Letos poprvé od roku 2000, kdy jsem byl na OEF poprvé, jsem se na něj netěšil. Na druhou stranu jsem ale ani nebyl zklamanej, že tam "musím" jet. Jen to pro mě už nebyly druhý vánoce, tak jako v minulých letech. OEF se vyvíjí směrem, který se mi moc nezamlouvá. V podstatě tam není žádná brutální muzika (ne, deathmetal za brutální opravdu nepovažuju), rozuměj opravdovej nasranej grindcore (jo je tam, ale málo nebo nějakej divnej), žádný noise bordel, žádný blackmetal (hehe), šíleného selfie klauna už taky nikdo nikdy překonat nemůže. Navíc zlí jazykové tvrdí, že ta skvělá podpora města a výborné vztahy s radnicí Trutnova, zas až tak výborné nebyly a festival se asi bude stěhovat někam jinam. Takže pokud se přestěhuje z Bojiště někam do prdele, i kdyby to mělo bejt do Hradce, kterej mám mnohem blíž, je na 99% jisté, že už nepojedu. Pokud tam teda nebude přibývat blackmetal (muhehe), nebo něco co by mě nadzvedlo ze židle. No a pokud festival zůstane na Bojišti, zvážím svou účast. No zkrátka letošní ročník beru prostě tak nějak s prstem v nose. Žádný nadšení jsem před festivalem neprožíval, všechny ty deathmetalové a thrashmetalové kapely mi byly ukradené, předražené pivo a jídlo mě sralo, nohy mě bolely, záda mě bolely, dva dny dovolený na to padly, léčit se budu ještě celej příští tejden... Zkrátka, takhle velká akce už není pro mě. Bejt to dva dny jako před dvaceti pěti léty, nebo ještě líp jeden den, bylo by to skvělý. Akorát že fanouškům z druhý strany zěměprdele by se sem na dva dny asi nechtělo. Začarovanej kruh tohleto.
Když se podívám na středeční program, znám z celého dne 6 kapel. A z těch šesti mě zajímal snad jen Bad Acid Trip. Čtvrtek nabízel stejné množství kapel, které jsou mi nějak známé a nejvíc jsem se těšil na Fredag Den 13-E. A teď ale pozor, pátek, tak ten nabízí až 7 jmen, které znám!! Bohužel jsem všechny už několikrát viděl, nebo je vlastně vidět vůbec nepotřebuju. No a sobota je opět jen o šesti jménech, které jsou mi povědomé. A z nichž je 6 co nepotřebuju nutně vidět. Anebo jsem viděl. Samozřejmě jsou tam i právě ty neznámé kapely, které většinou bývají lepší než kdejaký headliner. Jenže ty hrajou v tak napiču čase, že skloubit to tak, abychom se my staří bardi trochu vyspali, viděli headlinery a vydrželi celý den, je v našem věku téměř nemožné. Celoživotní špatná životospráva, galony vychlastaných piv, vrozená lenost a těžká obezita si na mě vybíraji svoji daň a dát víc než dva dny tak abych festival viděl celej, je nemyslitelné. Takže se nabízí možnost, že prostě co uvidím, to uvidím. Ale vám to může bejt jedno, protože se to stejně v reportu nedozvíte. Tenhle krátkej report nebude vůbec o kapelách. O těch bylo napsáno dost, navíc deathu, thrashi, crustu, punku a podobným nerozumím. Tenhle report bude o tom co ses děje kolem.
Letos jako každý rok nechávám auto na parkovišti. Letos poprvé to ale byly nervy. Přijel jsem tam a všechna místa byla obsazena. Tak jsem objel těch pár metrů a znovu vjedu na parkoviště, jestli se třeba někdo neodporoučel do hajzlu. Jenže nikdo se do hajzlu neodporoučel. Tak jsem to znova objel, v tom provozu, který tam panuje, jedno objetí těch pár metrů zabere klidně i pět minut. A zase furt plno. Tak jsem to šoupnul do místa, kde se asi parkovat nemá s tím, že třeba dostanu botičku. Vylezu, že půjdu na festival, ale v tom vidím, jak se někdo poroučí do hajzlu. Sednu za volant a honem to objet. Jenže jako naschvál snad deset minut nejde vjet do silnice. Bylo téměř jisté, že než se dostanu znovu na pakroviště, někdo mi tam vjede. Stáli za mnou asi všichni patroni parkovišť, protože mi tam nikdo nevjel a já tak ukořistil poslední místečko. A honem do areálu, vyhledat Marjána a kluky a honem pivko. Loni jsem neměl ani jedno pivo, protože mi habrovala pumpa, tak jsem se docela těšil na Ratara. Ale za 80Kč? A kurva... Prší. A kurva... Když trochu přestalo pršet, šli jsme omrknout novou hospodu Trautenberk. Dobře jako!! Parádní fancy prostor, velkej, světlej, fakt pěkný. Ceny jídel už moc pěkný nebyly. Rizoto za 250Kč a dle kluků bylo mdlé, takové jakoby školní. Já si dal gulášovku za šedesát. Ta byla poctivá, hustá, avšak překořeněná. Ale dobrá. Jeden krajíček tmavé veky k polévce si pán z Krkonoš počítá na 10Kč. Pivko tam měli pouze Trautenberk, a sice 11, 10 summer ALE, 13, 14 APA. Jedenáctka měla barvu ranní moči důchodce, ale chuť byla v pohodě. Trochu mě zarazil počet personálu, jehož bylo 7 kusů. Na to že po celou dobu festivalu tam téměř nikdo nechodil, myslím že trochu naddimenzovaný počet. Jde se popíjet na festival. Prší, ale pod pivními stany je sucho a útulno. Když jsem se šel vyčůrat, zjistil jsem, že dle vzorníku, který vydala naše úžasná a skvělá světová nejlepší firma, můj kapitalistický chlebodárce plný inženýrů a odborníků na slovo vzatých, bych měl více pít. Byl jsem zkrátka podvyživenej z hlediska chlastu.
Další chcaní o pár minut déle, dle firemního vzorníku hlásí: Pozor! Piješ moc!!... Ještěže tu naši firmu máme, jinak bych vlastně vůbec netušil, kdy si mám dát pivo... Když hraje kapela co se mi nelíbí, jdu si projít distra. Bylo jich tam celkem dost, jako každý rok. Já měl jediný cíl, koupit si LP DEMIMONDE. Když si ho kupuju, ptá se mě nějaký týpek, jestli tu desku znám. "Abych neznal vole. CDčko mám doma už třicet roků. Hele tohle je fakt dobrý. Kup si to taky." No nakonec z něj vyleze, že to album zná dobře, že ho nabubnoval... Vrátím se k pivu. Ač Ratar, byl pěkně hnusnej. Během jedný minuty bylo bez pěny. Sorry, ale za 80 kaček bych čekal lepší pivko. Zkouším tedy Cider, suchej, ujištěn, že je skvělý, přímo od pěstitele jablek. Za 85Kč dostávám hnusnej, po myších smradlavej, nechlazenej drink. Paráda. Díky!! To byl vždycky můj sen... Když to znechuceně dopiju, za ty prachy jsem to vylejvat nechtěl, jdu si spravit chuť na kafe. Řikám slečně "Ahoj, hele já tomu vůbec nerozumím, doma si melu arabicu, takže chci velký černý kafe." Slečna úslužně "Ale zajisté, jak je libo mladý krásný pane..." Odcházím s na můj vkus malou kávou v papírovém kelímku za devadesát korun českých, čísly 90Kč. Ceny jídel snad ani nemá cenu komentovat...
Nevím jestli na fotce je něco vidět, ale ceny nebyly navrženy pro našince. A to se tam pak nacházela ještě ulička s jinými různými pochutinami, kde byly ceny ještě trochu vyšší. Naopak pizza mi přišla přiměřeně drahá. Zkrátka nejeden by se z těch cen posral. A to čekalo také mě a poprvé v životě jsem využil výdobytku moderně pospolné společnosti, konkrétně VIP hajzly. Přijdu k obsluze a ptám se: "Ahoj, jak to tady funguje?" Sympatický mladík vysvětluje: "Zaplatíš a sereš." Paráda! Konečně někdo, kdo nazývá věci pravými jmény. Takže jsem zaplatil 25Kč a sral jsem. Na festivalu do porcelánové mísy. To je k nezaplacení vysrat se v klidu a pohodlí. Přátelé, tohle byly nejlíp investovaný prachy v mým zbytečným životě.
Kolem festivalového areálu neustále pendlovali fízlové. Jedny jsem potkal s Amorfisem, když jsme šli ve čtvrtek na ranní kapely. To hovado policajtský úplně normálně s klidem na motorce jelo po chodníku. Do mě vjel takovej vztek, že jsem musel jednat a když fízl zastavil svůj dvojkolový křáp a začal sundávat helmu, hlasitě a zřetelně na něj výskám: "To se dělá, jezdit po chodníku??" Pan policista nereagoval, ale z pod helmy se mu začalo kouřit, jak se v něm vařila krev. Zvýšil jsem na něj tedy hlas ještě víc: "Po chodníku se na motorce nejezdí!!" Nasranej fízl procedil mezi zubama: "Tahle motorka může." Kokot jeden ty vole... "Jo píču vole. Kdybych to udělal já, tak mi dáš flastr!" Tak takhle jsem byl já drsným festivalovým návštěvníkem, kterému ten pán v uniformě, co jel na motorce po chodníku, pomohl a ochránil mě. Cestou dál k areálu na první kapely taxikář málem sejmul běžce a na třicítce naopak mě málem sejmula nějaká píča v oktávce. Ještě snad i přidala na šedesát, aby mě stihla na silnici při přecházení. To že na maximální třicetikilometrové rychlosti si to tam kamiony haseji devadesátkou a ani jedna policejní hlídka ani jednou nezareagovala tak jak by měla, jen dokazuje zoufalost jejich hlesla Pomáhat a chránit. Další den se s oteplením také objevily první kozičky krásných děvčat, kterých bylo na festivalu opravdu mnoho. Za nejhezčí považuji ty nejvíc potetovaný, propíchaný, barevný, otrhaný. Zkrátka crusterky opět vyhrály ve svém půvabu. Co na tom, že hned první den se vyválely v blátě a byly špinavý a neustále pařily a chlastaly a hulily. I tak to byly nejhezčí holky. Jasně, doma bych to asi nechtěl, ale na pohlazení oka byly nejvíc.
Jelikož pivo je hnusný a drahý a cider od soukromníka ještě hnusnější a dražší, využívám možnosti popíjet zázvorové pivo, které je skvělé a také jsem objevil čepovanýho grepomelovýho Birella, který v kombinaci s ledem neměl absolutně chybu. Hned vedle zkouším jiný Cider a ten byl také vynikající. Dostali jsme chuť na polévku gulášového typu. Ovšem ne takovou tu, co má cenovku jak v Alcronu, ale takovou tu obyčejnou dělnickou. A tak zajdem na benzinku ONO, kde je obsluha příjemná jak drobečky v posteli. Patrně nasraný pán, že musí makat ausgerechnet když je festival. Byl podrážděný jak zapařená píča a řval na každého, kdo se odvážil říct, že k polévce chce rohlík, že žádné rohlíky nemá, že "kdo kurva moch tušit že se prodá šestset rohlíků". No podle mě se to čekat dalo. Navíc stačilo vzít auto a jet do nejblížšího obchoďáku koupit dalších šestset rohlíků, nebo chleba a všechno by prodal. Takhle ten socialismus nevybuduješ soudruhu!! Také jsem na druhou benzinku zašel na kafe do automatu za 25Kč. A rozdíl mezi tím včerejším v areálu a tím dnešním z automatu? V ceně? 65Kč. V chuti? Žádný... Co se kotlení pod kapelama týká, letos to bylo střídavě oblačno. Byly kotle, kdy se tam jako motalo pár ožralů ale taky megacircle, kde řádili crusteři a crusterky a vytahovaly kozy a pinďoury. Největší kotel celýho festivalu byl při jedný kapele, která do setu zařadila pásmo coverů od kapely QUEEN. Tolik šťastných upocených lidí pohromadě těžko pohledat... V rámci programu bylo i několik specialit. Nebudu jmenovat přímo, ale na konci jedné fakt speciální věci zbyl čas i pro noiseovou vsuvku, která mě krutě zaujala. Ta vsuvka mi dala vzpomenout na dobu dávno minulou, kdy jsem viděl NAPALMED, jak Radek Kopel řádí se svými mašinkami. Když to skončilo, vyhledal jsem svého kámoše a řikám mu: "Ty vole Radek by měl radost." Ten se na mě podívá a řiká: "Ty vole ty nevíš kdo to byl? To BYL Radek vole!" Já ho nepoznal. Naposled jsem ho viděl jako dlouhovlasého kučeravého usměvavého mladíka. Takže nebyla šance že bych ho mohl teď po letech poznat. Každopádně při jeho kratičkém běsnění mi naskočila husí kůže na rukách. Zkouším pivko a zjišťuju, že se zlepšilo, takže si žaludek po všech těch sladkejch dobrůtkách léčím hořkým Ratarem. V pátek jsme zašli do města na tradiční pizzu. Za 280Kč s diškrécií, jsem dostal vynikající pizzu, která se dala sníst jen s velkým úsilím a čepovanou malinovku. V sobotu jsme zašli o pár metrů dál do restaurace Jednička, která se teda moc nepochlapila. Za pouze o 40Kč menší útratu s diškrécií, jsem dostal holandský řízek, ve kterém chyběl sýr, trošku bramborové kaše, která byla plná hrudek a polita nějakým zpěněným máslem. Navíc to bylo silně nedochucené. K tomu lahodný grepomelový Birell, podáváno v nevětrané místnosti ve vedru, kde se okna nedala otevřít, protože to by kurva museli vyházet všechny ty píčoviny z parapetu co tam měli zaprášený. Vedle mě sedící kámoš si dal výpečky s bramborovým knedlíkem. Ty knedlíčky byly fakt malý a úzký. Absolutní nepoměr vůči zelí a masu. Na dotaz, jestli by nebylo možné dostat ještě dva bramboknedle, servírka odpověděla že rozhodně ne, že "To byste si musel objednat další celou porci." No pááánové teda... Oni ty naše prachy v hospodách snad nechtěji nebo já nevim. Každopádně za mě rozhodně nespokojenost. Pak si chci dát na náměstí zmrzlinu. Já se z těch podnikatelů poseru. Ty vole sobota poledne, festival ve městě a zmrzka zavřená. Jdu teda aspoň na benzinku na kafe. Jako naschvál, když už se to sere, mi automat vydá děravý kelímek. A za chvíli se opatrně přibelhá nějaký pán. Zcela evidentně není návštěvníkem festivalu a prosí, jestli bysme nebyli tak hodní (mezitím se z restaurace vrátil k benzince i Magi), a nedali mu pár drobných. Že je to kamioňák, kterému nezpalatili a že má už 26Kč, že on si nechce koupit alkohol, ale párek v rohlíku. A mě se na čele téměř okamžitě rozsvítil neonový nápis Matka Tereza. Z peněženky jsem vytáhnul stovku a dal jsem mu ji. Týpek měl nějakou zakrvavenou nohu a byl celej takovej jako že má strach z lidí. V ruce žmoulal těch pár mincí co mu už asi dal někdo jiný. Když jsem dopil kafe, tak jsme šli s Magim do areálu a onen obdarovaný chlápek si opravdu lačně vychutnával párek v rohlíku. Popřáli jsme mu dobrou chuť a já měl takovej příjemnej pocit, že jsem udělal něco správně. Stejně jako když jsem den předtím šel od auta zpět na festival a nějaký potetovaný svalnatý chlap, který seděl na podezdívce plotu se najednou zvednul a nechal tam ležet telefon, peněženku a nějaké drobnosti a odcházel pryč. Tak na něj houknu když už byl na druhé straně silnice a on přicupital zpět a hrozně děkoval a podával mi ruku... V sobotu v podvečer jsem zjistil, pokud mě zrak nešálil, že to byl zpěvák goregrindové kapely Rectal Smegma. Poslední věcí, kterou zmíním v tomhle buznareportu je, že na můj vkus bylo letos až moc problémů s kabelama a bicíma soupravama. Jednomu bubeníkovi odlétl činel, několika bicmenům povolily držáky nebo stojany, a dokonce i jeden buben se při hraní sesul k zemi. Stejně tak problémy s kabelama k mikrofonům nebo ke kytarám probíhaly po celou dobu festivalu. A když jsem se šel podívat na čínskou kapelu barevnovlasých punkérek, řikal jsem kámošovi, že by byla prdel, kdyby měly nějaký jiný, čínský koncovky na kabelech. A když už se mělo hrát, jdu se podívat blíž a ty vole oni tam fakt řešili nějakou redukci na naši evropskou zásuvku. To nevymyslíš...
Moje hudební TOPy festivalu.
Středa:
1. HIDEOUS DIVINITY
2. GUTURAL DISGORGE
3. PAEDIATRICAN
Čtvrtek:
1. PRO-PAIN
2. SEASON OF THE DEAD
3. INSANITY ALERT
Pátek:
1. RADEK KOPEL
2. MORTA SKULD
3. FLESHCRAWL
Sobota:
1. RECTAL SMEGMA
2. MACERATION
3. SOCIAL SHIT
Jako celkový výtěz v mých uších vyšli HIDEOUS DIVINITY a můžou si všichni políbit prdel.
