Achjo, další festival a zase bez blackmetalu. Škoda. Jedna banda tam mohla bejt černá. Tak snad příště. Letošní ročník lákal hlavně na srbskou kapelu Infest, o které jsem nikdy neslyšel. Já se nejvíc těšil na Legion. Navíc Třtěnice mám fakt přes kopec, tak bych byl blbé, kdybych tam nejel. Tentokrát s kámošem inženýrem. A sešli jsme se tam s Medvědem, Amorfisem a oběma Járy. A to se počítá!! Počasí nám mohlo bejt u prdele, protože obrovskou devizou třtěnického areálu jsou nejen zděné hajzly, ale také kompletně zastřešený prostor. Takže sluneční výheň, průtrž mračen, dopředu nám to mohlo naše metalový prdele vylízat. Teď už jen aby pivo nebylo předražený, bylo vychlazený, zvuk dobrej a spokojenost zavládne na všech stranách. A jak to dopadlo?
K areálu přijíždíme deset minut před začátkem festivalu a z auta k odbavovací budce nás dělí asi dvacet metrů brutálního deště. Nasadili mi pásku a už jsem byl pod střechou. Nedovedu si představit, že bych měl hned na začátku zmoknout a pak celej den do noci v mokrým oblečení. Honem na pivo, tentokrát Kozel jedenáctka za šedesát do vratného kelímku, první doušek a... uf!! Tak to je síla! Takhle hnusný pivo jsem už dlouho neměl, aby mě koplo na první napití. No ale přepil jsem to a nakonec jich vyslopal čtrnáct. První kapela se jmenovala GENOTHYPE a vůbec to nebyl můj šálek blackmetalu. Hráli jakýsi HC/heavy, chvílemi mi to přišlo jako zábavová vyměklá Sepultura. Dost nuda. Na druhou stranu jsem se při jejich setu dozvěděl ohromující fakt. Tím faktem je to, že dlouhé okurky salátkovky jsou dobré na paměť. Když ti ji narvou do prdele, nikdy nezapomeneš datum a čas, kdy se to stalo. Dopíjím druhý pivo a na dně kelímku, které se tam vymývaly a vracely do oběhu, nějakej bordel. Když si jdu pro další pivo, řikám obsluze, že jsem tam měl nějakej bordel, nějakou housenku nebo co. Za výčepem mi s úsměvem na rtech sdělili že Tak doplatit. Ajo vlastně, však maso přece...
Tolik tedy k omývání vratných kelímků. O slovo se hlásí druhá kapela, SCABBARD, která přijela bez bubeníka. A i bez bicích se mi to líbilo. U druhýho songu se spustila taková průtrž, že déšť byl slyšet i když jsem stál kousek od repráku. Za chvíli se to přehnalo, nejspíš někam do Hradce na větší festial Rock For People, kde podobný nečas zakouší už od čtvrtka. A já jim to upřímně přeju. Takové jsem zlobidlo. Měli se vysrat na Rock For People a přijet do Třtěnic na Sadistic Fest. Tam by na ně nepršelo.
Kolik tam bylo lidí? I když kapely tvrdily, že se nás tam sešlo takový množství a děkovaly nám za to, já si myslím, že mnoho nás tam tou dobou nebylo (postupem času se to zlepšilo). A většina seděla. Zpěvák Scabbard to sedícím jednou vytmavil, když zvolal "Všichni sedíte a čumíte." A měl pravdu. Všichni seděli a čuměli. Třetím seskupením byli BELLY ERROR, kteří produkovali gore grind sympatického typu. Zpěvák co chvíli seskočil z pódia a skotačil s fanoušky, mezi písněmi hovořil o sériových vrazích a celé to bylo velmi poučné, taneční a pěkné.
Pro představu o návštěvnosti. První fotka je z první kapely a druhá fotka je hanebně ukradena s facebooku Fleshless, focená po koncertě Fleshless.
Následní SECTESY se ohlásili jako olsdchool deathmetal z Kolína, ale podle mě to oldschool nebyl. Slyšel jsem v tom i melodie a rockové pasáže, ale víš jak, můj mozek pracuje malinko jinak a rozhodně ne správně, takže není důležité co jsem v hudbě Sectesy slyšel, ale to, že mě to bavilo. Po Sectesy naběhli Jičínští pořadatelští SADISTIC HANNIBAL a spustili svůj agro thrash, jak to někteří zlí jazykové nazývají. Já se svého komentáře tentokrát zdržím, neboť mi nepřísluší hodnotit thrashmetal, anžto jsem si za poslední rok žádný nepustil. Zvukově to bylo v pořádku. Jen zmíním, že u Sadistic Hannibal mi imponuje to, že to, na co například Kreator potřebují 5 minut, zvládnou oni za dvě. Pak na pódium vyskočili PIKODEATH a jako vždy byli vynikající, výborný, skvělý. Zpěvákovo legendární skotačení mezi lidmi vyvrcholilo v to, že aniž by přestal zpívat, si přes celý areál doběhl pro kámoše ke stolu a přinutil ho svojí přítomností, aby šel mezi lidi do kotle.
Připravují se DYSANGELIUM, kteří do Třtěnic přijeli z daleké Jaroměře a dokonce až z Pardubic. Dysangelium zahráli absolutně bezchybný deathmetal. Mám je naživo fakt rád, ale doma si tuhle hudbu nikdy nepustím. Basák měl vystajlovanou kytaru se svítícím logem Dysangelium v pražci. Vypadalo to hodně cool. Po nich nám svůj rokenrol předvedli srbští INFEST to bylo hodně milé překvapení pro moje uši. Uplně výborný ty vole. Kdo by to byl býval do mě řekl, že zrovna tohle se mi bude líbit. Znělo mi to jako kdyby Motorhead hráli thrasmetal. Je zvláštní, že nemám rád ani Motorhead, ani thrashmetal, ale tohle mi sedlo. Opravdu milé. Kolem podle radaru zuří bouře, ale u nás jsou jen poryvy větru. V duchu se modlím k dešťové víle, aby se bouře stočila na Hradec a smetla tam celej Rok for pýpl. A jde se do finále, které obstarala kapela LEGION, která měla perfektní zvuk a hráli satanistický deathmetal a mě se to krutě líbilo. Poslední písní letošního Sadistic Festu byla předělávka "Jáma Pekel" od Masters Hammer. Když dozněla, byl konec. Ještě před oficiálním koncem, který byl plánovaný na 23:40h. O pět minut později už nás paní inženýrová veze domů. V obci Nevrátice je živo. Všude pobíhají děti s rodiči, spousta zaparkovaných aut, zahlédl jsem tam i jedno hasičské auto. Asi nějaká akcička. V obci Staré Smrkovice opět plno aut zaparkovaných jak od retardovaných řidičů. Kouknu z okna a už je mi to jasný. Cigošská svatba. V tý tmě tam nebyly skoro vidět. Rychle pryč. Přesně o půlnoci vylejzáme z inženýrského auta a slyšíme hasičskou sirénu. A pak z dálky někdo huláká do amplionu "Pozor pozor, tohle je požární cvičení." Ale zrovna tak to mohlo být "Pozor pozor, tohle není požární cvičení." Každopádně o tři minuty později, když si na chodníku v náručí hladím toulavou kočku, prosviští kolem mě blikající jednotka dobrovolných hasičů. Jestli tohle bylo jen nějaký posraný cvičení a hasiči dopředu neměli echo, zajímalo by mě kdo z nich řídil. Ono takhle o půlnoci v sobotu střízlivého člověka v našich končinách těžko pohledat. Pokládám kocoura na zem a širokým krokem jdu domů. Byl to dobrej festival a nelituju, že jsem na něj vyplácal dva dny dovolený. Tak zase za rok!
Ještě než jsem se vydal na tuhle thrashovou malou akci, zastavil jsem se na turnaji v šipkách, kde jsem si poctivě prohrál dva zápasy, (což znamená vyřazení z turnaje), jelikož moje forma z před pár týdny je tatam, a hned potom jsem mohl vyjet do Hradce Králové do vysokoškolského klubu AC klub. Očekával jsem nehezký klub, málo lidí, zimu a špatný zvuk. A co se mi dostalo? Už podle zaplněného parkoviště, kde jsem uzmul poslední místo, naznačovalo, že to s tou mizernou návštěvností nebude zas až tak hrozný. A nebylo. Když jsem otevřel dveře co znamenají AC klub, docela to tam hučelo. Když jsem byl na tomhle místě naposledy, sešlo se nás tam asi deset na koncert. Nevím, jestli za to mohl headliner V.A.R. kteří v Hradci nehráli snad dvacet let (ale vlastně hráli, jak poznamenal pan zpěvák, každou chvíli hrajou v Pardubicích, ale Pardubice vlastně neexistují, takže je to Hradec Králové, kde každou chvíli hrajou). U hradeckých fanoušků opravdu člověk neví, kdy přijdou na metalovou akci a kdy se na to vyserou. Jednou je plno, podruhé je neplno. Mě přišlo, že tam mohlo být tak 50 lidí. Většina z nich seděla u stolů a popíjela. Zaplatil jsem vstupné a rovnou šel k baru, dokud tam byla fronta jen tří lidí. Přeci jenom po zkušenosti z minula jsem neponechal nic náhodě a čímdřív se dostanu na řadu tímdřív si sednu na prdel. A udělal jsem dobře. Čekáním na drink jsem strávil slabých dvacet minut. Tak dlouho totiž trvalo obsloužit ty tři lidi předemnou mladému pánovi, od pohledu levičákovi generace Z. Řekl bych dle pohybů a mluvy, že patřil i do skupiny těch lidí, kteří používaji zadní vchod i k jiným účelům než k vyprázdnění. To je mi samozřejmě uplně jedno. Co mi ale jedno není, že to byl totální brzda. Takhle pomalou obsluhu jsem snad ještě neviděl.
Výzdoba klubu byla v halloweenském duchu (abyste se z toho jůesej svátku všichni neposrali), čiliže od stropu visely papíroví duchové, umělé pavučiny s umělými (naštěstí) pavouky, dýňové balonky, různé srandovní ukazatelé jako třeba Ksichtokoutek, Zombie WC a podobné nesmysly. Jestli to tam mají takhle vysokoškoláci vyzdobené pro sebe, tak potěš prdel, v budoucnu nás nečeká nic dobrého. Tohle není "kdo si hraje, nezlobí", tohle je demence. Ovšem pokud tam předchozí večer měli třeba nějakou dětskou párty, tak OK. To potom není ani "kdo si hraje, nezlobí", ani demence, ale úplně normální lenost po sobě ten bordel uklidit. V klubu hraje Manowar a je tam veselo. Na koberci se válí různé smetí malého typu, spíš asi bordel po dětech, papírky atd..., dlažba je ulepená, ubrusy špinavé, roztrhané, a všechno mi to tam přišlo takové zasmrádlé. Nevim no. Když se konečně dostala řada na člověka předemnou, který si žádal grepomelového birella v plechovce, obsluha ani nevěděla kde ho má hledat, a když ho našla, nadšeně s úsměvem na rtech zazpívala "Tak to vypadá, že máš posledního koloušku, další už není." Ty vole kam jsem se to dostal... Potom nám zazpívala obsluha "tady v tom soudku (teatrálně ukazuje ukazováčkem dolů před sebe) je už míň než polovina Mustanga. Až dojde, tak vám narazím Plzeň." Zamrkal očima, udělal svůdný obličej a pokračoval. "Já už to chápu, teď budete všichni pít abyste si mohli vychutnat Plzničku." Hahaha asi se poseru smíchy vole. Ježííííš to jsou kecy!! Když se dostala řada na mě, stálo za mnou už asi dalších deset lidí, kterým se prášilo od huby. Jelikož nabídka čepovaných nealkoholických nápojů byla nulová, musel jsem si vzít něco v lahvi. A něco v lahvi rovnáse prachy. Takže 250ml lahvová Pepsi mě vyšla na krásných 50Kč. Chce se mi zvracet, jak by řekl klasik... Nebo spíš Jdu blejt velebnosti, jak by řekl jiný klasik.
Sedám si k jednomu z posledních volných míst a čekám co se bude dít. Hrát se mělo začít ve 20 hodin. Nakonec se začíná o nějakou čtvrthodinku déle. A začíná se kapelou LA PETITE MORT, což je stále ještě nová deathová (??) kapela, která v těchto dnech vydala své první CD. Zvukově to bylo na úrovni a hudebně to mým uším lahodilo. Obyčejně takovou muziku neposlouchám (však víte, blackmetal...), ale v živé produkci mám tyhle bandy rád. Co mě sralo, tak bylo, že nikoho nenapadlo zhasnout světla v sedící zóně nad stoly. Vypadalo by to mnohem lépe. A co mě sralo ještě víc, že většina lidí zůstala sedět, nezvedla prdel a nepřišla se podívat na kapelu před kapelu.
Jdu vrátit prázdnou flašku od Pepsi a koukám, že za barem se objevila hezká černovlasá dívka. Od pohledu také podporovatelka atomové rakety na štítku s Danou Drábovou, která má rozmetat imperialistické Rusko na prach. Ty vole ještěže jsem si nevzal mikinu Sekhmet. By mě hnali vidlema jak doktora Frankensteina. Když se vrátím na plac, zpěvák plácá něco v tom smyslu, že Dlouho jsme se rozhodovali, jestli to udělat nebo ne, ale nakonec to uděláme. Jak víte máme nové, první CD a chtěli bysme ho pokřtít, a když jsou tady VAŘi, tak pojďte sem, nebo aspoň jeden, pojďte nám to pokřtít. Zcela evidentně nikdo z V.A.R. netušil, že budou hrát hlavní úlohu. Této role se ujal bubeník, který hned jak vyskočí na pódium pronese Jsem překvapenej jak hrajete dobře. Zpěvák mu podává CDčko a bubeník-křtitel se ptá Mám to pochcat? Pak se na scéně objeví levný sekt z Billy, jak nám prozradil pan zpěvák, zatřepe flaškou, odkorkuje a gejzír bublin vystříknul do repráku a na křtitele a na basáka Vole teď tím budu smrdět. Doufám že to nezajiskří... Pan bubeník ještě pronese CD poselství o tom, že si myslel, že z prodeje CD budou žít, ale protože hovno kupujem, tak musí chodit do práce a někteří už jsou v důchodu. Za obecného jásotu seskakuje ladným skokem z pódia a La Petite Mort pokračují v hraní a znělo to kurva dobře. Líbilo se mi to víc než minule v Paviánský hospodě. Obzvláště rychlejší skladby byly dle mého gusta.
Druhou kapelou, která ten večer zahrála, byli pořádající SADISTIC HANNIBAL. Jsem rád, že je tahle kapela z mého okolí aktivní. Aspoň je občas nedaleko kam zajet za živou muzikou. A sláva hurá, někoho napadlo zhasnout světla nad stoly a hned to bylo všechno víc sexy tam. Míň světla, míň viditelných negativ. Bylo to stejně sexy intimní, jako jsou sexy romantické písně kapely. Kluci se v pěti sotva vešli na pidipódium, které jim znemožňovalo téměř jakýkoliv pohyb, což vypadalo trochu divně. Najednou se tam objevilo "pět samyc" které rozvlnily své boky a rozhodily husté hřívy v rytmu sadistických melodií. A pak se přidala další děvčata a já se vůbec nedivím.
Písně Sadistic Hannibal, ač některé jsou si dost podobné, jsou velmi chytlavé. Děvčat a dívek a žen tam bylo hodně a já jim za jejich krásu a to, že chodí na koncerty upřímně děkuju. Ale abych tady jen nevylizoval sadistické řitě, je třeba zmínit, že zvuk nebyl ideální. Rozhodně horší než u první kapely. Sadistic Hannibal zakončili svá jatka nevyvolaným přídavkem "Krteček a panda". A to je píseň která co? To je píseň, která vždycky potěší vy tupci...
Když se Sadistici odkurvili z pódia, na scénu se připravuje domov důchodců. Hahahaha tak jsme se zasmáli. Opak je pravdou. Ač mají členové V.A.R. nejlepší léta už dávno za sebou, jsou v extrémně dobré kondici, až nejednomu přechází zrak. Člověk by si mohl myslet, že po těch letech na scéně a galonech vychlastaných piv, se budou sotva hýbat, ale třeba takový bubeník, ty vole!! On je prostě frajer! To samý zpěvák a jeho tanečky, pohybové kreace a smysl pro kontakt s fanouškama. Prostě úžasný. A teď do toho zvuk, jakej tam ve spolupráci s panem zvukařem vyrobili, mě normálně spadla čelist. Absolutní absolutorium si za ten zvuk zvukař zaslouží. A kapela? Tak si zaslouží absolutně absolutní absolutorim za svůj výkon. Nebylo pochyb, kdo se stal králi večera jak zvukově tak hudebně. Tohle byl tak vymazlenej koncert, až jsem měl husinu nad prdelí. Dalo by se říct, že oni zrajou jako víno. No vzhledem k tomu kolik mají na svých bedrech už křížků bych řekl, že oni jsou už archivní víno. Prostě vynikajicí.
Zazněly písně staré, novější, ale i úplně ty pračlověčí. Děvčata tančila, chlapci pařili, nikdo nebyl v klidu a nějakým způsobem se pohyboval, ať už to bylo jen podupávání nohou, pokyvování hlavou, nebo regulerní pogo, které předváděli dva mladí sympaťáci kousek ode mě. Všechny nás VAŘí rokenrol chytl za srdíčko. Prostě výborné pěkné skvělé. Když propocení V.A.R. končí, jsem rozhodnut opustit místo konání ještě před poslední kapelou. Únava se dostavila, přeci jen den před tímhle koncertem jsem byl na jiném a tam jsem si mohl trochu popít a hovno jsem naspal, takže WIETRATOR prominou, že o nich nic nenapíšu. Hele kluci, třeba byste to posrali a akorát bych vás tu pomlouval. Ale třeba taky ne. To je jedno. Někdy ve čtvrt na půlnoc odjíždím, a ještě o dvacet minut později jsem stále v Hradci. Já bych nemohl žít ve městě... A jen vyjedu z Hradce, srnky všude kolem, snad i po stromech ty kurvy kopytaté lezly. Do silnice se ale žádná neodvážila. Byl to dobrej víkend!
Jelikož kapela Polymetal není z nejaktivnějších co se týká informačního servisu, málem jsem jaksi pozapomněl, že když v březnu dávali info o plánovaných koncertech, že jsem výskl nadšením, neboť se v jejich plánu objevila i data, kdy se mohu dostaviti na jejich thrash´n´rollové pidlikání. Další aktualizace, konkrétně na tento koncert, se objevila až dva dny před konáním akce a to ještě k tomu na profilu kapely Judas Priest Revival. Na profilu kapely Polymetal nic. Trochu mě to štve, ale co už. Starýho psa novejm kouskům nenaučíš. A přitom by stačilo místo umělou inteligencí vygenerované fotografie členů kapely napsat: NEZAPOMEŇTE VŠICHNI PŘIJÍT POSLECHNOUT SI NEJVĚTŠÍ HITY KAPELY. KDY? 6.6.2025. KDE? PŘELOUČ, LETNÍ PARKET ZA ŠKOLOU.
Otázka dvaceti vteřin. Tak snad příště, protože mám Polymetal v plánu ještě několikrát letos a nerad bych na to zapomněl. Na úvod keců dostatečné množství. Na koncert jsem byl nucen vypraviti se automobilem značky Dacia Sandero, kteréž jsem měl vypůjčené, neboť můj automobil, můj bílej milášššek, se v dané datum nacházel u pana plastického chirurga, jelikož se mu nedávno stala tahle veselá příhoda, ze které se ještě úplně nezrekonvalescentoval.
Chvíli před sedmou hodinou jsem vyrazil nejkratší trasou do Přelouče, která nakonec ale vůbec nebyla nejkratší, neboť jak už to bývá poslední dobou v našem kraji, nacházela se na ní objížďka. Nikam jsem ale nepospíchal a do Přelouče dojel pět minut před začátkem. Letmo zkontroluju parkovací automat. Je dobrej. Prachy vybírá jen do šesti do večera. Zaplatím vstupné, které činilo 300Kč a jdu se podívat na plácek za školu, kde už to u stolů hučelo a všude vonělo pivo. Na pódiu už stojí Polymetal. Kostelní hodiny odbíjí dvacátou hodinu a jakmile dobijí, pouští POLYMETAL varhaní intro písně Pohřeb v bílém a začíná se hrát. Krásně načasováno. Rychle si skočím pro malinovku za 45Kč a jdu se věnovat kapele na taneční parket. Koukám, že účastníci koncertu jsou většinou 50+. Mladý tahle hudba asi nezajímá. Nevyrůstali na ní a nevědí o co přichází. Zvuk je velmi dobrý od začátku až do konce Polymetalího vystoupení kromě snad jedné písně, ve které měl kytarista asi něco špatně přepnutého, protože chvíli nebyl vůbec slyšet. Následuje píseň 6000 křížů, která přiměla pět hlav jít zatočit prořídlými šedivými háry. Řekl bych, že písníčka měla trochu jiné bicí aranže než posledně ale to se mohu mýlit. Naprosto skvělej song a vzpomínky na dětství, když jsem to poslouchal v tak hrozné kvalitě na tak špatném přehrávači, až z toho uši dávaly výpověď. Další písnička s názvem Čaroděj, pro mě neznámá a musím napsat, že se mi líbila. Byla skotačivá, svižná, chytlavá. A to i přesto, že v ní bylo typické maidenovské duo sólo a jak všichni vědí, já Iron Maiden zrovna dvakrát nemusím. Škoda, že všichni sedí opodál u stolů, chlastají a nějaký Polymetal je nezajímá. Před kapelou stojím jen já a dívka s telefonem a fotoaparátem, která pořizuje videozáznamy a fotografie.
Moje hlava a krk by mohla uprostřed toho parketu osvětlovat temnou komoru, jak jsem otekle červeně zářil. Zachvátil mě totiž nějaký moribundus hnus, alergie nebo něco a mě samotnýmu je mi ze sebe na blití. Polymetal nepatří mezi ty, kteří se rádi mezi písněmi ústně exhibují, takže to pěkně odsejpá. Na řadě je Ples Upírů, Imperátor - další klasická skladba, která přinutila pár lidí vstát. Bohužel ale vydrží pařit vždycky jen jednu píseň a jdou zase sedět. Stáří je svině... Následuje oplodňovák oplodňákovitý píseň Nevidomá. Pět párů, jejichž věk dohromady překročil loňský letopočet, zaploužilo ruce na ramenou a na prdelích. Další song se jmenoval Žádný slitování a jako by to kapela věděla, tou dobou začaly mušky žrát všechna nezakrytá místa na mém rosolovitém tvarohově bílém těle a také se mnou neměly žádné slitování. Asi jim chutnala moje alergie. Pak opět klasika největší, Bílí andělé, ve které bylo vidět, jak dobrý zpěvák za mikrofonem kapely je. Opravdu výtečná píseň a skvěle zahraná a zazpívaná. Následuje Černý baron a pokračuje se písní Sobec, což byla pro mě opět neznámá písnička, začínající jako nějaká diskopíčovina z devadesátek a pokračující jako Gamma Ray. Když píšu že písničku neznám, myslím tím, že ji nemám naposlouchanou, tedy s největší pravděpodobností nepatří do "mého" zlatého fondu kapely, které tvoří převážně písničky s Alanem Peštou (RIP) za mikrofonem, které mám nejnaposlouchanější.
Další píseň na řadě byla Premiéra, která pro mě opět byla neznámá. Ale byl to parádní song, který by se klidně mohl hrát v dnešních mainstreamových rádiích. Kam se na tohle serou rockový vodrhovačky Tublatanky a podobných podivností. Pak se zahrál druhý ploužák Sochy v trávě. Nechci nijak upírat autorovi skladatelské schopnosti, ale když už se mělo ploužit, mělo to být na píseň Lásky Básníků, která ale trestuhodně v Přelouči ten večer nezazněla. A pak se už jelo z kopce, rozuměj, do cíle, ne kvalitou, protože nás čekaly už jen tři pecky. Byly to megahity Jezdci z pekel, Ve znamení kříže, ve které zpěvák trochu bojoval s vejškama a nekompromisní Alkoroll. Přídavek nebyl vyslyšen, patrně ale jen proto, aby se všechno stihlo do půlnoci. Jak je vidět dle toho co jsem napsal, mám Polymetal fakt rád. Oni mají tolik skvělých písniček a co mě sere, že nemají v podstatě žádnou oficiální pořádnou nahrávku na fyzických nosičích. Takovejch kokotin co furt vychází a Polymetal pořád nic. Ze svých písní by s přehledem sestavili 2CD plný hitů a ještě by jim zbylo tři prdele výborného materiálu. Velká škoda, že se na začátku metalového boomu po pádu bolševika nepřisrali mezi Kabát, Alkehol, Torr, Debustrol a další, kterým vyšla deska ve správný čas. Polymetal mohli dneska hrát v Hradci na stadionu místo Chinaski, té žumpy české hudby. Zatím ale hráli v Přelouči na letním parketu. Hráli hodinu a půl a já byl maximálně spokojenej.
A v tuhle chvíli jsem měl v plánu odjet. Ale neučinil jsem tak, neboť moje zvědavost neznala mezí, zvlášť, když jsem v průběhu setu Polymetal poočku sledoval, jak si ze své červené dodávky vykládají všelijaké nesmysly následující Judas Priest Revival. Počkal jsem si tedy do 22:25 hodin na druhou kapelu. Hezký parčík za školou byl příjemně zaplněný. Na lavičkách plno, u stolů plno. V karavanu se točilo pivo, limo, kořalko, měli tam utopence, voněla tam nějaká klobáska, mladí šikovní zvukaři se starali o vše potřebné, džudasovský revival nosil na pódium své serepetičky. Kousek za zvukařem je svah dolů k nějakému skateparku a také je tam pěkný kovový tobogán, který samozřejmě někteří měli nutkavou potřebu vyzkoušet, ale moc jim to nejezdilo, protože bylo prý vlhko. Fakt parádní plácek na takovouhle akci. Takové místo by měla mít každá, i ta nejmenší obec a měly by se tam pořádat koncerty.
Každá dědina by měla mít povinně několik místních kapel, které by byly žánrově rozmanité a každoročně by mělo být zahájení sezony těmito místními kapelami. Bohužel to takhle nefunguje... Přípravy na JUDAS PRIEST REVIVAL na pódiu jsou velkolepé. Pestrobarevné bicí blány, stojan s kytarami, nějaké červeně svítící plastiky trojzubců, velká plachta vzadu, banery po stranách, samozřejmě nesmí chybět kožený outfit podobný tomu co na sobě má Rob Halford, dlouhá blonďatá paruka na jinak krátkovlasém tmavovlasém kytaristovi... tenhle revival bere svou existenci asi vážně. Jak se jim všechny ty krámy vešly do dodávky, je mi záhadou. Zvučit se začíná až ve 22:10 hodin přeloučského času a netrvalo dlouho a kapela si zkušebně zkusila píseň Turbo Lover a...ty vole mě spadla čelist. Boožííí... Po patnácti minutách byl zvuk vyladěn a já byl na základě kousku Turbo Lover přesvědčen, že se ještě chvíli zdržím. Začíná se hrát ve 22:25 a od začátku jsem nadšen. Nečekal jsem, že by se mi to mohlo líbit, protože se kapele Judas Priest nevěnuju a naposlouchané mám jen album "Painkiller", které naopak považuji za naprostý klenot. Nakonec se ukázalo, že všechny písně jsem znal, nebo mi byly povědomé. Zvuk byl opravdu skvělý. Aby taky ne, když se to zvučilo pořádnými zvukařskými stroji a ne na rozmláceným tabletu jak je teď v módě. Výborný světla, pódiová show, kostýmy a snaha o to, vypadat jako originál...
No prostě pro mě velké překvapení. Nicméně je třeba taky trochu kritizovat. Nejslabším článkem souboru byl zpěvák, který nějak divně držel mikrofon nebo nezpíval přímo do něj, no chvíli byl slyšet, chvíli ne a pak ječel, že to uši rvalo až nad prdelí a taky semtam, často zpíval falešně. Ale nebylo to uplně na hovno. King Diamond si na svém falešném zpěvu postavil kariéru. Kdyby to ale bylo uplně špatně, tak jsem se po prvním songu sebral a jel do prdele. Jenže pak zahráli píseň z alba "Painkiller" a tam to zpěvák dal zase s přehledem, stejně jako píseň Breaking The Law. Jinak kytaristi, blonďatá basistka i bicmen svoje nástroje zvládali s přehledem. Snad jen bicmen si furt vymýšlel kraviny. Jednou chtěl do odposlechu levou kytaru přidat a pravou ubrat, pak pravou přidat a levou ubrat a pak zase obráceně. Každopádně jak jsem byl zpočátku nadšen, tak ono opojení postupně vyprchávalo. Takže jsem počkal na písničku Turbo Lover, což byla jednoznačně nejlepší píseň co zahráli a po ní jel již do zmiňované prdele. Podobně to vidělo asi i víc lidí, neboť se postupně vylidňovalo. To bylo ve třičtvrtě na dvanáct, tedy hodinu a dvacet minut od doby co začali hrát. A stejně začínalo pršet. Jak dlouho mohli ještě hrát? Počítám, že akce byla naplánovaná do půlnoci, takže tři písničky? Asi... Když přijdu na parkoviště, koukám, že vedle mě parkuje bílé auto, které má otevřené dveře u řidiče, kde za volantem sedí černý člověk, hlavu vystrčenou ven a blije. Vůbec ho nesralo, že potřebuju vycouvat. Ani když jsem nastartoval, to s ním nehlo. Jestli tam jen pokojně blil, nebo prodělával přípravu na šoférování vozidla, si nedovedu odhadnout. Ale tihle lidé se neštítí ničeho.
Kapitola druhá: Thrash death ve Třtěnicích.
To bylo keců. To bylo ty vole žvaněního od našich předních meteorologů, že v sobotu se upečeme, že bude pražit slunce a planeta bude hořet. Ty vole že už kurva radši nedržeji hubu. Samozřejmě jim to zase nevyšlo a místo 27 stupňů s jasnou oblohou, nás čekalo (neřikám že nepříjemných) 19 stupňů s deštěm. Vlastně mi takové počasí vyhovuje, neboť se v něm nepotím jak je u mě zvykem. Tak nevim na co si stěžuju. Měl bych poděkovat, že mě nic jako novopečeného alergika nesvědí, po večerním léku na utlumení psychických problémů dětí (opravdu se to na to používá!!) jsem se celý odsypal (opak osypání). Takže pro mě ideální počasí na tenhle festiválek, který, přiznám se, kdybych ho neměl za kopcem a kdyby třtěnický areál nebyl komplet zastřešený, vůbec bych nepřemýšlel nad účastí. Na to je tam málo blackmetalu (žádnej). Velká škoda, že ze soupisky vypadla kapela Fleshless, a když už vypadla, že nebyla nahrazena něčím jiným než thrashmetalem, protože ten mám ještě méně v oblibě, než deathmetal. Do Třtěnic jsem dorazil pět minut po začátku, takže už hrála první kapela DESTROYER. Pro mě neznámá kapela, která mě mile překvapila svým hovadským těžkotonážním deathmetalem, který mi atmosférou připomněl německá hovada Manos. Líbí se mi to mnohem víc, než ten takovej komerční deathmetal jako Dying Fetus a podobně. Hned po příjezdu jdem na pivo, které stálo 55 korun českých a byl to kozel jedenáctka do měkkého kelímku. Od loňského roku se v areálu už nebrodí pískem, ale chodí se po parádní dlažbě. Je hezké, že to tam obec zvelebuje. Odhadem se tam nachází asi 90 lidí, což je asi o 60 víc, než jsem předpokládal, že se tam nacházet bude. Super! Chčije a chčije, ale nám je to jedno, protože zastřešení celého areálu na nás nepustilo ani kapku. Být to někde jinde, na dešti, tak se na to vykašlu a jedu domu. Pořadatelská kapela Sadistic Hannibal si trochu pohrála s detaily, takže na stolech jsou černé popelníky s jejich logem, označení dámských toalet slovem KUNDY se siluetou ženy s utrženou rukou, byla tam také mučírna s katem, lebky, mrtvoly, kostry, oběšenci. Moc pěkné.
Pan zvukař odvedl opravdu skvělou práci u všech kapel. Od první do poslední písničky naprosto precizní zvuk všech účinkujících. Jako druzí natoupili mlaďáci DESTROY! kteří se před dvouma rokama nebo tak nějak zjevili na scéně a od té doby hodně vyspěli co se muzikantské stránky týká. MetallicoAnthraxovský thrashmetal jim padne jak ulitej. Jedna píseň mi dokonce připomněla ROOT a jedna byla snad i grindcore. Tytam jsou časy nesmělých kluků ze základní školy. Tohle je regulerní kapela a musí se s ní počítat. Navíc maji svou vlastní tvorbu, která je konkurenceschopná! Dalšími neznámými pro mě, byli WIETRATOR. Až když se kluci vyšvihli na pódium, poznal jsem v nich bandu Větrací Šachta, kterou jsem už dvakrát viděl. Takže asi jen změna jména, nebo personální přestup, to je jedno. U jejich agrodeathmetalu se parádně popíjelo a houpalo do rytmu. Pak nastoupila náhrada za vypadnuvší Fleshless, kapela SACRASTIC. A dle mého očekávání to pro mě nebyla adekvátní náhrada. Jednak hrají úplně jinak než Fleshless a jednak mě prostě nudili. Kytarista měl tričko Arakain a baskytarista tričko Bathory. A bohužel jejich muzika šla tím špatným, tedy arakajnovským směrem. Dle mých uší to byla nejslabší kapela festivalu. A s coverem od Sepultury se můžou jít vyhonit, jak poznamenal Malej Jára. A jen tak mimochodem to byl nejhorší cover co jsem kdy slyšel. Ještě horší než když se Hystos snaží zahrát Root. Po Sacrastic jsou na řadě EPIDEMY, které jsem už viděl v rámci Sadistic Night šňůry v Jičíně a neočekával jsem tedy nic. Ale ve Třtěnicích mi jejich thrashmetal s heavymetalovým zpěvem sedl. Sympatická byla stopáž písní, která ukončila song dřív než začal nudit. Ovšem co dělal týpek s hejblátkama vedle pódia, to je mi záhadou.
Po Epidemy to na pódiu zešedlo a zvrásnělo, to když naběhli ostřílení dědci českého thrashmetalu V.A.R. a byla to opět jízda. Tyhle chlápci jsou profesionálové na slovo vzatí a společně s naprosto odzbrojujícím a perfektním zvukem se pro mě stali nejlepší kapelou festu. Rozmrdali Třtěnice na sračku. A rozhodně to byl můj nejlepší V.A.R. v mojí kariéře. Myslím ale, že třtěničtí mé nadšení nesdíleli, protože ruku na ptáka: Byl to rachot (vratislavický alkoholický). Po Varech napajdali na scénu pořadatelé SADISTIC HANNIBAL. Jejich sadodeaththrash bavil dokonce i děti, které začaly pod pódiem pařit jako smyslůzbavené jak je vidět ve videu pod reportem. Jejich hudba by se dala definovat jedním slovem: prasárna. A myslím, že přesně to kapela chce, aby tak zněla. Dle informací, které mi byly podány u vstupní brány, bylo prodáno 130 lístků. Dobrá práce!! Po prasárně nastoupila preciznost jménem DYSANGELIUM. Takovej bordel v Německu, jak se Třtěnicím říká, třtěničtí naposledy zažili když v pětačtyřicátým projížděly tanky. Dysangelium rozdrtili na prach to, co V.A.R. rozmrdali na sračku. Paráda! A pak se trochu zvolnilo a dělal se poctivý rokenrol. Partička HEJTMAN předváděla rokec jako cyp a i s nachlazeným ochroptělým zpěvákem zahráli výtečně. A poslední, nejtajemnější z nejtajemnějších, neboť nikdo z mých známých, a dokonce ani Malej Jára, nic nevěděl o závěrečné kapele KOUDELNÍKŮV SYN. Jen jsme si přečetli, že hrají black/thrash ale už jsme byli všichni líní pustit si to nebo já nevim, zkrátka velká neznámá. A jaké to bylo? Hele docela fajnový temný metal. Nebyl jsem tam sice až do konce, protože bylo potřeba odejít trochu dřív, ale z toho co jsem viděl se sám sebe musím ptát: Jak je možný, že jsem na tuhle kapelu ještě nikde nenarazil?
Kapitola třetí: Black v Hradci Králové.
Uf! Tak tohle byla síla přátelé! Trochu to ojebu a jen stručně se tu vybliju jaké to bylo. Bylo to skvělé! Klub Lucie je velmi dobrý, s dobrou aparaturou a tím pádem dobrým zvukem. Vstupné na místě stálo 450Kč, birell byl chlazený, účast nebyla hojná, tipoval bych to nějak kolem 80ti blackmetalu chtivých hlav. První kapela VOLUPTAS mi připomněla přesně to, co bylo v jejím popisu od pořadatelů, tedy mé miláčky Ved Buens Ende a Dodheimsgard. Druhá kapela, DETPHS ABOVE, s vřískajícím vokálem a kytarama jak břitva, byl parádní blackmetal. Nejvíc se mi líbili a největší a nejrychlejší peklo předvedli ALTARS ALBAZE, jejichž blackdeathovou smršť jsem si užil na maximum. Co tam jejich bubeník předváděl, bylo neskutečný. Poslední kapelou byli tajemní temní, THANTIFAXATH z kanady, kteří nám v kápích předvedli, zač je toho šílenost. Video z koncertu absolutně nezachycuje mocnou atmosféru, kterou kapely vytvořily. Koupil jsem si tam LP THANTIFAXATH za 750 Kč a to i když jsem si to doma chtěl minulý týden naposlouchat a nepodařilo se mi to. Strašně složitá hudba. Tak snad třeba z desky to bude jednodušší. A za 450 Kč jsem zakoupil LP ALTARS ABLAZE, protože prostě proto. Nedělal jsem si žádný poznámky abych tady teď vyzvracel desetistránkový průjem ale užíval si kapely, který se dají shlédnout jen zřídkakdy jak se píše v prohlášení od pořadatelů, které zde uvádím, protože poslouží mnohem líp jako report, než můj report. Díky Grindpa Promotion and Booking za tenhle koncert a snad jste na tom neprodělali trenky...
"Sedmý den je den odpočinutí Hospodina. Proto ti přikázal dodržovat den odpočinku." Kdy jindy než v neděli se ponořit do nejtemnějšího, nejpokroucenějšího black/death metalu, který odmítá všechny gnostické tradice?
Na červen jsme připravili koncert pro nejnáročnější gurmány, tohle budeme letos dramaturgicky těžko překonávat. Přinášíme exkluzivní výběr kapel, které patří k tomu nejzajímavějšímu, co se momentálně na této scéně děje. Vystupují jen zřídka, a obvykle za nimi musíš vyrazit na silně žánrově vymezené festivaly. Přijď se na ně podívat do klubu!
Kanadské trio anonymů.s parádně vystavěnými songy, které vlastně často mají "hitový" potenciál. Mocné postupy plné padajících harmonií a modulací, čisté disonance jako kdyby se andělské chóry bortily do pekel (podobné démoničnu ve vážné hudbě: Schnittke, Penderecki, Skrjabin, ale i Bach, Pergolesi). Devastující krása, navíc technicky dokonalá. Společně například s Lychgate, Dodecahedron nebo Imperial Triumphant patří k absolutní špičce technického, experimentálního a nejen intelektuálně novátorského přístupu k black metalu. Vystupují téměř výhradně v Severní Americe a na evropská pódia se během více než patnácti let existence vrací teprve podruhé. Teď máš výjimečnou šanci je vidět naživo. Nenech si ji ujít!
Sestavu Altars Ablaze tvoří zkušení muzikanti z kapel jako HEAVING EARTH, CULT OF FIRE, BRUTALLY DECEASED a dalších. Není teda divu, že se okamžitě dostali mezi špičku českého extrémního metalu. Debutové album Life Desecration je ve všech směrech špičková práce, která si nezadá s výtvory těch nejvěhlasnějších kapel. Jedovaté, technicky náročné riffy, okořeněné trochou hypnotičnosti, dramatičnosti a brutality. Všechno je poskládáné do mozaiky, která dokonale funguje – drtící bicí, výrazná baskytara, kvílející i řezající kytary a démonický vokál. S živými koncerty šetří a hrají primárně v zahraničí, i v tomto případě je to teda exkluzivní příležitost zažít jejich hudební smršť.
Depths Above přistupují k black metalu z té mlhou zahalené strany – místo zběsilého náporu sází na tíživou atmosféru, rozvážné budování skladeb a zvláštní, podprahovou zlověstnost. Inspiraci u francouzských mistrů jako DEATHSPELL OMEGA či AOSOTH nezapřou, ale svou cestu si razí tvrdohlavě a po svém. Čekej drtivé marše, potemnělé melodie, zneklidňující šepoty i nečekané záblesky světla v jinak bezútěšné temnotě. DEPTHS ABOVE si pečlivě vybírají, kde zahrají – koncertují jen párkrát do roka. I proto je tohle vystoupení malým svátkem.
Voluptas vycházejí z klasického severského black metalu, ale rychle se vymykají žánrovým hranicím. S lehkostí propojují syrovou urputnost s psychedelií, melancholií i prvky doom metalu, post-rocku a experimentu. Jejich mohutný zvuk pohltí a vtáhne do temného světa, kde se vedle blackmetalové mizantropie ozývá i saxofon a náznaky noisu. Pokud máš rád kapely jako VED BUENS ENDE, DODHEIMSGARD, nebo rané ULVER, Voluptas tě nenechají chladným – patří k nejzajímavějším jménům mladé české scény.
Nejlevnější vstupenky koupíš v první vlně předprodeje (do 4. května 2025, 23:00) za 390 Kč. Druhá vlna za 420 Kč bude v prodeji do 7. června 2025, 23:00). Pokud se nevyprodají v předprodeji, budou vstupenky k dispozici i na místě.
Tak strašně jsem se těšil na kapely Cholera, Sukkhu a Necromanth, které měly 16.3. hrát v Mladé Boleslavi ve Farářově sluji, že jsem se asi přetěšil a jak jistě všichni vědí, akce byla zrušena, protože klub se nečekaně musel uzavřít o měsíc dřív, než bylo avizováno. Fakt mě to sere, protože Cholera je jak designově tak hudebně krutopřísně dobrá, Sukkhu mám rád a jejich vystoupení mají šťávu a Necromanth jsou přesně ta kapela, kterou potřebujete vidět naživo. Budeme tedy přát všem, kteří se zasloužili, aby se Farářova sluj zavřela, choleru pro celé jejich rodiny. A jak to tedy 16.3. dopadlo? Nechci nějak podceňovat nebo dehonestovat Sadistic Night, ale prostě radši bych na tři blackmetaly (už jenom z toho důvodu, že mám blackmetal rád), než na dva treše a jeden death (už jenom z toho důvodu, že treš neposlouchám a deathu neholduju). Jenže když ono nic jinýho nebylo k mání... a do posraný Prahy nepojedu.
Všichni pardálové, kteří přicházeli v úvahu, že by se mnou mohli jet, mi dali vale, takže jsem nakonec jel sám. Informoval jsem se u pana pořádajícího, v kolik se začne hrát. Od 17ti hodin se otevírá bar a od 18ti hodin začíná živá hudební produkce. A s malým zpožděním to tak bylo. Myslím ten začátek v 18h. V 17 hodin jsem se tedy naonduloval abych nedělal naší obci ve městě ostudu, nazul vycházkovou obuv a vylezl ven a tam se začali čerti ženit. A to ještě před chvílí svítilo slunce jak prdlý. Na můj nekvalitní záznamový aparát jsem zachytil přechod z polojasna na tornádo. Cestou do Jičína chcalo jak cyp a na vjezdu do města mě Jičín vítal různými odstíny modré a šedé.
Parkuju u nemocnice, protože to tam znám a pěšky jdu několik set metrů na náměstí, kde se v patře nachází bar, ve kterém se Sadistická noc konala. Vezmu za madlo bytelných dveří a...nic. Uplně normálně zavřeno. Kolem se ale pohybovalo několik vagabundů, kteří se určitě chystali na stejný koncert jako já a vychutnávali si svoji dávku nikotinu. Po chvilce přišel bodrý vousatý mládenec, vzal za madlo tak, že dveře málem vyrval z pantů a já v duchu opět zkonstatoval, že nejsem ve formě. Vezmu tedy za dveře i já a už povolily bez problémů. Vyšplhám se po příkrých nepříjemných schodech do patra, zaplatím vstupné dvě kila, otevřu dveře do baru a první pohled řiká Tý vole tady je lidí. Pozdravím se s kámošem a po chvilce zjišťuju že Tý vole tady je lidí, není zas až tak pravda. Všichni totiž byli nasáčkovaní v přední části před barem a popíjeli u stolů. V zadní části a na parketu nebyl nikdo. Mohlo tam být nějakých 30 lidí? Účast tedy nic moc, vezmeme-li v potaz to, že někteří z těch lidí byli kapelníci pekelníci. U sympatické obsluhy měním čtyřicet korun českých za láhev nealkoholického piva a čekám až si první kapela EPIDEMY dojede svoje předkoncertní cigárko. Pražským hevíkářům to cigárko ale tvrá čtvrt hodiny, tak nevim co tam dělali. Naštěstí v klubu hraje muzika mého mládí, takže se na Epidemy čeká při písničkách od Motorhead, Accept a Manowar příjemně. Kapela se ukazuje v době, kdy hraje písnička "Warriors Of The World", basák bere do ruky svůj nástroj a hraje společně s manowařím bojovníkem Joeyem DeMaiem, k němu se přidá i kytarista. Zvukař po chvíli vypne Manowar a část Epidemy ještě chvíli paroduje známý hit od upadající kapely. V 18 hodin a 15 minut se konečně začíná hrát. Na pódiu, které není vyvýšené, ale je na stejném koberci, na kterém jsme stáli i my, fanoušci, se nachází i kouřotvory, které kapela během své produkce často používala. V kombinaci se světly, ucházejícím heavíkem a celkem dobrým zvukem, mi jejich set přišel docela v pohodě. Hráli snaživě, potili se jak koně, zpěvák v jedné písni zabrousil i do jakés takés screamo polohy. Pak jednu písničku posrali a stěžovali si zvukařovi, že se neslyší v odposleších. Po krátké konzultaci se zvukařem se pokračuje. Jenže další výser, kytaristovi praskla struna, takže sedmou písničku zahráli jen na jednu kytaru. Když se pak v průběhu vrátil i druhý kytarista s novou strunou, rozdíl byl velký. Hned měla muzika větší šťávu. Škoda jen, že zpěvák nezvládal melodický zpěv. Když vrčel a řval, Epidemy mi byli bližší, ale když se snažil zpívat, znělo to prostě blbě. Epidemy zakončují svůj set jako velká heavy kapela natahováním konce písničky a po padesáti minutách končí. Těch třicet lidí, co se na ně přišlo podívat poctivě aplaudovalo, i já jim zatleskal, ale víte jak. Není to můj šálek čajíčku.... Bohužel mi nějak zahabroval telefon a jediná trochu použitelná fotka, která se mi uložila, je tato...
Zajdu si pro druhé nealkoholické pivo a klábosím s kámošem. Připravuje se pořádající kapela SADISTIC HANNIBAL, která si v posledních týdnech prochází martýriem na sociálních sítích za to, že si dovolili hrát s kapelou Zóna-A. Že proto jsou to prý zkurvení náckové a hrajou zkurvený agrometal. Tyhlety kecy většinou z tlamy vypustí nějakej pomatenej levičák z Prahy, rozuměj volič pětikoalice. Ale když relativně nedávno mohli být za zkurvené nácky označeni i Fleshless, a to přímo fanoušky festivalu na který byli Fleshless pozvaní a v minulosti na něm několikrát hráli, není se co divit, že jde Evropa díky takovýmto dementům do hajzlu. Podle těchto voslů se mimimálně za každým druhým rohem krčí Himler... Dle zvukové zkoušky můžeme v podání Sadistic Hannibal očekávat bordel. A jak se později ukázalo, bordel to opravdu byl. Zvuk byl dobrý, ale jejich písně by se daly charakterizovat jako krátké, rychlé, hlasité. Prostě bordel. V dobrým slova smyslu. Zpěv z oblasti deathu, muzika hodně, ale opravdu hodně tvrdej thrash. Ne takové to pidlikání co předvádí hvězdy trešového nebe, ale pořádnej, nekompromisní thrashmetal. Nic z toho co tu píšu samozřejmě jako vždycky není objektivně zachyceno na přiloženém nekvalitním videu. Během setu došlo na představení nového basáka a zapití jeho příštích třiceti let u kapely, panákem něčeho bílýho. Na několik písní vznikl malinkatý minikotlík, i na stagedaving pana zpěváka došlo a světe div se, i takzvané wall of death se konalo. Všechno v počtu nějakých pěti šesti lidí. Já byl s celým jejich vystoupením spokojen, a to thrashmetal vlastně vůbec neposlouchám. Možná bych měl začít poslouchat nacistický agrometal, který zakončil své koncertní taškaření písní ze života, která měla název "Cikán je hnusná bestie", nebo tak nějak se to jmenovalo. Zábavná byla i představovačka jednotlivých členů, která probíhala následovně: "Tohle je první člen, tohle druhej člen, támhle třetí člen, čtvrtej a pátej." Stejně jako u předešlé kapely, i u této se mi většina fotek nevím proč neuložila. Asi by to chtělo upgrade mobilního zařízení...
Před poslední kapelou dávám poslední nealkoholické pivo a ve dvacetjedna hodin středoevropského času vběhnou na koberec, co znamenají sadistickou noc NECNON MORTUSS. (Poznámka pod čarou - být tam nějaký ten dement, co vidí nácka v každým, tak určitě Necnon Mortuss označí za nácky díky SS na konci názvu a odejdou na protest pryč někam, kde se podává veganské vepřové. Konec poznámky pod čarou.) ... Zatímco Sadistic Hannibal se při své ortodoxnosti, kdy se muzikou hlavně baví a na všechno serou, obešli bez kouřotvoru, Necnon Mortuss tuto vychytávku, která na koncertu dělá příjemnou atmosféru, měli a využívali ji hojně. Zvuk měli parádní, což opět není adekvátně zachyceno ve videu dole. Asi jsem položil prst na mikrofon a proto je to takové zahuhlané a potichu. Ve skutečnosti to bylo jasné, hutné a hlasité. Na Necnon Mortuss bylo několik Wall Of Deathů v každé písni, na koberci nás stálo stále jen těch třicet lidí. Zpěvák nás obšťastňoval různorodými vokály, jedna píseň byla dokonce blackmetalová, zbytek brutální deathmetal, kerý by se klukům, kteří dali přednost jiným aktivitám, určitě líbil. Po třičtvrtěhodině co hráli, jsem opustil prostory Baru Na Starym, protože mi mohl močák prasknout po těch třech nealkoholických pivech. Už jsem se tam nevrátil, i když zbývalo ještě patnáct minut do nočního klidu. Vycházím na čerstvý vzduch na jičínské náměsti a z pootevřeného okna v patře, kde ještě hrál Necnon Mortuss, se do náměstí rozléhal řízný deathmetal. A tak to má být!
Pro pár fotek, který se mi uložily a jsou fakt na hovno, klikni na sem.
.jpg)
