7.9.2024 TRIVIUM FEST
Člověk by nevěřil jaká já jsem piča. Teda věřil by tomu leckdo, obzvláště ti, kteří mě znají, ale já to myslím obrazně a hned vysvětlím proč. Sedmého devátý dva tisíce dvacet čtyři jsem měl možnost mít krásný den na festivalu rituálů na trutnovském Bojišti, kde bych mohl sledovat různé přednášky o jánevim vlastně čem, a celý den bych mohl zakončit koncerty opravdu zajímavých kapel, ze kterých budu jmenovat pro mě ty nejzajímavější, což jsou Zeal And Ardor a Borknagar. Hlavní hvězdou byli Heilung. Ale né, to já radši půjdu na trapnou firemní pidiakci, kde se potkám s lidmi, z nichž polovičku vidím a jsem nasranej. Ale víte jak. Jsem prvotřídní masochista a svůj pohár sraček se snažím vypít do dna. Jak se to tedy stalo, že jsem se radši dostavil na akci honosící se názvem TRIVIUM FEST? Historie praví, že jsem se této akce, respektive jí vůbec nepodobné, účastnil pravidelně dobrých 15 let?? Nevím kolik ročníků bylo opravdu skvělých za účasti zahraničních hostů a různých celebrit u nás na hřišti, spojené s hlavní náplní sportovního dne, jak se to dřív jmenovalo, turnajem v malé kopané. O jednom ročníku jsem tady na blogu už psal. Koho to opravdu zajímá, tak si to najde. Akce se účastnili pravidelně ze zpřátelených firem Italové, Maďaři, Němci, Holanďani, Ukrajinci, Angličani, Teplice, Znojmo a dívky. Vždycky to bylo zakončené velikou pařbou v obecním dělnickém domě s živou hudbou. Všechno tohle přerušila vymyšlená pandemie Covidu. A jak už to bývá, vedení naší firmy, která se jmenuje Trivium, se toho chytla, úzkostlivě dbala na vládní restrikce a to dokonce tak, že i dala výpověď, pokud si někdo nenasadil v práci roušku. Byla to doba temná a doufám, že všichni z vedení, kdo chodil a kontroloval všechny ty debilní nařízení, se teď aspoň trošku styději. No, i když.... Nic hele od covidu už se sportovní den nekoná, v HR oddělení se objevily tři baby, které si akci vzaly pod patronát a dělají to podle sebe, takže třeba vloni bylo hlavní náplní vaření guláše a pečení koláče. Hustýýýýý. Ideální pro zaměstnance, převážně chlapy, kteří makaji ve vedru hnusu špíně smradu. Naštěstí jsem se neúčastnil, neboť jsem byl na festivalu v severních Čechách. Report z předloňské firemní akce, která se konala v zámeckém parku, je také na tomto blogu. Najděte si to. Stačí vpravo ve výčtu kapel kliknout na Alchymie. Hele zkrátím to. Letošní Trivium fest byl cajk. Přesně to jsem odpověděl, když za mnou přišla jedna z pořadatelek a zeptala se mě jaký to tam je. Odpověď ji nijak moc neuspokojila, ale taky ji nenasrala. Doplnil jsem totiž, že já hned tak něco nepochválím a slovo Cajk v sobě rozhodně nemá žádné negativní vlny. Do areálu MEKKY (Městský kulturní klub alternativ), kde jsem mimochodem byl na svém prvním tvrděmetalovém koncertě (Parricide), se vcházelo zadním vchodem do zahrady, což nám bylo oznámeno u předního vchodu.
Dostali jsme festivalovou pásku, která nás opravňovala využívat výdobytky kapitalistické gastronomie. Hned jak jsem zaparkoval svůj velocyped, započal jsem tyto výdobytky využívat ve prospěch svého žaludku. Na čepu byl Bernard. Nebyl to žádný zázrak, ale na takový to chlemstání to stačilo. Hlavním mým cílem účasti byl samozřejmě šipkařský turnaj. Zároveň probíhal i turnaj ve hře petanque, ale to je hra pro buzeranty, tak jsem ji přenechal jiným. V šipkovém sportu jsem byl násilně přeřazen mezi profesionály, i když jsem se přihlásil do amatérů. V zahradě, která byla připravena pro větší počet návštěvníků než nakonec přišlo, se ještě nacházel skákací hrad pro mrňata, bylo k dispozici malování na obličej, tuším tam vzduchem lítaly bubliny a snad tam i děti něco mohly vyrábět a v něčem soutěžit, ale kecal bych, kdybych si pamatoval, co tam bylo, respektive není si co pamatovat, protože jsem se po celou dobu držel poblíž výčepu a šipek. K dispozici byl též raut, u jehož blízkosti jsem se také zdržoval. A také se grilovaly stejky. Kuřecí a prasátkový.
Nejprve byly stejky vydávány jeden kus na osobu, ale když se zjistilo, že přišlo méně lidí, než se nahlásilo (proč to kurva děláte vy dementi?) tak se to pak rozdávalo po stolech. Stoly se prohýbaly pod palačinkami s různými náplněmi, obloženými talíři, řízky, chleby se škvarkovou pomazánkou, byly tam i melouny, hroznové víno atd atd. Ochutnávka piva probíhala tím způsobem, že jeden zaměstnanec firmy nalil zájemcům do skleničky trochu piva a zájemce měl podle chuti poznávat o jaký pivovar se jedná. Mohl si vsadit žetony a položit je na fotku pivovaru, které byly umístěny na stole. Pokud byl problém s poznáním, dostali jste nápovědu. Výherce získával různé pochutiny. Jak probíhala ochutnávka vín netuším, protože jsem neměl dostatek času na to zjistit, kde ona ochutnávka probíhá. Nějaké víno jsem si nechal nalít u výčepu. Bylo dobré. Ještě jsme si mohli dát kofolu, nebo grepomelového birella. Co se týká občerstvení, myslím, že firma udělala maximum. A jak jsem dopadl v šipkovém turnaji?
Já jsem to hovado uprostřed, zaujímající druhé místo v turnaji profesionálů. Nejdřív mi bylo řečeno, že jsem to celé vyhrál, ale pak že prý díky horšímu vzájemnému zápasu, byl jsem odsunut na místo druhé. Pro mě úspěch jako píča. Získal jsem pohár a igelitku, v níž se nacházela lahev vína, petka Mžanského piva, firemní notýsek s tužkou, plátěná nákupní taška, šputny do uší a reflexní proužek. Hurá! Po celou dobu akce na zahradě békala nějaká kapela převzaté písničky. Zpěvačka občas vřískala, jak kdyby ji někdo tahal kombinačkama za stydký pysky. Je třeba také uvést, že možná polovičku přítomných tvořili naši azbukou hovořící soudruzi z východu, o kterých jsem se přesvědčil, že nejsou z nejbystřejších. To když mu řekneš: "Zmáčkni dvakrát modrý talčítko" a on zmáčkne jednou červený a ještě se cítí uražený. Je to prostě elita, která pomalu a jistě přebírá dělnické a už i vyšší profese v naší firmě. Když se setmělo a začali žrát komáři, zasyčel sud. Nevím kolikátý, každopádně již nebylo dovoleno narážet nový, protože společnost se pomalu rozcházela a bylo téměř jisté, že by se ze sudu odpilo jen pár piv. Na stole se tedy objevilo i poslední víno a nějaké pet-piva. Já už ale jel domů, neboť jsem ráno potřeboval usednout za volant a já když usedám za volant, snažím se být ve střízlivém stavu bez zbytkového alkoholu v krvi. Jak to nějak zhodnotit? Za mě cajk, jak jsem uvedl výše. Ne, fakt se mi to tam líbilo. Ono to prostředí je parádní a když se vám někdo stará o žaludek a játra, tak je to vždycky hezké. Spousta zaměstnanců se ale na tuhle akci těch čůráků vysrala, nebude tam přeci nikomu dělat debily. Na to nejsou zvědavý. I kdyby měli doma sedět na prdeli a chlastat lahváče u televize.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)