Zobrazují se příspěvky se štítkemFinal Exit. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemFinal Exit. Zobrazit všechny příspěvky

OBSCENE EXTREME 2024, Aneb belgické hranolky za 190

 PS: pokud se vám zobrazí nesprávná videa, chyba není na mé straně. Obvykle stačí aktualizovat stránku a je to v pořádku.


Není to zas až tak dávno, co jsem poslouchal rozhovor s organizátorem tohohle festivalu a na otázku, zda není čas už vykašlat se na Obscene Extreme Festival, odpověděl organnizátor docela nejistě. Nic proti, já tenhle festival mám fakt rád, a tenhle ročník je můj dvacátej pátej (počítám do toho i covidový miniročník pro 300 lidí, který se nepočítá do pětadvacítky, čili jsem nebyl akorát na prvním ročníku), ale myslím si, že letos to prostě mělo být naposledy. Sešlo se několik výročí a v nejlepším se má přestat. Dokonce jsem nahlodával myšlenku, že to bude můj poslední ročník a že prostě už příště nepojedu ze tří důvodů. Pět dnů festivalu s mojí fyzičkou už nedávám, pět dnů festivalu vyjde už na docela slušný peníze a pět dnů festivalu mi do budoucna v podstatě už nemá co nabídnout, protože všechno, co bylo možné do Trutnova přivézt, už přivezeno bylo. Na druhou stranu, když člověk někam jezdí 25 roků od doby, kdy se hrálo na valníku za traktor, začínalo se v pátek po práci a vstupenka stála čtyři stovky až do dnešních dní, kdy vstupenka stojí čtyři a půl litru a vedle profesionální aparatury a pódia svítí obří led obrazovka, zkrátka by mi asi bylo líto příští rok nikam nejet. Nějaký čas se to ve mě docela slušně pralo, ale nakonec zvítězilo fanouškovství a když veganský Bůh a mé zdraví dá, příští rok pojedu zase. Jako už několik let, tak i letos jsme měli k dispozici chajdu, letos poprvé s bazénem, asi půlhodinky chůze od areálu. Dříve nás bylo pět, ale poté, co SODík předloni dospěl k názoru, že nechce již nadále být součástí pětidenního levicově zaměřeného festivalu, zůstali jsme čtyři. Medvěd, Amorfis, Magi a já. Letos jsme vyrazili dvěmami autamami (pro hnidopichy, takhle jsem to chtěl napsat). Já nabral Magiho, Amorfis nabral Medvěda a kolem půl desáté jsme vyjeli směr Trautenberk a já si v duchu přál, aby se nikomu nic nestalo, protože v noci na středu se mi zdálo, že jsem vykrvácel. Jak stylové k festivalu tohoto druhu, že? Budíček tedy nastal o několik hodin dříve než jsem měl v plánu. Topil jsem se v potu přilepený k polštáři a rozdejchával to. Nejšpíš bych moc lidem nechyběl kdybych vykrvácel ale já sám sobě bych si chyběl hodně.


Samotná cesta byla tak trochu peklíčko, neboť páni inženýři, nejspíš to byli ti z Prahy, nebo ti, kteří sedí ve vedení společnosti mého chlebodárce, naplánovali silničářské práce tak na hovno, že abychom se dostali konkrétně z našeho kraje, tedy novobydžovska, směrem na Dvůr Králové, trasou přes Hořice, čekaly nás 4 uzavírky s objízdnou trasou horem prdelí. Hele cajk, i když to neznáš, je světlo viditelnost dobrá, všechno v pohodě. Cesta zpět už uplně v pohodě nebyla, jak se můžete dočíst před koncem snůšek těchto obscénně extremních hoven. Po příjezdu na parkoviště u čerpací stanice Shell jsem zaparkoval na poslední volné místo. Ukázalo se, že vyrazit několik hodin před začátkem celé akce, se vyplatilo stran právě možnosti parkovat poblíž festivalu. Skočili jsme si pro festivalový náramek a dobít kredit, pak jsme přeházeli naše věci do Amorfisového auta a vyrazili na chatu, kde se začalo popíjet. Teda kluci začali. Já pivo v plechovkách a lahvích považuji za konzervy a když není jiná možnost, vyhýbám se jim. Takže kluci lejou pivko, já si debužíruju nealko. Najednou vidím, že Medvěd doluje z Magiho cígo. Přišlo mi to divný, protože většinou ho stahujem o cíga až po několikátém pivu. Vysvětlení bylo nasnadě: "Nó víš, já se šel vysrat a ono mi to nešlo, tak snad to po cigáru půjde." Radím mu "Měl bys to rozpohybovat, třeba přeházet fůru písku z bodu A do bodu B." Na toto Medvěd nenašel slov, jen zakroutil hlavou jakej jsem čurák, a mávnul rukou aby potvrdil své zakroucení hlavou, tak jak to umí jenom on. Na to si Amorfis usral tak, že jsem si mysleli že se posral. Čvachtavej mokrej bubel. Tak dlouho jsem do něj korenil, že si nadělil do trenek obálku s hnědým pruhem, až se radši šel na kadiboudu zkontrolovat, jestli mu střevní pošťák opravdu nedoručil hnědý balíček. O několik plechovek piv a nealko rádlerů později zvedáme kotvy a jdeme na festival. Cestou potkáváme typy, které pro nás znamenají Obscene Extreme festival, pro obyčejné lidi bandu špinavých vagabundů. Potkáváme holky krásné a dívky ještě krásnější, ale po chvíli Medvěd, jakožto náš táta praví, že "Tohle nechceš prcat, něco si přineseš domů." Okamžitě mi v mém chorobném mozku naskočil známý hit od známé kapely Orlík, kde se zpívá "Stálo ti to vůbec za to vrazit jehlu do ruky, zradit sebe, zradit matku, vykašlat se na kluky...." v mojí verzi to bylo Stálo ti to vůbec za to, vrazit péro do buchty, hladit kozy hladit píču, vystříkat se do kundy. A právě teď bořím jeden milník a sice budu zcela jistě první a taky asi i poslední, který kdy do reportu na Obscene Extreme festival přihodí video té zlé nenáviděné kapely Orlík.


I nadále vedeme naprosto inteligentní diskuze plné toho nejsuššího humoru. Náš benjamínek, kazící nám věkový průměr, tedy Magi, toho moc nenamluví. On je hluchej na jedno ucho protože dostal facku a ani operace mu nepomohla. Nemá palec u nohy, protože mu na něj spadla cihla, ještě když byl malinká sojová omáčka. Když ale něco řekne, tak to většinou stojí za to. Jeho asi nejznámější hláška je, že "Už nejsme nejmladší", která samozřejmě také zazněla, načež Medvěd kontroval "Magi, já ve tvejch letech už měl dva sviště." No a já abych nebyl pozadu, jsem to zabil "Magi, mě ve tvejch letech bylo stejně jako tobě." Sám jsem se tomu smál, jaký jsem to debil, pak se začal smát i Magi když mu došla blbost, kterou jsem právě řekl. Medvěd se nesmál, protože opět nastalo jeho mávnutí ruky a zakroucení hlavou. Amorfis se věnoval plechovce piva. V družném hovoru jsme se dosrali až do areálu a naše první kroky samozřejmě zamířily do pivního stanu, kde už konečně i já mohl požít. Konkrétně to byl Ratar za krásných 65 korun naší krásné české měny. S pivkem v ruce mířím na první kapelu, protože potřebuju vidět zahájení festivalu dvorním konferenciérem Ádou, bez kterého by festival snad už ani nebyl tím, čím je. Na první kapelu tedy mažu do první lajny k pódiu a  hned při první písničce pankáči pařeji v kotli a já po chvíli mám na zádech vylité pivo od afroamerického dredaře. Nejsem si jistý, jestli se v dnešní době smí říkat "afroameričan". Pokud ne, omlouvám se tomu člověku, který mě pokřtil zlatavým mokem. Snad ho jeho původ neuráží. Kapela nemá přímo u pódia ideální zvuk, protože oba zpěvy, holčicí a klučičí, nejsou moc slyšet. Nikomu to ale nevadí a lidi šílí od první minuty. Nasranej crust/punk nebo co to SOLITÄR hráli je prostě muzika na kterou se musíš vyválet ve chcankách, a z kotle vrátit se zlomenou nohou a vypíchnutým okem.

   

Jdu omrknout distra i když vím, že mě nejspíš nic moc neuspokojí, neboť jsem osoba komplikovaná, která poslouchá sračky, které nikdo jiný neposlouchá, nekupuje, neprodává. Když jdu kolem jednoho distra, zaslechnu "Škoda že tu nemáme letáky, dali bysme veverkovi." Když slyším jakýkoliv tvar slova veverka, tak zbystřím, protože je vysoce pravděpodobné, že je řeč o mě. Kouknu do stánku, vidím Ottu z Needful Things a když já vidím Ottu z Needful Things, okamžitě mi naskočí Pardubice. Za poslední týden v souvislosti s Pardubicemi mi naskočila jen jedna myšlenka, a sice, že bych se zúčastnil v Ponorce koncertu několika rychlých kapel. Odpovídám tedy, že "Leták nepotřebuju. O akci vím a už jsem si dal na sociální síti, že mám zájem." Malinké promo zmíněné akce budiž právě teď. Neseďte doma na prdeli a přijeďte mrknout na muziku rychlejší než rychlost průjmu.


Spěchám na další kapelu, kterou jsou TRUCIDO, jež se presentýrují prasáckým grindcorem ameryckym. Brutálni prasopalba od konce do začátku. Tak jak to mám rád. Tohohle by mělo na tomto festivalu být více. Třetí kapela k nám zavítala z Nového Zélandu a zahrála pěkně cypovitě. Jmenovala se UTILIZE THE REMAINS a jejich deathmetal bavil. Zahlédnul jsem izraelskou persónu, v době minulé známou jako Selfie The Clown. Tady by mělo být krátké video. Ale proč ho zmiňuju. Když jsem ho zahlédl na minulém ročníku, hopkal vesele v dlouhých šatech, nalíčený, zkrátka se převlékl za ženu, jak to dělá spousta lidí. Letos jeho transformace z ošklivého klauna na ošklivou izraelskou ženu doznala dalšího pokroku, to když na jeho chlapském hrudníku trčely dvě malé kozičky, nejspíš velikosti jedna. Možná menší. Jsem docela žádostiv jak bude vypadat příští rok. Taky jsem v tu dobu potkal Magiho, který se mi pochlubil tím, že hned při první kapele, kterou si natáčel na svůj jablkový ajfoun, mu do ruky vrazilo nějaké hovado, jablko mu spadlo na zem a světe div se, jablko umřelo. A to tak že úplně. 
 


Samozřejmě jsem mu to musel říct: "Kdyby sis koupil pořádnej telefon, tak se ti tohle nestalo" a demonstrativně vytahuju z kapes můj telefon.  Z mých úst  samozřejmě tato rada vyzní tak trochu dementně vzhledem k tomu, jakým telefonem disponuji . Dále pak rozvíjím teorie, o kompenzování velikosti. Když má chlap malý péro, koupí si velký auto. Nebo conejvětští telefon. No a já si prostě koupil malý auto a kupuju malý telefony. Ono přeci jen takový dvouatřičtvrtěpalcový hovado když spadne na zem tak je to jako kdyby padal list papíru. Hovořím z vlastní zkušenosti. Každopádně jsem se snažil tímhle mým malým sráčem fotit děvčata, i když vím, že fotí na hovno, a narazil jsem jako každý jiný na tomto festivalu i na obscénně extrémní jeptišky, které samozřejmě nemohly být ušetřeny mým telefonkem. Když jsem si je fotil, jedna z nich prej "To fotíš na kalkulačku?" Stále se najdou lidé, kteří jsou paf z mého felefonního aparátu. No a my byli zase paf z férových cen jídel. Například za belgické hranolky se nestyděli účtovat 190 Kč a za veganský guláš krásných 230 korun českých, prosím pěkně. 



Další kapelou, kterou jsem shlédl, tou dobou již trochu opiven, byli mexičtí C.A.R.N.E. Vole to byla taková píčovina ale lidi šíleji. I ti, kteří sedí na lavičkách hází hlavou a občas vstanou a zatančí do rytmu Gore. Žádná jiná jakomuzika tohle nedokáže. A přitom taková blbost, žejo. Na slovenskou kapelu SEDEM MINUT STRACHU se myslím těšil úplně každý a já je už před začátkem festivalu pasoval do jednoho z favoritů mezi nejlepšími kapelami. A mé teze se naplnily. Na jejich vystoupení jsem si opět vlezl hned k pódiu a čekal na oznámení konferenciéra, který nervózně postával na straně s mikrofonem v ruce, aby nám oznámil kdo právě bude dělat rámus. Jenže kapela čtyř slovenských šílenců ze zvukové zkoušky plynule přešla do samotného koncertního šílenství, aniž by si to vůbec někdo uvědomil. Najednou prostě hráli a byla to neskutečná nálož noisecore, který kdo nemá rád, tak je prostě, no člověk, který nemá rád noisecore. Já ho rád mám. Všichni kdo se na ně přišli podívat, měli ve svých obličejích výraz štěstí, oči jim zářily a ústa se smála. Nejlepších 7 minut našich životů!! A nejlepší bylo, že lidi pochopili, že kapela už nezkouší ale hraje, až asi tři minuty před koncem setu. Trochu zamrzí, že nehráli sedum minut, ale něco přes vosum, jak jest dokázáno ve videozáznamu. A jak ne-jest dokázáno ve videozáznamu, Sedem Minut Strachu měli jako jediná kapela ve středu fakt dobrej zvuk. Aby taky ne, když jedním z hudebních nástrojů byla pila, na kterou se hrálo šmitcem...

   

Kapelu ACIDEZ prokecávám se svým letitým přítelem z Prahy, Cyberkopfem. Na ANGELUS APATRIDA jsem zašel, ale nelíbili se mi. Byl to takovej slabší Anthrax. Znovu se jdu podívat na distra, kde se prodejci předhání, co kdo neprodá za vyšší cenu. Naštěstí je tu Kino. Líbí se mi co tenhle kluk dělá. Všestranně nadaný umělec. Kupuju si od něj CD Carnal Diafragma a v jednom výprodeji kupuju LP Blood Duster. Sice to mám na CD, ale deska je vždycky tak nějak víc sexy. A pak honem rychle na DEVOURMENT, na kapelu, která se stala tím nejtvrdším co jsem kdy viděl před léty. Svoji brutalitu potvrdili i tentokrát. Dobrá práce!! DROPDEAD nás nebaví, tak jdeme chlastat do pivního stanu. Pavoučisko, takřečený Spajdrmen se nám svěřil, že byl na benzince srát, ale došel tam hajzlpapír, tak s posranou prdelí musel přelézt do druhé kabinky a tam si vytřel žida. Z toho jsem usoudil, že má nasráno v gatích. Kluci zmizeli na GRUESOME a já s Magim se nějak nechceme odlepit od stolu z pivního stanu. Najednou se stala věc nevídaná. Sedla si k nám krásná, sympatická dívka. Stahuju ji o cígo a svěřuju se jí, že krvácím z prdele. Je to neskutečné, ale v dnešní době stále ještě existují dívky, které oberete o cigaretu, řeknete jí, že krvácíte z prdele a ona neodeje. Gruesome tedy prominou, ale jejich hrací čas jsme  prokecali s onou dívkou. Když se kluci vrátili, byli nadšení, ale pro klid na duši jsem řekl, že jsme na Gruesome byli a že byli fakt dobří! Uvěřili mi to. Kolikrát mi uvěří i větší píčoviny, jako třeba loni, když jsem jim pustil písničku z alba Ugra-Karma od Impaled Nazarene a řekl jim, že je to nový Polymetal. Poslední kapela ve středu byli japonští SABBAT, ale ti mě nijak nezajímali. Navíc bylo hodně piv a sedělo se nám tam tak dobře, tak jsme je prodebatili. Náhodně jsem se otočil na televizi, co se děje na pódiu a viděl, jak si Sultán propíchává péro jehlama a plácá nahé dívky po prdeli, vše zabalné do avantgardní jakoby show. Sorry, ale mě tohle už vůbec nepřijde obscénní ani extrémní. Mnohem víc obscénní a extrémní mi přijde, že je bráno za normální, když  burleska na slavnostech růžového vína vystrkuje kundu na sedmileté děti. Nebo ta učitelka kráva tlustá co se nahá válí na chodbě školy nebo jak po sobě házela hlínou píča. Že prý umění. No ale když se najde čurák, co si dokáže za několik milionů koupit banán přilepený izolačkou, není se co divit, že tu máme nesmyslný počet pohlaví. Sorry, ale TOHLE je zvrácený až do díry v prdeli. Všem těmhle aktivistům posranejm bych dal do ruky krumpáč a nahnal je do dolů. Ono by je přešlo vymejšlet píčoviny. No tak jsme se zase akorát vytočili, takže bych středu ukončil, že do postelí uléháme značně znaveni...


Do druhého festivalového dne jsme se vyspinkali jako jezulátka. Aby taky ne, když jsme měli pod čepicí každej minimálně 15 piv. Když vylezeme z pelechů, zjišťujeme škody po včerejší smršti. Máme tu jeden pochroumaný kotník, odřená kolena, sedřené lokty až na kost. Nutno započítat také jablečný telefonní aparát, který jak se dalo očekávat, je stále K.O. Čtvrteční program nabídl od jedenácté hodiny dopolední zajímavý projekt grindívky, který se jmenoval BEAVER FEVER. Jednalo se o holčinu asijského typu, která měla nasamplované bicí a basu a sama pak na pódiu obsluhovala kytaru a skřehot. Těšil jsem se na něco extra, ale zklamalo mě to. Nemělo to žádnej tah na branku, zvukově to byla dost koule díky špatným bicím, což jsem si potrvrdil jak v první lajně, tak z hlediště. Takže jediné co mě zaujalo na tomto projektu, byl vykousnutý (a již dávno zahojený) kus předloktí na ruce hrající dívky. Ovšem následní SANGRE DE IDIOTAS ze Slovenska to byla jiná třída.

   

Asi osmiminutový set bordelu, který měl hlavu a patu a hlavně dobrý zvuk donutil i Amorfise, aby se na ně šel podívat do druhé řady pod pódium. Tyhlety noisecory jsou prostě boží a čím víc jich je, tím líp. A přitom taková blbost, žejo? Po Slovácích, kteří skončili 5 minut po tom, co měli začít hrát, jdeme s Amorfisem na chatu za ostatními. A nyní je čas na Amorfisovo okénko: Ráno nám povídá Dneska budu lejt maximálně do tří. V poledne nám povídá: Dneska budu lejt maximálně do čtyř. Hodinu po poledni nám povídá: Dneska budu lejt maximálně do pěti. Šlo o to, že čtvrtek pro něj byl trýznivý z toho důvodu, že si nemohl pořádně vykropit volátko, neboť ho čekal ráno volant. Ovšem to by nebyl Amorfis, aby nechytil šanci za pačesy a leje do sebe jedno pivko za druhým dokud může. Najednou se na grilu objevily 100%ně neveganské klobásky. Průměrný vegan by nás za to vykostil. My ale na průměrné vegany házíme hovězí a všechno to sežereme. Pak odfukujeme až do doby odchodu na kapelu NECRO BART INFERNO, což měl být noisecore. Z noisecore se nakonec vyklubal punkbordel s jedním špatným zpěvem (nebyl slyšet). Druhý zpěv slyšet byl. Přidaná hodnota byly nafukovací lahváče a různé diskopíčovinky na pódiu i pod ním. Z vystoupení je cítit špína a hnus a v některých písních takový ten noisecore, co produkovali Anal Cunt. Velká škoda, že jsem si natáčel zrovna ten kousek, kde se neděje nic moc zajímavého. Ke konci setu se jednalo už o solidní bordel. Skrz kotel klidně projel vozíčkář...

   

SEE YOU IN HELL jsou na mě moc preciziní ale i tak jsem na ně zůstal a fotil si holky. Tou dobou si Amorfis telefonicky vyjednal, že nemusí zítra za volant a začala jeho stíhací jízda. Jinými slovy červenou malinovku vyměnil za hnědou chmelovku a nasadil tempo vskutku vražedné. Určitě jednou z nejočekávanějších kapel letošního ročníku byli Brutal Truth tribute, neboli WALKING CORPSES, což byla kapela, která byla primárně založena za účelem narozeninového přání pro pana pořadatele, kdy původní Brutal Truth již nehrají, ale Walking Corpses s původním členem Brutal Truth přehráli celou první desku od Brutal Truth. A bylo to boožžžíííí. Až na blbce, co zaberou lavičky a pak se postavěji a blbce, co maji neustále nutkavou potřebu lézt na pódium. Ti kreténi tam hopsaji jak jednorožci a není přes ně vidět na kapelu. A přitom ani třeba vůbec tu kapelu neznají. Prostě exhibicionističtí magoři. Každý návštěvník festivalu by měl mít ve svém festivalovém náramku uložené nějaké elektrické zařízení, které by dávalo po pěti vteřinách strávených na pódiu elektrický šok jeho majiteli. Divim se, že s tím ještě nepřišel nějaký inženýr z Bruselu. Nemám nic proti, když dodržují pravidla a do deseti vteřin skočeji po hlavě dolů do lidí. Ale to jejich otravné vtírání se mě prostě sere. Další kapela SIEGE je přesně to, co mě nebaví a tak ji prochlastáváme v pivním stanu a najednou přijde nějakej ožralej ošklivej Slovák z Nitry za Amorfisem a že prej mu Amorfis ukradl kšiltofku Gorefest. A prej to bylo v Nitře. Představte si, že ten debil chtěl po našem Amorfisovi, aby mu ukázal papír, že tu kšiltofku koupil. To vám byl takovej dement dotěrnej, pořád máchal rukou, že mu ji chce sebrat z hlavy, až to nevydržel Pavouk a zvýšil na něj hlas, což u něj není obvyklé. Pak se postavil medvěd, protože viděl, že se skrz strkanici mezi demencí ze Slovenska a Amorfisem schyluje ke rvačce, a rázně utnul další následné kočkování. Debilního Slováka odvedl pryč a ten si po chvíli vyhlédl jinou oběť a otravoval u vedlejšího stolu. Hele takový věci se nám prostě dějou. My za to nemůžem. Těšíme se na RATOS DE PORAO, ale najednou se zatáhlo a začalo brutálně pršet, takže Ratos De Porao sledujeme od pivního stanu skrz televizní projekci.


Je až směšné, že takoví Gutalax měli absolutně úplně plno a to hrajou a zpívají o hovnech. A takový veterání legendy Ratos De Porao díky dešti hrajou pro pár lidí. Déšť naštěstí netrval moc dlouho a tak se můžeme jít podívat na NAPALM DEATH. I když, možná mělo radši pršet, protože tohle byl jednoznačně nejhorší Napalm Death co jsem kdy viděl. A není to jen názor mého chorobného mozku. Tahle domněnka létala nad Trutnovem v množství větším než malém. Zvukově to bylo ze začátku dost špatný jako u většiny kapel co hráli před nima. A bylo to potichu. Škoda. Odcházím tedy z Napalm Death do chill out zóny, procházím se s pivkem v ruce a zjišťuju, že je tam paradoxně lepší zvuk než v hledišti. Zdravím se se Šakalem a shodujem se na tom, že zvuk je letos opravdu špatný. Porovnáváme ho se zvukem, který byl před měsícem na Czech Death Festu a dojdeme ke zjištění, že je to neporovnatelné. Pak potkám Bertíka a shoduji se s ním, že je to mrdka. Potkávám Medvěda a oznamuji mu, že jsem otrávený a že odcházím na chatu s tím, že Dying Fetus vidět nepotřebuju. Trochu se diví "Teď když to začalo bejt dobrý?" (5 minut před koncem). Dopiče kapela tohoto jména nemá bejt dobrá když končí, ale od prvních tónů. Samozřejmě kapela nejspíš jela na 110% procent ale ten zvuk na piču to poslal do hajzlu. Odcházím tedy na chatu a jen odemknu dveře tak letím srát. Festivalový vzduch mým střevům moc dobře neslouží takže gejzír sraček ze mě vylítnul na jeden zátlač. Pak si dám sprchu, umeju nádobí a sežeru Amorfisovi utopence. Jsem patrně jediný člověk na světě, který na festivalu při koncertu legendy Dying Fetus meje nádobí.


Páteční den nás čeká tradiční sobotní pizza. V sobotu totiž chci vidět jednu kapelu co hraje v poledne a nestihli bychom se vrátit z pizzerie, tak jsme sobotní pizzu přesunuli na pátek. A Amorfis zase perlil. Vybíráme si v seznamu pic, já si dal nějaký toskáno, Magi feferončíno a Medvěd ňákou žapiňóno a Amorfis pizzu s vepřovou panenkou když už jsme na tom veganským festu. Když nám to výborná obsluha přinesla, před Medvěda, Magiho a mě položila koláč přezdívaný pizza. Jen před Amorfise položila avantgardní hluboký talíř a v něm nasázené ňoky, jak my Češi rádi říkáváme. Amorfis na to koukne, pak koukne na nás, znovu koukne na talíř a prohlásí památnou větu: "Já si myslel, že sem si dal pizzu." Když jsme to sežrali až nám knoflíky u kalhot upadaly a Magi se vysral, vyrazili jsme zpět do areálu abychom stihli kapelu Distaste. Cestou potkáváme Barušku a její partu. Všechny nás olízne a pozraví Ahoooj, jak se máš, jen na Amorfise spustí "Kde máš zub?" Amorfisův přední zub se nedávno poroučel do věčných lovišť... Přicházíme na část ABRADED, které mi přišli takoví hluší, neboť měli jen jednu kytaru a prostě vznikala hluchá místa, jak já s oblibou říkávám. Jinak to ale byl příjemný goredeathtík. Následní DISTASTE na které jsme přišli hlavně, by byli super, kdyby všechny dvě kytary byly slyšet. Ten zvuk letos prostě dostal na prdel. Na REBAELIUN se to zvukově vylepšilo ale stejně všemu vévodí kopáky, které všechno přebijí. A samotná jejich hudba se mi taky nelíbila. Na můj vkus v tom bylo moc sól a pidlikání. To MEAT SPREADER byla jiná třída. brutální jatka mrdník vole prasečinec. Nedivil bych se, kdyby náhodný kolemjdoucí zavolal fízly, že se tu vraždí. Takovej to byl chlív. A i zvuk nebyl marnej. Zpěvák ohlásil poslední dva songy: "Two more and we fuck off." a opravdu dali two more a fakoffovali se do piče. Skvělý!! THE ARSON PROJECT vidět nepotřebuju a tak si procházím distra nahoře v parku a pak i to nejdůležitější, distro mých japonských hrdinů Final Exit. Kupuju si velkou desku, malou desku, cédéčko, to všechno za litr a jdu nadšen do piče. Chtěl jsem ještě zelené výroční tričko, ale neměli velikost XXL. Oni neměli ani XL a černé jsem nechtěl. Věci házím do auta a jdu mrknout na LAHAR, které sleduju jen proto, že si chci sednout.


Pak je na řadě INHUME, jejichž basa, co vytvořil zvukař by zasloužila vsunout do řitě páně zvukaře. Nebo jestli to takhle mělo bejt, tak nechápu pozici kytaristy, kterého basa kompletně zakopala. Následné BELUSHI SPEED BALL si užíváme z bezpečné vzdálenosti. Kapela s sebou totiž měla nějakýho bedňáka, který neúnavně do lidí vyléval a házel z petek a plechovek desítky litrů Pepsi, vody, tonicu a Redbulu.  Lidi pod pódiem celí ulepení a mokří a omotaní hajzlpapírama, které byly také házeny. Hudebně je to takový ten zábavný thrashmetal. Všichni se baví. Jestli i Amorfis, to nevím, protože byl ve velmi podroušeném pivním stavu. Pak naběhli FLESHLESS a najednou to šlo udělat perfektní zvuk. Jako kdyby nějaká kurva víla mávla kouzelným proutkem, od Fleshlessu byl zvuk na všechny kapely takový, jaký jsme byli zvyklí z minulých ročníků. Prostě tam měli něco posranýho zvukaři. Možná se zvukař chytnul za koule a zmáčkl je louskáčkem na varlata, najednou prostě zvukově všechno v pořádku. Fleshless přehrávali více jak 30 let staré songy a naopak jeden úplně nejnovější a bylo to výborné! Při jejich setu pořádal dětský koutek stgedaving a děti si to náramně užívaly. A pak nastal každoroční výser. Došlo nejpitější pivo, Ratar. Sakra. V pátek v sedum večer. No nic, dávám si desítku od Radegastu, ale je to močůvka, tak od té doby už pivo nepiju. Následní pardálové, jihoafričtí GROINCHURN, kteří jsou v mém grindovém srdíčku zaryti hodně hluboko z dob (ne)studií na střední škole. Uvedli se slušnou Češtinou "My sme grojnčern s jivoavriský republiky." A pak spustili trochu komplikovanější jihoafrickej náser, kterej byl prostě skvostnej. Stejně tak zvuk. Další speciální vystoupení které letos bylo, neslo jméno ROMPEPROP. Kapela, která na tomhle festivalu ukončovala kariéru před nekolika lety, a vrátila se jen aby panu pořadateli zahrála k padesátinám. Velmi milé. Moc milé už nebylo, že díky volům co se postavili na lavičky a dalším volům co furt bláznili na pódiu, nebyla kapela většinu času vidět. Členové kapely byli hnusně umazaní a zkrvavení a upocení a v jednu chvíli zpěvák vykopnul jednu botu do lidí v hledišti, a pak druhou botu do druhé strany hlediště a že prý ti co chytili tu nechutnou smradlavou věc, mají po koncertě přijít za nima a že obdrží "fakinsurprajs". Nevím co obdrželi ale snad to stálo za to. Rompeprop rozpohybovali snad úplně každého. V zaplněném hledišti se tvořily malé circlepity, skupinky tančících maniaků, nesměly chybět převleky, naháči, a hlavně spousta smíchu a dobré nálady. Nikde jinde na světě neuvidíte na jednom místě pařit Spančboba, banány, mimozemšťana, hovna a různá zvířata. Už to zní za ty roky docela otřepaně ale pokaždé mě to rozesměje. A jestli se nemýlím, všechny tyhle kostýmy a převleky začaly právě s Rompeprop před hromadou roků... Dole v pivním stanu se fandí fotbalu. Vcházím do něj zrovna když hraje portugalská hymna.


WOLFBRIGADE předvedli parádní rokenrol. Od IMMOLATION jsem nic nečekal, protože tento druh muziky je mi mými ušisky zapovězen, ale nakonec mě to bavilo. Jelikož Ratar už není a desítka je hnus, jdu si pro zázvorové pivo, a pak se to stalo... Naběhlo italské komando s pekelně soustředěným čertíkem kapelníkem pekelníkem Giuliem a jeho komandem CRIPPLE BASTARDS a nasekali nás na malý kousíčky s mozarellou, naházeli nás na pizzu a šoupli do pece. Svým setem, potažmo setlistem museli odrovnat každého. Hymny jako Italia Di Merda, Polizia Una Raza, Misantropo A Senso Unico nebo moje vůbec nejoblíbenější skladba S.L.U.T.S. musely dojebat každého pořádného fanouška rychlé muziky. Skladby staré jak Vatikán a fungují stále skvěle. Krása střídá nádheru. Díky Cripple Bastards za nejlepší koncert co jsem od nich kdy viděl!! Po Cripplech se jdeme uložit do pelíšků abychom nabrali síly na poslední festivalový den. 



Zatímco já, Magi a Amorfis jdeme na Mortify, Medvěd zůstal na chatě. Dal jsem mu za úkol uklidit, umýt nádoby, vyprat záclony a uvařit. Na Mortify jdeme radši o hodinu dřív, protože nikdy si nemůžeš bejt jistej, v kolik a jak dlouho bude hrát kapela, která vydává desetiminutové desky. Takže stíháme ještě i švédskou brusku CROWN a treš jak cyp HOLYCIDE. Obojí by se Medvědovi líbilo. Holycide přijeli s bicím automatem, neboť bubeníkovi onemocněla maminka, tak kapela narychlo ušmodrchala samply a bylo to dobrý. Stejně tak dobrá byla jejich zvukovka mikrofonu, která zněla: "Prdel. Prdel. Prdel." Přítulný zpěvák co chvíli tančí a paří před odposlechy s fanoušky, jezdí na zádech zeleného mimozemšťana a užívá si prkna co znamenají thrashdeathgrindpunkcrustcorenoise. Před koncem pronese obligátní "Last song for tunajt (bylo poledne)...ah, last song for tunajt...in Japan." Na poslední písničku vyběhne s mikrofonem hluboko daleko do hlediště nahoru do areálu a furt zpívá a bylo to všechno hrozně roztomilé... A pak to přišlo: MORTIFY. Vážení, pokud máte v plánu někdy ohluchnout nějakým správným způsobem, doporučuju strávit celý set v první lajně vedle repráku. I když mi ucho krvácelo až z prdele, nešlo odejít. Prostě to nešlo. To byla taková šleha!! Dvacet minut štěstí na japonský způsob. Kytara řezala tak že mi málem ucho rozřezala na chcanku. Nádhera! Krása!!

 


Po Mortify opět opouštím areál a když přijdu na chatu ty vole Medvěd uklidil, nádobí umyl, gril připravil, trochu pobalil... přesně jak jsem ho zaúkoloval. Jen ty záclony nevypral. Při grilování se zaobíráme myšlenkou, od kolika oklepání/stáhnutí po vychcání je definováno už jako honění. Ani nevim jestli jsme se dopátrali k nějakému výsledku. Asi ne. Na ANALEPSY mě nejvíc zaujal fixou načmáraný transparent v hledišti ANAL PEPSI. Ovšem FINAL EXIT, to byla jiná třída. Bylo to zábavné, bylo to hlučné a bylo strašně příjemné tyhle dva kašpary zase po letech vidět v akci. Když skončili, sklidili ovace napříč celými Krkonošemi, tak jim nechávám pár minut na vydechnutí a zajdu je pozdravit. Ryohei (bubeník) když mě uviděl, nechá všeho a vřele mě přivítal. Přeskočil zábranu, za ním to udělal i Hisao (kytarista a zpěvák) a hned se dožadují fotky se mnou. Stydím se, že nemám na sobě tričko s jejich logem ale vůbec jim to nevadí. Buďto byli dobří herci nebo byli fakt rádi, že mě vidí (s Ryoheiem jsem v kontaktu už dlouho). Potěšení na mé straně!! CONVULSE je pro mě hrozná nuda a to i když hráli prý legendární 30 let starou desku, kterou jsem nikdy neslyšel. BIRDFLESH jsou šašci produkující rázný humor skrze rázný grindcore. BLOOD jsem viděl poněkolikáté a tak trochu mě to nudilo. Možná mohli míň kecat. Ale odpusťme jim to, nejsou to žádní mladíci. PROTECTOR zahráli fajnovej thrash, kterej jsem si myslel, že mě unudí k smrti, ale fakt se mi to líbilo. A následuje poslední kapela (pro mě) letošního ročníku Obscene Extreme festivalu, HAEMORRHAGE. Na pódiu se objeví kytaristka Anna, toho času o dobrých 25 kg širší než si ji pamatuji z dřívějška. Stejně s kapelou nastoupí i sekuriťáci, stylově oblečeni v chirurgických pláštích, rouškách, čepicích a gumových rukavicích. Jak jsem se dozvěděl později, kapela neměla tušení, že budou securitas takto navlíknuti do hábitů a dle reakcí z toho prý měli velkou radost. Zpěvák se mi zdál lehce indisponovaný na hlasivkách, dost chrčel a nevyzpíval to. Jako kdyby měl chrapot při nachlazení. No a lidé pod pódiem byli indisponovaní na mozku, neboť měli opět nutkavou potřebu ukázat světu, že umí vylézt na vyvýšené pódium a tam klepat pérem, skákat jak čurák, hopkat sem a tam ale už moc jich nemělo koule skočit po tlamě dolů a pořádně si rozbít držku, což by zasloužili. Aspoň by příště neopruzovali a my bychom viděli na kapelu. Program samozřejmě pokračuje dál, ale já a Magi se ho už účastnit nechceme, takže sedáme do automobilu značky Ford (pro hnidopichy - zatím pokaždé Fordem tam a Fordem zpět) a za dalekého blýskání opouštíme bojiště. Kousek u Dvora Králové se z blýskání vyklubala dešťová smršť, která vydržela až do mé rodné vísky. Místy na silnicích byly hluboké louže, na cestu vidět nebylo, objížďky vedly horem prdelema, nic moc no... Takový byl tedy letošní ročník. Můžete s mým hodnocením souhlasit, můžete nad tím nadávat, ale to je asi tak všechno, co s tím můžete udělat. 


Ovšem nebyl bych to já, abych se neúčastnil i afterparty, zvlášť když nabízela kapely vskutku jedinečné!! K vystižení atmosféry by možná postačilo tohle několikavteřinové video a nemusel bych se tu rozepisovat o jednotlivých kapelách.



Jenže dokud mám co psát, tak psát budu... Po příjezdu zjišťuju, že lidí je tak akorát, takže hezky zaplněno. Dávám si pivko za 65 vočí. Bylo teplý a protože neměli pětikorunu nazpátek, tak mě stálo 70 vočí. Pětikorunu už asi nepovažují za minci hodnoty číslice na ní. První kapelou byli MORTIFY a to je přesně to co mám rád, jak jsem psal výše. Na afterparty narozdíl od hlavního festivalového pódia byl excelentní zvuk od začátku do konce. Všechno čisté, hutné a brutální. Muzika Mortify je prostě geniální. Medvěd by to nejspíš poslal do sraček ale to je proto, že této muzice nerozumí a proto poslouchá uplně jinou, v porovnání s touto, tak trochu gay muziku. Až si tohle přečte, tak mu vypadaji všechny chlupy z kožichu ale je to tak jak to píšu. Nikdo nehraje tak jako Japonci a jihoameričani. A může to být vynikající Vader a skvělý Belphegor nad kterými jsem se rozplýval nedávno, tohle je prostě jiný. A ve stejném, ne-li lepším duchu probíhala celá afterparty. Ještě poznamenám, že Mortify byla jediná kapela toho večera, při jejíž produkci ze stropu odpadávaly kousky nějakého bordelu. Vstupné bylo 400 Kč, což mi přijde za takové kapely jako pakatel. Porovnejte si to třeba s akcí v Praze, kde v září vystoupí Beherit + 4 supporty, za kterou si pořadatelé nestydí naúčtovat 12 stovek. Budiž jim to přáno, třičtvrtě lístků už mají vyprodaných... Druhá kapela byli C.A.R.N.E. kteří zabrutalili jako kráva, chvílemi jsem měl nad hlavou prdel cizího člověka, který připlul odněkud zepředu. A pak se to stalo. Na scéně se objevují nějaké domorodé bubny a ošikmení lidé (to jako že maji šikmé oči, což je podle dnešní hyperkorektní zvrácené doby těžce rasistické označení). Přátelé, TOHLE se nedá slovy popsat. TOHLE se musí vidět. Japonští KANDARIVAS, to byli ninja šipmanzi utržení ze řetězu hrající jakýsi tradiční japonský folk namíchaný do brutálního, rychlého a skvěle zahraného noisegrindu. Tohle nemělo absolutně žádnou chybu. Hudební a pohybový výkon doprovodného bubeníka byl prostě skvělý! Muzika rychlá a ultra rychlá a ještě rychlejší. Lidi kolem šíleli pod pódiem, kapela šílela na pódiu, zvukař šílel za svými přístroji, energie z muziky odnesla celý Trutnov o několikset metrů dál, tak až příští rok pojedete na Bojiště, počítejte s tím. Hudba Kandarivas měla takovou nasranou zdivočelou atmoféru, že pohla kusem Krkonoš! Kdyby to bylo ve známém večerníčku Krkonošské pohádky, přilítla by sojka práskačka a kdyby viděla Kandarivas, tak by se z toho zhulila a až pak by to letěla napráskat Krkononškému Pánovi. Ten by vzal svoji berlu, zjistil by která bije a radši by zdrhnul do Alp. Takovou sílu měli Kandarivas. Jak jsem psal, tohle se musí vidět. Další kapela byli ANARCHUS a ti byli taky odněkud z tamtěch děr jihoamerickejch. A to je taky krutě rasistický tvrzení ale já na to seru. Anarchus se prezentovali špinavým grindcorem na starý způsob. Po předchozích Kandarivas se mohli snažit jak chtěli, bylo jim to co? Hovno platný. Další nastoupili ACAO DIRETA, což byl chvíli punk, chvíli deathmetal, chvíli střední houpavé tempo. Kousek od kotle se začínalo přiostřovat, tak jsem se radši uklidil dozadu. Jedno pivo na mě přistálo už při Mortify, tak jsem nechtěl být zase zmáčený. No a pak se to zase stalo. Po kolikátý už tenhle ročník? Připravuje se bicí souprava, netypicky po straně, takže nemůže hrát nikdo jiný, než moji hrdinové vycházejícího slunce. Lejdýz end džentlmen, přivítejte FINAL EXIT!! Ryohei za bicími na mě s úsměvem mámá a možná si říká, že jsem divnej, že je poslouchám a kupuju už třicet let, ale mě je to jedno. Final Exit zahráli skvostný set. Úplně odlišný od toho, který zazněl na hlavním pódiu den předtím. S naprosto diametrálně odlišným zvukem. Zvuk na afterparty byl takový, že byl cítit. Nebyl jenom slyšet, ale byl cítit. Bordel prostupoval skrze nás a my si vychutnávali všechny kapely celým tělem. Final Exit zakomponovali do setlistu i cover jedné z nejdůležitějších písní od jedné z nejdůležitěší kapely pro metalový svět. Ne, nebyli to Iron Maiden, protože ti jsou totiž přesně tak důležití, jako plíseň mezi prstama na mých nohách. Byli to samozřejmě Slayer a jejich song Raining Blood. Absolutně skvělé vystoupení a velké štěstí ve tvářích všech kolem. Troufnu si tvrdit, že Kandarivas a tento Final Exit bylo to nejlepší, co jsem kdy ve svém životě z muziky viděl. A že jsem už ledasco zahlédl. Další kapelou byli INFERNAL SUFFERING. Nečekal jsem, že by se mi to mohlo líbit, ale nakonec jsem s jejich brutal deathmetalem s přesahem do salámu byl nadmíru spokojený. A opět špičkový zvuk, ať jsem se postavil kam jsem chtěl, respektive ať mě dav odsunul kam on chtěl. A pak se to stalo... Už zase... Následovalo překvapení, o kterém jsem několik hodin dopředu už věděl, že to budou GROINCHURN. Huuustýýý!! Když jsem se na toto téma bavil s Medvěděm, svěřil se mi, že tohle není jeho šálek Radegastu, což naprosto chápu. Groinchurn hrajou docela komplikovaně, ale stará láska nerezaví. Na střední škole a několik let po ní, jsem je hltal a to se muselo nějak podepsat. Na Afterparty bych řekl, že zněli mnohem tvrději a lépe než na hlavním pódiu. Grindcore jaký oni rozpoutali nečekal asi nikdo. Přišlo mi, že hrajou dvakrát tak rychlejc než by to mělo být. Fanoušci šíleli. Všichni tančili, kroutili se, pařili, pogovali, plavali, kopaly, circlepitovali, zpívali,... Groinchurn rozseknul skleník, ve kterém se afterparty konala, na střepy štěstí. Opět jsem si všiml výrazů ve tvářích lidí kolem. Byli prostě šťastní, usměvaví, dojatí. Stejně tak já. Deset minut před desátou hodinou večerní byl ohlášen poslední song a jestli při něm neshořel celej vesmír, tak už se to nikdy nestane. Byl to totiž cover od Cripple Bastards. Všichni kolem jako by se zbláznili a jakoby záleželo jen a pouze na tom, aby jihoafričani bílé pleti z Grojnčernu, nikdy nepřestali hrát. Bohužel přestali. Přidali sice ještě jednu píseň ale já bych byl radši, kdyby zakončení celého skvělého letošního festivalu zůstalo stylově právě coverem od Cripple Bastards. Bylo by to lepší. Je minuta po desáté a ploužím se k autu. Potkávám Hisaa z Final Exit, loučím se s ním. Když čekám na řidiče, přiběhne i Ryohei, objímá mě jako svého dávného přítele na rozloučenou. Kousek od nás se dva cizinci líbaji penisy...prostě vytáhli čuráky z trenek a ve stoje proti sobě se oťukávali žaludama. Fotila je u toho nějaká cizí dívka... Prostě Obscene Extreme. Díky Čurby!!




Pro pár dalších fotek klikni sem.

OBSCENE EXTREME 2019

Dějství první, punková středa: Kterak jsme se stali punkáči.



Na můj dvacátý ročník jsem vycestoval společně s kámošema Medvěděm, SODíkem, Magim a Amorfisem. Už od začátku nám bylo jasné, že se vožereme jak hovada. Sice nás po zjištění, že pivo stojí 40Kč nebo speciál 50Kč trochu lepilo přes kapsu, ale i tak jsme započali letošní obscín ykstrým velkolepě. Systém cahless, který byl na festivalu letos poprvé se osvědčil jako výborná věc. Hlavně pak pro pořadatele, protože nikdo nepřepočítával vykurvený žetony a prostě se chodilo pro pivo, dokud byl čip na nármku nabitý. No, myslím si ale, že mohlo bejt pivo o pětikačku levnější. Srát na to. Přijeli jsme hlavně za muzikou a středa nabízela punk jak cyp. Z toho co jsem viděl, tak FINAL FLAG se Skořim z Exocizphobie v sestavě na rozjezd byl uplně ideální. Změna v sestavě hned na začátku, už nevím proč, ale kapela THALIDOMIDE což byli kluci, kteří přijeli na festival se stánkem veganskýho žrádla se jako náhrada za odpadnuvší kapelu osvědčila. Hráli parádní punk a nám pomalu nad ušima začaly opadávat vlasy a tvořila se nám hezká číra. Magi se ještě před začátkem muziky zúčastnil soutěže v požírání pálivých papriček. Je to vůl. Něco sežral a pak ho bolel žaludek a bylo mu blbě a vypadalo to že každou chvíli vyblije vnitřnosti. On je ještě mladý a blbý a proto dělá takové kraviny.



 Během roku se šuškalo docela nahlas, že areál dojde jistých změn v podobě nových laviček, nového rozvodu elektriky a vody a všeho možnýho. Nevim jak voda nebo elektrika, ale na oko nebyla znát jediná změna. Zkrátka to všechno zůstalo při starým. Ale ruku na srdce: Chce někdo vypolstrovaný sedačky na festivalu, kde spotřeba piva za víkend rovnáse spotřebě piva České republiky za rok? Nechce. Pokud někdo před začátkem festivalu remcal, že punková středa je na hovno a že zvát kapelu NVÚ je holý nesmysl, musel zavřít svoji hubu právě při vystoupení envéúček, kteří byli jedním slovem skvělý, dvěma slovama uplně boží. Ale jako fakt. Já punk normálně neposlouchám a ani jsem nikdy neposlouchal, ale ono to bylo uplně boží. 



Tou dobou nám už opadaly skoro všechny vlasy a zůstala nám jen krásná barevná číra trčící z našich vymaštěných hlav. Stávali se z nás punkáči. Transformace ale ještě nebyla u konce. Konečný stav punkáčství se dostavil až s kapelou TELEX 2019 kterážto nás všechny rozsekala. Dokonce i zpěvák věhlasné španělské kapely Haemorrhage, toho času od středy do neděle permanentně našrot, pařil v první linii a zcela evidentně si to užíval. Jeden člen naší punkové sestavy, konkrétně Medvěd, není medvěd jenom tak pro prdel. Je to chrabrý bard, jehož tělo je tvořeno sto kily živé hmoty a pětadvaceti kily penisu. Ano, tento stopětadvacetikilový kolos se pod vlivem nějakého toho piva, rozhodl, že půjde do kotle ukázat punkáčům, jak deathmetalisti pařeji na punk. Medvěd tam naběhnul a punkáči začali lítat vzduchem jak se od medvěda odráželi, jako když Obelix naběhne do Římanů a ti lítají i s koněma až za kopce. My ostatní jsme se tomu začali smát. Ale smáli jsme se tomu ne jako normální lidi, ale tak, že jsme se za naše léty vykrmovanými břichy popadali. Nejhorší na tom bylo, že nás ta představa, jak si medvěd rozráží cestu kotlovým davem, že punkáči se od něj odrážejí a nevědí která bije co se stalo, nás rozesmála tak, že jsme se tomu tlemili až do noci na chatě, kde jsme propukli v nekontrolovatelný smích. Po Telexu jsme shlédli ještě  Oi Poloi a GBH. Ale nemohu je jakkoliv hodnotit, neboť spotřeba piva naší party rostla neúměrně našim platům. Dokonce jsem se tak zchlastal, že jsem si já, odnaučený kuřák, po víc jak patnáci letech zapálil cigaretu. Čtyřikrát jsem potáhnul a musel jsem si sednout, protože stát ještě pár vteřin na nohách, tak se skácím k zemi a je ze mě mrtvola. Takový účinek na mě měla cigareta. Zas mám na patnáct roků pokoj....

Dějství druhé, hlavní část: Delirium, headliner a crusteři.



Čtvrtek začínáme svalovou únavou našich pekáčů buchet na břichách. Ne z posilování, ale z toho neskutečnýho tlemení Medvědova rozrážení punkáčů z předešlého dne. Že bude hlavní postavou Medvěd i ve čtvrtek, to jsem tušil už ráno v 5:15 hod. To se totiž Medvěd s Amorfisem rozhodli, že se probudí, trochu podebatují se mnou, SODíkem a Magim a půjdou do sebe lejt pivo. Takže ve čtvrtek ráno ve čtvrt na šest po prochlastané středě zazněla věta "kopni do SODíka ať už nespí". Také proběhla žhavá debata o rozmetání hoven po louce za zvuků medvědových bublavých prdů. Medvěd mě také chtěl znásilnit, ale měl smůlu, neboť mezi mojí prdelí a jeho pětadvacetikilovým hovadem v trenkách, byl můj spacák. Ten mi zachránil věneček. Ještě si vybavuju halekání věty SEBER SE KUNDO A TÁHNI. Je možné, že si někdo z nás vzpomněl na svou ženu. Amorfis tou dobou bere do ruky lahváče a medvěd se rozhodl nebýt pozadu. Já jsem jim jen připomněl, že pokud se snad rozhodnou, že by čtvrtek začali chlastáním už před šestou hodinou ranní, bude to mít za následek to, že zemřou. Ale že umře zrovna medvěd, který má stodvacetpět kilo, z toho dvacetpět čurák, to jsem nečekal, zvlášť když Amorfis má i s postelí míň než Medvědův kokot. Já, Magi a SODík jsme chrupali až do osmi a bylo nám hej. Kluky jsme našli venku před chatou na lavičce obloženými práznými lahvemi a plechovkami. Byli vožralí. Do areálu jsme se dostali na kapelu NERVE GRIND, což byla brutální palba, ze který nejednomu brutálně založenému grinderovi ťukalo v trenkách. Při kapele CARTILAGE, která byla mimochodem v mých uších naprostá bomba, medvěd poprvé ten den vytuhnul na lavičce ve třetí řadě. FEKAL ADDICTION po Cartilage byla trochu nuda, tak jsme s Magim a SODíkem zašli do města na baštu. Cestou jsme potkali Medvěda s Amorfisem zavěšeného do nějakého vlasatého týpka. Ani nevnímali, že jsem jim oznamoval, že jdem na oběd. Vrátili jsme se na MILKIN THE GOATMACHINE, ale vůbec mě to nebavilo. Ovšem po nich moji milí přátelé, po nich naběhla největší hvězda festivalu, a jediný možný headliner pro tento ročník, japonští hlukmistři FINAL EXIT. Kdo mě zná, tak ví, že tuhle kapelu sleduju od jejich začátků, tedy již drahných dvacetpět let. Když je sem v roce 2015 nebo kdy to bylo, Čurby po mých letitých urgencích dotáhnul, dušičky by se ve mě nedořezal. Tenkrát jsem si Final Exit užil v první řadě a počítal s tím, že je už nikdy naživo neuvidím. A hele. Několik roků se sešlo s několika lety a já opět koukal na vystoupení velkého a malého japončíka, kterak do nás hustí statisíce písniček s takovou grácií, že i Karel Gott z toho vystříknul do zkumavky. Opravdu, tohle bylo absolutně jedinečné. Odlišný setlist od minulého vystoupení, tisíckrát lepší zvuk, Hisaova hra na růžovou kytaru, kterou ladil, jak kdyby hrál ve filharmonii snad dvacet minut, a způsob, jakým Ryohei bubnoval, to se prostě musí vidět, zažít, slyšet. Nejlepší kapela na festivalu!! 




Po nich jsme začali hledat Medvěda s Amorfisem, ale nebylo po nich ani vidu ani slechu. Zašli jsme tedy na MISERY INDEX a bylo to velmi ale opravdu velmi dobré. Tou dobou jsme objevili Medvěda. Válel se pod stromem, chrápal s kelímkem u tlamy a lidi si ho tam fotili. Stejně jako jsme si vždycky podobná individua ožralá fotili my. Medvěd tedy dobručel. Amorfis ho uchlastal a potvrdilo se to, co jsem jim ráno po páté říkal, že zemřou. DROPDEAD není můj šálek chmelomoku, takže jsem ho s čistým svědomím prochlastal a prožral (koftu ze zelí) a prokecal nahoře na asfaltce. Poslední kapelu toho dne, kterou jsem zaregistroval a moje mozkové buňky si uchovali vzpomínku, byli legendární CANNIBAL CORPSE. Oficiální headliner zahrál výborně, to je pravda. Ale asi nevěděli pořádně do čeho jdou, protože snad prý požádali o krocení divé zvěře při stagedavingu, takže posílená ochranka vracela nadšené maniaky z pódia zpět do kotle. Už se těším, jak za rok bude ve festivalovém programu koment někoho z Cannibal Corpse, budou lízt Čurbymu do prdele, jak to bylo skvělý, když fanoušci skákali z pódia po hlavách, že si vybavujou dobu před dvaceti lety.... Ještě jsme si dali Sultána a Majkelínu a jejich sado maso projekt. Čekal jsem sice něco uplně jiného, ale vystoupení se mi líbilo. Mělo to hlavu a patu. Sultán nejprve jednu moc sympatickou holičnu s krásnou píčou mučil vázacím drátem tak, že jí ho omotal kolem krásných ňader až se jí to zařezávalo. Pak ji pověsili hlavou dolů a chvíli ji topili v připraveném akvárku s vodou. Potom jí Majkelína sešvihala devítioscaou kočkou, načež jí onu devítiocasou kočku druhou stranou vsunula do kundy jen to mlasklo. Devítiocaska jí po chvíli z kundy vyklouzla a po nezbytném mučení ohněm to přišlo. Na jakýsi oltář položili tu chuděru, Majkelína se jí chvíli hrabala svojí rukou mezi nohama a slečna předvedla prvotřídní squirt. Po pár vteřinách honění. Ty vole já se o to snažím takovejch roků marně a tady se to seběhlo během několika sekund. Velmi působivé. 



V pátek ve dvě hodiny ráno, když jsme dorazili na chatu, jsme našli Medvěda s Amorfisem jak skáčou na trampolíně a tlemí se jak debilové. Lítali tam ze strany na stranu až trampolína poskakovla malými skoky ze svahu dolů.... Kecám. Vožralý chrápali tak jak se dokodrcali do chaty. Po prvním natažení nosem jsem v ložnici ucítil zvratky. Lomcuju teda s Medvědem a halekám na něj VOLE NEPOBLIL SES? Odpovědí mi bylo jen zabručení OI POLOI VOLE. Středa z nás prostě udělala kované punkáče. Nakonec jsem zjistil, že jako zvratky tam smrděly medvědovy ponožky... V 9 hodin a 44 minut si Amorfis usral takzvaný lepíprd. Zalepil si s ním celou prdel k trenkám. Do areálu se dostáváme na jedenáctou na jihokorejskou kapelu L.P.P. což byl šílenej námrd. Kim Čon Idiot by asi koukal jak jižní sousedi dělaji muziku. Neustále do sebe lijeme jedno pivo za druhým. Na rozdíl od Czech Death Festu, kde bylo pivo extrémně hnusné a koplo mě téměř při každém napití, letošní festivalový gambrinus jedenáctka mě nekopla ani jednou, a to ani když mi v kelímku zbýval jen zbytek zvětralých chcanek. To samé platí i o desítce a o Velkopopovickém Kozlovi. Ze speciálů jsem ochutnal dva druhy a byly také dobré. Pivo se tenhle rok prostě povedlo a kdo tvrdí že ne, tak je idiot. Maďarští CRIPPLED FOX nám k chlastání nahrnuli pořádnou porci extrému. INSANITY ALERT, což byl výborný trešmetal a ještě sranda nám na závěr jejich setu naservírovali velmi povedený cover od Iron Maiden. V podání Insanity Alert i taková mrdka jakou Iron Maiden je, nezněla vodrhovačka "Ran tů d hil" jak hovno. V jejich podání to naopak mělo šťávu. Před začátkem kapely HOLY COST se v davu začaly objevovat nafukovací kraviny jako třeba meloun, jednorožec, šprcky a kobliha takže o půlhodince Goregrindu bylo rozhodnuto. Větnamci by asi koukali kde končí jejich nafukovací zboží. Ještě než jsem vůbec vyrazil na tento festival, instruoval jsem kluky, že v žádném případě nebudu chodit na oběd do restaurace na bojišti. Proč? Prostě proto. Když si může nějaká píča účtovat za půllitr limonády 50Kč (vloni) tak ať si vysere voko. Navíc celý to jejich chování tam  a výběr jídla, z toho by jeden blil. Takže i tento den jako  den předtím jsme se odebrali, teď už i s Medvědem a Amorfisem, do Hospůdky U rozmarýnku. Cestou se nám Medvěd svěřil, že ve čtvrtek byli s Amorfisem v tý zasraný Restauraci na bojišti a že prej ty vole je normálně otamtud ta kráva zasraná vyhodila, když si dali jídlo, a pak pivko a debatovali. Prej že aby opustili lokál a uvolnili místo dalším. Že ale měla poloprázdnou hospodu, to jí kundě nevadilo. Jo, já věděl proč tam nechodit. Nesympatický lidi, obsluha na vyližprdel ty vole prostě jebat jim prdele železnou tyčí. Stačí si přečíst nějaké recenze na ně.... Celou cestu si Amorfis s Medvědem navzájem pochlebovali, jak se jim to včera pěkně podařilo ožrat se jak hovada. Po obědě byla zdravotní procházka na náměstí, kde se v kašně koupali nějací crusteři. Na lavičce kousek od nich do sebe ládoval nějaký pán jídlo z fast foodu. Když se rozhodl, že to jídlo nedojí, šel ke koši a že vyhodí polystyrenovou krabičku se zbytkem. Jaké bylo jeho překvapení, když crusteři naběhli za ním a ať to nevyhazuje, že to po něm dojedou. Když do dohltli, začali vybírat koše kolem kašny. Jedna crusterka vytáhla z koše rozlízané lízátko a začala si na něm pochutnávat. Fuj. A přitom jsou ty crusterky tak krásný holky s tím jejich železářstvím zapíchaným ve xichtech a dredama a vyholejma částma lebek. Špinavý rozdrbaný oblečení, tetování. Prostě krásný sexy holky. Ale vidět je pak jak se váleji ve sračkách vožralý, jak dojídají jídlo z koše, mají to zapotřebí? To snad už ani není životní styl... Sháněl jsem na benzině jelení lůj nebo pomádu na rty, protože z všudypřítomného prachu a větru mi rozpraskali rty. Pán za pokladnou mě poslal do zadního regálu, že tam bych mohl něco najít. Jo našel jsem. Dámský tampony a šprcky. Nic na rty ale neměli. A nebyli jediní. Po celém Trutnově byl všechen maz na rty vyprodán, kromě na druhé benzince, kde byl k dispozici za 68Kč balzám na rty. Bohužel růžový. Jednou jsem si takhle ještě za školních let koupil podobnou kravinu růžovou a namatlal si s tím hubu. Pak jsem se divil, proč na mě každý kouká. Když jsem přijel domů, podíval se do zrcadla, zjistil jsem, že mám hubu zmalovanou jak druhořadá kurva. Takže mi vesele rty praskaly až do konce festivalu. Na SUBLIME CADAVERIC DECOMPOSITION jsem se těšil ale dost mě to zklamalo. Možná to bylo "hluchým" zvukem bez baskytary. Naopak MR. MARCAILLE nás všechny uzemnil. Violončelista obklopen bicíma drtil svůj violametal, kam se na to sere Apocalyptica. Jako bezdomovec vypadající šišlající dědek, tam všechno kolem sebe poflusal a posmrkal a pochrchlal a vychlastal, zahrál pár coverů a šel do píčy. Tohle byl Obscene Extreme!! VISCERA INFEST mě nebavili a to ani i když to byli Japonci, kteří povětšinou baví. Pak přišla legenda ROT a to byla jiná třída. Kytara zařezávala jak drátěná tanga do prdele Heleny Vondráčkové. Masakr!! Po nějaké době se na Bojišti zase na chvíli rozlehly melodie, to když zahráli PSYCROPTIC. Po všech těch masakrech příjemná změna. Při LOWLIFE se nad hlavami v kotli objevil vcelku velký nafukovací bazén a v něm pak i skokani z pódia a bylo to všechno tak neuvěřitelný, že jsem tam vydržel do konce protože jinak mi hudba Lowlife nic moc neříkala. Na REPULSION jsme si našli pěkná místečka uprostřed areálu a těšili se na legendu. Po půl minutě se předemnou ale postavila skupinka do té doby sedících špinavců od crustu a bylo po Repulsion. Zhyňte vy zhulení dredatí kokoti!! Repulsion, ač kapela, kterou jsem nikdy neposlouchal, se mi líbili. Zpěv sice trochu monotónní, ale hudebně to bylo výtečné. 


tohle jsem viděl při Repulsion


Sobotu začínáme v klidu obědem. Opět, už potřetí v hospůdce U rozmarýnku. Do areálu se doplazíme až na V.A.R. které jsem letos už jednou viděl a ještě jednou uvidím v listopadu, takže jsem je prochlastal a prokecal s přáteli. Na CENOTAPH jsem ale zašel a užil si jejich brutalmasakrdeathjízdu. Po nich se to zase začalo hemžit nafukovacíma píčovinama, takže bylo jasné, že bude nějaký gore. Kapela CLITGORE mi dosud úspěšně unikala a nechám ji unikat s poklidem dál. Nebyli ani poloviční jako například Spasm nebo Gutalax. HOW LONG jsme prolemtali, ale z toho co bylo slyšet pod borovicemi jsem usoudil, že by si stejně nezasloužili moji větší pozornost. Ovšem PURULENT SPERMCANAL, o kterých jsem SODíkovi básnil, že jsou dobří, a pobídl ho tak abychom strávili jejich set pěkně blízko, jsem si užil. Zahráli výtečně! A neodradilo mě ani sluníčko, který mě pálilo do krku a ani prach, který mi drásal moje už tak dodrásané rty. Dalším přelomovým milníkem na tomhle festivalu bylo zařazení speedmetalové kapely BÜTCHER. Vím že Čurby nemá speedmetal alá Helloween rád, tak mě to trochu překvapilo, ale rozhodně to byl dobrý tah. Kapela hrála jak o život a jejich mix Judas Priest a Kinga Diamonda s příměsí brutality zafungoval tak, že z toho byl masakr. Velmi dobré! GUTSLIT zaujali moje uši snad jen při písničce, se kterou jim vypomohl zpěvák z Gutalaxu. Jinak mě nechal absolutně v klidu. Při Deranged jsem zašel omrknout distra, konkrétně Bizarre Leprous, protože tam byla krabice s vinylama po stokoruně. Takže jsem si vybral 4 kousky z nichž jsem u tří nevěděl vůbec co ta kapela hraje za muziku. Škemral jsem tedy u Ganaye, jestli by nedal nějakou slevu když nevím co kupuju a nevěděl to nikdo kolem, ale Ganay byl neoblomným, protože dát slevu ze slevy prostě už nejde. Povídám mu tedy: "V Děčíně jsi mi prodal Purulent Spermcanal za dvě kila protože jsme neměli drobný, tak bys moh dát slevu i teď." Když slevu nedal, zaplatil jsem požadovaný obnos a při odchodu jsem zaslechl: "Tak ty nás dáváš za dvě kila jo?" U distra tam s Ganayem totiž vegetili právě Purulent Spermcanal. Tak tímto se omlouvám Tomášovi Ganayovi za případné trable, které jsem mu tím způsobil :-) V tu dobu nás opustil SODík, který musel spěchat domů na sever a pak se ženou na letadlo do Bulharska, kde si momentálně když píšu tyhle sračky válí šunky, prolévá volátko a smáčí dařbujána. DISAWOVED hráli přesně ten typ deathmetalu, který nemám rád, ale protože jsem pořád lil jedno pivo za druhým a chytl opět slinu, tak mi to ani nevadilo. Byl jsem unavený a společnost mi dělal na cáry ožralý zpěvák z Haemorrhage. Pak jsem shlédl SUPPRESSION. Vůbec jsem nevěděl o co jde, ale když jsem slyšel vteřinové mikrosongy, bylo mi to jasné. Noise!! Hurá! Hned šup před pódium. Bylo to výborné! Se smyslem pro tuhle muziku se musí člověk narodit. Kdo se s tím nenarodí, nemá šanci tohle pochopit. Zprasili dva miliony songů a šli do hajzlu. Pro mě druhý headliner festivalu. Pak byli ABNORMALITY. Buchta na postu mikrofonu je vždycky příjemná, pokud se tedy nejedná o Helenu Vondráčkovou ale tohle mě docela nudilo. Rozesmála nás hláška na dotaz z hlediště, jestli je těhotná, odpověděla pohotově křehkým dívčím hláskem "Yeah, it is baby here, not beer" a ukazuje na své zakulacené bříško. Potom kapela spustila opět svůj death za totálně chorobného zpěvu těhulky. Neskutečné, co některé ženy dokážou se svým hrdlem. Tou dobou nějak si to hasím z chcací rakety a jdu ke korytům umýt si ruce a opláchnout obličej od prachu a vidím malý děcko, asi tak dva až tři roky, jak odstrkává ostřílené grindery z dlaždiček tak aby nemuselo jít po kamenech na boso. Postavil jsem se mu schválně do cesty co udělá. Uplně normálně mě rozkročil a podlezl mě mezi nohami. Daniel Landa by neměl s Orlíkem radost... Jdu si tedy dál ke korytu umýt ruce a proti mě vodní pistolí míří malý, asi osmiletý kluk. Začne na mě stříkat, ale do proudu vody jsem mu nastavil dlaň, takže všecha voda cákala na něj. Na jeho ufňukané "Tohle se nemělo stát" jsem odvětil "Vole nebreč, naber novou vodu a jeď dál ne?" VOMITORY jasně ukázali, že žádná buchta na postu zpěváka deathmetalové kapely nemůže nahradit chlapa. Tak to prostě je. Vomitory jsou toho důkazem. Parádní Death! Když jsem si po dalším použití WC myl ruce, přišel mě pozdravit Ryohei což mě jako největšího fanouška Final Exit na světě velmi potěšilo. Magi zmizel někam s nějakou s blondýnkou. Přál jsem mu aby zasunul, ale prej nezasunul. Pešek. MUNICIPAL VASTE mě strašně, ale strááááášně nudili. Po Municipálech jsem s Magim opustil bojiště. Naprosto spokojený, ochmelený a kulturně ukojený. 

Dějství třetí: den poté


Neděle začíná typickým chrchláním. Neskutečný kde se to ve mě bere. Toho prachu tam a kouře z cigaret arogantních kuřáků. Humus. Na afterparty jsem se těšil, protože na ní byla samá pecka. Však kdo kdy kde má možnost v pivním stanu shlédnout vystoupení kapel z Mexika, Kanady, USA, Kostariky, Japonska, Nepálu a Brazílie? Ne. Nikde nic podobnýho není. Všichni moji společníci ráno odjeli, takže jsem na afterparty zůstal sám. První kapela PODRIDO byla na rozjezd asi dobrá. Nebylo to nic co bych vyhledával, ale to lepší teprve mělo přijít. HOLY COST z Kanady jsem si na velkým pódiu nijak zvlášť neužil, takže jsem byl velmi mile překvapen parádním gore tupa tupa tupa trrrrr grindem který předvedli ve stanu. Nafukovací lehátka v kotli samozřejmě nemohly chybět. Výborné! Američtí INVIDIOSUS mě přesvědčili od prvních okamžiků. Jejich mix všeho možnýho zahráli s takovým nasazením, jaké se moc často nevidí. A cover verze americké hymny, která začala jako noise/grind a poté se to přelilo plynule do gore a snad až do blackmetalu, to prostě nemělo chybu!! Kostarický FECAL ADDICTION jsem neviděl v hlavním hracím čase na velkým pódiu a jejich gore brutal slam grind mě nadchl. Kotel ty vole jako kráva. Je k neuvěření jak dokážou po pěti prochlastaných dnech unavení návštěvníci festivalu ještě pařit. Nestkutečný! A i něžné pohlaví crusterky grinderky v tom kotli. Já bych tam nevlez ani za zlatý veganský prase. Jenže pak se přestavovali bicí a všechno bylo zase jinak. Pokud bych měl hodnotit, tak jako absolutně nejlepší vystoupení na letošním OEF byli FINAL EXIT na afterparty. Moji oblíbenci z Japonska předvedli nevídanou show, až se mi chtělo brečet když končili. Ryohei lámal svým stylem hraní na bicí paličky. Uprostřed setu jak do toho řezal, tak mu dokonce i jeden činel odlítnul ze stojanu a když nemohl najít zajišťovák, tak prostě ukousnul kus izolačky a činel ke stojanu přilepil. Tohle je noise obscene grind extreme! Pecka!! Nepálský deathmetal v podání UGRAKARMA mě tím pádem nedokázal absolutně ničím překvapit. Bohužel. Jenže pak naběhli další magoři z Japonska. VISCERA INFEST zahráli jen s těží uvěřitelný těžkotonážní brutal grind. Jakej se na ně rozpoutal kotel, to se taky hned tak nevidí. Bylo to mnohem lepší, než když hráli den předtím na velkém pódiu. A ne jen díky hyperrychlému bicmenovi. Prostě nálož jak sviň. Už v sobotu si vrabci na střeše bojiště čviřikali, že jako překvapení bude ROT nebo DROPDEAD. Ale že nám Čurby naservíruje obě kapely jako překvápko, nečekal asi nikdo. Takže Rotí set jsem si užíval jak se jen dalo tak abych se náhodou nezamotal do kotle, kterej byl vražednej. Nejsem si jistej jestli jsem někdy něco podobnýho viděl. Bylo to excelentní. Dropdead na druhou stranu nepotřebuju vidět, takže jsem při prvním songu udělal bojišti pá pá a vyrazil na cestu domů z festivalu, kde je tak přátelská atmosféra, že se vám tam člověk z druhý půlky zeměkoule omluví za něco, co ani neudělal, tak jak se to stalo mě 6.7. ve 22:34 seč. 



Fotek mám tři prdele. Pro pár dalších klini sem.

OBSCENE EXTREME 2014


Nikdy se na tenhle festival obzvláště netěším na žádnou kapelu, protože tam ať hraje co chce, většinou je to dobrý. Ale v roce 2014 byla výjimka, neboť se na evropské tour vydali moji chrabří japonští rytíři FINAL EXIT (video)  bez nichž by hudební průmysl neměl žádný smysl. 13 roků jsem masíroval pana pořádajícího, že by to chtělo pozvat je do Trutnova, až to vyšlo. Kdo si počká ten se dočká. Po dvaceti letech od prvního poslechu jejich grindnoisemasakru jsem se teda dočkal a tenhle ročník jsem se na jednu kapelu těšil. Na Final Exit. Pořád jsem si říkal, že nebudu chlastat abych si je zapamatoval, protože bůhví jestli je ještě někdy uvidím. No nakonec jsem se celkem slušně vožral, kámošovi dal do ruky foťák aby natáčel a sám jsem šel do první řady sledovat, jak se dělá bordel. Byl jsem s jejich skoro patnáctiminutovým setem spokojený. Záznam který vznikl v Trutnově a také v Hradci na Play Fast Or Don´t, který jsem získal tak že jsem kámošce dal foťák ať to natočí, neboť jsem se nemohl účastnit, jsem si následně nechal vyřezat na vinyl v počtu šesti kusů. Na koleni jsem vyrobil gatefold obal. Jeden kousek jsem si nechal, dva jsem poslal do Japonska kapele a zbytek rozeslal po kamarádech. Z Japonska mi za pár dní přišlo tričko a kazeta od kapely. Co víc si přát? Samozřejmě i další kapely ten rok byli výborné (Wehrmacht, Possessed, Cripple Bastards, Brutal Truth, Cattle Decapitation a další...) ale Final Exit jsou jen jedni. Dokonce jsem si za tímto účelem nechal od jednoho moc šikovného pána vyrobit krásné tričo "I Love Final Exit" které jsem později věnoval kytaristovi, neboť se mu moc líbilo. A pak jsem si nechal pro jistotu od jednoho moc šikovného pána vyrobit další dvě.





Pro další fotky klikni sem.