Z tohoto ročníku si moje šedá kůra mozková v paměti uchovala jedinečné vystoupení Satyricon, kdy mi kámoš mýho kámoše posadil na krk jeho tehdy jedenáctiletýho syna, který téměř celý koncert odzpíval se Satyrem. Na mým krku. Docela se pronesl. Lidi si nás tam fotili, protože táta toho kluka ho k metalu vede od mala a tehdy byl stylově oblečen jako ostřílený metalhead. Co se mi dále líbilo, tak to byli Dying Fetus, Haemorrhage, Dodheimsgard, Root. Co mě sralo tak to byli Cephalic Carnage, ale uplně nejvíc ze všeho mě sral Soulfy který byli zvukově v prdeli. A Pain na které jsem se těšil ale byla to sračka.
