Už předem bylo jasné, že se z tohoto festivalu stane co se návštěvy týká lokální akce, protože ve stejný den v Praze v Modré Vopici zajímavá akce, v Ostravě Mikill Fest a navíc v sobotu v Hlinsku Pořezaný Ksicht. Na všech akcích, včetně Ass Hole Festu velice lákavá soupiska. Bohužel na poslední chvíli se omluvili z účasti Aggressive Tyrants, což byla kapela kvůli které by na festík se mnou jel i Medvěd, takže nakonec jsem jel sám. Kupodivu jsem cestou nepotkával žádné zmatené řidiče důchodcovského věku nebo s pražskou poznávací značkou, takže cesta ubíhala pěkně od podvozku a kdybych se v Pardubicích, jakožto člověk města neznalý, nezařadil do špatného pruhu, mohl jsem ke klubu Ponorka, kde se akce konala, dorazit přesně ve stanovený začátek, tedy v 17 hodin. S menším zpožděním láduju do parkovacího automatu všechny kovové mince, které jsem našel. Zmrd schlastnul i drobáky, které vozím v autě do vozíků do supermarketů. Psal jsem to už v reportu na Pačesse. Ty automaty jsou zlo!! Nejenže mi nevim proč odmítá přijmout moji platební kartu (nemám sice bezkontaktní, ale na co je tam teda pak ten číselník určený na PIN?), ale je tak přibržděný, že jste vždycky o krok nebo dva napřed a všechno se pak musí znovu. Zase hledat v telefonu fotku SPZky auta, zadat SPZku, ťukat do posrání než se proťukáte ke konci času parkování, a protože jste pořád o ten jeden dva kroky napřed, tak se přeťukáte až nad 22:00 a ono to automaticky skočí do druhého dne a najednou vám to nabídne lístek na parkování na 1700hodin. Takže reset a znovu. SPZka, ťukat čas, platba kartou, karta zamítnuta. A znova. SPZ, ťukat čas, zkusit znovu platbu kartou, jestli se třeba automat neumoudřil, karta opět zamítnuta. Pokud při vás nestojí všichni svatí, jako včera nestáli při mně, ozve se z vašeho hrdla hlasité zachrčení ČURÁCI ZASRANÍ!! a poté slušná omluva dámě venčící pejska v nedaleké opodáli. Paní mě ujistila, že nejsem rozhodně první, kdo s tím bojuje a jen potvrzuje má slova, že parkovací automaty tohoto typu jsou zlo. Nakonec tedy tasím asi 150Kč a dokončuji vytoužené vytisknutí parkovacího lístku. A i tak to bylo málo a nenasytnému městu jsem zaplatil za oficiální parkování pouze do čtvrt na deset. Vytočenej jak klíště jdu na zahrádku klubové hospody a zdravím se s přáteli a pak si jdu pro Birella. K mému překvapení mi strašná obsluha podává kelímek s čerstvě natočeným lahodným, ale opravdu skvělým Birellem s příchutí grep. Konečně to někoho napadlo, přidat do nabídky nápojů ochucené nealkoholické pivo. Po limonádě totiž v žaludku kuňkaji žáby. Po Birellu nikoliv. Nemám nic proti flaškovému klasickému pitu, ale ten grepovej se prostě pije líp... A protože jsme v Ponorce, kde už dnes je zítra a včera bylo pozítří, posouvá se začátek akce o více jak hodinu. Nepamatuju, že by se tam někdy začalo načas. Ale mít pozvaných 7 kapel, a zpoždění hodinu a čtvrt ještě před začátkem... no nic moc teda... První kapela, která za míň než vlažného přijetí publika vylezla na pódium, byli DEWDROP, kteří měli úplně nového basáka, pro kterého bylo toto první vystoupení se skupinou. Dva zpěváci do nás hustili každý trochu jiný zpěv, nicméně si myslím, že by to nejspíš zvládl jeden sám. Ale aspoň se kapela něčím odlišuje od ostatních. Hudebně to matlali tak nějak všechno dohromady a výsledná směska gore, grindu, deathu a slamu zněla docela dobře. Zvuk se mi zdál nějakej divnej, paradoxně přímo u repráku vepředu lepší než kdekoliv jinde. Po Dewdropech si jdu pro dalšího Birella, ale ta ženská za barem, působila jako kdyby tam byla první den, přibržděná ty vole, nasraná že musí makat, si spletla pípu a natočila mi bezovou limču. Nevadilo mi to. Já jen, že až se rozkřikne, že v Ponorce je obsluha na hovno, nebude tam nikdo chodit, což je mi sice u prdele, ale všichni určitě vědí, o čem píšu. Druhá z obsluhujících dívek byla šikovnější, ale taky byla akční a s ničím se nesrala. No aspoň věděla kde co je. U stolu kde jsem seděl se známými, byl i jeden týpek v tričku kapely Dewdrop, který když přišel z koncertu, pronesl: "Tak jsem teď pařil na Dewdrop, mám na sobě jejich triko a nevěděl jsem že jsou to Dewdrop". Trapas...
Druhou kapelou byla náhrada za odpadlíky AGGRESSIVE TYRANTS a ač by se mi to asi líbit nemělo, mě se to líbilo. Mělo to koule, mělo to Maxe Cavaleru, mělo to Jonathana Davise. Kdo zná a ví, tak tuší, že SAWDUST by se klidně mohli jmenovat SEPULKORN. Skoro u každýho songu jsem si říkal Kde já tuhle melodii kurva už slyšel? Připadalo mi to totiž jako podařený coverband. Hudebně a zvukově to bylo právě někde mezi Sepulturou z období alba Roots a mezi tím, co si představuji, že bylo na starých deskách kapely Korn.
Na scéně se objevují ožralé fanynky a první na tanečním parketu rozlitá piva. Nastává ponorková nemoc, a tou myslím dlouhé prodlevy mezi jednotlivými kapelami. Když člověk čeká deset minut na další kapelu jako na Obscene Extreme festu, je to skvělý. Když čeká 20 minut, dá se to ještě přežít, když ale čeká půl hodiny, už to smrdí. A právě půlhodinové ponorkové minimu si vyžádalo i čekání na INPAIN, kteříšto se mi ale vůbec nelíbili. Měli ale veliký ohlas, takže to byla jen a jen moje chyba, že mi jejich muzika přišla divná. Řekl bych, že to bylo špatně zazpívané, ale jak mi můj dlouholetý přítel potvrdil, zpěvák zpívat opravdu umí. Navíc bubeník rozšlapal šlapku, takže se sháněla nová a přibylo tak další zdržení.
Po chvíli se pokračovalo, ale my stejně radši šli do hospody, kde jsme byli svědky šarvátky mezi dvěma více či méně podnapilými osobami. Bystří security to ale rázně utnuli vynesením jednoho z aktérů. Aspoň tam jen tak nepostávali u vstupu a nedloubali se v nose, když už tam z nám neznámého důvodu byli najati na ochranu. Nevím před čím, asi před covidem. Prostě tam byli a jejich přítomnost, ač mi ničím nevadila, byla mi nepříjemná. Tito lidé si totiž svým securiťáctvím občas léčí mindráky a to pak aby se člověk bál si prdnout, aby nebyl umravněn, polámán či rozbit nabušeným upoceným mužem v uniformě. Nutno podotknout, že včerejší ochranka se do ničeho nesrala, takže možná by mi i to uprdnutí prošlo. Po Inpain na pódium vyhupsli a naskládali se severočeští ANIME TORMENT, které mám moc rád, narozdíl od mého kamaráda, který je teda ale vůbec nemusí. Vysvětlení je nasnadě.... On je totiž ještě víc jednoduchý než já a hudba Anime Torment je na něj moc složitá a technická. Vždycky jsem si myslel, že jsem primitiv jen já, ale teď vidím, že jsme v tom spolu. Zdravím svého kamaráda Sagvana!! Na Animáče se kotlilo osošest, přišlo mi, že na tom malém prostoru, který Ponorka nabízí, docela i nebezpečně, neboť někteří pivem posilnění, z posiloven vystajlovaní pařmeni dávali svá promile a svaly dost jasně najevo. Ale kromě odkulhávajících a ruce si držících maniaků jsem nezaznamenal žádný úraz a to je dobře. Mám k tomuhle místu respekt, neboť se mi tady taky před lety přihodila veselá historka z natáčení... A taky jsem nedávno zjistil, že zlomit si ruku v lokti je tak strašně jednoduché, takže to všechno vidím tak trochu z jiné perspektivy. Navíc člověk se po čtyřicítce už hojí podstatně pomaleji než před dvaceti lety. Anime Torment zahráli skvěle, skončili brzo a mě napadla jen jediná věc KURVA A TEĎ ZASE ČEKAT, NEŽ NALADÍ DALŠÍ KAPELA....
Kámoš se svojí půvabnou ženou (zdravím Martinu) to vzdávají a jedou domů za dětmi a psy. Já tomu dávám ještě šanci a plán je takový, že následující PANYCHIDA, pokud mě nezaujme prvními dvěma písničkami, také se odeberu domů. Lezla na mě totiž únava způsobená osmi hodinami spánku za poslední dva dny, důsledek nočních směn a pokročilého věku. Jenže když už jsem se po hodině (!!!!!!!!) čekání dočkal, tak mě Panychida upřímně posadila na prdel. Zvuk měl k dokonalosti sice daleko, ostatně jako i ostatní kapely (proč? Však v Ponorce byl zvuk vždycky na úrovni!), ale už od úvodního intra jsem byl velmi potěšen panychidí muzikou. Čekal jsem jakýsi pagan black folk, ale dostalo se mi svižného až střednětempého black/heavy metalu jak víno. Jejich poslední desku jsem před časem dvakrát poslechnul, ale nijak zvlášť mě nenadchla. Budu tomu muset dát ještě šanci.... Na klubové akci jsem nebyl od začátku kovidového šílenství a furt se mi zdálo, že v klubu není něco v pořádku. Až Panychida mi dala rozuzlení, proč tomu tak bylo. Na scéně se totiž poprvé objevil kouř, který dodal temnému klubu atmosféru. Taková blbost ty vole a jak to dokáže navodit ten správný šmak. Zpěvák rozdával úsměvy a nešetřil chválou Pardubic, kytaristi si mohli prsty o struny ostrouhat, bubeník tam někde vzadu do to řezal, zkrátka já myslím, že jednoznační vítězové pro tento festiválek. Je nutné zmínit i kotel, který byl opět v rámci možností na maximální úrovni.
Panychidi dohráli a moje únava byla tatam, takže jsem netrpělivě u dalšího, neschopnou blonckou natočeného Birella, čekal na kapelu EJAKULUJÍCÍ KOKOS, kterou jsem stejně jako Sawdus a Panychidu nikdy neviděl, ale narozdíl od Sawdust a Panychidy jsem se na ni těšil. A myslím, že jsem neprohloupil, když jsem na ně zůstal. Zpěvák byl šoumen jak cyp a ejakulující muzika proměnila maličký parket Ponorky v miniaturní Obscene Extreme. Lidi začali pařit jako šílení, vzduchem lítaly kalhotky, telefony, trička, piva, některé dívky (jedna) shazovaly svoje svršky, punková plynová maska a kožené obojky na krkách, stagedaving, klouzající fans, praskaly ruce a nohy, proběhla spousta ostrých loktů a i na malou šarvátku v první řadě došlo, jak jest zachyceno ve videu dole... Tož kurva dobré to bylo. Fakt se mi to líbilo!
Když dohráli, tak jsem si chtěl zajít do hospody pro posledního Birella, ale hospoda byla už zavřená. Když jsem se rozhodoval, jestli počkám ještě na poslední kapelu HYSTOS, tak se do hospody dobývali tekutinchtiví fanoušci, ale vylítla na ně ta ludra od pípy a začala tam na ně v brutálním bojovém postoji ječet jak nějaká vyfetlá fetka zkurvená. Na její obhajobu budiž to, že ti blbci, kteří se dobývali do hospody, měli otevřený výčep přímo v klubu dva metry od pódia, takže chápu, že v půl druhý ráno si obsluha už zaslouží svůj klid. Ano, bylo půl druhý, do další kapely minimálně další půlhodina, pak hrací čas kapely, pak hodina cesty domů. Do postele bych se dle propočtů dostal na čtvrtou ráno a to při mém spánkovém deficitu a pokročilém věku není na pořadu dne. Rozhodl jsem se tedy že to zabalím. Stejně jako i spousta jiných, kteří odcházeli hlavním vchodem. Jestli jen na cígo, nebo nadobro, to netuším. Hystos mi tedy prominou, snad tam nehráli pro pět lidí. Bohužel tohle je úděl poslední kapely v Ponorce. Naproti klubu probíhala nějaká posraná diskotéka, okolní silnice terorizoval vytuněný kokot v Golfu svojí demencí, až gumy hvízdaly. Lidi kurva co to s váma je? Hodnocení na závěr? Nevím. Nebylo to perfektní (zvuk, zpoždění, nepříjemná obsluha,...) ale buďme rádi, že nás vláda vymrdanců v čele s nejvymrdanějšími (Vojtěch - Babiš) vůbec nechala užít si pořádnou muziku.
Pro pár dalších nekvalitních fotek klikněte na "DALŠÍ INFORMACE". Pokud vám někdo poslal odkaz přímo na tento report, nikam klikat nemusíte.
Žádné komentáře:
Okomentovat