VI. KOVADLINA 12.9.2026

Zatímco bardi, kteří holdují deathmetalu, vyrazili na tématicky nudný Illfest (nebo se na něj kvůli rodinnému zaneprázdnění vykašlali a zůstali rodinně zaneprázdněni doma), my, kteří se zajímáme o hudební umění v širším kontextu a rodinné zaneprázdnění si momentálně  nepřipouštíme, zvolili jsme si plány na 12.9.2026 maličko v jiném formátu. Skrze asociální sítě jsem se dozvěděl o jednom fesťáčku, který je přesně pro mě. Už jenom kvůli tomu, že jsou tam hudební styly rozmanité ale hlavně (!!!) se úplně pozapomnělo na death metal a thrash metal a to mě na té akci vzrušovalo asi nejvíc. A že to už nemám v dojezdové vzdálenosti? Na to sere pes. Kdy jindy zase budu mít možnost vidět slovenské šílence Sedem Minút Strachu, nebo industriální M.A.C. Of Mad? Smozřejmě i další kapely jsou pro mě velkým lákadlem, neboť co kapela, to veličina. A hlavně hudebně rozmanité. Na poslední chvíli ještě odpadli Rmut a byli nahrazeni kapelou Klub Sráčů... Do Liběchova jsem vyrazil s navigací přišpendlenou na palubní desce kokpitu mého přibližovadla značky Ford, někam k Mělníku ty vole kde jsem nikdy nebyl, konkrétně do Liběchova kde jsem nikdy nebyl ještě víc a ještě konkrétněji do uměleckého mlýna, kde jsem nikdy nebyl uplně nejvíc. Ze severu do mlýna přijel zastrašit SODík a asi se nám sesynchronizovaly měsíčky, protože jsme dorazili na smluvené místo, parkoviště na návsi, v téměř stejnou chvíli. Já se cestou stavil na obědě, takže nebyl důvod hledat někde něco k snědku a mohli jsme vyrazit rovnou na místo konání Kovadliny. 

U vstupu platíme 500 Kč, informujeme se kam se chodí srát, kde je výčep a kolik tam tak bývá lidí. Odpovědí nám bilo "támhle", "támhle" a "asi kilo". Čekal jsem spíš míň lidí ale byli jsme přesvědčováni, že sto lidí dorazí. Jestli nakonec dorazilo nebo ne, netroufám odhadovat. Ale prázdno rozhodně nebylo. Dáváme si Krakonoše jedenáctku za čtyřicet korun a čekáme na první kapelu, která se jmenovala KLUB SRÁČŮ, a která nahradila odpadnuvší kapelu Rmut. Začíná se s desetiminutovým zpožděním, ale jak jsem zjistil, zpoždění bylo záhy vymazáno, anžto Klub sráčů na nás z pódia sral jen dvacet minut. Ke zvuku asi tolik, že hned po první písni někdo z ještě prořídlého davu komentoval "Je to potichu a pomalu". Na to se nedalo nic moc říct. Bylo to opravdu potichu a pomalu. Místo avizovaného death grindu hrála kapela takovej divnej HC grind slam. Nevim no, ale intra písniček mi přišly zajímavější než písně samotné. A asi jsem nebyl sám, protože odezva od lidí, byla studenější, než vlažná. 

Ale kdo já jsem, abych hodnotil. Já nikdy nic nedokázal v hudební branži, takže je na místě držet hubu a krok. Dáváme si už třetí pivko, chvíli žvaním s kapelou 7 Minut Strachu a ptám se jich jestli budou hrát sedum minut nebo ještě míň. Dozvídám se že to oni ještě nevědí, že je trápí to, že basa nepřežila včerejšek a že si budou muset od někoho nějakou půjčit. V hlavě se mi přehraje scéna, kdy basák kapely jde za jiným basákem a říká mu: "Hej, kámo, včera jsme zrušili basu na koncertě, půjč nám tvoji..." To se už ale rozcvičuje AMOCLEN a když spustí, je to o hodně víc moje krevní skupina. Ovšem zvuk mají taky na hovno. A mají nějaké technické problémy a pak vypadla kytara. Byl to grajndkór po všech stránkách. Zpěváci pějí a řvou a křičí a válí se po zemi, basa drtí a kytara když zrovna funguje tak řeže a vzadu za bicími Dominik jebe škopky vostopéro. Výborný. Pak v jejich setu zase něco vypadlo a chrčelo to jako noisecore, pak vypadlo úplně všechno a chvíli na to zase zvuk jak víno. Těžko se dohadovati co bylo v problému, protože mi přišlo že to nevěděl ani sám zvukař.

Následuje oneman projekt ze země tisíců jezer, který si říká LAWNMOVER. A to byl zrovna ten hudební projekt, u kterýho si řikáte, že ještěže tam vedle vás nestojí kluci z vaší party, protože by jim z toho všem do jednoho prasknul čurák od Kamčatky až po Maroko. Lawnmover byl totiž noisecore jak cyp vole. Líbilo se mi, jak po prvních dvou písních byl jakoby takovej aplaus, ale když lidi zjistili, že těch písní bude asi stovosumdesát, tak přestali, poněvadž by se uaplaudovali. Začalo se přírodním intrem podpořeným discobeaty, aby se přidaly vteřinové songy, kde jako podklad stále zpívali ptáčci. Ti byli vyměněni za zvuky velkoměsta uprostřed setu a stále probíhal oneman nekompromisní noisecore, aby se po nějakých třinácti minutách naskytlo velké grande finale noise par exalans. Může to znít pro někoho divně ale mě se to líbilo víc než Slayer a Motorhead, které jsem svého času z koncertu opustil po chvilce hraní. Lawnmover jsem se zaujetím dokoukal do konce. Naštěstí mě je uplně u piči co si kdo o mně myslí. Patnáct minut noizezla bylo tak akorát abychom se nezačali nudit. Za mě dobrý, ale jo, koupit si to nepoběžím. 

Čas mezi kapelama trávíme popíjením a žvaněním s lidmi neznámými. Jak jinak na takové krásné komorní akci, která se konala na skvělém místě, v jakémsi dvoře u starého mlýna. Fakt pěkný. Jen by to chtělo nějakým způsobem pořešit elektrickou síť, o které bude ještě řeč. Následuje slovenská banda SANGRE DE IDIOTAS, kteří sice byli rychlí, ale ne už hlasití. A také se nevyhnuli problémům se zvukem. Tyto problémy ale rozpoznali jen zkušení uměníchtiví fanoušci bordelu. Jejich drumbassgrindnoise byl výborný. A taky dost krátký. Po deseti minutách šli do piče s odehranými tisíci songy. To není pro každýho tahle hudba, ale jen pro cypy jako jsem já a mně podobné. 

Dramaturgicky by bylo lepší, kdyby následovali 7 Minut Strachu, když už v Sangre De Idiotas jsou 2/4 členů Sedmi Minut Strachu, avšak nebylo tomu tak. Navíc Sangre De Idiotas skončili v době, kdy měli teprve začít hrát. Nejeden by si mohl říct, že ty vole teď bude hromada času a fesťák skončí ve vosum. Ovšem zmíněné problémy s elektrickou sítí tomu tak nechtěly. Na scéně se měli objevit MOČOVÝ KHAMENI. Jenže místo nich se vedle pódia objevila naftová centrála, která když se nahodila, vydávala slušný hluk a smrad, tak se po chvíli zase vypla a začaly se natahovat prodlužováky ze soukromýho bytu. My zatím popíjíme a trochu nervozně pokukujeme směrem k pódiu, kde se nic neděje, protože se prostě asi neví co. Trvalo to snad hodinu a půl než se problém vyřešil a začal fungovat aspoň mikrofon, do kterého kdosi řekl: "Nemáte někdo na půjčení kytarovou hlavu?" Joo vole obvykle ji nosím v levý kapse, ale dnes jsem ji nechal doma... Dvacet minut po tom, co měli Močový Khameni skončit, se konečně začíná něco dít. Na první slech chybí kytara. Na první zrak kytara opravdu není. Tolik k otázce, zda-li někdo nemá na půjčení kytarovou hlavu. Nicméně kapela začala hrát a nevidíš moc často, aby kytarista kapely pařil v kotli na svoji kapelu, ve který má právě hrát. Takže další drumbassgrind. A víš co? Lidi pařili jak blázni. To je kurva andrgraund... nech čekat lidi dvě hodiny a zapařeji ti na cokoliv. Jak by řekl Pavouk Karel, okresní přebor. Ovšem tady to fungovalo jako liga mistrů. Po 17ti minutách je konec. Jestli kvůli problém nebo že tak hrajou obvykle, nedokážu posoudit.

A pak následuje kapela, na kterou jsem se těšil nejvíc ze třech. Né ze všech, ale ze třech. Trojlístek kapel Sedum Minut Strachu, M.A.C. of mad a Evil Regiment byly těmi kapelami, které mě přesvědčily, abych jel sto kilometrů do horoucích prdelí, tím myslím město Mělník, které je opravdu díra. Sorry Mělničané, ale jsem z jiného kraje a jiný kraj jiný mrav. Ale abych tu nepsal dýl, než trval koncert slovenských SEDEM MINÚT STRACHU, jak to má asi správně být, vrhněmež se na jejich set. Ten trval necelých 8 minut a byl boží vole! Měl jsem tu čest potřetí vidět tuhle noisecoreovou sebranku a bylo to určitě nejlepší. Pecka! Miluju tenhle bordel, kterej většinu populace sere k protržení střeva. Navíc to vypadalo, že problémy s elektrikou a zvukem jsou passé. Jen to zpoždění je alarmující...

Následní CARNAL DIAFRAGMA začínaji zvučit během chvilky a zní to kurva dobře. Zahráli nám svižné i méně svižné písně k poslechu a tanci. Zvuk byl dobrý, ale já asi jak stárnu a hluchnu, snesl bych to o chlup hlasitěji. Mezi songy pan zpěvák Kino zavtípkoval "Jak tak na to koukám, tady je to takovej squat. Že je to squat a že neplatíte elektriku?" No ty vole Kino to zabil 🤣.   

No a pak se to stalo. Naběhli moji druzí ze tří M.A.C. OF MAD, které jsem viděl naposledy někdy v roce 2000 a od kterých jsem si koupil loni skvělý vinyl, a ti nám ukázali kde má kozel píču. Naprosto bezchybný digitalhardcoremetal disko se skvělou zpěvačkou a dvěma DJema plus kytaristou. Jednožnačně můj letošní TOP5. Jak furt jezdím na deathový koncerty bo u nás nic jinýho není, tak tohle bylo jak v Jiříkově vidění. Nevím sice jak Jiříko vidění vypadá a co to obnáší, ale myslím že se to říká. Bylo to skvělý výborný geniální a vynikající k tomu. A kdo to nechápe, tak...to nechápe.

Předposlední kapelou na paškál byli INGROWING, kteří nastoupili v plné polní s výborným zvukem a nahrnuli do nás ten jejich nesmrtelnej grindcore, kterej máme všichni tak rádi. Jezdím na tuhle kapelu snad už čtvrt stolení a pokud nebylo toto jejich nejlepší vystoupení, tak rozhodně jedno z nejlepších. Ingrowing skončili ve čtvrt na deset a na moji třetí ze tří, Evil Regiment, i se zvukovkou zůstává do deseti hodin kolik minut vážení matematici?

EVIL REGIMENT také nezvučí dlouho a jejich koncert byl premiérou bez zpěvačky Katky, kterou nahradil punkově vyhlížející blonďák s kulatými brejličkami na nose. A narovinu, nebylo to moc dobrý.  Zvuk to mělo dobrej, hudba byla skvělá, ale prostě ženu v metalu za mikrofonem nahradíš jen málokdy kvalitním pěvcem. Přišlo mi to jako kdyby nový zpěvák zpíval dnes již zmíněný okresní přebor oproti první lize v podobě bývalé zpěvačky. Jak jsem psal, proti hudbě nešlo vytknout ni zbla, ale prostě ten zpěv nebylo to, co by Evil Regiment pořeboval. Punkáč v blackmetalové kapele za mikrofonem je znát, takže se nekonaly žádné havraní vokály, které měla Katka excelentní. Jeho zpěv by se hodil spíš do nějaké norské avantgardní kapely, kde by recitovaný přednes byl k užitku více. Jestli má být tohle vývoj kapely, tak za mě rozhodně ne. Na druhou stranu kapela měla za sebou se zpěvákem jen tři zkoušky, takže se taky nemuselo zahrát vůbec žejo. Třeba se ještě vyzpívá. No když už se tu snažím nějak zachránit čest kapely, tak pasáže, kdy zpěv byl krákoravý, zněly hodně cool. Hlavně ty pomalé. Uvidíme časem. Hned jak bude příležitost, zajedu na Evil Regiment znova a může se porovnávat nějaký případný posun. Do tý doby budu držet hubu a krok. 

Celá akce končila chviličku před desátou hodinou večerní a nejspíš se tam začalo pařit až do rána. Já si se SODíkem dal veganský guláš, který byla moje premiéra a musím uznat, že byl fakt dobrý. A všechno co  tam bylo k dispozici do hladových metalových žaludků, vypadalo lákavě. A jestli pojedu i příště? Hele proč ne? Ovšem muselo by to být v mém nepracovním víkendu a taky by to chtělo zase nějaké kapely, na které jen tak nenarazíš. Želízká kovadlina mě velmi mile překvapila a co na tom, že se spíš víc sedělo a chlastalo díky nefunkčnímu zvuku, než hrálo. Pivko, ač Krakonoš, bylo velmi pitelné, nabídka jídla víc než dostačující, kapely skvělý, prostředí TOP. Palec nahoru!!

Video opět nevystihuje atmosféru koncertu, navíc mi došla před Evil Regiment baterka, takže jejich píseň chrčí, bo je zaznamenána jiným zařízením.

     

Z VÝCHODU NA SEVER, DO BOLESLAVI A PŘES ÚSTÍ DO SVITAV

Osud tomu chtěl, že jsem si po nějaký době dal zase jednou dvojáčka. S celým nápadem přišel Cica, SODík se toho chytnul a já se svezl. Ostatně jako vždycky. V pátek jsme teda vyrazili za panem farářem Jirkou na jeho akci do divadla v Boleslavi, přespali jsme na severu, kde cikáni nedávaji dobrou noc a v sobotu se přesunuli o 250 kilometrů zpět na východ do Svitav. A všimněte si, ač žánrově docela bohaté akce, ani jedna blackmetalová kapela... i když...

 

Jak hlásá původní plakát na mladoboleslavskou akci, jako první předkapela měli zahrát pražští The Black Mary. Jenže pár dní před akcí se objevilo na modré sociální síti, že MOŽNÁ v pátek zahrají Ondfodt. A to by byla pecka... Po několika desítkách hodin se z "možná" stalo "stopro" a radost byla na světě. O víkendu neplánovaně uvidím blackmetalovou kapelu...

... a finální plakát se tedy změnil na tento výtvor.

Cica pro mě domů přijel dle domluvy až po desáté hodině, neboť jsem potřeboval aspoň tři hodiny spánku po noční směně. Spolu jsme pak vyrazili směr Ústí nad Labem do hotelu Sever, kde se k nám přidal ještě SODík. Cica si jen tak odskočil ještě do Teplic něco si vyřídit. Já zatím se SODíkem zevloval na terase pod střechou. Na stůl se naskládaly klobásy a zelenina a pivka a gin z azorských ostrovů. Přidal se k nám i prašivej kocúr, kterej měl místo srsti dredy a vypadal trochu blbě, no trochu víc blbě, asi jako Ivan Bartoš v dobách jeho největší slávy, když posral ve vládě co mohl. Za chvíli se u dveří objevil navrátivší se Cica a my všechno naházeli na gril, teda až na kocoura. Toho jsme ušetřili. Po vydatném posilnění jsme si jen tak odskočili do Mladé Boleslavi. Jelikož Cica u Faráře na žádné akci ještě nebyl a zajímalo ho, jestli je pravda co se říká, ujistil jsem ho, že je to pravda ať už slyšel cokoli neuvěřitelného. A přesně jak jsem vyprávěl, že organizačně je to jeden velkej chaos, že tam přijde málo lidí, že zvuk nebude nic moc, že tam bude vedro a že objekt je na spadnutí, to všechno se tam dělo. Hrát se mělo začít v 18:30 hodin, ale jak už jsme si zvykli, začalo se třičtvrtěhodinovou sekerou. Dáváme teda zatím pivo. Na výběr bylo mezi Plzeňským a Krakonošovým. My dali přednost Krakonošovu nápoji za 45, tedy za 50 korun. Pivo nám moc nechutnalo, ale bylo studený a to se v tom předbouřkovým vedru počítalo. První kapelou toho večera byli KRUTON, jejichž krásné dvojLP zdobí moji skrovnou sbírku a muzika na něm je ač místy komplikovaná, těžce vynikající. Ovšem zahrát takovou věc živě tak aby to zaujalo, není samozřejmostí. Kruton se s tím poprali a i když to nebylo zvukově úplně ideální, ze začátku setu ani moc sehraní nebyli a ve druhé písni dokonce chybu udělali, postupně se rozjeli a koncert vygradoval do skvělého finiše. Ke konci setu se po pavoučím vlákně přisnoval Pavouk Karel (dobře si toto sousloví zapamatujte, bude o něm (mimojiné) řeč v jednom budoucím povídání o umělé inteligenci), pro kterého Kruton nepředstavoval pěkný zážitek. Přeci jenom jeho doména je někde jinde. Každopádně mě, Cicovi i SODíkovi se Kruton krutě líbili.

 Jen kdyby nebylo takový šílený vedro. Když jsem natáčel druhou písničku, pot ze mě místy neodkapával jako tuk ze škvařícího se bůčku, ale tekl po mě potůčky, jak kdyby si hledal cestičku někam do výrobny mýdla. A podobně to měl i Cica. Taky se potil jako maturant když si vytáhne nevhodnou otázku. Takže chyba tentokrát nebyla na mé straně, pokud by snad nějaký škarohlíd narážel na moji otylou postavu, která má o třicet kilo tuku víc, než by měla mít. Když si Kruton začali balit svá fidlátka, zajdeme ven na vzduch, kterej ale jakoby ani nebyl. Všude kolem se honí mraky, ale nad kulturákem jako kdyby byl deštník, spadlo jen pár kapek. Popíjíme pivko z Krakonoš, pokuřujem cíga z Egypta a já stíhám ještě s votevřenou hubou slintat na místní omladinu, konkrétně na děvčata v rozpuku, samozřejmě jen ty nad patnáct let, jak jsou krásná a mladá a svěží a umí to prodat. Nějakou takovou mít doma přikovanou řetězama ke stěně a denně ji prznit všechny tři díry... A když by se nějaká díra zanítila, vyrobil bych si do ní nožem novou díru. Samozřjemě by měla uřezaný nohy hned pod tříslama aby mi nemohla utýct. Jéééé to by bylo... Jenže pak si vzpomenu, že s takovouhle žabkou bych si udělal jen akorát ostudu v mejch letech, takže polknu slinu a smutně se přikloním ke klukům a řešíme chlapská témata, jako jsou výlety, jídlo a auta. Když dotůrujeme, dojíme a dojezdíme, chystáme se na nejočekávanější kapelu víkendu, a tou se stali finští ONDFODT. 

Někteří z naší party je už viděli, já ne a styděl jsem se za to. A taky jsem se trochu styděl za účast, která hojná rozhodně nebyla, neboť bylo prodáno 40 vstupenek v ceně 550Kč. Zaplatilo se to farářovi? To by musel mít hádám těžce přesvědčivé metody, jak mezi tři kapely, z nichž jedna je ze skandinávské prdele a jedna z mexické prdele, rozdělit nějakých 20 tisíc vybraných na vstupu, zaplatit nájem, pohoštění pro kapely a ubytování. Zvukaře farář Jirka platit nemusí, neboť už od dob Farářovy sluje (RIP) zvukařům do řemesla fušuje svým roztomilým chaotickým způsobem a je k nevíře, že to pokaždý dokáže dotáhnout do konce. Jinej na jeho místě by se vším praštil a šel by radši nadávat na prezidenta do hospody. Těch nervů co s tím má, jednou nohou namočenej v provaru, i když spíš dvouma nohama, prostě absolutní respekt před tímhle chlapem a pokud zase doveze nějakou pěknou kapelu a já budu mít volno, rád přijedu. Ale teď k těm Finům. Byli naprosto úžasní!! A tady bych mohl skončit. Nic víc se k jejich setu napsat nedalo. Zvuk se vydařil, i když při zvučení zaznělo klení jako "Ty vole tak já už fakt nevim co s tim... To je takhle a to je takhle. Už mě to sere...".  Jako jo, zvuk nebyl excelentní, ale v těch podmínkách v jakých to tam panuje s vybavením jaký je k dispozici, to dopadlo na výbornou. Ovšem nutno podotknout, že nebýt basáka z předešlé kapely Kruton, který uměl anglicky a domlouval s Finama nastavení mašinek, myslím, že tentokrát by to Jirka farář sám nezvládnul. Byl tam prostě chaos, který vyústil v parádní vystoupení.

 Konečně zase jednou blackmetal. Fakt mě sere, jak je tenhle styl metalu v mých končinách koncertově opomíjen. Když si vezmu, že tam vlastně ani původně neměli hrát, je to prostě k smíchu a pláči zároveň. Během setu farář ještě něco doladil na svém retro zvukovém minipultíku, ale proběhlo vše v pořádku. A ta hudba!! Jééééžiš mě bylo zase jednou krásně když jsem to slyšel/viděl. Dokonce i na zpěv, který byl trochu netypický, jsem si zvykl. Vrchol celého koncertu byla píseň "Stormin", krásná epická skladba, která vyčnívvala nad ostatními. Myslím že nakonec i samotní muzikanti byli spokojeni s celou tou akcí. Bylo na nich vidět, že je baví hrát v takový divadelní díře za takových podmínek. Po každé písni totiž od těch čtyřiceti přítomných hlav sklidili slušný aplaus. Když dohrajou, opět se mi teplem lepí koule na stehna a opět jdeme ven. Ač už večer, venku pořád vedro, dusno, hnusno. Čekáme na poslední kapelu, kterou byli mexikánci VULGAR ADDICTION, o kterých jsem nikdy neslyšel ani půl slova. Opět nastává chaos. Tentokrát se řeší nějaký kabel. Nevím, nebyl jsem se tam podívat. Vyslal jsem tam Pavouka Karla a ten to tak naznačil, že to tam vypadá, jako kdyby do elektroauta chtěli natankovat naftu. To přirovnání napadlo teď mě, ve skutečnosti to znamená, že Mexičani mají moderní kabely a všechno a nejde to napojit na Jirkovy mašinky třicet let starý. 

Nakonec se to ale nějak podaří a asi po hodince družného hovoru, slintání nad mladoboleslavskou omladinou (nemějte mi to za zlý, jenže když za mých mladých let tohle nebylo - holky tenkrát smrděly, byly chlupatý, mastný, bezprsý a když dostaly krámy, neboli menstruaci, vědělo se o tom až v sousedním městě), se začalo hrát. Jeden mlaďák k nám chvíli před začátkem přišel, nemohlo mu být víc než patnáct, protože vypadal téměř totožně jako můj syn, kterému patnáct je a prej: "Dobrý den, nechcete to dohulit? Já už jsem na sračku.." a v ruce mi ukazuje asi půlku travní cigarety. Byl trochu zklamanej, když zjistil, že nehulíme a odešel. Sympatickej hoch.. Za chvilku jsem ho viděl s jednou z těch slintacích dívek. Kdybych věděl že na to holky letěji před třiceti lety, nechal bych se ostříhat na čuráka, oblíknul bych se jak buzerant a hulil trávu. To ale odbočuju od mexických přátel, kteří to nakonec vyladili, ovšem rozhodně ne tak, jak bychom si my, kteří máme rádi hlasitý a kvalitní zvuk, představovali. Ono co taky naladit, když v kapele je jen jedna kytara, i když uznávám, osmistrunná a navíc obsluhovaná fakt šikovným kytaristou, pak vzadu bicmen a zpěvák, který spíš než zpíval, tak vykřikoval nějaká slova v mexičtině. Nebudu lhát, když tu napíšu, že zklamání z toho bylo velké. Znělo to jako kdyby nějaká kapela měla zkoušku, nepřišel jim basák a druhej kytarista, tak si prostě zahráli jen takhle ve třech. Takže neskutečný množství hluchých míst, když kytarista onanoval prstama po pražci svoje krkolomný sóla. V jeden moment byla v nějaké písni pasáž, když i kytara neměla své party a byl to vlastně jen chaotický řev a vzadu nedokonale nazvučené bicí. I kdyby měl na kytaře šestnáct strun, nic by tím nezachránil. Prostě tam chyběla druhá kytara. A basa. Jak říká Medvěd, Basa tvrdí muziku. Je to pravda a v metalu to platí dvojnásob.

 Vzhledem k tomu, že Vulgar Addiction začali hrát až v půl jedenáctý, a vzhledem k výslednému, těžko stravitelnému efektu jejich vystoupení, rozhodli jsme se rozloučit s mladoboleslavským kulturákem a odjeli jsme do Ústí, které leží nad Labem, zpět do hotelu Sever, kde jsme se naládovali utopenci a vepřovým bůčkem tak, jak by to Muslimové chtěli dělat, ale protože jsou dementi, tak to nedělají. Cestou do Ústí na silnici málem sejmeme odrostlejší sele, lišku, srnky, mravenečníky, žirafy, zajace, kocúry, feťáky a jednoho mrože. Safari bylo tentokrát velmi výživné. Já po noční byl utahán jak cikánská frnda, teda vlastně to bych byl vytahán, to ne... byl jsem utahán jak děcko po výšlapu na Sněžku, Cica byl utahán z najetých tří set kilometrů a SODík byl unavený, protože už není nejmladší. 

Nevím jak ostatní, ale já se vyspal parádně. Ráno jsem prolítnul hajzlem, sprchou a koupelnou a posnídal královsky a pak jsme koukali na tydlivizi a pak jsme poobědvali víc než královsky a za to patří paní SODíkové obrovský dík. Nebudu vypisovat všechny chody, které jsme do sebe nasoukali, bylo to prostě skvělé. Ale honem honem, není času nazbyt. Čekalo nás totiž 260 kilometrů do Svitav po okreskách. Krásné čtyři hodiny v prostorném autě v klimatizaci za zvuků vybraných kapel rockového typu. Ve Svitavách na nás čekalo parádní počasí. Cestou jsme totiž chytli několikrát déšť. Také jsme na jedné neplacené dálnici, bylo to mezi Hořicemi a Hradcem Králové, narazili na kripla v oranžové dodávce, který nás dvakrát vybrzdil, respektive nenechal nás předjet a vjížděl před námi naschvál do našeho pruhu. Prostě debil. No a v obci Úlibice, tam kde se sjíží od Konecchlumí a je tam čtyřicítka, dvě auta v sobě, policajti, záchranka. Jedno auto na odpis, ale tak šikovně, že normálně nemělo motor. Auto končilo předním sklem. To při čtyřicítce nedokážeš. Sakra lidi, jezděte jak lidi a ne jak debilové! Stejně si nepomůžete když někam přijedete o čtyři minuty dřív. Akorát jsou pak problémy, v tom lepším případě, nebo doživotní trauma že někoho zabijete, v případě horším. Fakt mě sere tohleto. 

Ve Svitavách Cica zařídil ubytování, které nemělo obdoby. O tomhle se nám ani ve snu nemohlo zdát, protože bylo prostě neuvěřitelné. Parkování na hezkém náměstí přímo u vchodu také potěšilo. Většinou takhle když jedeš na fesťáček, nepotřebuješ jít do hotelu, ale stačí ti postel a hajzl. No tak my těch postelí měli k dispozici šest ve dvou parádních pokojích, záchody dva, sprchy dvě, televize dvě, koupelny dvě, kuchyňka s mikrovlnkou a lednicí... Vše v podstatě nové, čisté, krásné, parádní. A historicky vyhlížející poctivá budova s točitými pískovcovými schody, to nemělo chybu!! Přijeli jsme načas, takže rychlá sprcha, rychlej samoser do hajzlu a od ubytování jsme prošli kolem nějakého kostela nebo co to bylo, skrz parčík, přešli jsme přes ulici a už jsme slyšeli dunění bicích, které se zrovna zvučily. Celý festiválek se konal hned vedle budovy církve Jehovovy na zahrádce pivnice Mrtvola, kde to bylo jedním slovem úžasný. Přesně takhle si představuju pohodový místo pro pohodový lidi poslouchající pohodovou muziku. Hospůdka útulná a to co měli ve výčepu mi vyrazilo dech. Ale totálně. A nebyl jsem sám. Každý kdo tam přišel, čuměl na to jak na zjevení. Celá jedna stěna byla ozdobena metalovými vinyly hodnoty nevídané. Zahlédl jsem tam Mortician, Samael, Bathory, Incantation, Helloween... Pecka!

 Pak jsme ochutnali dvanáctistupňové pivko značky Rychtář za 40Kč, které bylo fakt dobré, i když zlí jazykové tvrdí, že dobré není. Všechno klaplo načas a tak jdem s pivkama ven sednout si k jednomu volnýmu stolu a asi pět minut na to, pod stromy na malém pódiu začne dunět URBURA. Jdem mrknout na kapelu a jsme ohromeni zvukem. Takhle dobrej zvuk? Na takový malý akci? Jen tak, u silnice, kde bicyklisté, kteří jezdili kolem, nechápavě kroutili hlavami, kde  za pódiem zevlovaly tři kozy a kde sousedi Jehovovi hořeli v plamenech pekelných z muziky, která burácela nejspíš až do Olomouce. Zvuk byl opravdu hlasitý a čistý. Samozřejmě tou dobou jsme nemohli tušit, jaký zvuk nás čeká později. Urbura nebyl můj šálek vymačkaných borůvek, ovšem jako první kapela, hrající agresivní HC punkrock metal, mě vůbec neurážela a dobře se u ní popíjelo. Za zmínku rozhodně stojí malá scénka, kdy se chtěl zpěvák napít. V jedný ruce drží mikrofon, druhou rukou rozdělal malou PETku s vodou a snažil se napít, jenže to zkruvené přidělané víčko mu furt překáželo. Nakonec musel mikrofon položit, napít se obouruč, aby pak pronesl větu: "Kdo tohle vymyslel...", čímž jasně a definitivně potvrdil zbytečnost EU, EK a EP.

 Zvláštností tohoto festiválku bylo, že jak jsme byli daleko od domova, potkal jsem tam jen málo povědomých xichtů. Konkrétně to byly čtyři povědomé obličeje, které potkávám i na jiných akcích. Druhou kapelou, která vyskočila na pódium byli DRUTTY. A měli excelentní zvuk. To jsem ještě ovšem netušil, co za zvuk mě čeká později.  Druty hráli parádní  extreme-grind-gore-gutural-slam-black-stoner/experimental-metal. No tak se uklidníme, ti chytřejší z vás jistě pochopili moji narážku na správný tvar podstatného jména po desetinných čárkách, ti méně bystří, kteří nevládnou českému pravopisu asi nepojali v podezření moji zábavnou parafrázi ke stylu muziky, kterou Drutty hráli. Samozřejmě nehráli ani grind, ani black ani nic podobnýho, ale podle zmíněného skloňování číslovek, hráli experimental-metal. Pokud nechápete minulých několik řádků, nesnažte se pochopit moje myšlenkové pochody, není to důležité. Důležité je, že jsem si Drutty na doporučení Cici poslechl doma, jednalo se o nesoustředěný poslech z notebooku, a vůbec se mi to nelíbilo. Naživo to ale ruku v ruce s perfektním zvukem bylo výtečné. A vůbec mi nevadilo, že to není absolutně můj styl, že se nejednalo o tvrdou muziku, kde jsou kytary podladěny proklatě nízko a zpěvákovi nestříkaji z hrdla hlasivky. Ne. Drutty zahráli parádně a velkou pochvalu zaslouží zpěvák, který dával všechno s přehledem. 

Kdyby náhodou někomu vyhládlo z těch kapel, zvuku, koz, cyklistů a jehovistů, na jídelním lístku byl řízek s bramborovým salátem (!!!), česnečka a zahlédl jsem tam ještě klobás obecný. My nic z toho nevyužili, neboť jsme měli s sebou Cicu, který obětoval své síly a peníze a zašel k nějakému cizinci zakoupit lahodný pokrm typu hranolkovitého, masového, zeleninového, chilliového. Poníženě se tímto Cicovi klaním a děkuji, jednak za sehnání parádního ubytování, jednak za tisíc kilometrů, které o víkendu najezdil a jednak za tu výbornou baštu, kterou jsme zhltli po konci festivalu. Všechno si to tam tak sedlo, že mám nemalý pocit, že by se z toho mohla stát do budoucna tradiční akce. Né hele jako fakt, ten festival měl absolutní kouzlo, všechno si tam sedlo a genius loci toho prostoru byl úžasnej. To už se ale připravují SOUL MASSACRE, toho času deathmetalová kapela. Bohužel nehráli oldschoolovej death, takže mě to moc nebavilo a vlastně se pro mě stali nejslabší kapelou festu. Ale jak jako nejslabší, když ta akce jak jsem se zmínil, byla skvělá? Lidi začínali být opilí, takže se i začínalo pařit a myslím že i Soul Massacre se tam cítili skvěle a názor jednoho debila, kterej tady teď píše, že byli nejslabší, je jim upřímně u prdele. 

Snad jedinou kaňkou na celém tom všem byla fronta na pivo, která se začala tvořit, když dorazili všichni návštěvníci, kteří dorazit chtěli. Nejednou byla fronta přes celou hospodu až ven na schody. Ale zase ono to celkem ubíhalo. Nebylo to nic, co by se nedalo vydržet. Navíc odměnou čekání té fronty byla strašně příjemná a pěkná servírka. Co se týká děvčat, mě osobně tam zaujaly tři. Již zmíněná servírka, pak jedna hezká opálená dredařka a nakonec jedna luxusní dívka krev a mlíko, krásně opálená, celý večer usměvavá, voňavá v nádherných zelených šatech. Jůůů ta by se mi líbila doma, aby mi vařila, uklízela, prala, atd. bohužel jsme nepřijeli do Svitav lovit ženy, ale za muzikou. Jinak bych ji samozřejmě už měl doma. 

Následující kapela BODYBAG byla opět z úplně jiného soudku než to co běžně poslouchám. Když začali hrát, všiml jsem si, že zmíněné slečně v zelených šatech se regulérně ztopořily bradavky. A vzhledem k tomu, že neměla podprsenku (řekl bych že ani kalhotky, anebo měla jen takový ty provázky přes píču a čokovoko), byl to pohled jen pro vyvolené slintoše, kteří na ni zrovna zírali. Tedy pro mě. A Bodybag? Strašně příjemný punk ve stylu Mysfits, který měl opět excelentní zvuk a jak jsem se již zmínil nenápadně, to jsme ještě nevěděli, co za zvuk nás čeká později. 

No a právě teď přichází to "později", protože na přechrast přichastili chrastit ENTRAPPED se svým chrastivým HM-2 deathmetalem a tady musím prostě dát absolutorium. Jak zvuku, tak muzice. To byl tak neskutečnej nářez. Kytara chrastila ty vole snad až na Slovensko. Basa? Dopiči kdy naposledy jsem slyšel takovou jebu na tak malý akci? Naprosto neskutečný, co tam zvukař dokázal. Jejich set neměl slabý místo. Všechny skladby mě, jako člověka, který deathmetal nevyhledává, naprosto odrovnaly. Všechno to byly hity do rádia jak vyšitý. A kdo to neslyšel, měl by si nechat do uší nachcat od neposkvrněné dívky panenskou močí. Entrapped rozsračkovali Svitavy na mrdku takovým způsobem, jakým jsem snad ještě neviděl. A ta holka se zrzavejma vlasama v titěrných kraťasech, ze kterých jí lezly špeky všemi směry, jak na ně pařila ty vole, pivo vylejvala, skákala, tančila, na prdel padala, zádama tam vymetla bláto, bylo jí to jedno. Entrapped v tu chvíli působili jak kapela z jinýho vesmíru. Ty vole kam se serou všechny ty Dismembery, Entombedy a jiný chrastící kraviny. Entrapped jim ve Svitavách ukázali kde má kozel píču. A rozhodně teď nemám na mysli kozí píči koz, který byly asi metr za pódiem a poslouchaly zač je toho deathmetal. Perfektní!! 

Uf! Můžete mě mít díky mým přirovnáním a hodnocením za debila, nebudete sami a je mi to jedno. Všechno co tu píšu, odráží pouze a jenom můj názor na danou věc v danou chvíli. Chápeme? A víte jak se říká, že nejlepší pivo je z osmýho schodu? Tak my jsme nechlastali z osmýho schodu, ale z osmýho sudu. Tou dobou totiž SODík vystál frontu na pivo a zrovna se narážel osmý sud. A pivo furt chutnalo. Sice jsme jich nevypili tolik, protože dvanáctka je na koncertě vždycky ošemetná. Každopádně další kapela, zkušení harcovníci hrající už snad dvěstě let, mi připravili menší větší zklamání. Zmíněnou kapelou byli INGROWING, ne které jezdím již přes dvě dekády a tohle bylo asi jejich nejslabší vystoupení co jsem zažil. Ano, měli technické problémy, měli zvukové problémy, měli zpoždění. Oni odehráli všechno nejspíš jako vždycky, s nasazením, rychle, brutálně, ale nějak mi tomu něco chybělo. Ono taky hrát po geniálních Entrapped nebylo asi moc ideální pro hudbu, která se vyznačuje arcigrindchaosem. Na druhou stranu SODíkovi se to prej celkem líbilo a i Cica se vyjádřil obdobně.

 Takže asi sto uší, sto chutí. No jo, jenže pak se to stalo... Nemožné se stalo možným. Pokud jsem se o zvuku při Entrapped rozepsal v superlativech, poslední kapela YUA ho měla ještě zvukovější. Ty vole! Ta basa když zaduněla, nechvělo se na nás jen oblečení, jak je to zvykem u některých kapel, tady se regulérně chvěla zem pod nohama. Kdyby ty stromy, pod kterými jsme stáli, měly nějaké ovoce na sobě, věřím tomu, že to všechno opadá. Když se k tomu přidal jednoduchý, ale velmi precizní bubeník, který před setem vypadal absolutně nezúčastněně, pak dvě kvílivé kytary a hysterický řev, na který jsme zvyklí z depressive blackmetalu, všechno dohromady to bylo já nevim jakým slovem to popsat. Ona ta kapela je neznámá, má snad jen pět písniček ale oni byli jednoznačně nejlepší kapelou. Možná to vůči Entrapped nebude spravedlivý, ale já to tak slyšel. 

Původně jsme měli v plánu po první písni odejít podívat se na konečné řešení. Samozřejmě na konečné řešení o třetí místo v MS ve fotbale vy kreténi levičácký, neustále někoho obviňující z náckovství!! Po první písni ale bylo rozhodnuto, že je nemyslitelné odejít z tak skvělého koncertu. Myslím, že kapela překvapila úplně všechny, kdo byl přítomen. Nejvíc asi mě. A čímže se prezentovali? Hráli jakýsi post metal, nebál bych se k tomu přidat ještě přídomek atmosférický a díky zpěvu i blackmetal. Takže si to představte. Čtvrt na dvanáct, tma, naprosto hutnej geniální zvuk, hlasitej (!!) - žádný tintítko jak z bedýnek od Vietnamců, kapela v tranzu, zpěvák řve, basa vytváří malý zemětřesení... 

Pokud tenhle víkend nějaká kapela někomu ukázala, kde má kozel píču, byli to YUA. Jen velká škoda, že moje záznamové zařízení je kvality ultranízké a absolutně nic z toho co tu v superlativech popisuju, nedokáže zaznamenat. Kdo tam nebyl a nevěří, nechť laskavě drží hubu! Děkuji.

CZECH DEATH FEST 2025

Tak tu máme další ročník bez zastoupení jediné čistě blackmealové kapely. Poslední blackmetal byl na Broďáku ke slyšení v podání skupiny IN APHELION a byla to také jediná kapela tohoto druhu ten rok. Nevím co tím sledujou páni pořadatelé, každopádně mě s tím serou.  Když to vezmu kolem a kolem, tak jediný festival, který se nebál letos zařadit blackmetal do soupisky, byl Nice To Eat You, a tou kapelou byli moji miláčci Tsatthoggua. Můžete namítat, že na Czech Death Festu byli přeci Ador Dorath. Jo, ti jsou blackmetal asi jako sojovej řízek. Letos jsem nevyrazil s mojí tradiční partou SODíkem, Amorfisem a Medvěděm, neboť oni vyrazili na dovolenou do Dubaje, takže jsem vyjel na festival s přáteli, které netřeba jmenovat. Pokud o nich bude řeč, budou označeni jako přítel č.1, přítel č.2 atd. Ubytování jsem opět zařizoval já a opět v mém oblíbeném ubytovacím zařízení, do kterého vám nic není. A stejně jako loni když jsme se ubytovali a vydali se do víru festivalu pěšky na autobus, nám zastavila červená oktávka s týpkem za volantem a jestli prej nechceme hodit na festival, že tam má cestu kolem. No to bychom byli hloupí metalisté, kdybychom odmítli. Takže jsme si vezli naše napudrované prdele až před festivalovou bránu, kde jsme se vykulili, vyměnili naše vstupenky za festivalové pásky, nabili kredit a začali jsme lemtat. 

V areálu potkáváme opět ty samé známé xichty: Támhle otužilý plešoun v plavkách, tuhle ošklivá pankérka smažka, onde liliput s výraznými ústy,  ejhle slečna co si o sobě každoročně myslí, že je sexy, ale přitom je to tlama, ženy s bradavkami zimou ztopořenými, prostě stále ti samí sympatičtí a milí lidé. A vlastně jen kvůli tomu, abychom se s nimi potkali i za rok, si kupujeme vstupenku na příští ročník, aniž bychom znali jedinou kapelu, která bude hrát. To zase budu pičovat, že tam není žádnej blackmetal!!  Neber to ale kurva za devatenáct stovek! Hlavním sponzorem byl pivovar Primátor, a jak jsme se dozvěděli před koncem festivalu z projevu pana pořadatele, Primátor byl jediným pivovarem, který je před šestnácti léty neposlal do prdele. Spousta lidí na Primátor nadává, hlavně pak na speciál APA za bezkonkurenčních festivalových 50Kč, který ale naopak mě velmi chutnal, neměl jsem po něm průjem jak ostatní, ten mám já po Staropramenu, a vlastně se mi to hodilo že to lidem moc nechutnalo, protože ani jednou jsem nemusel čekat frontu. K dispozici byla ještě IPA a pivo Tchýně. A Plzeň. Na první pohled je vidět nemalá investice do rekonstrukce areálu, která loňský ročník ještě probíhala. Takže letos byla k dispozici parádní zaslunečníkovaná terasa, kompletně opravená celá budova zázemí a uplně parádně předělaná restaurace. Zdi, schody, chodníky. Veliký palec nahoru! 

Měl jsem v plánu dosáhnout na malého bobra, tedy vypít šest piv bez vychcání, ale opět to nevyšlo. Co se množství lidí týká, rozhodně mi nepřišlo vyprodáno. Nebylo totiž žádného problému dostat se i na hlavní kapely podívat se pěkně zblízka. Kotle byly menšího charakteru, nikdo do nás nijak extra nevrážel, nekonalo se žádné polití pivem, zkrátka bylo dobře. Nebo je to tím, že jsou deathmetalisti zženštělí, nevim. V kotli by asi měl být pořádný bordel. Zatím tam ale hopkali tatínci se svými ratolestmi na ramenou... Pokud bych chtěl vyzdviznout jeden obrovský a možná jediný, nešvar celého festivalu, byly by to fronty na chcaní a na sraní. Šest mušlí na chcaní a deset hajzlů na sraní totiž absolutně nemůže pojmout všechny ty vychlastaný piva a sežraný klobásy. Fronty tohoto typu se tvořily od první do poslední chvíle festivalu. Vystoupila také rasistická kapela, která měla zpěváka, který byl celý začerněný. A to jak víme, je dle nových pravidel rasistické. Prostě běloch si dnes už na černocha hrát nesmí. Když už jsem zmínil černochy, tak jedna doplňující fotka...

První den jsem si dle aplikace našich nabitých náramkových čipů ledvinami prolil 11 piv. Prostě na pohodu. Přátelé č. 1 a č. 2 toho vyslopali víc, ale i tak jsme se drželi ve stavu vnímání. Druhý den začíná královským sraním, královskou sprchou, královskou snídaní. Sláva halelůja za naše skvělé ubytování! Ve správný čas se sebereme a jdeme směr Špinka, což je nedaleké rekreační centrum. Cesta pěšky kolem všech těch krásných udržovaných chat a pozemků nás dojala. Dojetí nás přešlo, když jsme zjistili, že kiosek na Špince otevírá až od patnácti hodin a ono bylo teprve jedenáct. Přítel č.1 řiká příteli č. 2: "Vole skoč se ho zeptat jesi nám natočí." Povidám mu: "Ty vole má napsáno od patnácti, proč by ti měl natočit." Za chvíli se vrací přítel č. 2 a s úsměvem na nás mává. Ten provozovatel kvůli nám opravdu otevřel o čtyři hodiny dříve. A určitě neprohloupil. Najednou se tam začaly linout davy žíznivých lidí, ať už z festivalu, nebo elektrocyklodebilové, nebo maminky s malými dětmi. V kiosku se i vařily smažené píčoviny ale hlavně tam měli dvanáctku od pana Radka a ta byla naprosto excelentní. Přítel číslo jedna a přítel číslo dvě jich tam poslali projistotu hned šest. Já a přítel číslo tři jsme dali po třech pivech a vyrazili sami na festival počítaje s tím, že přítel č.1 a č.2 se zdrží, neboť oni nikdy neví kdy mají dost.

Cestou do areálu se mi nějak pokroutila střeva a já začal potřebovat akutačně srát. Takže jsme přidali do kroku a NAŠTĚSTÍ TY VOLE fronta na sraní čítala pouze dva čekatelé se stejným problémem. Netrvalo to tedy dlouho a já usedl na trůn a porodil malého hnědého chlapečka. No, nebudu to zaonačovat. Uplně normálně jsem nasral hromadu. Když jsem celý zpocený a k smrti unavený vylezl, čekala tam paní uklizečka. Na moje: "Tam bych teď nechodil.." jen mávla rukou ve smyslu "Tvoje hovno mě nemůže rozházet kámo." Prostě profesionálka. Bylo jich tam víc takových a staraly se o čistotu toalet a umýváren velmi důkladně. Neustále doplňovaly tekuté mýdlo, i když se našly časy, kdy žádné nebylo, ale to se nedá říct o důležitější věci a tou je toaletní papír, kterého tam bylo stále dostatek i pro chronické průjemáře. Když si jdu pro pivo k "mojí" APApípě, vedle haleká nějaký bard: "Jednu tchýni!" Kouknu na něj a poudám mu: "Ty vole Tchýně je sprostý slovo." Odpovědí mi je "Neboj, já už dvě pohřbil." Sympaťák... Známý sympatický svalnatý hoch, kterého pravidelně potkávám na koncertech se svojí neméně sympatickou maminkou, je vždycky namol. Ovšem na tomto festivalu své "namol" dohnal k dokonalosti. Zaregistroval jsem jak ho ve čtyřech odnášeji bezvládného do stínu. Později jsem zaregistroval v "jeho" stínu blitky ledabyle otřené dvěma papírovýma kapesníčkama. Stane se... 

Od kamarádů v pivním stanu se dozvídám, co je to východňárské perpetum mobile. To je: Vypij bo je nalité, nalij bo je vypité. Některé regiony mají krásné zvyky... Pak mě začal žaludek dohánět k šílenství a protože jsem držgrešle a nechtěl jsem dávat 350Kč za burger, tak jsem si za sto korun brodských koupil bramborák. Musím podotknout že bramborák byl extrémně hnusný, zbytečně velký, totálně prochcaný olejem. Byl tak olejovitý, že když jsem ho chvíli držel v ruce, započal mi z ruky několika čůrky stékat olej. Dědek co mi bramborák máchal v tom hnusným oleji nenabyl ani tolik inteligence a zdvořilosti, aby odpověděl na můj slušný pozdrav, a ten co mě kasíroval, to bylo něco podobnýho. Asi bráchové... Bramborákové těsto nebylo slané (bylo možné si bramborák přisolit - ale hned u stánku, tedy v době, kdy ještě nevíte jak chutná), nebyl v něm cítit žádný česnek ani majoránku. Správně to ohodnotil přítel č.4 "Je to jako když žereš brambůrky." Já bych jeho obsáhlou gastrorecenzi trošku rozšířil a shrnul bych to větou: "Ten bramborák byl hnusnej, přesmaženej, křupavej, neslanej, mastnej jako vlasy mafiána z devadesátých let,  a chutnal jako ty nejhnusnější brambůrky s příchutí BEZ CHUTI." Hotovo. Tečka. K dispozici samozřejmě nebyly jen odporné bramboráky a předražené burgery ale spousta dalších dobrých jídel za férové ceny. Jenže když chce člověk podpořit chuť na pivo, tak si dá bramborák, neboť od něj očekává, že bude osolený, bude v něm česnek a i další koření. Ne, takový bramborák se u dědků ve stánku nedělal. Ovšem nutno podotknout, že kluci říkali, že prý to byl normální bramborák. Tak teď nevim jestli jsem debil já nebo oni nebo dědci a jejich hnusný bramboráky. 

Ovšem na druhou stranu kde se zjevil, tu se zjevil přítel č. 7, který se nám svěřil, že onen hnusný bramborák si dával včera a že po něm měl regulerní kohoutkovou sračku. Kdo neví co je kohoutková sračka, tak ať si to někde zjistí... Nechme nesympatické dědky nesympatickými dědkami a průjmy z ojeových bramboráků průjmami z olejových bramboráků a pojďme dál! Kolem se bludně potácí přítel č. 2.. Nebezpečně se přibližuje k sanitkám a zravotníkům. Pak ale jako když do něj uhodí, zase jde pryč a pak nám přijde říct, že "Přemejšlel jsem, že bych si nechal změřit tlak." Kontroval jsem suchým "No, to by jim asi ta sanitka vybouchla." V areálu se vyskytoval také fanoušek, který s sebou stále tahal několik kopřiv v ruce a pařil s nimi. Přítel č. 3 se ke mě nahne, ukáže na kopřivového muže a povídá: "Cos dělal o víkendu? Poskakoval jsem na metalovým festivalu s kopřivou v ruce." Přítel č. 2 nabírá na promilích alkoholu v krvi a tak se ho ptám:  "Jak se ti líbila kapela?" Vykoktal jen "No to nevim" ... "Ty vole dyks na ně pařil v první lajně!"  Pak se na mě podíval smutnými očičkami a opustil nás na dlouhou dobu...

V sobotu ráno si někteří lížou rány z pátečního večera. Máme tu na baráku společně s morafskimi susedy epidemii roztrhlých obočí, modřin, boulí, naražených žeber, ztracené mikiny, vesty, čepice, kelímků... Jo jo, pátek byl velkej! Zatímco já a přítel č.3 ještě poleháváme, přítel č. 1 a přítel č. 2 už s morafskimi susedy slopou pivo. Bez čepic, mikin, vest, kelímků. Zato se šrámy na těle i na duši. S přítelem č. 3 tedy do areálu vyrážíme pěšky cestou, kudy šel přítel č. 2 s tím, že třeba najdeme jeho ztracenou čapicu. Každý šel po jedné straně a koukali jsme do příkopů, kde je to nejvíc vyválené. Dokonce jsme potkali na několik kusů rozmlácený patník. Asi se připletl někomu do cesty. Když míjíme čekárnu, povídá přítel č. 3  "Hele podívej se dovnitř, jestli si tam třeba přítel č. 2 nechtěl odpočinout." A nebýt jeho, nikdy bychom tu čepici nenašli. Nacházela se totiž za poštovními schránkami nebo co to bylo v trávě před tou čekárnou. Hurá! 

Festivalový vír se blíží ke konci a tak jsem se musel jít přes terasu, kterou jsem pokřtil na terasu buzerantskou, podívat do zrekonstruované hospody a byl jsem okouzlen. Jednak krásným novým prostředím a jednak hezkou slečnou, u které jsem si objednal kávu. "Líbí se mi jak ti koukaji řasy skrz brejle." Slečna se jen zatetelila z toho jaký fešák ji to oslovil, začervenala se a podala mi kávu. Kolem prošla dívka servírka se segedínem na talíří a haleká na celý lokál číslo objednávky: "Šedesátdevět!!" Uznale se na ni podívám a řeknu: "Dobře ty!!" A to byla druhá dívka, v jejíž tváři jsem já, ošklivý zjizvený stárnoucí šedivějící muž s příjemným úsměvem, vykouzlil ruměnec. 

To už se ale blížil úplný konec festivalu, který musí být do půlnoci ukončen, jak zní dohoda s městem. Před poslední kapelou si dávám zázvorové pivo a jdu se vychcat. Fronta asi dvaceti lidí až ven na cestu. Jak ženský, tak chlapi. Když se přiblížím ke dveřím, vidím, jak jeden týpek chčije do umyvadla. Jojo, několik toytoyek a raket na chcaní by to do budoucna chtělo někam umístit. Jinak se bude stávat stále častěji, že se bude chcát a srát v lepším případě někde u stromu, v tom horším do umyvadla. A tím bych letošní ročník uzavřel. Jo ještě něco. Hrály tam nějaký kapely. Pár se mi jich líbilo, pár ne, některé jsem neviděl.

TOP 3 čtvrtek: 1. INCANTATION 2. INGROWING 3. DOOMAS

TOP 3 pátek: 1. I AM MORBID 2. PANDEMIA 3. cover od Sepultury od THORTARRY a spol.

TOP 3 sobota: 1. MACHIAVELLIN GOD 2. LIK 3. HAEMORRHAGE

ANTITOP 3 festival: 1. TOTÁLNÍ ABSENCE BLACKMETALU 2. NEDOSTATEK WC 3. BRAMBORÁK OD DĚDKA

Pro pár fotek klikni sem.