27.4.2024 OBSCENE SOCIETY FEST

 No ale byla to pěkná sobota!! Napsala mi jedna paní, že prý náhodou vlezla na tenhle blog a zamilovala se do prvního čísla časopisu Spark, a že prý jestli bych nebyl ochoten jí ho pustit. Ona si rovnou i odpověděla že to asi neklapne ale že to zkusit musela. Dobrá to žena!! Odpověděl jsem jí, že časopisy nejsou moje, že je mám pouze zapůjčené za účelem naskenování a ona to pochopila. Ale i tak, kdyby se majitel prastarých Sparků rozhodl poslat je do světa, nechť mi dá vědět... A nyní se dostáváme k jádru kokršpaněla, a sice k malýmu Obscínu. Na první pohled pro normálního člověka bombastická sestava. Však považte, moc šancí vidět !T.O.O.H! v posledních letech nebylo, stejně tak Isacaarum, kteří už po několikáté zase začínají hrát. Nevím jak Contrastic, ale taky jsem je dlouho neviděl. K tomu Insanity Alert, Inhumate, MOB47. Pecka! Jenže když se na to normální člověk podívá druhým pohledem, do očí ho práskne logo hárdkorových veteránů MOB47, které prostě vidět nepotřebuje. A když, tak ne jako headlinera. O BELZEBONG nemá smysl vůbec hovořit. To je stejný úlet, jako když deathmetalisté nesnesou na svém festivalu blackmetalovou kapelu, protože je to přeci deathmetalový festival a pak -BUCH- jako hlavní kapela rapující Clawfinger (viz červnový Czech Death Fest). Zbývá tedy už "jen" Insanity Alert a Inhumate, které jsem viděl několikrát, a i když pokaždé byli skvělí, místo nich bych radši viděl něco v našich končinách méně profláklého.  Nicméně jsem na nic nečekal, objednal ihned po zveřejnění sestavy tři lístky a s Amorfisem a Medvědem jsme vyrazili. Řídil Amorfis, ale je to jeho chyba. Já mu radil - Medvěd pivní speciály, který tam budou, nemá rád, loni dal tři, kdyby řídil, mohl by klidně ty tři dát znova a večer sednout za volant. Amorfisovi loni chutnalo ale nedokázal Medvědovi říct aby řídil letos on, tak to odsral. No a když se dva nemůžou dohodnout, třetí se má dobře. Takže jsem si vychutnával pivka v množství větším, než normálním. Řídil tedy Amorfis, Medvěd zaujmul místo spolujezdce a já si svoje koule hladil na zadním sedadle. Amorfis zaparkoval dvě auta od našich známých kteří pocházejí z Chlumec-city, zdravíme se s nimi a pak hned další zdravice pravice s dalšími našimi kamarády a přáteli. Procházíme distra a hurá na pivko! Na čepu bylo 8 speciálů a já chtěl stejně jako loni započít zápolit s takzvanou sjezdovkou, tedy že si dám od každého piva jedno pěkně odshora dolů. První pivo bylo FRANZ SPALEK. Bylo dobré, ale chutnalo jako normální pivo. Výčepnímu jsem se svěřil, že nemám pětikorunu z toho důvodu, že jsem si dal všechny drobné na šipky a on že také hraje šipky. Abych mu dokázal, že nekecám, vytáhl jsem svůj mobilní telefon značky Unihertz a jal jsem se mu ukazovati webovou stránku šipkařskou naší hospody. Když jsem vyndal telefon, tak prej na mě A že nemáš ještě menší telefon... Odpovím s klidem Mám a vytáhnu z kapsy dvou a třičtvrtě palcový tintítko, kterým pořizuju videozáznamy. Ostatní barmani a barmanky se mohli pochcat smíchy. A pak se stala taková ošemetná věc. Vypil jsem první pivo a šel pro druhé, které se jmenovalo Clock a to vám byla taková lahoda, že už jsem u něj zůstal a další neochutnával. Jenže chlastejte si nějakejch vosum devět hodin pivko s voltáží 5,2 volume žejo... No dopadlo to tak jak dopadlo. S druhým pivkem jdu mrknout na první kapelu večera, v tu dobu ještě vlastně odpoledne, a tou byli mlaďáci DEADROOTS. Je neuvěřitelné, jak vyspěli oproti minule, když jsem je viděl. Kluci hráli fajny thrash těžkotonážního levelu. Líbilo se mi to. Zvuk měli hutný, světla dobrá. Já být spokojený. Zpěvák screamoval a trešově hulákal, kytaráci brejkovali a bicmen ladil přesnost.  Bohužel neznalý jejich tvorby jsem zaznamenal jejich asi nejklidnější píseň. Ostatní songy byly nářez. Slyšel jsem ovlivnění Slayerem a Sepulturou. Za mě dobrý!

 

Jede se načas, takže i pauzy mezi kapelami neznají opožďovacího charakteru, za což patří obrovský dík panu pořadateli. Všechny kapely měly na svoji přípravu stejně dlouhý vymezený čas patnáct minut a děj se vůle boží. Takže jsem si ani pořádně nestačil popovídat a už to mlátí druhá kapela, která se zove GORC. Na téhle kapele mě zaujaly tři věci. První byla zpěvačka, která byla nasraná až za roh, druhá byla písnička s názvem Posranej rohlík, která pojednávala o plýtvání potravinami a třetí byla neuvěřitelně rychlá muzika, kterou se presentýrovali. Byla tak rychlá, že bubeník po každé písni popadal dech, seč mu plíce stačily. Naštěstí pro něj skončili svůj set po pár minutách. Mám neblahé tušení, že další desetiminutovku by už ve zdraví nedal. Jejich světelná šou byla ovšem velmi nevstřícná pro pořizovatele videozáznamu, neboť namířené bíle svítící reflektory do našich xichtů nebyly to pravé ořechové pro čočky v kamerách.

 

Další kapelou vystoupivší na obscénně societním festivalu byli poláci PUTRID EVIL, kteří rozvášnili především malého junáčka v první lajně. Jejich nemainstreamový deathmetal byl víc než fajny, ovšem pouze do té doby, než jsem zjistil, že každá druhá píseň zní jako ta předešlá a podobně jako ta následující. Opět bílé světlo namířeno na naše tlamy, takže ve videu nic pořádně vidět není. Když jsem byl v první lajně, tak kytara řezala jak tanga do kundy ale vzadu před zvukařem to nebylo nic moc. Amorfis jakožto řidič si svoji sobotní dávku chmelomoku vybral a nadále se věnoval už jenom  nealkoholickému popíjení. Když mi oznámil, že plechovka grepověpomelového Birellu ho přišla na šedesát korun českých, číslicemi 60Kč, musel jsem se tím šokem napít báječného piva Clock. A to jsem si ten samý nápoj nedávno kupoval v akci za 17Kč. Takhle se vydělává! Víc než třísetprocentní marži nemají na půllitru chemicky ošetřené vody snad ani v demokratické republice Kongo.

 

V pauze před další kapelou kecáme o našich prdelích a prdelích našich idolů a pomaličku se prochlastáváme do začátku hracího času kapely FAÜST, na které jsem zaslechl v davu hejt, že sice jsou dobří, ale neřeknou slovo česky a dokonce že se i mezi sebou dorozumívaji anglicky. Ještěže Putin nemluví anglicky. Půlka světa by byla v prdeli. Včetně kapely Faüst... Potvrzuji, že byli dobří. Ba co víc, byli výborní. Ale rozhodně nemohu potvrdit fakt, že mluvili ingliš. Pan zpěvák mluvil jazykem mateřským, tím nejnádhernějším a nejkvětnatějším, naší milovanou češtinou. Odehráli parádní thrashovou jízdu a já byl opět spokojen. A myslím že i všichni kolem.

 

Po Faustech venku pokuřujeme borůvkové doutníčky když zaslechnem dunění ze sálu a já vykřiknu Beton pičo! S šedivákem vlítnem do útrob klubu a už z dálky vidím, že to není Beton ale kapela bratří, TOOH, moje zamrzlá láska, ke které jsem se nikdy nedokázal prokousat až do morku kostí, ale vždycky jsem je měl rád. Naposledy jsem je viděl v roce 2002 na Fekal Party, když ještě nebyla v té vymrdané Vopici, ale v krásném areálku v Riegorvých sadech. Strašně jsem se těšil až je zase uvidím. A jak to dopadlo? Naprosto famózně! Byl jsem nadšen, jak jim to šlapalo. V obecenstvu se našli debilové, které nezajímalo nic jiného než proč má zpěvák sluchátka na uších. Asi nějací voliči vládní pětikoalice. Kromě sluchátek na uších měl zpěvák k dispozici ještě pultík s notebookem a nějaké efekty. Bratři zahráli přesně tak, jak jsem si přál, aby zahráli a doufám, že bude víc příležitostí je zase někdy někde vidět. Děkuji tímto Čurbymu že je pozval a oživil mi tak vzpomínky přes dvacet roků staré...

 

Ani jsem nestihl s klukama probrat, jak skvělí byli TOOH a už duní kapela s nejvíc brutálním názvem na světě BETON. Slováci no. A uplně boží vole!! Narozdíl od dua TOOH jich na pódiu zevluje 5 a hrajou fakt skvělej deathmetal. Žádnej Vader nebo Grave, ale Beton do piče! Zpěv mi přišel podobný kapele Mörkhimmel, kterou čtenáři tohoto blogu možná ani neznají, tak vlastně vůbec netuším, proč je dávám za příklad. Muzikou by si mohli tykat s modrožlutou vlajkou, opět jako minule upozorňuju, že se nejedná o tolik u nás proklamovanou vlajku ukrajinskou, kterou většina lidí už nemůže ani cejtit, ale o vlajku švédskou. Ano, Beton hráli deathmetal chrastícího typu, tolik typický pro Švédsko. Naprosto skvělé vystoupení. Jenom si to uvědomělí politicky založení Slováci totálně posrali, když si museli rejpnout a jinak to prostě nešlo, oni MUSELI vyjebávat do mikrofonu že Fico je kokot. Mikrofon se za ně stydí ještě teď. Koho to kurva zajímá? Jestli chtěli hulákat protivládní politická hesla, měli se sebrat a jet jebat někam do jiné piče a ne do té pardubické. Řikám to furt, neserte politiku do muziky čuráci!! Po trapném výpadu proti premiéru Slovenské republiky (co jste si zvolili to máte kokoti!! My tu máme vládu plnou čuráků a nevšiml jsem si, že by si na to někdo stěžoval na koncertě, fakt jste mě nasrali kokoti maďarský!) jsme byli upozorněni, že Keby sme chceli a mali nejaké love, oni majů k dispozici nějaké tričká Tublatanky.

V přestávce popíjím pivko a pokuřuju borůvku s legendou sběratelů rychlodabingu na véháeskách a když zaslechneme dunění, zahodíme piva a cigára a ve spěchu si rozrážíme cestu lidmi, abychom viděli další kapelu, kterou není moc možností vidět a kterou jsem viděl naposledy v roce 2003. Řeč je samozřejmě o CONTRASTIC. A jak mě sralo světlo u předchozích kapel, tak Contrastic neměli nic. Jen pár barevných žárovek a jinak tma na pódiu. Takže opět video ve sračkách. Ovšem muziku předváděli skvělou. Až mě zamrzelo, že jsem jejich desku z mé sbírky poslal do světa. Zvuk měli vynikající. Ale to měly všechny kapely. Nejvíc se mi na zvuku líbilo, že nic nevyčnívalo nad ostatním a všechno bylo tak akorát. U elektrogrindu je taková věc k nezaplacení! Dobrá práce!!

 

Po Contrastic jsme plni očekávání dalšího z kapelních reunionů, v případě ISACAARUM už v pořadí asi třetího. A víte co? Nic moc. Pro mě teda. Nevím co vedlo Chymuse k odchodu od Pačess (vím ale neřeknu), každopádně mě Isacaarum ničím neoslnili stejně jako před jejich prvním znovuzrozením. Tahle kapela prostě není pro mě. Na druhou stranu mě nikdy jejich koncerty nenudily. Ale taky mě moc nebavily. Narozdíl od ostatních, kteří hýkali nadšením. Hýkali tak nahlas, že v jejich hýkotu úplně zmizelo klasické isacaarovské tupatupatrrrr tatatatatatatata. Podle mého názoru, který je samozřejmě špatný až nepřiměřený, měla tato legenda zůstat zakopána v mokré hlíně. Nic na tom nezmění ani svítící brýle a svěrací kazajka páně zpěvákova Chymusova. Před dvaceti lety by to na mě nejspíš fungovalo. Dnes už ne.

 

Na festival si našel cestu i nácek, kterého potkávám na jiných akcích. No a kurva co? To že nefandíme naší prolhané vládě a líbí se nám Burzum, z nás nácky ještě nedělá. Nebo jo? A mě je to jedno. Důležité bylo, že na řadu přišla legenda s velkým L. Parta Francouzů s šíleným zpěvákem, který pro rozbité čelo a zasliněnou bradu nechodí nikdy daleko. A nejinak to bylo i na Obscene Society festu. Už u třetí písničky visela zpěvákovi pod bradou tkanice hustých bílých slin. Jeho vizáž naprosto korespondovala s produkovanou muzikou, která byla jedním slovem báječná. Komu se tohle nelíbí, tak je proruský šváb. Hele když to může říkat Fiala o zemědělcích, proč ne já o všech, kteří neposlouchají INHUMATE žejo. Jako vždycky kapela předvedla neuvěřitelné výkony, plné hlenů, škubů, krve, potu a hnusu. Bordelizující muzika nenechala nikoho v klidu. Například já v první lajně přišel o své pivo, aby na mě následně jedno cizí přistálo. Napiču je, že se proslýchá, že Inhumate končí a už nás tedy do budoucna nebudou obšťastňovat svými tanečky. Pro undergroundovou muziku je to velká ztráta. Inhumate byli bez debat nejlepší kapela celého festu.

   

Tou dobou jsem byl již slušně oCLOCKován a i mé poznámky dostaly patřičně jiný rozměr. Například tato poznámka (V ponofce plesky. Vekal jsrm bitkju) znamená, že ve vedlejším klubu Ponorka měli nějakou akci plešky. Těšil jsem se na pravou nefalšovanou bitku mezi levičákama a plešatcema, ale k ničemu nedošlo. V plánu byla před naším odjezdem ještě jedna kapela a tou byli INSANITY ALERT. Bohužel pro ně už jsem si stanovil vrchol festivalu v podobě předešlé kapely, takže jsem k nim přistupoval vlažněji. Tím ale nechci namítat, že by hráli špatně. Naopak, byli jako vždy dobří, cover od Queen neměl chybu. Cover od Iron Maiden je už taková klasika. Co víc k nim napsat? Nic.

 

V tuhle chvíli jsme měli nasednout do automobilu a odjíždět z Pardubic, ovšem z mě neznámého důvodu se tak nestalo a zašli jsme se podívat ještě na hárdkorovou legendu MOB47. Ani nevim, jestli jsme tam byli až do konce a je to jedno. Karty byly jasně rozdány. Top 3 kapel: 1- Inhumate, 2- Beton, 3- TOOH. Top 3 piv: 1- CLOCK, 2- CLOCK, 3- CLOCK. A to je vše přátelé. Amorfisovi jsem  vylepšil kapotu jeho auta, cestou domů jsem poklidně podřimoval a najednou jsem byl doma. Byla to výborná akce a vůbec by mi nevadilo, kdyby velký Obscín letos skončil a pokračovalo se v menším jednodenním formátu.

 

V době, kdy jsem začínal psát tuhle dnešní píčovinu, mi poslal nějaké informace Magi, který se trhnul od naší party a byl za jinou písničkou na jiné akci. Napsal mi, že koncert byl fajn. Kapely většinou hrály samý beatdown jako NFNC, takže bylo dost kryplpitu. Dokonce jednou stáli kluci blíž a jedna ženská se rozeběhla a rozrazila dvě řady lidí před nimi a pak na Magiho skočila a dala mu ránu pěstí do spánku, takže potom se už mezi ty kretény neblížili. Dávali pivka a kecali a prostě si to tam užívali. A vyvrcholení celé akce byli Epicardiectomy, kdy šli do kotle a všechno bylo úplně super. Žádné vrážení do lidí zbytečný, jen se houpali do rytmu jak jim to hudba dovolila. A taky byla sranda, když zpěvák řekl And next song is called a začal blít do mikrofonu a my JO TO JE PŘESNĚ TEN SONG TO ZNÁME! A on se smíchem dodal, že přesně na tuhle reakci čekali všichni z kapely. Toliko tedy korespondenčně z jiné akce od Magiho...

UNITED IN BRUTALITY 2023

 

Jakýmsi rozloučením se s festivalovou sezónou roku dvoutisícého dvacátého třetího, který byl pro mě osobně festivaly naplněn na maximum (květen NTEY, červen CZDF, červenec OEF, srpen DCP), což možná do budoucna budu muset omezit, se stal UNITED IN BRUTALITY. Jenže když ona je moje milovaná žena vždycky tak nadšená, když vypadnu na tři až pět dnů z baráku a zklamaná mě při mém návratu vítá slovy "To už seš tady?", tak já ty koncerty a festivaly vlastně navštěvuju jen kvůli jejímu dobrému pocitu. Tak moc ji miluji... Dobře, tak už jsme všichni dozvraceli a vrhneme se na festival, který jsem už na jaře označoval za nejlepší akci tohoto roku. Jak to dopadlo se dozví nenáročný čtenář níže. Do kempu u Ferdinanda jsem letos z naší party jel sám (!!!), protože pro Magiho tenhle festival není, on je spíš na ten Deathcore a gore, Medvěd s Amorfisem naprosto nerozvážně už na jaře naplánovali cestu na otočku na koncert ...And Oceans, který se konal v horoucích prdelích v termínu festivalu a na který nakonec samozřejmě nejeli právě proto, že se konal v horoucích prdelích. Já uvažoval rozumně a když jsem na plakátu uviděl jako bonus i tři blackmetalové kapely, Srbská kamenice pro mě byla jasná volba, stejně jako pro toho ogara poctivá káva Jihlavanka ve známé reklamě. Chatku jsem tedy zabůkoval i když jsem vůbec nevěděl, jestli ji naplníme. 

Jirka, takřečený Karel, zlořečený Pavouk, neboli Spajdrmen přislíbil, že v chatce se mnou složí po proposlouchaných dnech a vypitých hektolitrech piv velmi rád svá záda na postel a posledním do naší tříčlenné party byl dnes ještě nezmíněný SODík, který též nedbal řečí o koncertě ...And Oceans a jako rozumně uvažující člověk nezazmatkoval a stejně jako já, zakoupil už na jaře vstupenku na podzim na United In Brutality. Tato akce byla v kempu u Ferdinanda poslední akcí pod hlavičkou pana Prokoše. Od příště se jeho festivaly stěhují do jiné lokality, o čemž se jistě zmíním v reportu za 8 měsíců. Vyjel jsem tedy sám s tím, že se s klukama sejdu až na místě. Ale že se s jedním z nich sejdu takovým způsobem, že jsme ke kempu přijížděli hned za sebou, jsem nečekal. Po zaplacení parkovného, zabydlení se a okouknutí situace (téměř nulová návštěva) jsme zašli na první pivo. K dispozici byla jedenáctka od pivovaru Březňák, a dvanáctka od Zlatého bažanta anebo polotmavá třináctka od pivovaru Beránek. My si dali za 40Kč Březňáka a upřímně, nebylo to dobrý. Jestli to byly první piva, nebo to ten bezpředněvrchnězubý (to jako že neměl přední vrchní zuby) kluk nějak ošulil, nevíme. Každopádně když jsme si šli pro druhé pivko, pochválil jsem mu zuby, načež se na mě upřímě nahněval, což nechápu, když jsem mu je pochválil. Jasně, neměl je tam, ale kdyby měl, byly by hezký. Druhé pivo bylo už dobré a s oním klukem jsme se pak zkamarádili a na pivo jsem chodil povětšinou k němu. Zubní hněv byl tedy zakopán. Slabá kritika se z mých úst snesla na programovou kartičku, která byla opět pro šeroslepé hůře čitelná, protože pozdější kapely v programu byly napsané tmavě žlutou až jakousi oranžovou na černém podkladu. Nevím proč to pořadatelé tak hrotí designově. Přece v jednoduchosti je krása. Černá na bílém, popřípadě bílá na černém. Nic se nečte líp. Honem jdeme koupit vstupenky na příští rok na jaro na Nice To Eat You festival a já jsem hned o 4 tisíce lehčí, protože kupuju i pro kluky, kteří nepřijeli. Po zkásnutí 3500Kč za ubytování (tisícovku zálohu jsem platil už na jaře) jsem tak byl mínus sedum a půl litru za hodinu. Dobře já... Z čtvrtečního programu vypadla kapela Devilpriest, kterou chtěl vidět Spajdrmen, takže trošku pičoval ale ne moc, protože o tom věděl už dopředu. Čekáme na SODíka až se na to vykašle v práci a dorazí za námi a už se nemůžeme dočkat první kapely. Vždycky mezi festivalama jsme nadržení na živou muziku, takže i kdyby hrála sebevětší sračka, bude se nám to líbit. Když vidím přijíždět známou dáčiji bílé barvy, řikám Spajdrmenovi: "Hele SODík přijel. Serem na něj." Vůbec nevim proč, ale oba jsme se začali řehtat. SODík přijel akorát, koupil si pivko a začala hrát první kapela COWER. Již jsem je jednou viděl v rámci festivalu Orthodox fest a na rozjezd jsou tyhle tak nějak zábavový kapely prostě v pořádku. Navíc ta nekontrolovatelná erekce z absence muziky mezi jednotlivými festivaly... Cower byli prostě v pohodě i když jsme na ně nevydrželi celý set. Měli jsme si toho tolik co vyprávět za ty tři týdny co jsme se neviděli. Sedíme tedy u stolu a mlčíme a najednou přijedou velkej Jára s malým Járou a já malýmu Járovi chválím jeho tričko Darkthrone a druhým dechem ho zpražím, že já mám tento motiv na mikině zipové a také vytetovaný na noze. To aby si nemyslel, že je něco extra... Zašel jsem si koupit tričko o velikosti přežraného atleta, tedy XXXXL a sám na to čumím jak blbec, že mi ani není moc velký. Když oni menší neměli a já ho chtěl... 

Druhá kapela ve čtvrtek už od začátku pro mě byl jasný headliner. Byli to KRAAKE, které jsem ještě neviděl ale vím, že jsou dobří. Soudě tak dle desky, kterou jsem onehdá zakoupil za plitký peníz na nějakém šopu ve výprodeji. Kraake zahráli skvěle. Skvělý blackmetal. Uplně boží!...ehm satanový. Prostě takové, jaké to mělo být. Nepotřebuju ke štěstí vidět Gorgoroth a Kampfar, nebo nějaké jiné hvězdy na monstrfestivalech. Bohatě mi stačí ke štěstí Kraake v Srbské Kamenici. A i lidem se to líbilo. V jejich tvářích bylo vidět štěstí. Nebylo nás tam sice mnoho ale všichni byli nadšeni. Nikdo nečekal, že by se to takhle mohlo povést, protože přeci jenom, tento festival, potažmo všechno co pořádá Láďa Prokoš, se vždy obešlo bez blackmetalu. Nevím proč je blackmetalu na festivalech, když už tam nějaký je, tak málo. Takže budu jen tiše doufat, že si pořadatelé jen tak oťukali náš zájem o blackmetal a že třeba příště bude o jednu podobnou kapelu více. A klidně zase jen ve čtvrtek a klidně zase českou scénu. Na WC jsem se od jednoho močícího dozvěděl, že "je lepší se pořádně vychcat, než si špatně zamrdat. Tý vole ten blekmetal byl skvělej. Sem to držel ale neodešel jsem. Kraake to tady rozsekali." Moje slova!! Kraake při vystoupení věnovali jednu písničku i svému kamarádovi, který se na ně přijel podívat až z Norska.

A hned další kapela opět nadchla. SUKKHU jsem letos už jednou viděl, nebo to bylo loni? kdo si to má pamatovat... Vždycky rád vidím ženy v metalu a kapela Sukkhu nám nabízí hned dvě upírky. Jednu na zpěvu a druhou na strunném nástroji. Ovšem mít dívku v kapele s sebou přináší riziko, že když zakřičím obligátní "hobluj pičo!", nemuselo by se to setkat s takovým úsměvem, jako když v kapele žádná dívka není... Nesmí chybět Vlasta, který chodí kolem kotle a na krku má bafomet, jak zpívá František Štorm na skvělém albu "Mantras" od Masters Hammer. (I když nevím proč Vlasta, když na tympány hraje Honza Přibyl....) A samozřejmě zbytek kapely a hodně dýmu a spousta vřískání a riffů a šminků.... Opět smekám předkožku, já mám blackmetal prostě rád. Navíc mi nějak víc začalo chutnat pivo a lil jsem jedno od druhého, což mělo za následek něco, o čemž se zmíním později. Kapela Sukkhu zaujala snad každého, protože venku nezůstal vůbec nikdo. Při jejich setu jsem polknul dvě píva. A předtim nevim kolik piv, takže na další kapelu HENYCH666 jsem byl slušně pod parou. Pamatuju si ale že pro mě Henych byl zklamáním. Čekal jsem něco jiného. Celý mi to přišlo jako revival band odněkud z Horní Dolní. Já vím, že se rouhám, protože Vlasta Henych je pro mnohé modlou. Já v něm viděl obtloustlého staříka snažícího se těžit ze své minulosti u TORRu. Sorry. Ale bylo mi to co? Bylo mi to jedno. V žilách mi proudil Březňák a já se těšil na český ČAD v podobě poslední čtvrteční kapely HEJTMAN. 

Vůbec nevím, proč jsem si je zaškatulkoval jako český ČAD, když ve čtvrtek mi tak vůbec nezněli. Teď by se tu hodila věta že "asi jsem měl málo piv" ale to fakt ne hele. Dokonce se mi i SODík svěřil, že mě takhle opiveného ještě neviděl. Zkrátka a jednoduše užil jsem si písničku Píseň černých vran, kterou si Hejtman vypůjčil od legendárních Maniac Butcher a zbytek Hejtmana jsem bral jako hudební kulisu k mému vrávorání. Po Hejtmanovi stále nemám dost a tak si jdu pro pivo a sedám si u stolu ke kamarádům na lavičku. Možná to bude ta samá lavička, ze které jsem spadl tady, protože mě opět vyhodila ze sedla ošklivým způsobem. Spadl jsem dozadu, jebnul jsem se o hranu stolu do zátylku a samozřejmě na sebe vylil celý pivo. To mám za všechny ty sračky co tady píšu a jak pomlouvám levičáky a pětikoalici a dementní Pražáky. Karma mě dostihla ale já ji měl uplně v piči. Všichni jsme se tomu smáli. Já teda až po chvilce, kdy jsem zjistil, že jsem si neprorazil lebku. Nepletu-li se, proběhl ještě i horký zázvorový nápoj a pak se šlo na ubikaci nabírat síly na páteční program, který byl nabušený pro mě povětšinou neznámými jmény... Když ráno otevřeme oko, nikdo na chatě nehuláká, nikdo nechlastá a nebublá z prdele. Napadlo mě v tu chvíli, že kluci si možná sypou popel na hlavu, že se s námi nejeli rozloučit s kempem u Ferdinanda, ale to je prostě už život. A nyní si dáme kulinářské okénko. 

V minulém reportu jsem se zmínil o jistém starém fotrovi, vyžraném chacharovi, který si vydělává tím, že na jůtůb hází pěkný videa, jak žere v různých restauracích a hodnotí to. A protože jsme nedávno shlédli jedno z jeho posledních videí z Retro bufetu 1982 a nacházeli jsme se zrovna poblíž Nového Boru, tak jsme se rozhodli, že na oběd zajedeme právě tam. Řídil SODík, který si to vymyslel. A protože je to hrdý seveřan, chtěl nám ukázat ty nejkrutopřísnější uličky a zákrutičky a kopečky jeho kraje, takže nás do Nového Boru táhnul strašnejma prdelema a dírama, což nelibě nesl Spajdrmenův pajšl. Když jsme přijeli k bufetu, zaparkovali jsme na posledním možném místě na přilehlém parkovišťátku. Vešli jsme do provozovny a rázem jsme se ocitli v roce 1982. Snad jen oholené nohy a umělé kozy, slečny oběd vydávající, neměl s komunismem nic společného. Jinak tam ale bylo všechno tak, jak si to mlhavě pamatuju z dětství. Na první pohled všechno šedivý, obyčejný, umělý, hnusný. No a na druhý pohled zjistíte, že to tam všechno šedivý, obyčejný, umělý a hnusný opravdu je. Jako výzdoba slouží obrazy belzebuba Husáka, různé sovětské uniformy, starý psací stroj a já nevim co tam ještě všechno bylo za píčoviny. Nějaká fotka interiéru je dole pod videem pokud se nemýlím... My se tam ale přijeli nažrat. Už předem jsem byl tak nějak rozhodnutý, že si dám polévku a svíčkovou. SODíka jsem tím také nahlodal. Jen Spajdrmen měnil barvu z růžovoučkých líček na takovou jakoby zelinkavou. Když mi neskutečně hrudníkově sympatická blondýnka vydala jídlo, odnesl jsem si ho ke stolu, který Spajdrmen naprosto ale uplně blbě vybral na druhým konci místnosti (asi aby to měl conejblíže ke dveřím hehe), což se při nesení plného talíře polévky se zbytkovým alkoholem v krvi, jeví jako nepřekonatelná vzdálenost při kličkování mezi dalšími stoly, započali jsme jíst. Polévka byla skvělá a já ji vyjedl celou jako slušný hošíček. Narozdíl od SODíka, na kterého jí bylo prý hodně. Ano bylo jí mnohem více než dostanete v nových restauracích, kde vám většinou donesou malou mističku a v ní kydnuto trochu něčeho. My dostali poctivou porci výborného hovězího vývaru do klasického hlubokého talíře jako u babičky. Jen ty lžíce by mohli mít větší. Já malou neumím jíst a vždycky se zakydám. Vlastně příbor taky nesplňoval normy roku 1982, kdy jsme všichni žrali z hliníkových příborů. Spajdrmenovi začaly téct sliny. Ne z toho, že se mu sbíhaly, že viděl naše jídlo a sám si nic nedal, protože mu pajšl nebral. Kdepak. Jen ten, kdo již poznal obrácený způsob vyloučení potravy z těla ví, kdy se sliny sbíhají v jiném případě. Otázka za bludišťáka: Co Spajdrmen udělal v následujících minutách? Ti kdo hádali, že se šel vyblít do kopřiv, se můžou přihlásit 23.9. v Hradci Králové na blackmetalovém koncertě u mě a já jim koupím pivo. Zatímco se Spajdrmen dávil venku v kopřivách, my se SODíkem si vychutnávali výbornou hospodskou svíčkovou s hromadou knedlů a dvěma kusy hovězího masa. Nemohla samozřejmě chybět ani šlehačka z pixly a marmeláda a citron. S polévkou to stálo 184Kč, čili 200Kč. Když jsme vyšli ven, Spajdrmen na můj dotaz, "Jak se blilo?" odpověděl, že "zvratky šly jedním vrhem, nepřerušovaně." Kdy se mu to zase poštěstí, takhle 8. září blít u retro bufetu do kopřiv? Konec kulinářského okénka... Po návratu na chatu si všichni lehneme a trávíme, někteří. Sem tam někdo chrupne, semtam někdo chrápe jak kobyla.

Čekáme na první kapelu druhého dne. A tou byli mlaďáci DESTROY!, kteří se hodně zlepšili od posledně co jsem je viděl v Jičíně. Kluci zahráli výborně a i když ze začátku hráli jen pro pár lidí, postupně se na ně přišlo podívat docela dost hlav. A nyní, po kulinářském okénku a první kapele, tu máme okénko rasistické: To takhle přijdu k baru a na kluka, který tam točí pivo co pamatuju a jež je cikán a je strašně v pohodě kluk, říkám, že "dám si černý pivo." Vůbec jsem to nemyslel rasisticky (myslel) a doufal jsem, že to nepochopí (pochopil ale i nepochopil). S úsměvem na rtech mi odvětil, ať si nechám ten rasismum a natočil mi černou třináctku za pade. Tak si to vysvětlíme, protože i já v tom mám trochu galimatiáš. Jen tak z prdele jsem černýmu řekl, že chci černý pivo, čímž jsem myslel, že chci uplně normální světlý pivo, natočený černým klukem. Nic rasistickýho v tom nevidím. On, černý kluk, mě nařkl z rasismu (pevně věřím, že ze srandy, protože rasismus sranda je) a natočil mi černý pivo, i když (pokud mě nařkl z rasismu ze srandy nebo upřímě) mi tedy měl natočit pivo barvy světlé. Což je krutě rasistické. Tak teď fakt nevím. A ještě aby nedošlo k mejlce vysvětlím, proč je rasismus sranda. Tak třeba proto, že se za rasismus bere i to, když řekneš o cikánovi, že nechodí do práce. A to přeci k smíchu je, ne? 

A po černém humoru trochu deathmetalu v podání DYSANGELIUM. Nejvíc se mi od nich líbila písnička, která pojednávala o africké sektě, která se nechala vyhladovět, aby se pak setkala s Ježíšem a takhle to budou mít dřív. No není to k popukání? Poctivý deathmetal, který se musel líbit každému. Dysangelium jsou čimdál lepší bych řekl. Lidí je přítomno stále poskrovnu, což je na jednu stranu dobrý v tom, že je pořád volný sraní, na druhou stranu si myslím, že pořadatelům asi přibylo pár vrásek. Nemám informace o tom, kolik nakonec přišlo platících návštěvníků, ale kdyby nás tam bylo jednou tolik, určitě by to bylo lepší. Na chatě v pauze pro zvukaře mezi kapelama diskutujeme o kapele DRÅP o které nám Spajdrmen vypravoval, že se jedná o blackmetal. Jenže mé oko správně odhadlo, že logo nadcházející vystoupivší kapely nemá charakteristické znaky blackmetalových log, nýbrž že takovými logy disponují crustové kapely. Chvíli jsme se přeli a hledali na chytrých telefonech, až našli a opravdu, tato švédská kapela hrála jakýsi crust death metal a byla uplně skvělá! Byl to námrd na úrovni grindu s výborným zvukem, který byl ovšem téměř u všech kapel na tomto festivalu a pokud náhodou někde zakolísal, jednalo se třeba jen o trochu přepálený zpěv, který měl Henych666. Drápové nám předvedli, že to umějí jak ve středním tempu, tak v blastbeatech a Spajdrmen jakožto vášnivý sběratel setlistů netrpělivě čeká až si pro něj bude moct sáhnout. Zpěvák hned při prvním songu skočil do kotle, který nebyl a zpíval mezi námi. Takovýto přístup mám u kapel rád když se snaží být součástí nás. Je to prostě pěkný.

Po skončení další kapela ze severu a další co by mohla svým jménem, popřípadě logem inklinovat k blackmetalu. Avšak nic takového. RUUN nás obšťastnili deathmetalem, který nebyl vůbec špatný, ale na můj vkus hráli zbytečně moc dlouho. Pak zajdu k liberečákům k jejich chatě, kde se SODík nechává přemlouvat k požívání nápoje z cukrové třtiny (prý už počtvrté) a jeden z přítomných mi chválí moje ubohá blackmetalová tetování. Díky vole!! Když hráli Ruun, tak jsem si všiml, že se připravuje další kapela a teď jsem byl opravdu zmatený, protože šminky a líčidla hrály v jejich vizáži podstatnou roli. Tak si to shrňme: GLUTTONY, Deathmetalová kapela s názvem, který by klidně mohla mít goregrindová kapela, hrající deathově znějící blackmetal s Dismemberovským zvukem, díky šminkám na xichtech  s blackovou vizáží. To nevymyslíš. Přišlo se na ně podívat docela dost lidí, ale stále je zaplněno řídce. Čím víc se blížil konec, tím víc se nenápadně Spajdrmen posouval k pódiu a číhal na setlist. Tohle si nemohl nechat ujít a věřím tomu, že by se o něj dokázal i porvat. 

Následní OLKOTH pro mě byli nejslabší kapelou. Možná to bylo způsobené právě tou jednou výjimkou, která byla v kvalitě zvuku, pokud to teda nebylo zrovna z mého místa, neslyšel jsem kytary. Konečně mi taky přestalo chutnat pivo a tak jsem pokračoval v zázvorové limonádě. DEVANGELIC se nesly v duchu hutného deathmetalu a myslím, že pro Spajdrmena to byla extáze, protože se celou dobu nehnul od jediného setlistu, který si kapela přivezla. Celou dobu na něm měl prst a každého, kdo se přiblížil, pěstí poslal k zemi. Prostě naprosto nepřipouštěl, že by ten setlist nezískal. A taky ho získal!! Protože jsem od svíčkové v retro bufetu nic nejedl, tak jsem zašel na klobásu. Byla vynikající. Až takhle dobrou jsem nečekal. Sice za 110Kč ale na to sere pes. A pak naběhl headliner MASTER a já, i když jsem tušil že se mi to bude líbit, jsem byl nadšen. Zahráli skvěle. Strašně se mi líbilo takový to jejich jakoby jamování ve zkušebně a instrumentální psychedelický rock, který mi připomínal novější tvorbu japonských CSSO (kdo nezná, jako by nebyl), ze kterého se to pak zvrtlo do mastermetalu. Fakt fajna muzika. Jenom by sakra už mohl zpěvák Paul mluvit trochu česky, když tu žije tolik roků. A taky by mohli mít víc setlistů, protože když si pro jejich setlist přišel malej Jára, bylo mu řečeno, že mu ho nedají, protože hrají ještě někde jinde a mají jenom jeden. Smích. Konec smíchu. Master hráli skoro hodinu a půl a vůbec mi to nevadilo. Bylo to super, o čemž svědčí i bitka v kotli ve stavu strkanice testosterony nabušených typů, z které ale nakonec nic nebylo. A ještě jedno svědectví o tom, že Master zahráli skvěle... Určitě všichni víte, jak kolabují třináctileté fanynky na koncertech přiteplených kapel, tak nějakým podobným způsobem zkolaboval i nějaký chlápek venku. Prý se složil jako knížka zničehonic. Já si ale myslím, že prostě neunesl tíhu své přítomnosti na koncertě kapely. Každopádně pro chlapce přijela velká a malá záchranka a se zafixovaným krkem ho naložili a odvezli. Budeme doufat, že hoch bude v pořádku... 

Na Master bylo docela hezky už zaplněno, tak snad nakonec pořadatele nebudou tratit. A nyní přichází věta, kterou tady na blogu občas čítáváte, když se něco zvrátí a teď nemám na mysli dvakráte vyzvraceného Kynedryla na minulých ročnících, ani vyzvracené Spajdrmenovy zuby na jaře ani pozvracené kopřivy ten den, dokonce ani SODíkovo zvracení po Suffocation u nás v ulici a už vůbec ne moje zvracení, když jsem vystoupil z dodávky od kapely ROT před hromadou roků. Ne, tento zvrat nemá s blitím nic společného. Tento zvrat se týká našich úžasem otevřených hub, takže teď ta oblíbená věta "A pak se to stalo..." protože to, co předvedli NECROTESQUE na závěr pátečního večera, si troufám tvrdit poslalo do sraček i ty nejzkušenější deathmetalisty. Naprosto, ale když píšu naprosto, tak tím nemyslím jenom naprosto, ale uplně naprosto, perfektní a precizní old school deathmetal, jakým rozsekali na masokostní moučku celou Srbskou Kamenici. UFF! Už jen kvůli téhle kapele by měli být Medvěd s Amorfisem smutní, že s námi nejeli. Rozhodně nejlepší kapela pátečního programu a v mých očích a uších jim Kraake unikají jen o malinký blackmetalový vous. A pak jsme zavřeli huby a najednou leželi v posteli a hučelo nám v palici. Byli jsme šťastni, že máme luxus v podobě postele a skvělých kapel. Tenhle festival, jak jsem již v květnu naznačoval, se opravdu stal tím nejlepší letošním. A to nás čekal ještě jeden hrací den. Ten začal opět na naši chatu nezvyklým klidem. A se stejným klidem jsme se tři hodiny po probuzení, snídani, hygieně a kávě přemístili na oběd do restaurace pár kilometrů autem a já doufal, že budou mít rizoto. A měli. A samozřejmě nemohl chybět hovězí vývar. Ten byl o trochu horší než v retro bufetu, ale stále dobrý. Jen by to nemuseli dávat do tak malý misky. Blbě se to z toho žere. Ale dobře pije. 

Po obědě opět na pohodu dáváme hodinovou siestu a čekáme na sobotní kapely. Tou první byli DEADROOTS. Je strašně sympatické, že na rozjezd byly pozvané mladé kapely jako Destroy! a právě Deadroots, které kde jinde by se měli otrkat než mezi ožralejma smažkama na metalovým festivalu žejo. Mladí sympatičtí kluci hráli jakýsi hybrid thrashmetalu, hardcoru, crossoveru, to je fuk. Každopádně na ně vzniknul snad první kotel. Čím déle hráli, tím víc se otrkávali a z počátku z nesmělých kluků se postupně stávali ostřílení harcovníci, na které se možná ze zvědavosti přišlo ve výsledku podívat početné publikum, které jejich produkci odměnilo slušným aplausem a několik opilých šedivějících plešatých strejců utvořilo slušný kotel pod pódiem. Před ENTHRAPPED nás Spajdrmen varoval, že je nemá rád, poněvadž nemají CD a on si ho nemůže koupit. Tak proto je nemá rád. Mě přišli v pohodě. Popsal bych to jako Švédsko z Čech. Prostě český death se švédským zvukem, který je teď v kurzu.  BLOODY REDEMPTION přijeli ze Slovenska a zmínili se,  že si "po vystúpenie pôjdu na kupalisko poumývať vajca lebo začina byť horučava". Poslední den festu je vždycky peklo. Nese se v duchu únavy a utlumení, takže nám stačí kapely sledovat od piva na lavičkách ve stínu. Malýmu Járovi dáváme přednášku o kundách a já přihodím ještě vysvětlení, jaký je rozdíl mezi kundou a píčou. A protože to od stolu nikdo nevěděl, vysvětlím to i tady s patřičnými odkazy na obrázky. Je to naprosto jednoduché. Zjednodušeně: na píču se koukáme a kundu prcáme. Složitěji: píča je to, co je nad vaginou. Někdy na tom rostou chlupy, někdy ne. Do prostoru píčy (podle vzoru -žena-, proto je po -č- ypsilon) se řadí též čárka, která ústí do kundy, tedy do vaginy, která se (mimojiné) prcá. Doufám že je to všem jasné. Odkaz na píču tady Odkaz na kundy zde. Další kapelou, kterou shlédneme, jsou ABRUPT DEMISE. 

Mají krásný motiv na banerech za sebou a hrají dobrý old school. Tou dobou se dozvídám od SODíka, že ve čtvrtek v rámci vystoupení kapely Henych666 proběhl i křest desky a já mu říkám, že si to vůbec nevybavuju. To je ten následek čtvrtečního pivení, o kterém jsem se zmiňoval na začátku této sračky. Byl jsem namrdanej jak piča... A pak naběhl KRYPTOR, na který jsme se všichni těšili. Já ani nevim proč, když je doma pořádně neposlouchám. Každopádně přítomným se to líbilo a třeba po písničce Klášterní tajemství byla kapela odměněna obrovským aplausem. Celý koncert byl věnovaný nedávno zemřelému bývalému kytaristovi Tomášovi, což nám v dojetí se slzami na krajíčku prozradil basák. Vystoupení bylo opravdu skvělé a je neuvěřitelné, jak to takové kapele může po všech těch letech takhle šlapat. Dokonce se vyřval přídavek. Písnička se jmenovala nějak Blekmetal Sejtn Profesý nebo tak nějak a byla nejlepší z celého setu. Pomyslel jsem si, že by zpěvák měl zpívat v blackmetalové kapele, protože na to má hlasový repertoár...

SODík byl navštívit sprchu a když se vrátil, obeznámil nás s novinkou, že dredaři chodí zásadně naostro. Byl tam totiž jeden, který se SODíkovi podivil, "jak můžeš nosit spodní prádlo. Já chodím furt navostro. Chtěl jsem se jít vykoupat do bazénu ale byly tam děti, tak jsem se na to vysral, abych je nějak netento." Na SHAMPOON KILLER jdu spíš z důvodu dokumentace videa než že by mě to nějak extra bavilo. Nebylo to špatný, ale víš jak. Třetí den festu. Prostě už si vybíráš, na co budeš trpět na nohách. Jdu tedy ke stolu za velkým a malým Járou a dozvídám se, že kdo není pornoherec, jako by nebyl. A taky, že s malým kašpárkem uděláš dobrý divadlo, ale ne na velký manéži a že matka jednoho z přísedících ji prej má jako vjezd do pískovny. Pak se tam nachomýtne zpěvák z Kryptor a nemůžu si odpustit mé myšlenky, které se mi ještě před několika desítkami minut honily hlavou a řikám mu, že "poslední song byl geniální" což mu prý říká hodně lidí a že prý to složil když byl ještě ve škole a zdálo se mu to blbý. Pak mu řikám, že by měl mít blackmetalovou kapelu, protože na to má hlas, načež mi odpovídá, že "to už bylo - Tortura". Ale to je spíš deathmetal... Pak jsem se zašel podívat na CRAWL a to bylo Švédsko ze Švédska! Parádně to chlapcům chrastilo v kytarách. Dismember hadr! Hráli tak dobře, že jim promíjím to, že přijeli v luxusním Volvu, zatímco celé osazenstvo naší chaty přijelo v oprýskaných vozech různých továrních značek v celkové ceně nepřesahující cenu zpětného zrcátka zmíněného švédského Volva. Spajdrmen samozřejmě v první lajně klepal tou svojí šedivou kebulí s prstem na setlistu. TRAUMA z Polska se nám pochlubili, že to drhnou již 35 roků, jenže po vynikajících Crawl u mě nemohli mít šanci. Naštěstí mě chytlo sraní a půlku jejich setu jsem tlačil rizoto s červenořepovým salátem s česnekem. 

Poslední dvě kapely jsem hodlal shlédnout pouze první song za účelem pořízení videa ale když jsem viděl jak česká SNĚŤ nakopává prdel většině kapel, které na tomhle festu letos vystoupily, s úžasem jsem je sledoval až do konce. Členové kapely Trauma, kteří sledovali Sněť od stolu s jejich merchem, si asi říkali "kurva, my to 35 let hrajeme blbě". Na Sněť, kdo by to čekal, plno lidí, kotel jako kráva. A ta energie v muzice. Tohle prostě nemělo chybu. Poslední kapela LAHAR byla tou kapelou, kterou jsem nechtěl vidět vůbec, a nakonec jsem tam se SODíkem vydržel čtyři písničky, které vůbec nebyly špatné, ale nejsme nejmladší a radši jsme šli natáhnout naše práchnivějící kosti do chaty, kde Spajdrmen chrápal jak prase v teletníku... Takový tedy byl letošní nejlepší festival United In Brutality. Byla to pecka a všichni kdo váhali a nakonec nedorazili, udělali velkou chybu. Ráno na pohodu vstaneme, hodíme do sebe kafe, pozametáme chatu, vrátím klíče slečně, která byla ještě víc mimo než minule a předminule, nasedneme do svých přibližovadel a razíme domů. Na cestě jsem potkal jednoho debila v šedivé oktávce combi s SPZkou 5L0 5551 jestli jsem si ji dobře zapamatoval, který jel jak hovado a kterému přeju aby se někde okulil ve škarpě. Domů jsem dorazil chvilku před obědem a nemohl se dočkat až mi moje milovaná žena na pozdrav opáčí "To už seš tady?". Můj TOP6 je následující: KRAAKE,  NECROTESQUE, SNĚŤ, SUKKHU, CRAWL,MASTER. Díky za pozornost, konec hlášení!

Pro hodně párů dalších fotek klikni sem.