Zobrazují se příspěvky se štítkemGluttony. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemGluttony. Zobrazit všechny příspěvky

NICE TO EAT YOU 2026



Tak vám nějak nevim. Dopředu jsem věděl, že bude počasí na hovno, že bude kosa, že tam nebude v podstatě jediná kapela, která by mě nějak zajímala, že to bude stát hodně peněz poněvadž si zase nakoupím desky téměř neposlouchatelné, že se ze všech těch vypitých piv a snědených separátů budu tři dny léčit, a stejně jsem tam jel. A jel jsem tam rád. Sešel jsem se tam totiž s naší partou, se kterou se vídáme jen na festivalech dvakrát do roka. A to se počítá! Jen kdyby nebylo to globální oteplování. Kde je ta umaštěná kunda Gréta s tou svojí hořící planetou? Ty vole... Patrně nejhorší možný jarní víkend podle předpovědi počasí, si pořadatelé vybrali. Obzvláště pátek vypadal vyloženě škodolibě. Ještěže jsme měli kde péra smočit...éééé tedy samozřejmě myslím kosti složit. Naše chatička, kterou máme v areálu již třetím rokem se za tu dobu téměř nezměnila a i když se jedná spíše o nouzové ubytování ve smyslu vybavenosti a kvality, těch pět tisíc za plnou chatku na celý festival za čistou postel, sprchu a výserník, je nedocenitelných. I když se jedná suverénně o nejhorší chatku v areálu.


Hele i kdyby jaderné hlavice padaly, (nejlíp na Prahu samozřejmě), stejně bychom se nacpali k Medvědovi do auta a jeli bychom. Tak se tedy stalo, že Medvěd se chopil volantu, neboť je to chápavý Medvěd a pochopil že nikomu jinýmu z nás se nechce volantu se chopit, a proto musí pochopit, že se ho musí chopit on. A on to pochopil. Samozřejmě kdyby chtěl, tak nás všechny najednou rozmáčkne předkožkou, ale on je takový ten hodný, pohádkový Medvěd. Roli spolujezdce jsem přenechal Amorfisovi a já vzadu s Magim oddávali jsme se hrátkám všelijakým. Nedávno jsem tu psal, že už v reportech nebudu psát o naší partě, co se kde přihodilo, co kdo řekl, ale víte jak.... Co jinýho bych kurva měl psát, když deathmetalu neholduju plnými doušky, nerozumím mu a prostě se mi buď líbí nebo nelíbí, což se zase nemusí líbit těm, co deathmetalu rozumí. Tentokrát tedy nebudu hodnotit kapely já, ale kluci, bezprostředně po skončení setu, ještě když budou plni dojmů. No i když... První hláška proběhla ještě před odjezdem. Když jsme přijeli k Magimu, hlásí Magi směrem k Amorfisovi: "Ty vole, ty máš jen šest plechovek? Ty se letos naběháš k výčepu." Amorsfis s klidem ledovým bohémsky odvětí: "Mě na pár krocích navíc nezáleží." Samozřejmě se jedná o citaci z našeho oblíbeného filmu o vojákovi Švejkovi. Když jsme se nacpali do auta a vyrazili, poslouchali jsme hlavně Vomitory, nad kterým se přední pozice v podobě Medvěda a Amorfise rozplývaly, narozdíl od zadních pozic, tedy Magiho a mě, kteří jsme kroutili nudou očima. Kousek za Jičínem proběhla druhá hláška, když jsme jeli kolem krásného stáda pasoucích se černých krav. Medvěd: "Amorfis když na ně kouká, tak vidí stejk nebo hovězí guláš." Amorfis procedí mezi vousy: "Bejvalku." Naše Škodověnka propukne v smích a já věděl že se festival povede. Po zabydlení se zdravíme se stále stejnými rypáky, které vidíme na festivalech,  mimo jiné třeba masového knedlíčka Šakala, který krásně zapózoval, neboť ho zajímalo proč si píšu poznámky a slíbil jsem mu, že tady bude zvěčněn. Tento milý člověk má zkurvenou hnátu a taky pořádá festival, tak tam všichni jeďte, ať mu uděláte radost.



První kapela letošní chřibské sezóny se jmenovala  COCONUT CLIT CRUSHER kterou pro vás zhodnotil Malej Jára: "Já mám gore rád, ale že bych se z toho posral? Na začátek dobrý, ale samostatně bych na to nešel." Já jen dodám, že to byla sračka. Podobně bych viděl i druhou kapelu, kterou byli SPANKY HAM, kterou budu hodnotit já, neboť nehráli deathmetal. Asi takhle... před dvaceti lety bych byl paf z jejich gumových prasečích rypáčků a asi i muziky. Ovšem v podzimu mého života to na mě působilo zbytečně. Navíc bez bicmena a basy a potichu. Nuto ovšem podotknout, že byli o level lepší, než první kapela a byli odměňováni slušnými aplausy. O tom, která z těch kapel byla horší, se můžete rozhodnout na základě videí níže, která jsou ještě horší než obvykle. A od mojí kritiky nic nezachrání ani David Hasselhoff, který přijel na festival zapařit.




Tou dobou, stále ještě nevyžvanění, poněvadž jsme se dlouho neviděli, ptám se SODíka: "Přijedeš k nám na Sadistic Fest?" - "A kdy to je?" - "Tejden před Čekdetfestem." Magi se vloží do hovoru a ptá se: "A kdy je Čekdetfest?" Aniž bych hnul brvou, odpovím: "Tejden po Sadistic festu." A vyprsknul jsem smíchy. Je zajímavé, že se tím diskuze ukončila a nikdo se vlastně nedozvěděl, kdy ten Sadistic fest je. A je čas na další hlášku, kterou jsem si poznamenal, a která vás nechá chladnými stejně jako ty předešlé, protože takhle to s hláškami přenesenými přes klávesnici prostě je. Všiml jsem si tam jednoho kluka, který měl místo rukou pahýly, patrně po úrazu, a stejně byl tak šikovnej, že dokázal na telefon natáčet kapely. A tak do větru prohlásím, že jsem byl kdysi na kapele Mrázek, jejíž kytarista neměl ani jednu nohu a ruku neměl a i tak hrál na kytaru. Magi jen s respektem prohodí: "Kam se na to hrabu..." (nemá palec u nohy, který mu rozdrtila cihla nebo kus zdi, když byl ještě malé magiminko). Kámoš se nám zase svěřil, že má známého, který přišel o obě ruce a jmenuje se Petr. Dostal přezdívku Petr Bezruč... No nic, jde se na další kapelu a tou je banda STUHLGÄNG, toho času první kapela, která měla živého bubeníka a basáka. Zpěvák byl ale divnej. Byl navlečený do posraný plínky, měl slizké pohyby, mluvil jak bukvice,  a byl prostě divnej. Jak by řekla umělá inteligence: "Přihřáté tanečky zpěváka v pokálené plínce jsou legendární." Magi hodnotí: "Přišlo mi to jako klasický gore, ale spíš zároveň jako parodie na Gutalax". Souhlasím s obojím. Bylo to bez přidané hodnoty. 


Další pičkou na čuráka byli DISFIGURED CORPSE, a ty budu hodnotit já, neboť klukům nebyla tato banda dost dobrá na to, aby na ni zašli. Disfigured Corpse byli úplně výborný. Napalm Death hadr vole! Kdybyste postavili fanoušky Napalm Death se zavřenýma očima před Disfigured Corpse a řekli jim, že je to Napalm Death a že hrajou songy z nového alba, které ještě nikde není ke slyšení, pochcali by se blahem. Jakmile byste jim otevřeli oči, prskali by, že je to sračka. Ne. Nebyla to sračka. Byli vynikající!!


Potkávám pana Vlastimila Henycha a nechává mě to absolutně v klidu. Ovšem když o kousek dál potkám zpěváka z ranných Deaf And Dumb, náramně jsem si s ním opilecky pokecal. Kámo, jseš borec! HENYCH 666 zvučí jak prdlej a zařídil tak půl hodiny sekeru. A ještě navíc to znělo jako rock´n´törr. Tohle není žádnej black volové. A jak to viděl Amorfis, toho času veliký fanoušek kapely Törr? "Trochu zklamání. Ve Volyni jsem si je užil víc." Já jen doplním, že ač kritizuju, toto Henychovo vystoupení, se mi ze všech tří, kterých jsem byl svědkem, líbilo určitě nejvíc. A další kapelu, tedy FLESHLESS si myslím, že můžu taky hodnotit já, i když nejsem hoden jakkoliv žánr deathmetal brát si do huby, jezdím na ně už třicet let. Jako hele, oni jsou jak víno. Čím starší, tím lepší. Marján: "Já je mám rád. Pohoda." Medvěd: "Fleshless se mi líbili jako sviňa, teď mám žízeň, byl jsem v první lajně dej mi pokoj."


Večer se nachýlil a já běžím na kapelu SCATOLOGY SECRETION, neboť Pavouk hlásil, že jsou dobrý. Hráli brutal death se slamovými prvky a to bych do Pavoukových oblíbenců nepočítal. Měli perfektní zvuk!! Pavouk: "Byli pro mě na hraně, nemusím je mít, ale jsou dobrý."


A následuje čtvrteční headliner, PYREXIA. Zpočátku se mi zdálo, že to bude píčovina, ale pak se to rozjelo. Medvěd: "Pyrexia byla výborná do tý doby, než mě někdo shodil na zem a rozšlápl mi obočí" říká mi Medvěd celej od krve s ošetřeným okem. SODík také marodí, konkrétně ho donala jeho severská DNA, jež mu způsobila otok palce u nohy, který vypadal jako hnusné, nahnilé, oteklé zmokvalé červené hovno. To Pavouk a Amorfis i na pódiu při Pyrexii vylezli a zapařili. Jsou to ti dva nejošklivější ze všech. 



Po Pyrexii je už hodinu skluz, ale nám to nevadí, protože pan zvukař pouští nejlepší kapelu na světě, Helloween, a my si to užíváme. A poslední kapelu čtvrtka si dovolím taktéž hodnotit já, neboť jejich deathmetal byl trochu jiný. Kapela se jmenovala KHNVM a byla jedním slovem vynikající. Pavouk nám vyhrožoval, že budou nejlepší. Měli krásnou nazrlou kytaračku a i kdyby žádnou krásnou nazrzlou kytaračku neměli, stejně by byli nejlepší. Na piču bylo, že všichni po Pyrexii odešli a KHNVM hráli pro dvacet pět lidí. Kytaristka měla krásné nohy a když je roztála do metalu, byla cítit její mušlička. O lízání mušliček jen tak mimochodem bude i moje další povídka, jejíž vylízaný obsah se mi rodí v mojí vylízané hlavě. Jestli ji někdy zveřejním, ukáže čas.


Když je konec, pan zvukař opět pouští Helloween a my jsme tak natěšení, že si jdeme ještě pro pivo a posloucháme čtyřicet let starý heavymetal. Bohužel hned jak si pivka koupíme, tak se zhasíná a vypíná muzika a je ticho. Když jdu s Marjánem k chatě tak z prdele řešíme to, co by se stalo, kdyby se kluci zamkli. "Né vole, snad tak blbí a vožralí nejsou."  A víš co vole? Bylo zamčeno!! Kterej debil!!....... Neuběhnou snad ani tři hodiny spánku a třese se mnou obrovské zvíře: "Ptáku vstávej!" - "Proč?" -  "Protože je ráno vole." A do toho Amorfis začal štěkat a hulákat a chlastat a bylo po spaní. Kokoti dělali bordel a lemtali jedno pivo za druhým a my neodpočatí museli snášet jejich delirium dements. To se jim to chlastá a votravuje, když nešli chrápat ve tři ráno. Připomínám jim, že jsou to čůráci, že zamkli a my museli budit SODíka, který  nám dopajdal se shnilým palcem u nohy odemknout a že Medvěd má obočí roztržený a že to byl on kdo nás zamknul a že je to piča a že teprve dostane přes piču od své ženy, která dostane přes piču později. První kapelou pátka byli MOROUS. Už podle zvukovky to vypadlo velmi dobře, což potvrdil po skončení Marján: "Dost dobrý vole." Magi dodává: "Škoda že je tohle první kapela. Jsou výborný." SODík nadšeně hlásí: "To byl kurva votvírák!" A já doplním, že hráli víc švédsky než kterýkoliv jiný Švéd. Po skončení popíjíme venku, v kraťasech v pohodě (kde je ten déšť a deset stupňů vy tupci meteorologističtí?) a najednou jde kolem velký hnědý pes. Já: "Je opečovávaný, to vypadá." Magi: "To bude ňákej ohař." SODík: "To není loveckej. Je tlustej." Ondrášek sedící vedle mě, který nikdy nemluví, pronesl: "Asi neloví." OVERVALD lákali hlavně na kundičku za mikrofonem, ale jinak si myslím, že působili spíš průměrně. Bez poštěváčku na zpěvu by nebylo pořádně na co koukat. Navíc zvuk kytary byl divnej, jako kdyby na jeden efekt byla jen zpětná vazba a třeba přídavek zněl tak na piču, že kytara úplně zanikla. SODíkův verdikt: "Ta holka byla podle mě nervozní ale měla v hrdle zlato."


Další jsou na řadě CREEPING FLESH. Škoda, že si tenkrát Entombed ten švédskej zvuk nenechali patentovat. Každá druhá deathová kapela chrastí jak Švédsko. Stal se z toho už takovej evrgrýn, který samozřejmě fanoušky chrastění, jako je Marján vždycky nadchne, ale třeba mě to už u pátý kapely nudí. Díky tomu, že znějí jako Entombed, nemají svůj xicht. Marján hodnotí: "Dobrý, ale kdyby zrychlili trošku." No a únava z nedostatku spánku se dostavila, tak v příštích desítkách minut probíhá jídlo káva siesta. Narozdíl od Medvěda a Amorfise, kteří od rána chlastají a vůbec se neodsáli od půllitrů. Jako kojenci od mateřského prsu. Ty budou vypadat... Jdeme až na DEAD CHASM, neboť prý pyšní se buchtou za mikrofonem a vole uplně vynnikající oldschoolovej deathmetal. Nejdřív jsme nevěděli, jestli je to holka nebo kluk. Žádný kozy, mejkap. Marján: "Ale ona není uplně hnusná..." Pavouk: "Vynikající!" Celou dobu na ni koukal a pouštěl slinu. 


Medvěd sedí tam, kde si sedl před několika hodinami a furt pije. Pije a pije a pije. Leje jedno za druhým. Pak zase chvíli kecáme se Šakalem, toho času masovým knedlíčkem, když jde kolem jeho kámoš a praví: "Šakale, taky máš ten kelímek rozbitej? Je furt prázdnej." Ano, docela často jsme kelímky měli rozbité i my, neboť pivo Březňák, za směšných 50kč jedenáctka, (k dispozici byla za stejnou cenu i dvanáctka od Zlatého bažanta a dražší speciál od Beránka) mizel z kelímků rychlostí nevídanou, neboť letos řekl bych byl Březňák pitelnější než obvykle, což já vůbec nedokazuju, protože dokážu pořádně pít jen jeden den a to byl čtvrtek. Ovšem Medvěd s Amorfisem, jak je naznačeno před několika větami, ti se do rozbíjení kelímků pustili s vervou sobě vlastní. SEPULCHRAL CURSE začínají krásnou melodickou epickou pomalou písní, která mě vyloženě nadchla. Bohužel to bylo asi jen nějaké intro, protože byla jediná taková. Zbytek setu byly vypalovačky. Ale furt dobrý. Má to přidanou hodnotu v použití melodií. Není kdo by hodnotil, neboť buď nechcou, nebo závodí kdo rozbije víc kelímků, takže hodnotím já: "Velmi, velmi!!!! povedené." A tou dobou se dozvídám, že náš Malý Jára možná dneska zasune, řikal Magi. Okamžitě pasuju pro tento festival Malinkatýho Jarouška na inseminátora. Medvěd je v takovém stavu, že rozbíjí kelímky tím, že je vylévá. Jeden přímý zásah dostal i Marján na jeho vycházkové kraťasy. Všichni kolem jsme se tomu smáli, až jsme se za břušiska popadali. Jen tomu Marjánovi moc do smíchu nebylo.  A pak se to stalo. Medvěd se rouhal před bohy. Marján mu totiž povídá: "Máš štěstí, žes mi nepolil nášivku Entombed." Medvěd neurčitě mávne rukou do prostoru před sebe, škytne a s přivřenýma očima se rouhá: "Ále prosimtě, ňáký švédský chrastidlo." Jasný důkaz toho, že měl asi dvanáct promile v žíle. V pátek začalo také mistrovství světa v hokeji a tak jako správní sváteční fanoušci jdeme do jídelny, kde jsme se chvíli koukali na zápas CZE vs. DEN. Ale ne všichni. Medvěď u to spíš spal, Amorfis furt chodil sem a tam, hubu nezavřel, s Němcema si povídal, a to prosím pěkně německy neumí ani slovo. My, co jsme v sobě měli nějakou energii, ale hlavně nám nějakej hokej může prdel políbit, zašli jsme na EPITOME, kteří ve stanu rozjeli parádní grindcore. Inseminátor se svojí křepelkou paří v první lajně jak kdyby měli dnes zdechnout. Hudebně to bylo mezi vším tím deathmetalem oživení a fakt mě ten jejich General Surgery, Haemorrhage a kvičení bavilo. 


Pak se čeká na pátečního headlinera, kterými jsou  DISHARMONIC ORCHESTRA. Medvěda jsme při pauze dovlekli do postele, kde se uložil k zimnímu spánku. Amorfis začal panákovat a my věděli, že je to konečná. Na Disharmonic Orchestra jsem vydržel patnáct vteřin jak mě to strašně sralo. Co naplat na další kapely čekat nebudu, protože nějaký dva čůráci mě nenechali ze včerejška odpočinout a od půl sedmý dělaji bordel. Medvěd včera rozsedl židli. Jako hele, tu by rozsedla i hubená holka, jak ta židle byla jen narafičená, opravovaná a lepená. Složili jsme třísky, které ze židle zbyly jen tak na stolek, který má také nejlepší léta dávno za sebou. Když jsem přišel na chatu, Amorfis chodí sem a tam a něco si mumlá. Já si v klidu popíjím a nechávám odpočinout nohy, když slyším, jak na zem dopadají kusy dřeva. Amorfis se jal dělati pořádek. Naházel tu rozbitou židli po částech před chatu z terasy a mumlal u toho: "No... A je uklizeno." Strašně mě to rozesmálo. On musí prostě za každou cenu i když sotva stojí na nohou furt někde chodit a něco uklízet. A že stál sotva na nohou dokazuje jeho rozseklé obočí, které se narodilo o několik okamžiků později, to když se Amorfis netrefil do postele. SODík mu utřel krev z xichtu a nedá mi to, jdu ještě mrknout na kapelu  GLUTTONY. Pánové jsou asi šprýmaři tak trochu. Se svým corpsepaintem k jejich chrastícímu deathmetalu vydržím dva songy a balím to. Cestou na chatu potkávám Marjána s Amorfisem a takticky jdu na opačnou stranu: "Marjáne, užij si to s ním." a šklebím se od ucha k uchu.


Ráno je hluk opět jen na naší chatě. Sčítají se škody. Boule, odřeniny a ano, rozseklé Amorfisovo obočí. Nenechal kamaráda Medvěda samotného s úrazem. A ani nevěděl že boural. Všechno jsme mu ochotně vypravovali. A ten valil oči. Pak se nám přiznal, že po panáku má menší okno a vůbec nic si nepamatuje. Také mu říkám, že ze zábradlí z plechovek sléval zbytky piv do kelímku a pil to. Bohužel pro něj, jedna plechovka sloužila i jako popelník na vajgly. Amorfis se na mě podívá a říká: "No vidíš, tak já včera i kouřil." Zašli jsme na polévku vážení! Já si dal česnečku za krásných 65Kč. Porce to byla enormní. Snesla by možná více česneku, ale zase byla plná brambor a také byla pikantní. Kluci měli zelňačku a ta vypadala s nakrájenou klobáskou a hromadou zelí také luxusně. Dokonce i Amorfis se uvolil a polévku si koupil. Ale než ji začal jíst, tak už stojí u baru s Velkým Járou a vypráví a vypráví. Vypráví od čtvrtka v kuse. Vypráví jak jsem zmínil i cízími jazyky,  i když cizími jazyky nevládne. Když už to vypadá, že začne jíst polévku, zvedne se, vezme si svoji porci a odchází. Medvěd: "Kam to neseš?" Amorfis: "Ať to mám blíž k výčepu." Tolik tedy, k tomu, že mu na pár krocích navíc nezáleží... 


Než se začne naplňovat hudební program, probíhá oficiální svatba dvou fanoušků festivalu. Hraje jim k tomu písnička od Guns´n´Roses, kterou jsem měl já jako svatební tanec před skoro dvaceti léty. Je to dlouhá píseň. Patrně aby měli trochu času navíc si to ještě rozmyslet. Amorfis: "Letos svatba, za rok rozvod. Dávám jim rok, maximálně dva." Pak zaznělo dvakrát "ANO" a potlesk a výskot a paroháče a úsměvy a další začátek konce života byl na světě. Pak zazněla Metallica, proběhly gratulace a za dvanáct minut bylo po svatbě. První kapela po svatbě byla salám metal a jmenovali se  CRYOFLUID CEPHALIC INJECTOR. Nejlepší byl basák. Měl kytaru asi s deseti strunami, ale brnkal furt na jednu. Kytaristka byla fajn. Rozdávala úsměvy a bicmen byl cyp nevídaný. Výborně při svém bubnování pařil. Magi: "Konečně taky něco, co se dá poslouchat." Já jen dodám, že je neuvěřitelný, že jde postavit celý hudební styl na jednom beatu, kterej se opakuje v každé slamové písni. Jak říká kámoš: "Lokomotiva, parní válec a sbíječka najednou."


ASS DEEP TONGUED byla pičovina zakuklená. Asi to byl stejnej basák jako předtím. Opět plno strun, ale v pohybu jen jedna. Píšu klukům do hospody, že je to salámovej Gutalax, tedy nic pro nás. Hodnotím já tak, jak by to asi ohodnotil Pavouk, kdyby tam byl: "Naprosto zbytečná kapela." Několikrát jsem tu zmínil naši chatu a dokonce i že zrovna ta naše je ta jedna nejhorší. Nám to nevadí hele. Stejně, co potřebuje průměrný alkoholik na festivalu, kromě postele, záchodu a někdy sprchy? Vlastně nic. Zmiňuju to jen proto, že třeba na promo fotkách kempu Bajtlich, to místo vypadá nádherně, že byste klidně tam zajeli na víkend. Opak je pravdou. Tam se zastavil čas někdy v roce 1983. Ano, probíhají nějaké opravy, a nejspíš ne vůbec levné, ale ve výsledku nejsou vidět.






Na INCARNATE jdu ze zvědavosti. Nelíbili se mi nikdy ať už sestava byla jakákoliv. Nyní v kapele zpívá syn pana pořadatele, a narovinu, vůbec se mi to nelíbilo a jak jsem slyšel na mladého Prokoše pět samé chvály, já myslím, že uběhne ještě dlouhá doba, než se vyvaruje chyb, které mají ve výsledku ten efekt, že chvíli není slyšet jeho zpěv a chvíli je zase naopak moc nahlas. Ona ani hudba Incarnate není nic co bych hodnotil kladně. Ale zase odezva byla velká. Proběhla při setu i oslava Markových zpěvákových vosumnáctin. Na pódium mu přinesli dort a šampus, který on zaklepal, odšpuntoval a vystříkal se do xichtu. Přímo do očí, které ho asi štípaly, protože si je pořád vytíral. Ale rozmrkal to a opět se chytl mikrofonu a kvičel a řval a zpíval. Odcházím, protože mě začínají bolet záda a potkávám Medvěda. Říkám mu, že má monokl jako měla stínování očí Britney Spears v devadesátkách. Někdo pronesl, že je Briney Spears blbá. Medvěd: "Je pěkná, má charisma..." Já ti dám charizma. Pěkný kozy a píču má! A pak nastupuje maďarský AGREGATOR a mě to přijde jak nějaká zábavová heavymetalová blbost z Dolních Kotěhůlek. Zašel jsem radši na oběd. Dal jsem si VKZ, tedy vepřo knedlo zelo. Ty vole!! Taková porce za pár peněz (186Kč tuším).  Neskutečný. Ovšem to co později nandali na talíř Marjánovi, to se nevidí jen tak někde. Tohle byly regulerní tři porce masa. Chuť byla vynikající, maso se rozpadalo, knedlíčky houskové a bramborové, zelíčko červené sladké, bílé kyselé. No do píči!! 



Následní PURULENT SPERMCANAL se mi líbili. Kluci je prochlastali a projedli, ale já poctivě pokoukal a vydržel do konce. Kdo je nezná, tak hrajou ve dvou, a hrajou goregrind. Když to skončí, potkávám Velkýho Járu a ptám se: "Kde je inseminátor?" - "Bral si klíče a šli do auta. To je spermcanal..."  


Následní MURMUR mě nudili už při zvukovce. Poslední bandou, kterou jsem zvládl na letošním Najstuýtjů byli GRACELESS, kteří hráli velmi příjemný melodický deathemtal, u kterého jsem vydržel až do konce. Jupííí. Zbytek kapel vynechávám, protože třeba například HATE mě můžou prdel vylízat a ty ostatní vůbec neznám. Navíc když jsem se dozvěděl, že Hate měli před sebou nataženou oponu aby na ně nebylo vidět, stydět bych se musel kdybych tam byl. Takhle jsem si v klidu lehl a čekal na odjezd. I letos jsme říkali, že jestli už se na to radši nevyserem, že už nejsme nejmladší, hlavně Magi, žejo, ale je mi jasný, že většina z nás příští rok pojede zase. Už jen kvůli tomu, že jsme si nakoupili vstupenky na příští ročník. A zase se opijem a rozbijem. A muziku užijem.

Pár dalších hnusných fotek je tady.

UNITED IN BRUTALITY 2023

 


Jakýmsi rozloučením se s festivalovou sezónou roku dvoutisícého dvacátého třetího, který byl pro mě osobně festivaly naplněn na maximum (květen NTEY, červen CZDF, červenec OEF, srpen DCP), což možná do budoucna budu muset omezit, se stal UNITED IN BRUTALITY. Jenže když ona je moje milovaná žena vždycky tak nadšená, když vypadnu na tři až pět dnů z baráku a zklamaná mě při mém návratu vítá slovy "To už seš tady?", tak já ty koncerty a festivaly vlastně navštěvuju jen kvůli jejímu dobrému pocitu. Tak moc ji miluji... Dobře, tak už jsme všichni dozvraceli a vrhneme se na festival, který jsem už na jaře označoval za nejlepší akci tohoto roku. Jak to dopadlo se dozví nenáročný čtenář níže. Do kempu u Ferdinanda jsem letos z naší party jel sám (!!!), protože pro Magiho tenhle festival není, on je spíš na ten Deathcore a gore, Medvěd s Amorfisem naprosto nerozvážně už na jaře naplánovali cestu na otočku na koncert ...And Oceans, který se konal v horoucích prdelích v termínu festivalu a na který nakonec samozřejmě nejeli právě proto, že se konal v horoucích prdelích. Já uvažoval rozumně a když jsem na plakátu uviděl jako bonus i tři blackmetalové kapely, Srbská kamenice pro mě byla jasná volba, stejně jako pro toho ogara poctivá káva Jihlavanka ve známé reklamě. Chatku jsem tedy zabůkoval i když jsem vůbec nevěděl, jestli ji naplníme. 


Jirka, takřečený Karel, zlořečený Pavouk, neboli Spajdrmen přislíbil, že v chatce se mnou složí po proposlouchaných dnech a vypitých hektolitrech piv velmi rád svá záda na postel a posledním do naší tříčlenné party byl dnes ještě nezmíněný SODík, který též nedbal řečí o koncertě ...And Oceans a jako rozumně uvažující člověk nezazmatkoval a stejně jako já, zakoupil už na jaře vstupenku na podzim na United In Brutality. Tato akce byla v kempu u Ferdinanda poslední akcí pod hlavičkou pana Prokoše. Od příště se jeho festivaly stěhují do jiné lokality, o čemž se jistě zmíním v reportu za 8 měsíců. Vyjel jsem tedy sám s tím, že se s klukama sejdu až na místě. Ale že se s jedním z nich sejdu takovým způsobem, že jsme ke kempu přijížděli hned za sebou, jsem nečekal. Po zaplacení parkovného, zabydlení se a okouknutí situace (téměř nulová návštěva) jsme zašli na první pivo. K dispozici byla jedenáctka od pivovaru Březňák, a dvanáctka od Zlatého bažanta anebo polotmavá třináctka od pivovaru Beránek. My si dali za 40Kč Březňáka a upřímně, nebylo to dobrý. Jestli to byly první piva, nebo to ten bezpředněvrchnězubý (to jako že neměl přední vrchní zuby) kluk nějak ošulil, nevíme. Každopádně když jsme si šli pro druhé pivko, pochválil jsem mu zuby, načež se na mě upřímě nahněval, což nechápu, když jsem mu je pochválil. Jasně, neměl je tam, ale kdyby měl, byly by hezký. Druhé pivo bylo už dobré a s oním klukem jsme se pak zkamarádili a na pivo jsem chodil povětšinou k němu. Zubní hněv byl tedy zakopán. Slabá kritika se z mých úst snesla na programovou kartičku, která byla opět pro šeroslepé hůře čitelná, protože pozdější kapely v programu byly napsané tmavě žlutou až jakousi oranžovou na černém podkladu. Nevím proč to pořadatelé tak hrotí designově. Přece v jednoduchosti je krása. Černá na bílém, popřípadě bílá na černém. Nic se nečte líp. Honem jdeme koupit vstupenky na příští rok na jaro na Nice To Eat You festival a já jsem hned o 4 tisíce lehčí, protože kupuju i pro kluky, kteří nepřijeli. Po zkásnutí 3500Kč za ubytování (tisícovku zálohu jsem platil už na jaře) jsem tak byl mínus sedum a půl litru za hodinu. Dobře já... Z čtvrtečního programu vypadla kapela Devilpriest, kterou chtěl vidět Spajdrmen, takže trošku pičoval ale ne moc, protože o tom věděl už dopředu. Čekáme na SODíka až se na to vykašle v práci a dorazí za námi a už se nemůžeme dočkat první kapely. Vždycky mezi festivalama jsme nadržení na živou muziku, takže i kdyby hrála sebevětší sračka, bude se nám to líbit. Když vidím přijíždět známou dáčiji bílé barvy, řikám Spajdrmenovi: "Hele SODík přijel. Serem na něj." Vůbec nevim proč, ale oba jsme se začali řehtat. SODík přijel akorát, koupil si pivko a začala hrát první kapela COWER. Již jsem je jednou viděl v rámci festivalu Orthodox fest a na rozjezd jsou tyhle tak nějak zábavový kapely prostě v pořádku. Navíc ta nekontrolovatelná erekce z absence muziky mezi jednotlivými festivaly... Cower byli prostě v pohodě i když jsme na ně nevydrželi celý set. Měli jsme si toho tolik co vyprávět za ty tři týdny co jsme se neviděli. Sedíme tedy u stolu a mlčíme a najednou přijedou velkej Jára s malým Járou a já malýmu Járovi chválím jeho tričko Darkthrone a druhým dechem ho zpražím, že já mám tento motiv na mikině zipové a také vytetovaný na noze. To aby si nemyslel, že je něco extra... Zašel jsem si koupit tričko o velikosti přežraného atleta, tedy XXXXL a sám na to čumím jak blbec, že mi ani není moc velký. Když oni menší neměli a já ho chtěl... 


Druhá kapela ve čtvrtek už od začátku pro mě byl jasný headliner. Byli to KRAAKE, které jsem ještě neviděl ale vím, že jsou dobří. Soudě tak dle desky, kterou jsem onehdá zakoupil za plitký peníz na nějakém šopu ve výprodeji. Kraake zahráli skvěle. Skvělý blackmetal. Uplně boží!...ehm satanový. Prostě takové, jaké to mělo být. Nepotřebuju ke štěstí vidět Gorgoroth a Kampfar, nebo nějaké jiné hvězdy na monstrfestivalech. Bohatě mi stačí ke štěstí Kraake v Srbské Kamenici. A i lidem se to líbilo. V jejich tvářích bylo vidět štěstí. Nebylo nás tam sice mnoho ale všichni byli nadšeni. Nikdo nečekal, že by se to takhle mohlo povést, protože přeci jenom, tento festival, potažmo všechno co pořádá Láďa Prokoš, se vždy obešlo bez blackmetalu. Nevím proč je blackmetalu na festivalech, když už tam nějaký je, tak málo. Takže budu jen tiše doufat, že si pořadatelé jen tak oťukali náš zájem o blackmetal a že třeba příště bude o jednu podobnou kapelu více. A klidně zase jen ve čtvrtek a klidně zase českou scénu. Na WC jsem se od jednoho močícího dozvěděl, že "je lepší se pořádně vychcat, než si špatně zamrdat. Tý vole ten blekmetal byl skvělej. Sem to držel ale neodešel jsem. Kraake to tady rozsekali." Moje slova!! Kraake při vystoupení věnovali jednu písničku i svému kamarádovi, který se na ně přijel podívat až z Norska.


A hned další kapela opět nadchla. SUKKHU jsem letos už jednou viděl, nebo to bylo loni? kdo si to má pamatovat... Vždycky rád vidím ženy v metalu a kapela Sukkhu nám nabízí hned dvě upírky. Jednu na zpěvu a druhou na strunném nástroji. Ovšem mít dívku v kapele s sebou přináší riziko, že když zakřičím obligátní "hobluj pičo!", nemuselo by se to setkat s takovým úsměvem, jako když v kapele žádná dívka není... Nesmí chybět Vlasta, který chodí kolem kotle a na krku má bafomet, jak zpívá František Štorm na skvělém albu "Mantras" od Masters Hammer. (I když nevím proč Vlasta, když na tympány hraje Honza Přibyl....) A samozřejmě zbytek kapely a hodně dýmu a spousta vřískání a riffů a šminků.... Opět smekám předkožku, já mám blackmetal prostě rád. Navíc mi nějak víc začalo chutnat pivo a lil jsem jedno od druhého, což mělo za následek něco, o čemž se zmíním později. Kapela Sukkhu zaujala snad každého, protože venku nezůstal vůbec nikdo. Při jejich setu jsem polknul dvě píva. A předtim nevim kolik piv, takže na další kapelu HENYCH666 jsem byl slušně pod parou. Pamatuju si ale že pro mě Henych byl zklamáním. Čekal jsem něco jiného. Celý mi to přišlo jako revival band odněkud z Horní Dolní. Já vím, že se rouhám, protože Vlasta Henych je pro mnohé modlou. Já v něm viděl obtloustlého staříka snažícího se těžit ze své minulosti u TORRu. Sorry. Ale bylo mi to co? Bylo mi to jedno. V žilách mi proudil Březňák a já se těšil na český ČAD v podobě poslední čtvrteční kapely HEJTMAN. 


Vůbec nevím, proč jsem si je zaškatulkoval jako český ČAD, když ve čtvrtek mi tak vůbec nezněli. Teď by se tu hodila věta že "asi jsem měl málo piv" ale to fakt ne hele. Dokonce se mi i SODík svěřil, že mě takhle opiveného ještě neviděl. Zkrátka a jednoduše užil jsem si písničku Píseň černých vran, kterou si Hejtman vypůjčil od legendárních Maniac Butcher a zbytek Hejtmana jsem bral jako hudební kulisu k mému vrávorání. Po Hejtmanovi stále nemám dost a tak si jdu pro pivo a sedám si u stolu ke kamarádům na lavičku. Možná to bude ta samá lavička, ze které jsem spadl tady, protože mě opět vyhodila ze sedla ošklivým způsobem. Spadl jsem dozadu, jebnul jsem se o hranu stolu do zátylku a samozřejmě na sebe vylil celý pivo. To mám za všechny ty sračky co tady píšu a jak pomlouvám levičáky a pětikoalici a dementní Pražáky. Karma mě dostihla ale já ji měl uplně v piči. Všichni jsme se tomu smáli. Já teda až po chvilce, kdy jsem zjistil, že jsem si neprorazil lebku. Nepletu-li se, proběhl ještě i horký zázvorový nápoj a pak se šlo na ubikaci nabírat síly na páteční program, který byl nabušený pro mě povětšinou neznámými jmény... Když ráno otevřeme oko, nikdo na chatě nehuláká, nikdo nechlastá a nebublá z prdele. Napadlo mě v tu chvíli, že kluci si možná sypou popel na hlavu, že se s námi nejeli rozloučit s kempem u Ferdinanda, ale to je prostě už život. A nyní si dáme kulinářské okénko. 


V minulém reportu jsem se zmínil o jistém starém fotrovi, vyžraném chacharovi, který si vydělává tím, že na jůtůb hází pěkný videa, jak žere v různých restauracích a hodnotí to. A protože jsme nedávno shlédli jedno z jeho posledních videí z Retro bufetu 1982 a nacházeli jsme se zrovna poblíž Nového Boru, tak jsme se rozhodli, že na oběd zajedeme právě tam. Řídil SODík, který si to vymyslel. A protože je to hrdý seveřan, chtěl nám ukázat ty nejkrutopřísnější uličky a zákrutičky a kopečky jeho kraje, takže nás do Nového Boru táhnul strašnejma prdelema a dírama, což nelibě nesl Spajdrmenův pajšl. Když jsme přijeli k bufetu, zaparkovali jsme na posledním možném místě na přilehlém parkovišťátku. Vešli jsme do provozovny a rázem jsme se ocitli v roce 1982. Snad jen oholené nohy a umělé kozy, slečny oběd vydávající, neměl s komunismem nic společného. Jinak tam ale bylo všechno tak, jak si to mlhavě pamatuju z dětství. Na první pohled všechno šedivý, obyčejný, umělý, hnusný. No a na druhý pohled zjistíte, že to tam všechno šedivý, obyčejný, umělý a hnusný opravdu je. Jako výzdoba slouží obrazy belzebuba Husáka, různé sovětské uniformy, starý psací stroj a já nevim co tam ještě všechno bylo za píčoviny. Nějaká fotka interiéru je dole pod videem pokud se nemýlím... My se tam ale přijeli nažrat. Už předem jsem byl tak nějak rozhodnutý, že si dám polévku a svíčkovou. SODíka jsem tím také nahlodal. Jen Spajdrmen měnil barvu z růžovoučkých líček na takovou jakoby zelinkavou. Když mi neskutečně hrudníkově sympatická blondýnka vydala jídlo, odnesl jsem si ho ke stolu, který Spajdrmen naprosto ale uplně blbě vybral na druhým konci místnosti (asi aby to měl conejblíže ke dveřím hehe), což se při nesení plného talíře polévky se zbytkovým alkoholem v krvi, jeví jako nepřekonatelná vzdálenost při kličkování mezi dalšími stoly, započali jsme jíst. Polévka byla skvělá a já ji vyjedl celou jako slušný hošíček. Narozdíl od SODíka, na kterého jí bylo prý hodně. Ano bylo jí mnohem více než dostanete v nových restauracích, kde vám většinou donesou malou mističku a v ní kydnuto trochu něčeho. My dostali poctivou porci výborného hovězího vývaru do klasického hlubokého talíře jako u babičky. Jen ty lžíce by mohli mít větší. Já malou neumím jíst a vždycky se zakydám. Vlastně příbor taky nesplňoval normy roku 1982, kdy jsme všichni žrali z hliníkových příborů. Spajdrmenovi začaly téct sliny. Ne z toho, že se mu sbíhaly, že viděl naše jídlo a sám si nic nedal, protože mu pajšl nebral. Kdepak. Jen ten, kdo již poznal obrácený způsob vyloučení potravy z těla ví, kdy se sliny sbíhají v jiném případě. Otázka za bludišťáka: Co Spajdrmen udělal v následujících minutách? Ti kdo hádali, že se šel vyblít do kopřiv, se můžou přihlásit 23.9. v Hradci Králové na blackmetalovém koncertě u mě a já jim koupím pivo. Zatímco se Spajdrmen dávil venku v kopřivách, my se SODíkem si vychutnávali výbornou hospodskou svíčkovou s hromadou knedlů a dvěma kusy hovězího masa. Nemohla samozřejmě chybět ani šlehačka z pixly a marmeláda a citron. S polévkou to stálo 184Kč, čili 200Kč. Když jsme vyšli ven, Spajdrmen na můj dotaz, "Jak se blilo?" odpověděl, že "zvratky šly jedním vrhem, nepřerušovaně." Kdy se mu to zase poštěstí, takhle 8. září blít u retro bufetu do kopřiv? Konec kulinářského okénka... Po návratu na chatu si všichni lehneme a trávíme, někteří. Sem tam někdo chrupne, semtam někdo chrápe jak kobyla.


Čekáme na první kapelu druhého dne. A tou byli mlaďáci DESTROY!, kteří se hodně zlepšili od posledně co jsem je viděl v Jičíně. Kluci zahráli výborně a i když ze začátku hráli jen pro pár lidí, postupně se na ně přišlo podívat docela dost hlav. A nyní, po kulinářském okénku a první kapele, tu máme okénko rasistické: To takhle přijdu k baru a na kluka, který tam točí pivo co pamatuju a jež je cikán a je strašně v pohodě kluk, říkám, že "dám si černý pivo." Vůbec jsem to nemyslel rasisticky (myslel) a doufal jsem, že to nepochopí (pochopil ale i nepochopil). S úsměvem na rtech mi odvětil, ať si nechám ten rasismum a natočil mi černou třináctku za pade. Tak si to vysvětlíme, protože i já v tom mám trochu galimatiáš. Jen tak z prdele jsem černýmu řekl, že chci černý pivo, čímž jsem myslel, že chci uplně normální světlý pivo, natočený černým klukem. Nic rasistickýho v tom nevidím. On, černý kluk, mě nařkl z rasismu (pevně věřím, že ze srandy, protože rasismus sranda je) a natočil mi černý pivo, i když (pokud mě nařkl z rasismu ze srandy nebo upřímě) mi tedy měl natočit pivo barvy světlé. Což je krutě rasistické. Tak teď fakt nevím. A ještě aby nedošlo k mejlce vysvětlím, proč je rasismus sranda. Tak třeba proto, že se za rasismus bere i to, když řekneš o cikánovi, že nechodí do práce. A to přeci k smíchu je, ne? 


A po černém humoru trochu deathmetalu v podání DYSANGELIUM. Nejvíc se mi od nich líbila písnička, která pojednávala o africké sektě, která se nechala vyhladovět, aby se pak setkala s Ježíšem a takhle to budou mít dřív. No není to k popukání? Poctivý deathmetal, který se musel líbit každému. Dysangelium jsou čimdál lepší bych řekl. Lidí je přítomno stále poskrovnu, což je na jednu stranu dobrý v tom, že je pořád volný sraní, na druhou stranu si myslím, že pořadatelům asi přibylo pár vrásek. Nemám informace o tom, kolik nakonec přišlo platících návštěvníků, ale kdyby nás tam bylo jednou tolik, určitě by to bylo lepší. Na chatě v pauze pro zvukaře mezi kapelama diskutujeme o kapele DRÅP o které nám Spajdrmen vypravoval, že se jedná o blackmetal. Jenže mé oko správně odhadlo, že logo nadcházející vystoupivší kapely nemá charakteristické znaky blackmetalových log, nýbrž že takovými logy disponují crustové kapely. Chvíli jsme se přeli a hledali na chytrých telefonech, až našli a opravdu, tato švédská kapela hrála jakýsi crust death metal a byla uplně skvělá! Byl to námrd na úrovni grindu s výborným zvukem, který byl ovšem téměř u všech kapel na tomto festivalu a pokud náhodou někde zakolísal, jednalo se třeba jen o trochu přepálený zpěv, který měl Henych666. Drápové nám předvedli, že to umějí jak ve středním tempu, tak v blastbeatech a Spajdrmen jakožto vášnivý sběratel setlistů netrpělivě čeká až si pro něj bude moct sáhnout. Zpěvák hned při prvním songu skočil do kotle, který nebyl a zpíval mezi námi. Takovýto přístup mám u kapel rád když se snaží být součástí nás. Je to prostě pěkný.


Po skončení další kapela ze severu a další co by mohla svým jménem, popřípadě logem inklinovat k blackmetalu. Avšak nic takového. RUUN nás obšťastnili deathmetalem, který nebyl vůbec špatný, ale na můj vkus hráli zbytečně moc dlouho. Pak zajdu k liberečákům k jejich chatě, kde se SODík nechává přemlouvat k požívání nápoje z cukrové třtiny (prý už počtvrté) a jeden z přítomných mi chválí moje ubohá blackmetalová tetování. Díky vole!! Když hráli Ruun, tak jsem si všiml, že se připravuje další kapela a teď jsem byl opravdu zmatený, protože šminky a líčidla hrály v jejich vizáži podstatnou roli. Tak si to shrňme: GLUTTONY, Deathmetalová kapela s názvem, který by klidně mohla mít goregrindová kapela, hrající deathově znějící blackmetal s Dismemberovským zvukem, díky šminkám na xichtech  s blackovou vizáží. To nevymyslíš. Přišlo se na ně podívat docela dost lidí, ale stále je zaplněno řídce. Čím víc se blížil konec, tím víc se nenápadně Spajdrmen posouval k pódiu a číhal na setlist. Tohle si nemohl nechat ujít a věřím tomu, že by se o něj dokázal i porvat. 


Následní OLKOTH pro mě byli nejslabší kapelou. Možná to bylo způsobené právě tou jednou výjimkou, která byla v kvalitě zvuku, pokud to teda nebylo zrovna z mého místa, neslyšel jsem kytary. Konečně mi taky přestalo chutnat pivo a tak jsem pokračoval v zázvorové limonádě. DEVANGELIC se nesly v duchu hutného deathmetalu a myslím, že pro Spajdrmena to byla extáze, protože se celou dobu nehnul od jediného setlistu, který si kapela přivezla. Celou dobu na něm měl prst a každého, kdo se přiblížil, pěstí poslal k zemi. Prostě naprosto nepřipouštěl, že by ten setlist nezískal. A taky ho získal!! Protože jsem od svíčkové v retro bufetu nic nejedl, tak jsem zašel na klobásu. Byla vynikající. Až takhle dobrou jsem nečekal. Sice za 110Kč ale na to sere pes. A pak naběhl headliner MASTER a já, i když jsem tušil že se mi to bude líbit, jsem byl nadšen. Zahráli skvěle. Strašně se mi líbilo takový to jejich jakoby jamování ve zkušebně a instrumentální psychedelický rock, který mi připomínal novější tvorbu japonských CSSO (kdo nezná, jako by nebyl), ze kterého se to pak zvrtlo do mastermetalu. Fakt fajna muzika. Jenom by sakra už mohl zpěvák Paul mluvit trochu česky, když tu žije tolik roků. A taky by mohli mít víc setlistů, protože když si pro jejich setlist přišel malej Jára, bylo mu řečeno, že mu ho nedají, protože hrají ještě někde jinde a mají jenom jeden. Smích. Konec smíchu. Master hráli skoro hodinu a půl a vůbec mi to nevadilo. Bylo to super, o čemž svědčí i bitka v kotli ve stavu strkanice testosterony nabušených typů, z které ale nakonec nic nebylo. A ještě jedno svědectví o tom, že Master zahráli skvěle... Určitě všichni víte, jak kolabují třináctileté fanynky na koncertech přiteplených kapel, tak nějakým podobným způsobem zkolaboval i nějaký chlápek venku. Prý se složil jako knížka zničehonic. Já si ale myslím, že prostě neunesl tíhu své přítomnosti na koncertě kapely. Každopádně pro chlapce přijela velká a malá záchranka a se zafixovaným krkem ho naložili a odvezli. Budeme doufat, že hoch bude v pořádku... 


Na Master bylo docela hezky už zaplněno, tak snad nakonec pořadatele nebudou tratit. A nyní přichází věta, kterou tady na blogu občas čítáváte, když se něco zvrátí a teď nemám na mysli dvakráte vyzvraceného Kynedryla na minulých ročnících, ani vyzvracené Spajdrmenovy zuby na jaře ani pozvracené kopřivy ten den, dokonce ani SODíkovo zvracení po Suffocation u nás v ulici a už vůbec ne moje zvracení, když jsem vystoupil z dodávky od kapely ROT před hromadou roků. Ne, tento zvrat nemá s blitím nic společného. Tento zvrat se týká našich úžasem otevřených hub, takže teď ta oblíbená věta "A pak se to stalo..." protože to, co předvedli NECROTESQUE na závěr pátečního večera, si troufám tvrdit poslalo do sraček i ty nejzkušenější deathmetalisty. Naprosto, ale když píšu naprosto, tak tím nemyslím jenom naprosto, ale uplně naprosto, perfektní a precizní old school deathmetal, jakým rozsekali na masokostní moučku celou Srbskou Kamenici. UFF! Už jen kvůli téhle kapele by měli být Medvěd s Amorfisem smutní, že s námi nejeli. Rozhodně nejlepší kapela pátečního programu a v mých očích a uších jim Kraake unikají jen o malinký blackmetalový vous. A pak jsme zavřeli huby a najednou leželi v posteli a hučelo nám v palici. Byli jsme šťastni, že máme luxus v podobě postele a skvělých kapel. Tenhle festival, jak jsem již v květnu naznačoval, se opravdu stal tím nejlepší letošním. A to nás čekal ještě jeden hrací den. Ten začal opět na naši chatu nezvyklým klidem. A se stejným klidem jsme se tři hodiny po probuzení, snídani, hygieně a kávě přemístili na oběd do restaurace pár kilometrů autem a já doufal, že budou mít rizoto. A měli. A samozřejmě nemohl chybět hovězí vývar. Ten byl o trochu horší než v retro bufetu, ale stále dobrý. Jen by to nemuseli dávat do tak malý misky. Blbě se to z toho žere. Ale dobře pije. 


Po obědě opět na pohodu dáváme hodinovou siestu a čekáme na sobotní kapely. Tou první byli DEADROOTS. Je strašně sympatické, že na rozjezd byly pozvané mladé kapely jako Destroy! a právě Deadroots, které kde jinde by se měli otrkat než mezi ožralejma smažkama na metalovým festivalu žejo. Mladí sympatičtí kluci hráli jakýsi hybrid thrashmetalu, hardcoru, crossoveru, to je fuk. Každopádně na ně vzniknul snad první kotel. Čím déle hráli, tím víc se otrkávali a z počátku z nesmělých kluků se postupně stávali ostřílení harcovníci, na které se možná ze zvědavosti přišlo ve výsledku podívat početné publikum, které jejich produkci odměnilo slušným aplausem a několik opilých šedivějících plešatých strejců utvořilo slušný kotel pod pódiem. Před ENTHRAPPED nás Spajdrmen varoval, že je nemá rád, poněvadž nemají CD a on si ho nemůže koupit. Tak proto je nemá rád. Mě přišli v pohodě. Popsal bych to jako Švédsko z Čech. Prostě český death se švédským zvukem, který je teď v kurzu.  BLOODY REDEMPTION přijeli ze Slovenska a zmínili se,  že si "po vystúpenie pôjdu na kupalisko poumývať vajca lebo začina byť horučava". Poslední den festu je vždycky peklo. Nese se v duchu únavy a utlumení, takže nám stačí kapely sledovat od piva na lavičkách ve stínu. Malýmu Járovi dáváme přednášku o kundách a já přihodím ještě vysvětlení, jaký je rozdíl mezi kundou a píčou. A protože to od stolu nikdo nevěděl, vysvětlím to i tady s patřičnými odkazy na obrázky. Je to naprosto jednoduché. Zjednodušeně: na píču se koukáme a kundu prcáme. Složitěji: píča je to, co je nad vaginou. Někdy na tom rostou chlupy, někdy ne. Do prostoru píčy (podle vzoru -žena-, proto je po -č- ypsilon) se řadí též čárka, která ústí do kundy, tedy do vaginy, která se (mimojiné) prcá. Doufám že je to všem jasné. Odkaz na píču tady Odkaz na kundy zde. Další kapelou, kterou shlédneme, jsou ABRUPT DEMISE. 


Mají krásný motiv na banerech za sebou a hrají dobrý old school. Tou dobou se dozvídám od SODíka, že ve čtvrtek v rámci vystoupení kapely Henych666 proběhl i křest desky a já mu říkám, že si to vůbec nevybavuju. To je ten následek čtvrtečního pivení, o kterém jsem se zmiňoval na začátku této sračky. Byl jsem namrdanej jak piča... A pak naběhl KRYPTOR, na který jsme se všichni těšili. Já ani nevim proč, když je doma pořádně neposlouchám. Každopádně přítomným se to líbilo a třeba po písničce Klášterní tajemství byla kapela odměněna obrovským aplausem. Celý koncert byl věnovaný nedávno zemřelému bývalému kytaristovi Tomášovi, což nám v dojetí se slzami na krajíčku prozradil basák. Vystoupení bylo opravdu skvělé a je neuvěřitelné, jak to takové kapele může po všech těch letech takhle šlapat. Dokonce se vyřval přídavek. Písnička se jmenovala nějak Blekmetal Sejtn Profesý nebo tak nějak a byla nejlepší z celého setu. Pomyslel jsem si, že by zpěvák měl zpívat v blackmetalové kapele, protože na to má hlasový repertoár...


SODík byl navštívit sprchu a když se vrátil, obeznámil nás s novinkou, že dredaři chodí zásadně naostro. Byl tam totiž jeden, který se SODíkovi podivil, "jak můžeš nosit spodní prádlo. Já chodím furt navostro. Chtěl jsem se jít vykoupat do bazénu ale byly tam děti, tak jsem se na to vysral, abych je nějak netento." Na SHAMPOON KILLER jdu spíš z důvodu dokumentace videa než že by mě to nějak extra bavilo. Nebylo to špatný, ale víš jak. Třetí den festu. Prostě už si vybíráš, na co budeš trpět na nohách. Jdu tedy ke stolu za velkým a malým Járou a dozvídám se, že kdo není pornoherec, jako by nebyl. A taky, že s malým kašpárkem uděláš dobrý divadlo, ale ne na velký manéži a že matka jednoho z přísedících ji prej má jako vjezd do pískovny. Pak se tam nachomýtne zpěvák z Kryptor a nemůžu si odpustit mé myšlenky, které se mi ještě před několika desítkami minut honily hlavou a řikám mu, že "poslední song byl geniální" což mu prý říká hodně lidí a že prý to složil když byl ještě ve škole a zdálo se mu to blbý. Pak mu řikám, že by měl mít blackmetalovou kapelu, protože na to má hlas, načež mi odpovídá, že "to už bylo - Tortura". Ale to je spíš deathmetal... Pak jsem se zašel podívat na CRAWL a to bylo Švédsko ze Švédska! Parádně to chlapcům chrastilo v kytarách. Dismember hadr! Hráli tak dobře, že jim promíjím to, že přijeli v luxusním Volvu, zatímco celé osazenstvo naší chaty přijelo v oprýskaných vozech různých továrních značek v celkové ceně nepřesahující cenu zpětného zrcátka zmíněného švédského Volva. Spajdrmen samozřejmě v první lajně klepal tou svojí šedivou kebulí s prstem na setlistu. TRAUMA z Polska se nám pochlubili, že to drhnou již 35 roků, jenže po vynikajících Crawl u mě nemohli mít šanci. Naštěstí mě chytlo sraní a půlku jejich setu jsem tlačil rizoto s červenořepovým salátem s česnekem. 


Poslední dvě kapely jsem hodlal shlédnout pouze první song za účelem pořízení videa ale když jsem viděl jak česká SNĚŤ nakopává prdel většině kapel, které na tomhle festu letos vystoupily, s úžasem jsem je sledoval až do konce. Členové kapely Trauma, kteří sledovali Sněť od stolu s jejich merchem, si asi říkali "kurva, my to 35 let hrajeme blbě". Na Sněť, kdo by to čekal, plno lidí, kotel jako kráva. A ta energie v muzice. Tohle prostě nemělo chybu. Poslední kapela LAHAR byla tou kapelou, kterou jsem nechtěl vidět vůbec, a nakonec jsem tam se SODíkem vydržel čtyři písničky, které vůbec nebyly špatné, ale nejsme nejmladší a radši jsme šli natáhnout naše práchnivějící kosti do chaty, kde Spajdrmen chrápal jak prase v teletníku... Takový tedy byl letošní nejlepší festival United In Brutality. Byla to pecka a všichni kdo váhali a nakonec nedorazili, udělali velkou chybu. Ráno na pohodu vstaneme, hodíme do sebe kafe, pozametáme chatu, vrátím klíče slečně, která byla ještě víc mimo než minule a předminule, nasedneme do svých přibližovadel a razíme domů. Na cestě jsem potkal jednoho debila v šedivé oktávce combi s SPZkou 5L0 5551 jestli jsem si ji dobře zapamatoval, který jel jak hovado a kterému přeju aby se někde okulil ve škarpě. Domů jsem dorazil chvilku před obědem a nemohl se dočkat až mi moje milovaná žena na pozdrav opáčí "To už seš tady?". Můj TOP6 je následující: KRAAKE,  NECROTESQUE, SNĚŤ, SUKKHU, CRAWL,MASTER. Díky za pozornost, konec hlášení!



Pro hodně párů dalších fotek klikni sem.