Jelikož nýbrž protože a poněvadž "moji" hospodu před časem zavřeli, tak jsem za "svoji" hospodu pojmul jinou, do které docházím na šipkové turnaje a prolévat játra chmelem. Kdybych totiž tuto "moji" novou hospodu nepojmul za "svou", nikdy by mě nenapadlo tam zajít na čarodějnickou párty s hudebním programem. A když píšu zajít, myslím to doslova, neboť jsem v horkém jarním slunci vyrazil pěšky. Mám to nějaké čtyři kilometry, takže jsem si do uší nacpal sluchátka a do sluchátek jsem nacpal kapelu PLAGUE GOD. U hřbitova mi v uších znělo Satane dej mi sílu... což se hodilo, protože ze mě lilo jak petflašky a já doufal, že mi Satan tu sílu dá, abych přežil ty čtyři kilometry. Hned jak jsem přišel do hospody, vykašlal jsem se na zahrádku a zalezl do tmavé vychlazené hospody a rychle do sebe poslal pivo. Můj plán bylo se conejrychleji nachlastat, abych přežil další výzvu, kterou byl funny nazi folk VRÁŤA HOŠEK a akustický punk NO BODY GIRLS. Přeci jen to není můj šálek. U třetího piva, kdy jsem si myslel, že se bude už hrát, jsem se dozvěděl, že se začne až asi za dvě a půl hodiny. Celý program má odstartovat v devatenáct hodin ukázka krávy magy. Jediný co mě napadlo bylo, že to nemůžu přežít. Takže jsem takticky zpomalil v popíjení. A? Přežil jsem! Trochu mě sralo, že jsem doma jaksi pozapomněl záznamový aparát na kapely, a v mém telefonu nebyla baterie v takové kondici, aby vydržela až do konce, což značně omezilo můj plán natočit celé vystoupení obou vystupujících těles. Nakonec to dopadlo tak jak to dopadlo, o čemž se můžete přesvědčit na jako vždycky nepřesvědčivých videozáznamech pochybné kvality.
Plakátek na čarodějnický rej sliboval také něco do ohně na zub pro děti, což se také dělo. Několik dětí tam pobíhalo. Některé v kostýmech, jiné bez kostýmů. Nevím jestli vuřt opečený na ohni bylo přesně to co vyhledávaly, každopádně hojně využívaly dětských herních prvků, které se nachází v zadní části zahrady. Že by se tam pálila nějaká velká vatra, toho jsem si také nevšiml a ono lepší. Sice městští profesionální hasiči mají služebnu za rohem, ale proč zbytečně pálit něco megalomanského... Docela by mě zajímalo, jak ta tradice vznikla. Všem kteří pláčou nad smrtí papeže, bych povinně nechal přečíst úžasné dílo Kladivo na Čarodějnice od pana Kaplického a při tom by museli poslouchat Kladivo na Čarodějnice od české legendární kapely TÖRR. Malé děti převlečené za čarodějnice a čaroděje bych mučil středověkými křesťanskými nástroji ve jménu Boha. Voni by je přešly takový píčoviny žejo. Divim se, že ještě nějakýho pomatence nenapadlo chytit nějakou buchtu za píču a jebnout s ní do ohně... Dělám si prdel vole... Filipojakubská noc je neskutečně sexy záležitost. I s krav maga ukázkou, která začala s nějakým tím zpožděním. Pro mě jako pro člověka, který se nikdy nepral, nepere se a doufám že se prát nikdy nebudu, protože to neumím, nebyla ukázka instruktorů izraelského bojového umění krav maga nic, z čeho bych se posadil na prdel. I si myslím, že to lidi ani moc nezajímalo. Útoky byly vedené tak, aby se nikomu nic nestalo, bylo dopředu domluvené co se bude dít. Ale fungovalo by to i ve skutečnosti, kdy by stopadesátikilový hovado vlítlo na dívku v parku, zalehlo ji svým smrdutým umaštěným tělem, stáhlo kalhotky a....? Myslím, že sebezkušenější kravmagistka by dostala pořádně přes piču. Moment překvapení je svině. Ale třeba se pletu, jestli byla ona dívka i na čarodějnické exhibici, určitě by umaštěné stopadesátikilové hovado kopala do koulí. Přesně to jsem si odnesl z celého kravmagího vystoupení.
Chvíli po exhibicionistech z krávy magy se na pódium vyšvihla kapela NO BODY GIRLS a začalo se halekat. Tuhle kapelu jsem viděl dvakrát ještě v době, kdy se jmenovali NO BODY BOYS a vůbec mě to neuráželo, jak se dá dočíst na tomto blogu. Kapela se z punkového pidlikání s kytarama převtělila do akustického pidlikání bez kytar. Vůbec jsem neměl tušení, jak to bude znít. A víš co? Ono to mělo hlavu, mělo to patu, hudbu, texty, všechno. Ne, nekoupím si to na limitované vinylové edici a dokonce ani na cédéčku. Ale fungovalo to. Dvakrát ročně naživo? Proč ne. Velká škoda, že člen kapely, který svůj nástroj ovládal bravurně, nebyl pořádně nazvučený a jeho housle úplně zanikly. Velká škoda. Štěpán, zpěvák s velkým nosem byl zase šoumen jako s každou svojí kapelou. Rozdával básně, úsměvy, ale i zamračení, to když dvakrát znefunkčnil nějaký aparát napojený na kytaristu, který měl svůj nástroj ze Španělska. Hele, já jsem člověk nevyzpytatelný co se muziky týká. Je o mě známo, že nenávidím Chinaski, že nemám rád Iron Maiden. Můžu ale s klidem říct, že radši zajdu do hospody na No Body Girls než bych jel do OuTů arény na Maiden. Měl jsem možnost jet na Iron Maiden několikrát za hubičku v rámci zaměstnání. Nejel jsem. Tím básník nechtěl říct, že Iron Maiden jsou horší než No Body Girls. To ani náhodou. Básník tím jen chtěl poukázat na fakt, že No Body Girls naživo znějí dobře. A že moje hodnocení čehokoliv je prosto logiky.
No tý vole to zase píšu hovadiny. Měl bych přestat s chlastem. No ale když už to zmiňuju, po koncertě jsem si zašel pro další pivo a cestou zpět potkávám výběrčí dobrovolných daní. Ptám se, kolik mě to bude stát a kolik do připravené butele přispěli ostatní. Bylo mi řečeno že většinou dávali stovku. Dobrovolně jim tam hážu dvoustovku a upaluju, neboť na malé pódium, které znamená hákový kříž, se vyšvihl ladným švihem VRÁŤA HOŠEK, toho času znamenitý textař, který k obrazu svému dokáže zpitvořit úplně všechno. Takže moje ústa září štěstím při písních o Sudetech, Benešových dekretech, třetí říši, a uplně nejvíc se tlemím písni o Dádě Patrasové, co blije v tramvaji. Je to skvěle zazpívané, což jsem nečekal. Při písních pojednávajících o hajlování (krásná slovní hříčka na vánoční Hááálelůůůjáá) si člověk připadal jak počátkem devadesátek, kdy bylo dovolené úplně všechno a lidi poslouchali Pavla Dobeše ještě tak trochu tajně, i když komanči už byli pryč. Pan Vráťa Hošek mezi písněmi obdarovával publikum excelentními básněmi. Moje básně jsou proti těm jeho pouhým okresním přeborem. Melodie, pravda, nejsou jeho a bezostyšně si je vypůjčil od jiných, ale díky jeho naprosto geniálně humorným textům na vážná i méně vážná témata, bylo jeho vystoupení prostě skvělé. A to píše člověk, který miluje blackmetal prosím pěkně. Asi po osmdesáté osmé písničce vytáhl Vráťa ze své kytary kabel až tím málem odpálil reprák, a ani naše nářky, že bychom chtěli ještě, a dokonce ani nářek majitele hospody, aby zahrál ještě jednu jen tak bez zesíku venku na zahrádce, nepřiměly Vráťu přidat už ani hovno. Dopil jsem pivo a i já vzal roha. Čekaly mě čtyři kilometry temnou filipojakubskou nocí s burácejícími SÓL v uších a teď když píšu tyto inteligentní řádky, hraje mi u toho SAD. Dobrá práce ty letošní čarodějnice!!
Pro pár fotek NO BODY GIRLS klikni tady.
Žádné komentáře:
Okomentovat