie, jenže Haemorrhage, kterým byli asi nejblíž, jsou prostě jenom jedni. Stejně to mají asi i ostatní lidé, neboť se to pod pódiem slušně vyprázdnilo. Jasný důkaz toho, co lidi chtějí slyšet. V porovnání s předchozím bordelem zní tohle jako elektroauto vedle mustanga. Ovšem je to samozřejmě jenom můj názor, který vám nemusí být sympatický. Například legendární zpěvák ze zmíněných Haemorrhage šel své kolegy podpořit do kotle a náramně si je užíval.
Následní CONTROLLED EXISTENCE mají nějaké problémy při zvukovce. Chlapci rozbalili slušnej grindsypec, ale my máme žízeň tak asi po čtyřicátý šestý písničce jdem na pivo. Beztak se písnička jmenovala nějak Fuck Putin nebo co to tam povídal zpěvák a já nemám politiku v muzice rád, takže si za to vlastně můžou sami, že jsme odešli. A další banda, ROTTENNESS se mi taky líbila. Parádní nářez, kterej na Bojišti sedí jako hrnec na prdel. Lidi zase už blázněji, kotel udělali jako kráva, na pódiu i pod pódiem tak můžeme spatřit blackmana s růžovými potápěčskými brýlemi, krokodýla, žabáka, teroristu, holky s kozama venku... Pecka!! Mexikánci prostě umí. Oni tu muziku hrajou uplně jinak než evropský kapely. Neříkám že líp nebo hůř, ale prostě jinak, pro moje ucho netradičně. U dalších trešerů tohodle festu NEKROMANTHEON mě zaujalo hlavně efektní vyrvání strun z basy basákem, který dal jasně najevo, že přídavek nebude!! Zašli jsme ven na kebab z Brna. Nějací Brňáci se trmáceli se svým kebabářstvím až do Trutnova, aby kuřecím masem konkurovali masu-nemasu, které se podávalo v areálu. Kebab byl velkej, poctivej, dobrej. Za 140Kč fajn. Jen kdyby to slečně tak dlouho netrvalo, než to připraví. Sedl jsem si zatím na lavičku vedle nějakého cyklisty, který u stolu popíjel pivko v kelímku a on na mě že Hezký triko. Měl jsem na sobě tričko mých milovaných Isengard, kapely, kterou buď nenávidíte, nebo na ni ujíždíte a kterou zas až tak moc lidí nezná. Zmiňovaný cyklista ji znal. Ukazuju mu nohu, kde mám vytetovaný stejný motiv jako na tričku. On koukne, a řiká Máš tam i další parádní kapely a ukazuje na Darkthrone, Samael a Ulver. Dík vole!! Když se nadlábneme, zajdu na vinný střik za 75Kč. Za ty prachy se mi dostalo půllitru nevychlazeného hočomóča, který smrdělo myšinou a chutnalo jak hovno. Za tohle by si ten sráč měl nafackovat. Prodávat takovej humus za takový prachy. Naser si zmrde!! Při další kapele se vrátil Amorfis. Kapela se jmenovala CAPITAL SCUM a hrála nějaký HC/Punk? Kdo se v tom má vyznat sakra...
THE CROWN nepřijeli kvůli poruše na letadle, kdy letecká společnost nedokázala v dostatečném čase zajistit náhradní letadlo a tak by nestihli svůj hrací čas. Škoda. Místo The Crown nic nehraje, což se dozvídáme až v době, kdy se nehraje. Jako by byl problém pod text s omluvenkou kapely připsat na velkoplošné projekci, že bude pauza. Já třeba čekal, že zahraje nějaká kapela která hraje pak podle programu v sobotu. Nebylo tomu tak. Tak jsme se propili až když na pódium vtrhla zrzavá zpěvačka s GADGET a ty vole to byla jízda! Muzika s kadencí TATATATA i přes problémy s mikrofonem, které si ale asi způsobovala sama zpěvačka tím, že ho měla daleko vod huby, byl Gadget parádní, což ocenilo i plno lidí, kteří se na ně přišli podívat. TOTAL CHAOS propíjíme a těšíme se na nesvatou pětku VADER - VOMITORY - CARCASS - BRUJERIA - SICK SINUS SYNDROME. Takhle našlapanej čvrteční festivalovej den nemá žádnej fesťák kurva! A tady se trošičku pozastavím nad demencí některých dementních dementů, kteří, i když mohli pohodlně sedět na svých dementních prdelích a krásně vidět svýma dementníma očima na kapelu, se postaví. A jako lavina se postaví ti za nimi, protože nevidí přes ty dementy, kteří se postavili před nimi. A takhle to šlo až ke mě, takže například při VADER jsem jakožto sedící viděl toto.
Takovouhle demenci bych čekal od vládní pětikoalice, nikoliv od příjemných a mírumilovných lidí na tomto festivalu. Jinak Vader byl samozřejmě naprosto skvělý. Měl skvělý zvuk a muzika byla prostě Vader. Vynikající a od té doby to byla pro mě nejlepší kapela festu. Potom naběhli VOMITORY, na který se strašně těšil Amorfis. Chudák splakal nad vejdělkem, protože Vomitory měli zvuk totálně na piču. Zpěv uplně v prdeli a zbytek zněl jak z několikrát přehrané audiokazety na starým kazeťáku od větnamců. Prostě na hovno. Dost těžce to nesl, ale třetí z naší nesvaté pětky mu to vynahradili. CARCASS měli totiž zvuk naprosto v pořádku a zahráli několik pecek, které jsem znal dokonce i já, karkasový nelabužník. Demence se opět probudila naplno, takže jsem opět viděl hovno ale slyšel jsem dobře. A i kdyby lidi nebyli dementi a nepostavili se, stejně bych viděl hovno kvůli jiným dementům, kteří mají nutkavou potřebu neustále lézt na pódium a tam se předvádět jak umí házet hlavou, i když mají povolených jen pět vteřin. Kolikrát jich tam je i 50 najednou a kapelu není vůbec vidět. Udělal bych pravidlo, že na pódium můžou jenom fanoušci s pinďourama venku a fanynky s kozama venku. Hned by bylo vidět na kapelu... Amorfis se tedy uklidnil protože se mu Carcass líbil, ale musel jsem ho hodně usměrňovat, aby nešel zvukařům rozbít tlamu. Doslova jsem ho prosil Kurva nebuď piča vole! Amorfis je hodný kluk a poslechl moji prosbu. Ještěže nebyl nalitej. Sice by bylo v tomhle reportu o čem psát, ale zase bysme ho museli nahánět po celém Trutnovsku a trnout hrůznou kde kam zase spadl a co si zlomil. Předposlední z pětky byli BRUJERIA. Když jsem je viděl naposledy, musel jsem se smát jak to bylo trapné. Letošní jejich vystoupení mi přišlo taky divný. Jako když má kapela tři zpěváky, z nichž ani jeden neumí zpívat a ztratí hlas během koncertu, druhý chraptěl už na začátku (nutno podotknout, že takový hlas má ale i na CD) a třetí, ten nejzbytečnější ani nevěděl co a kdy má zpívat. Hudebně tomu asi nebylo co vytknout, ale ten zpěv byl prostě strašnej. No aspoň že lidí ubylo, a tím pádem i vstávajících debilů, takže bylo na kapelu jakž takž vidět, když se po pódiu zrovna neproducírovala horda stagedaverů. Pomyslnou nesvatou pětku uzavřeli domácí dědkové SICK SINUS SYNDROME a byli opět skvělí! Ze začátku byl napiču zvuk bicích ale všechno se to po chvíli vyladilo a kdo v tu chvíli nehýkal nadšením, tak... tak hýkal nadšením jindy. Jako vítěze označuju Vader, druhé místo zaujímá Sick Sinus Syndrome, třetí Carcass, pak dlouho nic a pak někde Brujeria a chudáci Vomitory, který možná ani nezaregistrovali, že maji zvuk na hovno. Na další kapely a diskotéku už nemáme sílu ani věk, takže se odebíráme na kutě, ale ještě předtím než zalehneme, tak vyhodím medvěda umejt si nohy, poněvadž mu smrději kyselým smradem jako čerstvé zvratky.
Ráno máme po dvouch dnech srací chvíle. Kromě mě všichni několikrát serou a pořád se nemůžou dosrat. Svět se v prdel obrací. Tohle byla vždycky moje parketa obrátit si na festivalu vlivem sraní prdel naruby! Kdeže loňské sněhy jsou, jak zpívá jedna blackmetalová kapela... Opět jsme si ugrilovali ňamku. A TEĎ POZOR!! Baví se dva policajti a jeden toho druhýho se ptá: "Hele, čoveče, co je to ten kamzík?" Ten druhej mu odpovídá: "To je taková blbá ryba hele." Ten první se na něj nechápavě podívá: "Co? Já slyšel že to skáče po horách." A ten druhej s klidem: "No vidíš jak je blbá." Páteční program je opět na píču postavenej, protože kapely který mě zajímaji hrajou jako první nebo jako poslední, tedy v čase, kdy slušní lidé našeho věku na festivalu ještě/už nejsou. Při grilování mě napadá námět na obal pro levičáckou veganskou kapelu. Pohled na gril, na kterým by byly tři klobásy a jedno hovno. Jedna klobása by představovala vepřové, jedna hovězí a jedna kuřecí. No a to hovno by představovalo nějakou veganskou baštu. Jááááhahahahaha... já vim, je to píčovina. A nemyslete si, že mám něco proti veganům, veganskýmu jídlu nebo levičákům. To vůbec ne. Levičáci mě sice serou, ale to je normální. Stejně tak já je budu srát svým pravičáctvím. Vegani mi nevaději, dokud mi něco nevnucujou, což se mi popravdě ještě nestalo. A veganský jídlo? Je dobrý, ale mám po něm hlad. Pouštím klukům Impaled Nazarene z alba 'Ugra Karma' a řikám jim, že je to nová deska od Polymetalu. Všichni mi to věří. Všichni by měli jít za roh a tam si nafackovat.
Do areálu přicházíme když hraje mexická kapela INTO SICKNESS ale nějak nás to nebaví, tak se věnujeme Rataru za šedesát a přicházíme až na kolumbijce ANIMALS KILLING PEOPLE. Jednalo se o brutální deathmetal, kterej mě fakt bavil. A to tak, že jsem šel trpět na slunce ke kotli a po chvíli ze mě byl zase vepřovej škvarek. Obdivuju všechny ty, kteří vydrží v tom vedru, které jen tak mimochodem čarodějové ze země Předpověď počasí opět neuhodli, když předvídali 22 stupínků. Já vyjdu schody a obejdu park a mám toho plný kecky a oni tam lítaji dokolečka dokola a jsou ready. A beztak něco zobou. To jinak není možný tohleto. Následní SERRABULHO z Portugalska bylo přesně to, čeho bylo až krutě málo na letošním ročníku. Sranda gorová píčovina pro lidi. Kapela vůbec není díky dementům na pódiu vidět, do lidí je namířené pělo (pěnové dělo) a chrlí litry bílé pěny. Lidi utvořili patrně největší circlepit v historii lidstva, to když circlepitovali kolem celého bojiště. Video tady. Naprosto neuvěřitelná atmosféra. V tu dobu na hudbu každej sere. Všichni se baví, smějí, všichni jsou šťastní. Potkávám kámoše a jdeme koupit tričko Entrails Massacre. A když si on tak prohlíží to tričko, tak já zbůhdarma sejdu k bedně s vinylama a hned první vezmu do ruky picture disc Final Exit. Další desky jsem neprohlížel, protože mě to nebavilo. Když jdu za prodejcem tak mu řikám, ať mě šetří s cenou, a on že za to chce šest stovek a já že mě vůbec nešetří a že pětistovka by byla lepší a on že nee že je to americký vydání a že stojí šest stovek a já na něj, že mu dám pětset ale on byl neoblomný, tak mi k tomu dal aspoň nášivku a samolepku, načež jsem mu řekl, že bych to koupil i za litr a oba jsme se tomu z plna hrdla zasmáli. No pak jsem se podíval na discogs a zjistil, že je tam ta deska za nějakých dvanáct eur, což můj smích trochu brzdí, ale jsem rád, že desku mám, protože jinde bych ji těžko bez brutálního poštovného z ciziny sháněl.
Společně pak jdeme na GUTSLIT, který nás nebaví, ale Magi, jelikož je hrdým vlastníkem krásného barevného trička těchto Indů, tak je z nich nadšen. Mě na jejich setu nejvíc bavil duet s Matym z Gutalaxu. Mexické DISGORGE znám již drahnou dobu z doby, kdy jsem býval dítko střední školou povinné a zase mi to nic moc nedalo. Snad za zmínku stojí jen krkolomná skrčenecká poloha zpěváka, kdy vypadal při zpěvu jako kdyby sral. Jenže pak naběhnul CYTOTOXIN a zase bylo všechno jinak. Takhle vynikající koncert jsem od nich ještě neviděl. A že si nevymýšlím svědčí i konverzace se SODíkem.
Po nich jsem viděl INGROWING, na které jsem se po absolvování jejich vystoupení na nedávném koncertě na Czech Death Festu ale vůbec netěšil. Jenže už když zkoušeli, mi něco nehrálo. V Pardubicích a na Czech Death Festu hráli ve třech, ale na pódiu si svoje nástroje připravují čtyři lidé. Že by se něco stalo? Že se něco stalo nám v zápětí osvětlil oficiální konferenciér Áda, když nám oznámil, že na zkoušku s sebou vzali i bývalého kytaristu Ingrowing a když to bude šlapat, tak že třeba i zůstane dál. Měl by zůstat. Měl, protože to neuvěřitelně šlapalo. To byla uplně jiná kapela než na CZDF, kde se mi nelíbilo na Ingrowing snad nic. Tady to bylo přesně tak jak si je pamatuju z jejich zlaté grindové éry z před patnácti lety. Naprosto perfektní všechno!! Následní INTERNAL BLEEDING je přesně ta kapela, kterou si nemusím poslechnout vůbec a bylo by mi to jedno, ale oni zahráli tak agresivně a hutně a navíc s výborným zvukem. Paráda! A potom BULLDOZER. Ptám se kluků jestli vědí co hrajou a oni mi říkají, že prej už jsme je tam viděli. Dokonce si pamatovali, že zpěvák je v kápi (podle Medvěda) a že zpěvák je Drákula (podle SODíka).
Bulldozer jsem vnímal jako poctu kapelám Venom a Motorhead. Po parádním coveru od Motorhead nastal takzvaný whiskey time. Zpěvák se přisál ke vlašce visky a málem ji spolkl. Na tuhle hudbu nemůže říct nikdo ni zbla. Špinavej zvuk, špinavý songy, špinavá kapela. Cajk. Prošli kolem mě dva člověci a v rukách si nesli vegaburgery. Smrdělo to jak když si náš Medvěd po ránu usere do spacáku. Škoda že nedělají veganský Surströmming. To byste si pochutnali... A pak přišla další kapela o který jsem v podstatě neměl ani páru, že existuje ale kluci ji znali a říkali že to bude dobrý a ono to dobrý nebylo. Bylo to uplně výborný vole!! Řeč je o PYREXIA. Při jejich setu se stal tak trochu trapas, to když Amorfis šel pro piva a podává Medvědovi pivko v kelímku Brutal Assault. Nějak se připletl do obscéňáckých. Takovéhle faux pas by se stávat nemělo... A pět minut na to nám Amorfis oznamuje: Já sem ňákej Miloš a mám neustále žízeň. A ukazuje nám kelímek, který byl ještě před pěti minutami plný a který teď zeje prázdnotou. Na další kapelu jsem se těšil, protože já se těším vždycky na každou kapelu z Japonska. Oni totiž hrají jako kdyby to byl jejich poslední koncert a měli po něm všichni zdechnout. Jenže FUCK ON THE BEACH mě ani trochu nebavili. Zvuk měli divnej a jeden song jako druhej. Ani Darkthrone na geniálním albu 'Transilvanian Hunger' nezní tak špatně a pořád stejně jako zněli Fakondbýč. A jak už je to naším důchodcovským zvykem, další program vynecháváme a odebíráme se do našich lóží k odpočinku. Magi se nám svěřuje, že má uplně rozedřenou prdel a že je to velice nepříjemné. Medvěd mu povídá: Počkej na chatu, mám tam lepicol. To si vezmeš a zejtra z tebe vyjede hovno že se ani utírat nebudeš muset. No a jak je Magi hluchý na jedno ucho (dostal facku při boxu a nepomohla mu ani operace ucha, a pak že sportem ku zdraví...), tak místo lepicol slyšel leprikón a pak když si o to Medvědovi říkal, tak prej, Hele, dáš mi teda toho leprikóna? Mám takový tušení, že se to ujme a až pro to někdy někdo z nás půjde do lékárny, automaticky řekne že chce leprikóna.
No a když už tu zmiňuju Magiho, tak on nejenže neslyší na ucho, ale taky je to kripl. Vysvětlím později, abych nedojebal pointu, která v podstatě žádnou pointu nemá. Bavíme se takhle ráno jak se nám spalo: Já poudám: Nejdřív jsem nemoh usnout, protože vám tu hulákal Krejtr a když jsem se dokopal ve čtyři ráno, a vypnul to, tak jsem zabral. Amorfis poudá: Hele jako spalo se mi dobře ale probuzení stálo za hovno. Dostal jsem od tebe (podívá se na Medvěda) facku jak vod Růžičkový. Medvěd poudá: No jo, vona i stará se kolikrát probudí a je celá pomlácená. Já poudám: Mě když maji budit třeba po noční, museji mě tahat za palec u nohy. Jednou mě budili v horní polovině těla a málem jsem je ze spaní prohodil oknem. Amorfis poudá: Jo palec u nohy, je dobrej. Medvěd poudá: Jo, to dává smysl, palec u nohy. Magi se na nás smutně podívá a poudá: Hm, palec u nohy...
A to je právě to Magiho kriplovství. Jako malému Magiáčku mu spadla cihla právě na ten palec, který by mu mohl sloužit jako budítko v dospělosti. Ovšem cihla byla jiného názoru a palec mu rozdrtila na kaši. Aspoň máme v partě kriply dva, neboť náš kamarád Jirka Karel Ondřej Alfonz Josef Miloslav řečený Pavouk, nemá kus palce u ruky. Po nějakém tom zevlování na chatě si sbalíme věci, protože v plánu jsme měli odjet během večera. Ale hlavně byla v plánu tradiční pizza ve městě, na kterou se vždycky všichni těšíme, i když víme, že všichni budem přežraný a pak nás čeká cesta do kopce. A navíc v tom vedru, který se udělalo v sobotu... Pizza byla samozřejmě výborná jako každý rok. Dokonce i samoser od Staropramenu se dal vypít. Sežrat to, na to aby měl člověk zbrojní průkaz. Potíme se jak vrata vod chlíva a po zaplacení okamžitě opouštím prostory pizzerie a jdu ven do stínu na vzduch. A jen vylezu z pizzerie, začne mi vrčet v břichu. Už je mi trapný se tam vracet, tak to v sobě nesu zpět do areálu. Ale až tam jsem to nedonesl. Navíc Magi se za chvíli taky chytnul za prdel a že prej budeme muset zrychlit krok, načež jsem se za prdel chytl i já a opravdu jsme Amorfise s Medvědem nechali vzadu a upalovali jsme za benzinku, kde byly umístěny dvě toitoiky. Jedna byla obsazená, tak pouštím Magiho srát do té druhé jako prvního a čekám netrpělivě se skříženými hnáty až se vytlačí. Když vylezl, nastoupil jsem na směnu já a byla to dlouhá směna. Kouknul jsem co vysral Magi a bylo to jen takový spíš odplivnutí prdelí než něco velkýho. Ovšem já jsem se vyznamenal. Natříkrát se to ze mě vyřinulo v množství větším než velkém. Vysral jsem tam celou pojebanou pětikoalici a bylo zase dobře. Magiho hovínko nemělo jedinou šanci... Teď by tu měla být asi fotka mého hnědého díla, ale nemám, tak sem dám fialový hovno.
Jelikož je sobota odjezdový den, pivo v areálu si už nedávám. Těším se na točené grepomelo od Birella. Ale když vidím ceduli Sold out, tak si jen povzdechnu. Festivalová nemoc. Když nedojde nejpitější pivo, tak dojde nejpitější nealko. Škoda. Musel jsem si dát dvě coly abych zahnal žízeň. Překvapila mě cena, kdy za půllitr točené kofoly s ledem a plátkem limetky jsem platil 45Kč, což je cena srovnatelná s hospodou. Pod pódium přicházím, když hraje kapela SYSTEMIK VIOLENCE. Hrajou jakýsi hybrid HC, punku a metalu. Moc mě to nebaví. Ale zase pořadatel z hadice kropí fanoušky kolem. A to se počítá!! Nacházím si tedy volné místo na lavičce ve stínu a nějaký cizinec mi chválí tetování Isengard. A pak se otočím doprava a vidím krásnou dívku v krásných růžových plavkách, ve kterých se rýsuje piercing na tom nejkrásnějším místě na zeměkouli, na ženské kundě. Nebo píče, chcete-li.
Koukám na HAGGUS a jsem znechucen - zvuk je bez kytary. Kurva proč? To to ti kreténi zvukařský neslyší? Později vypadne i basa a pak se to zase vrátilo, akorát bicí byly přepálený. No prostě na piču. Kapela naházela do obecenstva nějaká trička a čepice a kazety aby se taky lidi trochu mezi sebou servali a pokračovala dál. Se špatným zvukem. Ale nikomu to zcela evidentně nevadilo, protože na to bláznili jako na všechno. Mám takový podezření že všichni ti co lezou do kotle a paří hlava nehlava vůbec ty kapely neznají a lezou tam jen proto aby pařili a je jim jedno na co. Hlavně že se někde vyváleji, že do někoho vrazeji, že někomu vylejou pivo, že někoho sejmou kanadou do xichtu při skákání v tom lepším případě anebo v tom horším že naháč vám skočí pinďourem přímo na xicht... Když si píšu poznámku o tom, že jsem znechucen zvukem, osloví mě vedlesedící sympatický bard, a že prej Ty píšeš pro nějakej webzin? Odpovídám, že ne, že to píšu jen pro pár svých známých. A on na mě: Růžová veverka? A sakra... Budu si muset dávat pozor na to, co píšu, abych někdy nenarazil na někoho, kdo ty moje slinty nepochopil... Ze sympatického barda se vyklube známé jméno, které pracuje na webu Crumpit. Další Japonci, které jsme shlédli, byli SPEED NOISE HELL a narovinu, nebejt to JAPka, tak mi na tom nepřišlo nic moc dobrýho. INCARCERATION mi zase přišel jako obyčejný deathmetal s netradičním zpěvem, kdy nejvíc asi zaujala dětská stagedaving. Kluci ale řikali že to bylo dobrý. Oni tomu rozuměji víc. No ale pak nastal čas na zábavu a tanečky. EXCREMENTORY GRINDFUCKERS byli převlečeni za neandrtálská hovada. Rozbalili svoje neandrtálské disco covery říznuté pořádnou porcí grindcore bordelu. Bylo to dobré jako vždy, ale strašně krátké. Půlhodina pro takovéto kapely je žalostně málo.
M-40 je další kapela, která není pro mě. Mají dva hlavní zpěváky a jednoho na kytaře. Úplně zbytečně. Myslím, že by to odzpíval s přehledem jen jeden člověk. Nejvíc se mi líbil jejich první pomalý song. MASTIC SCUM jsem měl odjakživa zaškatulkovaného do grindu. Jenže pak jsem je viděl nedávno na NTEY a tam hráli deathmetal. No a vystoupení na letošním OEF by mohl Josef Švejk okomentovat takto: Tak nám zabili grindcore paní Müllerová... Z dříve grindové kapely se stala deathcorová rubanice. Jako hele, ale dobrá rubanice. Deathcore jim sluší, i když skalní fans asi nadšením hýkat nebudou. Při jejich setu jedna z fanynek odhalila svá ňadra a skákala z pódia na lidi. To bylo panečku rukou nahoře aby si sáhlo...
Když zjišťuju, že další kapela HAITUS není nic pro mě, jdu si do auta pro pevnou obuv. Ne proto, že by mi v sandálech byla zima, to určitě ne, protože bylo pořád hnusný vedro a mušky po celou dobu festu otravovaly život jak pan premiér Fiala. Pro pevnou obuv jsem si zašel, protože na druhém prstu na noze mám od narození takovou divnou pihu a ta piha se mi nějak zatrhla vlivem tepla hnusu a prachu nebo co a bylo mi to dost nepříjemné. Jsem zvědavej, co tomu řekne piha dneska v noci v práci až bude zavřená v pracovní obuvi v nesnesitelném vedru a hnusném vzduchu, jaký na výrobní hale máme. Sauna hadr!!
Vracím se na BLOCKHEADS a konečně zase pořádná muzika! Parádní grindcore sypec tak jak ho máme všichni rádi. Bohužel letos jsem takových kapel viděl strašně málo. Nevím jestli ty kapely, které jsem neviděl v noci anebo dopoledne hráli podobně, ale prostě toho tam bylo na můj vkus málo. Následný RAW POWER vyhlašuju jako nejnezáživnější kapelu celýho festu. A ty vole voni hráli snad hodinu a půl. Bylo to nekonečný!! Proč takovýhle píčoviny nehrajou ve 3 ráno nebo v 10 dopoledne? Já upřímě seru na to že jsou na scéně 40 let. S ostatními jsem se shodl, že to bylo utrpení přečkat to. Vycítili to asi i lidi v areálu, protože jich na ně bylo relativně málo. Nakonec jsme to přežili a dočkali se ROTTEN SOUND. A tady se lámal chleba, protože to bylo zase to co chceme všichni vidět a slyšet. Neskutečně dynamický zvuk, skvělá brutální muzika, jo takhle by to mělo být a ne donekonečna to punkový a deatmetalový pidlikání. Při setu Rotten Sound si dovedu představit, že nějaký slabomyslný obyvatel Trutnova bydlící nedaleko Bojiště se strachem v očích volá 112. Hudba Rotten Sound byla jako parní válec s tryskovým motorem. Jednoznačně nejlepší kapela letošního ročníku. Myslím že i samotným MASSACRE, kteří určitě z backstage sledovali výkon Rotten Sound bylo jasné, že budou mít hodně těžkou úlohu, hrát po nich. Nevím jestli to bylo tím, že jsem Massacre odepsal okamžitě po skončení Rotten Sound, ale mě se prostě nemohli líbit. Vím že zahráli dobře a že se to lidem líbilo, ale jak to vůbec mohli přijmout? Po takovém nářezu, co předvedl Rotten Sound mi zněli Massacre jako špatný doommetalový bum čvacht vtip. Nemohlo to dopadnout jinak, než že jsem vydržel pět písniček a pak s Magim odešel. Kluci hýkali nadšením nad Massacre, já nad Rotten Sound. Tady jsme se neshodli. Škoda, že nehráli nejdřív Massacre. To by bylo úplně něco jiného... Loučíme se s Medvědem a Amorfisem, před odchodem za poslední prachy zajdu ještě na zmrzlinu a někdy kolem půl jedenácté opouštíme bojiště a zakončujeme letošní Obscene Extreme Festival, protože další kapely už v plánu nemám a letos jsem vynechal i afterparty show s překvapením, ze kterého se vyklubala Pyrexia. Byl to dobrej ročník, ostatně jako vždycky. Každej si tam našel to svoje. Jen prostě už to není většinou obscénní a dost často ani extrémní a to mi chybí. Příští rok bych si dal goregrindovou středu, a jako headlinera ukecat třeba Blood Duster aby přijeli zahrát... Jo a ty langoše stály zase stopade. Takže výser jako kráva!!
Pro pár nekvalitních fotek kapel, fanoušků a atmosféry klikni sem.
