Takže copak to tu máme... Nejprve by asi bylo rozumné napsat, že jsem opravdu velký fanoušek muziky Helloween. Moje sbírka originálních i méně originálních nosičů čítá do koupě tohoto boxu 104 kusy CDček a desek. Sice nemám žádné tričko (měl jsem), na jejich koncertu jsem byl jen dvakrát, na hrníčkách mám loga jiných kapel a celebrit, ale i tak se počítám mezi velké fandy Helloween. Kapela je tu s námi už 40 let. Já ji poprvé zaregistroval před třicetisedmi léty a byla to láska na celý život. Vlastně to byla první opravdu metalová kapela, kterou jsem někdy v devíti letech slyšel. A teď, jako počínající kmet na sklonku životního léta, jsem se rozhodl, že zrecenzuji jejich výroční pětidiskový box. Tuhle blbost můžete sehnat v cenovém rozmezí od 3400Kč do 4450Kč. Záleží, u koho nakupujete. Možná se to zdá hodně, ale ono asi není. Když to porovnám s tím, za kolik se prodávají nové desky, že ceny atakují i tisíc korun za titul, tak mi pět desek v krásné krabici v limitované edici, která obsahuje i malé puzzle a plakátek (pokud jste nakoupili u EMP, našli jste v boxu ještě i malou nášivku) za tři a půl litru přijde docela v pohodě. Co mě na tomhle výběru sere? Je to výběr písní. Já vím, když chce kapela zaujmout nové posluchače, musí se vycajchnovat s tím nejlepším co mají. A z části je to i pravda. Ale pojďme se podívat na jednotlivé desky.
Písně jsou seřazeny (téměř) chronologicky, takže je logické, že první disk bude obsahovat pravěk kapely. Což taky není úplně pravda. Může mi prosimvás někdo doprdele říct, proč tak geniální skladba, jedna z prvních, píseň "Oernest Of Life", se neneachází na této kompilaci? Můžete namítnout, že byla na kolekci výběru tvorby vydané pod firmou Noise rec. Můj názor je, že tahle píseň do čtyřicetiletého výběru patří, už jen kvůli tomu, že touhle písničkou vlastně kapela otevřela svoji knihu existence. Může mi prosimvás někdo doprdele vysvětlit, proč na této kompilaci není ani jeden bonus pro fanoušky v podobě nějaké raritky? Třeba píseň "Sea Of Fears", kteráž je demoverzí pozdější pecky největší "How Many Tears"? Proč kurva? Na první straně prvního disku bych vyhodil "Metal Invaders" a nahradil ji buď některou ze zmíněných dvou písní, nebo z prvního EP písní "Cry For Freedom", která narozdíl od drtivé většiny nikdy na žádné kompilaci nevyšla, nepočítám-li zmíněnou kolekci prvních alb pod Noise rec. Asi největší faux pas ale přichází na druhé straně, když jako první je v drážkách desky vylisovaná píseň "Eagly Fly Free" z druhého dílu, a poté "Halloween" z prvního dílu megaděl "Keeper Of The Seven Keys". Proč mi to vadí? Protože první díl měl stále ještě syrový zvuk s basou málo zřetelnou, kytary ostré. Ovšem druhý díl byl zvukově spíše do popu, basy a vyměklosti. Absolutně nechápu proč druhá strana nezačíná chronologicky. Nehledě na to, že všechny tři písně z druhé strany jsou tak profláklé, že je z toho uším do breku. Nechápejte mě špatně. Všechny písně mám fakt rád, ale prostě bych tam z mého pohledu dal něco jiného. Taková "Twilight Of The Gods" by tam seděla jako hrnec na prdeli. A uvedený oplodňovák "A Tale That Wasnt Right" hráli snad i všechna česká rádia ve své době.
Dostáváme se k druhé desce, která (dle mě) opět obsahuje čtyři skladby, které bych z fleku vyměnil za jiné. Sterilní "Future World" (odjakživa jsem tuhle píseň považoval za úlet), uplně naprosto nejprofláklejší hity "Dr. Stein" a "I Want Out" (radši mám doktora) a samozřejmě zbytečně překombinovanou hymnu "Keeper Of The Seven Keys". Hlasoval bych rozhodně pro skvělou "Save Us", "We God The Right" a "You Alway Walk Alone". Dále se pokračuje albem "Pink Bubbles Go Ape", které je zastoupeno "Kids Of The Century", což je skvělá skladba ale místo ní bych tam pro fanoušky jebnul "Mankind" a "Someones Crying". Jenže to by se zakládající jemnostpáni museli usmířit s autorem písní Rolandem Grapowem, na kterého se při reunionu jaksi pozapomnělo (stejně jako na Uliho Kushe), což ale fanatičtí HansenoKiskeovští helovínomaniaci nepovažují za důležité. A přitom oba dva ve službách kapely složili vynikající písně.
Následuje třetí disk a ten bych nejradši vynechal, respektive povymněňoval všechny písně. Teď otázka. Všeobecně. Dopiče proč z tak vynikající desky, jakou je nedoceněný "Chameleon" (já vim, nezní to jako Helloween, je to pop, rock, bla bla bla), je na výběru jen jedna píseň a ještě k tomu ta jedna ze dvou "obyčejných"? Už tenkrát jsem nepochopil, proč to vyšlo i jako singl. Pak jsem to nepochopil, když se objevila i na jiné kompilaci. A teď nechápu, proč se objevila na výročním pětivýběru. "Chameleon" je úžasný album s perfektním zvukem a propracovanými písněmi (kdo to neslyší, měl by si uši propláchnout panenskou močí jedenáctileté dívky) a snad ještě kromě písně "In The Night", by se na výběru mohla nacházet kterákoliv. Ne, oni tam jebnou "Windmill". Když už tam chtěli něco pomalýho a epickýho, proč ne "Longing"? Tahle píseň má geniální aranže, melodii a tolik emocí, že by to rozbrečelo Hitlera. Stejně tak "I Believe". Kolikrát já u těchhle dvou písniček jako čtrnáctiletý klučík byl dojat... Ne, oni tam jebnou ty vole "Windmill". COKOLIV jinýho tam mohlo bejt. Praskající, bluesrockovými sóly protkaná "Revolution Now", do posledního detailu vymakaná klipovka "When The Sinner", nebo helloweenská vypalovačka "First Time". Ne. Oni tam jebnou "Windmill" vole. Patrně si pan autor, zakládající člen kapely Michael Weikath myslí, že složil opus magnum na tomto albu a tím opusem magnumem je podle něj právě "Windmill", jediná skladba z alba "Chameleon", kterou se prezentovali v pozdější době na výběrovkách. Jak všichni vědí, desku nemá nikdo rád, ani snad samotná kapela. Byla to divná doba, choré devadesátky, dva egomaniaci v kapele, problémy s drogama, problémy s veganstvím, problémy spolu vůbec být v jedné místnosti, ale TO DOPRDELE NEDÁVÁ NIKOMU ŽÁDNÝ PRÁVO DÁT NA ČTYŘICETILETÝ VÝROČÍ NA BESTOFKU "WINDMILL"!! Kurva... A proč bych vyměnil další písně? Protože na prvních třech albech s v té době novým zpěvákem, se nachází mému uchu lahodnější písně. Všechny, které jsou součástí tohoto boxu pro mě hráli vždycky až druhé housle.
Čtvrtý disk je na tom o poznání lépe. Sice první dva songy z temného alba "The Dark Ride", které kapelu zase rozhádalo a poslalo do hajzlu bubeníka Uliho Kushe a kytaráka Rolanda Grapowa, jako kdyby oni mohli za to, že nahráli špatnou desku (dle zbytku kapely), vynikající desku (dle fanoušků kapely), bych vyměnil, protože písně "If I Could Fly" a "Mr. Torture" nepovažuju za pilíře alba. Spíš za takové rádiové vodrhovačky. Samozřejmě to nejsou vůbec špatné písně, ale prostě mému srdíčku víc vyhovují jiné. Zbytek je už ale v pořádku, co se týká výběru. Hlavně písně "Kill it" a "Are You Metal", které jsou jedny z nejtvrdších v historii kapely, do čtyřicelitého výběru zapadají.
A dostáváme se k poslednímu disku kompilace, který nám přináší skladby z novodobé historie. Z tohoto kotouče bych rozhodně vypustil dva dlouhé opusy "Pumpkins United" a "Skyfall", byť se jedná o velmi zdařilé kompozice. Jsou ale zbytečné dlouhé a na dlouhé písně tu máme přeci první dvě desky. Nehledě na to, že i kdyby Helloween ještě někdy udělali čtvrthodinovou skladbu, nikdy už nepřekoná ty z prvních dvou "Keeprů". Na třetím "Keeprovi" (jen tak mimochodem pro mě nejhorší deska kapely) byla taky dlouhá skladba a kde je, hm? V prdeli. Dle toho co jsem napsal, se nabízí otázka: "Tak proč sis to do psí píče kupoval??" Na to existuje samozřejmě jednoduchá odpověď. Ještě v době, kdy jsem měl všehovšudy pět desek od Helloween, za mnou jednou přišla manželka a řekla mi že "Měl bys v tom pokračovat." No a já pokračoval. A pokračuju. Manželkám se nemá odporovat. To vám řekne každý manžel. Ze stejného důvodu jsem si pořídil i nedávno vydaný trojdiskový živák, který mě nebaví. Ale mám ho doma ve sbírce a to se počítá. Když k recenzovanému výročnímu počinu připočítám krásné balení, rozložím cenu do jednotlivých disků, které jsou vyvedeny v jasně červené barvě, plus náklady na výrobu, omezený počet výlisků, tak ta cena není zase až tak zdrcující, jak by se mohlo na první pohled zdát. Tuhle parádu si totiž koupí jen podobnej debil jako jsem já, rozuměj fanoušek kapely - sběratel, bez ohledu na to, jestli bezmezně uctívá vykleštěný zpěv Michaela Kiskeho, nebo falešný chraplák Andyho Derise. Já osobně bych tuhle parádu doporučil na úplně první seznámení s kapelou. Kdo nikdy Helloween neslyšel a vyslechne všechny tyhle písně, a budou se mu líbit, bude stoprocentně chtít slyšet všechny jejich alba. A bude nadmíru překvapen, že má kapela v repertoáru i zábavnější a kvalitnější songy, než na této kompilaci. Ač to nevypadá dle těch několika řádků výše, hodnotím tenhle výběr kladně. Z toho důvodu, že Helloween na svá alba vždy dokážou dát to nejlepší z dané doby a to horší putuje na B-strany singlů (neplatí pro 80tá léta, kde se na singlech nacházely skvosty), takže pokud by vybrali ze svých alb cokoliv, vždycky to bude trefa do červeného. Osobně bych ale radši uvítal pokračování "The Singles Box", se kterým kapela zamrzla v roce 1992, popřípadě písně z období Michaela Kiskeho přezpívané Andym Derisem a písně z období Andyho Derise přezpívané Michaelem Kiskem. To by mohlo být zajímavé.
Žádné komentáře:
Okomentovat