7. 12. 2019 TRAKTOR / FOREST JUMP

Ty vole! Já snad s tím chlastem seknu. Co se stalo? Stalo se to, že ve slabé chvilce v hospodě mě napadlo, že bych mohl jet na koncert kapely TRAKTOR. Ano na koncert těch Traktorů, na které chodí kreténi, kteří nemají kulturní cítění, jak jsem vtipně poznamenal tady. Zajímavé je, že do Pardubic na stylově mě bližší akci Kufr plný vnitřností nejedu, ale Traktory dám. Ono se ale není co divit, protože vloni jsem z Kufru plného vnitřností přijel někdy po třetí hodině ráno a vstávejte si pak v pět do práce žejo. To v Králíkách, kde Traktoři rozbalili svůj agrometal, nic takového nehrozilo, neboť KD se nachází 6km od mého bydliště a koncert končil před třiadvacátou hodinou. Tak se pojďme podívat do čeho jsem se to já, ten hrozný kokot a kripl, který si smaží děti ve zvířecí krvi a při tom poslouchá satanskou hudbu, uvrtal. Hned jak jsem přišel v 18h z práce, čekala mě koupel, hodil jsem na sebe vhodný outfit a hrrr na koncert, tentokrát s Magim.

Hned po příjezdu se mi vybavil můj maturitní ples. Před více než dvaceti lety právě v KD Králíky pořádala moje střední škola maturiťák. Teď ve stáří jsem se vrátil na místo činu. Po zaplacení vstupného 450Kč, šatny 20Kč a kelímku 50Kč jsem si konečně mohl vychutnat pivo za 40Kč. No i když vychutnat není asi nejvhodnější výraz. Jedenáctistupňové hóčomóčo od Gambrinusu mělo do představ mých chuťových pohárků o dobrém pivu, dost daleko. Chutnalo to jako břečka, kterou kdysi točili na Brutal Assaultu a kde se to po pěti minutách už nedalo pít. Sorta lidí kteří v počtu větším než velkém (1000?? Nevim. Můj dementní smysl pro odhad si dementně netroufá odhadnout), téměř výhradně v hadrech Traktor, Dymytry a Komunál, byli úplně jinou sortou lidí než na co jsem zvyklý z koncertů, kde se povětšinou nachází moje kreténská maličkost. Tolik traktoristů pohromadě jsem nikdy neviděl. Mezi nimi jsme se s Magim, který měl na sobě mikinu Vulvodynia a já tričko Final Exit a mikinu Darkthrone, vyjímali jako dvě malinkatá hovínka v napoleonce. 

Přesně na miliontinu vteřiny v půl osmé na pódium vtrhla kapela FOREST JUMP kteroužto jsem nikdá neslyšál a musím uznat že v kombinaci s příjemně zaplněným tanečním parketem, pyrotechnikou a precizním osvětlením se mi to líbilo. Kytaristi, seč se snažili sebevíc, bohužel slyšet nebyli. Naopak každý úder kopáku skrz přítomné projel jak kamion kočičkou odpočívající na okresní silnici. Takže to byl zvuk, co mi kazilo forestjumpí vystoupení. Na třetí song si na bicí sesli sedl mladý klučina, odmlátil s přehledem celou písničku a bylo to všechno velmi sympatické...

Poprvé tou dobou jsem se byl vychcat. Světe div se, svůj chcací blok jsem nechal doma a v poklidu jsem odpustil potřebné tekutiny. Možná to bylo tím, že si vedle mě nikdo nehonil šaška a nevotravoval mě. Kultura WC se oproti maturitnímu období rapidně zlepšila. Toalety byly čisté, voňavé, nové, ale také zároveň ucpané. Téměř celý večer se tam v tom vrtali, poněvadž to nechtělo odtékat. Že by humáč vydávaný za G11 slavil úspěch? :-) Ve mě to taky podezřele vrčelo, ale odnesl jsem si to domů. Při čekání na Traktor jsme u stolu debatovali o tom, že se svět v prdel obrací, když nějakej retard je schopen koupit za miliony banán přilepenej izolačkou. WTF? Ty vole proč nezkusit nasrat pěkně plnou toiku až budou hovna do homole koukat nad sedátkem a dát to do aukce jako umělecké dílo? Určitě by se našlo pár debilů co by přihodilo... 

Chvilku před třičtvrtě na dvacet jedna zhaslo světlo a spustila hlavní kapela FIVE FINGER DEATH PUNCH. Totiž TRAKTOR. Nebo ne? Jako intro si totiž headliner zvolil písničku právě od FFDP a úplnou tmu. Pobavilo mě, že hromada lidí si to natáčela. Inu, proč ne? Se zavřenýma očima, s určitou představivostí a rukou mezi nohama jste se jako na FFDP cítit mohli. Traktoří agrometal ale na sebe nenechal dlouho čekat, stejně jako výbuchy, ohnivá show, vymazlené pódium a designové prvky. V neposlední řadě pak písničky, jež jsem absolutně neznal. Ano do té doby jsem byl traktorový panic. Kapela plná smíšků působila víc než sympaticky, sehraně a spokojeně. Aby taky ne za čtyřistapáďo na hlavu. Zpěvák co chvíli pobízel přítomné ke stagedavingu a moshpitu, ale zásadoví fanoušci zemědělských strojů se striktně omezili pouze a jenom na přihřáté mávání rukama ze strany na stranu. To je prostě zákon. Opravdu divné. Vypadalo to stejně buzeranstky jako dětský pořad Kouzelná školka s Majdou a Michalem. Bicmen měl dva kopáky, což ho uvedlo do stavu nadsamce, ale na to traktorový "bum čvacht" by mu nejspíš stačila malá bicí souprava se štětečkama z Moravanky. WC stále ucpané, pivo stále blivajz. Ještěže dění na pódiu bylo v pořádku. Během setu za podpory dělbuchu a ohňů se v zadní části spustila obří vlajka TRAKTOR a za ní se objevila vyvoněná projekce. Opravdu působivé. Méně působivé se mi už zdála onanie kytaristy a jeho sólo. Naštěstí netrvalo 20 minut jako u Manowar a brzy se přestal trápit. 

Traktor hrál hodinu a půl. Dle slov zpěváka zahráli 8 songů z nové desky a pak starý fláky. Pobavila mě hláška zpěváka, který prohlásil, že jedou turné po malejch kulturákách. Ty vole, kulturák v Králíkách je široko daleko největší!! :-)  

Poslouchalo se to všechno moc dobře. Jen to pro mě, jako pro fanouška úplně jiné muziky, mělo být všechno o polovinu levnější. Chápu, že pronájem kulturáku, zvuk, světla, ohně a všechno kolem stojí prachy, ale pořád se tu bavíme o zábavové kapele, i když uznávám těžce profi, která ve světě hudby nic nedokázala, nikdy nic nedokáže a kdyby vyjela za hranice, nikdo na ně nepřijde. 

Jestli lituju investovaných peněz? Ale né. Bylo to v naprostém pořádku. Viděl jsem, slyšel jsem a tím to hasne. Nemám potřebu to vidět a slyšet znovu. Radši si pár stováků přidám a půjdu na světovou legendu, která udávala směr v metalu před třiceti lety, nebo půjdu do klubu za stovku na nějaký to moje blití, které je mi přeci jenom bližší než Traktor. Když jsem po skončení akce dvakrát zachraňoval brýle a zvedal ze země jejich ožralého majitele s podpisy na vyholené lebce, který nekontrolovatelně padal hlavou na beton, naskákali jsme do auta a jeli domů. V hlavě mi hučelo, ve střevech vrčelo. Hned jak jsem přilítnul domů, jen tak tak jsem dosedl na záchod a z prdele se na příštích několik okamžiků stala stříkačka. Do postele jsem se dostal ve 23:23 hodin a čekalo mě krásných 5 hodin spánku. Jedenáctka gambáč neměl slitování ani dnes v práci, kdy mě 4x ztrestal na záchodě...

16. 11. 2019 TRAKTOR, FOREST JUMP

Můj severský přítel (zdravím Láďu) se byl podívat na Traktory v době kdy jsem já byl na Aggressive Tyrants,  a sepsal pár zajímavých informací, které tu nemůžou chybět...

Takže asi takhle. Zatímco se Dan vypravil do Přelouče na death, grind, thrash, Péťa do Chrudimi na punk, tak já se vydal na HEAVY METAL. O kapele Traktor jsem už slyšel dříve a viděl i nějaký jejich klip a když mi bratr nabídl lístek zdarma (jinak 390,-), tak jsem moc neváhal. Jak známo u nás (Ústí nad Labem a okolí) moc podobnch akcí není. Co mě překvapilo, byl početný dav před KD Střelnice v Děčíně (zde jsem byl naposledy v roce 88, nebo 89 na koncertě Vitacitu .-o)). Fanoušci kapely Traktor se skládají převážně z osob dříve narozených ale i nějaká omladina se našla. Příjemný byl počet hezkých žen na které se dalo koukat.
Jakožto řidič jsem si nemohl dát Plzeň, kterou v objektu čepovali do kelímků z logem kapely. U šatny byl i obležený stánek s obstojným množstvím merche. Každá druhá osoba na sobě měla nějaký ten Traktor hadr. Jenom já, trapák, triko ObsceneExtremeFestival.

Horší byl narvaný vlez do sálu. Naštěstí tam mají ještě jeden v zadní části. Po příchodu už hrála předkapela Forrest Jump, jejíž zpěváka můžete znát jako moderátora z tv Rebel. Hrají jakýsi moderní metal, který mě osobně moc nebaví, ale odezva z publika byla více než slušná a chlapci z kapely byli docela nadšení . 

Začala úprava pódia a bylo jasný, že za plachtou z logem kapely se skrývají zajímavé věci.

Zazněly první tóny a sálem zazněl sborový zpěv fanoušků. Byl jsem jeden z mála co mlčel :o). Je vidět, že kapela roste (ikdyž to jsou už postarší pánové, můj věk a výše ) a s ní i základna věrných. Popravdě takhle udělaný pódium jsem nečekal. Na vyvýšeném stupni v zadní části byly zprava bubny, zleva klávesy postavené stylově na části lidské kostry. Držáky mikrofonů zpracovány podobně do páteří a kostnatých rukou. Co vypadalo hodně dobře byla zadní projekce stylizovaní do šachovnice (turné se jmenuje po poslední desce ŠACHOFFNICE TOUR), kde byly promítány různé výjevy a klipy kapely. K jedné písni si vypůjčili grafiku od Queens Of The Stone Age z klipu Go With The Flow (tu část se slečnou)  což mě docela pobavilo.

Jak jsem psal výše, lidi v sále se dobře bavili a odzpívali většinu písní společně s kapelou. Paní (tak kolem 55) přede mnou odzpívala celý koncert. Po všem tom murmuru, growlingu, řvaní, ječení na který jsem zvyklý z akcí, které běžně navštěvuji, je docela fajn rozumět o čem, že umělci pějí :o) . 

Kapela sama působila sympaticky jak komunikací, tak neskrývaným nadšením z přijetí, neboť se jednalo o jejich první koncert v Děčíně.

Chvílemi mi přišlo, že na Střelák zavítali KISS. Pyrotechnika, světla, plameny (ty mě ale sraly, protože i bez nich bylo v narvaném sále vedro k zalknutí).

Tak abych to shrnul. Koncert se mi líbil. Vynikající zvuk. Profi produkce. Jejich triko si nekoupím ani cd, poslouchat doma to nebudu, ale jestli přijedou třeba za rok, jdu klidně znovu.

PS : Takhle nějak by  mohl znít Kabát, kdyby se nevydali špatnou cestou.

16.11.2019 AGGRESSIVE TYRANTS, HUMAN SCUM, SVINIBROD

Takže k rozmrdanýmu plynovýmu kotli z předminulého týdne se přidal ještě utopený mobil mé nešikovné dcery a předepsání brýlí mé milované ženě. Takže dalších skoro deset tisíc si asi jen tak vytáhnu z prdele... Ale to mi nemohlo zabránit abych se nejel podívat na dvě legendy a jedny (pro mě) nováčky. Přiznám se, že kdyby tam nehráli Aggressive Tyrants, zůstal bych doma a udělal si hezký večer s hororem a flaškou. Jenže kdyby byly ryby v prdeli, tak by nemusely být rybníky, jak praví klasik. Osedlal jsem proto svého bílého draka, naladil navigaci a vydal se do Přelouče, tedy do míst, kde jsem naposledy byl před dvaceti lety. Po příchodu do hospody Na růžku mě překvapil počet návštěvníků. Čekal jsem tak 7-10 lidí, jak se mi to už několikrát "poštěstilo" ale bylo nás tam asi třicet. To by se mohlo leckomu zdát jako podstav, ale bylo to akorát. Zvlášť když můj severský přítel (zdravím Láďu) se v tu chvíli nacházel na koncertě Traktor a poslal mi fotku "full house" návštěvy.

Jenže koho sakra zajímá nějakej přiblblej Traktor? Snad jen někoho bez kulturního cítění. My co jsme na tom s kulturou zadobře, šli jsme za kilčo na pořádnej nářez. I když zas taková idylka to nebyla. Od začátku jsem nebyl spokojený se zvukem. Zvukař všechno ladil pomocí tabletu a notebooku. Žádnej zvukařskej pult, žádný knoflíky, žádný páčky a táhla. Všechno digitálně. Asi je to dnes normální, jenže zvuk z toho byl jak ze špatně vytřený prdele. Nejvíce na tom byli biti první vystoupivší, domácí HUMAN SCUM.

Navíc hráli bez bubeníka, (pro debily, to jako ne že by hrály jen kytary a zpěv. Bicí měli  nasamplované). Celkově mě jejich hudba nikdy pořádně nezaujala na takové výši, abych si od nich něco koupil, protože jejich deathmetal se mi zdá strašně komplikovanej. A protože já jsem člověk jednoduchý, komplikovanostem se vyhýbám jak cikán práci. Druhá kapela, pořádající SVINIBROD byla pro mě velká neznámá. 

Zvuk měli o poznání lepší, snad díky přítomnosti živého bicmena. Musím se přiznat, že se mi jejich set líbil i přes stále ještě dost špatnej zvuk. Ono ale celkově to všechno tam působilo tak nějak neosobně a chladně. Velkou měrou k tomuto stavu přispěl fakt, že nebylo žádné pódiové osvětlení, z čehož pláče videozáznam níže. A i lidi se mi tam zdáli divní. Ne že bych já byl něco víc než ostatní, prostě jen takovej pocit. Například jeden nabušenej týpek s hipsterským kámošem se na mě pořád lísali a furt se klátili a postupně postupovali jakoby naschvál přede mě a lezli mi do záběru. Alkohol je svině :-) ... Přál jsem jim akutní průjem, ale moje prosby nebyly vyslyšeny. Naštěstí si po chvíli šli pro pivo a pak už se postavili kousek jinam. Nicméně Svinibrod se mi líbil. Ovšem já jsem jel 37km hlavně a dá se říci že výhradně kvůli AGGRESSIVE TYRANTS. 

Kapela ze Světlé nad Sázavou, kterou sleduju od prvního demáče, mě opět nezklamala. Zvukově to nebylo moc dobré, neustále vazbil mikrofon, kytara a zpěvy byly dost utopené, naopak bicí všechno přemlátily. Někdo by mohl namítat, že na takový sračky, jaký hrajou  kapely podobné Agressivům, netřeba dobrého zvuku. A to jsou právě ti kreténi, co nemají kulturní cítění a chodí na Traktor :-) Aggressive Tyrants jsem si tedy užil i s ostatními dosyta a už se na ně těším na Obscene Extreme festivalu 2020 kde je záruka dobrého zvuku, světel a všeho kolem. Uteklo to jako voda. Tři kapely, čtyři pita, třičtvrtě hodiny za volantem a do své rodné vísky jsem dorazil v době kdy zhaslo pouliční osvětlení. Pro ty, koho to zajímá, u nás se zhasíná o půlnoci. Celkově bych tuhle akci zařadil k těm méně povedeným, ale pořád lepší než drátem do oka.

1.11.2019 V.A.R. 30 LET TOUR

Původně se nás mělo sejít na tomto koncertě několik přátel ale nakonec můj východní přítel (zdravím Dominika) obdělával radši minizahrádku své minipřítelkyni, můj medvědí přítel (zdravím Zbyňka) obdělával zahrádku okolo domu, můj sloupenský přítel (zdravím Tomáše) obdělával zahrádku ve Zlíně a můj skandinávnský přítel (zdravím Láďu) obdělával zahrádky chomutovských hokejistů. Já jsem z těch chytřejších a proto jsem byl na koncertě a zahrádku své milované ženě obdělal druhý den ráno. Ostatní mí přátelé dali přednost vesnické hospodě a hnusnému pivu ze Smíchova. Takže o co to přišli chlapci moji? Přišli o parádní koncert. Ale ne všechno začalo podle mých představ. Od rána se to sralo. Už před pátou hodinou ranní jsem se probudil, aniž bych musel, a tak pro mě začal den zbytečně brzo. To prostě nasere. Navíc děti od rána zlobily, takže jsem byl rád když vypadly do školy a já se mohl psychicky připravovat na návštěvu naší obvodní lékařky, kterou máme u nás na dědině novou, krásnou, mladou. Přesný opak toho, co sedělo na židli v ordinaci dřív. Byl jsem objednán na půl devátou, což jsem učinil telefonicky poté, co se čekárna v minulých ordinačních dnech prohýbala náporem simulantů. Do ordinace mě paní sestra vyzvala o třičtvrtě hodiny déle než na kdy jsem byl objednán. Ta třičtvrtěhodinka mezi spoluobčany důchodového věku v malé přetopené nevětrané čekárně byla velice dlouhá. Připadal jsem si mezi nimi jak hovno v napoleonce. Takže to na začátek dne taky moc radosti na čele nepřidalo. Pak se to ale začalo zlepšovat. Naše nová paní doktorka je krásná žena, a když se vás taková žena zeptá, jestli vám stojí penis, není co řešit. Dvakrát jsem ji přesvědčil, že poruchami erekce netrpím, načež si ode mě vyžádala telefonní číslo. Poté mě ujistila, že jsem stále mlád a vlastně tak nějaký vcelku zdravý člověk, načež se se mnou rozloučila s úsměvem na rtech. Patrně byla ráda, že zase po nějaké době viděla někoho kdo ještě není důchodového věku... Předepsala mi jiné léky na hypertenzi, neboť si myslela, že ty co jsem bral do včerejška, jsou zbytečně moc silné a zbytečně dva, což by právě nemuselo prospívat topořícím tělískům v mém pohlavním údu. Dalším chmurem bylo to, že jsem nemohl ty léky sehnat. Až ve třetí lékárně mi je usměvavá paní lékárnice podala. Výhodou bylo, že byly bez doplatku na rozdíl od těch co jsem bral několik let. A to se vyplatí!! Pak se stalo to, že mám porouchaný plynový kotel a bude třeba investovat, což samozřejmě není příjemná záležitost, zvlášť když nepatřím k sortě lidí, kteří přijdou na úřad s nataženou dlaní a odejdou s příspěvkem na cokoliv od státu. Takže provizorní opravy mi pokazily radost z paní doktorky. Nakonec se to nějak polepilo, ale stejně bude třeba nemalé investice. Děti pořád zlobily, až se prozlobily do doby, kdy jsem sednul do auta a jel do Žiželic zapálit svíčku na hřbitov, když už je k tomu teď ta doba určená. Svítilo to tam kurva jak na nějakým lunaparku, což samozřejmě můj telefon vybavený podprůměrným fotoaparátem, nemohl adekvátně zachytit. Moc pěkné...

Cesta do klubu byla bez problémů. Dokonce jsem ani nezabloudil, za což si zasloužím metál, protože jak je všeobecně známo, můj smysl pro orientaci se nedá považovat za dostačující. Když jsem u vstupu nechal přes 7 stovek, (vstupné 200Kč, deska Pačess 300Kč, CDčko Pačess 250Kč) zamířil jsem si to do hospody na nealkoholické pivo. Velmi mile mě překvapil počet návštěvníků, kteří se rozvalovali po všech možných židlích za stolama i za barem. Jeden by si mohl myslet, že je plno. Stejné to bylo i na "sále" s tím rozdílem, že na baru byla volná židle, kterou jsem se jal obsadit svojí tlustou metalovou prdelí. Začátek akce byl naplánován na dvacátou hodinu, ale jak je tomu zvykem v pardubické Ponorce, na takové malichernosti jako je harmonogram akce, se tam nehraje. Takže se spožděním se jako první představili ELYSIUM, které jsem nikdy předtím neviděl, neslyšel. Zvuk měli jako první kapela parádní. Hudebně to nebylo nic co bych si doma za normálních okolností pustil, ale bylo to sakra dobrý. Zpěvák měl správně nasranej zpěv, kterej se do jejich death/hc (??) hodil jako hrnec na prdel. S bezdrátovým mikrofonem po klubu naběhal 100 podzimních kilometrů, když jančil na stolech, vez vzduchu, za barem a mezi lidmi. Protože měli zpoždění, tak hráli snad jen šest písniček a po půlhodince to zabalili. Za mě dobrý.

Druhá kapela byla ta, na kterou jsem se těšil nejvíce, protože PAČESS vydal velmi silný materiál, nikdy jsem ho neviděl a nová sestava dávala tušit, že to bude skvělý. A taky že bylo. Od začátku do nás kluci hustili svoji verzi blackmetalu a kdyby bylo v klubu ticho, všichni by mohli slyšet, jak hýkám nadšením. Ano, bylo to opravdu výtečné. Tomáš Hanzl (Chymus z Isacaarum pro nezasvěcené) by se měl věnovat pouze blackmetalu, protože mu to v něm prostě sluší. Jeho krákání lahodilo mým ušním boltcům a do toho Pačessova hudba, kterou mám už několik let tak rád, bylo to nadšení jako když poprvé objevíte, že ten výrůstek co máte mezi nohama neslouží jen na vychcání. Pobavilo mě, když se Chymus s Pačessem uprostřed písničky domlouval pomocí kývání hlavy, v jaký okamžik má začít zpívat. Pecka a pro mě nejlepší kapela večera!!

Po pačesovi byl opět na pořadu večera chlazený lahodný Birel, stejně jako tomu bylo po Elysium. Ono co taky dělat, když mezi kapelama byla půlhodinka "volna". Naštěstí stavba bicích a ladění ani u jedný kapely nebylo až tak drastický na dobu trvání, takže jsem si v klidu vychutnával soft lahváče a s posledním hltem začala hrát kapela. Po třetí flašce byli na řadě pardubičtí DYSANGELIUM s nimiž jsem měl tu čest již dvakrát a z toho jsem byl dvakrát opravdu nadšen. Včera se mi jejich set také líbil, jenže když oni hráli po Pačessovi a ten mě rozmrdal moji šedou kůru mozkovou takovým způsobem, že ať by hrálo cokoliv nemělo by šanci mě to nasměrovat do nirvány. A to ani bezchybným výkonem, jaký Dysangelium předvedli. Hrály se nové songy z nového CD, které mělo vyjít v roce 2016, ale jak vtipně poznamenal sympatický zpěvák Nekro, je rok 2019 a máme ho konečně tady. Trochu mi jejich set kazil ožralý kretén, který se několikrát vetřel na malé pódium mezi muzikanty a předváděl hru na imaginární kytaru a dokonce se pokoušel zpívat, i když neznal pořádně text. Trapas. Byl na ránu krumpáčem mezi oči a divím se že ho kluci z Dysangelium nesejmuli. Vůbec bych nebyl překvapený, kdyby se jednalo debila z akce, na které mě kdysi zákeřně povalil a způsobil mi zranění, díky nimž již nejsem krásný. 

Když jsem po Dysangelium šel uvolnit místo v močovém měchýři pro dalšího Birela, potkal jsem Parambu (člen Pačessa, toho času výběrčí vstupného), a optal jsem se ho kolik se prodalo lístků. Prozradil mi, že skoro 70, což prý je podle něj celkem vydařená klubovka. Protože ale většina lidí posedávala a pochlastávala (ožralých tam bylo opravdu hodně), tak se před kapelou vždy objevilo maximálně 30-40 hlav. Právě třicet jsem napočítal při V.A.R. Tuhle alkotrešovou legendu, která na tomto turné slaví 30 let své existence, jsem letos viděl potřetí, celkově popáté a s čistým svědomím můžu napsat, že se jednalo jednoznačně o jejich nejlepší vystoupení. Na tom si trvám a klidně za to strčím předkožku do svěráku. Kdo by to do těch starců řekl, že i v jejich kmetském věku budou tak fantasticky drtit své nástroje a hlasivky...

Kapela hrála úplně nové písničky a samozřejmě došlo i na klasické kousky. Nové skladby se mi zdály trochu bych řekl pomalejší ale fungovaly na 110%. Když jsem při písničce Prdel Evropy neohroženě postoupil před reproduktor za účelem pořízení videozáznamu, málem jsem ohluchnul. Nechápu, jak někdo může celý koncert strávit úplně vepředu, jen proto, aby byl conejblíže kapele. Takovej rachot jsem snad ještě neslyšel. Normálně to byl takovej hluk, že mě z toho bolel mozek. Prostě bolest a vibrace v hlavě, který mi instinktivně přivíraly oči. Zvuk v "normální" vzdálenosti byl ale po celou dobu konání akce na vysoké úrovni. Nedalo se mu nic vytknout. Při poslední písničce jsem klub opustil, neboť se stejně o svá práva opět hlásil močový měchýř, takže jsem pochcal borovici u parkoviště, nasedl do svého bílého draka značky Ford Fusion a klidnou jízdou, za poslechu skvělých písní neméně skvělých kapel Bloodline, Sarke, Dark Funeral, Darkthrone, Aborym, Anaal Nathrakh a Limbonic Art, jsem se dokodrcal domů a v 01:54 středoevropského času naprosto spokojen a stoprocentně kulturně ukojen ulehl do postele. 

Pro pár dalších nepovedených fotek klikni sem.

5. 10. 2019 ATLANTIS / STAGNACE / BURACK

Spoustu lidí velice překvapila moje přítomnost na této akci plné piva, hudby a narozenin. Ne zrovna lichotivě se běžně vyjadřuji na adresu kapel s podobnou produkcí a tak i mě samotného trochu překvapilo, že jsem se ocitl ve víru hardrocku. A proč ne? Že prej no jó pivo zadarmo, tak se tu objevíš. Pro tyto lidi - nemám problém si pivo zaplatit. Nejsem žádná socka... Vstupné dobrovolné (dobrovolně jsem dal stovku), 400 piv zdarma (co to je 400 piv pro alkoholiky ze Skřivan?) a 3 kapely jako bonus. Kromě Atlantisu a jejich klipu, který se natáčel u nás ve Skřivanech a ve kterém si zahrála hromada mých kamarádů včetně mé krásné a milované ženy, jsem neznal ani jeden song od ani jedné kapely. Ale protože jsem zvídavý jako jiskra, nezbývalo nic jiného než oblíknout přiměřené hadry (mikina Obscene Extreme a tričko Samael :-) ) a dostavit se ve správný čas na tento pivní dýchánek. Po příchodu na místo konání akce jsem byl nemile zaskočen malou účastí. To se ale během večera změnilo a nakonec tam bylo docela příjemně zaplněno. Pivko se točilo do kelímků, který ale brzy došly, takže jsem s jedním kelímkem chodil pro pivo celý večer. Byla možnost nechat si točit projímadlo ze Smíchova do skla za zálohu dvaceti korun českých, ale toho jsem nevyužil. Když jsem měl druhé pivko, začala se rozcvičovat první kapela. Jejich zvuková zkouška mě orosila od prdele až po Karlovy Vary. Co to ty vole kurva bylo? Punk?  A ještě špatně zahraný a zazpívaný se zvukem na vyližprdel? Všichni přítomní nechápavě kouleli očima a odvraceli zrak od toho martýria. Utěšovali jsme se že je to přeci jenom zvukovka a pak to bude lepší. Nebylo. Po rozpačitém úvodu a oficiálním začátku narozeninového mejdanu a po předání skleněných darů oslavencům, se na pódium vyšvihla první kapela BURACK. A hned po úvodních tónech bylo jasné, že se bude pokračovat v tom, co předznamenala zvukovka. Přepálené bicí, utopené kytary, příšerní zpěváci. Slyšel jsem někdy něco horšího? Jo, slyšel. Chinaski. Kluci, kteří vypadali spíš jako thrashmetalisti do nás ládovali punkové předělávky kapel jako Ramones a Green Day. Jak ale dokázali zprznit Tři Sestry a Visací zámek, bylo nevídané, neslýchané. Jenže to má všechno jeden háček. Kluci hráli, jak jsem se dozvěděl později, před obecenstvem poprvé. Nic to nemění na tom, že to byla jednoznačně nejhorší kapela večera. Důležité ale bylo, že jsme je v tom nenechali, morálně je jako fanoušci hudby podpořili a vyřvali si přídavek, z kterého se nejspíš Ozzy obrací nad hrobem. Zazněla totiž písnička Paranoid a byla fakt špatná. Kluci ji nejspíš asi ani neměli nazkoušenou, protože zpěvák si v telefonu nejdříve musel najít text a kytara s bicími jako kdyby každý hrál něco jiného. Jestli to kluci nezabalí, a budou opravdu hodně cvičit, možná to příště bude lepší...

Druhou kapelou která potrápila naše uši, byl ATLANTIS, kteří jak zpěvák trefně poznamenal, se proflákli videoklipem "Kocovina". Tahle písnička samozřejmě také zazněla. Zvuk byl mnohem lepší a světe div se, mě se to fakt hodně líbilo. Jo, vždycky jsem tvrdil, že je to sračka. Sorráč, není to sračka. Bylo to super. Kluci celé vystoupení pojali jako srandu a bylo to uvolněné a skvělé. Zelená tekla proudem do chřtánů hrajících muzikantů, jeden cover střídal druhý cover a prokládali to vlastní produkcí a všechno bylo tak super, že to uteklo moc rychle a najednou bylo po Atlantisu a to i přes fakt, že po ohlášení poslední písničky zahráli pak ještě asi čtyři nebo pět dalších kousků. Těžce nakažlivá záležitost. Tou dobou jsem odněkud zaslechl hlášku, která se mi líbila natolik, že ji tu uvedu: AŤ ŽERU CO ŽERU, VŽDYCKY SERU VLAŠÁK. Zašli jsme taky na bar na panáka zelený, ale protože jí bylo jen 10 litrů, tak už ji neměli. Chlastali jsme teda rum a bylo to taky dobrý. K naplnění žaludku byla k dispozici polévka (tuším že dršťková) a klobásy. Ani jednoho pokrmu se mi nezachtělo, takže nemůžu hodnotit.

Po Atlantisu se na pódium přihnali rychlostí předdůchodového věku členové kapely STAGNACE a spustili svoje verze nám všem dobře známých vodrhovaček slavnějších kolegů. Za zmínku rozhodně stojí cover od Manowar "Warriors Of The World", což je nejoblíbenější song kámoše (zdravím Žaluda), kterej byl ale dost vymaštěnej v tu chvíli, protože tu písničku nepoznal a dokonce ji i jak se mi přiznal, ve své pomatené hlavě zaměnil za Iron Maiden. Z omylu jsem ho vyvedl až já, neboť v určování klasických kousků jsem neomylný. Stagnace nás zásobila dalšími covery, takže se pokračovalo v Sabatech a Párplech a... Na co jezdit na originály, když tu máme tak kvalitní coverbandy? Ne, dělám si prdel. Originál je originál. Ale zase dostaňte Ozzyho do Skřivan, žejo… A proto máme tyhle kapely, kterým nechybí nadšení a nakonec co víc potřebuju na vesnici k pivu? Nic.

Jak to celý shrnout? Bylo to fajn. Když bude příště čas, na Atlantis přijdu klidně znova.

Ještě jednou pátek třináctýho CHRUDIM - SAGVAN TÖFI, ANIME TORMENT, SPASM, PUTRID PILE, GUTALAX

Poněvadž jelikož nýbrž a protože mi bylo elektronickou formou pošty vyhrožováno odpaněním mého řitního věnce ze strany nespokojených fanoušků, byl jsem donucen malinko předělat report z Chrudimského koncertu. Tak tady ho máte a moji řiť nechte laskavě na pokoji!!

Do klubu jsem se dvouma kámošema (zdravím severského přítele Láďu a východně zaměřeného Dominika) dorazil půl hodiny před začátkem a první co jsem musel bylo, jít se okamžitě vychcat hned u auta, neboť tři pivka a velká zelená co jsem vycucnul před odjezdem, se o slovo hlásily už před Hradcem Králové. Vstupné 350Kč není zas až tak moc, ale mohlo to být o pade levnější. Ale nevím na co si stěžuju, když jsem si mohl v předprodeji zakoupit vstupenku za 290Kč. Rovnou jsme šli na pivko. Na pořadu večera byla jedenáctka od pana Rychtáře nemýlím-li se, za pětatřicet Káčé. To taky mohlo být levnější. Ale nevím na co si stěžuju, když na Obscene Extreme jsem lemtal pivo za čtyřicet nebo padesát. Před klubem stál voňavý karavan který nabízel mimo jiné i burger za stopade. No, na to jak byl malý a s minimem ingrediencí uvnitř, to mělo být o pajsku levnější. Ale nevím na co si stěžuju, když mi chutnal. Ke kapelám asi toliko. Byly boží. Některé byly boží více a některé byly boží méně. První kapela, s názvem popového komunistického zpěváka, avšak zprzněného ležatou dvojtečkou nad písmenkem -o-, majitele obřího penisu, avšak ne většího než je Daliborův Jandův, tedy SAGVAN TÖFI, neměla podle mě úplně ideální zvuk. Ale to ani snad nevadilo, protože ten kdo dobrovolně jde na vystoupení takové kapely, nemůže očekávat zvuk jako od známějších kolegů Arch Enemy. Kluci si odehráli svůj taneční metal s nadšením, já jako jejich skorofanoušek můžu říct, že to na mě bylo potichu a trochu mi vadilo použití tanečního zvuku bicích u většiny písniček. A to mám industrial v metalu rád. Osobně se mi Sagvan Töfi líbili víc před lety na Jódl festu, který byl také v R-klubu v Chrudimi. Zpěvák Daník byl trochu zdravotně indisponován a bylo vidět že má při zpěvu problémy a silné bolesti v oblasti vyústění tlustého střeva. Náš řidič, který nikdy o Sagvan Töfi nezavadil, prohlásil, že je to tak blbý, až je to uplně super. Nelze než souhlasit a těšit se na vinyl, který kluci jednou, a já doufám že to bude brzy, vydají.

Druhou kapelou vystupující na tomto disko-sexi-smrtícím-smradlavém večírku byli ANIME TORMENT. Měl jsem tu čest za poslední rok je vidět potřetí (poprvé tady, podruhé tady) a opět se mi to líbilo. Kluci jsou od pohledu sympaťáci a jejich muzika je ještě sympatičtější než oni samotní. Je vidět že to myslí vážně a nehrajou jen tak pro prdel. A proto mají svůj krásný vinyl, jehož jsem hrdým vlastníkem. Pro mě to byla nejlepší kapela večera!!

Třetí naběhli všem nadržencům dobře známí SPASM. Nikdy jsem je v klubu neviděl a nevím co jsem čekal, ale řekl bych, že jejich brutální drum´n´ass lépe vyzní na festivalu, když pod pódiem lítají nafukovací hovna a koblihy. Každopádně SPASM byli dobří jako vždycky. Jen to chtělo trochu zesílit. Buďto hluchnu já, nebo pan zvukař.

Po Spasmech se na pódiu objevil jediný člen kapely PUTRID PILE, který drtí svoji verzi deathmetalu a upřímně, strašná nuda. Dal jsem jeden song a zmizel na již zmíněného Burgra za stopade. Putrid Pile jsem už dvakrát viděl a dvakrát to byla stejná píčovina. Škoda. Místo něj by se mi tam víc líbili třeba Aggressive Tyrants. Například. Nebo něco co má hlavu, patu, basu a bicí. Poslední kapelou byli průkopníci hovnogore, GUTALAX. Stejně jako Spasm, v klubu jsem je viděl poprvé a stejně jako Spasm myslím, že na feistivalu za podpory šílených fans pod pódiem, jim to sluší mnohem víc. Pokus o stagedaving totiž rezolutně odmítala ochranka, takže veškeré křepčení se omezilo na valčík na klubovém parketu. Hajzlpapír lítající všude kolem samozřejmě nemohl chybět a protože Gutalax má ve svém repertoáru hit za hitem, jejich čas vyměřený pro fekální produkci utekl rychlostí průjmu. Dobré to bylo pánové, moc dobré! Ale Anime Torment byl lepší a tím tenhle report končím, než zase napíšu nějakou píčovinu a bude mi vyhrožováno nuceným poslechem kapely Chinaski, což jak sami uznáte, je velmi pádný argument proč to ukončit...

10.8.2019 ROCKOVÉ TŘTĚNICE

Dvanáct roků jsem pravidelně jezdil na Brutal Assault. Vloni jsem poprvé nebyl, protože prostě nastal čas vyměnit monstr akci a továrnu na peníze v podání Brutal Assaultu, za něco komornějšího. Letos jsem původně chtěl jet podívat se na Brutal Assault jen v sobotu, ale nenasytné máničky vykoupili všechny lístky už měsíc před začátkem festivalu. Naštěstí se pár kilometrů od mého bydliště ve stejný termín konala akce nazvaná Rockové Třtěnice kde jako bonus pro mě vystoupili Root, které mám rád i přes všechny škodolibé názory ortodoxních metalheads.  Vlastně jsem od akce vůbec nic nečekal. A byl jsem mile překvapen. Třtěnický areál byl komplet zastřešený, takže déšť, který se před začátkem akce spustil, nikomu nenamočil pleš. Ano, záměrně píšu pleš, neboť věk návštěvníků se zlověstně blížil důchodovému. Deštník a pláštěnku, kterou jsem si přibalil s sebou, jsem tedy nepotřeboval. Celou akcí nás provázel profesionální moderátor, který má zkušenosti s TV Nova a Prima a uznávám, byl v pohodě. Ke kapelám jsem přistupoval tak, že je jasné, že se mi to nebude líbit. Prostě zábavový kapely. Však kdyby se mi měly takový blbosti líbit, tak jezdím na zábavy pravidelně, ne? Ale tohle bylo jiný. Například ARGOS, první vystupující kapela, hrající trochu jako Iron Maiden, trochu líp než Iron Maiden, protože líp než Iron Maiden hraje každá kapela, to je snad jasný, ne? Návštěvníci, kteří tam dorazili, byli úplně jiná sorta lidí, než na co jsem zvyklý z koncertů a festivalů, které běžně navštěvuji. Připadalo mi to, jako kdyby celý rok čekali na tuhle akci, aby mohli nahonit trvalou na své řídnoucí šedivějící vlasy, vytáhnout ze skříně džísku posetou nášivkama, riflové kraťasy, ať už buzérky, ze kterých lezou koule, nebo prostě jen ustřižené staré rifle. No a co kurva?? No nic. Jen že na to nejsem tak nějak zvyklej. Přál bych všem těmto lidem, aby někdy navštívili trochu tvrdší akci na které běžně jezdím. Asi by se za svůj styl paření trochu zastyděli, nebo by jim stagedaving přišel jako nesmysl. Je to jedno. Věkem řídnou nejen vlasy, ale i kosti a skotačit jako zamlada, to prostě nejde. Všichni byli ale strašně v pohodě. Maminy si to dávaly na tanečním parketu pěkně hned od začátku. Sice na Argos ještě jen tak v malých skupinkách, ale s postupujícím časem a množstvím alkoholu v krvi se to rozjelo v jednu velkou zábavu. Argos jako první kapela měla vynikající zvuk, snad jen jsem zvyklý na trochu hlasitější produkci. Každopádně jsem byl moc spokojenej, zvlášť když se rozpršelo ještě víc a lidi na Brutal Assaultu se neměli kde schovat, což my ve Třtěnicích řešit nemuseli.

Druhá kapela HLAHOL  měla parádní texty, skvělý zvuk, a výborného šoumena zpěváka. Znělo to trochu jako Kabát ale bez kabátí profesionality. Ale kdo je dneska sakra zvědavej na kabátí profesionalitu? Hlahol se mi líbil a lidem nejspíš taky, protože zvedli svoje prdele z laviček a přidali se v paření již k pařícím maminám. Cover verze AC/DC s textem "Já zdědil starou myčku na nádobí" neměla chybu! Stejně tak cover od Motorhead.

Třetí kapelou která vystoupila, byli IRAS. Ve vedlejší roli se ten den poprvé představila dvojšlapka a hned to bylo zase něco jiného. Bohužel Iras mě moc nepřesvědčil. Nerozumím téhle muzice, ale Iras mi přišel tak nějak nudnej, což je ale jenom můj průser. O tom, že se ten den sešla parta metaluchtivých staříků svědčí i hláška zpěváka, který okomentoval jejich nejtvrdší píseň tak, že pokaždé když tuhle skladbu hrajou, děkuje bohu, že to vůbec přežil.

Bohu rozhodně a to za žádných okolností neděkují ROOT, kteří nastoupili po Irasu. Chtěl jsem se na Root podívat pěkně z blízka, ale vepředu byl tak strašně příšernej zvuk, že se vůbec divím, že tam ty lidi zůstali celou dobu. Zvuk z povzdálí byl v pohodě, jen mi přišlo, že zpěv je utopený a chvílemi nebyl slyšet, což je škoda vzhledem k tomu, jakým parádním vokálem Big Boss disponuje. Nejlepší písnička byla 666. Rockově smýšlející máničky asi nechápavě čučely...

Po Růtech byl na pořadí večera MILOŠ DODO DOLEŽAL. Nikdy jsem jeho muziku neslyšel, vůbec jsem nevěděl co hraje a maloval jsem čerty na zeď, že to bude strašná nuda, ale stejně jako první dvě kapely mě velmi mile překvapili, tak Dodo mě rozsekal. Naprosto precizní zvuk, sehranost s jeho sympatickým synem basákem a s bicmenem, klobouk dolů. Jednoznačně zaslouženej headliner.  Prostě pecka. Až zase nebude moct Brian s AC/DC vyjet na turné, zavolejte Dodovi. Odzpívá to s prstem v nose.

Ovšem potom nastal absolutní útlum v podání kapely ODYSSEA, která hrála příšernou nudu v mých uších. Nechápu, proč na ně přišlo tolik lidí. Báli se snad, že by se příštího koncertu nemuseli někteří členové kapely dožít? Možné to je. Byli to opravdu kmeti, a i když jejich kmetství nemělo na výslednou produkci vliv, písničky Odyssey se mi nelíbily. Podle mě to bylo špatné i na zábavovou kapelu. A nezmění na tom nic ani jejich status legendy. I když měli trochu zpoždění, které bylo zapříčiněno zdlouhavým zkoušením, lidi si vyřvali přídavek, kde byl slyšet ženský zpěv, ale žádná holka na podiu nebyla. A písnička samotná stála taky za prd. Odyssea a jejich fanoušci mi tedy prominou... Celý večer tam probíhala soutěž o vstupenky na festival Rock Of Sadská. Když hrála Odyssea, bylo úkolem soutěžících během jejich vystoupení koupit conejvíc panáků Jégrmajstra. Za každý zakoupený panák tohoto likéru, vyfasoval dotyčný razítko. Kdo měl na konci Odyssey nejvíc razítek, ten vyhrál vstupenky. Můj severský přítel (zdravím Láďu) zakoupil dva tyto chutné panďuláky, ale razítka si nebral. A měl. Protože by vyhrál vstupenky. Nikdo se totiž nepřihlásil, že by nějaké razítko měl. Nevadí, stejně bychom do Sadský nejeli...

Další kapelou byli POLYMETAL a já od nich očekával hodně. Kapela mého mládí (období s Alanem Peštou). Byl jsem zvědavej, jak se popere zpěvák (v pořadí už asi stočtyřicátý) se starejma peckama. Ale jo, zvládnul to docela dobře. Čekal jsem to mnohem horší. Taky jsem se bál toho, že budou hrát spíš novější songy, ale opak byl pravdou a já si nadšeně užíval výborné skladby právě z období kapely s Peštou. Nové písničky mi naopak vůbec nic neříkaly. Nemůžu si nerejpnout na adresu kapely poznámku, že písničku "Its A Sin" nesložili Gamma Ray, ale Pet Shop Boys. Gamma Ray ji jenom předělali :-)

Poslední kapelu, TINNITUS,  jsem strávil čekáním venku mimo areál na můj odvoz domů a i když jsem ji celkem zřetelně slyšel jak hrajou, nebudu ji hodnotit. Hodnotit ale budu celé Rockové Třtěnice. Původně jsem tam jel s tím, že si tam užiju Root, a tu ostatní lůzu nějak přežiju. Ve výsledku jsem byl mile překvapen jak je psáno výše. A že se mi nelíbila Odyssea? A není to jedno? Je. Škoda, že příští ročník neobsahuje ani jedno jméno, které by mě do Rockových Třtěnic lákalo. No i když....

Pro další fotky klikni sem.