HEVÍK V PŘELOUČI vs. THRASH DEATH VE TŘTĚNICÍCH vs. BLACK V HRADCI KRÁLOVÉ

 Kapitola první: Hevík v Přelouči.

Jelikož kapela Polymetal není z nejaktivnějších co se týká informačního servisu, málem jsem jaksi pozapomněl, že když v březnu dávali info o plánovaných koncertech, že jsem výskl nadšením, neboť se v jejich plánu objevila i data, kdy se mohu dostaviti na jejich thrash´n´rollové pidlikání. Další aktualizace, konkrétně na tento koncert, se objevila až dva dny před konáním akce a to ještě k tomu na profilu kapely Judas Priest Revival. Na profilu kapely Polymetal nic. Trochu mě to štve, ale co už. Starýho psa novejm kouskům nenaučíš. A přitom by stačilo místo umělou inteligencí vygenerované fotografie členů kapely napsat: NEZAPOMEŇTE VŠICHNI PŘIJÍT POSLECHNOUT SI NEJVĚTŠÍ HITY KAPELY. KDY? 6.6.2025. KDE? PŘELOUČ, LETNÍ PARKET ZA ŠKOLOU. 

Otázka dvaceti vteřin. Tak snad příště, protože mám Polymetal v plánu ještě několikrát letos a nerad bych na to zapomněl. Na úvod keců dostatečné množství. Na koncert jsem byl nucen vypraviti se automobilem značky Dacia Sandero, kteréž jsem měl vypůjčené, neboť můj automobil, můj bílej milášššek, se v dané datum nacházel u pana plastického chirurga, jelikož se mu nedávno stala tahle veselá příhoda, ze které se ještě úplně nezrekonvalescentoval. 

Chvíli před sedmou hodinou jsem vyrazil nejkratší trasou do Přelouče, která nakonec ale vůbec nebyla nejkratší, neboť jak už to bývá poslední dobou v našem kraji, nacházela se na ní objížďka. Nikam jsem ale nepospíchal a do Přelouče dojel pět minut před začátkem. Letmo zkontroluju parkovací automat. Je dobrej. Prachy vybírá jen do šesti do večera. Zaplatím vstupné, které činilo 300Kč a jdu se podívat na plácek za školu, kde už to u stolů hučelo a všude vonělo pivo. Na pódiu už stojí Polymetal. Kostelní hodiny odbíjí dvacátou hodinu a jakmile dobijí, pouští POLYMETAL varhaní intro písně Pohřeb v bílém a začíná se hrát. Krásně načasováno. Rychle si skočím pro malinovku za 45Kč a jdu se věnovat kapele na taneční parket. Koukám, že účastníci koncertu jsou většinou 50+. Mladý tahle hudba asi nezajímá. Nevyrůstali na ní a nevědí o co přichází. Zvuk je velmi dobrý od začátku až do konce Polymetalího vystoupení kromě snad jedné písně, ve které měl kytarista asi něco špatně přepnutého, protože chvíli nebyl vůbec slyšet. Následuje píseň 6000 křížů, která přiměla pět hlav jít zatočit prořídlými šedivými háry. Řekl bych, že písníčka měla trochu jiné bicí aranže než posledně ale to se mohu mýlit. Naprosto skvělej song a vzpomínky na dětství, když jsem to poslouchal v tak hrozné kvalitě na tak špatném přehrávači, až z toho uši dávaly výpověď. Další písnička s názvem Čaroděj, pro mě neznámá a musím napsat, že se mi líbila. Byla skotačivá, svižná, chytlavá. A to i přesto, že v ní bylo typické maidenovské duo sólo a jak všichni vědí, já Iron Maiden zrovna dvakrát nemusím. Škoda, že všichni sedí opodál u stolů, chlastají a nějaký Polymetal je nezajímá. Před kapelou stojím jen já a dívka s telefonem a  fotoaparátem, která pořizuje videozáznamy a fotografie. 

Moje hlava a krk by mohla uprostřed toho parketu osvětlovat temnou komoru, jak jsem otekle červeně zářil. Zachvátil mě totiž nějaký moribundus hnus, alergie nebo něco a mě samotnýmu je mi ze sebe na blití. Polymetal nepatří mezi ty, kteří se rádi mezi písněmi ústně exhibují, takže to pěkně odsejpá. Na řadě je Ples Upírů, Imperátor - další klasická skladba, která přinutila pár lidí vstát. Bohužel ale vydrží pařit vždycky jen jednu píseň a jdou zase sedět. Stáří je svině... Následuje oplodňovák oplodňákovitý píseň Nevidomá. Pět párů, jejichž věk dohromady překročil loňský letopočet, zaploužilo ruce na ramenou a na prdelích. Další song se jmenoval Žádný slitování a jako by to kapela věděla, tou dobou začaly mušky žrát všechna nezakrytá místa na mém rosolovitém tvarohově bílém těle a také se mnou neměly žádné slitování. Asi jim chutnala moje alergie. Pak opět klasika největší, Bílí andělé, ve které bylo vidět, jak dobrý zpěvák za mikrofonem kapely je. Opravdu výtečná píseň a skvěle zahraná a zazpívaná. Následuje Černý baron a pokračuje se písní Sobec, což byla pro mě opět neznámá písnička, začínající jako nějaká diskopíčovina z devadesátek a pokračující jako Gamma Ray. Když píšu že písničku neznám, myslím tím, že ji nemám naposlouchanou, tedy s největší pravděpodobností nepatří do "mého" zlatého fondu kapely, které tvoří převážně písničky s Alanem Peštou (RIP) za mikrofonem, které mám nejnaposlouchanější. 

Další píseň na řadě byla Premiéra, která pro mě opět byla neznámá. Ale byl to parádní song, který by se klidně mohl hrát v dnešních mainstreamových rádiích. Kam se na tohle serou rockový vodrhovačky Tublatanky a podobných podivností. Pak se zahrál druhý ploužák Sochy v trávě. Nechci nijak upírat autorovi skladatelské schopnosti, ale když už se mělo ploužit, mělo to být na píseň Lásky Básníků, která ale trestuhodně v Přelouči ten večer nezazněla. A pak se už jelo z kopce, rozuměj, do cíle, ne kvalitou, protože nás čekaly už jen tři pecky. Byly to megahity Jezdci z pekel,  Ve znamení kříže, ve které zpěvák trochu bojoval s vejškama a nekompromisní Alkoroll. Přídavek nebyl vyslyšen, patrně ale jen proto, aby se všechno stihlo do půlnoci. Jak je vidět dle toho co jsem napsal, mám Polymetal fakt rád. Oni mají tolik skvělých písniček a co mě sere, že nemají v podstatě žádnou oficiální pořádnou nahrávku na fyzických nosičích. Takovejch kokotin co furt vychází a Polymetal pořád nic. Ze svých písní by s přehledem sestavili 2CD plný hitů a ještě by jim zbylo tři prdele  výborného materiálu. Velká škoda, že se na začátku metalového boomu po pádu bolševika nepřisrali mezi Kabát, Alkehol, Torr, Debustrol a další, kterým vyšla deska ve správný čas. Polymetal mohli dneska hrát v Hradci na stadionu místo Chinaski, té žumpy české hudby. Zatím ale hráli v Přelouči na letním parketu. Hráli hodinu a půl a já byl maximálně spokojenej.

   

A v tuhle chvíli jsem měl v plánu odjet. Ale neučinil jsem tak, neboť moje zvědavost neznala mezí, zvlášť, když jsem v průběhu setu Polymetal poočku sledoval, jak si ze své červené dodávky vykládají všelijaké nesmysly následující Judas Priest Revival. Počkal jsem si tedy do 22:25 hodin na druhou kapelu. Hezký parčík za školou byl příjemně zaplněný. Na lavičkách plno, u stolů plno. V karavanu se točilo pivo, limo, kořalko, měli tam utopence, voněla tam nějaká klobáska, mladí šikovní zvukaři se starali o vše potřebné, džudasovský revival nosil na pódium své serepetičky. Kousek za zvukařem je svah dolů k nějakému skateparku a také je tam pěkný kovový tobogán, který samozřejmě někteří měli nutkavou potřebu vyzkoušet, ale moc jim to nejezdilo, protože bylo prý vlhko. Fakt parádní plácek na takovouhle akci. Takové místo by měla mít každá, i ta nejmenší obec a měly by se tam pořádat koncerty.

Každá dědina by měla mít povinně několik místních kapel, které by byly žánrově rozmanité a každoročně by mělo být zahájení sezony těmito místními kapelami. Bohužel to takhle nefunguje... Přípravy na JUDAS PRIEST REVIVAL na pódiu jsou velkolepé. Pestrobarevné bicí blány, stojan s kytarami, nějaké červeně svítící plastiky trojzubců, velká plachta vzadu, banery po stranách, samozřejmě nesmí chybět kožený outfit podobný tomu co na sobě má Rob Halford, dlouhá blonďatá paruka na jinak krátkovlasém tmavovlasém kytaristovi... tenhle revival bere svou existenci asi vážně. Jak se jim všechny ty krámy vešly do dodávky, je mi záhadou. Zvučit se začíná až ve 22:10 hodin přeloučského času a netrvalo dlouho a kapela si zkušebně zkusila píseň Turbo Lover a...ty vole mě spadla čelist. Boožííí... Po patnácti minutách byl zvuk vyladěn a já byl na základě kousku Turbo Lover přesvědčen, že se ještě chvíli zdržím. Začíná se hrát ve 22:25 a od začátku jsem nadšen. Nečekal jsem, že by se mi to mohlo líbit, protože se kapele Judas Priest nevěnuju a naposlouchané mám jen album "Painkiller", které naopak považuji za naprostý klenot. Nakonec se ukázalo, že všechny písně jsem znal, nebo mi byly povědomé. Zvuk byl opravdu skvělý. Aby taky ne, když se to zvučilo pořádnými zvukařskými stroji a ne na rozmláceným tabletu jak je teď v módě. Výborný světla, pódiová show, kostýmy a snaha o to, vypadat jako originál... 

No prostě pro mě velké překvapení. Nicméně je třeba taky trochu kritizovat. Nejslabším článkem souboru byl zpěvák, který nějak divně držel mikrofon nebo nezpíval přímo do něj, no chvíli byl slyšet, chvíli ne a pak ječel, že to uši rvalo až nad prdelí a taky semtam, často zpíval falešně. Ale nebylo to uplně na hovno. King Diamond si na svém falešném zpěvu postavil kariéru. Kdyby to ale bylo uplně špatně, tak jsem se po prvním songu sebral a jel do prdele. Jenže pak zahráli píseň z alba "Painkiller" a tam to zpěvák dal zase s přehledem, stejně jako píseň Breaking The Law. Jinak kytaristi, blonďatá basistka i bicmen svoje nástroje zvládali s přehledem. Snad jen bicmen si furt vymýšlel kraviny. Jednou chtěl do odposlechu levou kytaru přidat a pravou ubrat, pak pravou přidat a levou ubrat a pak zase obráceně. Každopádně jak jsem byl zpočátku nadšen, tak ono opojení postupně vyprchávalo. Takže jsem počkal na písničku Turbo Lover, což byla jednoznačně nejlepší píseň co zahráli a po ní jel již do zmiňované prdele. Podobně to vidělo asi i víc lidí, neboť se postupně vylidňovalo. To bylo ve třičtvrtě na dvanáct, tedy hodinu a dvacet minut od doby co začali hrát. A stejně začínalo pršet. Jak dlouho mohli ještě hrát? Počítám, že akce byla naplánovaná do půlnoci, takže tři písničky? Asi... Když přijdu na parkoviště, koukám, že vedle mě parkuje bílé auto, které má otevřené dveře u řidiče, kde za volantem sedí černý člověk, hlavu vystrčenou ven a blije. Vůbec ho nesralo, že potřebuju vycouvat. Ani když jsem nastartoval, to s ním nehlo. Jestli tam jen pokojně blil, nebo prodělával přípravu na šoférování vozidla, si nedovedu odhadnout. Ale tihle lidé se neštítí ničeho.

 

Kapitola druhá: Thrash death ve Třtěnicích.

To bylo keců. To bylo ty vole žvaněního od našich předních meteorologů, že v sobotu se upečeme, že bude pražit slunce a planeta bude hořet. Ty vole že už kurva radši nedržeji hubu. Samozřejmě jim to zase nevyšlo a místo 27 stupňů s jasnou oblohou, nás čekalo (neřikám že nepříjemných) 19 stupňů s deštěm. Vlastně mi takové počasí vyhovuje, neboť se v něm nepotím jak je u mě zvykem. Tak nevim na co si stěžuju. Měl bych poděkovat, že mě nic jako novopečeného alergika nesvědí, po večerním léku na utlumení psychických problémů dětí (opravdu se to na to používá!!) jsem se celý odsypal (opak osypání). Takže pro mě ideální počasí na tenhle festiválek, který, přiznám se, kdybych ho neměl za kopcem a kdyby třtěnický areál nebyl komplet zastřešený, vůbec bych nepřemýšlel nad účastí. Na to je tam málo blackmetalu (žádnej). Velká škoda, že ze soupisky vypadla kapela Fleshless, a když už vypadla, že nebyla nahrazena něčím jiným než thrashmetalem, protože ten mám ještě méně v oblibě, než deathmetal. Do Třtěnic jsem dorazil pět minut po začátku, takže už hrála první kapela DESTROYER. Pro mě neznámá kapela, která mě mile překvapila svým hovadským těžkotonážním deathmetalem, který mi atmosférou připomněl německá hovada Manos. Líbí se mi to mnohem víc, než ten takovej komerční deathmetal jako Dying Fetus a podobně. Hned po příjezdu jdem na pivo, které stálo 55 korun českých a byl to kozel jedenáctka do měkkého kelímku. Od loňského roku se v areálu už nebrodí pískem, ale chodí se po parádní dlažbě. Je hezké, že to tam obec zvelebuje. Odhadem se tam nachází asi 90 lidí, což je asi o 60 víc, než jsem předpokládal, že se tam nacházet bude. Super! Chčije a chčije, ale nám je to jedno, protože zastřešení celého areálu na nás nepustilo ani kapku. Být to někde jinde, na dešti, tak se na to vykašlu a jedu domu. Pořadatelská kapela Sadistic Hannibal si trochu pohrála s detaily, takže na stolech jsou černé popelníky s jejich logem, označení dámských toalet slovem KUNDY se siluetou ženy s utrženou rukou, byla tam také mučírna s katem, lebky, mrtvoly, kostry, oběšenci. Moc pěkné.

Pan zvukař odvedl opravdu skvělou práci u všech kapel. Od první do poslední písničky naprosto precizní zvuk všech účinkujících. Jako druzí natoupili mlaďáci DESTROY! kteří se před dvouma rokama nebo tak nějak zjevili na scéně a od té doby hodně vyspěli co se  muzikantské stránky týká. MetallicoAnthraxovský thrashmetal jim padne jak ulitej. Jedna píseň mi dokonce připomněla ROOT a jedna byla snad i grindcore. Tytam jsou časy nesmělých kluků ze základní školy. Tohle je regulerní kapela a musí se s ní počítat. Navíc maji svou vlastní tvorbu, která je konkurenceschopná! Dalšími neznámými pro mě, byli WIETRATOR. Až když se kluci vyšvihli na pódium, poznal jsem v nich bandu Větrací Šachta, kterou jsem už dvakrát viděl. Takže asi jen změna jména, nebo personální přestup, to je jedno. U jejich agrodeathmetalu se parádně popíjelo a houpalo do rytmu. Pak nastoupila náhrada za vypadnuvší Fleshless, kapela SACRASTIC. A dle mého očekávání to pro mě nebyla adekvátní náhrada. Jednak hrají úplně jinak než Fleshless a jednak mě prostě nudili. Kytarista měl tričko Arakain a baskytarista tričko Bathory. A bohužel jejich muzika šla tím špatným, tedy arakajnovským směrem. Dle mých uší to byla nejslabší kapela festivalu. A s coverem od Sepultury se můžou jít vyhonit, jak poznamenal Malej Jára. A jen tak mimochodem to byl nejhorší cover co jsem kdy slyšel. Ještě horší než když se Hystos snaží zahrát Root. Po Sacrastic jsou na řadě EPIDEMY, které jsem už viděl v rámci Sadistic Night šňůry v Jičíně a neočekával jsem tedy nic. Ale ve Třtěnicích mi jejich thrashmetal s heavymetalovým zpěvem sedl. Sympatická byla stopáž písní, která ukončila song dřív než začal nudit. Ovšem co dělal týpek s hejblátkama vedle pódia, to je mi záhadou.

Po Epidemy to na pódiu zešedlo a zvrásnělo, to když naběhli ostřílení dědci českého thrashmetalu V.A.R. a byla to opět jízda. Tyhle chlápci jsou profesionálové na slovo vzatí a společně s naprosto odzbrojujícím a perfektním zvukem se pro mě stali nejlepší kapelou festu. Rozmrdali Třtěnice na sračku. A rozhodně to byl můj nejlepší V.A.R. v mojí kariéře. Myslím ale, že třtěničtí mé nadšení nesdíleli, protože ruku na ptáka: Byl to rachot (vratislavický alkoholický). Po Varech napajdali na scénu pořadatelé SADISTIC HANNIBAL. Jejich sadodeaththrash bavil dokonce i děti, které začaly pod pódiem pařit jako smyslůzbavené jak je vidět ve videu pod reportem. Jejich hudba by se dala definovat jedním slovem: prasárna. A myslím, že přesně to kapela chce, aby tak zněla. Dle informací, které mi byly podány u vstupní brány, bylo prodáno 130 lístků. Dobrá práce!! Po prasárně nastoupila preciznost jménem DYSANGELIUM. Takovej bordel v Německu, jak se Třtěnicím říká, třtěničtí naposledy zažili když v pětačtyřicátým projížděly tanky. Dysangelium rozdrtili na prach to, co V.A.R. rozmrdali na sračku. Paráda! A pak se trochu zvolnilo a dělal se poctivý rokenrol. Partička HEJTMAN předváděla rokec jako cyp a i s nachlazeným ochroptělým zpěvákem zahráli výtečně. A poslední, nejtajemnější z nejtajemnějších, neboť nikdo z mých známých, a dokonce ani Malej Jára, nic nevěděl o závěrečné kapele KOUDELNÍKŮV SYN. Jen jsme si přečetli, že hrají black/thrash ale už jsme byli všichni líní pustit si to nebo já nevim, zkrátka velká neznámá. A jaké to bylo? Hele docela fajnový temný metal. Nebyl jsem tam sice až do konce, protože bylo potřeba odejít trochu dřív, ale z toho co jsem viděl se sám sebe musím ptát: Jak je možný, že jsem na tuhle kapelu ještě nikde nenarazil?

   

Kapitola třetí: Black v Hradci Králové.

Uf! Tak tohle byla síla přátelé! Trochu to ojebu a jen stručně se tu vybliju jaké to bylo. Bylo to skvělé! Klub Lucie je velmi dobrý, s dobrou aparaturou a tím pádem dobrým zvukem. Vstupné na místě stálo 450Kč, birell byl chlazený, účast nebyla hojná, tipoval bych to nějak kolem 80ti blackmetalu chtivých hlav. První kapela VOLUPTAS mi připomněla přesně to, co bylo v jejím popisu od pořadatelů, tedy mé miláčky Ved Buens Ende a Dodheimsgard. Druhá kapela, DETPHS ABOVE, s vřískajícím vokálem a kytarama jak břitva, byl parádní blackmetal. Nejvíc se mi líbili a největší a nejrychlejší peklo předvedli ALTARS ALBAZE, jejichž blackdeathovou smršť jsem si užil na maximum. Co tam jejich bubeník předváděl, bylo neskutečný. Poslední kapelou byli tajemní temní, THANTIFAXATH z kanady, kteří nám v kápích předvedli, zač je toho šílenost. Video z koncertu absolutně nezachycuje mocnou atmosféru, kterou kapely vytvořily. Koupil jsem si tam LP THANTIFAXATH za 750 Kč a to i když jsem si to doma chtěl minulý týden naposlouchat a nepodařilo se mi to. Strašně složitá hudba. Tak snad třeba z desky to bude jednodušší. A za 450 Kč jsem zakoupil LP ALTARS ABLAZE, protože prostě proto. Nedělal jsem si žádný poznámky abych tady teď vyzvracel desetistránkový průjem ale užíval si kapely, který se dají shlédnout jen zřídkakdy jak se píše v prohlášení od pořadatelů, které zde uvádím, protože poslouží mnohem líp jako report, než můj report. Díky Grindpa Promotion and Booking za tenhle koncert a snad jste na tom neprodělali trenky...

"Sedmý den je den odpočinutí Hospodina. Proto ti přikázal dodržovat den odpočinku." Kdy jindy než v neděli se ponořit do nejtemnějšího, nejpokroucenějšího black/death metalu, který odmítá všechny gnostické tradice?

Na červen jsme připravili koncert pro nejnáročnější gurmány, tohle budeme letos dramaturgicky těžko překonávat. Přinášíme exkluzivní výběr kapel, které patří k tomu nejzajímavějšímu, co se momentálně na této scéně děje. Vystupují jen zřídka, a obvykle za nimi musíš vyrazit na silně žánrově vymezené festivaly. Přijď se na ně podívat do klubu!

         THANTIFAXATH
             disonantní black metal, Kanada

         https://darkdescentrecords.bandcamp.com/.../surgical...

Kanadské trio anonymů.s parádně vystavěnými songy, které vlastně často mají "hitový" potenciál. Mocné postupy plné padajících harmonií a modulací, čisté disonance jako kdyby se andělské chóry bortily do pekel (podobné démoničnu ve vážné hudbě: Schnittke, Penderecki, Skrjabin, ale i Bach, Pergolesi). Devastující krása, navíc technicky dokonalá. Společně například s Lychgate, Dodecahedron nebo Imperial Triumphant patří k absolutní špičce technického, experimentálního a nejen intelektuálně novátorského přístupu k black metalu. Vystupují téměř výhradně v Severní Americe a na evropská pódia se během více než patnácti let existence vrací teprve podruhé. Teď máš výjimečnou šanci je vidět naživo. Nenech si ji ujít!

        ALTARS ABLAZE
            blackened death metal

        https://lavadome.bandcamp.com/.../for-the-lifeless-love...

Sestavu Altars Ablaze tvoří zkušení muzikanti z kapel jako HEAVING EARTH, CULT OF FIRE, BRUTALLY DECEASED a dalších. Není teda divu, že se okamžitě dostali mezi špičku českého extrémního metalu. Debutové album Life Desecration je ve všech směrech špičková práce, která si nezadá s výtvory těch nejvěhlasnějších kapel. Jedovaté, technicky náročné riffy, okořeněné trochou hypnotičnosti, dramatičnosti a brutality. Všechno je poskládáné do mozaiky, která dokonale funguje – drtící bicí, výrazná baskytara, kvílející i řezající kytary a démonický vokál. S živými koncerty šetří a hrají primárně v zahraničí, i v tomto případě je to teda exkluzivní příležitost zažít jejich hudební smršť.

         DEPTHS ABOVE
             disonantní black/death metal

         https://depthsabove.bandcamp.com/track/here-and-everywhere

Depths Above přistupují k black metalu z té mlhou zahalené strany – místo zběsilého náporu sází na tíživou atmosféru, rozvážné budování skladeb a zvláštní, podprahovou zlověstnost. Inspiraci u francouzských mistrů jako DEATHSPELL OMEGA či AOSOTH nezapřou, ale svou cestu si razí tvrdohlavě a po svém. Čekej drtivé marše, potemnělé melodie, zneklidňující šepoty i nečekané záblesky světla v jinak bezútěšné temnotě. DEPTHS ABOVE si pečlivě vybírají, kde zahrají – koncertují jen párkrát do roka. I proto je tohle vystoupení malým svátkem.

        VOLUPTAS
            avantgardní black metal

        https://voluptas.bandcamp.com/track/the-spindle-of-necessity

Voluptas vycházejí z klasického severského black metalu, ale rychle se vymykají žánrovým hranicím. S lehkostí propojují syrovou urputnost s psychedelií, melancholií i prvky doom metalu, post-rocku a experimentu. Jejich mohutný zvuk pohltí a vtáhne do temného světa, kde se vedle blackmetalové mizantropie ozývá i saxofon a náznaky noisu. Pokud máš rád kapely jako VED BUENS ENDE, DODHEIMSGARD, nebo rané ULVER, Voluptas tě nenechají chladným – patří k nejzajímavějším jménům mladé české scény.

         Nejlevnější vstupenky koupíš v první vlně předprodeje (do 4. května 2025, 23:00) za 390 Kč.
             Druhá vlna za 420 Kč bude v prodeji do 7. června 2025, 23:00).
Pokud se nevyprodají v předprodeji, budou vstupenky k dispozici i na místě.

Pojedeme podle tohoto harmonogramu - přijď včas:

17:30 otevření sálu (když přijdeš dřív, můžeš posedět na zahrádce)
17:45 - 18:20 | Voluptas
18:45 - 19:25 | Depths Above
19:50 - 20:30 | Altars Ablaze
21:00 - 22:00 | Thantifaxath

 

Abyste shlédli pár fotek z akcí, klikni sem.

UNITED IN BRUTALITY 2023

 

Jakýmsi rozloučením se s festivalovou sezónou roku dvoutisícého dvacátého třetího, který byl pro mě osobně festivaly naplněn na maximum (květen NTEY, červen CZDF, červenec OEF, srpen DCP), což možná do budoucna budu muset omezit, se stal UNITED IN BRUTALITY. Jenže když ona je moje milovaná žena vždycky tak nadšená, když vypadnu na tři až pět dnů z baráku a zklamaná mě při mém návratu vítá slovy "To už seš tady?", tak já ty koncerty a festivaly vlastně navštěvuju jen kvůli jejímu dobrému pocitu. Tak moc ji miluji... Dobře, tak už jsme všichni dozvraceli a vrhneme se na festival, který jsem už na jaře označoval za nejlepší akci tohoto roku. Jak to dopadlo se dozví nenáročný čtenář níže. Do kempu u Ferdinanda jsem letos z naší party jel sám (!!!), protože pro Magiho tenhle festival není, on je spíš na ten Deathcore a gore, Medvěd s Amorfisem naprosto nerozvážně už na jaře naplánovali cestu na otočku na koncert ...And Oceans, který se konal v horoucích prdelích v termínu festivalu a na který nakonec samozřejmě nejeli právě proto, že se konal v horoucích prdelích. Já uvažoval rozumně a když jsem na plakátu uviděl jako bonus i tři blackmetalové kapely, Srbská kamenice pro mě byla jasná volba, stejně jako pro toho ogara poctivá káva Jihlavanka ve známé reklamě. Chatku jsem tedy zabůkoval i když jsem vůbec nevěděl, jestli ji naplníme. 

Jirka, takřečený Karel, zlořečený Pavouk, neboli Spajdrmen přislíbil, že v chatce se mnou složí po proposlouchaných dnech a vypitých hektolitrech piv velmi rád svá záda na postel a posledním do naší tříčlenné party byl dnes ještě nezmíněný SODík, který též nedbal řečí o koncertě ...And Oceans a jako rozumně uvažující člověk nezazmatkoval a stejně jako já, zakoupil už na jaře vstupenku na podzim na United In Brutality. Tato akce byla v kempu u Ferdinanda poslední akcí pod hlavičkou pana Prokoše. Od příště se jeho festivaly stěhují do jiné lokality, o čemž se jistě zmíním v reportu za 8 měsíců. Vyjel jsem tedy sám s tím, že se s klukama sejdu až na místě. Ale že se s jedním z nich sejdu takovým způsobem, že jsme ke kempu přijížděli hned za sebou, jsem nečekal. Po zaplacení parkovného, zabydlení se a okouknutí situace (téměř nulová návštěva) jsme zašli na první pivo. K dispozici byla jedenáctka od pivovaru Březňák, a dvanáctka od Zlatého bažanta anebo polotmavá třináctka od pivovaru Beránek. My si dali za 40Kč Březňáka a upřímně, nebylo to dobrý. Jestli to byly první piva, nebo to ten bezpředněvrchnězubý (to jako že neměl přední vrchní zuby) kluk nějak ošulil, nevíme. Každopádně když jsme si šli pro druhé pivko, pochválil jsem mu zuby, načež se na mě upřímě nahněval, což nechápu, když jsem mu je pochválil. Jasně, neměl je tam, ale kdyby měl, byly by hezký. Druhé pivo bylo už dobré a s oním klukem jsme se pak zkamarádili a na pivo jsem chodil povětšinou k němu. Zubní hněv byl tedy zakopán. Slabá kritika se z mých úst snesla na programovou kartičku, která byla opět pro šeroslepé hůře čitelná, protože pozdější kapely v programu byly napsané tmavě žlutou až jakousi oranžovou na černém podkladu. Nevím proč to pořadatelé tak hrotí designově. Přece v jednoduchosti je krása. Černá na bílém, popřípadě bílá na černém. Nic se nečte líp. Honem jdeme koupit vstupenky na příští rok na jaro na Nice To Eat You festival a já jsem hned o 4 tisíce lehčí, protože kupuju i pro kluky, kteří nepřijeli. Po zkásnutí 3500Kč za ubytování (tisícovku zálohu jsem platil už na jaře) jsem tak byl mínus sedum a půl litru za hodinu. Dobře já... Z čtvrtečního programu vypadla kapela Devilpriest, kterou chtěl vidět Spajdrmen, takže trošku pičoval ale ne moc, protože o tom věděl už dopředu. Čekáme na SODíka až se na to vykašle v práci a dorazí za námi a už se nemůžeme dočkat první kapely. Vždycky mezi festivalama jsme nadržení na živou muziku, takže i kdyby hrála sebevětší sračka, bude se nám to líbit. Když vidím přijíždět známou dáčiji bílé barvy, řikám Spajdrmenovi: "Hele SODík přijel. Serem na něj." Vůbec nevim proč, ale oba jsme se začali řehtat. SODík přijel akorát, koupil si pivko a začala hrát první kapela COWER. Již jsem je jednou viděl v rámci festivalu Orthodox fest a na rozjezd jsou tyhle tak nějak zábavový kapely prostě v pořádku. Navíc ta nekontrolovatelná erekce z absence muziky mezi jednotlivými festivaly... Cower byli prostě v pohodě i když jsme na ně nevydrželi celý set. Měli jsme si toho tolik co vyprávět za ty tři týdny co jsme se neviděli. Sedíme tedy u stolu a mlčíme a najednou přijedou velkej Jára s malým Járou a já malýmu Járovi chválím jeho tričko Darkthrone a druhým dechem ho zpražím, že já mám tento motiv na mikině zipové a také vytetovaný na noze. To aby si nemyslel, že je něco extra... Zašel jsem si koupit tričko o velikosti přežraného atleta, tedy XXXXL a sám na to čumím jak blbec, že mi ani není moc velký. Když oni menší neměli a já ho chtěl... 

Druhá kapela ve čtvrtek už od začátku pro mě byl jasný headliner. Byli to KRAAKE, které jsem ještě neviděl ale vím, že jsou dobří. Soudě tak dle desky, kterou jsem onehdá zakoupil za plitký peníz na nějakém šopu ve výprodeji. Kraake zahráli skvěle. Skvělý blackmetal. Uplně boží!...ehm satanový. Prostě takové, jaké to mělo být. Nepotřebuju ke štěstí vidět Gorgoroth a Kampfar, nebo nějaké jiné hvězdy na monstrfestivalech. Bohatě mi stačí ke štěstí Kraake v Srbské Kamenici. A i lidem se to líbilo. V jejich tvářích bylo vidět štěstí. Nebylo nás tam sice mnoho ale všichni byli nadšeni. Nikdo nečekal, že by se to takhle mohlo povést, protože přeci jenom, tento festival, potažmo všechno co pořádá Láďa Prokoš, se vždy obešlo bez blackmetalu. Nevím proč je blackmetalu na festivalech, když už tam nějaký je, tak málo. Takže budu jen tiše doufat, že si pořadatelé jen tak oťukali náš zájem o blackmetal a že třeba příště bude o jednu podobnou kapelu více. A klidně zase jen ve čtvrtek a klidně zase českou scénu. Na WC jsem se od jednoho močícího dozvěděl, že "je lepší se pořádně vychcat, než si špatně zamrdat. Tý vole ten blekmetal byl skvělej. Sem to držel ale neodešel jsem. Kraake to tady rozsekali." Moje slova!! Kraake při vystoupení věnovali jednu písničku i svému kamarádovi, který se na ně přijel podívat až z Norska.

A hned další kapela opět nadchla. SUKKHU jsem letos už jednou viděl, nebo to bylo loni? kdo si to má pamatovat... Vždycky rád vidím ženy v metalu a kapela Sukkhu nám nabízí hned dvě upírky. Jednu na zpěvu a druhou na strunném nástroji. Ovšem mít dívku v kapele s sebou přináší riziko, že když zakřičím obligátní "hobluj pičo!", nemuselo by se to setkat s takovým úsměvem, jako když v kapele žádná dívka není... Nesmí chybět Vlasta, který chodí kolem kotle a na krku má bafomet, jak zpívá František Štorm na skvělém albu "Mantras" od Masters Hammer. (I když nevím proč Vlasta, když na tympány hraje Honza Přibyl....) A samozřejmě zbytek kapely a hodně dýmu a spousta vřískání a riffů a šminků.... Opět smekám předkožku, já mám blackmetal prostě rád. Navíc mi nějak víc začalo chutnat pivo a lil jsem jedno od druhého, což mělo za následek něco, o čemž se zmíním později. Kapela Sukkhu zaujala snad každého, protože venku nezůstal vůbec nikdo. Při jejich setu jsem polknul dvě píva. A předtim nevim kolik piv, takže na další kapelu HENYCH666 jsem byl slušně pod parou. Pamatuju si ale že pro mě Henych byl zklamáním. Čekal jsem něco jiného. Celý mi to přišlo jako revival band odněkud z Horní Dolní. Já vím, že se rouhám, protože Vlasta Henych je pro mnohé modlou. Já v něm viděl obtloustlého staříka snažícího se těžit ze své minulosti u TORRu. Sorry. Ale bylo mi to co? Bylo mi to jedno. V žilách mi proudil Březňák a já se těšil na český ČAD v podobě poslední čtvrteční kapely HEJTMAN. 

Vůbec nevím, proč jsem si je zaškatulkoval jako český ČAD, když ve čtvrtek mi tak vůbec nezněli. Teď by se tu hodila věta že "asi jsem měl málo piv" ale to fakt ne hele. Dokonce se mi i SODík svěřil, že mě takhle opiveného ještě neviděl. Zkrátka a jednoduše užil jsem si písničku Píseň černých vran, kterou si Hejtman vypůjčil od legendárních Maniac Butcher a zbytek Hejtmana jsem bral jako hudební kulisu k mému vrávorání. Po Hejtmanovi stále nemám dost a tak si jdu pro pivo a sedám si u stolu ke kamarádům na lavičku. Možná to bude ta samá lavička, ze které jsem spadl tady, protože mě opět vyhodila ze sedla ošklivým způsobem. Spadl jsem dozadu, jebnul jsem se o hranu stolu do zátylku a samozřejmě na sebe vylil celý pivo. To mám za všechny ty sračky co tady píšu a jak pomlouvám levičáky a pětikoalici a dementní Pražáky. Karma mě dostihla ale já ji měl uplně v piči. Všichni jsme se tomu smáli. Já teda až po chvilce, kdy jsem zjistil, že jsem si neprorazil lebku. Nepletu-li se, proběhl ještě i horký zázvorový nápoj a pak se šlo na ubikaci nabírat síly na páteční program, který byl nabušený pro mě povětšinou neznámými jmény... Když ráno otevřeme oko, nikdo na chatě nehuláká, nikdo nechlastá a nebublá z prdele. Napadlo mě v tu chvíli, že kluci si možná sypou popel na hlavu, že se s námi nejeli rozloučit s kempem u Ferdinanda, ale to je prostě už život. A nyní si dáme kulinářské okénko. 

V minulém reportu jsem se zmínil o jistém starém fotrovi, vyžraném chacharovi, který si vydělává tím, že na jůtůb hází pěkný videa, jak žere v různých restauracích a hodnotí to. A protože jsme nedávno shlédli jedno z jeho posledních videí z Retro bufetu 1982 a nacházeli jsme se zrovna poblíž Nového Boru, tak jsme se rozhodli, že na oběd zajedeme právě tam. Řídil SODík, který si to vymyslel. A protože je to hrdý seveřan, chtěl nám ukázat ty nejkrutopřísnější uličky a zákrutičky a kopečky jeho kraje, takže nás do Nového Boru táhnul strašnejma prdelema a dírama, což nelibě nesl Spajdrmenův pajšl. Když jsme přijeli k bufetu, zaparkovali jsme na posledním možném místě na přilehlém parkovišťátku. Vešli jsme do provozovny a rázem jsme se ocitli v roce 1982. Snad jen oholené nohy a umělé kozy, slečny oběd vydávající, neměl s komunismem nic společného. Jinak tam ale bylo všechno tak, jak si to mlhavě pamatuju z dětství. Na první pohled všechno šedivý, obyčejný, umělý, hnusný. No a na druhý pohled zjistíte, že to tam všechno šedivý, obyčejný, umělý a hnusný opravdu je. Jako výzdoba slouží obrazy belzebuba Husáka, různé sovětské uniformy, starý psací stroj a já nevim co tam ještě všechno bylo za píčoviny. Nějaká fotka interiéru je dole pod videem pokud se nemýlím... My se tam ale přijeli nažrat. Už předem jsem byl tak nějak rozhodnutý, že si dám polévku a svíčkovou. SODíka jsem tím také nahlodal. Jen Spajdrmen měnil barvu z růžovoučkých líček na takovou jakoby zelinkavou. Když mi neskutečně hrudníkově sympatická blondýnka vydala jídlo, odnesl jsem si ho ke stolu, který Spajdrmen naprosto ale uplně blbě vybral na druhým konci místnosti (asi aby to měl conejblíže ke dveřím hehe), což se při nesení plného talíře polévky se zbytkovým alkoholem v krvi, jeví jako nepřekonatelná vzdálenost při kličkování mezi dalšími stoly, započali jsme jíst. Polévka byla skvělá a já ji vyjedl celou jako slušný hošíček. Narozdíl od SODíka, na kterého jí bylo prý hodně. Ano bylo jí mnohem více než dostanete v nových restauracích, kde vám většinou donesou malou mističku a v ní kydnuto trochu něčeho. My dostali poctivou porci výborného hovězího vývaru do klasického hlubokého talíře jako u babičky. Jen ty lžíce by mohli mít větší. Já malou neumím jíst a vždycky se zakydám. Vlastně příbor taky nesplňoval normy roku 1982, kdy jsme všichni žrali z hliníkových příborů. Spajdrmenovi začaly téct sliny. Ne z toho, že se mu sbíhaly, že viděl naše jídlo a sám si nic nedal, protože mu pajšl nebral. Kdepak. Jen ten, kdo již poznal obrácený způsob vyloučení potravy z těla ví, kdy se sliny sbíhají v jiném případě. Otázka za bludišťáka: Co Spajdrmen udělal v následujících minutách? Ti kdo hádali, že se šel vyblít do kopřiv, se můžou přihlásit 23.9. v Hradci Králové na blackmetalovém koncertě u mě a já jim koupím pivo. Zatímco se Spajdrmen dávil venku v kopřivách, my se SODíkem si vychutnávali výbornou hospodskou svíčkovou s hromadou knedlů a dvěma kusy hovězího masa. Nemohla samozřejmě chybět ani šlehačka z pixly a marmeláda a citron. S polévkou to stálo 184Kč, čili 200Kč. Když jsme vyšli ven, Spajdrmen na můj dotaz, "Jak se blilo?" odpověděl, že "zvratky šly jedním vrhem, nepřerušovaně." Kdy se mu to zase poštěstí, takhle 8. září blít u retro bufetu do kopřiv? Konec kulinářského okénka... Po návratu na chatu si všichni lehneme a trávíme, někteří. Sem tam někdo chrupne, semtam někdo chrápe jak kobyla.

Čekáme na první kapelu druhého dne. A tou byli mlaďáci DESTROY!, kteří se hodně zlepšili od posledně co jsem je viděl v Jičíně. Kluci zahráli výborně a i když ze začátku hráli jen pro pár lidí, postupně se na ně přišlo podívat docela dost hlav. A nyní, po kulinářském okénku a první kapele, tu máme okénko rasistické: To takhle přijdu k baru a na kluka, který tam točí pivo co pamatuju a jež je cikán a je strašně v pohodě kluk, říkám, že "dám si černý pivo." Vůbec jsem to nemyslel rasisticky (myslel) a doufal jsem, že to nepochopí (pochopil ale i nepochopil). S úsměvem na rtech mi odvětil, ať si nechám ten rasismum a natočil mi černou třináctku za pade. Tak si to vysvětlíme, protože i já v tom mám trochu galimatiáš. Jen tak z prdele jsem černýmu řekl, že chci černý pivo, čímž jsem myslel, že chci uplně normální světlý pivo, natočený černým klukem. Nic rasistickýho v tom nevidím. On, černý kluk, mě nařkl z rasismu (pevně věřím, že ze srandy, protože rasismus sranda je) a natočil mi černý pivo, i když (pokud mě nařkl z rasismu ze srandy nebo upřímě) mi tedy měl natočit pivo barvy světlé. Což je krutě rasistické. Tak teď fakt nevím. A ještě aby nedošlo k mejlce vysvětlím, proč je rasismus sranda. Tak třeba proto, že se za rasismus bere i to, když řekneš o cikánovi, že nechodí do práce. A to přeci k smíchu je, ne? 

A po černém humoru trochu deathmetalu v podání DYSANGELIUM. Nejvíc se mi od nich líbila písnička, která pojednávala o africké sektě, která se nechala vyhladovět, aby se pak setkala s Ježíšem a takhle to budou mít dřív. No není to k popukání? Poctivý deathmetal, který se musel líbit každému. Dysangelium jsou čimdál lepší bych řekl. Lidí je přítomno stále poskrovnu, což je na jednu stranu dobrý v tom, že je pořád volný sraní, na druhou stranu si myslím, že pořadatelům asi přibylo pár vrásek. Nemám informace o tom, kolik nakonec přišlo platících návštěvníků, ale kdyby nás tam bylo jednou tolik, určitě by to bylo lepší. Na chatě v pauze pro zvukaře mezi kapelama diskutujeme o kapele DRÅP o které nám Spajdrmen vypravoval, že se jedná o blackmetal. Jenže mé oko správně odhadlo, že logo nadcházející vystoupivší kapely nemá charakteristické znaky blackmetalových log, nýbrž že takovými logy disponují crustové kapely. Chvíli jsme se přeli a hledali na chytrých telefonech, až našli a opravdu, tato švédská kapela hrála jakýsi crust death metal a byla uplně skvělá! Byl to námrd na úrovni grindu s výborným zvukem, který byl ovšem téměř u všech kapel na tomto festivalu a pokud náhodou někde zakolísal, jednalo se třeba jen o trochu přepálený zpěv, který měl Henych666. Drápové nám předvedli, že to umějí jak ve středním tempu, tak v blastbeatech a Spajdrmen jakožto vášnivý sběratel setlistů netrpělivě čeká až si pro něj bude moct sáhnout. Zpěvák hned při prvním songu skočil do kotle, který nebyl a zpíval mezi námi. Takovýto přístup mám u kapel rád když se snaží být součástí nás. Je to prostě pěkný.

Po skončení další kapela ze severu a další co by mohla svým jménem, popřípadě logem inklinovat k blackmetalu. Avšak nic takového. RUUN nás obšťastnili deathmetalem, který nebyl vůbec špatný, ale na můj vkus hráli zbytečně moc dlouho. Pak zajdu k liberečákům k jejich chatě, kde se SODík nechává přemlouvat k požívání nápoje z cukrové třtiny (prý už počtvrté) a jeden z přítomných mi chválí moje ubohá blackmetalová tetování. Díky vole!! Když hráli Ruun, tak jsem si všiml, že se připravuje další kapela a teď jsem byl opravdu zmatený, protože šminky a líčidla hrály v jejich vizáži podstatnou roli. Tak si to shrňme: GLUTTONY, Deathmetalová kapela s názvem, který by klidně mohla mít goregrindová kapela, hrající deathově znějící blackmetal s Dismemberovským zvukem, díky šminkám na xichtech  s blackovou vizáží. To nevymyslíš. Přišlo se na ně podívat docela dost lidí, ale stále je zaplněno řídce. Čím víc se blížil konec, tím víc se nenápadně Spajdrmen posouval k pódiu a číhal na setlist. Tohle si nemohl nechat ujít a věřím tomu, že by se o něj dokázal i porvat. 

Následní OLKOTH pro mě byli nejslabší kapelou. Možná to bylo způsobené právě tou jednou výjimkou, která byla v kvalitě zvuku, pokud to teda nebylo zrovna z mého místa, neslyšel jsem kytary. Konečně mi taky přestalo chutnat pivo a tak jsem pokračoval v zázvorové limonádě. DEVANGELIC se nesly v duchu hutného deathmetalu a myslím, že pro Spajdrmena to byla extáze, protože se celou dobu nehnul od jediného setlistu, který si kapela přivezla. Celou dobu na něm měl prst a každého, kdo se přiblížil, pěstí poslal k zemi. Prostě naprosto nepřipouštěl, že by ten setlist nezískal. A taky ho získal!! Protože jsem od svíčkové v retro bufetu nic nejedl, tak jsem zašel na klobásu. Byla vynikající. Až takhle dobrou jsem nečekal. Sice za 110Kč ale na to sere pes. A pak naběhl headliner MASTER a já, i když jsem tušil že se mi to bude líbit, jsem byl nadšen. Zahráli skvěle. Strašně se mi líbilo takový to jejich jakoby jamování ve zkušebně a instrumentální psychedelický rock, který mi připomínal novější tvorbu japonských CSSO (kdo nezná, jako by nebyl), ze kterého se to pak zvrtlo do mastermetalu. Fakt fajna muzika. Jenom by sakra už mohl zpěvák Paul mluvit trochu česky, když tu žije tolik roků. A taky by mohli mít víc setlistů, protože když si pro jejich setlist přišel malej Jára, bylo mu řečeno, že mu ho nedají, protože hrají ještě někde jinde a mají jenom jeden. Smích. Konec smíchu. Master hráli skoro hodinu a půl a vůbec mi to nevadilo. Bylo to super, o čemž svědčí i bitka v kotli ve stavu strkanice testosterony nabušených typů, z které ale nakonec nic nebylo. A ještě jedno svědectví o tom, že Master zahráli skvěle... Určitě všichni víte, jak kolabují třináctileté fanynky na koncertech přiteplených kapel, tak nějakým podobným způsobem zkolaboval i nějaký chlápek venku. Prý se složil jako knížka zničehonic. Já si ale myslím, že prostě neunesl tíhu své přítomnosti na koncertě kapely. Každopádně pro chlapce přijela velká a malá záchranka a se zafixovaným krkem ho naložili a odvezli. Budeme doufat, že hoch bude v pořádku... 

Na Master bylo docela hezky už zaplněno, tak snad nakonec pořadatele nebudou tratit. A nyní přichází věta, kterou tady na blogu občas čítáváte, když se něco zvrátí a teď nemám na mysli dvakráte vyzvraceného Kynedryla na minulých ročnících, ani vyzvracené Spajdrmenovy zuby na jaře ani pozvracené kopřivy ten den, dokonce ani SODíkovo zvracení po Suffocation u nás v ulici a už vůbec ne moje zvracení, když jsem vystoupil z dodávky od kapely ROT před hromadou roků. Ne, tento zvrat nemá s blitím nic společného. Tento zvrat se týká našich úžasem otevřených hub, takže teď ta oblíbená věta "A pak se to stalo..." protože to, co předvedli NECROTESQUE na závěr pátečního večera, si troufám tvrdit poslalo do sraček i ty nejzkušenější deathmetalisty. Naprosto, ale když píšu naprosto, tak tím nemyslím jenom naprosto, ale uplně naprosto, perfektní a precizní old school deathmetal, jakým rozsekali na masokostní moučku celou Srbskou Kamenici. UFF! Už jen kvůli téhle kapele by měli být Medvěd s Amorfisem smutní, že s námi nejeli. Rozhodně nejlepší kapela pátečního programu a v mých očích a uších jim Kraake unikají jen o malinký blackmetalový vous. A pak jsme zavřeli huby a najednou leželi v posteli a hučelo nám v palici. Byli jsme šťastni, že máme luxus v podobě postele a skvělých kapel. Tenhle festival, jak jsem již v květnu naznačoval, se opravdu stal tím nejlepší letošním. A to nás čekal ještě jeden hrací den. Ten začal opět na naši chatu nezvyklým klidem. A se stejným klidem jsme se tři hodiny po probuzení, snídani, hygieně a kávě přemístili na oběd do restaurace pár kilometrů autem a já doufal, že budou mít rizoto. A měli. A samozřejmě nemohl chybět hovězí vývar. Ten byl o trochu horší než v retro bufetu, ale stále dobrý. Jen by to nemuseli dávat do tak malý misky. Blbě se to z toho žere. Ale dobře pije. 

Po obědě opět na pohodu dáváme hodinovou siestu a čekáme na sobotní kapely. Tou první byli DEADROOTS. Je strašně sympatické, že na rozjezd byly pozvané mladé kapely jako Destroy! a právě Deadroots, které kde jinde by se měli otrkat než mezi ožralejma smažkama na metalovým festivalu žejo. Mladí sympatičtí kluci hráli jakýsi hybrid thrashmetalu, hardcoru, crossoveru, to je fuk. Každopádně na ně vzniknul snad první kotel. Čím déle hráli, tím víc se otrkávali a z počátku z nesmělých kluků se postupně stávali ostřílení harcovníci, na které se možná ze zvědavosti přišlo ve výsledku podívat početné publikum, které jejich produkci odměnilo slušným aplausem a několik opilých šedivějících plešatých strejců utvořilo slušný kotel pod pódiem. Před ENTHRAPPED nás Spajdrmen varoval, že je nemá rád, poněvadž nemají CD a on si ho nemůže koupit. Tak proto je nemá rád. Mě přišli v pohodě. Popsal bych to jako Švédsko z Čech. Prostě český death se švédským zvukem, který je teď v kurzu.  BLOODY REDEMPTION přijeli ze Slovenska a zmínili se,  že si "po vystúpenie pôjdu na kupalisko poumývať vajca lebo začina byť horučava". Poslední den festu je vždycky peklo. Nese se v duchu únavy a utlumení, takže nám stačí kapely sledovat od piva na lavičkách ve stínu. Malýmu Járovi dáváme přednášku o kundách a já přihodím ještě vysvětlení, jaký je rozdíl mezi kundou a píčou. A protože to od stolu nikdo nevěděl, vysvětlím to i tady s patřičnými odkazy na obrázky. Je to naprosto jednoduché. Zjednodušeně: na píču se koukáme a kundu prcáme. Složitěji: píča je to, co je nad vaginou. Někdy na tom rostou chlupy, někdy ne. Do prostoru píčy (podle vzoru -žena-, proto je po -č- ypsilon) se řadí též čárka, která ústí do kundy, tedy do vaginy, která se (mimojiné) prcá. Doufám že je to všem jasné. Odkaz na píču tady Odkaz na kundy zde. Další kapelou, kterou shlédneme, jsou ABRUPT DEMISE. 

Mají krásný motiv na banerech za sebou a hrají dobrý old school. Tou dobou se dozvídám od SODíka, že ve čtvrtek v rámci vystoupení kapely Henych666 proběhl i křest desky a já mu říkám, že si to vůbec nevybavuju. To je ten následek čtvrtečního pivení, o kterém jsem se zmiňoval na začátku této sračky. Byl jsem namrdanej jak piča... A pak naběhl KRYPTOR, na který jsme se všichni těšili. Já ani nevim proč, když je doma pořádně neposlouchám. Každopádně přítomným se to líbilo a třeba po písničce Klášterní tajemství byla kapela odměněna obrovským aplausem. Celý koncert byl věnovaný nedávno zemřelému bývalému kytaristovi Tomášovi, což nám v dojetí se slzami na krajíčku prozradil basák. Vystoupení bylo opravdu skvělé a je neuvěřitelné, jak to takové kapele může po všech těch letech takhle šlapat. Dokonce se vyřval přídavek. Písnička se jmenovala nějak Blekmetal Sejtn Profesý nebo tak nějak a byla nejlepší z celého setu. Pomyslel jsem si, že by zpěvák měl zpívat v blackmetalové kapele, protože na to má hlasový repertoár...

SODík byl navštívit sprchu a když se vrátil, obeznámil nás s novinkou, že dredaři chodí zásadně naostro. Byl tam totiž jeden, který se SODíkovi podivil, "jak můžeš nosit spodní prádlo. Já chodím furt navostro. Chtěl jsem se jít vykoupat do bazénu ale byly tam děti, tak jsem se na to vysral, abych je nějak netento." Na SHAMPOON KILLER jdu spíš z důvodu dokumentace videa než že by mě to nějak extra bavilo. Nebylo to špatný, ale víš jak. Třetí den festu. Prostě už si vybíráš, na co budeš trpět na nohách. Jdu tedy ke stolu za velkým a malým Járou a dozvídám se, že kdo není pornoherec, jako by nebyl. A taky, že s malým kašpárkem uděláš dobrý divadlo, ale ne na velký manéži a že matka jednoho z přísedících ji prej má jako vjezd do pískovny. Pak se tam nachomýtne zpěvák z Kryptor a nemůžu si odpustit mé myšlenky, které se mi ještě před několika desítkami minut honily hlavou a řikám mu, že "poslední song byl geniální" což mu prý říká hodně lidí a že prý to složil když byl ještě ve škole a zdálo se mu to blbý. Pak mu řikám, že by měl mít blackmetalovou kapelu, protože na to má hlas, načež mi odpovídá, že "to už bylo - Tortura". Ale to je spíš deathmetal... Pak jsem se zašel podívat na CRAWL a to bylo Švédsko ze Švédska! Parádně to chlapcům chrastilo v kytarách. Dismember hadr! Hráli tak dobře, že jim promíjím to, že přijeli v luxusním Volvu, zatímco celé osazenstvo naší chaty přijelo v oprýskaných vozech různých továrních značek v celkové ceně nepřesahující cenu zpětného zrcátka zmíněného švédského Volva. Spajdrmen samozřejmě v první lajně klepal tou svojí šedivou kebulí s prstem na setlistu. TRAUMA z Polska se nám pochlubili, že to drhnou již 35 roků, jenže po vynikajících Crawl u mě nemohli mít šanci. Naštěstí mě chytlo sraní a půlku jejich setu jsem tlačil rizoto s červenořepovým salátem s česnekem. 

Poslední dvě kapely jsem hodlal shlédnout pouze první song za účelem pořízení videa ale když jsem viděl jak česká SNĚŤ nakopává prdel většině kapel, které na tomhle festu letos vystoupily, s úžasem jsem je sledoval až do konce. Členové kapely Trauma, kteří sledovali Sněť od stolu s jejich merchem, si asi říkali "kurva, my to 35 let hrajeme blbě". Na Sněť, kdo by to čekal, plno lidí, kotel jako kráva. A ta energie v muzice. Tohle prostě nemělo chybu. Poslední kapela LAHAR byla tou kapelou, kterou jsem nechtěl vidět vůbec, a nakonec jsem tam se SODíkem vydržel čtyři písničky, které vůbec nebyly špatné, ale nejsme nejmladší a radši jsme šli natáhnout naše práchnivějící kosti do chaty, kde Spajdrmen chrápal jak prase v teletníku... Takový tedy byl letošní nejlepší festival United In Brutality. Byla to pecka a všichni kdo váhali a nakonec nedorazili, udělali velkou chybu. Ráno na pohodu vstaneme, hodíme do sebe kafe, pozametáme chatu, vrátím klíče slečně, která byla ještě víc mimo než minule a předminule, nasedneme do svých přibližovadel a razíme domů. Na cestě jsem potkal jednoho debila v šedivé oktávce combi s SPZkou 5L0 5551 jestli jsem si ji dobře zapamatoval, který jel jak hovado a kterému přeju aby se někde okulil ve škarpě. Domů jsem dorazil chvilku před obědem a nemohl se dočkat až mi moje milovaná žena na pozdrav opáčí "To už seš tady?". Můj TOP6 je následující: KRAAKE,  NECROTESQUE, SNĚŤ, SUKKHU, CRAWL,MASTER. Díky za pozornost, konec hlášení!

Pro hodně párů dalších fotek klikni sem.

1.4.2023 SADISTIC NIGHT - DYSANGELIUM, SPITE INC., DESTROY!, SADISTIC HANNIBAL

Pro ty, kteří mě znají je asi překvapení, že jsem se rozhodl vyrazit na tuhle akci, protože je o mě všeobecně známo, že thrash metal je z metalů pro mě ten méně oblíbený. Jenže když ono se nabízelo už jen v rodné vsi zábava Jirka Shelinger revival, což považuju ještě víc úchylné než Vaťák (Kabát revival). Třetí možností byli Waltari v Pardubicích. Takže náhražku Jirky Schelingera fakt nechci, Waltari se mi až na dvě deathmetalové opery nelíbí, je logické, že trešmetal byla jasná volba! Navíc thrash naživo je většinou zábavný, stejně tak death. Když jsem se blížil k Jičínu, bylo stále více šero a stěrače stíhaly stále méně. V Jičíně pak chcalo jako kráva a já, protože řidič nezkušený a neznalý města Jičínského, zaparkoval jsem tam, kde to znám, tedy u nemocnice a chvíli čekal v autě, než se déšť maličko umoudří. Netrvalo dlouho a bylo to trochu lepší, takže jsem pěšky došel k místu konání, kde jsem si myslel, že je BAR NA STARYM. Jenže nikde nikdo, žádní vlasatí vagabundi opilí, kteří by mě nasměrovali na koncert. Zapnul jsem tedy navigaci v mém krásném minitelefonu a po zadání polohy jsem si připadal jako debil, když na mě svítilo: Cíl cesty: 8 metrů. Potřebný čas: 1 sekunda. Z toho by se dalo usuzovat, že průměrný metalista v dešti ujde 8 metrů za sekundu. Pro mě to znamenalo otočení hlavy doprava do průchodu, kde byla cedule jako kráva s nápisem BAR NA STARYM se šipkou nahoru. Po nepříjemnejch schodech jsem se dobelhal k výběrčím vstupeného, zaplatil požadovaný obnos 200Kč a vešel do sympatických prostorů baru. Lahvový birell byl za čtyřicet, obsluha baru pohlaví mužského vlastností sympatických (2ks) a pohlaví ženského vlastnosti krásné (1ks). Pozdravím se s kámošem a jak jsem se předem informoval, v kolik začíná hrát první kapela, v 17:45 hodin řáholeckého času, tak přesně v 17:45 hodin, asi pět minut po mém příchodu, se opravdu hrát začalo. Jako první vystoupili kluci ze základní školy z Berouna se svojí kapelou DESTROY!, která byla na letáku označena jako crossover. Destroy! mi zněli jako Metallica ve voslích letech, kdy nevěděla co se sebou, s výjimkou jednoho těžkotonážního deathmetalového songu, kterej byl vyloženě skvělej. Zpěvák lomeno kytarista byl výbornej a vůbec všichni tři působili hrozně sympaticky. Aby taky ne, když jsou to mlaďáci a každej mlaďák v jejich jalových letech, který se chopí hudebního nástroje a produkuje hudbu proti proudu, je sympaťák. Mají před sebou ještě kus práce než se dostanou mezi elitu, zatím bych to viděl na takovou tvrdší vesnickou tancovačku, nebo jako předkapela na malém koncertě. Jednou o nich možná budeme číst palcové titulky v rockovém magazínu Spark. Možná. Ale možná taky ne. Za mě rozhodně palec nahoru.

Druhá kapela, na letáku psána jako thrash se mi z celého večera líbila nejmíň. Ne kvůli tomu, že zvučili na můj vkus dost dlouho a že výsledný zvuk nebyl nic moc extra a to i přes to, že v sestavě jsou dvě kytary, ale prostě mě jejich pojetí treše ničím nezaujalo. Zvuk z aparatury, která by se vyjímala spíše v něčím obýváku, než na metalovém koncertě snad ani dobrý být nemohl (mohl a později i byl). Hudba mi přišla opět jako taková zábavová jistota, která se snaží napodobit své vzory a podobně to asi cítili i ostatní, neboť oproti předchozímu babymetalu a následným ostříleným bardům měli Spite Inc. nejvlažnější odezvu vole a pak zahrajou tak skvělou vypalovačku na tři zpěvy, že vůbec nevim jak zhodnotit jejich koncert. Prostě chvíli mě to asi nudilo, chvíli to bylo v pohodě a chvíli - zmíněná vypalovačka - to bylo skvělý. Si to přeberte. Dokonce i malý kotlík třech bukanýrů se zrodil při jejich pidlikání a ještě jednou dokonce i malý, asi pětiletý bukanýrek v doprovodu tatínka na ně přišel zapařit. Jako poslední song do nás navalili pecku od Motorhead a to vyprovokovalo nejodvážnější ke zformování asi desetihlavového kotle šťastných lidí. Lemmy je nesmrtelný!

A pak jsem si toho všiml... Nic se na mě nelepilo, nic mi nestékalo po tváři nebo z nosu po zádech směrem dolů k prdelnímu žlábku a to ani když jsem na sobě měl mikinu. Sláva!! Konečně místo, kde netopí jako praštění. Jak příjemně tam bylo v nějakých dvaceti stupních. To je snad poprvé, co jsem se na koncertě nemusel odstrojovat a nebyl jsem propocenej jak čůrák. Velký dík za to!! V objektu se mimo hezkého jednoho ženského kusu obsluhy pohybovalo i několik dalších krásných Jičíňanek. Děvčata byla jste nádherná a úžasná! Páni pořadatelé SADISTIC HANNIBAL to rozbalili chvíli po Spitech a byl to hukot ty vole. Ač se na letáku prezentují škatulkou thrash, nic takového se nekonalo. Podle mě to byl death jak víno. Ani na chvíli se nezpomalilo, zvuk byl o dva levely výš co se hlasitosti a řezavosti týká, než u předchozích kapel. Písničky byly rychlé, krátké a brutální. Bylo to parádní a i lidi se rozpohybovali a vytvořili tak slušný kotel, do kterého vlezla i některá krásná děvčata. Obzvláště ta ňadratá blondýnka se silně namalovanými rty měla půvabný styl paření. Kombinovala tanec s jakýmsi hopkáním a klasickým házením hlavou. Název kapely Sadistic Hannibal přesně vystihuje jejich muziku. Prostě prasárna první kategorie. Na konci setu se losovala tombola, ve které byly vstupenky na Sadistic fest. Jako první bylo vylosováno číslo 3739. Na mém náramku se samozřejmě skvělo číslo 3738. A vlastně já nikdy nic pořádně nevyhrál, tak proč bych měl něco vyhrát teď žejo... Dále byla za přítomnosti notáře tažena tato čísla:  3745, 3741, 3705, 3736, 3729, 3788, 3777, 3740, 3711, 3720, 3746 a 3712. Která čísla vyhrála a která propadla, protože se nikdo nepřihlásil, mi známo není.

U vstupného stolečku jsem se informoval o počtu platících návštěvníků, a byl jsem ubezpečen, že nějakých 55 hlav zaplatilo vstupné. To si myslím, je slušné. A prostory Baru na Starym tomuto počtu náramně vyhovovaly. To znamená, že kapela si nepřipadala že by hrála pro prázdný taneční koberec (ano, ani parket, ani beton či dlaždice, ale koberec pokrýval podlahu celého koncertního sálu), ani jsme se tam o sebe netřeli nedostatkem místa, všichni si měli pohodlně kde sednout... Jak jsem psal na začátku, velmi příjemný prostor!! Poslední kapelou a hlavní hvězdou večera byli DYSANGELIUM, kteří rozpoutali deathmetalovou smršť s parádním zvukem. Kytarista odehrál set pod silnými sedativy, neboť ho skolila rýmička a všichni dobře víme, jaké svinstvo rýmička představuje pro mužský organismus. 

Co napsat k téhle kapele? Jen to, že byli opět vynikající. A to píše člověk, který má na těle čtyři tetování od black/popových Ulver, dvě od black/rockových Darkthrone a po jednom od folkových Isengard a black/industriálních Samael. Tím chce básník říct, že deathmetal nevyhledávám. Dysangelium ale prostě umí a divím se, že třeba Medvěd nebo Amorfis se mnou na tyhle malý akce, kde deathmetal je skoro vždycky, nejezdí. Když sympatický zpěvák ohlásil poslední písničku, zašel jsem si koupit LP Entrails a pomalu v dešti vyšel směr nemocnice k autu. Nevídané neslýchané, neboť bylo chvíli před desátou hodinou večerní. V tu dobu by například v pardubické Ponorce začínala zvučit druhá kapela... Velký dík Sadistic Hannibal za tuhle akcičku na tak parádním místě! Do rodné vsi jsem dorazil kolem půl jedenáctý a myšlenku, že bych se zašel podívat ještě i k nám na zábavu, kde to v tu chvíli patrně roztáčel hologram Jirky Schelingera, jsem okamžitě zapudil. Kurva to je takovej bizár, že by to nedala nejspíš ani moje tolerantní kulturní nátura.

Pro několik nicneříkajících fotek pochybné kvality klikni sem.