GHÖRNT / BEDRÄNGNIS / SATANIC VIOLENCE 29.9.2023

Při pohledu na krásná loga tří kapel musí nejednomu zaplesat srdce až u kotníků. Tři Švýcaři, tři blackmetaly, Farářova sluj. Víc netřeba komentovat. Snad jen.... jo, opět jsem vyrazil sám, protože jediný člověk, který se nebál se mnou navštěvovat blackmetalové koncerty, letos v červenci spáchal sebevraždu a další moji metaloví parťáci mají prostě z takových akcí strach. Anebo dávaji přednost domácímu chlastání, což upřímě nechápu. Stejně jako oni nechápou, proč vymetám takovéto malé koncerty. Proč? Tak třeba proto, že mě už nějak přestává bavit neustále dokola jezdit furt na ty samý kapely, byť jsou třeba dobré, legendární, velké a udávaly směr ve svém žánru. Ono vidět počtvrté například Dismember nebo poosmé Cripple Bastards v rolích headlinerů, je pro mě už nuda. Radši sednu do auta a sjedu 65km do maličkatého klubu ze kterého sálá nadšení pro věc v každém špinavém koutě. A na co že jsem to vyrazil tentokrát? Na pro mě úplně neznámé kapely. Do klubu jsem dorazil deset minut po osmnácté hodině a zaplatil příspěvek 400Kč. A hned jsem dostal pochvalu za tričko.

Taky jsem dostal malou kartičku se zajáčikem, kterou jsem na baru vyměnil za welcome drink. Velmi milé a nečekané... Jako wilkam drink jsem zvolil plzeňské pivo. Na výběr bylo ještě pivko Krakonoš, nebo nealko, nebo nějaké destiláty. Sedím u baru a kecám s barmanem. Po chvíli dorazil i Farář, který se hned zapojil do mumraje a nazvučil kapele mikrofon. Úsměv na tvářích členů kapely značí, že jsou hádám mile šokováni klubem, který ctí své jméno, tedy Farářova sluj. Opravdu to tam tak vypadá. A ten kontrast se zajacem... líp bych to nevymyslel.

Nejspíš nikdy na tak ikonickém místě nebyli a nehráli. I když vím hovno, jaké jsou kluby v cizích zemích... Farář, stejně jako posledně, nadává a křičí na všechno a všechny. Dle toho, co jsem zahlédl ze svého místa od stolečku, jsem rozeznal jeho pohyby, že se asi snažil za barem rozdělat flašku vína a nešlo mu to. Je roztomilej. Klubem se nesou tóny nějaké melodicblack kapely. Návštěvníci na svých prsou hrdě nosí loga od Burzum, Cannibal Corpse, přes Eternal Hate Festival až po Obscene Extreme Festival. A tak to má být! Začínají se zvučit ostatní nástroje a zvuková zkouška dává tušit hutný, čerstvý zvuk s jasně čitelnou kytarou. Těším se... Na mých náramkových přesýpacích hodinách je právě 19:15 hodin mladoboleslavského času, když na zatuchlém pódiu spustí svá preludia kapela SATANIC VIOLENCE. 

Zvuk byl jak se dalo ze zvukovky vytušit velmi dobrý. Až se divím, kde se to v těch bedýnkách vůbec vzalo. Zpěvák měl image upoceného alkoholika a mám takové tušení, že to nebyla jen image. Při půlhodinovém setu vychlastal a rozlil a rozdal flašku hnědé pálenky. Lil to do návštěvníků přímo z láhve, nebo jim podával panáky a své panáky pak házel všude možně. Jeden riff alá starý Darkthrone střídal druhý, stejně tak postupy některých skladeb, jako by odkazovaly na starou tvorbu mých norských oblíbenců. Do toho míchali punk a bumčvacht a všechno to do sebe dokonale zapadalo. Jejich image, zpěvákovo naoko arogantní chování, špinavej metal ve skvělým klubu s vynikajícím zvukem pro zaplněné hlediště. UFF! Velmi silný kulturní zážitek!

 

Jdu vychcat Plzeň a koupit pito. V klubu tentokrát hraje industriální blackmetal, který je mi povědomý, ale nemůžu si vzpomenout na název kapely. Na můj dotaz co to hraje, mi Farář odpovídá Veverko to jsou Borgne. Pamatuju si, že mě kdysi moc neoslovili, ale tam v té chvíli na tom místě to znělo dobře. Budu se jim muset trochu věnovat... Kecám se sympaťákem v mikině Absurd a čekáme na další kapelu. Na pódiu se objevily dva velké svícny se čtrnácti svícemi. Napadlo mě, že se tam už nevejde kapela. Ale vešla. Kapela BEDRÄNGNIS se totiž skládala jen z bubeníka a zpívajícího kytaristy. Sakra, to zní jako kdyby tam byl Honza Nedvěd - zpívající kytarista. Nebo Ivo Jahelka - zpívající právník... 

Když spustili, mohli jsme být svědky jejich raw-slow-fast blackmetalu, který vyprovokoval trojici mladíků ke cripple circle box hit fight pitu. Pařili jako o život. Kapela hrála skvělé, brutální až atmosférické písničky a já měl takovou chuť dojít si koupit nějakou jejich nahrávku, ale dal jsem si slib, že nebuď kretén pičo, za tenhle měsíc toho máš už dost. Zvukově to na začátku nebylo vůbec dobré. Kytara nebyla vůbec slyšet, ale jakmile to zjistil náš Pán, a teď nemyslím toho přibitýho co hnije na kříži, ale Faráře, okamžitě se ladným skokem vyhoupl na pódium k malému zvukařskému pultíku, něčím tam pohnul a kytara byla mezi námi. Málem mu při vylepšování zvuku zahořela prdel od svíčky, ale ani si toho nevšiml. Škoda jen, že Bedrängnis neměli basu. Vyznělo by to více evil.

 

Po skončení jejich produkce jdu ven vychcat pito. Když se vracím, mává na mě švýcarská holčina od merchandise kapel. Ukazuje na mé tričko švýcarské kapely Samael a paroháčuje mě. Když jí ukazuju, že ten samý motiv co mám na tričku, mám i vytetovaný na noze, slyšitelně jí čvachtne mezi nohama. Švýcarští metalisté budou patrně patřičně hrdi na moji oblíbenou kapelu Samael. Ještěže jsem si dal předsevzetí, že si do konce září už nekoupím žádnou muziku. Jinak bych jí to tam vykoupil všechno. Sedím u stolku a čekám na headlinery, když slyším od baru, jak na mě Farář haleká Veverko, chceš pivo? Ukazuju mu že řídím, že nemůžu. On pokračuje, Tak kafe? Nebo nějaký nealko? Na mě! Dávám si tedy nealkoholické pivo Postřizinský střízlík a na bar pokládám mince v hodnotě 30ti korun mladoboleslavských. Farář je odmítá, ale mě by to prostě nechutnalo kdybych tam ty peníze nepoložil. Nechávám je ležet na baru napospas někomu, kdo si je vezme. 

GHÖRNT, hlavní hvězda večera, zkouší v době, kdy by už měla začít hrát, jelikož nikdo nechce, aby akce byla ukončena pomáhačema a chráničema za pomocí obušků z pytle ven, protože se nějak víc přetáhla večerka. Ghörnt nakonec začínají ve 21:35 hodin za mohutného skandování Farářova. Xichty kapely byly ocorpsepaintované, bylo jich plné pódium, tedy o 100% více než u předchozí bandy. Zvukově to nebylo ideální - kopáky byly slyšet jen strašně málo nebo vůbec a kytara mohla být také trochu víc nahlas. Co neměli dokonalé na zvuku, to s přehledem dohnali svojí muzikou, která byla výborná ve všech směrech. Zpěvák z blackového skřehotu a podzemního řevu občas přešel i do klasického deathového murmuru, což do muziky sedělo jak hrnec na prdeli. Kotel, jaký na ně vzniknul, bych na melodický blackmetal opravdu nečekal. Sice byl jenom asi sedmihlavý, ale rozproudili to tam chlapci pěkně. Kapela po každém songu sklidila velký aplaus hodný počtu lidí. Nevím kolik tam mohlo být návštěvníků. V tak malém prostoru se zdá plno i s třiceti hlavami. 

 

Bylo chvíli po dvaadvacáté hodině, když na pódium vtrhl rozjuchaný Farář, který si kapelu vyloženě užíval, a vyprosil si poslední song. Nevím, zda chtěl přímo tuhle písničku, ale na závěr celé akce byla perfektní. Zpěvák slezl z pódia a šel do piče a kapela nám zahrála naprosto perfektní krásnou epickou instrumentální skladbu. Kdo by to byl býval řekl, že ve svém repertoáru mají i takovou věc!? Ve čtvrt na jedenáct je po všem. Pohledem se loučím s Farářovou slují, potlačuji nutkání něco si jít koupit když procházím kolem merchandise kapel a vycházím ven do teplého večera. Vychčiju pito a od lidí venku slyším na kapelu jen samé superlativy. A měli pravdu. Bylo to výborné. Všechno. Od zajace, přes výbornou Plzeň, skvělé zázemí klubu, až samozřejmě po všechny kapely a jejich vystoupení. Díky za to Jirko!