KONEČNĚ! Konečně ty vole čistě blackmetalová akce v dosahu čtyřiceti kilometrů! Jakou radost mi udělal na jedné denní směně facebook, když na mě vyplivl černobílý leták se šesti sympatickými logy kapel. Hradec mám za humnama. Jediná nevýhoda je, že jsem si musel vzít dovolenou.
Ze šeštihvězdičkové události se nakonec stala událost pětihvězdičková, když nevystoupili Infernal Cult. A místo polských Cymeris zahráli Wisielec, taktéž ze země uslintaných pedofilních církevních hodnostářů.
Na akci jsem si musel vzít jeden ze svých posledních dnů dovolené a vůbec nelituju. Vyloženě blackmetalové koncerty nejsou sázkou na finanční jistotu, takže do nich nikdo moc nechce jít. A ruku na pentagram, deathu a grindu je přes rok všude tři prdele, takže moje černé srdíčko zaplesalo nad touto skvělou sestavou. Do klubu jsem přijel dvacet minut před začátkem akce, avizovaného na šestou hodinu večerní. A přesně v tolik se taky začalo. Mé iluze ale, že akce skončí dle plánu před jedenáctou hodinou, vzaly za své, když už třetí kapela měla hodinu sekeru... Do klubu mě navedla navigace, ale ani jsem ji nijak nesledoval, protože dostat se tam, je jednodušší, než dostat průjem po Staropramenu. V AC klubu jsem byl naposledy ještě když sídlil na jiné adrese, také na skoro blackmetalové akci. Tenhle AC klub je větší a rozhodně s lepší aparaturou. Ovšem ty červené balonky, které byly zavěšeny u stropu se k undergroundové akci příliš nehodily.
V klubu je pěkný bar, kulečník, fotbálek... Rozhodně nic důležitého pro moje potřeby. Doby dávno minulé tam na mě číhaly z umakartových stěn a svítících lustrových koulí z let osmdesátých. Gustav Husák by měl radost. Zmínil jsem bar. Ten byl pěkný, ale obsluha, to byla jedna velká tragédie a chaos. Fronta na pivo pořád ty vole až někam do prdele. Jedna těžkotonážní obsluha neuměla točit nebo já nevim to tam míchala snad vařečkou. A druhá obsluha, dřívěji narozená, tak ta si zase netykala se zařízením na markování objednávek. Když začala hrát první kapela KRAJINY HMLY, trošičku jsem se zhrozil ze zvuku, který měli. Bylo to totiž moc přebasený. Řiká se, že Basa tvrdí metal, ale v tomhle případě by to bylo spíš Basa kurví metal. Takhle přebasenej koncert jsem už dlouho nezažil. U třetí písničky jsem si zašel na bar pro birella. Počkal jsem asi deset minut, a i když kolem mě chodily ty dvě slepice, kterým dal někdo funkci barmanek, několikrát došlo ke kontaktu našich očí, ani jedna se mě nezeptala co bych si přál. Prostě absolutní ignorace. Zatímco na druhém konci baru hulákala kdo si co dá. V ruce jsem žmoulal padesátikorunu a peněženku, takže po těch deseti minutách jejich trapasu jsem pajsku strčil do peněženky a na celýho birella i s krávama za barem jsem se vysral. Krajiny hmly se mi nějak zvlášť nelíbily. Jestli to bylo tou basou, nebo tím, že bych si dal něco k pití. Nevim. Ona i odezva od přítomných byla tak trochu vlažná a spoustu lidí to vůbec nezajímalo. Ale zase na první kapelu dobrý v tom smyslu, že bylo jasné, že dál to bude už jen lepší. Ještě zmíním světla na jevišti, která nebyla. A právě proto si můžete jako už tradičně nechat zajít chuť na křišťálově průzračné fotografie s dokonalými detaily a video ve 4K. Jediné světlo, které při jejich setu svítilo, byly ty nevkusné koule, které měly v sobě ukryty několik různých barev. Takže si to představte. Hraje paganblackmetalová kapela ze Slovenska, v úplné tmě, a hned vedle hlediště nad stoly svítí žluté, zelené, modré a červené koule. Atmosféra jak bič!
Překvapil mě příjemný počet mladých dívek v publiku, neboť je dobré vědět že v dnešní hnusné době, kdy se na omladinu valí tuny sraček z rádií a televize, existují i blackmetalu chtivé holky! Druhou kapelou byli ASKEREGN, které jsem již viděl. No i když viděl, to je silné slovo. Byl jsem totiž pod obraz boží, když jsem se v první lajně sotva držel na nohách při jejich vystoupení na Orthodox festu. Takže jsem uvítal, že na ně můžu mrknout znovu. A dokonce někdo i rozsvítil jedno oranžové světlo a namířil ho směrem na kapelu, takže jsme si mohli prohlédnout sympatickou zpěvačku a její kudrnaté havraní vlasy. A samozřejmě i zbytek kapely. Corpsepaint sice moc bíle nevyniknul, ale lepší než drátem do oka. Třeba se to do budoucna stane standard, že se budou blackové kapely líčit né bílo černě, ale oranžovo černě. Plus červeně, neboť červená je barva krve a zpěvačka asi zrovna zakousla nějakého zajace než přišla na pódium. Místo pitomejch starejch šicích strojů rozmístěných po oknech, diskokoulí všude množně a židle visící za kapelou, která jen tak mimochodem celému klubu dává vskutku tu potřebnou atmosféru, by se mohla nainstalovat nějaká slušná světla pro kapely. Basu pan zvukař pro Askeregn nazvučil mnohem šetrněji než slovenským kolegům a tak zvuk ničím netrpěl, ba naopak, byl krásně čitelný, muzika se přelévala z pomalu do rychle, vizuální stránka kapely byla pěkná, prostě skvělé vystoupení po všech stránkách.
Hajtry v černých hadrech se na ně svíjely a tančily v první řadě a předváděly šílené taneční kreace. Není se co divit. Byly nachmelený jak žok. Zkoumám prostředí klubu a vidím obrazy s lahvemi alkoholu, nějakou parodii na Poslední večeři a spoustu blbostí, které v přítmí nerozeznám, bo jsem šeroslepý poslední dobou. Zaplněno je příjemně, hádám tak kolem 80ti lidí. Zezadu mě dráždí bar, ale seru na ně. Ony se mnou vyjebaly, tak já jim svých 180Kč, nebo kolik by stálo pět Birellů, nedám. Chtěl jsem si koupit CD Trautenauer 666, ale kde nic, tu nic. Škoda. Pohybovalo se tam několik nácků, zahlédl jsem tričko Moloth a další různé outfity s všeljakými variacemi na svastiku. Všichni jsou ale v pohodě. Nikdo neupaluje židy, nikdo nepředčítá Mainkampf, nikdo nehajluje... Půlka Askeregn zmizela, druhá půlka se "rozcvičuje" pro SEKHMET, kteří hráli alkoblackmetal, jak poznamenal sympaťák v podobě zpěváka. A opět musím pochválit pana zvukaře. Sekhmet měli výborný zvuk. A samozřejmě skvělou image, světelné kouřové efekty a parádní písničky. Při posledním songu kytarista skočil do lidí a pařil mezi nimi s kytarou, až se celé patro AC klubu otřásalo v základech. Vykřičel se přídavek, ale protože prý jsou v této sestavě pouze chvíli, tak by museli zahrát něco znovu. Nakonec zahráli heavymetalový cover od Darkthrone a já byl tak strašně spokojenej, že jsem si vzal dovolenou na tuhle akci, až si moje černé já zpívalo Hálelůja. Sekhmet je jednoznačně první liga českého blackmetalu a kdo je ještě neviděl, měl by to napravit.
Po Sekhmetech za bicí usedá bubeník Askeregn a připravuje škopky pro Trautenauer 666. Na pódiu se staví různé trutnovské propriety, jako jsou zvířecí lebky, sloužící jako ozdoby svícnů, louče, kříže, davidova hvězda... Členové kapely mají slušivé outfity plné různých doplňků. Bude veselo! Když se všechno nachystalo, kapela začala intrem, které přešlo do písničky a s prvním třísknutím do činelu kytarista skrz zapálenou louči posílá hořlavinu mezi lidi v podobě ohnivé koule, která mě málem sežehla na malinkatý obézní uhlík. V tak malém prostoru skládajícího se výhradně z materiálů hořlavých, mě znervózňovaly už jen ty plameny z loučí, které nebyly daleko od stropu, na kterém byly molitanové plašiče hluku. Bezpečáci a sbor dobrovolných hasičů by zaplesali. Naštěstí nic nezahořelo a TRAUTENAUER 666 mohli začít se svojí produkcí pěkně zostra. Hrál se svižný blackmetal, který zpomalil jen technický problém na kytaristově aparátu, který spočíval v uvolněném šroubku. Na zpěvákovu výzvu "Kubo, potřebujeme malej křížák", reagoval vedle mě stojící sympatický bard v onášivkované džízce "Hákovej." Příznivci blackmetalu jsou prostě veselé kopy. Zatímco Krajiny hmly hráli ve tmě, Askeregn měli svoji oranžovou žárovku, Sekhmet si svítili kouřovými efekty, tak světlo na trutnovském blackmetalovém pódiu obstarávaly zmíněné ohně. Společně s outfity muzikantů šlo opět o velmi povedenou vizualizaci. Prostě to vypadalo dobře. Při jedné písni, která mi hodně připomínala svojí rychlostí a atmosférou trošku známější kolegy z branže Marduk, se odkudsi vynořili tři debilové a začali pařit jako na Obscenu v kotli. A rozhodně lidi kolem sebe nešetřili. Vzhledem k malému prostoru, zapáleným ohňům a použitým materiálům kolem, no prostě inteligence sama. Stejná situace se opakovala i při další "mardukovské" písni. Jako kdyby ty debilové čekali právě jen na tyhle dva songy. Trautenauer 666 zahráli také výborně, avšak vrcholem večera byli rozhodně Sekhmet.
Zašel jsem si koupit LP Maniac Butcher a dozvěděl se, že kdysi dávno, jeden nejmenovaný veganský fotbalový fanoušek, který nenávidí blackmetal a na každém černém kroku vidí nácka, dělal právě koncert Maniac Butcher. (nebo CD? Už si nevzpomínám a je to jedno). Poslední kapela začala připravovat svoje nástroje v době, když už měl být půl hodiny konec celé akce. Poláci WISIELEC se mi ale nelíbili. Bylo to na mě utahaný, zvuk to mělo divnej, bicí mi přišly špatný. Prostě divný. Ale pozor, světla měli dokonalý! Prostě se nezhaslo a svítilo se všude. Taky řešení. Ale ne pro blackmetal... U třetího songu jsem se rozloučil s kámošem a odcházím z klubu. Venku je mlha až někam do piče a na obrubníku s hlavou mezi koleny sedí jeden z kokotů, kteří svým trapným pařením znepříjemňovali život lidem při Trautenauer 666. Byl to skvělý koncert výborných kapel a já musím říct: Jen houšť.
