Zatímco bardi, kteří holdují deathmetalu, vyrazili na tématicky nudný Illfest (nebo se na něj kvůli rodinnému zaneprázdnění vykašlali a zůstali rodinně zaneprázdněni doma), my, kteří se zajímáme o hudební umění v širším kontextu a rodinné zaneprázdnění si momentálně nepřipouštíme, zvolili jsme si plány na 12.9.2026 maličko v jiném formátu. Skrze asociální sítě jsem se dozvěděl o jednom fesťáčku, který je přesně pro mě. Už jenom kvůli tomu, že jsou tam hudební styly rozmanité ale hlavně (!!!) se úplně pozapomnělo na death metal a thrash metal a to mě na té akci vzrušovalo asi nejvíc. A že to už nemám v dojezdové vzdálenosti? Na to sere pes. Kdy jindy zase budu mít možnost vidět slovenské šílence Sedem Minút Strachu, nebo industriální M.A.C. Of Mad? Smozřejmě i další kapely jsou pro mě velkým lákadlem, neboť co kapela, to veličina. A hlavně hudebně rozmanité. Na poslední chvíli ještě odpadli Rmut a byli nahrazeni kapelou Klub Sráčů... Do Liběchova jsem vyrazil s navigací přišpendlenou na palubní desce kokpitu mého přibližovadla značky Ford, někam k Mělníku ty vole kde jsem nikdy nebyl, konkrétně do Liběchova kde jsem nikdy nebyl ještě víc a ještě konkrétněji do uměleckého mlýna, kde jsem nikdy nebyl uplně nejvíc. Ze severu do mlýna přijel zastrašit SODík a asi se nám sesynchronizovaly měsíčky, protože jsme dorazili na smluvené místo, parkoviště na návsi, v téměř stejnou chvíli. Já se cestou stavil na obědě, takže nebyl důvod hledat někde něco k snědku a mohli jsme vyrazit rovnou na místo konání Kovadliny.
U vstupu platíme 500 Kč, informujeme se kam se chodí srát, kde je výčep a kolik tam tak bývá lidí. Odpovědí nám bilo "támhle", "támhle" a "asi kilo". Čekal jsem spíš míň lidí ale byli jsme přesvědčováni, že sto lidí dorazí. Jestli nakonec dorazilo nebo ne, netroufám odhadovat. Ale prázdno rozhodně nebylo. Dáváme si Krakonoše jedenáctku za čtyřicet korun a čekáme na první kapelu, která se jmenovala KLUB SRÁČŮ, a která nahradila odpadnuvší kapelu Rmut. Začíná se s desetiminutovým zpožděním, ale jak jsem zjistil, zpoždění bylo záhy vymazáno, anžto Klub sráčů na nás z pódia sral jen dvacet minut. Ke zvuku asi tolik, že hned po první písni někdo z ještě prořídlého davu komentoval "Je to potichu a pomalu". Na to se nedalo nic moc říct. Bylo to opravdu potichu a pomalu. Místo avizovaného death grindu hrála kapela takovej divnej HC grind slam. Nevim no, ale intra písniček mi přišly zajímavější než písně samotné. A asi jsem nebyl sám, protože odezva od lidí, byla studenější, než vlažná.
Ale kdo já jsem, abych hodnotil. Já nikdy nic nedokázal v hudební branži, takže je na místě držet hubu a krok. Dáváme si už třetí pivko, chvíli žvaním s kapelou 7 Minut Strachu a ptám se jich jestli budou hrát sedum minut nebo ještě míň. Dozvídám se že to oni ještě nevědí, že je trápí to, že basa nepřežila včerejšek a že si budou muset od někoho nějakou půjčit. V hlavě se mi přehraje scéna, kdy basák kapely jde za jiným basákem a říká mu: "Hej, kámo, včera jsme zrušili basu na koncertě, půjč nám tvoji..." To se už ale rozcvičuje AMOCLEN a když spustí, je to o hodně víc moje krevní skupina. Ovšem zvuk mají taky na hovno. A mají nějaké technické problémy a pak vypadla kytara. Byl to grajndkór po všech stránkách. Zpěváci pějí a řvou a křičí a válí se po zemi, basa drtí a kytara když zrovna funguje tak řeže a vzadu za bicími Dominik jebe škopky vostopéro. Výborný. Pak v jejich setu zase něco vypadlo a chrčelo to jako noisecore, pak vypadlo úplně všechno a chvíli na to zase zvuk jak víno. Těžko se dohadovati co bylo v problému, protože mi přišlo že to nevěděl ani sám zvukař.
Následuje oneman projekt ze země tisíců jezer, který si říká LAWNMOVER. A to byl zrovna ten hudební projekt, u kterýho si řikáte, že ještěže tam vedle vás nestojí kluci z vaší party, protože by jim z toho všem do jednoho prasknul čurák od Kamčatky až po Maroko. Lawnmover byl totiž noisecore jak cyp vole. Líbilo se mi, jak po prvních dvou písních byl jakoby takovej aplaus, ale když lidi zjistili, že těch písní bude asi stovosumdesát, tak přestali, poněvadž by se uaplaudovali. Začalo se přírodním intrem podpořeným discobeaty, aby se přidaly vteřinové songy, kde jako podklad stále zpívali ptáčci. Ti byli vyměněni za zvuky velkoměsta uprostřed setu a stále probíhal oneman nekompromisní noisecore, aby se po nějakých třinácti minutách naskytlo velké grande finale noise par exalans. Může to znít pro někoho divně ale mě se to líbilo víc než Slayer a Motorhead, které jsem svého času z koncertu opustil po chvilce hraní. Lawnmover jsem se zaujetím dokoukal do konce. Naštěstí mě je uplně u piči co si kdo o mně myslí. Patnáct minut noizezla bylo tak akorát abychom se nezačali nudit. Za mě dobrý, ale jo, koupit si to nepoběžím.
Čas mezi kapelama trávíme popíjením a žvaněním s lidmi neznámými. Jak jinak na takové krásné komorní akci, která se konala na skvělém místě, v jakémsi dvoře u starého mlýna. Fakt pěkný. Jen by to chtělo nějakým způsobem pořešit elektrickou síť, o které bude ještě řeč. Následuje slovenská banda SANGRE DE IDIOTAS, kteří sice byli rychlí, ale ne už hlasití. A také se nevyhnuli problémům se zvukem. Tyto problémy ale rozpoznali jen zkušení uměníchtiví fanoušci bordelu. Jejich drumbassgrindnoise byl výborný. A taky dost krátký. Po deseti minutách šli do piče s odehranými tisíci songy. To není pro každýho tahle hudba, ale jen pro cypy jako jsem já a mně podobné.
Dramaturgicky by bylo lepší, kdyby následovali 7 Minut Strachu, když už v Sangre De Idiotas jsou 2/4 členů Sedmi Minut Strachu, avšak nebylo tomu tak. Navíc Sangre De Idiotas skončili v době, kdy měli teprve začít hrát. Nejeden by si mohl říct, že ty vole teď bude hromada času a fesťák skončí ve vosum. Ovšem zmíněné problémy s elektrickou sítí tomu tak nechtěly. Na scéně se měli objevit MOČOVÝ KHAMENI. Jenže místo nich se vedle pódia objevila naftová centrála, která když se nahodila, vydávala slušný hluk a smrad, tak se po chvíli zase vypla a začaly se natahovat prodlužováky ze soukromýho bytu. My zatím popíjíme a trochu nervozně pokukujeme směrem k pódiu, kde se nic neděje, protože se prostě asi neví co. Trvalo to snad hodinu a půl než se problém vyřešil a začal fungovat aspoň mikrofon, do kterého kdosi řekl: "Nemáte někdo na půjčení kytarovou hlavu?" Joo vole obvykle ji nosím v levý kapse, ale dnes jsem ji nechal doma... Dvacet minut po tom, co měli Močový Khameni skončit, se konečně začíná něco dít. Na první slech chybí kytara. Na první zrak kytara opravdu není. Tolik k otázce, zda-li někdo nemá na půjčení kytarovou hlavu. Nicméně kapela začala hrát a nevidíš moc často, aby kytarista kapely pařil v kotli na svoji kapelu, ve který má právě hrát. Takže další drumbassgrind. A víš co? Lidi pařili jak blázni. To je kurva andrgraund... nech čekat lidi dvě hodiny a zapařeji ti na cokoliv. Jak by řekl Pavouk Karel, okresní přebor. Ovšem tady to fungovalo jako liga mistrů. Po 17ti minutách je konec. Jestli kvůli problém nebo že tak hrajou obvykle, nedokážu posoudit.
A pak následuje kapela, na kterou jsem se těšil nejvíc ze třech. Né ze všech, ale ze třech. Trojlístek kapel Sedum Minut Strachu, M.A.C. of mad a Evil Regiment byly těmi kapelami, které mě přesvědčily, abych jel sto kilometrů do horoucích prdelí, tím myslím město Mělník, které je opravdu díra. Sorry Mělničané, ale jsem z jiného kraje a jiný kraj jiný mrav. Ale abych tu nepsal dýl, než trval koncert slovenských SEDEM MINÚT STRACHU, jak to má asi správně být, vrhněmež se na jejich set. Ten trval necelých 8 minut a byl boží vole! Měl jsem tu čest potřetí vidět tuhle noisecoreovou sebranku a bylo to určitě nejlepší. Pecka! Miluju tenhle bordel, kterej většinu populace sere k protržení střeva. Navíc to vypadalo, že problémy s elektrikou a zvukem jsou passé. Jen to zpoždění je alarmující...
Následní CARNAL DIAFRAGMA začínaji zvučit během chvilky a zní to kurva dobře. Zahráli nám svižné i méně svižné písně k poslechu a tanci. Zvuk byl dobrý, ale já asi jak stárnu a hluchnu, snesl bych to o chlup hlasitěji. Mezi songy pan zpěvák Kino zavtípkoval "Jak tak na to koukám, tady je to takovej squat. Že je to squat a že neplatíte elektriku?" No ty vole Kino to zabil 🤣.
No a pak se to stalo. Naběhli moji druzí ze tří M.A.C. OF MAD, které jsem viděl naposledy někdy v roce 2000 a od kterých jsem si koupil loni skvělý vinyl, a ti nám ukázali kde má kozel píču. Naprosto bezchybný digitalhardcoremetal disko se skvělou zpěvačkou a dvěma DJema plus kytaristou. Jednožnačně můj letošní TOP5. Jak furt jezdím na deathový koncerty bo u nás nic jinýho není, tak tohle bylo jak v Jiříkově vidění. Nevím sice jak Jiříko vidění vypadá a co to obnáší, ale myslím že se to říká. Bylo to skvělý výborný geniální a vynikající k tomu. A kdo to nechápe, tak...to nechápe.
Předposlední kapelou na paškál byli INGROWING, kteří nastoupili v plné polní s výborným zvukem a nahrnuli do nás ten jejich nesmrtelnej grindcore, kterej máme všichni tak rádi. Jezdím na tuhle kapelu snad už čtvrt stolení a pokud nebylo toto jejich nejlepší vystoupení, tak rozhodně jedno z nejlepších. Ingrowing skončili ve čtvrt na deset a na moji třetí ze tří, Evil Regiment, i se zvukovkou zůstává do deseti hodin kolik minut vážení matematici?
EVIL REGIMENT také nezvučí dlouho a jejich koncert byl premiérou bez zpěvačky Katky, kterou nahradil punkově vyhlížející blonďák s kulatými brejličkami na nose. A narovinu, nebylo to moc dobrý. Zvuk to mělo dobrej, hudba byla skvělá, ale prostě ženu v metalu za mikrofonem nahradíš jen málokdy kvalitním pěvcem. Přišlo mi to jako kdyby nový zpěvák zpíval dnes již zmíněný okresní přebor oproti první lize v podobě bývalé zpěvačky. Jak jsem psal, proti hudbě nešlo vytknout ni zbla, ale prostě ten zpěv nebylo to, co by Evil Regiment pořeboval. Punkáč v blackmetalové kapele za mikrofonem je znát, takže se nekonaly žádné havraní vokály, které měla Katka excelentní. Jeho zpěv by se hodil spíš do nějaké norské avantgardní kapely, kde by recitovaný přednes byl k užitku více. Jestli má být tohle vývoj kapely, tak za mě rozhodně ne. Na druhou stranu kapela měla za sebou se zpěvákem jen tři zkoušky, takže se taky nemuselo zahrát vůbec žejo. Třeba se ještě vyzpívá. No když už se tu snažím nějak zachránit čest kapely, tak pasáže, kdy zpěv byl krákoravý, zněly hodně cool. Hlavně ty pomalé. Uvidíme časem. Hned jak bude příležitost, zajedu na Evil Regiment znova a může se porovnávat nějaký případný posun. Do tý doby budu držet hubu a krok.
Celá akce končila chviličku před desátou hodinou večerní a nejspíš se tam začalo pařit až do rána. Já si se SODíkem dal veganský guláš, který byla moje premiéra a musím uznat, že byl fakt dobrý. A všechno co tam bylo k dispozici do hladových metalových žaludků, vypadalo lákavě. A jestli pojedu i příště? Hele proč ne? Ovšem muselo by to být v mém nepracovním víkendu a taky by to chtělo zase nějaké kapely, na které jen tak nenarazíš. Želízká kovadlina mě velmi mile překvapila a co na tom, že se spíš víc sedělo a chlastalo díky nefunkčnímu zvuku, než hrálo. Pivko, ač Krakonoš, bylo velmi pitelné, nabídka jídla víc než dostačující, kapely skvělý, prostředí TOP. Palec nahoru!!
Video opět nevystihuje atmosféru koncertu, navíc mi došla před Evil Regiment baterka, takže jejich píseň chrčí, bo je zaznamenána jiným zařízením.
