Zobrazují se příspěvky se štítkemCarnal Diafragma. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemCarnal Diafragma. Zobrazit všechny příspěvky

6.9.2025 METAL!!! BARRÁK MUSIC HRAD

 


Kdybych na modré sociální síti nesledoval kapelu Samael, patrně bych se o tomhle festivalu s fakt hodně blbým názvem vůbec nedozvěděl. Ale jelikož nýbrž poněvadž Samael sleduju, jak na síti tak všeobecně už přes třicet let, tak jsem se dozvěděl o tomto festivalu a zavčasu jsem zakoupil vstupenku. Stejně tak učinil i Amorfis, se kterým jsme se v inkriminovanou dobu, rozuměj ráno v den konání, sešli na nádraží a já zase po dvaceti dvou letech vyrazil do Ostravy. Autobusem a vlakem. Na otočku prosím pěkně. V mém kmetském věku vykon nevydany, jak by řekli kluci Ostravaci kratke ostre zobaci. Jen tak mimochodem, minule jsem do Ostravy zavítal také vlakem, také na otočku a také v tom měl tenkrát prsty Samael a další. Cestou k nám do vozu českých drah přistoupil ještě Marján. Aby taky ne, když sestava byla naprostá pecka. A cena za vstupenku v předprodeji za třináct stovek? To chceš ty vole.

Ovšem ne vše probíhalo dle mých představ. Například noc před odjezdem jsem toho mnoho nenaspal, neboť venku chcalo jako kráva, mě to vzbudilo a od tří hodin jsem čuměl do stropu nemohoucí zavřít oči natož usnout. Teplo ráno taky žádný nebylo a když jedete na celej den trajdat někam do prdele, tak řekněme si to moji milí, potřebujete nějaké to pohodlí. Na konec i přes nejasnou předpověď počasí, která se měnila ze dne na den z palerma po sychravo a déšť, bylo tak nějak akorát. Cesta byla také bez problémů. Tytam jsou doby, kdy České dráhy byly vážně otřesné, jejich vlaky špinavé, hlučné a nebezpečné. Nyní si našinec vozí prdel v moderních vozech, hezká, sympatická, pronikavě modrooká stewardka roznáší pivo, kávu a jiné pochutiny. Ve vlaku jsme slyšeli vlastního slova a považte, že s námi v kupé v klidu podřimovala, no spíš chrápala jak tele, plnoštíhlá dívka a my slyšeli, jak si pochrupuje. Pan průvodčí nebyl ani ožralý, smradlavý vagabund, jak jsme na to byli zvyklí z dob dávno minulých, ale byl to čistý, střízlivý a upravený mladý muž, jehož kontrola jízdenek nesnesla jakékoliv debaty. Říkali jsme si, že jakou musí mít ten člověk paměť na xichty, aby nezapomněl naskenovat každému přistupujícímu jízdenku. No i když zrovna nás se to netýkalo, protože třeba Amorfisův xicht jen tak někdo nezapomene. Za příjemné debaty jsme se vlakem prodebatili až do te skurvene Ostravy. A teď zhluboka nadechnout, protože tohle město je síla. Jejich vlakové hlavní nádraží musel navrhovat patrně nějaký inženýrský retard, který si právě něco šňupnul. To jdete od vlaku po schodech nahoru, pak po schodech dolů, pak po schodech zase nahoru, křížíte různě trasy jiným, až nakonec vylezete ven před nádraží, kde je to hnusný jak prdel vašeho šéfa. Architektura která pamatuje Husáka, všude bordel, smrad a špína. Jdeme rychle na tramvajovou zastávku s tím, že tam bude automat na jízdenky. Byl. 

Ale nějak jsme nepobrali, jak ten jejich dementní systém funguje. Tak jsme zašli do prodejny Relay na nádraží, kde jsme se obsluhy zeptali, jestli mají jízdenky na tramvaj. Nasraná obsluha, které asi vadilo, že musí otevřít hubu, nám arogantně sdělila, že jízdenky se už sedum roků neprodávaji a ať si zajdem do automatu. Tam jsme teď byli ty krávo!! No nic, jdeme tedy ven k automatu, se kterým tam zápasí další dva ogaři. Ani boha pojebanýho nemůže absolutně nikdo normální, kdo nejezdí pravidelně, nebo mu někdo nevysvětlí ten dementní jejich systém, pochopit. A jak to teda funguje? Z automatu každopádně v žádném případě nevyleze žádná fyzická jízdenka. Platit se dá kartou, nebo i bankovkami. Jenže!! Těma prachama si předplatíte virtuální kartu s nabitým kreditem. Nebo aspoň tak jsem to pochopil. Jak tak karta funguje pak, jestli přiložíte telefon v tramvaji, fakt nevim. A není to tím, že bych byl retard. Nechápali jsme to prostě nikdo. Ledaže bychom byli retardi všichni. No nic, jdeme na tramvaj s tím, že v tramvaji bude třeba nějaké jiné zařízení na zaplacení jízdného. Bylo. Ještě méně srozumitelné. Platit se tam samozřejmě dalo už jen bezhotovostně. Marján přikládal kartu a mačkal displej jak zběsilej, ten nám hlásil, že máme jízdné zaplacené, ale... kurva kde? jak? a co? Z účtu mu žádná platba neodešla. Žádný doklad o zaplacení nemáme. Dva ogaři, kteří zápasili s automatem venku, to po chvíli vzdali, stejně jako my. Prostě bylo nad naše síly zaplatit za služby. Když přijde revizor tak ho buď vyhodíme z vozu nebo to nějak uhádáme. Hned na další zastávce s rachotem sobě vlastním nastoupilo několik tmavych ostravskych domorodcu, kdy jejich nejsilnější hlas, patřící ženě, láteřil na celou tramvaj "Héj, móre, choď do piči zkurvysyne abys chcípl!" Na dalších zastávkách vždycky pak nastoupila dvojce mladistvých domorodců stejného druhu, aby obhlídli situaci uvnitř vozu a na té samé zastávce zase vystoupili, když zjistili, že v tramvaji skoro nikdo není a šance na lup by byla mizivá. A tím na dlouhých třináct hodin skončila Ostrava hnusná... 

Dostali jsme se totiž do podhradí místa konání festivalu. A tam se mi to líbilo. Udržované trávníky, parčík, asfaltové cesty. Než se pustím do samotného festivalu, musím se ještě zmínit o jedné věci... Asi v polovině srpna se mi ozvala jedna má polská kamarádka, že má možnost zařídit mi volný vstup. Prostě bych byl na seznamu hostů kapely Samael. No to bych byl kurva blbé kdybych do toho nešel. Moji předprodejovou vstupenku jsem pak vetřel Marjánovi. Na ruku jsem dostal žlutou pásku, zatímco většina ostatních, rozuměj obyčejných návštěvníků festivalu, měla bílou. Připadal jsem si hodně důležitě. Honem na první kapelu, která hrála na V podhradí stejdži, což byla stage, která se nacházela v podhradí na travnaté loučce, která byla zprava doleva z kopce. Na Czech Death Festu je to z kopce zleva doprava. "Od novýho roku budem mít nohy srovnaný." pronesl Amorfis. "Ty budeš srovnanej už za dvě hodiny vole." odvětil jsem mu, neboť pivo tam měli chutné a nám v té šalině docela vyprahlo. Já popíjel Ratara za 65, kluci mlsali dvanáctku od Radegastu. Honem omrknout kapelu, která se jmenovala INFESTED ANGEL a která drtila deathmetal. Bohužel to zvukaři nedotáhli do uspokojivého konce a tak se z jejich deathmetalu stala hluková koule. Když Infested Angel dohráli, přesouváme se na asi hlavní stage, která je na nádvoří. Za plotem na nás jako na opičky někde v ZOO zírají turisté zrovna procházející kolem. Divim se že si nás nefotili... K hlavní scéně se jde hezkou podloubní uličkou, za kterou hned v pravo byl prostor vyhrazen pro chcaní, sraní a mytí rukou. Po pravé straně pak vedlo dřevěné molo, po kterém jste se mohli dostat pod střechu, kde byla odpočinková zóna, která čítala několik stolů a lavic. A výčep. 

Naproti je hradní věž, také s nějakým prostorem, který jsme ale byli líní prozkoumat. Po pravé straně pódium a ulička s pokrmy, které se stávali z nevim čeho. Já si vystačil s počesnekovanou škvarkovou plackou a kvášákem. Ulička na druhé straně slibovala stánek s kaplením merchem, nealkoholickými nápoji, alkoholickými nápoji a úplně vzadu probíhaly snad nějaké přednášky. Nevim, nezájem. Jelikož na tomhle festivalu jedna kapela skončí, a druhá začne hrát téměř okamžitě, vrháme se před prkna co znamenají thrashmetal na kapelu AWRIZIS. A víte co? Awrizis je patrně jediná thrashmetalová kapela na světě, která hraje melodický death/black. A hraje ho naprosto skvěle! Zvuk páni zvukaři dohnali k dokonalosti a tohle se mi fakt líbilo. Jestli to bylo tím, že měli o jednu kytaru víc, než kapela na vedlejším pódiu, nebo jestli to bylo tím, že jsou to lepší muzikanti, nebo mají lepší vybavení, netuším. Jen vím, že jsem byl okouzlen! Tou dobou poprvé politováváme, že jsme u vstupu nedostali nějaký malý tištěný program. Ano, bylo několik míst, kde byl program přehledně vytištěný, ale každý to řešil tím, že si to vyfotil. Stejně tak i já. Jenže v telefonu už to tak přehledně nevypadalo. Zvlášť ne v tom mém miniaturním. Bylo to tak nepřehledné, že jsem dokonce jednou mystifikoval kluky, že asi musí být nějaká změna, protože hraje něco jiného, než je v programu.

Také zjišťujeme, že od příštího roku tahle akce už nebude jednodenní, ale dvojdenní, proběhne 28 kapel, z nichž čtyři už jsou známé, ovšem mě zajímají jen dvě, a sice Cult Of Fire a Memoriam. Hlavně ta první v prostředí hradu bude dozajista skvěle vypadající. Jedna z mála věcí, která je na Ostravě vývozním artiklem, jsou CARNAL DIAFRAGMA. Parádní grinding cyping gore pičing. Po skotačivém grindu rychle seběhnem do podhradí na GORGATRON. A teprve teď můžeme posoudit, jestli to po našem příjezdu posral zvukař, nebo kapela. Bylo to to první. Gorgatron to do nás valili fajně nadprůměrně. Hned jak skončili tak nohy na ramena a poklusem v trysk na hlavní scénu na dalši kratke zobaky, konkrétně úderku NAHUM. Hele tohle není úplně můj šálek ústřicové omáčky, ale vůbec mi to nevadilo. Absolutně nic mi tam nechybělo. Pivo v ruce, nepřelidněno, krásné prostředí, parádní zvuk, několik známých, prostě pohodička. Po Nahumech jsem se klepal na CIEŃ. Polský to blackmetal ale přes veškerou jejich snahu mě nenadchli tak, abych se z nich posral. Jako image měli fakt přítulnou. Vypadali jako kdyby právě vylezli ze septiku, ale hudebně mi v tom něco chybělo. Nějaký tah na bránu, nebo něco ve zvuku, já nevim. Zvukově to v první lajně nebylo nic moc. Před zvukařem to bylo celkem dobrý, ale jak píšu, něco tomu chybělo. Hráli povětšinou v pomalém a středním tempu a vlastně mě fakt zaujala jen předposlední píseň. A to mám tenhle druh muziky, sucide blackmetal, fakt rád. Možná že i fakt, že hráli za denního světla tomu moc nepřidal. Nevim. Asi jsem čekal něco lepšího.

KAŽDOPÁDNĚ!! Díky tomu, jak jsem byl chvíli v první lajně, jsem zjistil, jednu důležitou věc. Můj žlutý náramek mě opravňoval vstupvat i tam, kam to bylo ostatním zapovězeno. Takže jsem mávl na securiťáka, ten mi otevřel dvířka a šup, už jsem mohl líbat nohy tu kytaristovi, tu zpěvákovi. Víš co, já jak jsem tupej jak majzlik a neumím v takových věcech chodit, tak jsem prostě netušil, že kromě volného vstupu mám i tuhle výhodu. A teď si mě tam představte. Vošklivej, obézní, krátkovlasej prošedivělej idiot s třípalcovým telefonem hrdě pořizuje nekvalitní snímky hned vedle novinářů a profesionálních fotografů, kteří měli k dispozici vybavení za statisíce s objektivy za miliony. No k popukání! Ale jelikož jsem člověk nenáročný, na žádnou kapelu jsem tam neopruzoval déle než pět minut. Ono taky co tam, když zvuk je tam jak z prdele, lidi z hlediště na vás čuměji jak na vraha a vám samotnýmu tam taky není dvakrát příjemně. A nyní je třeba zmínit jednu ošemetnou a rozhodně mínusovou záležitost tohoto festivalu. Nevím kolik tam vlastně mohlo být lidí, ale tři srací ToiToiky a dvě chcací rakety pro chlapy, které byly k dispozici, bylo žalostně málo. Najednou tedy mohly srát pouze tři ogaři a chcát o pět ogarů víc. Nehledě na to, že to byly nějaké miniaturní připrclé rakety, takže nejenže se tvořily dlouhé fronty na chcaní, ale chcanky už za denního světla začaly vytékat pěkně ven a jejich rozklad se čpavkovou vůní nesl po celém hradu. 

Jo a taky došel Ratar. Kurva to je snad nějaká nemoc v posledních letech, že dojde na festivalu pivo. Když se to stalo v Modré Opici někdy před dvacetidvouma rokama, tak jsem se zařekl že tam už nikdy nepůjdu. A zatím to dodržuju. Tak bacha milí pořadatelé festivalů, abych se nezařekl i proti vám. Měli byste hned o jednoho platícího blbce míň!! Kurva tohle se nesmí stát aby došlo pivo!! Co naplat, když je zle a koza dojí krev, musí se jednat. Dál jsem pil dvanáctku. Pak fajně zabékali ROTTEN SOUND, ale zdálo se mi že hráli jen krátce. Skončili o deset minut dřív než bylo v programu uvedeno a když se lidi sebrali a odkvačili na vedlejší pódium pod hrad, tak začali znova hrát. Ach jo. Taková amatérská chyba. O tom, že i v podhradí umí zvukaři udělat hlasitý a ostrý zvuk, nás nadobro přesvědčil ORIGIN. Marján sice prskal, že to trhá uši, že jsou tam samé výšky, ale já myslím, že to Marján jen nějak špatně slyšel, protože mě se zvuk líbil hodně. Každý to máme holt nastavené jinak. A jako vždy (dvakrát) tak i tentokrát se mi Origin líbili jak cyp, jak výstižně říkají místní bílí domorodci. Hele co tam vyváděl jejich basák, nad tím zůstával rozum stát. A pak to přišlo. Ještě teď se tomu musím smát, když přemýšlím nad absurditou celé záležitosti. Potkávám se s mojí zmíněnou polskou kamarádkou, která mi zařídila abych se ocitl na quest listu jedné z hlavních kapel. Po uvítacím ceremoniálu, kdy se s ní a dalším polským kamarádem pozdravím, dáváme se do řeči, abych si po nějaké konverzaci, která proběhla před translatory a chat AI, protože jak víte angličtina je gay a polština je směšná, si všímám, že ona, která mi zařídila žlutou pásku, má na ruce jen pásku bílou, tedy pásku normálních smrtelníků. Chvíli o tomto stavu debatujeme, protože ona nevěděla, že je to nějak rozlišené a měla za to, že oni mají tu správnou pásku. Vedli jsme o tom rozhovor plný smichu a překladatelských oříšků, až jsem navrhl, že to půjdu zjistit ke vstupu. A teď pozor, teď přijde rozuzlení celé této veselé příhody z natáčení.... Přijdu ke vstupu a říkám ostrafskemu ogarovi: "Hej, kemo, tady kámoši jsou na stejným questlistu jako já ale já mám žlutou pásku a oni bílou, proč to tak je?" "Jo tohle no, my jsme ti omylem dali žlutou, VIP. Tys měl dostat taky bílou jako oni." Celé moje vnitřnosti se mohly posrat smíchy, ale navenek jsem nedal nic znát, protože jsem položil zásadní otázku: "A ty mi tu žlutou teď sebereš?" Aha?? No? To je ale nervák co? Tak si nejdřív přečtěte tenhle vtip a teprve pak se dozvíte jak to celé dopadlo...

Manželé jsou na večeři v luxusní ostravské restauraci. 

Najednou ona během jídla bezděčně olízne nůž.

Manžel jí okamžitě vlepí facku a zařve na ni: "Bonto pičo, bonton!"

No tak jsme se zasmáli, ale protože je tenhle vtip tak trochu suchej a někteří voliči Petra Fialy by ho nemuseli pochopit, tak si dáme ještě jeden.

Přijde Ostravák s manželkou do obchodu v Praze a vybíraji si lednici.

Když si vyberou, přijdou za prodavačem a Ostravák povídá: "Fofrem mi zabal tu Calexku, pičo."

Prodavač balí Calexku a přitom se ptá: "Vy jste z Ostravy, že jo?"

Ostravák: "Jasně, jak jsi to poznal?"

Prodavač: "No podle té piči."

Ostravák se otočí na manželku a říká: "Sem ti řikal, abys zustala doma."

Nooo, tak ten byl hnusnej. Ale mám takový tušení, že bude nad chápání voličů Víta Rakušana, tak přihodím ještě jeden, ten snad už bude pro všechny pochopitelnej.

Indiáni zajmou Pražáka, Brňáka a Ostraváka. Přijde náčelník a povídá: "Máte to špatný, pánové, zabijeme vás a z vašich kůži si naděláme kánoe...ale že jste cizinci, můžete si vybrat jak umřete." Pražák se zamyslí, řekne si o dvě krabičky rohypnolu, všechny ty prášky sní, usne a tiše umře. Brňák se zamyslí, řekne si o pět litrů slivovice, vypije to na ex, upadne do bezvědomí a umře na selhání jater. Ostravák se zamyslí, řekne si o vidličku a začne se s ní bodat všude, po celém těle... Už je samá díra, krev stříká, Ostravák pomalu vypouští duši, ale z posledních sil se ještě vzchopí, koukne na náčelníka a povídá: "A máš po kánoi, pičo."

Hahahahahahaha. No a co mi odpověděl ten výběrčí vstupného u brány? "Ne." Uplně normálně mi tu pásku, která mě opravňovala k volnému pohybu po celé Ostravě, od ministra zdravotnictví až po audienci u Jeho svatosti papeže ve Vatikánu, nechal. Když jsem to pak vytlumočil mým polským přátelům, všichni tři jsme vyprskli smíchy. Kámoška mi řekla, že management Samael zjezdí jak prašivýho psa a asi se tak i stalo, protože když později dorazila kapela Samael, viděl jsem jak jí zpěvák dává backstage pas. Tím skončila moje slavná éra žlutého VIP náramku. 

Na pódiu na nádvoří burácí PUNGENT STENCH, chcanky z raket vycucává automobil k tomu určený, počasí je absolutně ideální, zvuk skvělý, hrad krásný, lidi kolem mě pohodoví, muzika vynikající, dvanáctka chlazená. Dopiče no nemáme se dobře? Nezařídil to ten nejlepší světový leader skvěle? Po Pungent Stench ale nabíhá v podhradí můj osobní co-headliner, belgičani ENTHRONED. A přátelé, můžu potvrdit slova našeho milého benjamínka Malýho Járy, který sice v Ostravě s námi nebyl, ale proklamoval dopředu, že se mi to bude líbit, ano, tak poslušně hlásím, že líbilo. A dokonce tak moc, že fanfára TaTaDaDaaaaa!! Enthroned se stali v mých uších nejlepší kapelou celého tohoto sympatického festivalu. Jejich projev byla čistokrevná jízda černé belgické mrdky stékající po rohách kozlí hlavy. Naprosto vynikající a odzbrojující show, na kterou jsem čuměl s otevřenou hubou nejen já, ale i ostatní. Opět jsem využil výdobytku žluté barvy náramku na jednu písničku a vrátil se před zvukaře obdivovat skvělý výkon kapely. Jedinou kaňkou na celém jejich setu bylo, že se mi naplnil močák na 110% a hrozilo protržení. Na čele mi blikala červená kontrolka s nápisem FULL PISS takže Enthroned a jejich černá mše, neEnthroned a jejich černá mše, musel jsem jít odpustit. Naštěstí nebyla žádná fronta, takže jsem mohl jít hned nachcat půl rakety. Chčiju si a najednou koukám přiřítil se Amorfis, který ale už byl asi třetí v pořadí. Chčiju a koukám, Amorfis u druhé rakety taky chčije. Já chčiju dál a najednou koukám, Amorfis už odešel. A já furt chčiju a chčiju, a furt to ze mě stříká a teče proudem. Tohle asi nebylo moc zdraví prospěšné nechávat to na poslední chvíli. Jenže když ono si to tam všechno tak pekelně sedlo, to dobrý pivo a hudba a prostředí, myslel jsem, že vydržím až do konce. Nevydržel. Hned jak jsem dokončil vypuštění močového měchýře, pospíchal jsem honem zpět na Enthroned a vychutnával si jejich skvělý set až do konce. 

Co naplat, dávám si poslední pivo, protože mě za pár hodin čekal volant. Koukám na ASSASSIN, kteří mě zaujali hlavně písničkou "Kurva", kterou si z plna hrdla všichni zazpívali a byla to švanda. ATHEIST vynechávám a jdu si pro podpis. Kapele Carcass světla totiž obsluhuje bývalý člen Samael, Masmiseim, takže si od něj nechávám podepsat dvousetkorunovou bankovku. Ne, nejsu blbý. Bankovka je neplatná, má úzký proužek a do banky s ní nepoběžím... Zbytek Samaelu jsem ani nesháněl. Pokud by chtěli mezi lidi, tak by přišli. Jenže hráli až jako poslední, takže pokud po koncertě přišli pozdravit fanoušky, my už tam nebyli. Každopádně nás čekal hlavní headliner, slovutný CARCASS, legenda, na kterou přísahá nejeden fanoušek tvrdé hudby. A můžete si být jisti, že Carcass neponechali nic náhodě a jejich zvuk, světla a hudba byly vynikající. Hele doma bych si to nepustil. Ale na koncertě to oni dokážou vždycky rozbalit, že je z toho nejednomu chvějno po těle. Zvukově to v prostoru přímo u kapely ze strany bylo uplně na hovno. Vlastně vůbec nevim, co z toho ti lidé mají, že odtamtud koukají na kapely. Tam bych si nevychutnal ani pouličního harmonikáře, natož Carcass. Když dohráli, jdu si koupit tričko Samael a honem do podhradí, kde už kvičí, vříská, ryčí a sýpá pan Lutinen se svojí družinou IMPALED NAZARENE

Opět se na ně jdu podívat do zapovězeného prostoru ale je tam tak špatnej zvuk, že tam vydržím opět jen jednu písničku a mizim před zvukaře. A víte co? Ono to nebylo ideální ani v hledišti. Navíc po Carcassu někteří odešli, takže dav před kapelou velmi prořídl a neprojevoval tolik emocí, kolik by si Finové přáli. Jenže ono to nebylo jenom fanoušky. Podle mě za to mohl výběr písní. Když jsem viděl Impaled Nazarene naposledy, jejich set jsem znal téměř nazpaměť, protože hráli hlavně ze starých desek. V Ostravě jsem nerozpoznal ani hovno. Buď to bylo tak zprasený zvukem, nebo prostě jen setlist byl z novějších pecek, které nemám naposlouchané. Takže pro většinu z nás když zazněla píseň z alb Ugra-Karma nebo Suomi Finland Perkele, odezva nějaká byla. Ale jinak musím říct, že kapela byla přijata vlažně. Stejně tak tomu bylo i u mě... Když jsem chodil na nádvoří do VIP, používal jsem k tomu jakousi jídelnu nebo co to bylo, kterou se dalo projít ke kapele. V té jídelně se podávala nějaká rýže nebo co já vim a byl tam kávovar, asi všechno zdarma, hele, já z toho nic nevyužil. Nemám na takový věci prostě vlohy, někde se napchávat zadarmo. A to ani když jsem zjistil kolem půl jedenácté, že kavárna je už zavřená a já měl takovou chuť na kafe. Chodil jsem tam kolem toho kávovaru s papírovými kelímky, ale myslíš že jsem tam zmáčkl ten čudl? Ani píču vole. Nebo že jsem se tam nažral? Ne. Takhle mě to nebaví. Jsem prostě zvyklý za věci a služby platit. Tak takový ogar su ja. A jde se do finále lejdýzendžentlmen. Na řadě byla moje srdcová záležitost, kapela ze Šwajcu, SAMAEL. A navíc si pro nás připravili jejich legendární album "Ceremony Of Opposites", což je album někdy z roku 1994 a byla to první věc, kterou jsem od nich slyšel. Okamžitě jsem v tom objevil lásku na celý život. To už je 31 let. A stále mě to drží. I když dnes je kapela někde úplně jinde. K jejich setu asi tolik, že pokud bych to album neznal nazpaměť, z větší části i slova, i když angličtina je gay a anglicky neumím, slova znám, hudbu znám do posledního detailu, tak bych to naživo snad ani nepoznal. Jednak byl zprasenej zvuk, kdy nebyly téměř žádné výšky, což u alba, které má ostrý řezavý zvuk, je problém a jednak živá část bicích, která byť byla používána jen sporadicky, nebyla nazvučená vůbec. O zvuku za bariérou, kam jsem mohl díky žluté omylové pásce, nemá vůbec cenu se bavit. Ono to ve výsledku bylo jedno, protože to co se hraje na ty živé bicí, je i naprogramované v automatu, ale z minulých koncertů Samael vím, že to má znít úplně jinak. Mohutněji, dynamičtěji, hlasitěji. 

Nebo třeba industriální vložka v písni "Son Of Earth", ta jakoby jela jen z odposlechů. Ta část skladby je uplně vynikající, dunivá, house techno část, která musí svým zvukem rozhrnout celý náměstí a ne ty vole že bude slyšet jen takové mělké -puc-puc-puc... Škoda. Když zazněla poslední píseň přehrávaného alba, následovaly přídavky. Zazněly písně z alb "Passage", "Eternal", "Lux Mundi", "Hegemony" a "Solar Soul". A tam si to všechno sedlo. Zvuk byl najednou takovej jakej má bejt, přeci jenom se jedná o novější písně, které mají na albech jiný zvuk než deska z roku 1994. Takže nakonec jsem vlastně byl spokojený, tak vůbec nevim co tu pičuju. Ale jak se nenápadně zmiňuju výše. Kdybych to neměl naposlouchané, asi by mě to sralo, takže chápu, když někdo, kdo Samael zná jen z rychlíku, bude říkat že to byla sračka. Pro něj ano. Pro mě ne. Ale i tak kdybych měl vyhodnotit pořadí nejlepších kapel v mých uších, nebude to Samael kdo bude na špici. Nejlepší byl jednoznačně ENTRHONED, jako druhé bych umístil CARCASS, a třetí místo by si rozdělili AWRIZIS, SAMAEL a ORIGIN. Ano prosím, a tady končí krásná ostravská pohádka. Skvělé místo, skvělé kapely, výborné pivo. 

Teď nás čeká porod, tedy pochod noční Ostravou a tím se dostáváme k hnusu ty vole jakej našinec u nás nezažije. Pěšky jsme šli na hlavní nádraží. Nejenže tam v Ostravě navigace nějakým zvláštním způsobem byly něčím rušeny, nebo opožďovány, takže orientovat se podle nich dalo jen fakt s největším úsilím a přemýšlením, ale ono je to tam tak hnusný ty vole. Když se projdeš v Hradci Králové, nebo v Pardubicích u Hradce (zdravím fanoušky pardubického hokeje), nebo kdekoliv jinde, v Jičíně, Hořicích, Kolíně, Poděbradech, Městci Králové, Chlumci nad Cidlinou, prostě tady "u nás", tak vidíš upravené trávníky, nepotkáš pořádně žádné odpadky, silnice jsou nové, chodníky opravené, budovy zateplené, fasády neposprejované. Ne tak v Ostravě. To byl jeden velkej hnus, co jsme za tu hodinovou procházku viděli. A to byla ještě tma! Nechci ani vidět, jak to vypadá za denního světla. Hele to že tam cikáni dělaji bordel, to je asi normální. Dělají ho ve všech městech, OK, zvykli jsme si. Ale to že v chodníku je najednou díra, místo dlažby hlína nebo drn, vyvyklanej kanál, baráky vypadaji neutěšeně, šedivě, SMRDÍ TO TAM!!, silnice samá záplata v lepším případě, všude prach a špína, feťáci se plazeji po zemi, vožralí cikáni hulákaji po sobě přes silnici, most pod kterým jsme prošli a na kterém jezdí vlaky, vypadal, že každou chvíli spadne, koukaly z něj roxory, osvětlení často nefunguje, prostředí neupravené neutěšené, budova radnice města Ostrava jako kdyby vypadla ze sci-fi románu napsaném na začátku dvacátých let minulého století, budovy s komunistickým designem, a do toho všeho ty pokurvený automaty na jízdné, kterým rozumí asi jen Ostraváci, nádraží na kterým, než najdeš svoje nástupiště, tak zabloudíš a v automatu s bagetama jsou tam světe div se, bagety od firmy Frencl. A všichni víme, jak hnusný tyhle bagety jsou. Uf! Tak aspoň kafe z vedlejšího automatu, ve kterém se dalo platit hotovostí, jsem si dal. Ne, fakt, Ostravu nebrat. Můžete si o mě myslet co chcete, možná to tam místní takhle mají rádi, ale já jsem zvyklý na trochu jiný standard. Když jsme se vykulili v Hradci Králové před nádražím, řikám Amorfisovi a ukazuju rukou do prostoru: "Ty vole podivej se na to, no není to krásný? A to tu straší ještě ten hnusnej Černigov, kterej měl jít k zemi už před deseti lety." Přátelé, nechápejte mě špatně. Ostraváci jsou určitě milí lidé, kteří jsou na svůj kraj  hrdí, ale my to tu u nás ve východních Čechách prostě máme nastavený trochu jinak. Domů jsem dorazil 24 hodin a 10 minut od odjezdu z předešlého dne. Na můj věk, fyzičku a vkus dost dlouhej den. Každopádně si nejsem jistej, jestli to takhle ještě někdy chci. A nejsem si jistej, jestli ještě někdy chci jet do Ostravy. Bejt tam o pár hodin dýl, tak mám deprese. Původně jsme byli nadšeni pro příští ročník, ale fakt nevim, jestli to dáme. Mám takový tušení, že spíš asi ne.


Pro nějaké další krutě nekvalitní fotky klikni sem.


DEATH COFFEE PARTY 2023

Jelikož si se mnou hlavní logistik metalových akcí již několikátým rokem vytírá prdel a většina koncertů mi vychází na pracovní víkendy na které si musím brát dovolenou, dopadlo to tak, že začátkem srpna jsem zjistil, že mám poslední dva dny dovolené, ale nahlášené mám ještě na tři koncerty. Takže jsem musel zrušit pro mě nejméně lukrativní akci, ROCKOVÉ TŘTĚNICE, a neviděl jsem tak nasraný xichty heavymetalistů, kterak po vystoupení Motorband naběhl na pódium deathmetalový Hypnos a vymlátil jim jejich hevíkářský mozky z lebek. Naopak jediná akce, která mi vyšla na volný, nepracovní, víkend, je Death Coffee Party, takže bych musel být asi úplný debil, což ostatně stejně jsem, kdybych nevyužil volna ku prospěchu vzdělávání se deathcorovou kulturou. Bylo to tedy následovně...


V pátek v půl sedmý ráno po noční šichtě honem učiniti očistu, zalehnout a na půl desátou vstávat!! Naložit auto potřebnými věcmi k absolvování deathcorového festivalu, sednout za volant, stavit se u Magiho a vyrazit nějakých 130km za písničkou. Že já se na to ty vole v mejch letech už nevyseru...  Cesta, na to že byl pátek, byla prosta provozu a až na dvě debilní řidičky s pražskými poznávacími značkami, ubíhala v poklidu. V jednom skoroměstě jsme naložili zpěváka jedné kapely, Magimu praskla v autě plechovka sajdru, do areálu jsem vjel na prasáka do protisměru jako debil v oktávce s pražskou poznávací značkou, ale jinak se opravdu nestalo nic, co by stálo za vyblití. A protože máme ještě čas, všichni tři zajdeme do nedalekého Kauflandu na kebab. Venku je vedro k zblití, uvnitř Kauflandu parádní klimatizace. Kebab za 145Kč nebyl vůbec marnej. Po kebabu rovnou do areálu, vyměnit vstupenky za festivalový náramek a vyměnit tvrdou českou měnu za žetonovou festivalovou měnu. A hned na to vyměnit žetonovou fetivalovou měnu za pivo. Pivo jsme popíjeli značky MALÁ STRANA, jedenáctku za 50žetonů, což bylo 50Kč. Ještě byla k dispozici nějaká třináctka, ale v tom vedru, které panovalo po celou dobu festivalu, byla třináctka nemyslitelná. Z nápojů byly pak ještě k dispozici některé druhy limonád, Birell, kořalka a Cider. A voda samozřejmě. Když píšu že bylo vedro, nemyslím tím, že bylo vedro, ale že bylo kurva vedro! Ještě ani nezačala hrát první kapela a už jsem měl propocený tílko. První kapela CROW TO CROW měla posunutý čas, protože druhá kapela z jistých důvodů nemohla přijet. Pokud jsem zmínil, že se ještě nezačalo hrát a už jsem byl propocený na chcanku, tak někteří přítomní na tom byli o poznání hůře, v tu dobu se již nedokážou udržet na nohou a padají a narážejí a vylévají pivo. 


Třeba jako šílenec s dvacítkou na zádech, který si k nám sednul a opileckým koktavým dotazem se na nás opáčil, jestli je u nás místo a že si u nás odpočine a než dosedl na lavici, už si na sebe vylil pivo. Jinak to byl ten samý opilec, kterému se přihodila ta veselá příhoda před dvěmi léty na tomto festivalu, že si nasral do gatí. Nějaké info se o tom dá dočíst zde na tomto blogu. Kdo hledá, ten najde. Je třeba zmínit, že většina hudby, která je ke slyšení na tomto festivalu, jde tak trochu mimo mě. Mám na mysli deathcore, brutal slam a podobný píčoviny. Doma to neposlouchám, CDčka si nekupuju, ale líbí se mi to. Krásným příkladem je právě i první kapela Crow To Crow. Pokud ji neuvidím naživo, nikdy mě ani nenapadne si to pustit. Kluci jsou sympatičtí, ale nemám potřebu je poslouchat. Vyzdvihl bych z jejich setu jeden song, kde se vystřídali tři zpěváci, z nichž jednoho jsem přivezl na festival já. Strašně se mi líbil jeho nástup na pódium. A to v autě říkal, že nemají nic předem dohodnutýho, že to dohodnou až na místě. Jestli se nepletu, zrovna tohle by mělo být ve videu. Bohužel deathcorové kapely mají velmi intenzivní dunivý zvuk a tím strašně trpí videa z nekvalitních telefonů, jak je vidět a slyšet níže.

 

Na druhou kapelu jsem nebyl vůbec zvědavý. Pustil jsem si totiž doma kousek nějakýho songu a řekl si, že to bude píčovina. A ty vole vůbec ne! Zpěváka Matyho znají všichni z Gutalaxu, ale vidět ho v jeho druhé kapele s názvem NBF, jak mu místo průjmu z úst lítají hardcore texty do hardcore muziky, byla opravdu příjemná změna. A vůbec to nebyla jako nějaká doprovodná kapela. Klukům to hrálo a zpívalo náramně. Klasické ňůjórksé hárdkór na čtyři akordy to byl. Strašně chytlavá muzika i když to bylo furt to samé. Ale jukněme do historie. Ejsýdýsý nebo třeba ÁjrnMejdn maji taky pár monstrhitů a pidlikaji kolem toho už přes čtyřicet roků. Takže proč ne?

 

V areálu byla možnost se nechat potetovat, což někteří i využili. Já bych do toho nešel. Nedovedu si představit, že bych si pořádně nepromyslel co chci, jak chci a pak dvě hodiny seděl v příšerným vedru, prachu, hnusu a nechal se tetovat někým, kdo by mi to v případě, že by tetování nechytlo, ani nemohl opravit. A běžte pak s dojebanou kérkou ke svýmu tatérovi ať vám to dodělá, žejo. To asi ne. Neříkám, že mám tetování parádní a profi třeba jako Magi. Vůbec ne. Svoje jednoduché, nedokonale vytetované hudební motivy mám rád takové jaké jsou, jsou neotřelé, respektive na nikom jiném moc vidět nejsou, obyčejní nezasvěcení lidé nemaji absolutně páru co to má představovat, ale když jsem mezi svejma, občas se najde někdo kdo mi to pochválí. Nejinak tomu bylo i zde, na festivalu zaměřeném na deathcore / deathmetal / hardcore / grindcore, kdy dva mladíci obdivovali moje 4 tetování kapely Ulver, která kdysi hrála brutální blackmetal, pak folk, elektroniku a teď čistej popík. To nevymyslíš... Je třeba také podotknout, že letošní pivo oproti mému minule, což je předminulý ročník, kdy byl na čepu Žatec, bylo o 88 procent poživatelnější. Jinými slovy bylo vynikající. Vzal jsem si z domova kelímek z tvrdého plastu, ze kterého to chutnalo určitě ještě o něco lépe, než z měkkých kelímků, do kterých se to čepovalo. Bylo dobře chlazené, drželo pěnu, nemělo ocas. Bylo prostě výborné. A proto jsem jich tam taky v pátek poslal 13. Není to mnoho, ale víte jak: Dobrého stačí jen pomálu... Třetí kapela, která se jmenovala GRINDPAD by se klidně mohla jmenovat SlayThrax a nikomu by to asi nepřišlo divný. Právě Slayer a Anthrax jsem slyšel v jejich produkci trešmetalu, který nezněl vůbec špatně. Nevím proč, ale na pódiu a pak i pod pódiem měli velké nafouknuté žraloky a i jejich trička měla žraločí motivy. Nehráli tedy thrashmetal, ale sharkmetal. Jenom velká škoda, že na ně přišlo málo lidí. 


Uznávám, v hracím stanu bylo vedro a vzduch na padnutí a ne každý to dokázal akceptovat. Já se třeba šel skoro na každou kapelu podívat aspoň na dva songy i do stanu. Sice jsem pak nadával, že jsem propocenej až na píču když jsem vylelzl ven, ale zase mi to přišlo jako taková povinnost. Já kdybych byl člen nějaké kapely, což se nikdy nestane, bych byl taky rád, kdyby se na mě přišel podívat nějakej debil a pak se o mě zmínil na blogu, který nikdo nečte. Ale pozor! Prý mám novou fanynku těch mých kravin co tu píšu.  Hurá! Vitej tedy do klubu pěti lidí, kteří to čtou, malinká Liberečačko. Během Grindpad jsem vycucnul dvě pivka, zašel omrknout jediné No Band Official Distro a zakoupil za 50Kč CD kapely Urinal Tribunal, protože se mi líbil název kapely, obal a názvy písniček. Na další kapelu jsem se těšil, protože KANINE jsem letos už jednou viděl na jiném festivalu a tam mě slušně rozsekali. A i tady to bylo výborné. Poprvé jsem zaregistroval lektory kungfu se svým cripplepitsvím. Pro neznalé - typické paření na brutal total anal slam deathcore je takové, že postižení mávají rukama kolem sebe, no jako postižení, a kopou do stran jako žirafa na karatistickém turnaji a točí se u toho jako vrtule. Kdysi jsem to nazval souhrnným názvem cripplepit, na což jsem patřičně hrdý. Aby nevznikla nějaká mýlka. To vůbec není myšleno hanlivě. Prostě jsem tomu jenom dal tak blbej název. Sorry kluci... Při tomto stylu paření jde kolikrát o život. Já bych mezi ně nevlezl ani za nic, protože se svojí chabou svalovou hmotou bych byl ušlapán a ukopán během dvou tónů. Což sice může trvat při slamu docela slušně dlouho, ale já to myslím tak, že bych zdechnul okamžitě. Obdivuji chrabré dívky, které mezi ně vlezou. A pro pós, dívky. Ježiš to zas byla pastva pro oči!! Všechny tak krásné, potetované, slušivě oblečené... Jste nejlepší!! 


Při další kapele NUCLEAR VOMIT jsem šel poprvé chcát. Po osmi pivech už bylo na čase. Bylo takový vedro, že jsme všechny chcanky vypotili. Mám žlutou moč, což samozřejmě není známka punku, ale dehydratace a tak honem rychle pro devátý pivo. Jestli se dobře pamatuju, respektive jestli jsem si to dobře napsal, Nuclear Vomit hráli jakýsi bum čvacht death metal grind core ale protože jsem měl v sobě 8 piv, tak se mi to líbilo. Jen mohli hrát o 15 minut méně. Další vystoupivší, kapela CUMBEAT se mi moc nelíbila. Zjistil jsem, že už nejsem dehydratovaný, neboť už nechčiju žlutě, nýbrž průhledně. Sláva pánu bohu za vynikající pivo Malá Skála!! A teď pozor!! Jeden hnusnej nacistickej rasistickej vtip, který jsem tam zaslechl... PŘIJDE HITLER DO PEKÁRNY A POVÍDÁ PRODAVČCE: "Prosím půlku Šumavy." Konec vtipu. Odporné. Hnusné a dehonestující. Nevím co to slovo znamená, ale slyšel jsem ho kdysi v televizních novinách a když už jsem si ho zapamatoval, tak by byl hřích nepoužít ho!! MALIGNANCY, které nám doporučil Spajdrmen, který ale byl nepřítomen, jsem vůbec neviděl, protože jsem je propil. A tou dobou jsem si uvědomoval, že jsem už jsem tak nějak připitej, takže hudba šla stranou a vypravoval jsem naslouchajícím svá moudra. 


Po Malignancy něco hrálo, ale nevím co to bylo, zpěvák mluvil česky a do toho ještě změna programu, prostě nevím. Jen vím, že pak byla MARINA  a to byla fakt strašně hodně velká sračka. Větší než třeba vládní pětikoalice (zdravím přítele z Liberce, který si postěžoval, že bych na blogu neměl probírat politiku. Já ji zde ale vůbec neprobírám. Pouze konstatuji fakta. Fijala je čůrák, Pecarová je nejhloupější transsexuál na světě, Rakušák je zmrd a ten zbytek zoufalců je k zblití. Dohromady tvoří pětikoalici, která je hodně, ale opravdu hodně velká sračka. Tak to prostě je...). Dávám další pivko a těšíme se, tedy těším se já a nabudil jsem i SODíka a Magiho, na CARNAL DIAFRAGMA.

 

Konečně ten den pořádná kapela s krásnými melodiemi a vynikajícím Kinovým operním zpěvem. Jdu se na ně podívat pěkně dopředu ale tam nebyl moc dobrý zvuk. Byla to ten den jednoznačně nejlepší kapela. Jen ten týpek vedle mě nemusel smrdět jako zrající sýr. S každým jeho pohybem to bylo jako závan žluklého hermelínu. O tom, že Carnal Diafragma byla skvělá svědčí i to, že se vyřvaly tři přídavky. Kdo to má a kdo to dá he? Kinova banda to tam rozsekala a protože vedro, i když už pozdě večer nebylo tak hrozný, bylo přes den naprosto devastující a zničující, donutilo nás vynechat poslední kapelu a jdeme na kutě. Spalo se fajn. Aby taky ne, když jsem po dvouch vymrdanejch nočních spal tři hodiny a byl utahanej jak pinďour čtrnáctiletýho kluka. A do toho těch třináct jedenáctek. No prej jsem chrápal, ale na to kašlu. Všichni jsme měli stejné podmínky na odpočinek, tedy pod širákem, na karimatce. 


Ráno musíme budit tvrdě spícího Magiho, protože máme namířeno za paní SODíkovou, která nám připravila pohoštění hodné králů a taky bylo potřeba oloupat ze zapařených vajec a řití kaštany, což se lépe dělá za pomoci vody a sprchového gelu. Po výborné snídani a vynikajícím obědě se navracíme do festivalového dění až na druhou kapelu. Já, protože máme v plánu v noci jet domů, již bez piva. Chtěl jsem ochutnat cider, ale nebyl. Prej teprve narazeji. Dávám tedy ne moc dobrou žlutou limču. Cítil jsem z ní víc chemie než jindy. Kapela SWEPT INTO DECAY hrála pomalý death metal a tak nějak jsme ji brali spíš jako doprovodnou kulisu k ještě hnusnějšímu vedru než bylo předešlý den. Ale následný CENSORSHIT už se ignorovat nedal, protože se jednalo o ulítlý rap hardcore, který mi chvílemi připomínal Rage Against The Machine v jejich nejlepších letech. Kapela měla ve svých řadách zpívajícího DJ. Hlavní zpěvák, pokud se snažil zpívat, což bylo asi jen jednou, zněl dost falešně. Naštěstí povětšinou rapoval a řval a to mu šlo dobře. Pobavila mě situace, kdy kapela pořadatelům z kapely Anime Torment věnovala písničku s názvem "Čůráctví". To prostě potěší... Jelikož tady na blogu zásadně politiku neřeším, nějaká politická debata proběhla tam. Konkrétně jsme se bavili o zneužívání sociálních dávek cigoši, jak říkáme my, nepřizpůsobivými, jak říkají umírnění, neboli potřebnými, jak říkají levičáci. Už nevím kdo to byl, ale zmínil, že do této situace se může dostat každý, že bude odkázaný na pomoc státu, což je samozřejmě pravda. Ovšem reakce jiného diskutujícího mě rozsekala. Na větu, že berou plno různejch dávek a že  to se může stát každému, bylo odpovědí, to jakože zčernají? Hahahaaaaaaaaaa No fuj! Kam jsem se to dostal? Takový rasismus nebyl ani v nejobávanější kapele z nejodpornější všech dob, která kdy po zeměkouli chodila, ORLÍKu. Ohavné! WHEN PLAGUES COLLIDE byla kapela, ze které jsem musel utéct, neboť měli strašně přepálený zvuk, který se neslučoval s muzikou, kterou hráli, což byl jakýsi symphonic screamo brutal death? Škoda. No aspoň jsme se dočkali toho cidera. Nevím proč jim naražení jednoho sudu trvalo tři hodiny, ale budiž. Ono celkově to tam, co se týká obsluhy a zásob nápojů bylo letos hodně špatný. Vedro je úmorné, limoška hnusná, zkouším tedy toho cidera, který je naopak zase teplý. Obsluha za bary je tragická, pomalá, chaotická, s cenami neobeznámena. To není dobrý tohleto. Od téhle chvíle začíná všechno docházet. Jako první došel cider. Doprdele to tam měli jeden malej sud nebo co kurva? Netrvalo snad ani hodinu a už nebyl. Pak začaly docházet limonády jedna po druhé. Pak došel led a rozlévanou KokaKolu měli teplou. Pak došel i rozlévaný tonik a džin a prostě všechno uplně v prdeli. Obsluha absolutně neprofesionální. Na ní by si naši inženýři manažeři v práci smlsli. Například jsem si šel pro kávu. Byly tam dvě ženský. Nějaká holka si navymejšlela, že chce do toho led a plivnout a víc vody a já nevim co ještě. Zaměstnala tím dvě obsluhy na několik minut. Já čekám jak trotl, pot mi chčije po zádech do trenek a oni si tam hrajou s kávovarama. Kdyby se jedna otočila, mohl jsem si objednat jednoho turka a ona mohla dát zatím vařit vodu. Ne. Takhle to nebylo. Čekal jsem než se vykokotěji s kapučínem aby se pak kokotily s rychlovarnou konvicí a nakonec dokokotily moji kávu, kdy mi do papírového kelímku daly do půlky kafe a zbytek zalily vodou. Pořádnej lomcovák to byl. Nebo jiný případ. Jdu si pro pivo. Za barem jsou opět dva obsluhující. Nějaký kluci si naporoučeli míchané kořalkovité nápoje. A teď sleduj hele. Jedna obsluha v ledničce hledá nealko na zalití. Druhá obsluha hledá kořalku, nalévá kořalku. Nazvájem se pletou. Jeden hází led do kelímků, jeden to míchá dohromady, oba dva pak kasírují. Zatímco já čekám asi 10 minut, než namíchají a odbaví tři  míchané drinky. Za mnou se utvořila fronta dvaceti žíznivých deathcorových hlav. A takhle to tam bylo všude a se vším. Prostě špatná obsluha, špatně naplánované množství nápojů ke konzumaci. Nemám víc co bych k tomu podotkl. Velké zklamání. STREET MACHINE se mi moc nelíbí a těšíme se na STERCORE.


Dohadujeme se v kolikačlenné sestavě že to tentokrát rozbalí. Kdo hádal, že v pětičlenné, získal bludišťáka. Stejně je to zajímavý. Jednou hrajou v šesti, jednou ve čtyřech, teď v pěti. Slováci no. Maji v piči. Stercore měli svůj klasický dresscode, který představují jakési vesty a dlouhé kalhoty a mě jich bylo líto. Nevím jestli jsem to tu už zmínil, ale bylo veliké horko, a jenom stát v kraťasech a tílku dělalo některým potíže, natož pak předvést výbornou show v dlouhých kalhotách. Stercore do hlediště přilákal i čtyřčlenný cripplepit. Jako poslední skladbu zahráli novou věc a jestli bude celý album znít jako poslední písnička, bude to velice dobré! Jen tak dál kucí slovenský. Další kapelou která nás bavila byli BLOODPHEMY. A ta by určitě bavila i Medvěda, který byl ale nepřítomen. Hráli takový ten na první poslech líbivý deathmetal. Zajímavá byla též image zpěváka, což bylo jakési kněžské roucho. Několik odvážných jedinců na ně i pařilo, což mi přišlo absolutně mimo ve vedru jaké panovalo. Já jen stál a pot mi ze zad žlábkem v prdeli skapával do trenek, kde se okamžitě měnil ve slanou páru. 


Kapela CORONERS byla na můj vkus moc chaotická. A navíc měli basu nazvučenou úplně tragicky. Každý dotyk prstu na strunu vydal nepřirozený basový zvuk, jako to občas používají djentové kapely. Nejvíc se mi tedy líbily použité samply. Ale to je řekl bych trochu bída na brutal slam deathcore... Touto dobou došla limonáda všech druhů. Achjo... Na protest proti docházejícím nápojům jsme se nenajedli v areálu, ale zašli jsme do Kauflandu a třeba já si za 99Kč pořídil tento nákup: Dvě bagetky, jedna vynikající klobása francouzského typu, plechovka grepomelového Birella a krabička černorybízových hašlerek. Zpět přicházíme, když ve stanu drtí zpocené fanoušky pořadatelská kapela ANIME TORMENT. Viděli jsme ji už tolikrát, že jsme ani do stanu nešli. A stejně bylo plno. Zajímavé, protože až do té doby mi přišla návštěva mizerná. Každopádně Anime Torment měli full house. Po nich naběhlo duo gayů, které produkuje porno drum´n´bass a říká si SPASM. A opět nezklamali. Zpěvák Radim je šoumen každým coulem, mezi písničkami nás bavil fakt vtipnými vsuvkami. Škoda že mě nenapadlo zaznamenávat právě jen ty hlášky. Bylo by to určitě zábavné mít to tu na blogu. Ono ostatně už při zkoušce si vystřelil ze zvukaře, kdy mu povídá: "Bubeníkovi dozadu zruš vokál. Já jsem tak dobrej, že ho budu rušit." Zvukař čumí, neví která bije a ptá se: "A kde je bubeník?" Zpěvák Radim mu odpovídá: "Ten před chvílí hrál." Pro neznalé, Spasm momentálně hrají s automatickými bicími a zvukař vůbec nepochopil vtip, což se může stát i náhodnému čtenáři, protože já jsem ve vypravování vtipů fakt špatný. Po skončení jejich setu slyším z davu reakci na právě skončené vystoupení Spasm: "Pořád stejná píčovina a jakou to udělá radost." Lépe bych to neohodnotil. Snažíme se utratit poslední žetony, ale není pořádně za co. Led není, Cola je teplá, v baru kde míchá nápoje kořalkovitého typu mi z nějakého důvodu Colu nenaleje i kdyby byla chlazená. A ono chlastej teplou CocaColu ve třicetistupňovým vedru žejo... Člověka to akorát nasere. A když už obsluha skoro nic nemá na prodej, najednou jich za barem stojí v pozoru 5. Prostě bída tohleto. Stejná bída je PUTRID PILE, což je jednočlenný projekt. Prostě brejlatej emerykánec s kytarou stojí za mikrofonem a béká a kvičí a z počítače mu hraje bicí a basa. Trapas. Kdyby aspoň muziku měl dobrou. Nevim no.


Předposlední kapela, kterou máme v plánu, než vyrazíme domů, je BORN FROM PAIN a ty vole blbý HáCéčko a ona to byla nakonec asi nejlepší kapela celýho festivalu. A jako poslední z letošního Death Coffee Party jsem si patřičně vychutnal NO FACE NO CASE. Po skončení jsem konstatoval, že "tohle bylo čisté hudební zmrdství, v dobrém slova smyslu". Parádně namixovaný soundtrack ke krabímu karate ninja sjezdu corových hrozičů, kterých se tanečků zúčastnilo množství v tak pozdní hodinu víc než velkém. Ruce a nohy lítaly vzduchem, kapela drtila ten svůj hip hop brutal jeby ty vole, jako blackmetalistovi se mi to nepíše lehce, ale oni se vešli do mého letošního TOP3. Uf! Po nich jsme se rozloučili s Kubajzem a Tomíkem, který dle jeho propoceného těla karatistoval ze všech nejvíc, se SODíkem a nasedli jsme s Magim do mého špinavého vozu který vlastníma pazourama vyrobil pan Henry Ford a vydali se na strastiplnou noční cestu plnou srnek a jiných krav. Takhle jsem si to maloval že budou srnky a jiný krávy, ale nakonec vůbec nic. Ani jedna z těch sviní mi nezkřížila cestu. A to je dobře. Domů jsem dorazil v půl čtvrté ráno. A na úplný konec vyhlásím největšího debila letošního ročníku. Stávám se jím já, protože jsem si při zapalování cigarety vadným zapalovačem spálil prst. Gratuluju si!
 

Tradičně pro pár dalších fotek klikni sem.