Pár dnů před vypuknutím tohoto deathmetalového večírku nám bylo prostřednictvím modré sociální sítě oznámeno, že z důvodu nemoci se nemohou zúčastnit Sceletons. Náhrada hledána nebyla. Nevadí. Ale kdyby odstoupila některá z ostatních kapel, už by pro mě účast neměla smysl. Začátek akce byl posunut o hodinu, počet kapel se ustálil na čísle tři, výše vstupného zůstala nezměněna.
A jak jsem si minule stěžoval, že se mnou nikdo u nás nechce jezdit na koncerty a že musím furt jezdit sám a řídit, tak člověče, stavil se za mnou v práci Amorfis a prej: "Hele vole, já na ty Hypnos pojedu taky a klidně vemu auto." No jéééje. Takže po dlouhých dvaceti letech jsem mohl v Ponorce popít víc než jedno pivo. Naposledy jsem tam měl pivko na této krvavé akci. V domluvený čas se u mě Amorfis stavil, a společně jsme se pak ještě stavili pro Medvěda a vyrazili vstříc deathmetalovému běsnění. Po příjezdu jdu na pěstní souboj s parkovacím automatem, do kterého vhazuji 70Kč, abych po chvíli zápolení získal papírový lístek, který nás opravňoval k parkování až do půl desáté. Parkovné totiž ta pardubická hovada vyžadují až do dvaadvaceti hodin. Běžte do hoven kokotsky perníkářští radní!! Uklidňuji se až když v ruce držím pivo, konkrétně desítku od Arnošta. Za krásných 39, tedy 40Kč. Pivo bylo překvapivě pitelné. Pak se zdravíme s šedivákem a Klárkou a po chvilce dorazil i Marján, byla nás tam celá hromada prdelí. Když si jdu pro druhé pivo, oslovuje mě u baru cizí muž mým rodným příjmením. Dám se s ním do hovoru, odkud že mě zná a vylezlo z něj, že díky mě měli v devadesátkách na gymplu hromadu kazet s metalovou hudbou, kterou jim tam dodával můj kámoš, který je měl ode mě. Tak přeci jenom nejsem úplně k hovnu...
Jelikož jak jsem zmínil v úvodu, Sceletons se nekonali, jako první obsadili pódium POPPY SEED GRINDER. S půlhodinovým zpožděním. Ale to mi bylo co? To mi bylo úplně u prdele, neboť jsem měl pivo a kolem kamarády, takže čas ubíhal velmi rychle. Chvilku jsem se bavil s hlavní postavou kapely (pokud to tak můžu napsat o jediném zakládajícím členovi), Jardou, který mi sdělil, že tahle sestava, kterou teď mají je prostě boží a že si strašně sedli a že budu čumět. A víte co? Fakt jsem čuměl. Hned první píseň je vynikající. A druhá taky! Zpěvák výbornej, basovka nasamplovaná, Jarda za kytarou hobluje a ovousený bicmen drží rytmus. Nevim jestli jsem se na ně těšil, nebo čím to bylo, ale ty dva první songy to byla prostě lahůdka. Ne že bych je měl naposlouchaný. Jako koupím si jednou za deset let když vydají nové album jejich CDčko, mám zimní čepici s logem Poppy Seed Grinder, ale naposlouchaný je nemám. Anebo mi přišlo, že ty písničky naživo znějí úplně jinak. Možná díky stále měnícímu se zpěvákovi. Odbíhám rychle pro další pivo, už třetí. Ale tak je to desítka. Budu chodit chcát akorát... a honem zpátky před kapelu. Přišlo mi, že nehráli nic starýho, nebo jsem to nepoznal. Takovej fanda já jsem. Ale Jardy jsem se na to po skončení neptal, protože by zjistil jaká piča to vlastně jsem. I když on to zjistí i tak až si to přečte, popřípadě už to ví dlouho... Zvuk se mi zdál celkově dobrý, jen bych dal volume maličko doprava. Na můj vkus to bylo docela potichu. Poppy Seed Grinder se mi kurevsky líbili, kecy o tom, že si sestava sedla, se potvrdily a je téměř zázrak, že bývalou zpěvačku Báru dokázal někdo na postu zpěváka nahradit, ba co víc, že ji dokázal překonat. Se vší úctou k Bářině slavíkovi v hrdle, nynější zpěvák má v hrdle koule, které Bára neměla. Dál bych to v dnešní hyperkorektní době nerozváděl.
Ano, a už je tady nejvyšší čas, aby Amorfis zaběhl doplatit půlhodinu parkovného. Ty vole to je fakt demence: před hudebním klubem vybírat výpalný za parkování v den konání akce, s nemožností parkovat zdarma jinde. To můžou vymyslet fakt asi jen v Pardubicích... Když si jdu pro další pivo, ptám se u vstupu na počet prodaných vstupenek a milá malá usměvavá dívka mi hlásí, že 59 lidí si našlo cestu do Ponorky. Asi nějaký magický číslo říjnový, protože 59 bylo i minulý týden v Litoměřicích... Kdo mě zná tak ví, že jsem velmi plachý a stydlivý. Za střízliva. Ovšem když mám pár piv, tak jsem přátelský a komunikativní. No a tak se dávám do řeči s kapelou NEUROTIC MACHINERY, kteří se rozcvičovali, o kapele Neron, kterou jsem kdysi měl od jednoho ze zpěváků vypálené na CDR. Naše debata vyústila v to, že by nebylo od věci hudbu Neron někdy šoupnout k poslechu na síť. Já už si nepamatuju jak to znělo, CDčko už samozřejmě nemám, tak bych byl docela zvědav.
Pokud se mi hlasitost Poppy Seed Grinder moc nepozdávala, pak ve 21:45 hodin ponorkového času, kdy Neurotic Machinery spustili, byl zvuk asi tak o 40 procent hlasitější. Až to bylo trochu nepříjemný. Kapelu Neurotic Machinery jsem už párkrát viděl ale nikdy jsem si je nijak zvlášť nepamatoval. Však víte, já jsem spíš na ten blackmetal zaměřený východočech. Jejich hudba v sobě asi i nějaké blackové prvky má (zpěv a samply), ale kytary a celý feeling mi zněly spíš do deathcore. Hudebně se mi to samozřejmě líbilo méně než předchozí Poppy Seed Grinder, které sleduji od úplných začátků. Ale to neznamená, že to bylo špatný. Rozhodně ne. Jen to prostě nebyl úplně můj šálek, což je samozřejmě můj problém... Ještě taková malá švanda, když zpěvák přemýšlí nahlas do mikrofonu že Ani nevim, jestli jsme tu někdy hráli, a jestli jo, tak je to sakra dlouho. Načež se baskytarista ozve Hráli, támhle máme nálepky a ukazuje někam na bar nebo na sloup, kde asi byla samolepka Neurotic Machinery. A teď pozor, vyvrcholení a pointa celé této veselé historky přijde opět od zpěváka: Ty jsme tam dali dneska...
Tou dobou si uvědomuji, že moje levačka nabírá svalovou hmotou, neboť pivo se v Ponorce lemtá z krýglů, neboli ušáků, neboli z půllitrů s uchem. A ty jsou na moji chabou muskulaturu příliš těžké. Zlaté kelímky na festivalech!! Venku vyžebrám od šediváka cígo a pak chvíli kecám s Jardou, panem zakladatelem Poppy Seed Grinder a doporučuju mu, že by měli udělat krátkou, dvojminutovou písničku, která by byla šíleně rychlá a šíleně blackmetalová, neboť jednou z bývalých kapel pana zpěváka byli Immortal Tears, což byla ve své době oblíbená kapela na vzestupu, která se prezentovala vampířím romantickým blackmetalem. Takže předpoklad ke krákoravému zpěvu by tam byl. Ale shodli jsme se na tom, že by asi blackmetal nedokázal zahrát a že jsem kovaný debil.
Úplně ztrácím pojem o čase. Kdybych neměl u sosáčku pivo, tak bych se tu rozepisoval o tom, jaké je to martýrium v Ponorce, než se připraví další kapela. Ale já pivo u sosáčku měl, takže všechno tak rychle utíkalo, až to hezký nebylo. Poslední kapelou večera byli hvězdní HYPNOS. Hypnos vsadili i trochu na pódiový design, když používali osvětlené kouřotvory, které vypadají vždycky efektně, obzvlášť v malém temném klubu. Brunovy vlasy (pro neznalé, to je zpěvák a basák v jedné osobě) se vznášely ve víru ventilátoru, až mi to přišlo tak trochu gay nebo glam nebo hair. Skoro jako pavučina ve větru. Zvukově to bylo celkem vymazlené jak po technické stránce, tak po "hlasitostní" stránce. Hudebně asi tolik, že jsem je nikdy neposlouchal, ale předloni jsem k nim našel cestu a naživo se mi fakt líbí. A přitom deathmetal ty vole žejo. Pořád se musím dívat na ty Brunovy prořídlé dlouhé vlasy, které se vznáší v chomáčích ve tvaru chapadel nekontrolovatelně v prostoru, což působí dost komicky. Kam se na něj sere cthulhu. Ovšem hudba byla dobrá. Například ale Medvědovi chyběly takový ty Krabathorský sypačky, tah na bránu, jak by řekl Jaromír Bosák. Ale rozhodně Hypnos, který Medvěd nemá rád, nijak neosoudil. Amorfis pozorně sledoval Hypnosí set, a CDčko si koupil a byl maximálně spokojený, neboť na rozdíl od nás je v učivu Hypnos vzdělanější. Já byl s Hypnosem taky spokojený. Jenže byli to Poppy Seed Grinder, kteří mě namleli do tatarského bifteku. Stejně tak to cítil i Medvěd, jeden z těch, kterým se na Czech Death Festu Poppy Seed Grinder nelíbili a shodli jsme se tedy, že Poppy Seed Grinder byli pro nás ten večer jasně nejlepší. Až si tohle přečte Jarda, snad mu nestoupne pýcha za uši a zůstane nohama na zemi. Nejlíp mimo Prahu samozřejmě. Protože Praha je jen místo...
Loučíme se se všemi kdo je po ruce a mizíme v automobilu směrem k nám. Cestou se musí Medvědovi zastavovat, neboť jeho močový měchýř hrozil protrhnutím. Jak jsem psal. Prostě desítka... A kdo za to může? Fiala!!
Máme za sebou další ročník festivalu Metalgate Czech Death a opět musím uznale kývat hlavou, hýkat nadšením a těšit se na další ročník. A to jsem už dva měsíce předem nadával, že tam bude samej deathmetal a že to bude stát za hovno. Ty vole piču starou!! Jak se dočtete níže, užili jsme si to zase po svém. Sestava stejná jako vloni, tedy Medvěd, Amorfis, SODík a já. A samozřejmě hromada známých v areálu. Ale na hotelu jsme byli my čtyři, respektive nejdříve jen tři bez Amorfise, který dorazil později díky rodinným povinnostem. Po zabydlení jsme vyrazili na autobus, jehož zastávka se nachází asi tři minuty chůze od našeho apartmánu a poněvadž jsme měli prázdný pajšly, tak jsme nejdříve zašli do hospody na oběd, kde nás obsluhovala "slečna rovnátková" do které jsem se okamžitě zamiloval. Zdravím ji tedy i když vím, že si tohle přečte jen těžko. Když přijdeme do areálu, SODík má zprdelekliku, to když nějaký týpek nabízí vstupenku za předprodejových 1700Kč. Ušetřil tak čtyři kila a hned se jde na kapelu s takovým jakoby lepším pocitem. První kapelou, kterou jsme slyšeli, záměrně nepíšu viděli, protože jsme ji neviděli, ale jen slyšeli, byli VANGUARD, které jsme již několikrát viděli a tady když jsme ji slyšeli, zdálo se nám to celý nějaký jiný a divný, tak jsme se rozhodli, že nám bude stačit ji jenom slyšet a že ji nemusíme vidět. Toliko k vysvětlení, proč jsme Vanguardy jen slyšeli a neviděli. Neviděli jsme je v pivním stanu u pivka, které bylo až směšně levné, totiž primátorská APA ty vole za 40Kč!! Děláš si prdel? Tleskám teď nad klávesnicí tomu, kdo zařídil, že to nebylo dražší. APA navíc velmi chutnala (jak komu, že Medvěde?). Byla chlazená, voňavá, pitelná, byla prostě boží. Mlaďák za pípou se s ní vždycky vyloženě mazlil než ji natočil. I kocůrovi chutnala!! Palec nahoru!!
Desítku, jedenáctku a Plzeň nebo co všechno to tam čepovali jsem ani neochutnával. Nebyl důvod. APA byla prostě skvělá. Na další kapelu se dostavil i sám Jirka Karel Pavouk Nero bezpalcový, dostavil se ve stavu čistém, střízlivém a se zuby na svém místě, stejně tak jako s připraveným lepidlem na zuby, kdyby se náhodou zase stalo něco nepředvídatelného. Zmínil jsem tu palec nahoru v souvislosti s pivem a je třeba zmínit ještě jeden palec nahoru, ten který postrádá Jirka Karel, a ten palec je za padesátikorunovou zálohu na vratný kelímek. Proč to nejde i na jiných festivalech je mi záhadou. 90 v Trutnově a 70 v Srbské kamenici (nevratný) by si měli vzít příklad. Kapela LANDSCAPE OF SHADOW měla výborný zvuk a hrála jakýsi melodický metalcore. Není to nic co bych vyhledával, ale vydržel jsem skoro do konce a nijak mě to neuráželo. Na rozdíl od mého ramene, se kterým mám letité vleklé problémy a se kterým si páni (to jsou ti co mají penis a vejce) a paní (to jsou ty, co mají vaginy) v bílých pláštích neví rady. Bodavá bolest po celý den není rozhodně to, co by si našinec na třídenním hudebním festivalu vyloženě přál. Na počasí na tenhle víkend se meterorologové dohodnout nedokázali a tak zatímco jedna předpověď slibovala teploty kolem 17ti stupňů a přeháňky, druhá nám dopřávala dvacetidevíti stupni. Nakonec to vyšlo dokonale. Když se zatáhlo, bylo 17 a třeba i poprchávalo, dvakrát i pěkně popršelo a když vylezlo slunce, tak smažilo jak někde na pláži. Takže vlastně další palec nahoru patří našim meteorologům za to, že nekecali a že bylo opravdu jasno až zataženo s teplotami 17-29 stupňů.
Letos to na tílko rozhodně nebylo. Ale našli se tam i tací, kteří i když pršelo, byla zrovna zima, pobíhali v areálu jen v plavkách a koupací čepici, zmáčení od hnijící zelené vody z rybníku Broďák a bylo jim srdečně jedno, že ostatní se krčí v mikinách. V půl třetí to rozbalili Mexikánci ARMADA a já byl nadšen!! Oni jak pochází z úplně jiné země, tak i hrajou uplně jinak. Ano, hráli deathmetal, byl to oldschool jak prase, ale kdyby to měl zahrát někdo jinej, bude to uplně o hovně. Deathmetalová prasečina v přímém přenosu prosím pěkně. Kapela měla svůj zvuk, žádná kopírka chrastících Dismember. Zpěvák překvapil svou dokonalou češtinou, když nám několikrát během setu připomněl "Dáme pivo pičo". Vole boží!! Další kapelu všichni známe podle názvu, ale nikdo z nás neví co hrajou vlastně za muziku. Jen jsme dostali echo, že by v tom měla zpívat Alenka z pražských Nocturnal Pestilence. Nakonec se z Alenky z Noctural Pestilence vyklubala Dahlien z Diligence / Keep On Rotting / Abnormality, která v Nocturnal Pestilence jen hostuje. Každopádně její momentální kapela THE CORONA LANTERN mě slušně posadila na prdel. Dahlien má v hrdle hodně nasranýho slavíka a tak po celou dobu setu krákorá, řve, křičí a provádí různé pohybové kreace, za což samozřejmě její nasraný slavík nemůže. V černém klobouku a šminkách na očích mi připomínala zjevem trochu Johana Edlunda z Tiamat. Ale všichni už asi víte, jakou mám já představivost, takže zmíněnou podobu s Johanem nebrat vážně.
Hudba Corony Lantern se mi líbíla, vydržel jsem na celé vystoupení a těšil se jak se pěkně poprvé vychčiju, s čímž mě zajímala informace, zda se dostaví můj chcací blok, nebo se normálně dokážu vychcat jako člověk. To si takhle jdu na ty neustále během festivalu uklizené a čisté hajzly, když mě zastaví nějaký týpek a prosí mě: "Prosimtě, můžu si vyfotit tvou nohu?" Řikám mu "Jo v pohodě. Co tam mám?" Jemu se rozzářily oči "ULVER!". Zatímco si fotí mé nechutně hnusné lýtko, mu říkám "Tak to se ti asi bude líbit moje ruka." Vyhrnuju rukáv a ukazuju mu další tři kérky ULVER. Prej Tý vole... Vyfotil si to a já měl takovej pocit zadostiučinění, protože moje tetování jsou jednoduchá, pro většinu lidí nicneříkající a pochvala vždycky potěší. Prší. A vůbec ne málo. Jsme schovaní pod slunečníkem a čekáme, co předvede Dejvyho nová kapela SYMBTOMY. Zjišťuju, že pro mě zůstane nejlepší Dejvyho kapela Sectesy. A nezmění na tom nic ani fakt, že na base se prsí žena, což je v metalu VŽDYCKY krásné. A když tu zmiňuju něžné krásné pohlaví,... Děvčata! Opět jste byla krásná! Některá jste byla ještě krásnější a všechny (až na jednu namyšlenou pindu, která si o sobě myslí, že je královna krásy, ale opak je pravdou) vás mám rád!! No a teď mi zavolal můj zubatý přítel a prej Vole přiď, točíme tu kuře kuli tobě když máš ty narozeniny, dáme si pivo. No takže zanechávám slintátní těchto zvratků a pokračování později...
...Další kapela EMBRIONAL z Polska nebylo nic pro mě a jediné co mě na ní zaujalo, bylo poděkování zpěváka Thank You moc. Když nastupuje thrashmetal z Chile NUCLEAR, tak přijíždí Amorfis a já s ním jedu na hotel, poněvadž on tam s námi ještě nebyl, tak aby někde něco nevyvedl. Vůbec nevím proč bych se měl bát, když je střízlivej. Asi preventivně. V následujících hodinách se moje obavy o něj potvrdily. Vracíme se autobusem do areálu a všichni jdeme na večeři do hospody. Přicházíme když zkouší kapela TRAHIR. Vůbec jsem jí nevěnoval pozornost, neznal jsem ji. Jenže jakmile začali hrát a já uslyšel zpěv, okamžitě jsem se musel přesunout pod pódium. V tu chvíli polovička lidí čuměla jak kokoti co se to děje a nechápali která bije. Z druhý polovičky polovička nevěděla jestli se má smát, brečet, nebo si rvát uši z lebky. A ten zbytek, ti s citem pro muziku včetně mě, si užívali naprosto perfektní doomstoner. Když spojíte první album od Black Sabbath, ranné Manowar a jebnete do toho Isengard, vznikne vám Trahir. Geniální!!
Kurva však třicet roků marně sháním nějakou kapelu, která by hrála aspoň trochu podobně jako můj milovaný Isengard a KONEČNĚ jsem se dočkal. První písnička jakoby z prdele vypadla právě Isengard. A že zpěvák vypadá jak vypadá v červeném supermanském oblečku a v bílých legínách, je mi upřímě u prdele. S jakým přehledem a nadsázkou tam tihle borci z Prahy vymetli precizní show, já prostě nemohl jinak a hned jsem běžel koupit si CDčko za posměšků lidí kolem, kteří v Trahir viděli bukvice. Sešli jsme se tam u stánku s CDčkama tři takto postižení... Medvěd prskal cosi o transkách a sračce ve spojení s Trahir, ale on je odborník přes jinou muziku. Následní DISFIGURED CORPSE, naprosto diametrálně odlišná muzika než Trahir mě taky slušně odrovnali. Skvělí byli už před nedávnem v Pardubicích, ale tady to bylo ještě o chlup lepší. Super!
REVEL IN FLESH mi přišlo trochu jako Dismember s blackmetalovým vokálem. Proč ne žejo? Je nutno podotknout, že skoro všechny kapely měly vynikající zvuk. Pokud ne od začátku jejich setů, tak v průběhu první nebo druhé písničky se to vždycky vyladilo. Klobouk dolů pánové zvukařové a panny zvukařky, byly-li jste tam nějaké. Čtvrteční headliner v podobě německé kapely ATROCITY mě ani trochu nezajímal. Vydržel jsem až do konce, ale přišlo mi to jako nastavovaná kašička pro lidi, co je mají rádi a chtěji od nich právě tohle slyšet a kapela to pro mě udělá, i když by třeba chtěli udělat něco jiného. Vlastně mám od nich rád a ve sbírce jen desku Atlantis, ze které bohužel zazněla pouze jedna písnička a sice ta úplně poslední. A ten song byl uplně skvělej. Pro mě, kdyby přehráli celý album Atlantis, byl bych spokojený. To ale samozřejmě nešlo, protože mají novinku tak je blbost aby z ní nehráli. Kluci říkali že to bylo dobrý, leč já nemohu souhlasiti. Po skončení čtvrtečního programu nás kamarádi z Liberce seznamují se sympatickou roztomilou veverkou, které hádám dvacet pět let, ovšem jak se nám svěřila, už hodně dlouho ne. Děkuji Karlovi Krylovi za pořízení fotografie. Snad mi veverka promine, že jsem ji dal sem na blog, ale já ji tu mít chci.
Po společném pivku si bereme taxika za kilo a v půl třetí ráno uléháme. Docela slušně opivení... Jenže se opět ozvala Amorfisova nemoc, nutkavá potřeba chlastat už tři hodiny po tom, co ulehne vožralej ke spánku. U nikoho nenašel pochopení v půl šestý ráno jít kalit a tak mu vynadáme, načež se on sebere a odejde pryč a my chrápeme do půl devátý. Pak proběhne snídaně v podobě míchaných vajíček na slanince, zeleninka, chleba, pivo, pepsi, prášky na tlak. Spali bysme asi ještě dýl, ale Amorfis nám volal a vzbudilo nás to. Celý rozjuchaný skrz mobilního operátora přeje společně s našimi známými z jiného festivalu Medvědovi k svátku. V tu chvíli nám došlo, že nás s Amorfisem ten den čekají perné chvíle... Po snídani zkouším vzít Nimesil na bolest v rameni, která se z bodavé intenzivní pulzující bolesti stala bodavá intenzivní nepulzující, to jako že to bolelo furt. Když už jsme spřádali plány, kde všude budeme Amorfise hledat, najednou se ozve nesmělý klepání na dveře a do místnosti vstoupí sám on, o kterém je řeč, v hodně podroušeném stavu s odřenými koleny a lokty. Vůbec neví kde byl, co tam dělal, že jsme mu volali, že hovor přijal ale nezmohl se ani na slovo, že on potom volal nám, prostě Amorfis. Dal si rychlou sprchu a vyrazili jsme na autobus, kterej měl zpoždění šest minut. A asi to řidič chtěl dohnat, protože s námi hnal jako kdyby nás ukrad. Vzadu na plošině pro kočárky jsme vláli v zatáčkách sem a tam a když přifrčel autobus na zastávku před festival a brzdil, měli jsme co dělat abysme se udrželi na svejch pozicích. Amorfis celou dobu v buse dělal ostudu všem metalistům a jak řidič spěchal, nechybělo mnoho a chudáka Amorfise skřípnul ve dveřích. Do areálu přicházíme když hraje PANYCHIDA, ale vůbec nás to nebaví. Místo Nahum zahráli HEJTMAN. Je hezký vědět, že i Česká republika má svůj ČAD. Strašně se mi jako člověku kterej má rád blackmetal líbila písnička Píseň černých vran. Jdeme na oběd do hospody, ale je uplně narvaná a tak na oběd sereme a se SODíkem místo oběda dáváme pivo. Obhlídli jsme nabídku žrádla v areálu za férové ceny a haha jako burito za 270Kč mi moc fér nepřijde. Naštěstí APA od pivovaru Primátor je krutě návykový pivo který dokáže i zasytit. Místo Shampon Killer vystoupila EXORCIZPHOBIA ale já tuhle ukňouranou levičáckou kapelu prostě nemám rád. Nemějte mi to prosím za zlý. Každej jsme ňákej a ty moje bláboly tady píšu pro mejch pár známejch, který mě znají a vědí že jsem neškodnej debil. Trochu sprchlo a mě napadla hláška z jednoho českýho filmu Tento způsob léta zdá se mi poněkud noisecore...
Jestli je APA pitelný pivo, je třeba zmínit i to, že po něm chodím každou chvíli chcát. A ten kdo nepije APU tak má sračku, takže samozřejmě na hajzlech fronta na sraní. Když jdu kolem fronty k chcacímu zařízení, zahlídnu Amorfise jak se motá mezi obsazenýma kabinkama sem a tam a neví co má dělat. Začnu chcát a někdo z fronty prej Tos zabloudil? Vole musím se smát tomu, protože Amorfis opravdu dokázal zabloudit v obdélníkový místnosti plný záchodů. Když jdu ke kámošovi pro mikiny, protože se ochladilo, potkávám fanouška tohodle blogu z Chlumce nad Cidlinou. Svěřil se mi, že přečet uplně všechno a že se mu to hrozně líbilo. Díky za sledování a slova chvály, snad bude pořád o čem psát a snad se bude líbit. Takovýhle reakce vždycky potěšeji. Kdyby si toho někdo nevšim, tak dnešní report je divnej sám o sobě jako vždycky, ale protože mi přišel e-mail, že prej bych neměl psát spisovně, tak čtvrtek je tak nějak spisovně ale pátek, teda to co píšu teď je zase nespisovně. Za mě osobně spisovně to sice vypadá blbě, ale je to lepší. Takže od soboty zase spisovně, hej? Se SODíkem jsme si našli šikovný místo v pivním stanu a pozorujeme Amorfise jak se motá mezi lidma který nezná, každýho votravuje, ke každýmu kdo si dělá selfí vleze do záběru, motá se kolem Leoše Nohy a něco mu tam čtvrt hodiny vysvětluje. Chudák Leoš... Ale to je prostě náš Amorfis. Další náhrada už ani nevim za co, byli GORGATRON ze země která dřív patřila indiánům, i když to se teď vlastně už nesmí říkat protože slovo indián je prej rasistický a urážlivý. SERU NA TO hahaaaaa. Gorgatron mě mile překvapili. Parádní sypec zakončenej koverem od Sepultury. Dobrá práce!!
Když Amorfis dootravoval většinu přítomných, přišel nám vyprávět historku o tom, jak ráno v šest hodin přišel do areálu a nějakej týpek měl triko Cattle Decapitation. Snažil se to vyslovit, ale vůbec mu to nešlo. Historka pokračuje tím, že mu Amorfis řek Seš démon. Konec historky. A pointa? No přeci že je to démon co měl na sobě Cattle Decapitation. Tuhle veselou historku nám převyprávěl asi 7x, ale my hned u druhýho vypravování věděli jak to dopadne, tak nás to pak už moc nebavilo. Jdeme se podívat na jedinou drum´n´bassovou kapelu co drtí grind (SPASM) a vidím nad hlavama fanoušků v prvních řadách transparent s nápisem MALÝ PÉRO NEVADÍ!! Sympatický toto. A při další kapele ROTTENNESS je Amorfis opět nezvěstnej. Kapela hraje výborně!! Zahráli výborný cover Anthrax I Am The Law a vyloženě si svoje vystoupení užívali. Nejsem překvapenej, že se mi to líbí protože mi to Pavouk doporučoval a Pavouk moji milí zná všechen deathmetal na světě.
Jdu si dobít náramek na konzumaci, protože APA ve mě mizí snad ještě rychlejc než předešlej den. Cestou k dobíjecí stanici mi tři lidi chválí tričko Wyrm co mám na sobě. Lidi neblbněte. Já nechci bejt středem pozornosti ať už kuli tetování, blogu nebo tričku. Chápeme? No a zase se nacházím na WC, kde se nacházeji i všudypřítomní hajzlandělé, rozuměj uklizečky. Jedna z nich nakoukne do kabinky a prohlásí To není tak posraný. Málem jsem pochcal souseda u vedlejší mušle jak jsem se začal tlemit... Já vim, není to směšný. Zatímco my chčijeme, uklizečky čekají s košťaty za našimi zády a vždycky když se někdo vysere a zmizí z kabinky, jdou to tam uklidit. Jeden ze chcacích maniaků nahlas přemejšlí Já se asi nevychčiju když tu budete (aha, ne jen já mám chcací blok!!!!!) Odpovědí jedný z uklizeček bylo ať si dáme špunty do uší, že ono to pak půjde. Kurva však když jsem se vychcal já, tak už to dá každej!! Při MORIBUND OBLIVION (video tady) jsme zjistili, že Amorfis je v pořádku na hotelu a chrápe. A zase jdeme žrát do hospody. Oni ty festivaly jsou čimdálvíc o tom, kdo toho víc sežere a vychlastá. Vysere. A vychčije. A když se vracíme do areálu, potkáváme nějakou paní a ta paní na mě prej Jé, tričko Wyrm. Já Vás znám. Já si Vás totiž čtu!! Až se mi ve tváři objevil ruměnec... Jdu mrknout na POSTCARDS FROM ARKHAM a hele ono to vůbec nebylo špatný. Sice stejně jako Trahir se to tam asi moc nehodilo, ale svoje fanoušky to mělo. Hlavně závěr setu, kdy zrychlili a zněli dost blackmetalově se mi líbil. Kapela děkovala úplně všem kolem, včetně zvukařů. A jako kdyby zvukařům stoupla sláva do palic, tak na IN APHELION byl zvuk z počátku zahuhlanej. Kurva jediná opravdu blackmetalová kapela a má mít zvuk na hovno? Jdu si nasranej pro pivo a když se vracím zpět před kapelu, zvuk je jak víno. Do piči to to nemůžou vyladit při zvukovce? Od toho přeci jsou, ne? U čtvrtýho songu se bicmenovi podařilo prokopnout kopák. Výměna trvala chvilku a mohlo se pokračovat v parádní blackmetalový jízdě. Do tý doby určitě nejlepší kapela festu.
Dokonce i Amorfis se na ně připotácel a mocně hrozil v první lajně. Následní TORTHARRY prochlastáváme kousek od zvukaře. Viděli jsme je už tolikrát a vlastně to že jsme jim nevěnovali pozornost neznamená, že jsme je neslyšeli. Hráli jako vždycky suprově. Dokonce jsem se dokopal k tomu, že jsem zašel koupit ručník s jejich logem. Budu si mít teď čím utírat prdel. Ručník má totiž černou barvu a nebudou na něm vidět případné skvrny. Amorfis se stal opět nezvěstným a když si píšu do svýho debilníčku, že se Amorfis stal opět nezvěstným, najedou se uplně na sračku objeví před námi.
Přišel totiž na GRAVE, dalšího headlinera, od kterýho jsem očekával švedskej zvuk, ale byl jsem tak trochu zklamanej. Na můj vkus to prostě málo chrastilo ale i tak to bylo skvělý. Jediná kapela, na kterou se mi zdálo, že bylo úplně plno. Ve svým debilníčku mám tuhletu poznámku: Genius Loci - nejde slovy popsat rozhovor s Amorfisem. Už si nepamatuju přesně o co šlo, ale určitě to bylo něco ve smyslu, že když se po festivalu nemotá lidem pod nohama a nehuláká scény z legendárních českých filmů, že to tam bez něj prostě není ono. Poslední kapela pátečního večera byla MISERY INDEX a mě to přišlo oproti Grave jako zábavovka... Kecám volové! Byla to pecka! Když přijdeme na taxi stanoviště, zjišťujeme že tam nejsme sami a že dneska asi půjdem po svejch. SODík šel napřed a my ještě nějakou chvíli čekali na taxika. Marně. Kdybysme šli do piče o tři minuty dřív z Mizernýho Indexu, nemuseli jsme se plahočit po neosvětlený silnici v černým oblečení tři kilometry na hotel. Jdeme teda pěšky a ještě že jsem nastolil vražedný tempo, protože jak se později svěřil Medvěd, Přijít o chvilku dýl, tak sem se posral. Cestou nám z hotelu volá SODík, že prej kde jsou klíče. A nám zatrnulo, protože Amorfis se motá po silnici na sračku, není s ním řeč ani jiný pořízení a teď se ho ptám na to, kam dal klíč když odcházel navečer z hotelu. Vyčítavě se na mě dívá co to po něm vlastně chci, aby z něj nakonec vypadlo na čtvrtej pokus slovo KYTIČKY. Ty vole! Dostává od nás jebačku a modlíme se, aby si vzpomněl kam klíče dal až přijdem. A hodně nám zatrnulo, když jsme viděli, jak bezradně hledá klíč v květináči a nic tam není. Nakonec jsme ho našli mezi knížkama na polici. UF! Do postelí zalejzáme opět v půl třetí a doufáme, že Amorfis v sobotu už nebude tolik chlastat.
Poslední den festivalu se probouzíme do docela slušný zimy. Po snídani tedy míříme opět na autobus a zjišťujeme, že je to na mikinu. Jenže když se dostavíme do areálu a postavíme se před STERCORE, zjišťujeme že vylezlo slunce a je vedro jako kráva. Stercore hráli tentokrát v pětičlenné sestavě a nebyl jsem spokojen se zvukem, neboť mi přišlo, že hlavní roli v něm hrají kopáky a pak zase kopáky. Líbilo by se mi, kdyby místo samplů používali nějakýho šášulu, kterej by tam pobíhal s takovou tou klávesovou kytarou co má Michal David. Bylo by to asi trochu ujetý, ale když kapela používá takhle samply, mám pocit že nás ojebává plejbekem. Medvěd povidá Amorfisovi: Do 18ti hodin můžeš chlastat a ráno budeš za volantem čistej. Amorfis se na něj smutně podívá a odpovídá: Vole víš co já dokážu vypít do šesti? A pak jsme šli na BOHEMYST, protože jsem tušil, že by mohli být dobří a to se taky potvrdilo. Byli hodně dobří. Jen kdyby tak nepražilo to pojebaný slunce.
A kdyby nedošla APA. Ano, nemoc posledních ročníků na všech festivalech je to, že dojde to nejlepší pivo... Přesedlávám tedy na jablečného Cidera a snažím se nemyslet na bolest co mi trhá rameno. Trpím jak postřelenej kůň i když v sobě mám ibalgin a nimesil... Nahum a Melancholy Pessimism propíjíme a od velkýho Járy se odzvídám, že pedofilie není nemoc, ale nedočkavost. A pak jsme se zvedli a šli na FLESHLESS, protože je máme rádi a oni nás opět nezklamali. Trochu zamotali hlavu sekuriťákovi Žlábovi, který jim ukazoval, že už je čas končit, a když zpěvák Láďa ohlásil ještě jeden song, Žlába nasraně mávnul rukou a odchází pryč. Nevěděl, že Fleshless zakončují svoje sety dvacetisekundovými songy, takže než stačil vůbec odejít z pódia, byl konec vystoupení. Fleshless se tomu smějí, Žlába se tomu směje, a ten kdo to zaregistroval se tomu smál. INGROWING mě zklamali. Zvukem, zpěvem. Sorry. Když se schovávám před sluncem, jde kolem nějaká paní a povídá mi: "Ta sušenka pomohla. Jsem se po ní probrala. On má kvalitní zboží." WTF?? Jak si mě mohla s někým splést? Takovej xicht jako mám já těžko jinde pohledáš a já jí rozhodně žádnou sušenku nedával.
Dalších pár kapel mě nějak nebaví. Asi se dostavila únava a nechuť pít jiné pivo než APA, která už bohužel není. Navíc mě bolí rameno jako kráva. A protože došel i Cider, přecházím na grepově pomelového birella. Velkej Jára se mnou posílá malýho Járu k nim do auta, prej tam má prášek na bolest zubů. Beru si jeden a během tří minut je po bolesti. Ta úleva vole. Hned se líp koukalo na HYPNOS když člověk nemusí hledat nějakou (jakoukoliv) polohu, ve který necítí bolest. Hypnos jak se mi dřív nelíbil, tak teď jsem ho viděl během měsíce podruhé a podruhé se mi líbil. To bude panečku ve Třtěnicích v srpnu na heavymetalové zábavě veselo, až to tam Hypnos rozbalí po Motorbandu. Headliner FLESHCRAWL mě vyloženě srali. Ale jen první dva songy. Ještě že jsem neodešel jak jsem měl v plánu, protože od třetí písničky to byla uplně jiná kapela. Naprostá pecka!! A pak ABORTED. Taky se mi to ze začátku nelíbilo ale v průběhu setu jsem se do toho dostal. Taky dobrý. Ne tak dobrý jako Fleshcrawl, ale furt hodně dobrý. Podle mě teda. No jenže pak se to stalo. Naběhla poslední kapela. NECROPHOBIC jsem nikdá neviděl, znám od nich jedno album ale to co předvedli na Broďáku, nemělo chybu. Pokud by si někdo někým chtěl vytřít prdel tak jak si Necrophobic vytřeli prdel všema předchozíma kapelama, musel by mít vytřenou díru do prdele! Jejich vystoupení bylo jako vytírání prdele ostnatým drátem! Naprosto perfektní zvuk, skvělý black trochu death, lehká kapelní image. Prostě uplně skvělý!! Jednoznačně nejlepší kapela letošního ročníku a kdo tvrdí, že ne, tak tvrdí že ne. Já tvrdím že jo. Těsně před koncem se odebíráme na taxika, abysme tam byli první jako důchodci v Kauflandu. A zatímco nás paní taxikářka v pátek odvezla za stovku, nedělní gay taxikář si řekl o 240Kč za 3 km. Srát na něj na čuráka...
Jestli chcete popozerat pár fotek v kvalitě 5k, klikněte sem.
Velmi zajímavá sestava na mě vyjukla na facebooku z letáku a ani nevim proč mě to tak zaujalo, když Forgotten Silence jsem nikdy neposlouchal, Hypnos se mi nelíbí a Depresy jsem nikdy neslyšel. Podvědomě jsem si ale furt řikal, že bych se tam měl jet podívat. Nejdříve jsem měl jet s Amorfisem a inženýrem, ale oba vyměkli. Já dal přednost před sezením u piva v hospodě, sednul jsem do auta a vyjel směr město, ve kterém neumějí hrát hokej, tedy směr Pardubice tak, abych stihl začátek v avizovaných 19:15hod.
Jak by řekl můj kámoš Cica No tak se uklidníme... Jo no já zapomněl. Pardubická Ponorka. Tam se nikdy nezačíná včas... Když přijíždím na místo konání, zdravím se s kámošem, u baru žádám točenou bezinku, kterou se chlubí na všemožných tabulích, že ji mají, ale extrémně sympatická barmanka mi říká, že nemá, ale že mi může natočit malinovku. No jo, dal jsem si ji za čtyřicet vočí, i když nemám červenou limču v lásce a už za komančů jsem si vždycky kupoval žlutou. Lidí vypadá, že je jich tam dost, ale zdání klame. Platíme vstupné 300Kč a zjišťujeme, že jako mistr zvuku byl opět vybrán neskutečně pomalý zvukař. Ten než udělá krok, tak vyroste kedlub. Je zmatenej jak lesní včela, chodí s kabelem v ruce sem a tam a je mu u prdele, že se má už půl hodiny hrát. Já bejt pořadatelem, tak mu řeknu: Tak hele frajere. Jsou tu tři kapely. Jestli nebude do jedenácti konec, tak jsi tu zvučil naposled. Tohleto je ponorková nemoc. A přitom je to tak jednoduchý, stačilo by pohrozit, že o každou minutu, o kterou se zpozdí živá produkce půjde stovka z jeho honoráře na účet podniku. Takže začínáme se třičtvrtěhodinovým zpožděním. Na pódiu to rozbalili slovenští DEPRESY a světe div se, zvuk měli jak víno. Aby taky ne, když se jim v tom zvukař hrabal pomalu tejden. První kapela jak se později ukázalo, se mi z celého večera líbila nejvíc. Depresy se prezentovali jakýmsi hybridem deathmetalu, blackmetalu, asi trochu doommetalu a i na regulerní rap v jedné písni došlo. A po nezískání hokejového titulu v Pardubicích, městě perníku se zkvašenou polevou, po zvukařovi co to má rád pěkně pomalu, tu máme třetí výser a tím jsou samozřejmě Pardubičáci. Do piče kurva kde jste byli? To si jako myslíte, že třicet nebo čtyřicet lidí na takové kapely je adekvátní? Kde jste byli vy kreténi? Asi bulet v Enterii aréně, co? Až vám Ponorku zase zavřou a klubová scéna se přesune jinam, budete kňučet jak po semifinále. Toliko k účasti na této akci. Ne, Depresy si opravdu nezasloužili hrát pro 25 až 30 lidí. Je to ostuda. A přitom byli tak skvělí! Dokonce tak skvělí, že jsem nelenil a zakoupil jejich nové CD na parádně vyvedeném digipacku.
Po Depresy víme, že nás čeká hodinové martýrium v podobě ponorkové nemoci pana zvukaře, takže odcházíme na birella ve skle, za 45 korun českých. Platím padesátikorunou. Paní barmanka chvíli štrachá v pokladně a vyloví dle jejich slov Tak tohle je poslední pětikoruna co mám, podává mi ji, ale rukou štrejchne o bar a pětikoruna padá někam do prdele. Říkám jí, že je to znamení že ke mě nechce, a ať si ji nechá. Ona se mi omlouvala několikrát a byla fakt strašně milá. Jako druhá kapela večera byli stanoveni slovutní FORGOTTEN SILENCE, které jsem nikdy neposlouchal, protože jejich muzika je na mě moc kudrnatá a složitá. Zvučí se o to déle, že je na pódiu 6 muzikantů, včetně Chymuse, který se postavil za jeden z mikrofonů a jak se ukázalo později, spíš než nějaký zpěvák, hrál tam třetí housle obrazně řečeno. Moc partů neodzpíval a tuším od čtvrté písničky už nezpíval vůbec, jen se tam vzadu jaksi kroutil a měl na sobě zvláštní brýle, které vrhaly dva ostré červené lejzrové paprsky všude tam, kterým směrem se podíval. Hezké bylo, když se zvučil jeho mikrofon. Zvukař prej: Tak něco řikej. A Chymus odpovídá: Tak já něco řikám... Jak jsem zmínil, tak složitá muzika, plná záseků, vybrnkávaček, různých kudrlinek, houpavé tempo, semtam i jazz, to je něco z čeho mi jde hlava kolem a na co musí mít člověk vysokou školu. A to já nemám, takže mi jejich hudba, kromě naprosto famózního songu zpívaného v ruštině, moc do uší nelezla. Když tu zmiňuju zpěv, je třeba poznamenat, že zpěváci byli hned tři. Basák lomeno growl zpěvák Krusty, zpěvačka Andrea, která zpívala jak anděl a chvílemi jak ďábel a samozřejmě ještě Chymus, který krákoral a šeptal. Na pódiu samozřejmě nechyběl kytarista, který se staral o jakýsi metalový feeling, pak klávesák, který se staral o to, aby hudba nebyla moc syrová a vzadu nechyběla bicí souprava s bubeníkem, který se staral aby to všechno pěkně šlapalo. Tak jak hrají Forgotten Silence moc kapel asi nebude hrát. Možná proto mají status kultu. Nevím. Nerozumím. Ale ten rusky zpívaný song, to byl absolutní vrchol večera!
Forgotten Silence končí v době, kdy měla končit celá akce a to před námi byla ještě třetí kapela plus masochismus zvukaře. Že by Pardubičáci nepřišli, protože je sere tak dlouhé zvučení? Těžko říct. Nebo se ještě nezbavili pocitu méněcennosti z Třinecké nadvlády, nebo která díra to vlastně ten hokej vyhrála... Zdravím mého věrného přítele SODíka, akutního fanouška pardubického hokeje a slibuju, že v tomto reportu se o tom, že Pardubice u Hradce letos titul nezískaly, už nezmíním ani slůvkem. Když máme před sebou další skoro hodinu čekání, jdu na plechovkového ochuceného birella za 40 korun českých. Ano přesně na toho, kterého jsem si před týdnem v akci kupoval za 16 korun českých. Poslední kapelou, která vyběhla na parket, co znamená hrát pro třicet lidí po hodinovém zvučení, byli HYPNOS. Kapela, která hraje deathmetal, který já nevyhledávám. Kapela, kterou jsem viděl v podroušeném stavu jen dvakrát, poprvé hned po jejich vzniku a podruhé jako předkapelu Napalm Death. Kapela, která se mi nikdy nelíbila ani ze studiových nahrávek. A i tak jsem od ní očekával hodně. Ani nevim proč. Možná proto, že je znovu uvidím v červenci a v srpnu, tak abych si na ně udělal názor. Svoji zamindrákovanost na deathmetal jsem tedy hodil do hajzlu a věnoval se Hypnos jako kapele, která pro mě byla nepopsaný list. A asi jsem udělal dobře, protože od prvních tónů jejich hutného zvuku, valivého tempa a dunící muziky a kouřovými efekty, si mě docela získali na svoji stranu. Řekl bych, že Bruno zpívá trochu jinak, než ostatní deathoví zpěváci. Možná se mi to jen zdálo, protože jeho zpěv byl vytažen nad ostatní nástroje. Prostě to znělo jinak. Všichni tři muzikanti, kteří stáli před bubeníkem, měli před sebou ventilátory. Mám ale takové podezření, že v provozu ho měl jenom Bruno a kytarista z našeho pohledu na pravé straně, protože tito dva pánové měli vlasy neposedně rozevláté do všech směrů, zatímco kytarista vlevo nevypadal díky nefunkčnímu ventilátoru jak natupírovaný fanoušek osumdesátkového hairmetalu. Kapela představovala svoje nové album, které vzniklo před třemi léty, ale díky demenci jménem Covid ho nestihla prezentovat živě na koncertech. Ty písničky z toho alba se mi líbily více než ty staré, které také zazněly. Ovšem nejvíc se mi líbila vypalovačka In Blood We Trust, která byla věnována Lumírovi, zesnulému provozovateli Ponorky, se kterým byl dohodnutý právě před třemi roky koncert na podporu "nového" alba, ale díky vládním restrikcím k tomu už nedošlo. Opravdu výborná písnička! Nutno podotknout, že poslední písnička. Ani jedna kapela, i když jsme o přídavek škemrali, nepřidala ani hovno. Škoda. Celá akce tedy končí deset minut po půlnoci. Ty vole tři kapely a končí se tak pozdě. Prostě nemoc tohleto. Do budoucna bych byl rád, kdyby si Pardubičáci vyndali hlavy ze svých prdelí a přišli podpořit klubovou akci, protože až nám to zase zakážou, nebo z nějakého jiného důvodu nebude nikde nic, budete první, kdo bude brečet.
Groinchurn, Fleshless, Tortharry, Hypnos, Sabathory, Ingrowing, Laniena Mentis, Livores Mortis, !T.O.O.H.!, Ritual, Return To Innocence, Euthanasia, F.O.B, Dark Future, Human Scum, Murder Persons, Smashed Face
Další z akcí, o kterých toho mnoho není k dohledání. Jen pár malinkatých foteček ukradených z fobiazine. Do Výravy jsme s kámošem vyrazili pěšky (!!!) z Hradce Králové. Ptali jsme se každou chvíli na cestu, a všichni nám řikali jo to je kousek, asi tři kilometry. No nakonec těch kilometrů bylo snad deset a my jak přišli do areálu, který byl zastřešen, museli jsme spláchnout žízeň. Takže jsme chlastali a poslouchali výborné kapely a pak zase chlastali a v noci jsme dělali bordel, že tam na nás už nějaký místní domorodec vlítnul a že prej zajistí, aby se podobná zvěrstva už ve Výravě nekonala. A proto od té doby hrají ve Výravě samé píčoviny a o pořádnou kapelu tam nezavadíš. Když byl čas jet domů, nechtělo se nám zase pěšky do Hradce, tak kámoš našel našeho známýho, který tam byl autem, jenže náš známý byl totálně našrot, ležel v bezvědomí pod pódiem, takže jsme čekali, než se dá trochu do kupy. Asi za hodinku vstal, dal si cigáro a ještě ožralý si sednul za volant prastarý škodověnky. Vůbec nechápu, jak v jeho stavu mohl nenabourat cestou do Bydžova, zvlášť když byla mlha, že nebylo na krok vidět a měl věčně opocené čelní sklo. Na jeho obranu musím uvést, že byl nějaký uvědomělý a že jel opravdu pomalu a nijak nefrajeřil. Sestava kapel byla víc než výborná, ale jestli si dobře pamatuju, tak moc lidí tam nebylo. Ale nám se tam líbilo.
Vstupenka není z koncertu kterého jsem se účastnil, protože jsem nikde na netu nenašel nic, co by nasvědčovalo, že Behemoth v Pardubicích v Ponorce vystoupil. Našel jsem pouze info, že tohle tour skončilo na pěkném 7 místě v anketě Břitva o nejlepší koncert 2004. Dál jsem našel datum konání a vystupující kapely, že vstupenka na místě stála 280Kč a v předprodeji 250Kč. A to je vše přátelé.
Z dnešního pohledu je neuvěřitelné, že Behemoth, který dělá headlinera předním metalovým festivalům, byl k vidění pro padesát lidí v maličkatém klubu v Pardubicích :-)
