Jak jste si mohli všimnout, dlouho jsem nikde na žádném koncertu nebyl. Ne že by nic kolem nebylo, ale pořadatelé si už tradičně vybrali svoji dávku škodolibosti, když zajímavé akce pořádali v dny, kdy jsem musel do práce. A když už se něco objevilo na mé volno, nestálo mi za to projet pohonné hmoty kvůli kapelám, které jsem viděl už několikrát. Jiná situace ovšem nastala i 16.11. Opět jsem měl pracovní víkend, ale jiné to bylo v tom, že jsem si vzal předposlední den dovolené na noční směnu a vyrazil do nedalekého Hradce Králové na Schwarzes Königgrätz. Sice se ve stejný čas o dvacet kilometrů dál konala jiná akce, kde zahráli Mallephyr, Crippled Fingers, Warfield, Okult a The Book, ale já dal přednost lízátkům před oschlým pardubickým perníkem. Jen velká škoda, že se akce z Country clubu Lucie, kde se konala minulý rok, přesunula do Infinity Music Baru. Nejspíš v tom byly finance, což chápu, protože ruku na blackmetalový péro, kolik lidí přijde v Hradci na Trautenauer 666, Wyrm, Bohemyst a Moonlight Seance? Po návštěvním fiasku z minulého roku se vlastně není co divit, že pan pořadatel přesunul svoji akci do jiných prostor. Bohužel já osobně si myslím, že toto místo není na koncerty moc stavěné. V případě větší návštěvy, se fanoušci tísní na malém plácku na konci klubu, což jsem tam zažil při mé minulé návštěvě, kdy byl klub zaplněn po čárku. Při placení vstupného třistapadesát Kaček si všímám papírku, na kterém je 28 čárek, pokud jsem dobře počítal. Takže zatím celých 28 hlav si našlo cestu a přišlo podpořit blackmetal v Hradci. To je ostudné číslo. Dávám si Birella, ale přes hluk neslyším obsluhu, kolik stojí, tak jí nechávám na baru padesátikorunu a odcházím na první kapelu večera, kterou byli MOONLIGHT SEANCE odněkud z ostravské prdele.
Ten výraz "z ostravské prdele" jsem použil záměrně, ne proto, abych urážel naše moravské kamarády, ale proto, že hned jak začali v 19 hodin a 6 minut řezat do svých nástrojů, abych mohl přirovnat jejich zvuk. Ten totiž moji milí byl právě přesně jak z nějaké ostravské prdele. Nic proti klukům mlaďákům, rozhodně jim nechybělo nadšení, ale bicmen byl podle mého hudebního mínění úplně mimo rytmus a navíc hudba kapely nějak výrazně nedovolovala mu vyniknout v jeho umu. Naštěstí. Hrálo se povětšinou ve středním až pomalém tempu. Zpěvák nás informoval, že má ochuravělý krk, ale já si ničeho nevšiml. Krákoral a zpíval velmi čistě. Občas mu pomáhal kytarista. Zvukově to nebylo vůbec dobré jak jsem zmínil, ale to se změnilo při skvěle zahraném a zazpívaném coveru od kolegů z Finska, Beherit, kde se konečně daly rozlišit hudební nástroje. Písnička od Beherit byla v podání ostravaku kratkych zobaku perfektni. Všechno ostatní od nich mi ale znělo chaoticky, jako kdyby to bylo první demo nějaké začínající kapely úplně nového hudebního stylu nahrávané na kazeťák přes mikrofon někdy ke konci vosumdesátek. Prostě totální dřevní oldschool. Myslim ale že kluci maji tolik nadšení, že když se svojí hudbě budou věnovat a vychytají zvukové neduhy, budou jednou určitě dobří. Anebo taky ne.
Moonligh Seance hráli jen krátce a to zahráli jednu píseň dvakrát. Lidi si stále nenašli cestu za černočernou kulturou. Zjišťuju, že aby akce nebyla prodělečná, je potřeba 60 platících blackmetalu chtivých hlav. To zatím není... Už při zvukovce následující kapely WYRM je vidět, respektive slyšet, diametrálně odlišná dynamika zvuku a um bubeníka. Tohle bude jiná písnička než první kapela.
Bális (pan bubeník) do toho řezal jak smysluzbavený, až mu z toho v půlce setu odpadl mikrofon od jednoho bubnu. Ondra si rval hlasivky skrz oční bulvy, Alsius hobloval struny na maximum a Mormo s basou v ruce mručel a vrněl a duněl. Vynikající kapela a jako vždy vynikající koncert plný brutálních a rychlých písní. Zpomalilo se jen na pár mžiků pro slečinky. Vyškemrali jsme si přídavek, kterým se stala nejstarší skladba kapely. Wyrm se loučí a mě píská v uších, protože zvuk byl silně dynamický a hlasitý. Paráda!! V pauze kecám s kámošem o všemožných tématech, hlavně si pak oba stěžujeme na předražené hudební nosiče. Kurva dávat za desku devět stovek, to je prostě strašně moc a dost lidí si rozmyslí, jestli koupit nebo ne. Kdyby to prodávali za dvě kila, koupili by si to všichni. My bychom byli šťastní, že máme nové kousky do sbírek a oni by vydělali tak jako tak. Zmrdi. Jdu si pro druhého Birella a opět jsem přes hukot v klubu neslyšel kolik stojí, tak jsem opět položil padesátikorunu na bar a čekal co se bude dít. Slečna za barem přinesla nazpět jednu korunu českou a položila ji na bar. Abych ze sebe neudělal kolenovrta, tak jsem předstíral, že se upřeně dívám na animovaný obraz Mony Lisy, jak chlemstá Redbull a korunové mince si nevšímal. No aspoň jsem zjistil, že v Infinity music baru chtějí za lahvového Birella v hodnotě dvaceti korun, krásných 49 Kaček. Tou dobou jsem zahlédl v davu nějakých padesáti (??) lidí bubnobijce následující kapely. Jak jsem zmínil, aby akce byla alespoň na nule, bylo potřeba šedesát platících hlav, což se myslím nesplnilo ani poté, co do klubu přišlo několik fanoušků blackmetalu zaměřeného trutnovským směrem. Na pódiu se objevují kozlí lebky, svícny a další různé hezké propriety.
Zvuková zkouška trvala o něco déle, než by si kapela typu TRAUTENAUER 666 zasloužila, ale výsledek byl uspokojující. Trautenaueři zněli výborně! Bubeník to tam mastil jak pominutej, byly ohně, bylo jejich plivání, pěkná image, krásné písně, všechno jak má být! Opravdu výborné! Dokonce se i několik hlav z publika rozhodlo, že protočí své krční závity. O nějakém opravdovém kotli ale nemůže být řeč. V davu jsem zahlédl i několik něžných pohlaví, které se kroutilo a tančilo na líbezné tóny pánů z Trautenberka. Opět jsme si vyfňukali přídavek a pak byl konec. Byli jsme upozorněni, že kapela má k dispozici nějaká CDčka a trička, což mě potěšilo, protože při mém minulém setkání s nimi, neměli nic. Už už jsem se viděl v krásném novém rohatém tričku s logem kapely, ale nikde jsem je nenašel. Asi ze sebe smývali všechny ty šminky... A následuje poslední kapela páteho Švarcesového kénigrecu, a tou jsou BOHEMYST.
Pokud měli Wyrm dobrej zvuk a Trautenauer 666 ještě lepší, pak Bohemyst byli zvukovými králi večera. Dle zvukovky teda. Ovšem realita při samotném vystoupení byla trošku jinde. Nechápu co se mohlo posrat od zvukovky, ale začalo se s mizerným zvukem, kdy kytary nebyly slyšet a naopak bicí, zpěv a nasamplované občasné klávesy trhaly uši, jak byly hlasité. Postupně se to trochu vyrovnávalo, ale prostě, nebylo to ono. Z obecenstva zmizeli ti, kteří dorazili na předchozí kapelu, takže nás tam zase bylo jako prstů na malomocném. Když jsem Bohemyst viděl v září, tak jsem kromě prvních tří písniček byl z jejich vystoupení nadšený. Jenže to jsem měl pod čepicí galon piv. Tady jsem měl pod čepicí dva Birelly a Bohemyst mi přišli takoví nějací nemastní neslaní. Asi se mi automaticky zařadili mezi kapely, u kterých vyžaduji nějaké to promile v krvi, aby se mi líbili. S kámošem jsme se nemohli pohledem dopátrat, jestli je jejich kytarista panem kytaristou, nebo slečnou kytaristkou. Svojí vizáží a ladnými pohyby dokonale maskoval své pohlaví. Když se ale teď dívám na fotky na Síti, tak mi přijde jako normální chlap... Asi už mi fakt mrdá. Nic na tom ale nemění, že muzikant je to výtečný. Ostatně jako všichni v kapele. Vždyť je to vlastně all star projekt zkušených metalových bardů, kteří nám už dlouhé roky činí potěšení z poslechu muziky. Jako u předchozích kapel, i Bohemyst museli jednu píseň přidat. Ta skončila asi pět minut po půlnoci a byl konec. Pátý ročník Schwarzes Königgrätz se stal minulostí. Cestou z tanečního parketu hledám Trautenauer 666 s CDčkama a tričkama, ale nikde jsem je nezahlédl. Škoda... Loučím se s panem pořadatelem, s kámošem a jeho drobnou ženou, kterou jsem během večera dvakrát málem zašlápl (promiň) a mizím směr domů. Celkově bych akci hodnotil pozitivně. První kapela mladíčci, kteří hráli pro pár nadšenců a nabrali cenné zkušenosti. Druhá kapela ostřílení harcovníci, kteří mě svojí muzikou baví od prvního poslechu alba "Purge", které mi kdysi věnoval SODík. Třetí kapela, dle všeho hlavní tahoun celého večera, s parádní vizáží a ohníčky u odposlechů ukázala, co je to trutnovské peklo. Čtvrtá kapela zkušení profíci. Co víc si přát? Větší účast. Mám takové tušení, že příští ročník se už konat nebude a není se co divit. Ale rád bych se mýlil...
Stejně jako loni, tak i tento rok jsem si na tuhle akci vybral poslední letošní den dovolené, který jsem měl k dispozici. Aby taky ne, když v Hradci byl ten blekmetál!! Po několika změnách se soupiska ustálila na šesti černých kusech smrdících sírou, zetlelým listím, panzerfaustem a toxickým odpadem. Šest krásných log šesti kapel ze tří států a jen třicet kilometrů od domova? No do piče!! Do klubu Lucie jsem vyrazil sám, protože nikdo z mých souputníků není takovej tvrďák, aby navštívil blackmetalový koncert, nebo na tento den měli již naplánované jiné skopičoviny. Například SODík se k jeho smůle ze svatby své dcery vyvlíknout nedokázal... Medvěd přislíbil účast na oslavě narozenin. Spajdrmen jel ten den na jinou akci. A zbývá vyhlásit strašpytle dnešního reportu: Magi a Amorfis!! Zatleskáme bojácným přátelům, kteří když viděli ta hrozivě zakroucená loga vystupujících kapel, zalezli pod peřinu a pro jistotu na moji výzvu, kdo pojede se mnou, vůbec nereagovali. V country clubu Lucie na Novém Hradci jsem nikdy nebyl, takže jsem nevěděl do čeho jdu. Po zaparkování a vstupu do hospody si dávám nealkoholické pivo. Je právě 18:30 hod a od baru slyším začínající intro. Jdu dveřmi přes malou chodbu do klubu. Platím směšných 350Kč vstupné a jen co si najdu místo, což nebylo vůbec složité, začnou burácet chalani z kapely DARK SORCERY. Okamžitě jsem naprosto ohromen zvukem, který se na nás valí z aparatury značky JBL. Nevídané. Neslýchané! V podstatě neznámá blackmetalová kapela, která otevírá celou akci a zvuk má přesně takový, jaký by měla mít. Hutný, ostrý, brutální. Kapela přijela do Hradce z Olomóce a hrála takový ten prasoblack s občasnými vybrnkávačkami. Zazněl cover od nikoho menšího než Bathory, což vyprovokovalo několik málo hlav k třesavým pohybům. Mě osobně se nejvíc líbil poslední prasosong, který byl brutální, rychlý a s ničím se nesral. Tak to mám rád, tak to má být. Společně s mohutným zvukem mi Dark Sorcery přišli úplně skvělí. Kupuju si jejich CDčko a jdu si pro druhého birella do přilehlé hospody. Rozhlížím se po klubu a zjišťuju dvě věci. Zaprvé - skoro nikdo tu není. Zadruhé - zázemí klubu Lucie je boží! Před pódiem jsou asi tři metry vydlážděného prostoru pro případné křepčení v kotli. Pak se nachází schod a zhruba dva metry okobercovaného prostoru, pak další schod a další dva metry okobercovaného prostoru a pak ještě jeden malinkatý schůdek s parádním velkým barem. Díky tomu všichni perfektně vidí na kapelu, i když třeba sedí u stolů, které jsou rozmístěny převážně na okobercované části. Pán mistr zvuku se se svým aparátem nacházel na druhém schodu uprostřed celého skvělého úžasného perfektního klubu. Kapely to do nás hustily z vyvýšeného, celkem prostorného pódia. Co víc si člověk může přát? Snad jen kdyby si hradečáci už konečně vyndali hlavy ze svých prdelí a přišli podpořit undergroundovou akci, protože návštěvnost byla opět ostuda. Trapnost. Demence. Dle mých informací celou akci podpořilo necelých 50 blackmetaluchtivých hlav, což je krutě málo. A přitom sestava byla exkluzivní. A kdo to neviděl, tak by si měl oči propláchnout chcankama. Já jsem vděčný za jakýkoliv blackmetal takže jsem se jinde prostě nacházet nemohl. Nabízela se ještě akce v Jaroměři, ale moje černé já mi dalo jasné ultimátum: Buď Schwarzes Königgrätz, nebo ucpaná céva. Vybral jsem si blackmetal...
Osazenstvo přihlížejících bylo trochu jiné, než na akcích, na kterých se obyčejně nacházím. Bylo větší než já, mělo vypracovanější pruhovaně příčné svalstvo, což má ale v podstatě každý a šel z nich tak nějak jakoby respekt. Ale nikdo nikomu neubližoval, nikdo se s nikým nehádal, všichni se přišli pobavit za muzikou. Jeden fanoušek na akci dorazil v corpsepaintu, což mi připadalo směšné i na akci tohoto druhu. Šminky patří na xichty členů kapel. Na pódiu se objevují staré rozvrklané dřevěné štafle na které vyhopsal nějaký jinoch a pokouší se pověsit obří plachtu s logem kapely. Kurva, místo aby zvučili, zajímá je plachta s logem. Letos tedy nabíráme skluz hned po první kapele. Ovšem vše odpuštěno při prvním kytarovém zkoušení, což byl kousek písně "Quintessence" od mých milovaných Dakrthrone a já tiše doufám, že nás čeká cover od těchto seveřanů. Pak ale vidím, že na plachtě je vyvedeno logo kapely Dark Seal a to by cover od Darkthrone nedával smysl. Pak ale kouknu na facebook na line-up a jako druzí mají hrát Wisielec. Naděje na Darkthrone žije!! Vlastně proč sakra ještě nekoho nenapadlo založit coverband, který byl coveroval kapelu, kterou každý miluje a která už dlouho nekoncertuje a nikdy koncertovat nebude? Já bych takovou bandu uvítal. Jmenovat by se to mohlo třeba COVERTHRONE (a proč ne, když může existovat MARXTHRONE?) a hrála by výhradně písně od Darkthrone. Myslím, že by to zaplnilo mezeru na trhu. Naučit se to by neměl být problém, písničky jsou už hotové... Kdybych byl nadaný ovládáním nějakého hudebního nástroje, šel bych do toho... "To tady zase bliješ hovna", poznamenal by přítel Medvěd... on je totiž deathmetalista. Vedle u stolu svůj merch rozbalili Necromanth. Bohužel nemají ani CD ani LP. Jen kazety a trička. Tak přecházím ke stolu, kde svůj merch mají Wisielec a kupuju si jejich CDčko zrovna když kytarista a zpěvák v jedné osobě hraje a zpívá "Transilvanian Hunger" jak jinak, než od mých milovaných Darkthrone... Když jsem viděl WISIELEC na loňském ročníku, vůbec mě to nebavilo. Hráli jako poslední v neadekvátních podmínkách pro pár lidí v nevhodném klubu. Teď hráli jako druzí a až na menší problémy se zvukem se mi líbili. Na piču byl hlavně zvuk basy první polovinu setu, kdy byl slyšet nepříjemným basnutím každý dotek struny. Možná to tak mělo být, mě to ale přišlo jako silně rušivý element. Také doprovodný mikrofon nějakou dobu nefungoval a kytary se mi zdály utopené vůči zpěvu a dunění kopáků. V průběhu vystoupení se zvuk vyplepšil na všech úrovních a po pomalejším začátku se špatným zvukem se ze setu stala slušná šmrť.
V průběhu koncertu se na sál připotácel vysoký, prostovlasý vousatý sympaťák, který byl opilý pod obraz boží. Po nějaké době sundal mikinu a tričko a pochlubil se chlupatým hrudníkem a pěknými kérkami. Pokoušel se o jakési skandování a taneční kreace, které spočívaly v nekontrolovatelném poskakování a opileckém motání se. Po chvíli si na sál přivedl i s voji miniaturní přítelkyni, kterou chytl jak kdyby ji chtěl ojíždět na stojáka a skákal s ní. Docela se divím, že ji v jeho stavu nepustil na zem. Každou chvíli hulákal "To je ňáký divadlo? Hejbejte se!" A měl pravdu. Nikdo totiž nepařil. Všichni jsme jen stáli a vychutnávali muziku. Wisielec nakonec ty Dárktróny nezahráli. Fakt jsem čekal že by mohli... Po skončení nasadil náš plešatý vyhublý obr ramena jak vyhazovač a pomalým vrávoravým krokem odešel ze sálu. Po chvíli se vrátil a jak dementní fanoušek fotbalu skandoval "Stojíte tu a čumíte! Stojíte tu a čumíte! A to mě sere!" Poté odešel a vrátil se až za dlouho. Sympatický chlapec... V klubu je teplo jako kráva. Chtělo by to zapnout klimatizaci jestli tam nějaká je. Sedám si na bar k Birellovi a potím se. Ovívám se táckem pod pivo a paní barmanka, sympatická usměvavá žena (nesrovnatelně lepší než ty mrécy co obsluhovaly loni v AC klubu) mi podala ubrousky na utření, které s díky odmítám. Hodná to žena... Začíná zvučit DARK SEAL, kteří vytáhli riff od Mayhem. Kurva nebojte se ty covery hrát! My je chceme slyšet! Zpěvák a kytarista v jedné osobě představil svoji kapelu jako "čůráci z Brna" což mě pobavilo. Opět nějaké potíže se zvukem, tentokrát bych řekl, že byl zvuk až moc nahlas a čisté zpěvy, tedy doprovodný mikrovon nebyl slyšet, což je škoda, protože zrovna u této kapely doprovodný zpěv rozhodně není druhořadou záležitostí. Náš známý vysoký bezvlasý ovousený obr přišel na první song a po chvíli zase odešel. Vrátil se na pár vteřin posledního. Asi se mu Dark Seal nelíbil. A přitom oni hráli tak procítěně a epicky, že by to mohlo nejednoho rozněžnit. A to se také stalo, když jeden zamilovaný pár na ně tančil ploužáka přímo u repráku. Co se zvuku u Dark Seal týká, tak nejenže to bylo pořádně nahlas jak to mám rád, ale zdálo se mi, že jakoby kolísal. Možná to proběhlo jen v mojí dementní hlavě, ale něco mi na tom nesedělo. O tom, že bylo v klubu vedro svědčí i to, že ze členů kapely čůrkama z loktů odkapával pot na koberec, co znamená country a blackmetal. Strašná škoda absence dýmení na pódiu. Ta atmosféra prostě pak není taková a zrovna k Dark Seal by se to hodilo víc než dost... Kupuju si CD Naurrakar a bohužel pro pořadatele musím konstatovat, že už nikdo další nepřišel. NAURRAKAR jako kdyby slyšeli můj šelest v mozku, chtěli mít atmosféru dokonalou a tak si kouřostroj sehnali a už při zvukovce řádně zadýmili celý hrací prostor. Kouř zbarvený do zelena by ale byl krutopřísnější. Zpěvákova zkouška mikrofonu spočívala ve "Vhrrrrr Paaaaardubice!" Několik hlav se nevraživě otočilo, ale nikdo nic nenamítal. Já dokončil jeho provokaci v duchu "...u Hradce vole". Při zkoušce neustále vazbil mikrofon. Vazby ale šikovný zvukař odstranil a Naurrakar na to vlítli vskutku impozantně. Viděl jsem je podruhé a podruhé to byla jízda od začátku do konce. Krutý nářezy se skřehotavým řevem střídaly středně rychlé pasáže s takovým jakoby recitováním. Moje nadšení dosáhlo maxima při jejich posledním songu, který je ukázkou blackmetalové dokonalosti. Zpěvák při vystoupení ještě několikrát zaprovokoval Pardubicemi, ale hádám, že mu to nikdo neměl za zlé, protože výkon kapely byl tak perfektní, že nějaká rivalita mezi Hradcem Králové a Pardubicemi šla do piče. V tu chvíli jsem si říkal, jak všichni ti, kteří nepřijeli na tenhle koncert, splakali nad vejdělkem. Naurrakar dokázali, že i v posraný Praze můžou přebývat umělci, kteří dokážou oslovit blbé vidláky z kolonie. Image kapely si zakládá na radioaktivním odpadu a nukleráních výbuších a všechno to prostě do sebe perfektně zapadá. Je mi záhadou, proč ještě nejsou "větší" kapelou. Kdybych měl přirovnat hudbu Naurrakar k něčemu nehudebnímu, byla by to exploze Černobylu. Zvuk měli naprosto excelentní a jediné co mi dělalo vrásky na čele bylo, že skončili v době, kdy už měli 20 minut hrát headlineři z Chorvatska.
Pokud se mi to nezdálo a pokud to bylo ještě vůbec možné, lidí ještě ubylo. Pauzu mezi kapelama strávím příjemným rozhovorem s fanouškem mých reportů a tímto ho zdravím. Čekám na kapelu SITIS. Jen blbci jezdí na dovolenou do Chorvatska. My frajeři počkáme, až Chorvatsko přijede k nám do Hradce. Sitis s sebou do Hradce přivezli blekmetal jako kráva ty vole. Hrálo jim to neskutečně skvěle. Chaotický, hyperrychlý, brutální black střídající pomalé pasáže. Čumím na to s otevřenou hubou a nenacházím slov. Ihned po skončení si běžím zakoupit jejich jediné CD. Nejsem si jistý, jestli jsem někdy viděl lepší blackmetalové vystoupení, než to, co předvedli Naurrakar a Sitis. Více slov netřeba. Jen snad zmínit tu ostudu v podobě návštěvy. Já vím, že s tím otravuju vždycky když se lidi nesejdou, ale do piče jak se asi musí cítit pořadatel, kterej na tom prodělá kalhoty? Jediná akce tohoto druhu v Hradci, ve skvělým klubu, se skvělými kapelami a headliner hraje pro třicet lidí? Člověk se musel stydět když toho byl svědkem...
Poslední kapela pro mě byla velká neznámá, protože na kontě mají oficiálně jen tři songy, takže naposlouchávání předem moc do úvahy nepřicházelo. A navíc to stejně nikdy nedělám. Chlapci z NECROMANTH si na pódium nanosili hromadu serepetiček, jako například louče, kosti, mufloní lebku, vlajky na křížích.... Nesmí chybět corpsepaint, u bicmena dokonce i na vousech, hřeby na předloktích, páteř zavěšená u pasu, šátek na xichtě... není pochyb, že se bude konat blackmetal. Jen to všechno strašně dlouho trvá. Zpoždění nabírá už hodinu, také díky menším problémům s nazvučením zpěvu. Nakonec se to dalo do kupy a ty vole ten zvuk! Kytary trhaly kusy masa, basa vrněla jak buldozer v kamenolomu, zpěvy řezaly a vzadu hradba z bicích, která absolutně nepřipouštěla jakékoliv pochybnosti o čemkoliv. Muzika Necromanth společně s vizuální stránkou mi připomínala Gorgoroth v období prvních dvou alb. Pecka! Převelká škoda, že jsem nemohl zakoupit hudební nosič. Snad v dohledné době něco kluci vydají. Leckdo by mohl namítnout, že na takovouhle šaškárnu není v dnešní době nikdo zvědavý. To je samozřejmě nesmysl. Kolik fakt malých kapel je oddáno všem těm detailům, a odevzdá na pódiu všechno pro pár ožralejch blbců ve dvě ráno? Takových srdcařů dneska už moc není a i když se to někomu může zdát hloupé, mě se to k tý muzice prostě hodí.
Co napsat na závěr? Opravdu obrovský díky za tuhle akci, na kterou nemusím jezdit do horoucích prdelí, nebo nedejsatan do PP (posraný Prahy). Neměl bych ale za zlé, kdyby se na to pan pořadatel příští rok vykašlal. Možná bych to Hradečákům i přál. Docela by mě zajímalo, kolik lidí tam vlastně z Hradce bylo, protože jsem tam viděl nějaké Pardubičáky, Trutnováky... Můj top není žádný. Všechny kapely byly vynikající, ale pokud bych měl vyzdvihnout, tak by to byl trojbodec Naurrakar - Sitis - Necromanth. Díky! Díky! Díky!
Pro pár dalších fakt nepovedených fotek klikni sem.
KONEČNĚ! Konečně ty vole čistě blackmetalová akce v dosahu čtyřiceti kilometrů! Jakou radost mi udělal na jedné denní směně facebook, když na mě vyplivl černobílý leták se šesti sympatickými logy kapel. Hradec mám za humnama. Jediná nevýhoda je, že jsem si musel vzít dovolenou.
Ze šeštihvězdičkové události se nakonec stala událost pětihvězdičková, když nevystoupili Infernal Cult. A místo polských Cymeris zahráli Wisielec, taktéž ze země uslintaných pedofilních církevních hodnostářů.
Na akci jsem si musel vzít jeden ze svých posledních dnů dovolené a vůbec nelituju. Vyloženě blackmetalové koncerty nejsou sázkou na finanční jistotu, takže do nich nikdo moc nechce jít. A ruku na pentagram, deathu a grindu je přes rok všude tři prdele, takže moje černé srdíčko zaplesalo nad touto skvělou sestavou. Do klubu jsem přijel dvacet minut před začátkem akce, avizovaného na šestou hodinu večerní. A přesně v tolik se taky začalo. Mé iluze ale, že akce skončí dle plánu před jedenáctou hodinou, vzaly za své, když už třetí kapela měla hodinu sekeru... Do klubu mě navedla navigace, ale ani jsem ji nijak nesledoval, protože dostat se tam, je jednodušší, než dostat průjem po Staropramenu. V AC klubu jsem byl naposledy ještě když sídlil na jiné adrese, také na skoro blackmetalové akci. Tenhle AC klub je větší a rozhodně s lepší aparaturou. Ovšem ty červené balonky, které byly zavěšeny u stropu se k undergroundové akci příliš nehodily.
V klubu je pěkný bar, kulečník, fotbálek... Rozhodně nic důležitého pro moje potřeby. Doby dávno minulé tam na mě číhaly z umakartových stěn a svítících lustrových koulí z let osmdesátých. Gustav Husák by měl radost. Zmínil jsem bar. Ten byl pěkný, ale obsluha, to byla jedna velká tragédie a chaos. Fronta na pivo pořád ty vole až někam do prdele. Jedna těžkotonážní obsluha neuměla točit nebo já nevim to tam míchala snad vařečkou. A druhá obsluha, dřívěji narozená, tak ta si zase netykala se zařízením na markování objednávek. Když začala hrát první kapela KRAJINY HMLY, trošičku jsem se zhrozil ze zvuku, který měli. Bylo to totiž moc přebasený. Řiká se, že Basa tvrdí metal, ale v tomhle případě by to bylo spíš Basa kurví metal. Takhle přebasenej koncert jsem už dlouho nezažil. U třetí písničky jsem si zašel na bar pro birella. Počkal jsem asi deset minut, a i když kolem mě chodily ty dvě slepice, kterým dal někdo funkci barmanek, několikrát došlo ke kontaktu našich očí, ani jedna se mě nezeptala co bych si přál. Prostě absolutní ignorace. Zatímco na druhém konci baru hulákala kdo si co dá. V ruce jsem žmoulal padesátikorunu a peněženku, takže po těch deseti minutách jejich trapasu jsem pajsku strčil do peněženky a na celýho birella i s krávama za barem jsem se vysral. Krajiny hmly se mi nějak zvlášť nelíbily. Jestli to bylo tou basou, nebo tím, že bych si dal něco k pití. Nevim. Ona i odezva od přítomných byla tak trochu vlažná a spoustu lidí to vůbec nezajímalo. Ale zase na první kapelu dobrý v tom smyslu, že bylo jasné, že dál to bude už jen lepší. Ještě zmíním světla na jevišti, která nebyla. A právě proto si můžete jako už tradičně nechat zajít chuť na křišťálově průzračné fotografie s dokonalými detaily a video ve 4K. Jediné světlo, které při jejich setu svítilo, byly ty nevkusné koule, které měly v sobě ukryty několik různých barev. Takže si to představte. Hraje paganblackmetalová kapela ze Slovenska, v úplné tmě, a hned vedle hlediště nad stoly svítí žluté, zelené, modré a červené koule. Atmosféra jak bič!
Překvapil mě příjemný počet mladých dívek v publiku, neboť je dobré vědět že v dnešní hnusné době, kdy se na omladinu valí tuny sraček z rádií a televize, existují i blackmetalu chtivé holky! Druhou kapelou byli ASKEREGN, které jsem již viděl. No i když viděl, to je silné slovo. Byl jsem totiž pod obraz boží, když jsem se v první lajně sotva držel na nohách při jejich vystoupení na Orthodox festu. Takže jsem uvítal, že na ně můžu mrknout znovu. A dokonce někdo i rozsvítil jedno oranžové světlo a namířil ho směrem na kapelu, takže jsme si mohli prohlédnout sympatickou zpěvačku a její kudrnaté havraní vlasy. A samozřejmě i zbytek kapely. Corpsepaint sice moc bíle nevyniknul, ale lepší než drátem do oka. Třeba se to do budoucna stane standard, že se budou blackové kapely líčit né bílo černě, ale oranžovo černě. Plus červeně, neboť červená je barva krve a zpěvačka asi zrovna zakousla nějakého zajace než přišla na pódium. Místo pitomejch starejch šicích strojů rozmístěných po oknech, diskokoulí všude množně a židle visící za kapelou, která jen tak mimochodem celému klubu dává vskutku tu potřebnou atmosféru, by se mohla nainstalovat nějaká slušná světla pro kapely. Basu pan zvukař pro Askeregn nazvučil mnohem šetrněji než slovenským kolegům a tak zvuk ničím netrpěl, ba naopak, byl krásně čitelný, muzika se přelévala z pomalu do rychle, vizuální stránka kapely byla pěkná, prostě skvělé vystoupení po všech stránkách.
Hajtry v černých hadrech se na ně svíjely a tančily v první řadě a předváděly šílené taneční kreace. Není se co divit. Byly nachmelený jak žok. Zkoumám prostředí klubu a vidím obrazy s lahvemi alkoholu, nějakou parodii na Poslední večeři a spoustu blbostí, které v přítmí nerozeznám, bo jsem šeroslepý poslední dobou. Zaplněno je příjemně, hádám tak kolem 80ti lidí. Zezadu mě dráždí bar, ale seru na ně. Ony se mnou vyjebaly, tak já jim svých 180Kč, nebo kolik by stálo pět Birellů, nedám. Chtěl jsem si koupit CD Trautenauer 666, ale kde nic, tu nic. Škoda. Pohybovalo se tam několik nácků, zahlédl jsem tričko Moloth a další různé outfity s všeljakými variacemi na svastiku. Všichni jsou ale v pohodě. Nikdo neupaluje židy, nikdo nepředčítá Mainkampf, nikdo nehajluje... Půlka Askeregn zmizela, druhá půlka se "rozcvičuje" pro SEKHMET, kteří hráli alkoblackmetal, jak poznamenal sympaťák v podobě zpěváka. A opět musím pochválit pana zvukaře. Sekhmet měli výborný zvuk. A samozřejmě skvělou image, světelné kouřové efekty a parádní písničky. Při posledním songu kytarista skočil do lidí a pařil mezi nimi s kytarou, až se celé patro AC klubu otřásalo v základech. Vykřičel se přídavek, ale protože prý jsou v této sestavě pouze chvíli, tak by museli zahrát něco znovu. Nakonec zahráli heavymetalový cover od Darkthrone a já byl tak strašně spokojenej, že jsem si vzal dovolenou na tuhle akci, až si moje černé já zpívalo Hálelůja. Sekhmet je jednoznačně první liga českého blackmetalu a kdo je ještě neviděl, měl by to napravit.
Po Sekhmetech za bicí usedá bubeník Askeregn a připravuje škopky pro Trautenauer 666. Na pódiu se staví různé trutnovské propriety, jako jsou zvířecí lebky, sloužící jako ozdoby svícnů, louče, kříže, davidova hvězda... Členové kapely mají slušivé outfity plné různých doplňků. Bude veselo! Když se všechno nachystalo, kapela začala intrem, které přešlo do písničky a s prvním třísknutím do činelu kytarista skrz zapálenou louči posílá hořlavinu mezi lidi v podobě ohnivé koule, která mě málem sežehla na malinkatý obézní uhlík. V tak malém prostoru skládajícího se výhradně z materiálů hořlavých, mě znervózňovaly už jen ty plameny z loučí, které nebyly daleko od stropu, na kterém byly molitanové plašiče hluku. Bezpečáci a sbor dobrovolných hasičů by zaplesali. Naštěstí nic nezahořelo a TRAUTENAUER 666 mohli začít se svojí produkcí pěkně zostra. Hrál se svižný blackmetal, který zpomalil jen technický problém na kytaristově aparátu, který spočíval v uvolněném šroubku. Na zpěvákovu výzvu "Kubo, potřebujeme malej křížák", reagoval vedle mě stojící sympatický bard v onášivkované džízce "Hákovej." Příznivci blackmetalu jsou prostě veselé kopy. Zatímco Krajiny hmly hráli ve tmě, Askeregn měli svoji oranžovou žárovku, Sekhmet si svítili kouřovými efekty, tak světlo na trutnovském blackmetalovém pódiu obstarávaly zmíněné ohně. Společně s outfity muzikantů šlo opět o velmi povedenou vizualizaci. Prostě to vypadalo dobře. Při jedné písni, která mi hodně připomínala svojí rychlostí a atmosférou trošku známější kolegy z branže Marduk, se odkudsi vynořili tři debilové a začali pařit jako na Obscenu v kotli. A rozhodně lidi kolem sebe nešetřili. Vzhledem k malému prostoru, zapáleným ohňům a použitým materiálům kolem, no prostě inteligence sama. Stejná situace se opakovala i při další "mardukovské" písni. Jako kdyby ty debilové čekali právě jen na tyhle dva songy. Trautenauer 666 zahráli také výborně, avšak vrcholem večera byli rozhodně Sekhmet.
Zašel jsem si koupit LP Maniac Butcher a dozvěděl se, že kdysi dávno, jeden nejmenovaný veganský fotbalový fanoušek, který nenávidí blackmetal a na každém černém kroku vidí nácka, dělal právě koncert Maniac Butcher. (nebo CD? Už si nevzpomínám a je to jedno). Poslední kapela začala připravovat svoje nástroje v době, když už měl být půl hodiny konec celé akce. Poláci WISIELEC se mi ale nelíbili. Bylo to na mě utahaný, zvuk to mělo divnej, bicí mi přišly špatný. Prostě divný. Ale pozor, světla měli dokonalý! Prostě se nezhaslo a svítilo se všude. Taky řešení. Ale ne pro blackmetal... U třetího songu jsem se rozloučil s kámošem a odcházím z klubu. Venku je mlha až někam do piče a na obrubníku s hlavou mezi koleny sedí jeden z kokotů, kteří svým trapným pařením znepříjemňovali život lidem při Trautenauer 666. Byl to skvělý koncert výborných kapel a já musím říct: Jen houšť.
