Stalo se to v pátek 12.3.2021. A přitom nic nenasvědčovalo tomu, že by se něco podobného stát mohlo. Normálně jsem šel na noční a na výtěr nosu sadistickými mladíky ve skafandrech. Tentokrát probíhal výtěr z obou nosních dírek. Na papír jsem napsal, že souhlasím s výtěrem pouze z jedné nosní dírky. Mladík se tvářil zmateně a kdybych do něj ještě chvíli vandroval, tak se snad i nechal ukecat. Oproti minulému vytírání nosu, tento bolel jako svině a já později litoval, že jsem netrval pouze na jedné nosní dírce. Při rozdělování práce jsem se od mistra dozvěděl, že mě a mého spolupracovníka čeká takzvaná buňka. I když je za to příplatek 500Kč za směnu, nemáme tento druh náhrady pracovní síly rádi. Jedná se totiž o to, že dva lidi lítají kolem tří výrobních linek. Takže dvě pracovní síly obsluhují dohromady pět lisů, troje nůžky, pět gumovaček (stroj na pogumování), dvě baličky (stroj na baleni) a tři paletizátory (stroj na rovnání hotové výroby), to vše na rozloze menšího fotbalového hřiště. My máme rádi svůj klid a ne stres. Každopádně si to takhle v rámci buňky štráduju k lince, která není moje primární, klopýtnu a padám. Po dopadu, kdy i přes hukot výrobní haly plné lisů bylo zřetelně slyšet jak mi praskla ruka, nahlas pronesu: "Ty vole, já si zlomil ruku." Zkouším zápěstí. Nejde pohnout. Zkouším loket. Bolest jako kráva a nejde pohnout. Po chvíli ke mě přišel spolupracovník a zkonstatoval moji stiuaci slovy: "Co se tu válíš vole?" Odpovídám, že jsem si nejspíš zlomil ruku, která mezi tím začala otékat. Pan mistr mě tedy odvezl na pohotovost, kde se potvrdila má slova, a sice, ty vole zlomil sis ruku. Paradoxně ne v zápěstí, ale v lokti. Ulomil jsem si takový to srdíčko co je na konci kosti. Naštěstí se to nepohlo a nemuseli mi to rovnat a následně šroubovat. Za půl hodiny odjíždíme s mistrem z nemocnice. Já smířený se dvouma měsícema pracovního úrazu, on s tím, že ho budou nadřízení jebat, co to má na směně za hovada, když klopejtnou a zlámou si hnátu. Není se co divit. Moje váha v tu dobu byla 105,7kg a už tehdy jsem se bál zjištění, kolik budu mít až mi po měsíčním nicnedělání a válení se sádru sundaji. Bylo mi jasné, že 4 kg, které jsem při asi covidu shodil, budou zpět... Když jsme se vrátili před vjezd na parkoviště našeho slavného podniku, vidíme, že vrata jsou zamčená a vrátný odchází. Byl asi 30 kroků od vrat. Když na něj mistr zavolal, ať nám otevře, byl nevrlý a nasraný, že musí udělat pár kroků zpátky a ať si tohleto nezvykáme. Jako kdyby se fraktura hlavičky radia vlevo bez posunu dala naplánovat. Čurák vrátnej. Stejně jako jeho šéf... Po příchodu na halu žádám, abych byl otestován na přítomnost alkoholu v dechu, ale mistr to odmítá s tím, že je to zbytečné, že je vidět, že jsem střízlivej. Byl jsem. Zásadně nepožívám žádných omamných ani alkoholických látek když vím, že mám jít do práce. Prostě to nedělám, i když si všichni myslí bůhvíjakej jsem alkoholik. Nejsem. O půlnoci opouštím pozemek mého kapitalistického chlebodárce a jdu domů. Otevírám lahváče, koukám na televizi. Pak si lehnu a chci spát. Nejde to. Bolí to....
Pokud chcete vědět, co jsem dělal den po dni, klikněte na "další informace" vlevo dole. Pokud vám někdo poslal odkaz přímo na tento příspěvek, nikam klikat nemusíte...
SOBOTA 13.3. POD DLAHOU JE TEPLO.
Ráno se cítím, jak kdyby mě porazil kamion. Bolí mě celá ruka. Koleno mi oteklo a zbarvilo se, kotník mám odřený od píčoviny o kterou jsem zakopl. Snažím se spát přes den, ale nejde to. Celej den se válím a skučím bolestí. Nic mi na bolest nedali, tak jsem si poradil sám. Zavolal jsem kámošovi, jestli mě nechce pozvat na jedno. Neměl s tím námitky, protože je to kámoš prostě a taky proto, že se tam stejně promořovalo více známých. Pijeme jedenáctku z lahví a lejeme do sebe Rum Republiku. Domů jdu v náladě a nechce se mi spát. V ledničce jsem objevil půl flašky tuzemáku. Smíchám to s limonádou pepsicolového typu a popíjím až do sucha. Ano, jsem opilej. Ale šťastnej. Nic mě nebolí! V opilosti píšu na svým piditelefonu pár zpráv na messengeru a otravuju lidi. Dokonce píšu pět minut před půlnocí své tetě k svátku SMSku a dlouhatánský e-mail své pojišťovačce i s fotkou, jak stojím před zrcadlem v koupelně a fotím se jak nějaká patnáctiletá blbka. Snažil jsem se neudělat moc chyb a v mém požehnaném stavu jsem ani nic moc neposral, jak jsem zjistil druhý den. Zde je přepis onoho e-mailu. Toto jsem vypotil značně pod parou... (GDPR mi nedovolilo zveřejnit některé informace, tak jsem je nahradil hvězdičkami).
Zdravim Vas s bolestivou grimasou ve xichtu. A Vasi kolegyni samozrejme taky. Mam vas rad obe, ale Vas mam radsi. Nerikejte ji to... pisu bez diakritiky takze z telefonu. Na klavesnici pisu jak vitr ale momentalne to jaksi nejde. Vite ze mam statnice z kancelarskeho psani na stroji? Delal jsem je jeste na starem mechanickem asi 50kg vazicim psacim stroji znacky Consul. Nejmodernejsi vydobytek tehdejsi doby... ale to neni proc Vas obtezuji a pisi do *****. Jediny duvod je, ze nemuzu spat kvuli bolesti, jez je nasledkem klopytnuti v praci, ktere vyustilo ve zlomeny loket. Zjednodusene receno...Timto bych Vas chtel poprosit, nebot jste krasna a vzdelana, abyste se venovala memu zraneni. Samozrejme az to bude aktualni a dodam veskere podklady.. V pondeli si mam jit na chirgii pro neschopenku a ve stredu do prace na rekonstrukci urazu, pri ktere si zlamu druhou ruku a pri ktere me budou chtit presvedcit, ze jsem to ja kdo neumi chodit a muzu si za vsecko sam 😀 Delam si srandu ale do smichu mi neni. To ze me boli cela ruka jako cert je v klidu. Ale je pravdepodobne ze prijdu v praci o 18 tisic bonusu pokud se nevratim do kvetna, coz je skoro nepravdepodobne. O polovicku prijdu tak jako tak. A proto na Vas apeluji, musime z pojisteni vytriskat conejvic!! Zatim jsme na zacatku, ale 6 miliard na pojistnem by bylo jakz takz adekvatni. Vim ze jste nejlepsi (a nejhezci a fakt Vas mam rad) a vsude Vas chvalim (jste lepsi nez segra ale pšššt) tak ve Vas vkladam veskere sve nadeje na zisk milionu nasi krasne ceske meny. Berte tento email s rezervou ale tak nejak na nej nezapomente. Za dva.mesice se Vam ozvu a opet budu chvalit Vasi krasu (libi se mi Vas nos - PŠŠŠŠT) a psat jak jste skvela, coz jste a pokud to nekdo nevidi tak je idiot. V priloze posilam fotku z koupelny pred zrcadlem jako spravna pubertacka, abyste vedela o cem se bavime. Posilam strasne moc pozdravu do *****, samozrejme vsechny na Vasi adresu, konkretne primo Vam. Kdyby Vas moje emaily nejak urazely co se tyka feminismu, sexismu, genderoveho smysleni a podobnych nesmyslu, dejte mi prosim vedet. Zamerim se pro priste vyhradne na pracovni zalezitosti. Opravdu srdecne Vas zdravim at uz me udelate miliardarem nebo jen tisicarem. Bylo mi potesenim Vam ve trictvrte na dve rano datlovat tento email. Jste skvela a verim Vam....
Tak tohle jsem vypotil v deliriu. Něco takovýho hromada lidí nesesmolí ani za střízliva. Odpověď přišla asi po třech dnech. Prý se moje pojišťovačka s kolegyní málem pochcaly smíchy, četly si můj email několikrát a v této hnusné fašistické době jsem jim vykouzlil úsměv na jejich rozkošných tvářích. A prý že moje fotodokumentace je zatím nejlepší. Většinou jim totiž lidé posílají nabouraná auta a vytopené byty...
NEDĚLE 14.3. MEZI PRSTY NIVA.
Ráno mám kocovinu. Aby taky ne. Na rum různých značek nejsem moc zvyklý. Začíná mi smrdět ruka. Hlavně mezi prstama, které se lepí a jsou zpocené. Smrdí to jak sýr s ušlechtilou plísní, Niva. Není se co divit. V práci jsem do půl desátý, kdy se mi ta veselá příhoda s klopýtnutím stala, normálně pracoval, takže mi dlahu namontovali na zpocenou, nemytou, špinavou od oleje a šmíru, ruku. Vzhledem k tomu, že mám Nivu rád, tak mi smrad nevadí, naopak se snažím mezi prsty zabořit nos, ovšem to se mi nedá, protože ruku blíž než na půl metru od obličeje nedám. Škoda. Olíznout Nivu mezi prsty by jistě prospělo mému svěžímu dechu... Přes den se mi podaří konečně usnout. Zlobivé děti mě ale vzbudí, takže odpočinek stále nedorazil. Večer se pozvu ke kámošovi na lahváče. Pijeme jedenáctistupňové pivo a hrajeme šachy. Já to hrál naposledy se spolužákem Radimem na chatě v Markoušovicích před třiadvaceti léty. Tehdy jsem ho překvapil tím, že on, ač velmi chytrý kluk, a já... no kluk, vyhrál jsem nad ním ve hře, které se on trochu věnoval a já vůbec. Stejně překvapen zůstal i můj hostitel pro tento večer, když první hru vyhrál bez obtíží ale v druhé jsem ho roznesl na pomyslných kopytech. Dohodli jsme se na remíze. Byla to dobrá hra. Jdu domů a chci se dívat na televizi. Elektrikářůmžel ale vypínají proud, takže jdu spát.
PONDĚLÍ 15.3 - FRANCOVKA NIVU NEPŘEBIJE.
Vatovou tyčinkou namočenou ve Francovce zkouším pod dlahou šťourat mezi prsty a vyrýpat usazeninu plísně co se mi tam tvoří. Jde to, ale nepomáhá to co se zápachu týká. Ruka prostě hnije... Na kontrole v chirurgické ambulanci v nemocnici se mnou pan doktor i sestra souhlasí, že fízlové jsou hovada, že kvůli nenasazené roušce zaklekli a zmlátili nějakýho týpka v Budějicích. Když jsem se vrátil z kontroly, volal mi vedoucí výrobní haly. Prosí mě o audienci. Jdu tedy do práce, nesu jim neschopenku a lékařskou zprávu. Má být totiž videokonference s majiteli podniku kvůli úrazům. V pátek proběhla totiž ještě zlomenina prstu na jiném výrobním úseku. Ve středu mě čeká rekonstrukce a povídání o tom, kterak se mi to stalo. Upozorňuju vedoucího výroby, že se mu nebude líbit co řeknu, protože za můj úraz nemůže nic jiného, než to, že probíhala již zmíněná buňka. Když jsem přišel domů, volal mi znovu, že rekonstrukce se bude konat už v úterý. Využívám výdobytku raněného, tedy vycházky, kterou mi pan doktor předepsal dle mého přání od 13 hodin do 19 hodin, a jdu ven. Ve sluchátkách mi huláká homosexuální zpěvák Gaahl a jeho bývalá kapela Gorgoroth. Začíná se mi prášit od huby, tak se pozvu ke kámošovi na pivo.
ÚTERÝ 16.3. ZÁKON PADAJÍCÍHO HOVNA.
Ráno koukám na seriál Dabing Street. Já, kterej dabing nesnáším. Seriál je ale fakt povedený a škoda jen, že nevzniklo víc dílů. V 11 hodin místního času jdu na rekonstrukci. Jako Ježíš jak zpráskanej pes si nese svůj kříž, tak já si nesu ruku v dlaze a na každýho házím psí oči, jakože jsem strašnej chudáček a že to ohromně bolí. V práci na mě navlíknou v souladu se směrnicemi vhodný návštěvní oděv. Dostanu tedy smradlavé, někým delší dobu nošené sešlapané pracovní boty, síťku, jednorázový plášť, špunty do uší a ochranné brýle. Vyslýchali mě na místě činu. Dokonce kvůli tomu i zastavili výrobu, abychom se dobře skrz zkurvený respirátory slyšeli. Od začátku jsem tvrdil, že za to může buňka. Nebýt buňky, nikdy bych tím směrem nešel a neklopýtnul a nerozbil si tlamu v lokti. Buňka je ale miminko našeho hloupoučkého výrobního ředitele a ono se ho to prosím pěkně dotklo. Začal být nepříjemný, pokládal mi nelogické nesmyslné záludné otázky, které mě měli dostat do situace, abych řekl JO, UPADL JSEM NASCHVÁL ABYCH NEMUSEL CHODIT DO PRÁCE. Myslím, že po dvaceti letech co jsem tam zaměstnaný bych si zasloužil slušnější chování, jakého se mi dostalo od zbytku komise, která se skládala ze dvou bezpečáků, kteří jeli dle otázek vtištěných v jejich lejstrech, jednoho procesního inženýra, který se k ničemu nevyjadřoval a jednoho vedoucího výroby, který byl ze všech nejlepší. Když to skončilo, svěřil se mi procesní inženýr s tím, že chování výrobního ředitele bylo i jemu velmi nepříjemné a trapné. Ale nemám nikomu nic za zlé. Oni to musí vyšetřit. Chtějí to po nich jejich nadřízení a po nich zase jejich nadřízení a po těch další. Prostě zákon padajícího hovna. Venku prší a fouká. Z vycházky tedy nebylo ten den nic. Poslouchám na Spotify kapelu ASTRAL a jejich novou vynikající desku. Bohužel Spotify mi začalo blbnout až přestalo fungovat úplně. Poslal jsem tedy tuto aplikaci do sraček. Večer jsem shlédl film Pýcha předsudek a zombie na AXN a u toho vymlasknul dvě plechovky s tekutým chlebem. Film je spíš taková oddechovka, komediální historický horůrek. Příjemné pokoukání.
Blbej začátek dne... Kámoš poslal fotku plátku tlačenky. Hajzl. Nejhorší na tlačence je to, když ji někdo má a já ne. A já ji neměl. Zkouším to začíst knihou Národní satanista, kterou mi doporučil můj severský přítel SODík. Tuto knížku dopouručuju všem metalistům, kterým není cizí blackmetal, jako povinnou četbu. K obědu jsme měli takzvané mrkváky, neboly smažené zvratky, mrkvové bramboráky chcete-li. Ve 13 hodin jsem šel na zákonem stanovenou vycházku. Cestou mi do uší hulákali Naurakkar a Old Mans Child. Volal mi kámoš, ať přijdu na pivo. Dal jsem u něj tři kousky. Stará, a tím je myšleno moje drahá choť, odešla v 17hodin na noční a na výtěr nosu. Já jsem zůstal doma sám s dětma. Ty jsem nekompromisně ve 20 hodin vyhnal do postele a sám si otevřel veltlínské zelené a pustil si film Spare Parts. Velmi zábavný sexy snímek.
ČTVRTEK 18.3. SEX DROGY ROKENROL.
Tohle ráno se do budoucna stalo jakýmsi základem pro další některá rána. Stará přišla z noční a chrápala v ložnici. Děti provozovaly distanční kabaret. Jedno děcko na notebooku v pokoji, druhý děcko na telefonu v obýváku. Na mě zbyla teda kuchyň. Naštěstí jsem do kuchyně nedávno své milované krásné ženě pořídil mikrosystém Sharp, který má překvapivě dobrý zvuk a výbavu. Poslouchám kapely Limbonic Art, Morgul a Cradle Of Filth a čtu Národního satanistu. PPLka mi přivezla Tři sestry, LP Sex Drógy a rokenról. Ani jednomu neholduji. Respektive bych holdoval ale moje drahá choť je v tomto ohledu zcela neoblomná. Učinil jsem rozhodnutí - dnes bude první den nemoci, který strávím bez alkoholu. Zjistil jsem, že Česká pošta je ještě větší mrdka než jsme doufali. Přestali totiž doručovat doporučené zásilky a neobtěžujou se ani do schránky vhodit oznámení, že nám něco přišlo. Kdybych neposlal dceru na poštu s balíkem, a paní poštmistrová jí neřekla, že mám na poště zásilku, vůbec bych nevěděl. Odpoledne se pozvu ke kámošovi na kafe. Koukáme na Rock Bitch, divadlo Sklep, Deep Purple, Řezník, WASP, Gamma Ray, Izer, Gwar... Domů přicházím za sněhové vánice o 4 minuty po vycházce. Večer se dívám na ruský film o plísni, která si z rusáků dělá ochrannou schránku. Docela píčovina... Ten den jsem se dozvěděl, že na již dvakrát odloženém koncertu mojí srdcové kapely HELLOWEEN bude jako support vystupovat buzerantská trapárna jménem Hammerfall. Ok, hrajou podobnej styl, respektive špatnou kopírku headlineru, ale považte... Již dříve byl jako support ohlášený UDO se speciálním setem složeným z písniček z období Accept. A to jak jistě každý rozumně smýšlející člověk uzná, nemůže srovnávat s posraným bumčvachtmetalem kapely Hammerfall. Na druhou stranu jsem od nich slyšel jen pár písniček. Třeba by se mi teď líbili. Ať tak či onak, UDO se mi jevil jako skvělá předkapela. Škoda.
PÁTEK 19.3. BEZ CHLASTU NE!!
Tak takhle teda ne! Bez chlastu ne. Dneska do sebe musím natlačit pár piv, neboť se po včerejším suchém čtvrtku necítím ve své kůži. Rána žačínají být tak nějak monotónní. Děti distanční trapárna, já knížka nebo film. Poslouchám Fjoergyn a pak Murrain (po novu Dobytčí mor) a Manes a dočítám Národního satanistu. K obědu moje drahocenná slovenská choť ukuchtila pečené kuřátko s rýží a já jako správný kripl jednou rukou to spořádal tak, že rejži až ve vlasech. Večer jsem strávil s lahváčem a Teorií velkého třesku.
SOBOTA 20.3. SKYFALL.
Skyfall se jmenuje nový singl kapely Helloween, kterážto mě provází životem již od základní školy. Mám z toho smíšené pocity a jako velký fanda kapely zastávám názor, že se do kapely neměli vracet Hansen s Kiskem a nahrávat nové album se zbytkem kapely jako regulérní členové. Koncertní reunion před čtyřmi léty byl boží. Také následný singl v podobě Pumpkins United byl logický a v pořádku. Pak to ale mělo skončit. Neskončilo a má očekávání, a troufám si tvrdit nejen má, jsou prostě přehnaně velká, protože stará sestava se spojuje se starými, nenapodobitelnými alby, hlavně pak dvojím počinem Keeper Of The Seven Keys, což může v případě jen drobné odchylky znamenat průser. A právě ta drobná odchylka se asi rýsuje na nové album, které vyjde 18.6. Všichni pravověrní uctívači dua Hansen Kiske očekávají další Keeper. Já, protože nejsem konzerva a jako jednomu z mála se líbí například i Chameleon, deska všemi zatracovaná, pro mě zatraceně dobrá, tak moc zklamaný z nové desky jistě nebudu. V novém singlu slyším domovské kapely zmíněných, a sice Gamma Ray a Unisonic, ale Helloween posledních let tam není. Uvidíme v červnu co kluci vymysleli. Stahuju horory. Neschopenka bude dlouhá. Tento den jsem se šel projít do Vrší, což je kopec, o kterém se tady na blogu již zmiňuji. Krásně jsou vidět zasněžené Krkonoše se Sněžkou. Doma pak poslouchám LP co mi přišlo, maďarský Heltentod, které jsem si musel vyzvednout na poště, protože Česká pošta, ač si nechá nemálo zaplatit za doručení doporučené zásilky, doporučenou zásilku prostě nedoručuje. Trapas. Naštěstí mi to Maďaři vynahradili skvělou muzikou. Všichni moji známí chlastaji, ale já si udělal suchou sobotu. Kouknu se na film, rozdělám si kefír a ať už se poseru či ne, bude mi fajn. Shlédnul jsem taškařici Psycho Goreman, což je film, jako by vypadl z prdele produkčnímu studiu Troma. Pěkný pohádkový film s utrhanými končetinami a rozmasakrovanými údy. Jediné, co mě na filmu sralo, byla ta malá holka hnusná píča. Bohužel je to hlavní hrdinka, takže se jí nezbavíme po celej film. Přes den jsem poslouchal Brutal Truth, Intestinal Disgorge a split CD Lymphatic Phlegm/Torsofuck.
NEDĚLE 21.3. PĚT VAJEC VS. PĚT RADEGASTŮ.
Snídám 5 míchanejch vajíček a je mi jasný, že dnešní den se bez lenošení neobejde. Po obědě si tedy dávám zaslouženou siestu, při které poslouchám parádní aplikaci BRUTAL METAL RADIO, která v sobě obsahuje několik desítek metalových rádií, pěkně rozdělených dle různých stylů, na brutal death metal radio, blackmetal radio, hair metal radio, punk radio,.... Super! Žena experimentovala se svým kuchařským uměním a upekla výtečné špenátové koláčky se slaninou, nivou, olivou a sýrem. Delikatesa!! Pak jsem se podíval na film Super 8 a líbilo se mi to. Dokonce i dabing, který je povětšinou k zblití, mi u tohoto filmu sedl, ale hlavně výběr dětských herců se prostě povedl. Odpoledne přichází SMSka že je potřeba dopít sud ze včerejší akce, kterou měli mlaďáci. No tak jsem se obětoval a šel jim pomoci. Dal jsem si tam pět radegastů, které mě spolehlivě ukonejšily, takže po příchodu domů jsem zalehnul a spinkal jak miminko.
PONDĚLÍ 22.3. POZITIVNÍ SMS.
Ráno jedu na kontrolu a probíhá rentgen a je mi na ruku nainstalována sádra. Od této doby se nemohu poškrábat a čekám na vysvobození další tři týdny. Na sádru jsem si při čekání na oběd načmáral logo jedné mojí oblíbené kapely. Není totiž ni lepšího, než chodit srát a koukat při tom na Samael. Koupil jsem si dva lahodné utopence. V době, kdy jsem si chtěl v rámci pravidelné procházky zajít do obchodu pro lahváče mi volá kámoš, ať přijdu na pivko. Nechávám tedy děti samotné doma a doufám, že se spolu neservou jak to mají ve zvyku zmrdi. Když lemtám lahváče, přijde zpráva od kámoše, se kterým jsem včera dopíjel toho suda Radegastu, že ho v práci testovali na covid19, a to pozitivně prosím pěkně. To je najednou radosti na starém bělidle... Pokud budeme počítat devadesátidenní imunitu po prodělaném covidu, měl bych být ještě hájený. Na zklidnění jsem si pustil The Dark Ride a večer film Dead Dicks. Autoři filmu museli být zhulení kvalitním matrošem, když do světa vypustili takového veledílo...
ÚTERÝ 23.3. DRACULA VSTAL Z HROBU.
Stará je ráno u zubaře a já hlídám děti aby se nepobily a polévku, aby se špatně neuvařila. Začínám číst Čapka, neboť zatím všechno, co jsem od něj četl, bylo vždy velmi nadčasové a skvěle napsáno. Podíval jsem se na film Dracula Has Risen From The Grave, což byla naivní hloupoučká bez koziček taškařice. Jdu se projít, ale jen kousek, poněvadž střeva se mi bouří. Poslouchám Heading for Tomorrow a dozvídám se, že umřela paní Hana Hegerová. RIP. Na její počest otevírám a následně vycucnu vynikající víno.
STŘEDA 24.3. DAROVANÉMU KONI NA ZUBY NEHLEĎ.
Svrbí mě pod sádrou a nejde se po škrábat. Rozhodl jsem se proto, že svrbění zaženu snídaňovou havířskou klobásou, která byla excelentní. Po snídani koukám na film Godzilla vs. Destroyah. Bylo to moje první setkání s filmovou Godzillou. Strašná sračka. A to by snad měl být jeden z těch lepší godzillích filmů. Kámoš volal ať přijdu na pivo. Volal druhej kámoš, ať přijdu na pivo k němu. Jelikož jsem na roztrhání a nevím, jestli náhodou nejsem covidní, odmítám druhého kámoše. U prvního je to jedno, protože před čtrnácti dny to byl on, kdo byl kovidně pozitivní a navíc v neděli seděl se mnou i s pozitivně postiženým kámošem, od kterého hrozila nákaza. Dal jsem u něj čtyři piva, pokud se projímadlo ze Smíchova dá nazývat pivem. Ovšem jak praví klasik, Darovanému koni na zuby nehleď. Zazdil jsem to jedním kafetem. Cestou domů volám SODíkovi, poněvadž jsem toužil slyšet také jiný než vesnický hlas. Domluvili jsme se, že až to půjde, tak se sejdem, pustíme si péčko a budem si honit péra do zblbnutí. On ale zrovna parkoval na parkovišti a protože bylo ten den teplo, měl stažené okno u auta a jeho handsfree bylo slyšet po celém Ústí nad Labem. Divně na něj dobří lidé vycházející ze supermarketu koukali když si vyslechli náš rozhovor... Večer si pouštím Schools Out Forever. Velmi pěkný film. Začalo se mi bouřit ve střevech, ale brutálně. Škrundalo to v nich jak...no jak v bouřících střevech. Ale srát jsem nešel. Shlédl jsem ještě film Kick Ass na kanálu Filmbox, a musím uznat, že až na dabing malého děvčete, je film velmi koukatelný i když ho člověk už dřív viděl.
ČTVRTEK 25.3. UŽ BY TY HICE MOHLY SKONČIT.
Dnes jsem upustil od dřevorubecké snídaně plné tuků, bílkovin a protejnů a pojedl jsem jen bílý jogurt a vánočku. Staropramen se přes noc vybouřil s dovětkem ranní stříkací stolice. Buď se u mě za roky požívání tohoto piva vytvořila nějaká střevní alergie, nebo je Staropramen poslední dva roky prostě strašná sračka, po který je strašná sračka. Co jsem na neschopence, tak jen žeru a chlastám a jsem opravdu zvědavej, až se po sundání sádry zvážím, kolik budu mít kilogramů. Před sádrou jsem se vážil a navážil jsem krásných 105,7kg čisté váhy... Pokud jsem po nedělním chlastání s nakaženým i já pozitivní, měl bych dnes začít dostávat nějaké příznaky, budeme-li se řídit moudry expertů, kteří tvrdí, že příznaky se objeví po pěti dnech od nakažení. Nic mi není. Asi jsem covid ráno vysral... Pustil jsem si film South Bound, což je solidní ujeťárna. Že já mám potřebu se pořád dívat na takovýhle krávoviny? Rozchodil jsem to jarní procházkou. Konečně jen v mikině. Bylo jedenáct stupňů pana Celsia a ty vole mě bylo vedro jako cyp. "Už by ty hice mohly skončit" řikám svojí starý, když ze sebe pracně sundávám propocený tričko. Cestou jsem poslouchal Avsky. Večer jsem si pustil film Moebius. A zase to byla uchylárna. Tentokrát ze země Korejské. Jestli chcete vědět, jak to udělat, "se udělat" po tom, co vám vaše vlastní máma uřeže péro, tak je to film přesně pro vás. Ve filmu herci nepronesou ani jedno slovo takže ho nikdo nemohl pokurvit posraným dabingem nebo hroznými titulky. Abych podpořil správnou střevní mikroflóru, místo piva si k večeři jako dezert dávám jablíčko z Líííídlu.
PÁTEK 26.3. NEGATIVNÍ PAPÍR.
Ráno jdu na test, provedený mladým junákem skrývajícím se přede mnou ve skafandru. Dnes je to pátý den od kontaktu. Ať se blbeček v plexisklu snažil sebevíc, covid mi z nosu nevyšťoural. Chvilku jsem si počkal na negativní papír, který mi vystavili. Venku začalo bejt fakt hnusně teplo, a to tam bylo jen nějakejch 10 stupňů. Jako kdyby letos ty nižší stupně byly teplejší... Po obědě jsem si pustil film Mayhem, tak trochu aktuální a velmi koukatelný, a pak po dlouhý době LP Samael. Pak jsem zkusil řídit automobil se sádrou. Šlo to, ale dost mizerně. Poslouchal jsem u toho Helloween. V obchodě jsem si koupil rum, Pepsicolu a nanuka. Paní za pokladnou na mě čuměla přes respirátor jak píča co to mám za nákup. Večer jsme si pak s dětma objednali pizzu když už šla ta moje žena na noční a udělal jsem si hezký večer s filmem Sputnik, což je hezké scifi drama ze Sovětského svazu s pěknou kundou v hlavní roli. A to se počítá!!
SOBOTA 27.3. ASI BUDE CHCÁT.
Včera venku bylo jak v létě, všude dětí tři prdele, obloha vymetená. Zakrytej xicht respirátorem nebo rouškou mají už jen ti nejotrlejší, ale pořád jich dementů je dost. Dnes venku počasí, které by dokonale vydepilovaná rosnička před TV kamerami popsala slovy "Asi bude chcát." Posnídal jsem mléko a chléb s taveným sýrem poslouchám v kuchyni blackmetalové rádio z Ruska a čtu Čapka. Bohužel aplikace jako u jednoho z mála obsažených rádií zrovna u blacmetalového, neukazuje co za kapelu se zrovna přehrává. Od toho ale máme jiné aplikace, například Beatfind, která většinu hrané muziky rozpoznala a já tak mohl objevit skrze ní nové zajímavé kapely. Večer jsem si pustil film Horsehead. Zkurvená avantgardní píčovina, že by se to neuchytlo ani v národním divadle, kde jak víte, do programu zařadí kdejakou sračku. U filmu křoupu slané oříšky a zapíjím to plechovkovým Géčkem. Plechovkový Gambrinus desítka je srašná močovina. A takový dobrý pivo to dřív bylo... Ruce se přestává líbit v sádře. Prsty oteklý, klouby odřený, smrdí, poškrábat to nejde...
NEDĚLE 28.3. SHNILÉ RYBY.
V noci se měnil čas. Kdybych byl v práci, tak to jako obvykle vyšlo na naši směnu, že místo dvanácti hodin, bych hákoval hodin 13. Distanční výuka z mých dětí dělá negramotné debily. Můj synátorek měl ve cvičném diktátu 12 chyb ze 14 možných. Vlastně měl skoro stoprocentní (ne)úspěšnost. Sere mě tahle nezodpovědnost zmrdů ve vládě. Uklidnil jsem se poslechem desky Samael. Venku foukalo skoro jak kdyby mělo být tornádo, tak jsem na pravidelnou procházku nešel, a radši si pustil film Retornados. Můj severský přítel SODík se nám ve wttsp skupině svěřil, že by chtěl ochutnat shnilé ryby, tedy lahůdku ze Švédska, konzervu Oskar Sürstromming. Zavázal jsem se, že ji koupím a až nám to fašisti z vlády povolí, společně ji sníme, i když jak se znám, zebliju se už jen ze smradu po otevření. Domluvili jsme se, že tuto švédskou pochoutku otevřeme a zlikvidujeme za zvuků švédských lidových písní kapely Februari 93. Mám velmi rád toto CDčko... No ale nejlepší a nejzábavnější by asi bylo, kdyby ta konzerva cestou někde bouchla a klidně i na naší místní poště, aby ty svině z český pošty věděli, že mi ji měli doručit domů a neměli si ji schovávat na poště. To by mě potěšilo asi nejvíc ze všeho.
Žádné komentáře:
Okomentovat